29 Co 178/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a JUDr. Petry Kořínkové žalobkyně: Anonymizováno , narozená dne Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem náměstí Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 53 050 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 22 C 129/2024-52 ze dne 17. prosince 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 050 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 19 699 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 142,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení 53 050 Kč. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že tuto částku žalobkyně požaduje z titulu pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zák. č. 67/2013 Sb.“), a to za prodlení s povinností doručit jí řádné vyúčtování služeb za rok 2020 (za 1 061 dní prodlení po 50 Kč v období od 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024); tvrdí, že vyúčtování, které od žalovaného obdržela, je nesprávné. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, a je členem Společenství vlastníků jednotek , adresa, . Vyúčtování bylo žalobkyni doručeno dne , datum, , tj. ve lhůtě dle § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., a dle okresního soudu splňuje zákonné požadavky stanovené § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., který ukládá poskytovateli služeb uvést ve vyúčtování skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi a celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby. Není zde dle okresního soudu obsažen požadavek, aby ve vyúčtování byly zaplacené zálohy uvedeny „v členění podle poskytovaných služeb“. V předmětném vyúčtování je uvedena celková výše přijatých měsíčních záloh za služby 25 100 Kč, a to v položce „skutečně zaplacené zálohy“. Skutečná výše nákladů u jednotlivých služeb je uvedena vždy pod položkou „náklady“. Konečná výše rozdílu mezi skutečně uhrazenými zálohami a náklady za jednotlivé služby je ve výsledku stejná. Uzavřel, že z vyúčtování lze dovodit způsob výpočtu nedoplatku, jedná se tedy o vyúčtování včasné a řádné, proto žalobkyni nevznikl nárok na pokutu dle § 13 zák. č. 67/2013 Sb. Výrokem II okresní soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného. To odůvodnil úspěchem žalovaného podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítá, že okresní soud měl jako otázku předběžnou vyřešit, zda je vyúčtování u jednotlivých položek správné. V námitkách proti vyúčtování ze dne 30. 3. 2021 a v žádosti ze dne 15. 1. 2021 uvedla množství námitek, které spočívaly i v nesprávných výpočtech, nikoli pouze v nesprávném uvedení přijatých záloh. Nesouhlasí s názorem okresního soudu, že postačí přijaté zálohy uvést ve vyúčtování pouze v souhrnné výši, nikoli u jednotlivých služeb, takový závěr je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. 26 Cdo 2734/2020, 26 Cdo 2778/2019, 26 Cdo 1528/2020) i s § 2 odst. 1 písm. f) a § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. Dále namítá, že před začátkem roku 2020 statutární orgán žalovaného neumožnil vlastníkům jednotek rozhodovat o výši záloh na úhradu služeb pro rok 2020 a ani podle § 4 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. neurčil vlastníkům jednotek měsíční zálohy na jednotlivé služby pro rok 2020. Na tuto skutečnost žalovaného upozornila dopisem ze dne 15. 1. 2020. Pokud tedy žalovaný ve vyúčtování uvádí jakékoli údaje o předepsaných zálohách, tak tyto nejsou správné. Poukazuje na to, že zálohy na úhradu nákladů na služby pro rok 2020 uhradila na účet žalovaného v celkové výši 25 100 Kč a v dopise ze dne 15. 1. 