29 Co 15/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Kořínkové a Mgr. Kateřiny Kupkové ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo obrany, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o žalobě na náhradu újmy, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 110 C 20/2020-169 ze dne 23. 10. 2023

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I a v části výroku II ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci Jméno zainteresované osoby 0/0 částka s úrokem z prodlení z této částky potvrzuje, a to ve správném znění tak, že se v záhlaví rozsudku nesprávné označení žalované „Ministerstvo obrany“ nahrazuje správným „Česká republika – Ministerstvo obrany“.

II. Ve zbývající části výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba v požadavku žalobce na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení od datum do zaplacení zamítá.

III. V části výroku IV o požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jméno FO částka do tří od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši částka a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

V. Žalobce Jméno zainteresované osoby 0/0 je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci Jméno zainteresované osoby 0/0 náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni b) částku částka s 9% úrokem z prodlení od datum do zaplacení (výrok I), dále žalované uložil povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobci a) částku částka s 9% úrokem z prodlení od datum do zaplacení (výrok II), žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci a) dalších částka s příslušenstvím zamítl (výrok III) a žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce tituly před jménem jméno FO náklady řízení ve výši částka. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobci se po žalované domáhají náhrady újmy, která jim (jak tvrdí) vznikla v důsledku opakovaného přeletu vrtulníku MI-171Š dne datum v Albrechticích v Jizerských horách na dni integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“). Tvrdí, že vzdušný vír od vrtulníku způsobil pád žalobkyně z lavičky na zem, v důsledku čehož utrpěla poranění ramene - zlomeninu chirurgického krčku pažní kosti s odlomením velkého hrbolu. Žalobkyně b) požaduje celkem částka, což zahrnuje jednak náklady vynaložené v souvislosti s její léčbou, a to částka na nákup rehabilitačního stroje, částka na dopravné z místa jejího bydliště do nemocnice v Jablonci nad Nisou a nemocnice v adresa, částka na lázeňskou péči, a jednak bolestné částka a náhradu ztížení společenského uplatnění částka. Žalobce a) požaduje celkem částka, což zahrnuje náhradu újmy za duševní útrapy žalobce a) coby osoby blízké žalobkyni b) ve výši částka a náhradu mzdy ve výši částka. Okresní soud provedl dokazování výslechem žalobců jako účastníků řízení, výslechem svědků jméno FO (vnuka žalobkyně b/), jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO. jméno FO a jméno FO. jméno FO. jméno FO, tituly za jménem, trestním spisem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. spisová značka, a to zejména v něm obsaženým znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO. Uzavřel, že v uvedený den přeletěl nad diváky vojenský vrtulník MI-171Š, přičemž většina vyslechnutých svědků cítila poryv větru, někteří ho definují jako silný (jméno FO, jméno FO), někteří jako normální s tím, že byli pod stříškou, ale viděli poletovat věci a viděli popadané lidi, uletěl jim stan (jméno FO, jméno FO), jméno FO.Anonymizováno jméno FO cítil poryv větru, nebyl silný, viděl ale převrácený stan a poletovaly různé věci a viděl na zem spadlou žalobkyni, jméno FO necítila vítr od vrtulníku, neviděla popadané lidi a spadlé stany, viděla však poletující věci od stánku s občerstvením a od stánku ČČK, stála od pádu žalobkyně dále, jméno FO. David Patrman necítil silný poryv větru, s ním ani jeho dcerou to nehnulo, viděl však pohnout špatně ukotvené stany, neviděl létat vzduchem stoly, židle, neslyšel křik, neviděl spadnout žalobkyni na zem, ale viděl ji ležet na zemi. Z výpočtu svědka doc. jméno FO. jméno FO, tituly za jménem zjistil, že přelet stroje vyvolal poryv vzduchu o síle v rozmezí 21,5 až 23,5 m/s, konfigurace terénu mohla v jednotkách procent rychlost snižovat i zvyšovat. Podle Beaufortovy stupnice rychlosti větru vítr o rychlosti 20 m/s – čerstvý až silný vichr – láme větve, vzpřímená chůze je nemožná, může působit škody na budovách; vítr o rychlosti 23,5 m/s odpovídá stupni 9 a může strhávat komíny a shazovat tašky ze střechy; vítr o rychlosti 24,5 m/s odpovídá stupni 10 a vyvrací stromy a ničí domy. Na základě toho uzavřel, že nízký přelet vrtulníku mohl způsobit přinejmenším silný vítr a je zřejmé, že láme-li větve či poškozuje budovy, mohl strhnout i řádně upevněné stany a zvednout do vzduchu různé věci. Je otázkou, zda mohl sfouknout z lavice žalobkyni, její pád však mohl být způsoben tímto silným vichrem spolu s úlekovou reakcí z létajících věcí včetně části stanu; to by se nestalo, pokud by vrtulník nad diváky nepřeletěl. Jde o škodu způsobenou povahou provozu vrtulníku, a proto žalovaná za škodu vzniklou oběma žalobcům odpovídá podle § 1927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně b) jí v důsledku pádu z lavičky a následného zranění a jeho léčení vzniklou újmu řádně vyčíslila a doložila včetně znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO č. hodnota-074/2018 a žalovaná výši této škody činí nespornou. Proto uložil žalované zaplatit žalobkyni b) částka se zákonným úrokem z prodlení od datum (§ 1970 o. z.). Žalobci a) v důsledku péče o žalobkyni (matku) ušla mzda částka, což doložil a žalovaná výši této škody nezpochybňuje. Požadavek na zaplacení částky částka z titulu náhrady nemateriální újmy za jeho útrapy shledal důvodným v rozsahu částka, neboť se staral o svoji matku, aniž měl důvodné obavy o její život nebo o velmi závažné následky. Proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení (§ 1970 o. z.) a v požadavku žalobce a) na zaplacení dalších částka se zákonným úrokem z prodlení žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalobkyně b) byla úspěšná, proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů v plném rozsahu. Oproti tomu žalobce a) byl v řízení převážně neúspěšný, proto by vůči němu měla nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu ½ žalovaná, ale nevyčíslila je (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

