29 Co 244/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců Mgr. Heleny Bláhové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Liberecký kraj, IČO 70891508 sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 o 896 000 Kč s přísl., o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. května 2024, č. j. 17 C 132/2023-319

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u Jméno advokáta.

1. Napadeným rozsudkem bylo výrokem I rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky částka ode dne datum do zaplacení, z částky částka ode dne datum do zaplacení, z částky částka ode dne datum do zaplacení, z částky částka ode dne datum do zaplacení, z částky částka ode dne datum do zaplacení, z částky částka ode dne datum do zaplacení, z částky částka ode dne datum do zaplacení, z částky částka ode dne datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že žalobkyně se domáhala zaplacení částka s příslušenstvím s tím, že žalobkyně, jako dopravce, poskytuje žalovanému, jako objednateli, na základě uzavřených smluv o veřejných službách v přepravě cestujících dopravní služby, za něž je žalovaný povinen žalobkyni hradit kompenzaci (jedná se o smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Jablonecko ze dne datum, č. Anonymizováno a smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Turnovsko-Semilsko ze dne datum, č. Anonymizováno, obě ve znění pozdějších dodatků, dále označované jako „Smlouvy“). Žalobkyně uváděla, že žalovaný kompenzaci v některých měsících uhradil pouze částečně a v současnosti žalobkyni dluží částku celkem částka. Žalovaný tuto částku odmítá hradit s odkazem na údajně provedená započtení svých tvrzených pohledávek na smluvní pokuty. Žádné takové nároky však dle žalobkyně žalovanému nevznikly a tyto jeho domnělé pohledávky nejsou způsobilé k započtení proti nesporné pohledávce žalobkyně na úhradu kompenzace. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nerozporuje, že mezi ním, coby objednatelem, a žalobkyní, coby dopravcem, byly uzavřeny Smlouvy, ani že žalobkyně zaslala žalovanému v žalobě uvedené faktury ani výši fakturovaných částek. Žalovaný rovněž nerozporuje, že žalobkyni uhradil jí zaslané faktury pouze částečně, ovšem popíral, že by žalobkyně měla nárok na uhrazení rozdílu mezi fakturovanými a skutečně uhrazenými částkami v celkové výši částka s příslušenstvím, a to proto, že pohledávky žalobkyně v tomto rozsahu zanikly postupným jednostranným započítáváním pohledávek ze strany žalovaného z titulu smluvních pokut. Kompenzační úkony ještě upřesnil a zopakoval datum a spolu s přílohami doložil v podání ze dne datum. Žalobkyně setrvala na tom, že jde o pohledávky nejisté a neurčité, a proto jsou nezpůsobilé k jednostrannému započtení.

3. Okresní soud po provedeném dokazování shledal, že je mezi účastníky je nesporné, že spolu datum uzavřeli Smlouvy, že žalobkyně v souladu s předmětem smluv byla povinna přepravovat ve prospěch žalovaného cestující ve veřejné linkové dopravě, za což se žalovaný zavázal hradit kompenzaci. Není sporu ani o tom, že za měsíce červen 2020, únor 2021, červen 2021 a duben 2022 žalobkyně vyzvala fakturami žalovaného k úhradě kompenzace, že žalovaný obdržel předmětné faktury, přičemž ani částky uvedené ve fakturách žalovaný nečiní sporné, stejně jako to, že žalovaný částečně uhradil částky uvedené v předmětných fakturách, přičemž zbývá uhradit žalovaná částka, tedy na fakturu č. hodnota za červen 