2020 rozepsala ke každé jednotlivé položce služeb výši zálohy, kterou uhradila. Povinností žalovaného bylo uvést uhrazené částky záloh u každé služby, a to proto, aby byla případná výše rozdílu zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobu a pravidel sjednaných pro rozúčtování, což je pro každou službu odlišné. K položce „studená voda“ namítla, že náklady na tuto službu žalovaný rozúčtoval jinak, než stanoví zákon, neboť náklady se podle § 5 odst. 2 písm. a) zák. č. 67/2013 Sb. rozúčtují v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech. Celkové náklady na tuto službu ve výši 276 504,19 Kč nejsou skutečným nákladem na zúčtovací období 2020 a ani náklad na jednotku žalobkyně ve výši 5 586,72 Kč není vyčíslen správně. U této položky uvádí žalovaný ve stejném dokumentu spotřebu 51,10 m3 a podruhé 55,60 m3. Chybně také uvádí cenu za jednotku 100,40 Kč, která však neodpovídá ceně vodného a stočného pro rok 2020, kdy správná cena je 97,15 Kč. U položky „topné náklady“ namítla, že tyto náklady jsou podle přílohy k vyúčtování služeb nákladem na rozúčtování nákladů na „teplou vodu“ a na „teplo“, což jsou podle § 17 písm. b) nařízení vlády č. 366/2013 Sb. náklady na vlastní správní činnosti, a nejsou tedy službou. Položka „výtahy provoz“ zahrnuje náklady na revize výtahů, ale tyto nejsou podle § 2 písm. d) zák. č. 67/2013 Sb. službou. Položka „elektřina spol. prostor“ má být rozúčtována podle § 5 odst. 2 písm. d) zák. č. 67/2013 Sb., a to podle počtu osob rozhodných pro vyúčtování, žalovaný však tyto služby rozúčtoval jinak. Žalovaný nevzal v potaz náklady na spotřebu elektrické energie na provoz STA a to, že žalobkyně nikdy neměla ve své jednotce rozvody STA nainstalované, tudíž je ani nepoužívá a nemusí se na těchto nákladech podílet. Položka „dohody úklid“ má být rozúčtována podle § 5 odst. 2 písm. d) zák. č. 67/2013 Sb., a to podle počtu osob rozhodných pro vyúčtování, žalovaný však tyto služby rozúčtoval jinak. Žalovaný do vyúčtování služeb za rok 2020 zařadil celkové náklady ve výši 77 080 Kč, kdy se má jednat o náklady na mzdu pro jeho zaměstnance, avšak vlastníci bytových jednotek usnesením neschválili to, že v roce 2020 bude činnosti ve společenství vykonávat zaměstnanec. Společenství ani v roce 2020 zaměstnance nemělo, proto neměla být žádná mzda vyplacena. Uzavřela, že vyúčtování má jak vady právní, tak faktické. Okresní soud se však zabýval jen jednou vadou (nesprávným vyúčtováním záloh), a ostatní neposuzoval. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Považuje ho za správný, neboť žalobkyně neuvedla konkrétní námitky proti vyúčtování. Reklamaci k vyúčtování s konkrétními námitkami předložila pouze jako důkaz. Proto se okresní soud správně z úřední povinnosti zabýval pouze tím, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti, a dospěl ke správnému závěru, že vyúčtování bylo provedeno řádně (odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023). Poukázal na postoj žalobkyně, která opakovaně odmítá akceptovat řádně předložená vyúčtování, přičemž žádný jiný člen SVJ nevede s žalovaným spory. Žalovaný jedná se všemi členy shodně. Žalobkyně dlouhodobě ignoruje režim placení měsíčních předepsaných záloh na služby, sama si stanovuje výši záloh, a to pouze na některé služby, což je rozporné se zákonem a stanovami SVJ. Výtky žalobkyně mají pouze šikanózní charakter. Dluh (nebo přeplatek) na zálohových platbách je zohledněn při výpočtu nedoplatku či přeplatku vyúčtování, výsledkem je rozdíl mezi skutečnými náklady na služby a skutečně přijatými zálohami. Pokud by žalobkyně plnila své povinnosti a hradila zálohy dle aktuálně platného měsíčního předpisu, nevznikal by jí dluh na zálohových platbách, přitom dle základních právních principů platí, že nikdo nemůže těžit z vlastního porušování zákona a stanovených pravidel. Ve vyúčtování je v souladu se zákonným požadavkem uvedena skutečná výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb a celková výše přijatých měsíčních záloh. Z vyúčtování je zřejmý a kontrolovatelný způsob výpočtu nedoplatku.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho změnu. Za splnění podmínek § 214 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, neboť odvolání bylo podáno toliko z důvodů nesprávného právního posouzení věci a oba účastníci s tímto postupem souhlasili5. V řízení žalobkyně proti žalovanému uplatnila nárok na zaplacení pokuty za prodlení s nepeněžitým plněním podle § 13 zák. č. 67/2013 Sb., a to z důvodu nesprávného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , za rok 2020. Žalovanou částku 53 050 Kč vyčíslila za období od 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024 (tj. za 1 061 dní prodlení po 50 Kč).

