20 C 150/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 150 174,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 142 761 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 413,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 147 054,22 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 204,70 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 182,55 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 147 054,22 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 38 029,83 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou se žalobkyně (dále také jen „žalobce“) domáhá nároku ze smlouvy o úvěru. Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o úvěru k účtu , číslo, (dále jen „smlouva“). Součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky, a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen „podmínky“) platné ke dni uzavření smlouvy. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč (dále jen „úvěr“). K čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 11,50 % p.a. Dle smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobkyni úroky z vyčerpané jistiny úvěru tak, že budou hrazeny měsíčně vždy 25. dne kalendářního měsíce. Úroky se hradí za období od 25. dne kalendářního měsíce do 24. dne následujícího kalendářního měsíce. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou jistinu postupně. Počínaje dnem 25. 12. 2022 měl žalovaný povinnost splácet žalobkyni vyčerpanou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 25. dne kalendářního měsíce. Výše splátky vyčerpané jistiny úvěru bude odpovídat rozdílu mezi částkou 2 413 Kč a výši úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroků, popřípadě splátky jistiny úvěru do daného dne splatnosti. Výše poslední splátky bude vždy odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a neuhrazených úroků. V čl. volitelné kolektivní pojištění schopnosti splácet smlouvy žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr (dále jen „pojištění“). Za zařazení do pojištění se hradí cena, která je splatná v případě její první platby v den zahájení čerpání úvěru a další platby jsou splatné společně se splátkou úvěru, a to po celou pojistnou dobu. Veškeré poplatky a ceny za bankovní služby, které jsou spojené se smlouvou, jsou uvedeny ve výňatku ze sazebníku. Povinnost žalovaného k úhradě veškerých účelně vynaložených nákladů vč. všech poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením, plněním, změnou, ukončením, nebo porušením smlouvy, jakož i veškerých nákladů vynaložených na ochranu nebo výkon jakéhokoli práva žalobkyně dle smlouvy byla stanovena čl. 24 všeobecných obchodních podmínek. Přestože byl žalovaný ze strany žalobkyně opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 3 pravidelné splátky. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy, především nehradil splátky úvěru řádně, žalobkyně uplatnila své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován upomínkou. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě dlužné splátky neuhradil, byl úvěr prostřednictvím zesplatňujícího dopisu zesplatněn ke dni 19. 10. 2023. Žalobkyni v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka ze smlouvy (dále jen„ pohledávka“), která byla (tj. datum vyhotovení poslední historického výpisu ke smlouvě) vyčíslena celkem na částku ve výši 162 561,42 Kč, přičemž se skládá z jistiny ve výši 147 054,22 Kč, poplatků úvěru výši 3 120 Kč; kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 11 204,65 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 182,55 Kč, příslušenství pak dále představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 11,50 % p.a. z jistiny ode dne do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z jistiny ode dne do zaplacení.

2. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobkyně posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru/ zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb. Dále žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobkyně konfrontovala doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaná zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

5. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Z listinných důkazů soud učinil skutková zjištění a z nich vyvodil následující závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, pro účet , č. účtu, . Z Návrhu na poskytnutí úvěru a reportu o průběhu schválení z téhož dne soud zjistil, že dluhy žalovaného byly zjištěny ve výši 20 000 Kč s měsíční splátkou 300 Kč. Další položka návrhu – , Anonymizováno, – hovoří o tom, že tento dluh má výši měsíční splátky 24 424 Kč (patrně tedy došlo k jeho zesplatnění). Z „historie a komentáře případu“ obsaženém v Návrhu na poskytnutí úvěru a reportu o průběhu schválení plyne, že žalovaný při sjednávání úvěru čestně prohlásil, že jeho příjem je 20 000 Kč a příjem dalších příslušníků domácnosti je 30 000 Kč. Z návrhu ovšem také plyne, že částky uvedené podle čestného prohlášení byly v průběhu sjednávání úvěru patrně upravovány. Nejprve žalovaný uvedl výdaje domácnosti ve výši 5 000 Kč, a příjem jiných členů domácnosti ve výši 10 000 Kč – v 10:09 hodin. Následně byl proveden jeho scoring v 10:

12. Tento byl posléze opakován v 10:22, ovšem po úpravě příjmů členů domácnosti (na oněch 30 000 Kč) a snížení výdajů na bydlení na 2 000 Kč. Další scoring je již poslední položkou, a na jeho základě byl patrně již závazkový vztah uzavřen. Potvrzení o příjmech obsahem spisu není, a to ani pro osobu žalovaného ani pro jiné členy domácnosti. Důvody pro zamítnutí žádosti z výpisů z různých rejstříků (, Anonymizováno, exekuce atd. vyhodnotila žalobkyně jako negativní. To je zjišťováno z uv. Návrhu a detailu o klientovi z , Anonymizováno, . Prohlášením o zdravotním stavu žalovaný potvrzoval jeho dobrý zdravotní stav. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen "VOP"), Úvěrové podmínky (dále jen "Podmínky") a Sazebník poplatků, jehož výňatek je součástí smluvních ujednání. Podle této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vyčerpat do 22. 11. 2022. Úvěr byl čerpán dne 11. 11. 2022, což bylo zjištěno z interního účetního dokladu žalobce. Žalovaný se dle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky z vyčerpané jistiny ve výši 11,50 % p.a., a to formou 96 měsíčních anuitních splátek ve výši 2 413 Kč splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný uhradí žalobci ceny za služby, a to ve výši dle Sazebníku, na který Smlouva odkazovala, kdy se jednalo zejména o poplatek za pojištění ve výši 300 Kč měsíčně a za upomínání ve výši 250 Kč resp. 500 Kč. Další poplatky byly účtovány v souladu se Sazebníkem. Z Historického výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas. S ohledem na to, že žalovaný se dostal do trvalého prodlení s hrazením splátek, žalobce využil svého oprávnění a dopisem ze dne 16. 8. 2023 prohlásil úvěr ke dni 15. 8. 2023 za splatný a vyzval jek zaplacení do 4. 10. 2023. Z Historického výpisu z úvěrového účtu je patrno, že žalovaný žalobci po zesplatnění ničeho neuhradil, dlužná jistina proto ke dni 19. 10. 2023 činí 147 054,22 Kč, poplatky 3 120 Kč, kapitalizovaný úrok 11 204,65 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 1 182,55 Kč. Celkem dle historického výpisu žalovaný dluží částku 162 561,42 Kč. Z upomínky ze dne 31. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 7 555,20 Kč do 7. 4. 2023. Před podáním žaloby pak žalobce dne 31. 10. 2023 zaslal žalovanému předžalobní upomínku, o čemž svědčí potvrzení , právnická osoba, . Žalovaný na upomínku nijak nereagoval.

6. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok v projednávaném případě představovaný kapitalizovanou částkou poplatku za sjednání smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

15. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný v projednávané věci v rámci postupu před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil údaje o svém výdělku a svých životních nákladech a dluzích. Žalobkyně se spokojila s čestným prohlášením žalovaného, ačkoliv měla být sjednávána relativně vysoká částka. Doklad o příjmech a výdajích žalované, či výpis z jeho bankovního účtu obsahem spisu není.

16. Soud žalobkyni v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. opakovaně poučil o absenci důkazů a nedostatcích v prokazování řádného přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Jednak písemnou výzvou ze dne 12. 6. 2024, jednak při jednání. Žalobkyně však nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru.

17. Žalobkyně tedy neprokázala, že by postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 z. s. ú., proto je třeba smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

18. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

19. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit během 96 měsíců formou anuitních splátek shora specifikovaných. Výše uvedená smlouva je smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Při poskytnutí úvěru vycházela žalobkyně z příjmu a výdajů žalovaného, které si však žádným způsobem neověřila. Pokud se týče výdajů na bydlení, zde žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, přičemž skutečnou výši nákladů spojených s bydlením si žalobkyně žádným způsobem neověřila, přičemž uvedená položka tvoří převážně největší část rodinného rozpočtu a její výše je ryze individuální s ohledem na způsob bydlení. Žalobkyně byla při jednání soudu poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o potřebě navržení dalších důkazů k prokázání zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, když uvedené soud z důkazů navržených žalobkyní nemá za prokázáno. Další důkazy však žalobkyně nenavrhla. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 150 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni zaplatil již před podáním žaloby částku 7 239 Kč (uhrazené tři splátky). Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 142 761 Kč. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 38 029,83 Kč, přičemž tato částka představuje 90,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,06 % a úspěchu žalované v rozsahu 4,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 174,22 Kč sestávající z částky 7 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 140 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 7 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 7 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 3. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 910 Kč ve výši 6 281,10 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.