2020 pro Jablonecko částka částka, na fakturu č. hodnota za červen 2020 pro Turnovsko-Semilsko částka částka, na fakturu č. hodnota za únor 2021 pro Jablonecko částka částka, na fakturu č. hodnota za únor 2021 pro Turnovsko-Semilsko částka částka, na fakturu č. hodnota za červen 2021 pro Jablonecko částka částka, na fakturu č. hodnota za červen 2021 pro Turnovsko-Semilsko částka částka, na fakturu č. hodnota za duben 2022 pro Jablonecko částka částka, na fakturu č. hodnota za duben 2022 pro Turnovsko-Semilsko částka částka. Účastníci si v článku 7.14. sjednali, že objednatel je oprávněn započítat jakékoliv splatné vzájemné pohledávky, vzniklé na základě této Smlouvy vůči pohledávkám Dopravce. K započtení dojde okamžikem, kdy oznámení o započtení dojde Dopravci. Podle článku 12.1. je dopravce povinen za porušení některých svých povinností stanovených touto Smlouvou uhradit Objednateli příslušnou smluvní pokutu. Seznam smluvních pokut a jim odpovídajících jednotlivých porušení povinností je uveden v příloze č. hodnota této Smlouvy. V článku právnická osoba. si účastníci dohodli, že bude-li objednatel v prodlení s úhradou zálohy či doplatku kompenzace, je Dopravce oprávněn účtovat objednateli úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý jednotlivý den prodlení až do doby zaplacení dlužné částky. V článku 12.5. je sepsáno, že objednatel v případě porušení kterékoliv povinnosti dle této Smlouvy či dle Standardů IDOL Dopravce na takové porušení nejdříve upozorní (např. ve formě protokolu o zjištění porušení povinnosti), a v případech, kdy je to možné (tj. je tak uvedeno v příloze č. hodnota této Smlouvy), poskytne Dopravci dodatečnou přiměřenou lhůtu k nápravě. Dopravce je povinen se k upozornění dle předchozí věty vyjádřit nejpozději do pěti (5) pracovních dnů od obdržení upozornění a zjištěný rozpor zdůvodnit, případně v poskytnuté lhůtě závadný stav odstranit. Jestliže se Dopravce ve stanovené lhůtě nevyjádří nebo jeho vysvětlení bude nedůvodné či nedostatečné, či Dopravce závadný stav v poskytnuté lhůtě neodstraní, Objednatel vyzve Dopravce k úhradě příslušné smluvní pokuty. Dopravce je následně povinen smluvní pokutu dle této Smlouvy uhradit Objednateli na jeho účet uvedený v této Smlouvě. Doba splatnosti činí dvacet jedna (21) dnů ode dne doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty Dopravci. V případě, že Dopravce smluvní pokutu ve stanovené lhůtě neuhradí, je Objednatel oprávněn takto vzniklou pohledávku započíst proti svému závazku uhradit Dopravci Kompenzaci či její příslušnou část. Z faktur byla prokázána jejich splatnost, a to č. hodnota dne datum, č. hodnota dne datum, č. hodnota dne datum, č. hodnota dne datum, č. hodnota dne datum, č. hodnota dne datum, č. hodnota dne datum a č. hodnota dne datum.

4. Okresní soud po právní stránce posoudil věc tak, že účastníci dne datum uzavřeli v souladu s ustanovením podle § 1746 odst. 2 o.z. smlouvy, ve kterých si určili konkrétní obsah a upravili vzájemná práva a povinnosti. Žalobkyně tak byla povinna zajistit pro žalovaného přepravu cestujících ve veřejné linkové dopravě a žalovaný byl povinen za tuto přepravu hradit žalobkyni kompenzace v dohodnuté výši. Žalobkyně svoji povinnost dle smluv za měsíce červen 2020, únor 2021, červen 2021 a duben 2022 splnila, kompenzace řádně vyúčtovala, avšak žalovaný provedl úhradu pouze částečně, a proto má žalobkyně nárok na zaplacení zbývající částky ve výši částka.