6. Odvolací soud, pokud jde o skutková zjištění, vycházel z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů zjištěno okresního soudem. Takto bylo okresním soudem objasněno, že žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, a je členem Společenství vlastníků jednotek , adresa, (o tom není mezi účastníky sporu). Žalobkyně dopisem ze dne , datum, žalovanému sdělila, že z důvodu nečinnosti statutárního orgánu společenství si sama stanoví roční zálohy na služby pro rok 2020, a to na studenou vodu 5 000 Kč, na teplou užitkovou vodu 10 000 Kč a na teplo 9 000 Kč, dále stanoví částku 1 100 Kč jako zálohu na správu domu pro rok 2020, z toho 1 000 Kč na provoz výtahů a 100 Kč na elektřinu společných částí domu, tedy celkem 25 100 Kč. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně částku 25 100 Kč žalovanému následně zaplatila.

7. Žalovaný podpisovým archem doložil, že žalobkyni dne 27. 3. 2021 doručil „Vyúčtování zálohových plateb za rok 2020“ ze dne 24. 3. 2021. To (jak z něj okresní soud zjistil) obsahuje část týkající se vyúčtování domu, a to studené vody, SV pro TV, ohřev pro TV, teplo, topné náklady, výtahy provoz, výtahy elektřina, elektřina spol. prostor, dohody – úklid, výměna vodoměru, výměna indikátoru topných nákladů a odečty. , právnická osoba, obsahuje část týkající se vyúčtování bytu obsahující vyúčtování studené vody, SV pro TV, ohřev pro TV, teplo, topné náklady, výtahy provoz, výtahy elektřina, elektřina spol. prostor, dohody – úklid. U jednotlivých položek je uvedena ve sloupcích spotřeba, cena za měrnou jednotku, náklady, předepsané zálohy a rozdíl (rozdíl mezi předepsanými zálohami a náklady). Pod tím je v řádku označeném „celkem za vyúčtování záloh“ uveden součet všech nákladů 26 242,22 Kč, součet předepsaných záloh 30 576 Kč a rozdíl 4 333,78 Kč (odpovídající rozdílu mezi předepsanými zálohami a náklady). Pod touto částí vyúčtování je uvedena položka „předepsané zálohy“ 30 576 Kč, položka „skutečně zaplacené zálohy“ 25 100 Kč a „dluh na nezaplacených zálohách“ -5 476 Kč. Výsledkem je částka -1 142,22 Kč označená jako „výsledek vyúčtování podle skutečně uhrazených záloh“.

8. Dále okresní soud zjistil, že žalobkyně emailem ze dne 30. 3. 2021 uplatnila námitky proti vyúčtování, v němž mimo jiné namítá u položky „studená voda“, že není uvedena celková výše skutečně přijatých záloh na tuto službu přesto, že uhradila zálohu na studenou vodu ve výši 5 000 Kč. U položky „TUV“ namítá, že na tuto službu zaplatila zálohu ve výši 10 000 Kč. U položky „teplá voda“ namítá, že na tuto službu zaplatila zálohu ve výši 9 000 Kč. U položky „výtahy provoz“ namítá, že na tuto službu zaplatila zálohu ve výši 1 000 Kč. U žádné ze shora uvedených položek tedy není ve vyúčtování správně vyčíslena výše rozdílu. Dále namítá nesprávné uvedení jednotkových cen. Konkrétně u položky „studená voda“ namísto ceny 100,40 Kč měla být uvedena jednotková cena 97,15 Kč. U položky „topné náklady“ při počtu 71 jednotek v domě neodpovídá částka připadající na její jednotku (70 Kč) ve vztahu k nákladům na celý dům, za správnou považuje částku 88,23 Kč. U položky „výtahy elektřina“ částka 731,11 Kč neodpovídá jejímu podílu, za správnou považuje částku 675,97 Kč. Dále namítá, že položka „elektřina společných prostor“ není službou, proto se nevypořádává. Oproti tomu za službu považuje dle stanov „osvětlení společných prostor v domě“, která ve vyúčtování není uvedena. U položky „dohody – úklid“ není uvedena celková výše skutečně přijatých záloh, a není tak správně vyčíslena výše případného rozdílu. Dále namítá, že společenství vlastníků nemá zaměstnance, proto je jakékoli vyplácení mezd neoprávněné. Za chybné považuje i poučení o tom, že reklamaci lze uplatnit v zákaznickém centru , Anonymizováno, , když poskytovatelem služeb je společenství. Nesprávnost spatřuje i v „zápočtu dalších pohledávek nezahrnutých do vyúčtování“, neboť takové pohledávky neeviduje. Konečně má za to, že by měly být z vyúčtování vyřazeny položky označené jako „výměna vodoměrů“ a „výměna indikátorů topných nákladů“, neboť náklady na jejich výměnu nemohou být hrazeny z finančních prostředků vlastníků, jde o náklady na správu domu, které se dle stanov nevypořádávají. U položky „odečty“ není zřejmé, o jaké odečty se jedná a kdo je objednal.

