29 Co 168/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Kořínkové a JUDr. Petry Hankové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 - Malá Strana proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení částky 183 372,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 365/2024-64 ze dne 19. 2. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení potvrzuje.

II. V části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří od právní moci rozsudku a výrokem II žalobu ve zbývající části zamítl. Z odůvodnění vyplývá že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 17,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 17,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaná v postavení spotřebitelky uzavřely , datum, smlouvu v úvěru, v níž se , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalované úvěr , částka, bezhotovostním převodem na její účet ve smlouvě uvedený, a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s úrokem (17,99 %, popř. při řádném splácení 16,16 % ročně) v 95 měsíčních splátkách po , částka, měsíčně. Jelikož byla žalovaná se splácením od července 2023 v prodlení, , právnická osoba, . dopisem z , datum, prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, byla pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze , datum, . Okresní soud má tak za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná je spotřebitelem, proto jde o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). , právnická osoba, . je držitelem bankovní licence a předmětem její činností je mj. poskytování úvěrů, proto byla podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna postupovat s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované. Okresní soud z karty zákazníka zjistil, že před uzavřením smlouvy jí žalovaná sdělila, že má výdaje pouze s nájmem , částka, , je zaměstnána u , právnická osoba, s příjmem , částka, . Z výpisu z běžného účtu žalované za duben, květen a červen vyplývá, že účet vykazoval na konci uvedených měsíců záporné zůstatky, ačkoliv na něj přicházela pravidelně mzda žalované a peníze od dalších subjektů (, datum, -, částka, , , datum, -, částka, a , datum, -, částka, . Okresní soud na základě toho uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Ohledně nákladů žalované na živobytí a bydlení se zcela spolehla na informace poskytnuté jí žalovanou. Z výpisu z účtu žalované vyplynulo, že přestože byla zaměstnána a chodila jí mzda a peníze od personálního a pracovní agentury, tyto prostředky jí nestačily a každý měsíc jí posílaly peníze i další subjekty a rovněž si vzala půjčku od jiné banky. Přesto nebyla schopna udržet na účtu kladný zůstatek. Muselo tak být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že žalovaná má finanční problémy a nebude schopna úvěr splácet. Proto je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná. Žalované bylo na základě této smlouvy poskytnuto , částka, , z čehož (jak tvrdí žalobkyně) vrátila , částka, . Okresní soud proto shledal žalobu důvodnou pouze co do částky , částka, . Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1, 2 z. z. ú. v délce tří dnů, když mezi účastníky nebylo dohodnuto jiné datum splatnosti a žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrokem III žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že žalobkyně byla v řízení procesně úspěšnější než žalovaná (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku II zamítající žalobu v požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se odvolala žalobkyně a navrhla, aby byl v této napadené části změněn tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že dosud nenastalo prodlení žalované, a tedy že jí náleží pouze nárok na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení. Žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu, ale již na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nepřiznal by soud nárok žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k plnění žalobkyni coby nové věřitelce v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze , datum, , které jí bylo téhož dne odesláno a nejpozději třetí den poté se dostalo do sféry její dispozice. Po marném uplynutí desetidenní lhůty v něm poskytnuté ke splnění dluhu se tak dne , datum, dostala žalovaná do prodlení a od tohoto dne vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Následně byla k úhradě dlužné částky ve lhůtě do , datum, vyzvána předžalobní výzvou z , datum, . Měla tak dostatečný prostor vrátit poskytnutou jistinu, což neučinila. Navíc žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila a neprokázala, že neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě jí k tomu žalobkyní poskytnuté. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalované jako spotřebitelky jistinu vrátit nese žalovaná. Soud nemůže domýšlet její schopnosti plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovanou řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Z logiky se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné poměry (nekontaktního) dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaná se dostala do prodlení poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně má za to, že okresní soud jí v tomto směru zatížil neúměrným a nesplnitelným břemenem. Dále odkazuje na rozhodnutí jiných odvolacích soudů ve skutkově obdobných věcech, kdy žalovaný zůstal nečinný a své poměry nedoložil, a soudy aplikovaly obecnou úpravu splatnosti dluhu v § 1958 odst. 2 o. z.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, tj. pouze v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a v závislém výroku III o nákladech řízení, a odvolání žalobkyně shledal důvodným pouze částečně.

5. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem.

6. Tak má okresní soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . jako věřitelka a žalovaná jako dlužnice v postavení spotřebitelky uzavřely „Smlouvu o úvěru“ dne , datum, , v níž se banka zavázala poskytnout žalované částku , částka, a žalovaná se zavázala tuto vrátit s úrokem 17,99 % ročně, resp. při řádné splácené 16,16 % ročně v 95 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do 12. dne v měsíci. Okresní soud má dále výpisem z úvěrového účtu žalované č. , č. účtu, za prokázané, že úvěr byl čerpán žalovanou ve výši , částka, tak, že tato částka jí byla převedena na běžný účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr zaplatila v období od , datum, do , datum, celkem , částka, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, zjistil, že , právnická osoba, . převedla na žalobkyni soubor pohledávek, jehož součástí je i pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy, což bylo žalované oznámeno dopisem z , datum, odeslaným jí podle podacího lístku , datum, (§ 1879 o. z.).

7. V právním hodnocením uvedených skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený „Smlouvou o úvěru“ z , datum, podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální. Byla-li smlouva o úvěru uzavřena , datum, , je třeba aplikovat tento zákon ve znění tehdy účinném (a nikoliv ve znění účinném do , datum, , jak nesprávně uvedl okresní soud); to však na správnosti závěrů okresního soudu (jak bude níže vysvětleno) nic nemění.