5. Pokud jde o kompenzační námitku, bylo přihlédnuto k tomu, že žalobkyně vznesla námitku relativní neplatnosti jednostranných započtení, tedy se okresní soud zabýval tím, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z., přičemž shledal, že vůči pasivní pohledávce žalovaný ničeho nenamítal a existenci a výši žalovaného nároku potvrdil, nic tak nebránilo rozhodnutí o přiznání nároku, oproti tomu aktivní pohledávka byla co do základu a výše sporná a její uplatnění vyvolalo nutnost doplňovat skutková tvrzení a zejména provádět složitá dokazování. Okresní soud zároveň neshledal, že by si vzájemným ujednáním strany vyloučily možnost vznést námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení. Ničeho takového ze Smluv (zejména článků 7.14. a 12.) nepodává, nedošlo ke sjednání jakéhokoli jiného postupu odlišného od zákonné úpravy jednostranného započtení. Žalobkyně aktivní pohledávku neuznávala, zároveň tvrdila konkrétně, z jakého důvodu není pohledávka způsobilá k započtení, zejména byla namítána nepřesnost zjišťovaných údajů, které jsou podkladem pro výpočet smluvních pokut, včetně toho, na jakém místě a v jakém čase se autobus nacházel. Žalobkyně uváděla konkrétní tvrzení zpochybňující správnost měření žalovaného, tedy nutnost dokazovaní ohledně existence a rozsahu chyb v měření polohy GPS, ohledně správnosti měření času (žalobkyně uvedla konkrétní tvrzení, z jakého důvodu neměřily přístroje čas shodně), chybovosti přenosu údajů z autobusů i přesnosti a spolehlivosti zpracování a uchovávání údajů v Centrálním dispečinku IDOL. Samotný žalovaný přitom připouštěl odchylky v měření veličin nutných k výpočtu smluvních pokut. Takové dokazování shledal okresní soud rozsáhlým, když sám žalovaný označil v podání ze dne datum k důkazu výslech svědků, v podání ze dne datum DVD obsahující 868 příloh v 73 složkách a v následujících podáních byla označena celá řada dalších důkazů k prokázání tvrzení žalovaného i k obraně žalobkyně (znalecké posudky apod.). Uvedené se vztahovalo k oběma kompenzačním projevům vůle žalovaného, neboť šlo o shodné pohledávky z titulu smluvních pokut, přičemž nebylo možno ani dospět k závěru, že by došlo, jak uvádí žalovaný, k zápočtu pohledávek v rozsahu „nesporných“ smluvních pokut, tedy smluvních pokut, jejichž výpočet nezávisí na místě a čase vozidla, neboť i u těchto žalobkyně namítla rozpornost započtení s § 1987 odst. 2 o.z. a i tyto jsou v daném případě ilikvidní, protože existují pochybnosti o tom, zda a v jaké výši vznikly a zda jsou splatné, když k tomuto navíc absentují i konkrétní skutková tvrzení žalovaného. Žalovaný sice uvedl, že žalobkyně musela vědět, které pokuty zanikly uhrazením, a proto nemohla mít skutečné pochybnosti o tom, které smluvní pokuty jsou započítávány, což mají být prostě všechny ty ostatní, to však neznamená, že by byť některé z neuhrazených smluvních pokut uznávala a v podstatě je pouze nechtěla uhradit. Žalobkyně opakovaně uváděla, že jí v okamžiku započtení nebyly (a ani dnes nejsou) známy veškeré okolnosti, rozhodné pro posouzení existence a výše pohledávek žalovaného. Uvedené se týkalo i pokut za zjištění učiněná při kontrolách vozidel provedené pověřeným pracovníkem právnická osoba. Konkrétně šlo jedná z žalované částky o částky částka pro oblast Jablonecko a částky částka pro oblast Turnovsko-Semilsko. Je pravdou, že žalobkyně většinu smluvních pokut za porušení zjištěných při kontrolách vozidel uhradila, ale nárok na zaplacení zbývajících částek vždy odmítla s uvedením konkrétní argumentace, proč nárok na danou smluvní pokutu nevznikl (například z výše uvedené žalované částky částka nebyla uhrazena žalobkyní částka částka za porušení smlouvy v únoru 2020 za neproškolení řidiče jméno FO, neboť, dle žalobkyně, tento řidič proškolen byl a neoprávněně přiznaný nárok na slevu vznikl neznalostí, resp. podvodem ze strany cestujícího). Nárok na zaplacení těchto smluvních pokut tak má základ v jiném skutkovém stavu, kdy povinnost k jejich zaplacení vyplývá z porušení jiných smluvních povinností, než v případě smluvních pokut za zjištění na základě výstupů z Centrálního dispečinku (CED IDOL), a bylo tak zřejmé, že i ohledně těchto smluvních pokut bude nutné provádět další (jiné) rozsáhlé dokazovaní, což vede k nemožnosti započtení aktivní pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z.