9. Na námitky žalobkyně reagoval dne 26. 4. 2021 žalovaný. Žalobkyni mj. sdělil, že do listin, které byly podkladem pro vyúčtování, může nahlédnout v sídle , Anonymizováno, . Námitku, že u položek „studená voda, teplá voda, teplo, výtah provoz a dohody úklid“ není uvedena výše měsíčních záloh za jednotlivé služby, nepovažuje za důvodnou, neboť celková výše skutečně přijatých záloh 25 100 Kč je uvedena vždy pod položkou „náklady“ a končená výše případného rozdílu je ve výsledku stejná. Námitku, že „topné náklady“ a „elektřina společných prostor“ nejsou službami, ale že se jedná o náklady na správu domu, považuje za nedůvodnou. Položky „výtahy provoz“ a „výtahy elektřina“ jsou rozúčtovány ve výši nákladů účtovaných za zúčtovací jednotku podle výše spoluvlastnického podílu příslušného vlastníka na zúčtovací jednotku podle jeho podílu na společných částech domu, přičemž se nezapočítává plocha přízemních bytů. Položka „dohoda – úklid“ představuje provozní náklady a je rozúčtována podle výše spoluvlastnického podílu jednotlivého vlastníka na společných částech domu, a to v souladu s usnesením shromáždění společenství ze dne 12. 4. 2012 a 9. 4. 2018. Položky „výměna vodoměrů“, „výměna indikátorů topných nákladů“ a „odečty vodoměrů“ patří k individuálnímu vyúčtování k bytu, které zajišťuje společenství, za které je oprávněno vybírat úhradu.

10. V právním hodnocení okresní soud správně vychází z toho, že na daný právní vztah účastníků a požadavek žalobkyně na zaplacení pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb za rok 2020 je třeba aplikovat zák. č. 67/2013 Sb., a to ve znění účinném do 31. 12. 2022 (tj. před novelou zák. č. 424/2022 Sb.), a příslušná ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

12. Záležitosti úhrady cen služeb, placení záloh na úhradu cen služeb, rozúčtování cen jednotlivých druhů služeb spolu s lhůtami k vyúčtování a vypořádání přeplatků a nedoplatků, spolu s dalšími s tím souvisejícími záležitostmi, jako je i pokuta za prodlení s nepeněžitým plněním, jsou předmětem úpravy zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

13. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odst. 2 citovaného ustanovení výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

14. Povinnost platit pokutu podle § 13 zák. č. 67/2013 Sb. vzniká nejen tehdy, není-li vyúčtování služeb doručeno vůbec, ale i tehdy, není-li doručené vyúčtování řádné. Povinnost poskytovatele služeb totiž nespočívá pouze v tom, aby ve lhůtě odeslal jakýkoli dokument označený jako vyúčtování, nýbrž aby příjemci služeb doručil vyúčtování splňující zákonné náležitosti podle § 7 zákona, tedy vyúčtování správné, určité a kontrolovatelné. Není-li vyúčtování řádné, povinnost vyúčtovat služby nebyla splněna a poskytovatel je v prodlení, s nímž zákon spojuje povinnost zaplatit pokutu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024). Z judikatury Nejvyššího soudu přijaté k výkladu zák. č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2022 přitom vyplývá, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu je skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) a nájemce s ním byl seznámen. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši (obě tyto podmínky musí být splněny). Splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného vyúčtování. Jestliže poskytovatel služeb svoji povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil, pak jeho povinnost trvá i nadále. Údaje ve vyúčtování musí být takového charakteru, aby příjemce služeb mohl provést podle nich kontrolní výpočet o jejich správnosti (viz např. v rozsudek sp. zn. 26 Cdo 4404/2017 ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018 ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020 ze dne 21. 10. 2020). Prvá dvě výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu výslovně uvádějí, že je třeba vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby. Totéž uvedl Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024, a v usnesení ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1722/2025. Při zjišťování, zda je vyúčtování řádné, soud z úřední povinnosti zejména zkoumá, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti a zda je dostatečně srozumitelné; jinak ho přezkoumává jen na základě konkrétních námitek příjemce služeb (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023).