2. Proti tomuto rozsudku, vyjma výroku III, se odvolala žalovaná a navrhla, aby byl ve výrocích I, II a IV zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízená. Namítá, že žalobcům se nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi přeletem vrtulníku a pádem žalobkyně b) z lavičky. K tomu navrhli jediný důkaz, a to trestní spis Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. spisová značka (dále též jen „trestní spis“) a odkazovali na usnesení Krajského soudu v adresa – pobočky v Liberci ze dne datum, kde soud nepřezkoumatelně bez bližšího odůvodnění změnil právní posouzení věci a dospěl k závěru opačnému než prvoinstanční soud, že pilot vrtulníku kpt. jméno FO porušil prevenční povinnost dle § 2900 o. z. Žalobkyně b) nedokázala v řízení přesvědčivě vypovědět, jak k jejímu pádu došlo. Byla slyšena datum poté, co byla přítomna výpovědi všech svědků, zejména svého vnuka jméno FO a jeho přítelkyně jméno FO, kteří seděli při události u stejného stolu; už to oslabuje věrohodnost její výpovědi. Vypověděla, že seděla vedle vnuka 2 m od kraje lavice, při poryvu větru od přilétajícího vrtulníku se držela stolu a začala se posouvat po lavici, až z ní spadla, na zemi se dvakrát nebo třikrát přetočila a v podpaží měla navlečenou konstrukci stanu. Z lékařské zprávy právnická osoba vyplývá, že žalobkyně ihned po události líčila skutek tak, že při příletu vrtulníku odlétl stan, narazil do pacientky, ta upadla na levé rameno. Při vysvětlení Policii ČR datum uvedla, že seděla na kraji lavičky, chytit stolu se již nestihla a z lavičky ji shodila tlaková vlna. V úředním záznamu Hlavního velitelství Vojenské policie uvedla, že seděla mezi krajem a prostředkem lavičky a její vnuk jméno FO po poryvu větru způsobeném průletem vrtulníku vstal a snažil se ji před letícím stanem uchránit, což na místě přítomný jméno FO potvrdil. Že z lavice při poryvu větru vstal a otočil se zády ke stanu, který do něj narazil, aby žalobkyni chránil, uvedl jméno FO při podání vysvětlení policii datum. V trestním řízení uvedl, že babička seděla úplně na kraji vedle něho. Jako svědek v tomto řízení dne datum vypověděl, že celou dobu seděl na lavičce, což je v rozporu s jeho dřívějšími výpověďmi. Klasický pivní set má délku 220 cm, a proto se výpověď žalobkyně b) – že se po poryvu větru chytila stolu, neudržela se a sunula 2 m k okraji lavičky, z níž nakonec spadla – jeví jako vysoce nepravděpodobná. Naopak pohotová reakce vnuka, který vstal a babičku chránil, je věrohodnější. Špatné ukotvení stanu, který uletěl, ani prudký pohyb vnuka v souvislosti s tím, že žalobkyně b) seděla na okraji lavice, nelze klást k tíži žalované. Dále žalovaná namítá, že navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem a provedením rekonstrukce události (přiblížení stejného typu vrtulníku ve stejné výšce k osobám sedícím na lavičce stejného typu a následné změření síly větru v místě dislokace Vojenského útvaru adresa) v rámci vojenského cvičení na vlastní náklady; výše průletu nebyla zpochybňována ani státním zástupcem a byla stanovena výstupem palubního záznamového zařízení vrtulníku v rozmezí 32,3 až 39,5 m. Okresní soud tyto důkazy neprovedl, ač v situaci, kdy nedokázal zajistit znalce (znalecký posudek odmítly VUT adresa i právnická osoba), byla rekonstrukce nejpřesnější možnost, jak danou situaci alespoň rámcově přiblížit, a rekonstrukce by prokázala, že je prakticky vyloučeno shodit řádně sedící dospělou osobu z lavičky pouze přelétnutím vrtulníku nad jeho hlavou ve výšce 35 m. Veškeré další dokazování je v rovině spekulací a rozhodnout na základě něj o povinnosti žalované nahradit žalobcům škodu ve značné výši, aniž byl prokázán mechanismus jejího vzniku a tím i odpovědnost žalované, je v rozporu s konceptem odpovědnosti za škodu. K intenzitě větru svědci v příbuzenském či blízkém vztahu k žalobkyni uvedli, že poryv větru způsobený vrtulníkem vnímali jako silný, neuváděli však, že by měli problém udržet stabilitu (Anonymizováno. jméno FO). Anonymizováno svědci (Anonymizováno Anonymizováno jméno FO a Anonymizováno. jméno FO) poryv větru popisovali jako „normální“, i když jim uletěl stan. Svědek Anonymizováno. jméno FO cítil poryv větru, který dle jeho vnímání nebyl silný. Svědek Anonymizováno. jméno FO necítil poryv větru jako silný. Nikdo ze svědků nevypověděl, že by spadl, měl problémy se stabilitou či chůzí v důsledku větrného poryvu ani jiné komplikace blížící se svou intenzitou shození sedící osoby z lavičky. Okresní soud přesto uzavřel, že přelet vrtulníku mohl způsobit přinejmenším silný vítr, a spekuluje, zda mohl sfouknout z lavičky žalobkyni, že k jejímu pádu mohla přispět úleková reakce z létajících věcí včetně stanu. K tomu svědek Anonymizováno. jméno FO uvedl, že stan má 6 nožiček a použili jich všech 6, na zemi stojí vlastní vahou a přichytává se skobičkami, které jsou součástí balení. Svědek Anonymizováno Anonymizováno jméno FO uvedl, že stany byly ukotveny standardně. V trestním řízení však J. jméno FO uvedl, že stan byl přidělán skobami, a to na 4 nebo 6 nohách, kterých bylo 8, kolíky byly zasazeny do pískového podloží a žádné kotvící šňůry tam nebyly. Z toho vyplývá, že k uvolnění „party stanu“ by došlo v případě jakéhokoliv výraznějšího poryvu větru, protože nebyl dostatečně ukotven. Uzavřel-li tedy soud, že k pádu žalobkyně b) mohla vést i úleková reakce z uvolnění a částečného odlétnutí stanu, nelze pominout odpovědnost vlastníka stanu, který ho postavil pro komerční využití na místě, o kterém věděl, že bude v blízkosti letové trasy vrtulníku, a přesto jej ukotvil nedbale. Výška přeletu vrtulníku 32,3 až 39,5 m není porušením letecký předpisů, ale několikanásobně bezpečné hodnoty překračuje. Nelze tak z hlediska bezpečnosti udělat více, než v prostoru ukázky (který byl z jedné strany ohraničen lanovkou a jejími sloupy a z druhé lesem a vpředu svahem se sjezdovkou) zvolit směr k nalétnutí přes parkoviště se stánky a několikanásobně navýšit bezpečnostní limity výšky letu. Má tak žalovaná za to, že vynaložila veškeré požadované úsilí pro zabránění vzniku škody. Nebylo dle žalované prokázáno, jak přesně došlo k pádu žalobkyně b) z lavičky. Bezprostřední svědci, kteří neviděli žalobkyni padat a pád přisuzují poryvu větru, jsou její příbuzní nebo jsou v partnerském vztahu k nim, někteří dokonce v minulosti žádali o náhradu nemajetkové újmy. Z fotografické dokumentace lavičky je patrné, že jde o skládací lavičku tzv. pivního setu, která je díky své konstrukci a váze nestabilní. Žalobkyně b) v prvotní výpovědi uvedla, že seděla na okraji lavičky a vedle ní seděl vnuk jméno FO, který se v okamžiku průletu vrtulníku zvedl; mohlo tak dojít k pádu žalobkyně jen a pouze tímto zvednutím. V článku 19 odůvodnění rozsudku č. j. spisová značka soud konstatoval, že měl k dispozici úřední záznam z místního šetření policisty, který prověřoval lavičku a možnost pádu z lavičky a konstatoval, že „v případě, že by osoba neseděla na samém okraji lavičky, tak by se bez cizího vlivu nemohla převrátit, kdy stabilita lavičky je dostatečná a musí dojít k mírnému náklonu osoby o váze 110 kg, aby došlo k převrácení lavičky po směru náklonu osoby“. Tato verze se jeví dle žalované jako pravděpodobnější, jelikož je poměrně nepravděpodobné (jak vypověděl i svědek jméno FO. jméno FO. jméno FO, tituly za jménem), že by řádně sedící dospělý člověk mohl být shozen z polohy v sedě poryvem vzduchu od vrtulníku prolétajícího ve výšce cca 35 m. K argumentaci okresního soudu o síle větru a porovnání s obecným popisem Beaufortovy stupnice žalovaná uvádí, že mezi chůzí ve větru a sezením na lavičce je veliký rozdíl z hlediska stability, k vyvolání pohybu sedícího člověka je potřeba nepoměrně silnějšího nárazu větru než v případě, kdy stojí. Oproti tomu je více pravděpodobné, že se lavička náhle převrhne v důsledku toho, že se zvedne jiný člověk na ní sedící, který do té doby zajišťoval její vyvážení. Žalobci nesou důkazní břemeno o příčině zranění, tu se jim prokázat nepodařilo. Okresní soud výpovědi svědků posoudil nesprávně. Nesouhlasí ani s nákladovým výrokem, neboť ač v odůvodnění okresní soud uvedl, že žalobce b) ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení (jelikož žalobce a/ byl převážně neúspěšný a žalovaná, která byla zastoupena zaměstnancem, náklady nevyčíslila), ve výrokové části o tomto nerozhodl. Žalovaná nyní vyčíslila své náklady částka, což zahrnuje jízdné, stravné a paušální náhradu hotových výdajů.