6. K tomuto závěru dospěl okresní soud i při vzetí do úvahy, že všechny tvrzené pohledávky mají základ ve Smlouvách a judikatura rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, uvádí, že vychází-li pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Okresní soud však shledal, že tak nemusí platit automaticky vždy, neboť je třeba řešit okolnosti konkrétního případu a dle úvahy soudu dospět k závěru, zda odpovídá spravedlivému uspořádání poměrů účastníků, aby byla žalobkyni odepřena ochrana věřitele pasivní pohledávky dle § 1987 odst. 2 o.z. a naopak posíleno právo věřitele aktivní pohledávky, aby nemusel hradit svůj dluh dříve, než bude jeho tvrzený nárok posouzen v rámci jednoho soudního řízení. Okresní soud uzavřel, že v daném případě převážilo právo žalobkyně na její ochranu, neboť míra nejistoty a neurčitosti pohledávek žalovaného, odůvodňující velmi rozsáhlé a složité dokazování (jak vysvětleno výše), je takového rozsahu, že by vedla k tak neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce, že se nejeví jako spravedlivé žalobkyni tuto ochranu neposkytnout. Zároveň nebylo shledáno, že by úhrada pasivní pohledávky měla mít zásadní vliv do majetkové sféry žalovaného, jehož rozpočet pro rok 2024 počítá s finančními zdroji přesahující 6 miliard korun.

7. Vzhledem k výše uvedenému okresní soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, a to i co do požadavku na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle článku právnická osoba. uzavřených smluv, tedy ve výši 0,05 % denně. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšná žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši částka.

8. Rozsudek okresního soudu napadl včas podaným odvoláním žalovaný. Uvedl, že okresní soud pominul jádro jeho argumentace, které spočívá v tom, že pro zpochybnění jistoty smluvních pokut nestačí doložit, že při měření polohy se vyskytují nějaké (jakékoliv) chyby, ale rovněž, že tyto chyby přesahují stanovenou toleranci. Podklady dodané samotnou žalobkyní potvrzují, že případné chyby toleranci nepřesahují. Žalovaný namítl, že není pravdivé, že by sám připustil odchylky v měření veličin, pouze uvedl, že technická zpráva reflektuje realitu, ale že to nehraje v konečném důsledku roli. S odchylkami následně pracoval jen pro doložení toho, že i kdyby se ve skutečnosti vyskytovaly, musely by být nepochybně nižší než stanovené tolerance. Nevypořádání se soudu s tímto klíčovým argumentem považoval odvolatel za porušení práva na spravedlivý proces. Odvolatel sice připustil, že navrhl velké množství důkazů, avšak tyto byly nezbytné k samotnému uplatnění nároku na smluvní pokuty. Přes velké množství je tu dána značná podobnost, liší jen v datech a částkách, stačí mechanické srovnání, zda částky tvrzené odvolatelem odpovídají částkám v navržených důkazech. (Nadto skutečně klíčové jsou jen výzvy odvolatele k uhrazení smluvní pokuty a reakce žalobkyně na ně za celkem hodnota měsíců pro dvě samostatné smlouvy, tj. jde jen o 128 dokumentů, pouhý zlomek ze všech navržených důkazů). A jelikož samy o sobě se nijak netýkají otázky, zda by výstupy z technické zprávy mohly vést k uložení neoprávněné smluvní pokuty, z celkového množství navržených dokumentů nelze dovozovat složitost dokazování ohledně (ne)jistoty smluvních pokut. Pokud jde o žalobkyní tvrzené nepřesnosti měření polohy autobusu, pak podle smlouvy má žalovaný nárok na smluvní pokutu tehdy, když