29 Co 200/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kupkové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Markem Lošanem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 150 174,22 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 20 C 150/2024-38 ze dne 11. 3. 2025,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II zamítajícím žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky částka od datum do zaplacení potvrzuje.

II. V části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši částka k rukám advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem III žalob v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení zamítl a výrokem III uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Z odůvodnění vyplývá, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouvu o úvěru k účtu tel. číslo (dále jen „smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 11,50 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po částka, počínaje měsícem prosincem 2022. Žalovaný však uhradil pouze 3 splátky, tj. celkem částka. Banka proto úvěr dne datum zesplatnila. Žalobkyně podanou žalobou nárokovala po žalovaném úhradu částky částka s příslušenstvím. Okresní soud měl za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru částku částka a že žalovaný bance vrátil toliko částka. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně, ačkoliv byla soudem opakovaně poučena v souladu s § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o absenci důkazů a nedostatcích v prokazování řádného přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru nenavrhla. Uzavřel proto, že žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“), uzavřená smlouva o úvěru je tudíž podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., a žalobkyni tak náleží pouze právo na vrácení jistiny, resp. její dosud nesplacené části ve výši částka. Ve zbývající části shledal žalobu nedůvodnou.

3. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku II zamítající žalobu v požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení se odvolala žalobkyně. Namítala, že soud postavil nepřiznání zákonného úroku z prodlení na § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Soud dle žalobkyně pochybil, jestliže tuto dobu zjišťoval z moci úřední, samostatně, a dokonce proti vůli žalovaného. Je to žalovaný, kdo má tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení. Nebyl-li žalovaný v řízení aktivní a soud sám rozhodl, že žalovaný není schopen bezdůvodné obohacení vrátit a není tudíž v prodlení, narušil rovnost účastníků řízení. Pokud okresní soud naznal, že účastníky řízení uzavřená smlouva o úvěru byla absolutně neplatná, měl žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení plynoucí z částky bezdůvodného obohacení částka ode dne datum, tj. ode dne následujícího po dni, do kterého měl žalovaný uhradit celou dlužnou částku, do zaplacení., když zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za období od datum do datum byl zahrnut do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v historickém výpisu ze dne datum a nárok na jeho přiznání okresní soud rovněž zamítl. Žalobkyně tedy navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu v napadené části změněn tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a bude jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, tj. pouze v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a v závislém výroku IV o nákladech řízení, bez nařízení jednání ve smyslu § 214 odst. 3 o. s. ř., když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a odvolání žalobkyně shledal částečně důvodným.

6. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem.

7. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou o úvěru ze dne datum podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání dané smlouvy o úvěru shledává odvolací soud správný závěr okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1, 2 z. s. a že je proto nutno považovat tuto smlouvu dle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. za neplatnou. Proti těmto záměrům ničeho nenamítá v odvolacím řízení ani žalobkyně.

12. Neplatnost smlouvy, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, nese s sebou na straně žalovaného dle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze mu na základě této neplatné smlouvy poskytnuté. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o.z. Povinnost žalovaného, respektive splatnost jeho závazku tak není vázána na výzvu věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., nýbrž musí být určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Dokud zde není takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.), a nelze tudíž žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

13. V projednávané věci přitom účastníci řízení netvrdí, že by taková dohoda o splatnosti byla mezi nimi uzavřena, a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Nelze proto přisvědčit žalobkyni, že by okresní soud porušil zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem či postupoval proti vůli žalovaného. Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka pak plyne, že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze na určení doby nahlížet jako na sui generis určení lhůty k plnění.

14. Ve shodě se shora uvedeným okresní soud postupoval, když výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tím byla splatnost povinnosti žalovaného (poprvé) soudem určena. Z doručenek ve spise vyplývá, že rozsudek okresního soudu byl zástupci žalobkyně doručen dne datum a žalovanému dne datum (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalovaný proti rozsudku odvolání nepodal a odvolání žalobkyně směřuje jen proti části výroku II zamítajícím žalobu v nároku na přiznání úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, nabyl rozsudek okresního soudu ve výroku I týkající se přiznané jistiny ve výši částka a ve výroku II ohledně zamítnutí nároku na přiznání jistiny ve výši částka (částka – částka), kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum představuje částka) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka (částka – částka) dne datum právní moci a je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení (§ 159, § 159a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud tedy vychází z toho, že podle § 87 z. s. ú. je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jistinu, resp. její dosud nesplacenou část ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy do datum. Tato povinnost se stala splatnou až dne datum.