3. Žalobci navrhli, aby byl rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním jako věcně správný potvrzen. Mají za to, že žalovaná navrhuje důkazy, které by převýšily žalovanou částku. Pokus s přeletem vrtulníku na druhém konci republiky za zcela odlišných podmínek (konfigurace terénu, počasí, směru a síly větru apod.) považují za nesmyslný i proto, že způsob nalétávání a přistávání vrtulníku již nikdo není schopen nasimulovat. Tři soudy uzavřely, že skutek popsaný v žalobě se stal, a bagatelizovat tento závěr není namístě. Soud prvního stupně dle žalobců dospěl ke správným závěrům krytým dokazováním, které bylo provedeno v maximálním možném a dostupném rozsahu. Trestní stíhání kapitána vrtulníku skončilo pravomocným rozhodnutím, že skutek se stal ale není trestným činem. V trestním řízení se soudy věcí pečlivě zabývaly a jejich závěry obstojí. Více důkazů již objektivně nelze získat, byly by velmi nákladné a pro věc nadbytečné. Výši jednotlivých nároků žalovaná nesporovala, při jednání datum je co do výše uznala včetně nemateriální újmy žalobce a) v požadované výši částka, který až následně sporným činila. Požadavek žalobce a) na náhradu nemajetkové újmy je odůvodněn tím, že žalobkyni b) bylo způsobeno zranění, které je zvlášť závažným ublížením na zdraví, a žalobce a) se o ni stará dosud, před zraněním byla soběstačná, poté se musela ze svého bydliště odstěhovat a bydlí s ním v domě v Držkově, život se jí „přetočil“, má celoživotní nevratné následky ovlivňující ji ve všech sférách života. Je dle žalobců nesporné, že žalobkyně b) měla závažné poranění ruky, které jí vzniklo datum po neúspěšném přistání vrtulníku Armády ČR, a rovněž je nesporné, že spadla z lavičky. Nebyla pod vlivem alkoholu a nikdo do ní nestrčil, hliníková tyčka od stanu ani stánky, které létaly jiným směrem, jí ruku nezlomily a pád nezpůsobily. Logicky příčinou pádu byl mnohonásobně opakovaný neúspěšný pokus o přistání bojového vrtulníku v nevhodném terénu. I kdyby žalobkyni b) srazil stánek nebo tyčka, příčina jejich pohybu byla stejná. Lze těžko očekávat od provozovatelů stánků, že je budou upevňovat s předpokladem, že na ně bude opakovaně nalétat bojový vrtulník. V závěrečné zprávě o příčinách letecké nehody plk. jméno FO. jméno FO jsou jako příčiny nehody uvedeny vzdušný vír, nevhodné místo a snaha splnit úkol. Podle pravidel létání vojenských letadel Ministerstva obrany (na č. l. 219 trestního spisu) je kapitán vrtulníku odpovědný i za vír způsobený jeho strojem a nese odpovědnost za to, že proudem vzduchu nezpůsobí škodu nebo neohrozí osoby. Přistání vrtulníku nebylo standardní. Došlo k porušení obecné prevenční povinnosti dle § 2900 o. z. Nepodstatnou je výška přeletu vrtulníku, neboť výsledek je nesporný, navíc tato nemohla být specifikována, neboť vrtulník opakovaně přistával, a tedy jeho výška nemohla být konstantní. V trestním řízení byl proveden pokus s lavičkou a byla konstatována její stabilita. Prakticky všichni svědci potvrzují skutečnosti uváděné žalobci. Jediná částečně odlišná tvrzení nabízel svědek jméno FO, jeden ze stánkařů, i on doznal, že stánek letěl vzduchem. Dle žalobců při aplikaci pravidle logiky a přirozeného běhu věcí není jiného vysvětlení, než že žalobkyně b) upadla z důvodu větrného víru od vrtulníku. Rozhodnutí o nákladech řízení vztahu mezi všemi účastníky okresní soud shrnul do výroku IV (ač přehlednější by bylo rozhodnout o náhradě ve vztahu ke každému žalobci samostatným výrokem). Výše nároku žalobce a) na náhradu nemajetkové újmy závisela na úvaze soudu, proto mu podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přísluší náhrada nákladů z přiznané částky částka.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním žalované (tj. vyjma výroku III) včetně řízení předcházejícího jeho vydání, doplnil dokazování sdělením obsahu ambulantní zprávy právnická osoba., chirurgické ambulance z datum a lékařské zprávy právnická osoba, rehabilitace, z datum, z trestního spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. spisová značka sdělil podstatný obsah úředního záznamu policie o podaném vysvětlení žalobkyně z datum (č. l. 22-25), úředního záznamu Hlavního velitelství Vojenské policie z datum o rozhovoru s žalobkyní (č. l. 129), úředního záznamu policie o podaném vysvětlení jméno FO z datum (č. l. 39-43), úředního záznamu policie o podaném vysvětlení jméno FO z datum a datum (č. l. 50-53 a 186-189) a z protokolu o hlavním líčení ze dne datum sdělil obsah výpovědí žalobkyně b), svědků jméno FO, jméno FO a jméno FO (č. l. 377-381), a odvolání shledal důvodným pouze částečně.

5. Mezi účastníky není sporu o tom, že datum se v Albrechtických v Jizerských horách konal den IZS, při němž nad prostorem určeným pro stánky a diváky opakovaně s úmyslem přistát přelétal vrtulník Armády ČR MI-171Š pilotovaný Anonymizováno. jméno FO. jméno FO a že žalobkyně b) během této akce v důsledku pádu z lavičky umístěné v prostoru stánku s občerstvením utrpěla zranění, a to zlomeninu krčku pažní kosti s odlomením velkého hrbolu (jak vyplývá i ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno). Sporná je příčina pádu žalobkyně z lavičky a zda žalovaná za újmu v důsledku toho oběma žalobcům vzniklou odpovídá.

6. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

7. Podle §2927 odst. 2 o. z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

8. Z citovaných ustanovení vyplývá, že odpovědnost za škodu z provozu dopravních prostředků je tzv. objektivní odpovědností, která vzniká bez ohledu na zavinění škůdce a bez ohledu na to, zda škůdce při provozu dopravy nebo dopravního prostředku porušil svou právní povinnost. Předpoklady vzniku povinnosti nahradit újmu jsou 1) událost vyvolaná provozem dopravního prostředku, 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi nimi. Splnění těchto předpokladů prokazuje poškozený (tj. žalobci). Škůdce má možnost se povinnosti k náhradě újmy zprostit (liberovat se), prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat, avšak liberace je možná pouze tehdy, nebyla-li škoda způsobena okolnostmi majícím původ v provozu. Aby tedy mohl být liberační důvod naplněn, musela by vznik újmy při provozu dopravního prostředku vyvolat okolnost, která v jeho provozu původ nemá, která přichází zvenčí (např. živelní událost či zásah třetí osoby, zvířete apod). Pokud škoda byla způsobena okolnostmi majícím původ v provozu, pak se provozovatel povinnosti nahradit poškozenému újmu zprostit nemůže. Aby tedy v projednávané věci byli žalobci úspěšní, musí prokázat, že nastala událost vyvolaná provozem dopravního prostředku (vrtulníku), že jim vznikla újma v tvrzené výši a že mezi touto událostí vyvolanou provozem vrtulníku a vznikem újmy je příčinná souvislost.