autobus vyjede ze zastávky více než o 1 minutu dříve oproti jízdnímu řádu, nebo když vyjede z výchozí zastávky se zpožděním větším než 5 minut (tak se v praxi uplatňují smluvní pokuty za zpoždění). Žalovaný reálně uplatňuje smluvní pokutu až o dřívější odjezd ze zastávky nad 2 minuty a za zpožděné vyjetí z výchozí zastávky nad 10 minut – tj. poskytuje dvojnásobnou toleranci (to prokazují excelové tabulky smluvních pokut přiložené k protokolům, které neobsahují žádný dřívější odjezd pod 2 min. a žádné zpoždění pod 10 min.) Odvolatel uplatňuje smluvní pokuty podle toho, jaká data o poloze vozidla (zasílaná automaticky z autobusů) se zobrazují jeho dispečerům v systému Centrálního dispečinku IDOL (CED IDOL). Podle žalobkyně a její technické zprávy je problém v tom, že data o poloze autobusu, které se zasílají do centrálního dispečinku, jsou zatížená chybou měření. Pokud to tak je, pak platí, že data o poloze, které jsou vidět v systému CED IDOL se rovnají skutečná poloha autobusu plus chyba měření. Nejvyšší chyba měření, kterou uvádí technická zpráva, je zhruba 320 m. Jelikož chyba měření je v metrech, tak je vhodné pro přehlednost přepočítat na čas podle vzorečku s=v*t. Tak žalovaný činil i v předchozím řízení, přičemž předpokládal průměrnou rychlost autobusu 30 km/h, úmyslně značně podhodnocenou (k tomu viz detailnější vyjádření odvolatele z května 2024). Maximální chyba měření podle toho odpovídá necelým 40 sekundám, což se vejde vždy do stanovené tolerance. Pokud jde o to, že dle technické zprávy je problém také potencionálně nepřesný vnitřní čas jednotky, který se má v závislosti na nabití zrychlovat či zpomalovat, pak odvolatel již v prvostupňovém řízení uvedl, že uděluje smluvní pokuty právě s ohledem na vnitřní čas jednotky. Dispečer uděluje smluvní pokuty na základě údajů, které vidí v systému CED IDOL, což jsou údaje zaslané zařízení o poloze autobus v konkrétním čase (zprávy obsahují údaje i o čase polohy a zvlášť o čase zaslání zprávy o poloze); nemá žádný způsob, jak zjistit, že autobus případně právnická osoba. I kdyby se tedy tato chyba vyskytovala, nemůže nic ovlivnit. Řidiči se vnitřní čas jednotky ukazuje na displeji, a proto tedy vidí, zda se podle tohoto vnitřního času nachází v limitech či nikoliv. Při odchylce by jistě upozornil dispečera, což technická zpráva neřeší, uvedené může potvrdit výslech pana Mocka (dispečera i řidiče autobusu), a tedy není potřeba provádět komplikované dokazování.

9. Dále odvolatel uvedl, že pokud jde o argument žalobkyně, že dosud nebylo dostatečně objasněno vnitřní fungování SW systému centrálního dispečinku, pak se jedná o pochybnost nekonkrétní, ze které neplyne, jak by mělo vnitřní softwarové nastavení způsobovat případné neoprávněné udělení smluvních pokut. Pokud jde o to, že nemá být jasné, jaké údaje o čase vlastně zařízení zasílá (zda čas měření GPS souřadnice, nebo čas odeslání datové zprávy z jednotky), pak jednak zasílá údaje obojí, a jednak i kdyby zasílalo pouze údaje o času odeslání datové zprávy z jednotky, se kterými by se pracovalo jako s časem, kdy byla naměřena daná pozice GPS, pak by z toho plynulo, že v důsledku takového zkreslení měření (časové prodlevy s odesláním zprávy) by se autobus v systému CED IDOL jevil vždy jako zpožděnější, než byl skutečnosti. Uvedené by nemohlo způsobit neoprávněné udělení pokuty za předčasný odjezd. Nejvyšší 4minutová prodleva by se pak vešla do 5minutové tolerance.