8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění před novelou č. 462/2023 (účinném do , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění novely č. 96/2022 Sb. (účinném od , datum, ) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání smlouvy o úvěru ze dne , datum, shledává odvolací soud správným závěr okresního soudu, že právní předchůdkyně , právnická osoba, . při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy nepostupovala s náležitou odbornou péčí, jak jí ukládá ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. Nezjišťovala a neověřovala výši výdajů žalované před uzavřením smlouvy a spokojila se v tomto směru toliko s prohlášením samotné žalované, ač jí z výpisů z běžného účtu žalované za měsíce duben až červen 2022 muselo být zřejmé, že tento účet vykazuje narůstající záporný zůstatek, a tedy že žalovaná má finanční problémy a nebude schopna úvěr splácet. Proto je smlouva o úvěru z , datum, neplatná podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú.

12. Tato neplatnost, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, (na které přiléhavě odkazuje okresní soud), nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze jí na základě této neplatné smlouvy poskytnuté. To, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrované spotřebitelky od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalované, respektive splatnost jejího závazku tak není vázána na výzvu věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (jak se mylně domnívá žalobkyně), nýbrž musí být určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Dokud zde není takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.), a nelze tudíž žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

13. V projednávané věci přitom účastnice netvrdí, že by taková dohoda o splatnosti byla mezi nimi uzavřena, a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, plyne, že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze určení doby nahlížet jako sui generis určení lhůty k plnění.

14. Ve shodě se shora uvedeným okresní soud postupoval, když výrokem I rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tím byla splatnost povinnosti žalované (poprvé) soudem určena. Z doručenek ve spise vyplývá, že rozsudek okresního soudu byl zástupci žalobkyně doručen dne , datum, a žalované dne , datum, (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalovaná proti rozsudku odvolání nepodala a odvolání žalobkyně nesměřuje proti výroku I, nabyl rozsudek okresního soudu ve výroku I dne , datum, právní moci a je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení (§ 159, § 159a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud tedy vychází z toho, že podle § 87 z. s. ú. se povinnost žalované vrátit žalobkyni jistinu, resp. její dosud nesplacenou část stala splatnou až dne , datum, , kdy uplynula v rozsudku stanovená třídenní lhůta k plnění.

15. Z uvedeného tedy vyplývá, že okresní soud správně vycházel z toho, že ke dni jeho rozhodnutí (, datum, ) nebyla uvedená povinnost ještě splatnou, tudíž žalovaná nemohla být v prodlení s jejím plněním (§ 1968 o. z.), a proto požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení správně zamítl. Pro rozsudek odvolacího soudu je však rozhodující stav v době jeho vyhlášení , datum, (§ 154 odst. 1, § 211 o. s. ř.), a proto přihlíží k tomu, že v průběhu odvolacího řízení se uvedená povinnost žalované stala dne , datum, splatnou (jde o přípustnou novou skutečnost podle § 205a písm. f/ o. s. ř.). Žalobkyně přitom tvrdí, že jí žalovaná po vydání napadeného rozsudku ničeho nezaplatila. Ani žalovaná (přestože k tomu byla odvolacím soudem vyzvána) netvrdí, že by tomu tak bylo (netvrdí, že by uvedenou povinnost splnila ani že by jiným způsobem zanikla). Proto odvolací soud uzavírá, že od , datum, je žalovaná v prodlení s plněním uvedené povinnosti, a tudíž má žalobkyně vůči ní podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z částky , částka, – odpovídající rozdílu mezi částkou , částka, (kterou jí právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla na běžný účet , datum, ) a částkou , částka, (kterou jí resp. žalobkyni žalovaná vrátila) až od tohoto dne (nikoliv za období předcházející), avšak nikoliv ve výši 15 % (jak požaduje žalobkyně), ale toliko ve výši 12 %. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, totiž výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož k , datum, činila repo sazba stanovené Českou národní bankou 4 %, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně.

16. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

17. Ve zbývající části výroku II a ve výroku I nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto rozsahu zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.).

18. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl nově o nákladech řízení u okresního soudu a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Pro posouzení otázky, zda a která z účastnic má v projednávané věci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, je podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodující míra jejich úspěchu ve věci samé, kterou je třeba posuzovat s ohledem na celý předmět řízení – tj. včetně úroků a úroků z prodlení.

19. Předmětem řízení před okresním soudem byla částka , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení , částka, , úrok z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (což do , datum, , kdy byl vyhlášen rozsudek okresního soudu, činí , částka, ), úrok ve výši 17,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (což do , datum, činí , částka, ), úrok 17,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (což do , datum, činí , částka, ); celkem tak bylo ke dni vyhlášení rozsudku okresního soudu předmětem řízení , částka, . Z toho žalobkyně měla úspěch ohledně jí přisouzené částky , částka, . Úspěch obou účastnic v řízení před okresním soudem je tak zhruba stejný, a proto žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

20. Předmětem odvolacího řízení byl úrok z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, což do , datum, (tj. do vyhlášení rozsudku odvolacím soudem) činí , částka, . Z toho byla žalobkyně úspěšná toliko ohledně jí přisouzeného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, což do , datum, činí , částka, , a to je 22,87 % z částky , částka, . Oproti tomu žalovaná měla úspěch ohledně zamítnutých požadavků žalobkyně představujících 77,13 % předmětu odvolacího řízení. Podle § 142 odst. 2, § 224 odst. 1 o. s. ř. by tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 54,26 % (odpovídajícím rozdílu mezi úspěchem žalované a úspěchem žalobkyně) příslušelo žalované, která v něm však náklady nevynaložila. Proto odvolací soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.