9. Z uvedeného okresní soud vycházel. Vyslechl oba žalobce jako účastníky řízení a řadu svědků, kteří se dnu IZS účastnili, z nichž bezprostředně přítomni pádu žalobkyně b) z lavičky byli svědci jméno FO a jméno FO, kteří s ní seděli u jednoho stolu. Mají tak vlastní poznatky o tom, co pádu žalobkyně b) předcházelo, o průběhu pádu a o tom, jak na ně samotné v tomto konkrétním místě účinky provozu vrtulníku působily. Významné jsou pak i výpovědi dalších svědků, kteří se akce zúčastnili a účinky přeletu vrtulníku popisovali, byť samotný pád žalobkyně ani co mu předcházelo neviděli, přímo v místě pádu nebyli. Okresní soud tyto výpovědi správně v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil.

10. Žalobkyně jako účastnice řízení vypověděla, že vrtulník nad nimi kroužil, chtěl přistát, nepovedlo se mu to, nalétal podruhé, byl hodně nízko a hned jak je minul, cítila značný poryv větru, držela se stolu, jméno FO se zády otočil směrem proti tomuto poryvu obličejem k ní, nedokázala se udržet, spadla, dvakrát nebo třikrát se přetočila. Jak to bylo se stanem, si nepamatuje, ví, že jí vnuk vyndával z podpaží konstrukci stanu. Vrtulník letěl nad nimi, ona se začala vlivem tohoto víru posouvat po lavici až na její konec, až z ní spadla. Svědek jméno FO rovněž potvrdil, že vrtulník letěl přímo nad jejich hlavami nízko a způsobil velký vzdušný vír, odvál několik stanů, jeden byl po jejich pravé straně a další po levé, stan z pravé strany letěl na něj, on se k němu otočil zády a uviděl žalobkyni b) jak padá z lavičky a stan jí přistál na ruku, nějak se do něj zamotala, stan ji začal táhnout pryč, tak jí ho rychle sundal. Seděl uprostřed a žalobkyně b) po jeho levé straně, přičemž lavička mohla být dlouhá 2 až 3 m. Uvedl, že celou dobu seděl na lavičce a viděl žalobkyni b), jak spadla, přičemž v tu chvíli lavička převržená nebyla, stan přiletěl hned potom, resp. v podstatě zároveň. Rovněž svědkyně jméno FO potvrdila, že na jedné lavičce seděla ona, naproti ní na lavičce seděla žalobkyně b) s Anonymizováno jméno FO, neseděli na koncích lavičky ale asi uprostřed. Potvrdila, že v okamžiku, kdy vrtulník přelétával budovy, se zvedla tlaková vlna, začaly létat stany, ji trefil do hlavy a srazil jí brýle a když se ohnula, pod stolem viděla, jak žalobkyně b) padá na zem. Neví však, v jaké chvíli přiletěl stan, neviděla, jak zasáhl žalobkyni b).

11. To, že při přeletu vrtulníku nad prostorem pro diváky a stánky s občerstvením vznikl vlivem provozu vrtulníku silný vzdušný vír, vyplývá i z výpovědi dalších svědků. Svědek jméno FO byl ve stánku rychlého občerstvení, nad nimi byla střecha, proto vzdušný vír „moc nepociťoval“, avšak potvrdil, že po odletu vrtulníku byl všude vidět nepořádek, poházené stany a další věci okolo, a ačkoliv pád žalobkyně b) neviděl, postřehl, když jí pomáhali vstát. Též na svědka jméno FO vítr nepůsobil, neboť byl pod stříškou, i on ale potvrdil, že létaly kelímky, tácky, slunečníky a stany, a ačkoliv ani on pád žalobkyně b) neviděl, zaregistroval, když jí někdo poskytoval pomoc cca 3 m před jejich občerstvením. Rovněž svědek jméno FO potvrdil, že vrtulník zvedl poryv větru, viděl převrátit se stan, a byť neviděl pád žalobkyně, všiml si, že jí lidé poskytovali pomoc. Naproti tomu svědkyně jméno FO a svědek jméno FO. jméno FO vypověděli, že na ně vzdušný vír nepůsobil, resp. působil jen mírně, avšak tito nebyl přímo v místě pádu žalobkyně, tedy neměli vlastní poznatky o tom, jak na tom konkrétním místě vír od vrtulníku na diváky působil, navíc i oni viděli pohybovat se stany, což o působení vzdušného víru svědčí.

12. Uvedenými důkazy tedy bylo prokázáno, že na žalobkyni sedící na lavičce silně působil vzdušný vír od vrtulníku přelétajícího nad prostorem pro diváky, který způsobil kromě poletujících drobných předmětů i uvolnění a odlétnutí dvou stanů, a že právě ve chvíli přeletu vrtulníku, kdy na ni přímo vír působil, z lavičky spadla. Z uvedených výpovědí nevyplynula jakákoliv jiná okolnost, která by mohla být příčinou pádu žalobkyně.

13. Odvolací soud doplnil dokazování přečtením dvou lékařských zpráv a z trestního spisu přečetl záznamy policie, které zachycují vysvětlení podaná v trestním řízení samotnou žalobkyní b) a svědky jméno FO a jméno FO, a protokol o hlavním líčení z datum zachycující jejich výpovědi v trestním řízení. Tak zjistil, že ambulantní zpráva právnická osoba., chirurgické ambulance, z datum obsahuje záznam, že „při akci IZS, při příletu vrtulníku odlétl stan, narazil do pacientky, ta upadla na levé rameno, plus tržná rána levého nosu“ a ambulantní zpráva právnická osoba., oddělení rehabilitační z datum obsahuje v podstatě shodný záznam, že „při akci IZS přistával vrtulník a tlak vzduchu strhl stan a ten zranil pacientku“. Jde však o záznamy učiněné zdravotníky, kteří pádu žalobkyně b) přítomni nebyli, a tedy vlastní poznatky o tom neměli, a účelem těchto záznamů nebylo objasnit příčinu pádu žalobkyně b) ale zachytit, že došlo ke zranění žalobkyně b) pádem; navíc i z nich vyplývá, že k tomu došlo při příletu vrtulníku v době, kdy na žalobkyni b) působil tlak vzduchu od vrtulníku.