15. V projednávané věci z vyúčtování zálohových plateb za rok 2020 vyplývá, že zúčtovací období trvalo od ledna 2020 do prosince 2020. Žalovaný tak byl povinen doručit žalobkyni vyúčtování do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (§ 7 odst. 3 věty prvé zák. č. 67/2013 Sb.), tj. do 30. 4. 2021. Žalobkyni bylo vyúčtování služeb za rok 2020 doručeno 27. 3. 2021, a tedy včas.

16. Dále je pro posouzení věci rozhodující, zda toto vyúčtování je řádné, tedy zda má zákonem požadované náležitosti a zda je v něm výše nedoplatku uvedena ve správné výši. Za dostačující (z hlediska řádnosti vyúčtování) považoval okresní soud to, že žalovaný ve vyúčtování uvedl celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby a konečnou výši rozdílu mezi skutečně uhrazenými zálohami a skutečnými náklady za jednotlivé služby, aniž přijaté zálohy členil dle jednotlivých služeb. Tento závěr však odvolací soud z níže uvedených důvodů shledal nesprávným.

17. Podle § 2 písm. f) zák. č. 67/2013 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období.

18. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

19. Podle § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

20. Již z citovaných ustanovení vyplývá, že zák. č. 67/2013 Sb. definuje vyúčtování jako „vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby“ (§ 2 odst. 1 písm. f/). Není-li dohodnuto jinak, poskytovatel určuje měsíční zálohy za jednotlivé služby (§ 4 odst. 2) a má povinnost vyúčtovat „skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby“ (§ 7 odst. 1). Ve vyúčtování musí být náklady v členění podle služeb a dále „včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby“, a to tak, aby rozdíly byly „zřejmé a kontrolovatelné“ (§ 7 odst. 2). Nelze tak izolovaně vycházet pouze z § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., který výslovně nezmiňuje požadavek uvést ve vyúčtování zaplacené zálohy v členění na jednotlivé služby a uvádí povinnost zahrnout do vyúčtování „celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby“, ale je třeba toto ustanovení vykládat v souvislosti s § 7 odst. 1 a s legální definicí vyúčtování obsaženou v § 2 písm. f). Z těchto ustanovení plyne, že předmětem vyúčtování nejsou zálohy v souhrnné (v nediferencované podobě), nýbrž zálohy vztažené ke konkrétním jednotlivým službám. Ustanovení § 7 odst. 2 proto nelze chápat tak, že by zužovalo obsah vyúčtování pouze na uvedení celkové částky všech přijatých záloh bez jejich rozlišení podle jednotlivých služeb. Systematický výklad naopak vede k závěru, že povinnost uvést ve vyúčtování zaplacené zálohy v členění podle jednotlivých služeb vyplývá již ze samotného vymezení pojmu vyúčtování v § 2 písm. f) a z formulace § 7 odst. 1; § 7 odst. 2 je proto třeba vykládat v souladu s těmito ustanoveními, nikoli od nich odtrženě.

21. Z důvodové zprávy k § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. rovněž plyne, že vůlí zákonodárce bylo stanovit poskytovateli služeb povinnost vyúčtovat příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby. K výkladu § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. je v důvodové zprávě uvedeno, že skutečná výše nákladů na služby musí být rozdělena (členěna) podle jednotlivých poskytovaných služeb. I komentářová literatura k § 7 zák. č. 67/2013 Sb. (viz Praktický komentář | ASPI | Wolters Kluwer ČR, a. s.) počítá s praxí, že vlastník jednotky neplatí pravidelné měsíční platby a místo toho provádí platby nahodilé nebo jednorázové za delší časové období (což může přinášet praktické obtíže při provádění vyúčtování), nicméně i v těchto případech se poskytovatelé musí s těmito platbami vypořádat, a to tak, aby z vyúčtování bylo patrné, že přijatá platba byla přiřazena k jednotlivým nákladovým položkám. V souladu s tímto výkladem i Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (byť v nich konkrétně otázku, zda je nezbytné uvést ve vyúčtování výši zaplacených záloh v členění na jednotlivé služby, neřešil) opakovaně uvedl, že poskytovatel služeb je povinen vyúčtovat příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby (viz např. rozsudky ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4673/2018, ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020, ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024 a ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1722/2025).

