29 CO 10/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka pojišťovna , IČO sídlem adresa o náhradě za újmu na zdraví, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 7. 2021, č. j. 15 C 294/2020-277, <b>Rozsudek okresního soudu se ve výroku III mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dalších 623 185 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a v části zamítající žalobu o 339 315 Kč se rozsudek v tomto výroku potvrzuje, ve zbývající části zůstává nedotčen.</b> 1. Dne [datum] okresní soud vydal částečný a mezitímní rozsudek, kterým ve výroku I uložil žalované povinnost zaplatit žalobci bolestné ve výši 150 625 Kč s příslušenstvím, výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění 1 237 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 537 500 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 150 000 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 550 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III zamítl žalobu na náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 2 075 000 Kč. Výroky IV a V uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci doplatky náhrad za znalečné znalce [příjmení] [příjmení] a MUDr. [jméno], CSc., výrokem V na náhradě za péči 35 100 Kč s příslušenstvím. Výrokem VII uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] částku 94 892 Kč a výrokem VIII na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] částku 36 320 Kč, obojí s 10% úrokem z prodlení od dat tam uvedených, a dále pak výrokem IX povinnost žalované zaplatit na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum] částku 44 822 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem X okresní soud rozhodl, že právní základ nároku žalobce na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období od [datum] do budoucna je opodstatněný, přičemž o jeho výši, jakož i o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vysvětlil, že žalobce se podanou žalobou domáhá odškodnění pracovního úrazu, který utrpěl jako zaměstnanec 1. žalované dne [datum] při pracích na výkopu na staveništi v ulici [ulice], obec Hrádek nad Nisou. V okamžiku, kdy se žalobce nacházel ve výkopu nezajištěném pažícím boxem, došlo k sesuvu zeminy ze svislé stěny výkopu a zavalení žalobce spadlou zeminou. Žalobce utrpěl vážné poškození krční páteře s trvalými následky spočívajícími ve spastické kvadruparéze s plegií pravé horní končetiny a omezením hybnosti krční páteře, přičemž tato poškození zdraví jsou spojena i s těžkou zácpou a trvalými potížemi při vyprazdňování a psychickými poruchami, rovněž omezením [anonymizováno] funkcí. Žalovaná prostřednictvím pojišťovny účastnící se jako vedlejší účastník tohoto řízení část nároků žalobce odškodnila, došlo však ke krácení nároků o 50 % vzhledem k předpokladu žalované, že žalobce si pracovní úraz spoluzavinil tím, že sestoupil do výkopu přesto, že věděl o nutnosti zpevnění výkopu bedněním. V tomto směru okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná se ve smyslu § 270 zákoníku práce ani částečně nezprostila odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci uvedeným pracovním úrazem. Vycházel v tomto směru jednak ze závěrů o šetření Oblastním inspektorátem práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj, a rovněž ze zjištění Okresního soudu v Liberci, který rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č. j. 6 T 98/2019-495 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 10. 2020, č. j. 31 To 331/2020-528 uznal vinnými přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti stavbyvedoucího [jméno] [příjmení] a předního dělníka žalované [jméno] [příjmení], kteří zanedbali povinnost zajistit stěny výkopu. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že k pracovnímu úrazu došlo popsaným způsobem a žalovaná zásadně nezpochybňovala správnost vyčíslení nároků na bolestné a náhradu ušlého výdělku, vyjma tvrzeného spoluzavinění žalobcem. Žalovaná rovněž nezpochybňovala [anonymizováno] následky pracovního úrazu s trvalým poškozením zdraví, jak je dovodil i soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ve vztahu k náhradě škody za ztížení společenského uplatnění žalovaná namítala nedůvodnost požadavku žalobce, aby bylo zvlášť ohodnoceno postižení ztěžující [anonymizováno] život, znalec z oboru [anonymizováno] MUDr. [jméno] [jméno], CSc. však dospěl k závěru, že jde o postižení spočívající v erektivní dysfunkci a retardované ejakuaci, které je namístě ohodnotit samostatně, a to [číslo] body. Soud proto tento požadavek žalobce akceptoval. Při určení výše náhrady za bolest na ztížení společenského uplatnění vycházel soud z nařízení vlády č. 276/2015 Sb., tak jak je stanovili i soudní znalci, kdy výsledná částka byla zjištěna násobkem počtu bodů a hodnotou 250 Kč za 1 bod. Celková částka náhrady za ztížení společenského uplatnění představuje 1 925 000 Kč, z nichž již bylo vedlejším účastníkem vyplaceno 687 500 Kč, takže zbývá uhradit 1 237 500 Kč. Tuto částku soud shledal za dostatečnou, neboť výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určena na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Není důvod pro navýšení této částky v případě žalobce s ohledem na jeho věk a úroveň jeho sociálních vztahů, kulturních, sportovních a jiných aktivit, které žalobce vykonával pouze v běžném rozsahu, rekreačně hrál fotbal, houbařil nebo se scházel s přáteli v restauračních zařízeních. V případě ztížení společenského uplatnění v sexuální oblasti pak byl rovněž zohledněn věk žalobce a skutečnost, že neměl stálou sexuální partnerku, kde by došlo v důsledku sexuálních problémů k narušení partnerského vztahu. Proto soud žalobu ohledně požadavku žalobce na dalších 2 075 000 Kč za ztížení společenského uplatnění zamítl. Podle § 1970 obč. zákoníku okresní soud uložil žalované zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých částek od data následujícího po jejich splatnosti. Výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím ukončení byla mezi stranami nesporná, ke krácení došlo pouze o 50 % vzhledem k tvrzenému spoluzavinění pracovního úrazu žalovaným, jež nebylo soudem zjištěno a ohledně těchto nároků byla proto uložena žalované povinnost zaplatit zbývajících 50 % náhrady.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze žalobce do výroku III rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba požadující náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši dalších 2 075 000 Kč. Napadenou částku omezil žalobce v podaném odvolání na částku 962 500 Kč a požadoval, aby o tuto částku byla navýšena náhrada za ztížení společenského uplatnění přiznaná okresním soudem. Namítal, že okresní soud dostatečně nezhodnotil závažnost [anonymizováno] problémů žalobce a jeho dopadů na způsob života. Závažnost [anonymizováno] postižení vyjadřuje i přiznání invalidního důchodu 3. stupně a přiznání příspěvku na péči pro středně těžkou závislost na pomoci jiné osoby. Žalobcův zdravotní stav vyžaduje pomoc v oblastech základních životních potřeb, a to mobilitě, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieně, osobních aktivitách i v péči o domácnost. Vedle částečně ochrnutých končetin je pravá horní končetina zcela nevyužitelná. Žalobce trvale užívá antidepresiva, je vyřazen z trhu práce, trpí denně bolestmi a cítí se jako méněcenný. Vyhýbá se společnosti a přátelům, pohybuje se o francouzských holích. Jeho denní režim vypadá tak, že celý den sedí nebo leží u televize a stará se o něho matka. Byly proto dány podmínky pro přiměřené zvýšení náhrady stanovené základním bodovým ohodnocením, neboť současná právní úprava již nevyžaduje splnění podmínky výjimečnosti pro navýšení náhrady vyčíslené bodovým ohodnocením. Nebylo také namístě zvažovat věk žalobce jako pokročilý, když úraz utrpěl v 55 letech, kdy byl na vrcholu svého produktivního života, a došlo k nevratnému poškození zdraví.

4. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu v napadeném výroku a vyslovili názor, že okresní soud zjistil podrobně závažnost trvalých následků na zdraví žalobce a jejich dopadů do života žalobce, které zahrnuje ztížení společenského uplatnění. Správně vzal v úvahu dosavadní způsob života a věk poškozeného a dovodil, že závažnost těchto trvalých následků je vyjádřena již v bodovém ohodnocení tohoto nároku znalci. Pojišťovna jako vedlejší účastník řízení poukázala na to, že závažné postižení pravé horní končetiny plegií při spastické kvadruparéze bylo zohledněno znalcem v ocenění [číslo] body a nutnost zajištění péče o žalobce další osobou je řešena jinými příjmy žalobce. Okresní soud správně zhodnotil, že žalobce žil i před úrazem pouze s matkou, neměl žádný trvalý vztah s partnerkou a všechny tvrzené aktivity vykonával pouze příležitostně a rekreačně. Správně okresní soud zhodnotil i vyšší věk žalobce, když i metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví v oblasti občanskoprávních vztahů považuje za legitimní snížení odškodnění přibližně o 10 %, nastanou-li trvalé následky ve věku 55 až 69 let, což je případ žalobce.

5. Podáním doručeným odvolacímu soudu dne [datum] žalobce podané odvolání doplnil. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2925/2020 ze dne [datum], v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud účastník, který v důsledku pracovního úrazu utrpěl ztížení společenského uplatnění, v řízení prokáže, že by mu při posouzení věci podle obecné občanskoprávní úpravy (§ 2958 občanského zákoníku) náleželo odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce vyšší než na základě kalkulace provedené podle vládního nařízení č. 276/2015 Sb., vyžadují principy rovnosti a plného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví takový ústavně konformní výklad § 372 a § 388 zákoníku práce ve znění k [datum] – aktuálně § 271c a § 271s zákoníku práce, podle kterého účastníkovi se dostane tohoto odškodnění alespoň na úrovni, které by se jinému poškozenému dostalo v občanskoprávním vztahu za okolností obdobných věci účastníka, a to bez toho, aby byl účastník povinen tvrdit a prokazovat okolnosti v jeho poměrech, které by z jeho věci činily výjimečný případ podle § 388 zákoníku práce; v takovém případě je obecný soud postupem podle článku 95 odst. 1 Ústavy povinen neaplikovat nařízení vlády č. 276/2015, které je podzákonným právním předpisem, a konkrétní výši náhrady určit s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem případu způsobem obdobným jako v občanskoprávních vztazích. Žalobce k doplňujícímu odůvodnění odvolání připojil jím vyžádaný znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jenž podle metodiky Nejvyššího soudu pro vyčíslení náhrady za ztížení společenského uplatnění vypočetl výši odškodnění na 2 682 504 Kč. Žalobce však zcela nesouhlasí s takto vyčíslenou částkou vzhledem k tomu, že znalec uplatnil modifikační koeficient podle metodiky – 10 % a výslednou částku určil na 2 414 065 Kč, ačkoliv toto snížení náhrady metodika připouští u věkového rozpětí poškozeného 55 – 69 let a žalobce utrpěl úraz v 55 letech věku, takže ke snížení v provedeném rozsahu nemělo být přistoupeno. Žalobce navrhl, aby byl proveden důkaz předloženým znaleckým posudkem, resp. dodatkem [číslo] znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení].

6. Žalobce pak pro srovnání soudní praxe při určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění předložil rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 419/2010 a Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 24 C 233/2006-94, které ovšem pro svůj časový odstup příliš nedokládají současnou úroveň přiznávaných částek.

7. Žalovaný a vedlejší účastník ke správnosti předloženého dodatku znaleckého posudku nevznášeli věcné námitky, vyslovili pouze názor, že tento důkaz je nepřípustnou novotou uplatněnou v odvolacím řízení a pokud takový posudek o vyčíslení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle metodiky Nejvyššího soudu nenavrhl žalobce již v řízení před soudem prvního stupně, nelze v odvolacím řízení tento důkazní návrh pro opožděnost připustit ani s ohledem na nález Ústavního soudu vydaný po skončení řízení před okresním soudem.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném podaným odvoláním žalobce a odvolání shledal zčásti důvodným.