14. Sama žalobkyně b) dva dny poté (tj. dne datum) podala policii vysvětlení, v jehož záznamu (č. l. 22-25 trestního spisu) je uvedeno, že vrtulník přeletěl nad stanem mezi kiosky, přičemž se zvedla velká tlaková vlna, která šla směrem z pravé strany od nich, vnuk seděl vpravo od ní, naproti seděla jméno FO, ona byla na kraji lavičky, jak se zvedla talková vlna, shodila ji z té lavičky, chtěla se chytit stolu, ale to již nestihla. Vnímala vrtulník, jak letí mezi kiosky, a potom cítila tlakovou vlnu, která ji shodila z lavičky, upadla na levý bok. Spadla z kraje lavičky. Hned poté se jí začal věnovat vnuk jméno FO a pomáhal jí se zvednout. Podle úředního záznamu Hlavního velitelství Vojenské policie z datum (č. l. 129 trestního spisu) žalobkyně b) (na dotaz policie, zda seděla na kraji lavičky a zda se tato s ní převrátila v důsledku toho, že ostatní, kteří na lavičce seděli, vstali v souvislosti s poryvem větru, který způsobil přelet vrtulníku) uvedla, že seděla na lavičce vedle svého vnuka v části mezi krajem a prostředkem lavičky a když poryv větru způsobený průletem vrtulníku začal bořit stany, které stály vedle lavičky, jméno FO vstal a snažil se ji před tímto uchránit. Poté však, když vrtulník proletěl přímo nad hlavou jmenované, přišel další poryv větru, který ji doslova „sfoukl“ z lavičky, lavička se však nepřevrátila. To do záznamu potvrdil i přítomný jméno FO. Při hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou datum pak coby svědkyně a poškozená vypověděla, že seděla uprostřed lavičky, vnuk seděl vedle ní a naproti jméno FO. Vrtulník slyšela z pravé strany, bylo jí řečeno, že se přistání nepodařilo, že odletěl, pak nalétal zleva, strašně nízko, už byl ten vítr, začalo to tam létat, pak vletěl mezi stánky a pak byla strašná tlaková vlna, bránila se, držela se stolu, bohužel se neudržela. Několikrát se převalila na bok na zemi, spadla z lavičky na levou stranu na zem. Při druhém přistání to cítila jako náhlý poryv, bylo to strašně rychlé, vnuk byl kousek vedle ní, otočil se zády k ní předkem, chránil ji před větrem, přesto spadla. Zda v době pádu vnuk seděl, už neví.

15. Rovněž svědci jméno FO a jméno FO se v průběhu trestního řízení k události opakovaně vyjadřovali. Odvolací soud z úředního záznamu z datum (č. l. 39–43 trestního spisu) zjistil, že jméno FO při podání vysvětlení v den události polici sdělil, že seděli na lavičce vedle budovy občerstvení vlevo od stanu, jeho kamarádka seděla na protější straně a žalobkyně b) vlevo od něj. Vrtulník nad nimi udělal 2 nebo 3 kolečka, poté se přibližoval níž, stále přistával ve vzdálenosti asi 4 m nad budovami, následně přišel silný vítr, který s sebou bral písek a vzal s sebou i stan, který měli po pravé straně, ten se začal naklánět na ně a začal se převracet. V tu chvíli se ke stanu otočil zády, mírně sklopil hlavu a roztáhl lokty a postavil se tak, aby stan netrefil babičku. Ve chvíli, kdy ho udeřila tyč od stanu, viděl, jak vlivem silného větru od vrtule vrtulníku žalobkyně b) padá na zem, padala spíše na levý bok a rameno, přesunul se k ní, snažil se jí pomoct. Z protokolu o hlavním líčení z datum (č. l. 379 trestního spisu) odvolací soud zjistil, že svědek jméno FO vypověděl, že žalobkyně b) seděla na lavičce vedle něj úplně na kraji. Ve chvíli, kdy přišel vítr, babičku to shodilo z lavičky a ještě než ji to shodilo, tak začaly létat stany, kde on se otočil k babičce čelem a dostal tyčí, která letěla proti nim. Žalobkyně b) spadla z lavičky a ve chvíli, kdy byla na zemi, tak se jí na ruku navlékla tyč od stanu. Poté musel vstát z lavičky, aby ji tu tyč z ruky stáhl. Uvedl, že žalobkyně b) spadla z důvodu poryvu větru, neboť se neudržela. Svědkyně jméno FO podle úředního záznamu policie z datum (č. l. 50–53 trestního spisu) v den události sdělila, že ona, jméno FO a žalobkyně b) seděli kousek od stánku s pivem na lavičce, potom se z ničeho nic zvedl velký vítr, který utvořil silný vír a pak už to šlo rychle. Vedlejší stánek s pivem se zvedl a letěl na ně, dostala tyčí do hlavy, popadaly stánky před nimi. jméno FO odhodil pití a uviděla, jak žalobkyně leží na zemi a on k ní běží. Při hlavním líčení dne datum (jak plyne z protokolu na č. l. 380–381 trestního spisu) vypověděla, že seděli na lavičkách, ona zhruba uprostřed, jméno FO seděl naproti vedle žalobkyně b). Pak slyšeli, jak přilétá vrtulník, chtěl přistát, napoprvé se mu to nepovedlo, pak znovu vzlétl, vracel se zpátky, přelétal nad davem, pak cítila trochu poryv větru, vrtulník viděli dost blízko, pak viděla padat žalobkyni b) z lavičky. Ona spadla na zem, dostala tyčí do hlavy, ztratila brýle, takže chvíli neviděla. Pak už viděla jméno FO běžet za žalobkyní b) a šla mu pomoct. Ležela na zemi, měla něco s ramenem. Domnívá se, že za pád žalobkyně b) může poryv větru, který ji strhl z lavičky.

16. Uvedení tedy shodně popisovali, že u stolu seděla na jedné straně jméno FO, oproti ní seděl svědek jméno FO a vedle něho vlevo žalobkyně b). Nepodařilo se zcela objasnit konkrétní místo, kde na lavičce žalobkyně b) seděla, neboť sama popisovala, že byla na kraji lavičky (datum), mezi krajem a prostředkem lavičky (datum), že se začala vlivem víru posouvat po lavici až na její konec až z ní spadla (v tomto řízení). Svědek jméno FO uvedl, že seděla vedle něj úplně na kraji (datum). Svědkyně jméno FO (v tomto řízení) uvedla, že žalobkyně b) a jméno FO neseděli na koncích, ale asi uprostřed. Rovněž nebylo zcela vyjasněno, ve kterém konkrétním okamžiku z lavičky vstal svědek jméno FO, zda před, nebo až po pádu žalobkyně z lavičky, neboť žalobkyně b) uvedla, že vstal a snažil se ji chránit, poté však, když jí proletěl vrtulník přímo nad hlavou, přišel další poryv větru, který ji „sfoukl“ z lavičky, lavička se však nepřevrátila (záznam z datum), že již neví, zda vnuk v době pádu seděl (při hlavním líčení datum). Svědek jméno FO uvedl, že ve chvíli, kdy se začal převracet stan, otočil se k němu zády a postavil se tak, aby netrefil žalobkyni b) (datum), následně uvedl, že z lavičky vstal až po pádu žalobkyně b), aby jí vytáhl z pod paže tyč od stanu (datum), že celou dobu seděl na lavičce a viděl žalobkyni b) jak spadla (výpověď svědka v tomto řízení). Oodvolací soud shledal, že tyto odlišnosti ve výpovědích nejsou podstatné a nečiní výpovědi žalobkyně b) a uvedených svědků nevěrohodnými. Je totiž třeba přihlédnout k tomu, že byli opakovaně policií vytěžováni při podání vysvětlení a následně vypovídali při hlavním líčení a v tomto soudním řízení k události, která proběhla velmi rychle, během několika sekund, přičemž situace v místě byla velmi chaotická, když v důsledku vzdušného víru od přeletu vrtulníku padaly a pohybovaly se vzduchem drobné předměty (kelímky a tácky) a minimálně dva stany, z nichž jeden se pohyboval právě směrem k místu, kde seděli. Zůstalo sice neobjasněno, kde přesně na této lavičce žalobkyně b) seděla (zda zcela na jejím okraji či spíše blíže středu) a v kterém okamžiku jméno FO z lavičky vstal, zda před jejím pádem, nebo až po něm. Podstatné však je že nevyplynulo z výpovědí žalobkyně ani uvedených svědků (a to ani těch, které učinili v trestním řízení), že by příčinou pádu žalobkyně b) byla nestabilita lavičky způsobená tím, že se z ní zvedl svědek jméno FO (jak namítá žalovaná v odvolání). Nic takového nevyplynulo ani z ostatních v řízení provedených důkazů. Naopak je nepochybné, že k pádu žalobkyně došlo při přeletu vrtulníku, kdy na žalobkyni b) působil vzdušný vír vyvolaný právě tímto přeletem vrtulníku.