22. Z uvedeného pro projednávanou věc vyplývá, že určila-li žalobkyně v dopise z 15. 1. 2020 dopředu, na jaké služby a jakou konkrétní částku pro rok 2020 platí (tj. 5 000 Kč na dodávku studené vody, 10 000 Kč na dodávku teplé užitkové vody, 9 000 Kč na dodávku tepla, 1 000 Kč na provoz výtahů a 100 Kč na elektřinu společný prostor), a následně žalovanému v souladu s tím zaplatila 25 100 Kč, měl postupovat podle § 1933 o.z. (zák. č. 67/2013 Sb. neupravuje pravidla o započítání plnění) a započíst její plnění na zálohy na jednotlivé služby podle jejího určení. Takto však žalovaný nepostupoval, neboť ve vyúčtování uvedl pouze souhrnnou výši zaplacených záloh, aniž zohlednil, že žalobkyně na počátku zúčtovacího období stanovila (a jemu oznámila), jakou konkrétní částku a na jakou konkrétní službu na zálohách na rok 2020 zaplatí. Pokud žalovaný ve vystaveném vyúčtování uvedl toliko souhrnnou výši přijatých záloh, pak takové vyúčtování nemá zákonem požadované náležitosti a žalobkyni neumožňuje kontrolu, zda byly zaplacené zálohy (za jednotlivé služby) žalovaným správně zohledněny a zda výsledek u jednotlivých služeb nezkresluje (a tedy zda je vyúčtování „záloh za jednotlivé služby“ vůbec provedeno). Z tohoto důvodu vyúčtování zálohových plateb za rok 2020 není řádné.

23. Lze souhlasit s žalovaným v tom, že uvedení přijatých záloh ve vyúčtování toliko v souhrnné výši nemá vliv na konečnou výši přeplatku/nedoplatku, neboť výsledkem vyúčtování je stanovení jednoho přeplatku/nedoplatku. Tato okolnost však na závěru odvolacího soudu o neřádnosti vyúčtování za rok 2020 nic nemění, neboť podle judikatury přijaté Nejvyšším soudem v poměrech zák. č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou zák. č. 424/2022 Sb. lze o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši (tedy pouze tehdy, jsou-li oba tyto předpoklady naplněny současně). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování (srov. např. rozsudky ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017, ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023). Až novelou provedenou zák. č. 424/2022 Sb. byly s účinností od 1. 1. 2023 v § 7 na konci odstavce 3 doplněny věty: „Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku." Jelikož ale zákon č. 424/2022 Sb. neobsahuje přechodná ustanovení, nezbývá než dovodit, že se podle něj postupuje až ode dne jeho účinnosti, což znamená, že se vztahuje na vyúčtování služeb vyhotovená po 1. 1. 2023 (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024). V projednávané věci je však předmětem posouzení vyúčtování za rok 2020 vyhotovené 24. 3. 2021, pro které je relevantní právní úprava ve znění před novelou č. 424/2022 Sb.

24. Nesplnil-li tedy žalovaný povinnost vyúčtovat žalobkyní zaplacené zálohy v členění podle jednotlivých služeb, není vyúčtování za rok 2020 řádné, a žalovaný je tak od 1. 5. 2021 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty 4 měsíců od skončení zúčtovacího období; § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb.) v prodlení s vyúčtováním služeb za rok 2020. Přitom nelze dovodit, že by splnění této povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé po něm požadovat ani že by k nesplnění této povinnosti žalovaným došlo zaviněním žalobkyně; nic takového žalovaný ani netvrdí. Žalovaný je tak podle § 13 odst. 1, 2 zák. č. 67/2013 Sb. povinen zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 53 050 Kč za prodlení s vyúčtováním za období od 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024 (tj. za 1 061 dní prodlení po 50 Kč); v řízení nebyla tvrzena existence rozhodnutí společenství o jiné výši pokuty (§ 13 odst. 2 poslední věta zák. č. 67/2013 Sb.).