9. Okresní soud správně zjistil skutkový stav, tedy okolnosti pracovního úrazu žalobce a jeho zdravotní následky včetně trvalého poškození zdraví a jeho dopadů do života žalobce, které lze považovat za důvody ztížení společenského uplatnění, rovněž rozsah těchto zdravotních důsledků. Správně také dovodil, že za újmu utrpěnou pracovním úrazem odpovídá (objektivně) žalovaná jako zaměstnavatel a této odpovědnosti ji nelze ani částečně zprostit pro případné spoluzavinění úrazu žalobcem. Posledně uvedený závěr okresního soudu se promítl v již pravomocně přiznaných náhradách výroky IV – X, které žalovaná ani vedlejší účastník nenapadli odvoláním a rozsah odpovědnosti žalované za pracovní úraz tak je již pravomocně určen i pro posouzení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění, která zůstala předmětem odvolacího řízení.

10. Pokud jde o vyčíslení náhrady za ztížení společenského uplatnění, okresní soud zásadně správně vycházel z ustanovení § 271c odst. 1 zákoníku práce, podle něhož se náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odst.

2. Podle odst. 2 vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydání [anonymizováno] posudku, včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Podle tohoto podzákonného předpisu, kterým je nařízení vlády č. 276/2015 Sb. pak také provedl bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění znalec [příjmení] [příjmení] v návaznosti na zjištěná trvalá poškození zdraví žalobce na [číslo] bodů, což představuje 1 375 000 Kč, a samostatně oceněné ztížení společenského uplatnění v sexuální oblasti znalcem [příjmení] [jméno] pak za [číslo] bodů po 250 Kč dalších 550 000 Kč. Podle § 271s zákoníku práce soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i) přiměřeně zvýšit. Odvolatel zdůrazňuje, že při současné právní úpravě náhrady za ztížení společenského uplatnění již pro zvýšení této základní náhrady není nutno zjišťovat výjimečné okolnosti, takové okolnosti však okresní soud nezjišťoval a správně se zabýval pouze přiměřeností takto stanovené náhrady s ohledem na všechny okolnosti případu. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že s ohledem na věk a rozsah aktivit žalobce před úrazem, jeho způsob života bez stálé partnerky a rodinné soužití s matkou neodůvodňují žádné navýšení takto zjištěné výše náhrady, neboť žalobcem popisované a jistě závažné dopady trvalých následků jeho zranění do běžného způsobu života jsou předpokládány již v položkách bodového ohodnocení jednotlivých následků pracovního úrazu stanovených v nařízení vlády č. 276/2015 Sb., jak byly posouzeny znalci.

11. Po vydání rozsudku okresního soudu však Ústavní soud vydal nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2925/2020 citovaný v doplnění odvolání žalobce a tento ústavní nález nově vnesl do posuzování výše náhrady za ztížení společenského uplatnění vzniklého v důsledku pracovního úrazu nutnost porovnávat výši odškodnění určenou postupy podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. s výší náhrady, která by poškozenému náležela podle metodiky Nejvyššího soudu pro určení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku, a pokud by tato náhrada podle občanskoprávních předpisů byla vyšší, přiznat poškozenému zaměstnanci náhradu v takové výši, která by mu náležela podle této metodiky. Tento nález Ústavního soudu byl vyhlášen v případu pracovního úrazu, k němuž došlo za účinnosti zákoníku práce platného ke dni [datum], nepochybně však je nutno aplikovat jej i na případy pracovních úrazů, k nimž došlo za současného znění zákoníku práce, jak nález výslovně naznačuje poukazem na aktuální úpravu § 271c a § 271s zákoníku práce. Tento nález Ústavního soudu nespočíval ve zrušení dotčených zákonných ustanovení a pouze dává pokyn k určité interpretaci zákonných ustanovení zákoníku práce. Nelze zde tedy uvažovat o případné nepřípustnosti retroaktivity v aplikaci tohoto nálezu na rozhodnutí vydaná před vyhlášením nálezu, tedy před [datum]. Tento nález nutno zohlednit i v daném řízení a pak nutno dovodit, že posouzení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění provedené okresním soudem nebylo úplné, neboť je neporovnal s výší náhrady za ztížení společenského uplatnění, která by náležela žalobci podle metodiky Nejvyššího soudu doporučené pro stanovení náhrady škody na zdraví upravené občanským zákoníkem. V tomto směru by soud musel učinit výzvu žalobci k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů podle § 118a o. s. ř. a pokud tak neučinil, šlo by o odvolací důvod přípustný podle § 205a písm. d) o. s. ř. Nedostatek výzvy k doplnění by pak musel napravit odvolací soud podle § 213b odst. 1 o. s. ř. a ve smyslu § 205a písm. d) o. s. ř. by doplněná skutková tvrzení a důkazní návrhy nebyly nepřípustnou novotou. Žalobce doplnil skutková tvrzení a důkazní návrhy i bez této výzvy, což ničeho nemění na přípustnosti nových skutkových tvrzení a předloženého důkazu dodatkem znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení].