17. Žalovaná v odvolání namítá, že „party stan“ nebyl dostatečně ukotven a že tak nelze pominout odpovědnost vlastníka stanu; poukazuje na to, že svědek jméno FO (na rozdíl od výpovědi v tomto řízení, kdy uvedl, že stan má 6 nožiček a použili jich všech 6) v trestním řízení uvedl, že stan byl přidělán skobami, a to na 4 nebo 6 nohách, kterých bylo celkem hodnota.

18. K tomu je třeba uvést, že podle § 2915 odst. 1 věty prvé o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. Podle § 2915 odst. 2 věty prvé o. z. jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účastni na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přehlédne se k míře pravděpodobnosti. Podle § 2916 o. z. kdo je povinen k náhradě škody společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle míry účasti na způsobení vzniklé škody.

19. Z uvedeného vyplývá, že odpovědnost více škůdců za způsobenou škodu je zásadně solidární. Proto i kdyby vlastník stanu, který na dni IZS odletěl, porušil prevenční povinnost nedostatečným ukotvením stanu (jak tvrdí žalovaná) a toto bylo příčinou toho že stan odletěl a přispěl úlekovou reakcí žalobkyně k jejímu pádu, mohl by to být důvod ke společné odpovědnosti vlastníka stanu a žalované, která by však byla solidární (tj. odpovídali by za ni společně a nerozdílně), a tudíž by žalobci mohli požadovat celé plnění po kterémkoliv z nich, a tedy i po samotné žalované, jak vyplývá z ustanovení § 1872 odst. 1 o. z. (podle kterého je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho; věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých nebo na kterémkoliv ze spoludlužníků). Z toho vyplývá, že na odpovědnosti žalované za škodu způsobenou ve vztahu k žalobcům by to ničeho neměnilo. Žalovaná přitom netvrdila a ani z obsahu provedených důkazů nevyplynuly okolnosti, které by (pokud by byly prokázány) mohly být důvodem zvláštního zřetele hodnými pro rozhodnutí soudu o dělené odpovědnosti obou škůdců Proto tato okolnost pro posouzení nároku žalobců vůči žalované na náhradu způsobené újmy podstatná není.

20. Ústav soudního inženýrství VUT v Brně a Kloknerův ústav ČVUT v Praze odmítly podat znalecký posudek k otázce, zda mohl být poryv větru od rotoru vrtulníku natolik silný, aby sfoukl dospělou osobu z lavičky, s odůvodněním, že nedisponují v tomto směru potřebným znaleckým oprávněním ani odborníky (viz sdělení na č. l. 145 a 149); ostatně možnost podání znaleckého posudku byla prověřována i v předchozím trestním řízení, kdy Doc. jméno FO. jméno FO, tituly za jménem, Univerzita adresa, znalec v oboru doprava se zaměřením na leteckou dopravu, sdělil, že by bylo třeba provést znalecký posudek, který by provedl jednak aerodynamickou simulaci, a jednak pokus na místě, avšak vzhledem k tomu, že nelze navodit stejné podmínky a lze tedy do výpočtů dosadit pouze přibližná data, byl by výsledek znaleckého zkoumání nejednoznačný a náklady na něj by přesáhly částku žalobci požadovanou (viz úřední záznam z datum na č. l. 292 trestního spisu). S ohledem na shora uvedené nelze vytýkat okresnímu soudu, že neprovedl žalovanou navržený důkaz znaleckým posudkem ani simulací události ve Vojenském útvaru adresa v rámci vojenského cvičení (byť žalovaná uváděla, že by ji provedla na své náklady), neboť výsledky pokusu provedeného v jiném místě s odlišnou konfigurací terénu za odlišných klimatických podmínek by nebyly vypovídající a náklady na něj by byly značné. Navíc skutkový stav byl provedenými důkazy dostatečně objasněn, a provedení takového důkazu by tak bylo nadbytečným.

21. Kromě toho, že intenzitu poryvu větu (jak na ně v daném okamžiku působil) popisovali svědci, vyjadřoval se k ní ve výpovědi rovněž svědek jméno FO.Anonymizováno jméno FO. jméno FO, tituly za jménem, který pracuje na Univerzitě Obrany v Brně, katedře letecké techniky a působí na pracovišti školícím piloty, kde situaci rozebírali. O události má informace zprostředkovaně od plk. Chamráda působícího v inspekci Ministerstva obrany. Měl za úkol zjistit intenzitu poryvu větru od rotoru vrtulníku. Uvedl, že ji lze stanovit na základě hmotnosti vrtulníku a jeho vzdálenosti od země. Šlo o typ vrtulníku MI-171Š s hmotností 11 až 13 tun a počítal s výškou do 35 m, kterou měl k dispozici, a tak spočítal intenzitu poryvu větu v rozmezí 21,5 až 23,5 m/s. Jím určená hodnota je maximální možná bez zohlednění terénních překážek. Bez znalosti dalších údajů není možné intenzitu poryvu větru přesně stanovit. Uvedl, že nelze odpovědět na dotaz, zda je tento proud vzduchu schopen povalit osobu, záleží na tom, zda osoba stojí, sedí, je opřená, roli hraje oblečení. Pokud by vrtulník nad nějakou osobou začal klesat, intenzita poryvu vzduchu by se zesilovala, pokud by vrtulník přilétal, došlo by v podstatě rovnou k poryvu větru. Počítal se situací, kdy vrtulník je ve visu, nepřilétá a jedná se o terén bez nerovností. Pokud by terén obsahoval nerovnosti, mělo by to vliv na intenzitu poryvu v řádech jednotek procent, a to na zvýšení nebo snížení intenzity. K tomu pak okresní soud správně uvedl popis účinků větru dle Beaufortovy stupnice rychlosti větru, která rozděluje vítr podle jeho síly a účinků do 12 stupňů, přičemž stupeň 9 o rychlosti 20,8 až 24,4 m/s – označovaný jako vichřice (dříve silný vichr) - působí menší škody na stavbách, strhává komíny a tašky ze střechy, stupeň 10 o rychlosti 24,5 až 28,4 m/s – označovaný jako silná vichřice (dříve plný vichr) - vyvrací stromy a poškozuje domy.