15. Z uvedeného tedy vyplývá, že okresní soud správně vycházel z toho, že ke dni jeho rozhodnutí (datum) nebyla uvedená povinnost ještě splatnou, proto žalovaný nemohl být v prodlení s jejím plněním (§ 1968 o.z.), a proto požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení správně zamítl. Pro rozsudek odvolacího soudu je však rozhodující stav v době jeho vyhlášení dne datum (§ 154 odst. 1, § 211 o.s.ř.), a proto odvolací soud přihlíží k tomu, že v průběhu odvolacího řízení se uvedená povinnost žalované stala dne datum splatnou (jde o přípustnou novou skutečnost podle § 205a písm. f/ o.s.ř.). Žalobkyně přitom tvrdí, že jí žalovaný po vydání napadeného rozsudku ničeho nezaplatil. Ani žalovaný netvrdí, že by tomu tak bylo. Proto odvolací soud uzavírá, že od datum je žalovaný v prodlení s plněním uvedené povinnosti, a žalobkyně tak má vůči němu podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne datum do zaplacení, avšak toliko právě z částky částka, odpovídající rozdílu mezi částkou částka (kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytla) a částkou částka (kterou žalovaný žalobkyni vrátil).

16. Pokud jde o výši přiznaného úroku z prodlení, je nutno vyjít z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Činila-li k prvému dni prvního kalendářního pololetí 2025 (v němž dne datum došlo k prodlení žalovaného) reposazba stanovená Českou národní bankou 4 %, má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení z částky částka ode dne datum do zaplacení ve výši 12 % ročně (tj. ve výši repo sazby 4 % zvýšené o 8 procentních bodů). Proto požaduje-li žalobkyně z částky částka za období od datum do zaplacení úrok z prodlení 15 %, tj. o 3 % vyšší, není její požadavek v rozsahu 3 % důvodný a ohledně něj byla žaloba správně zamítnuta.

17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka (rozdíl mezi požadovanými částka a přiznanou jistinou částka) od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % (rozdíl mezi požadovanou výší 15 % a zákonnou výší 12 %) ročně z částky částka od datum do zaplacení jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému tuto povinnost uložil, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

18. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl nově o nákladech řízení u okresního soudu a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Pro posouzení otázky, zda a který z účastníků má v projednávané věci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, je podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodující míra jejich úspěchu ve věci samé, kterou je však třeba posuzovat s ohledem na celý předmět řízení včetně příslušenství. Žalobkyně tak měla v řízení před okresním soudem úspěch co do jí přisouzené částky částka. Oproti tomu žalovaný byl v řízení úspěšný co do zamítnutého požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku dne datum činil částka, a (s ohledem na následný výsledek odvolacího řízení) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, který činil částka, tj. v součtu částka. Celkem tedy žalobkyně nárokovala ke dni vyhlášení rozsudku okresního soudu částku částka, kdy žalobkyně byla úspěšná z 64 % a žalovaný z 36 %. Z toho je zřejmé, že v řízení u okresního soudu byla procesně úspěšnější žalobkyně a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů v rozsahu 28 % (64 % - 36 %).

19. Výše náhrady nákladů soudního řízení žalobkyně před okresním soudem spočívá v odměně za právní zastupování ve výši částka za 4 úkony právní služby po částka za úkon (příprava a převzetí věci, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby, účast u soudního jednání dne datum) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), dále paušální náhradě hotových výdajů po částka za první 3 shodné úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a ve výši částka za účast na jednání soudu dne datum, tj. celkem částka, 21 % DPH ve výši částka a částka za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem částka. Přiznaným 64 % odpovídá částka částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

20. V odvolacím řízení byl předmětem toliko požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, z čehož žalobkyně měla úspěch co do úroku z prodlení 12 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení. Ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (datum) tedy žalobkyně v odvolacím řízení uplatňovala přiznání částky částka a úspěšná byla v částce částka. Žalobkyně byla úspěšná z 11,5 % a žalovaný z 88,5 %. Z toho je zřejmé, že v odvolacím řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, proto by měl podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení i před krajským soudem. Jelikož však žalovaný žádné náklady nevynaložil, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem právo. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, podané u Okresního soudu v Liberci do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, je vyjma výroku o nákladech řízení přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o.s.ř. zastoupen advokátem.