12. Odvolací soud provedl důkaz tímto dodatkem [číslo] znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] a z něho zjistil, že znalec na podkladě [anonymizováno] zpráv dokumentujících utrpěná poškození zdraví a způsob jejich léčby, jakož i vlastního vyšetření znalce provedené dne [datum] v souvislosti s podáním původního posudku, zhodnotil trvalé následky úrazu s jejich dopady do anamnézy osobní a sociální podle metodiky Nejvyššího soudu, jak blíže rozvedl ve vyčíslení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Výši náhrady za ztížení společenského uplatnění znalec určil částkou 2 414 065 Kč, přičemž jde o částku po uplatnění modifikačního koeficientu 90 %, tedy snížení náhrady o 10 % s ohledem na věk žalobce v době vzniku pracovního úrazu – 55 let. Znalecký posudek splňuje všechny náležitosti, nevzbuzuje pochybnosti o správnosti vyčíslení náhrady a jeho správnost nezpochybnili ani žalovaná a vedlejší účastník.

13. Odvolací soud však souhlasí s námitkou žalobce, že je poněkud nepřiměřené použít snížení náhrady pro věk žalobce o 10 %, neboť metodika Nejvyššího soudu předpokládá toto snížení pro věkové rozpětí 55 – 69 let, v běžném způsobu života společenského i sportovního člověka ve věku 55 a 69 let však je obvykle dosti značný rozdíl odpovídající fyzické i psychické kondici poškozeného v závislosti na věku na věku. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že zkrácení nároku o 10 % u žalobce, který úraz utrpěl v 55 letech, je nepřiměřené a za odpovídající považoval modifikaci náhrady snížením o 5 %. V tomto směru soud není vázán závěrem znalce, neboť nejde o otázku odborného posouzení zdravotního stavu poškozeného, ale o obecné zhodnocení významu věku poškozeného pro posouzení rozsahu ztížení společenského uplatnění vzhledem k jeho dosavadnímu způsobu života a aktivitám. S touto modifikací pak představuje náhrada za ztížení společenského uplatnění podle výpočtu znalce 2 548 185 Kč. Z této nárokové částky na odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce obdržel od pojišťovny žalované 687 500 Kč a okresním soudem mu byl přiznán doplatek ve výši 1 237 500 Kč. Z celkové částky nároku ve výši 2 548 185 Kč tak zbývá doplatit 623 185 Kč.

14. Odvolací soud proto napadený výrok rozsudku okresního soudu III změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci za ztížení společenského uplatnění dalších 623 185 Kč. Přiznáním této částky nebylo zcela vyhověno odvolacímu návrhu na navýšení přiznané částky o 962 500 Kč a v rozsahu 339 315 Kč tedy nutno rozsudek okresního soudu v napadeném výroku považovat za správný a v tomto rozsahu byl proto jako správný potvrzen podle § 219 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení, jakož i o nákladech vynaložených žalobcem na obstarání dodatku znaleckého posudku rozhodne okresní soud v konečném rozhodnutí, jímž řízení bude skončeno.