22. S ohledem na shora uvedené okresní soud správně uzavřel, že výpovědí žalobkyně b), shora uvedených svědků, kteří byli předmětné události přítomni, a jméno FO. jméno FO, tituly za jménem je prokázáno, že v důsledku přeletu vrtulníku nad prostorem pro diváky došlo ke vzniku silného vzdušného víru, a to o rychlosti 21,5 až 23,5 m/s, přičemž jméno FO. jméno FO připouští, že mohla být jeho rychlost vlivem konfigurace terénu snížena či zvýšena v jednotkách procent. Bylo přitom výpovědí žalobkyně b) a svědků jméno FO a jméno FO prokázáno, že žalobkyně právě v okamžiku přeletu vrtulníku, kdy na ni tento vzdušný vír o síle vichřice působil, seděla na lavičce bez opěradla zad i rukou a z této upadla. Má tak správně za prokázané, že příčinou pádu žalobkyně b) byl vzdušný vír od rotoru vrtulníku spolu s úleková reakcí z létajících předmětů, jejichž pohyby byl rovněž zapříčiněn tímto prouděním vzduchu.

23. Je tak správný závěr okresního soudu, že bylo prokázáno, že příčinou pádu žalobkyně z lavičky a zranění, které jí tím vzniklo, je vzdušný vír o rotoru vrtulníku, tj. událost vyvolaná provozem vrtulníku. Jelikož škoda byla způsobena okolností mající původ v provozu vrtulníku (a nikoliv okolností, která by přicházela zvenčí), nemůže se žalovaná zprostit (liberovat) odpovědnosti za újmu žalobcům způsobenou. Pro posouzení věci je tak bez významu tvrzení žalované, že vynaložila veškeré úsilí, které lze po ní požadovat, aby ke škodě nedošlo. Okresní soud tedy správně uzavřel, že žalovaná odpovídá za škodu tím žalobcům vzniklou dle § 2927 odst. 1 o. z.

24. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyni b), která v důsledku pádu z lavičky utrpěla vážné zranění ramene, vznikla škoda spočívající v nákladech na léčení a stabilizaci zdravotního stavu, a sice že zaplatila částku částka za nákup rehabilitačního stroje v Decathlonu (dokládala paragonem z datum – č. l. 49), částku částka za lázeňskou péči v adresa v období od datum do datum (dokládá příjmovým pokladním dokladem z datum - č. l. 50), částku částka na jízdné osobním vozem z místa bydliště do nemocnice v Jablonci nad Nisou, do nemocnice v adresa a do lázní v adresa a zpět (jak dokládá specifikací jednotlivých jízd a technickým průkazem – č. l. 51-55). Okresní soud správně uzavřel, že na zaplacení těchto nákladů má žalobkyně b) vůči žalované právo, a to podle § 2960 o. z. Dále požaduje náhradu bolestného ve výši částka a ztížení společenského uplatnění ve výši částka (nároky byly vyčísleny a doloženy znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO č. hodnota-074/2018 z datum – č.l. 37-39), přičemž rovněž výši těchto nároků činí žalovaná nespornou. Okresní soud proto správně uzavřel, že žalobkyně b) má právo na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění v této výši, a to dle § 2958 o. z. Žalobkyně dále požaduje náhradu částky částka, kterou zaplatila za uvedený znalecký posudek (dokládá fakturou č. F/2018120 vystavenou tituly před jménem jméno FO datum). Jelikož žalobkyně b) vyzvala žalovanou k zaplacení uvedených částek dopisem z datum (č. l. 12-13), správně okresní soud vychází z toho, že se tyto její nároky staly splatnými datum (§ 1958 odst. 2 o. z.) a od následujícího dne je žalovaná v prodlení s jejich zaplacením, a tudíž se žalobkyně b) důvodně domáhá i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení (1970 o. z.).

25. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu ve výroku I, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částka s 9% úrokem z prodlení od datum do zaplacení, jako věcně správný potvrdil.

26. Okresní soud nesprávně vychází z toho, že částka částka, kterou žalobkyně požadovala po žalované zaplatit z titulu nákladů, které vynaložila na obstarání již zmíněného znaleckého posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO, je náklad tohoto řízení. Tak tomu není, neboť ji zaplatila v červnu 2018 na základě již zmíněné faktury, a řízení v této věci bylo zahájeno až žalobou podanou u okresního soudu datum. Nejde tedy o náklad, který by žalobkyně b) vynaložila v tomto řízení, ale o příslušenství pohledávky podle § 513 o. z., na jehož zaplacení má žalobkyně podle § 2958 o. z. právo. Jde tedy o věc samu. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozsudek okresního soudu v části výroku IV o požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni b) částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

27. Žalobce a) požaduje náhradu újmy ve výši částka, což přestavuje mzdu, která mu ušla v důsledku toho, že od datum do datum, od datum do datum a od datum do datum pečoval o zraněnou žalobkyni b), která nezbytně ošetřování potřebovala (tj. za 20 dnů x 8 hodin x částka/hod., to dokládá listinami vystavenými zaměstnavatelem Truhlářství Šilhán, adresa, a to mzdovými údaji zaměstnanců 2017, mzdovým listem za rok 2017 a přehledem nepřítomností v práci – č. l. 57-59). Rovněž výši tohoto nároku učinila žalovaná nespornou. Okresní soud tedy správně uzavřel, že žalovaná je povinna žalobci a) částku částka zaplatit, má na ni právo podle § 2960 o. z., a to rovněž s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od datum do zaplacení (§ 1970 o. z.), neboť i tento nárok se stal splatným na výzvu učiněnou dopisem z datum (§ 1958 odst. 2 o. z.). Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu potvrdil v části výroku II ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci a) částka s úrokem z prodlení z této částky.

28. Zbývá dodat, že odvolací soud rozsudek okresního soudu v již uvedeném rozsahu potvrdil ve správném znění tak, že v záhlaví rozsudku nesprávné označení žalobkyně „Ministerstvo obrany“ se nahrazuje správným „Česká republika – Ministerstvo obrany“. Tím odstranil zřejmou písařskou nesprávnost, jíž se okresní soud dopustil v písemném vyhotovení rozhodnutí v označení žalované (§ 164, § 211 o. s. ř.).

29. Požadavek na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení od datum do zaplacení žalobce a) odůvodnil duševními útrapami, které mu (jak tvrdí) coby synovi žalobkyně b) vznikly.

30. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

31. Z citovaného ustanovení vyplývá, že předpokladem vzniku nároku osoby blízké na peněžitou náhradu vyvažující plně její utrpení je, že došlo k usmrcení poškozeného nebo že mu bylo „zvlášť závažně ublíženo na jeho zdraví“. K tomu Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. spisová značka ze dne datum uvedl: „Zvlášť závažným ublížením na zdraví se ve smyslu § 2959 o. z. rozumí ta nejtěžší zdravotní poškození mající následky srovnatelné svou závažností s usmrcením blízké osoby, popř. velmi těžká zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. Za zvlášť závažné ublížení na zdraví (§ 2959 o. z.) nelze bez dalšího považovat každou vážnou poruchu zdraví trvající nejméně 6 týdnů (§ 122 odst. 2 písm. i/ trestního zákoníku).“ (K tomu též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3449/19 ze dne datum.)