25. To, že žádný jiný člen SVJ nevede s žalovaným spory a že žalobkyně opakovaně odmítá akceptovat řádně předložená vyúčtování a sama si stanovuje výši záloh na některé služby (jak namítá žalovaný), není pro projednávanou věc relevantní. Ačkoliv totiž nejde o standardní postup vlastníka jednotky vůči SVJ, nebránilo to žalovanému v provedení řádného vyúčtování. Žalovaný měl (a mohl) na placení záloh stanovených žalobkyní reagovat ve vyúčtování způsobem shora již uvedeným, tj. měl započítat žalobkyní zaplacené zálohy na jednotlivé služby podle jejího určení (nic mu v tom nebránilo).

26. Dále je třeba uvést, že judikatura Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019, usnesení ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1722/2025) je sice ustálena v názoru, že u nároku příjemce služeb na pokutu za neprovedení vyúčtování podle § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. není v obecné rovině vyloučena aplikace korektivu dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z., avšak jedná se o postup výjimečný. O takovou výjimečnou situace však v projednávané věci nejde. Pokud žalobkyně (jak tvrdí žalovaný) dlouhodobě nerespektuje řádně předepsané zálohy a sama si stanovuje zálohy (a to jen na některé služby), které bude platit, pak tím sice nepochybně porušuje povinnost vlastníka vůči SVJ platit zálohy v předepsané výši (§ 4 zák. č. 67/2013 Sb.), avšak toto její jednání nedosahuje takové intenzity, aby založilo (výjimečně) důvod pro odepření práva na pokutu za prodlení s řádným vyúčtování pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z. a odvolací soud neměl důvod uvažovat z tohoto důvodu o jejím snížení, když moderace výše pokuty nebyla žalovaným navržena. Není významným, že se žalobkyně práva na pokutu domáhá jako jediná, když jí § 13 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. takové právo přiznává.

27. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) zaplatit žalobkyni 53 050 Kč.

28. V důsledku změny napadeného rozhodnutí bylo třeba v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout i o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a má proto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při určení výše nákladů, které žalobkyně vynaložila na zastoupení advokátem, odvolací soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, zejména z § 6, § 7, § 8, § 11 a § 13. Zástupce žalobkyně v řízení učinil 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, zaslání předžalobní výzvy, účast na jednání okresního soudu) dle § 11 odst. 2 písm. a), d), g) AT, za které vyčíslil odměnu ve výši 3 222 Kč za jeden, ačkoli při tarifní hodnotě sporu 53 050 Kč činí odměna dle § 7 bod 5. AT 3 260 Kč. Za uvedené 4 úkony právní služby tak požaduje odměnu 4 x 3 222 Kč, náhradu hotových výdajů 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT náhradu částky 2 958 Kč odpovídající DPH (již je plátcem) z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z částky 14 088 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a za zaplacený soudní poplatek z žaloby 2 653 Kč dle položky 1 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tj. celkem 19 699 Kč. Odvolací soud respektovat tento dispoziční úkon žalobkyně a přiznal jí náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 19 699 Kč jí v souladu s právním předpisy požadované [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, který k tomu uvedl, že „jestliže však požaduje účastník řízení náhradu nákladů řízení v menší míře, než jakou by mu obecná pravidla přisuzovala, či se dokonce náhrady nákladů vzdá, je tuto dispozici účastníka třeba respektovat“ (bod 22)].

29. V odvolacím řízení žalobkyně vynaložila na 1 úkon právní služby (odvolání z 18. 3. 2025) odměnu advokáta 3 260 Kč (počítanou z tarifní hodnoty 53 050 Kč) dle § 7 bod 5. AT, paušální náhradu hotových výdajů 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, částku 779,10 Kč odpovídající DPH z odměny a náhrad jejího zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z částky 3 710 Kč) a 2 653 Kč za soudní poplatek z odvolání dle položky 22 odst. 1 písm. a) sazebníku poplatků. Celkem jí tak podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží 7 142,10 Kč30. Místo plnění a lhůta k plnění byly určeny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.