32. Odvolací soud po doplnění dokazování sdělením podstatného obsahu znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO dospěl k závěru, že v projednávané věci u žalobkyně b) se o takový případ zvlášť závažného ublížení na zdraví, jak jej má na mysli § 2959 o. z., nejedná. Ze znaleckého posudku (vycházejícího z její zdravotní dokumentace) vyplývá, že byla po pádu z lavičky hospitalizována od 21. 8. do datum, poté již byla v domácí péči a podstupovala rehabilitaci, přičemž operace i následná rehabilitace probíhaly bez komplikací. Nebyla ohrožena na životě, nehrozila jí ztráta orgánu a byť po operaci přetrvávala bolestivost ramene, nelze její stav (a to ani bezprostředně po úrazu ani v průběhu léčby) označit za výrazně nepřiznivý. Z uvedeného posudku vyplývá, že má nadále omezenou hybnost levého ramenního kloubu (nedá ruku nad horizontálu, nad hlavu, za hlavu, za krk nebo na záda) a trpí tak obtížemi s tím spojenými (je omezena při výkonu některých činností v domácnosti, má problémy s oblékáním, neumyje si hlavu, nevysuší vlasy, neunese v ruce nákup apod.). Odvolací soud však dospěl k závěru, že u žalobkyně b) nejde o tak výrazné poškození zdraví a tak výrazně zatěžující následky, které má na mysli již zmíněná judikatura Nejvyššího soudu, které by bylo možno považovat za zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu ustanovení § 2959 o. z. Proto (ačkoliv nijak nebagatelizuje obavy žalobce a/ o zdraví žalobkyně b/) dospěl závěru, že v daném případě nejsou naplněny předpoklady pro to, aby nemajetkové újma žalobce a) (jeho duševní útrapy spojené s tím, že byl zasažen zraněním žalobkyně b/ a jeho následky) byla odčiněna peněžitou náhradou podle § 2959 o. z.

33. S ohledem na shora uvedené postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a ve zbývající části výroku II rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu v požadavku žalobce a) na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení od datum do zaplacení zamítl.

34. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu ve vztahu k oběma žalobcům částečně změnil, rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvého stupně a rozhodl i o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.), a to ve vztahu ke každému žalobci zvlášť, neboť v řízení uplatňovali samostatné nároky.

35. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou byla zcela úspěšná žalobkyně b). Proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Při výpočtu odměny zástupce žalobkyně b) (advokáta) vycházel odvolací soud ze součtu tarifních hodnot spojených věcí žalobkyně b) dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši částka (odpovídající součtu částek částka, částka, částka dle § 8 odst. 1 a. t. a 2 x částka dle § 9 odst. 4 písm. a/ a. t.), takže odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 5. a. t. částka a jelikož šlo o společné úkony při zastupování dvou žalobců, snižuje se tato dle § 12 odst. 4 a. t. o 20 % na částku částka. Zástupce žalobkyně b) učinil v řízení 9 úkonů právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem, žaloba, účast u jednání datum, účast u jednání datum trvajícího od 12:30 do 15:15 hodin, účast u jednání datum, datum a datum a podání ve věci samé k výzvě soudu z datum. Za ně přísluší odměna 10 x částka dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. a náhrada hotových výdajů 9 x částka dle § 13 odst. 4 a. t. (zastupoval dva žalobce, proto se započítává ½ režijního paušálu). Za účast zástupce u jednání dne datum, které se nekonalo, přísluší toliko náhrada za čas ve výši částka dle § 14 odst. 2 a. t. Dále zástupci přísluší částka částka odpovídající DPH z úkonů učiněných do datum, kdy byl plátcem DPH, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z částky částka). Celkem tedy žalobkyně v řízení u okresního soudu účelně vynaložila částka. V odvolacím řízení žalobkyně b) účelně vynaložila celkem částka. To zahrnuje odměnu zástupce žalobkyně b) za dva úkony právní služby – za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, které trvalo déle než 2 hodiny – 3 x částka, náhradu jeho hotových výdajů ve výši 2 x částka dle § 13 odst. 4 a. t. (je počítána polovina režijního paušálu) a částku částka za ztrátu času zástupce na cestě z jeho sídla v Jablonci nad Nisou k odvolacímu jednání do Liberce a zpět (za 4 půlhodiny po částka) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. (jelikož zastupoval dva žalobce, je uvažována toliko ½ náhrady). Odvolací soud proto uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni b) k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši částka a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka.

36. Žalobce a) byl úspěšný ohledně částky částka (13 % předmětu řízení), žalovaná ohledně částky částka (87 % předmětu řízení), proto úspěšnější žalované vůči němu přísluší právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 74 % (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.). Náklady žalované zahrnují náhradu hotových výdajů za 14 úkonů - odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření ve věci samé z datum, účast u pěti jednání soudu dne datum, datum, datum, datum, datum a za účast u dožádaného Městského soudu v Brně dne datum a za přípravu účasti na těchto šesti soudních jednáních – 14 x částka dle § 254 odst. právnická osoba písm. a), b), c), odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (počítáno je s ½ náhrady, neboť se úkony vztahovaly k oběma žalobcům). Dále zahrnují jízdné dle § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. za cesty zaměstnankyně žalované ze sídla v Praze k jednání Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (při vzdálenosti 225,4 km, vozem s průměrnou spotřebou 4,9 l/100 km motorové nafty), a to 3 x částka za tři cesty konané datum, datum a datum (při ceně nafty částka/l a náhradě 4,40/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a č. 375/2021 Sb.), částka za cestu datum (při ceně nafty částka a náhradě částka dle vyhl. 237/2022 Sb.) a částka za cestu datum (při ceně nafty částka/l a náhradě částka/km dle vyhl. 85/2023 Sb.), dále jízdné částka za cestu datum z Prahy k dožádanému Městskému soudu v Brně a zpět (při vzdálenosti 415,2 km, ceně nafty částka/l a náhradě částka/km); tedy jízdné celkem částka, z čehož je ve vztahu k žalobci a) uvažována ½ ve výši částka. Dále zahrnují stravné ve výši částka (3 x 100/2) Kč za účast pověřené zaměstnankyně žalované u jednání datum a datum a u výslechu svědka dožádaným Městským soudem v Brně dne datum dle § 176 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., vyhlášky č. 589/2020 Sb. a č. 511/2021 Sb. (kdy cesta včetně účasti u soudu trvala déle než 5 hodin, ve vztahu k žalobci a) je uvažována ½ stravného). Oproti tomu vyjádření k žalobě mohla (měla) žalovaná uvést již v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu a navrhnout důkazy mohla (měla) při jednání datum, proto za vyjádření k žalobě z datum ani za podání z datum, které nelze pokládat za účelné úkony, náhrada žalované nepřísluší. Celkem tedy ve vztahu k žalobci a) účelně vynaložila náklady částka, z čehož 74 % je částka. Odvolací soud proto uložil žalobci a) povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši částka.

37. V odvolacím řízení měl žalobce a) úspěch ohledně částka (54 % předmětu odvolacího řízení) a žalovaná ohledně částka (46 % předmětu odvolacího řízení). Odvolací soud proto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 8 % (odpovídajícím rozdílu mezi úspěchu žalobce a/ a žalované). V odvolacím řízení žalobce a) vynaložil náklady částka zahrnující odměnu jeho zástupce za dva úkony právní služby – za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, které trvalo déle než 2 hodiny – 3 x částka (počítanou z tarifní hodnoty částka odpovídající součtu částek částka a částka dle § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a/ a § 12 odst. odst. 3 a. t.) podle § 7 bod 5., § 11 odst. g), k) a. t., náhradu jeho hotových výdajů ve výši 2 x částka dle § 13 odst. 4 a. t. (je počítána ½ paušálu) a částku částka za ztrátu na cestě z jeho sídla v Jablonci nad Nisou k odvolacímu jednání do Liberce a zpět (za 4 půlhodiny po částka) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. (je uvažována toliko ½ náhrady). Z částky částka činí 8 % částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, podané u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, je vyjma výroků o nákladech řízení přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.