10. Odvolatel dále namítal, že smluvní ujednání výslovně započtení předpokládá, tedy nejenže obě pohledávky plynou ze stejného smluvního vztahu, ale nadto ze smluvního vztahu, ve kterém se na tomto započítávání smluvní strany výslovně dohodly a s tímto započítáním (za splnění stanoveného postupu) předem výslovně počítaly. Tato skutečnost podle odvolatele významně posiluje právo odvolatele, aby byly spravedlivě posouzeny i všechny širší okolnosti celého vztahu. Pokud jde o nepřesnosti měření, odvolatel u 2 námitek ze 3 již jednouchým matematickým výpočtem doložil, že nejsou ve skutečnosti relevantní (chyba nepřesahuje stanovené tolerance). K prokázání udělování pokut dle vnitřního času jednotky postačí výslech jednoho svědka. Pokud jde o zjištění při osobní kontrole vozidel, nebyla samotná zjištění žalobkyní v reakcích na výzvy k uhrazení smluvních pokut nijak zpochybněna, žalobkyně pouze uváděla údajné liberační důvody, které však podle toho, jak byly smluvní pokuty definovány, ve skutečnosti žádnými liberačními důvody nebyly. Odvolatel má tak za to, že další složité dokazování nad rámec listin, které byly předloženy, není potřeba. I kdyby však přesto soud měl za to, že ohledně toho další dokazování potřeba vést je, stále platí, právně vzato nebyla započítána jedna pohledávka v řádu stovek tisíc korun, ale mnoho různých pohledávek v řádu stokorun, resp. nižších tisíců korun. Je tedy nutno posuzovat nejistotu každé pohledávky jednotlivě (resp. aspoň každého typu pohledávky jednotlivě, tj. u každého druhu smluvní pokuty) – a případný závěr ohledně nejistoty určitého typu smluvních pokut nelze automaticky přenášet na ostatní, resp. kompenzační úkon. Počet a výše všech typů smluvních pokut jsou přitom známy (za porušení zjišťovaná při osobní kontrole vozidel činí částku částka, smluvní pokuty za zpoždění činí částka a smluvní pokuty za dřívější odjezd zbytek). Odvolatel tedy navrhoval, rozhodnutí okresního soudu změnit a žalobu zamítnout nebo zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že soud náležitě zjistil skutkový stav a s jeho závěry žalobkyně plně souhlasí. Okresní soud uzavřel, že by projednávání pohledávek žalovaného si vyžádalo rozsáhlé dokazování, to se žalovaný snaží relativizovat. Ve skutečnosti však značný rozsah potřebného dokazování vyplývá i ze samotného odvolání žalovaného. Podrobné dokazování tvrzeného skutkového stavu vyřízení zatížilo způsobem, který je ve zjevném nepoměru s pohledávkami uplatněnými žalobou. Tyto pohledávky žalobkyně jsou nepochybné a soud o nich mohlo být z nesporných tvrzení účastníků na tomto podkladě rozhodnout na jediném jedná. Pokud žalovaný uvádí, že se soud nevypořádal s jeho klíčovým argumentem přehlíží, že napadený rozsudek není založen na závěrech o neexistenci pohledávek žalovaného anebo na podrobném dokazování ohledně chyb měření polohy a jejich případné tolerance. Rozsudek je odůvodněn tak, že zjišťování těchto okolností by si vyžádalo dokazování v takovém rozsahu by bylo v extrémním nepoměru k jistotě, která mezi stranami panuje ohledně pohledávek uplatněných žalobou. Okresní soud podrobně odůvodnil, z jakého důvodu žalovaného s jeho podrobnou argumentací a důkazními návrhy odkázal do samostatného řízení. Zvažoval i spravedlivost takového postupu. Napadený rozsudek se tak opírá o odůvodněný závěr, že započtení žalovaným uplatněných pohledávek je nepřípustné dle § 1987 odst. 2 o.z. tento závěr okresního soudu je i po právní stránce správný. Samotná skutečnost, že proti sobě stojí uplatňované pohledávky, které mají souvislost se stejnou smlouvou, bez dalšího neznamená, že vždy bude v souladu se spravedlivým uspořádáním poměrů mezi stranami, aby byly řešeny v jediném řízení. To totiž neplyne ani zákonné úpravy, ani z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Naopak Nejvyšší soud potvrdil, že nejistá a neurčitá může být i pohledávka související s totožnou smlouvu, například v usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Okresní soud se s nejistotou ohledně jednotlivých typů pohledávek zabýval. Žalobkyně rozporovala prostřednictvím konkrétních tvrzení všechny uplatněné pokuty. Byl to sám žalovaný, který se rozhodl smluvní pokuty uplatňovat a započítávat souhrnně. Pokud žalobkyně upozorňovala na neurčitost a nesrozumitelnost výzev, žalovaný reagoval různými vyjádřeními ve smyslu, že jsou si všechny značně podobné. Není však dle žalobkyně možné, aby žalovaný na jednu stranu rezignoval na řádnou specifikaci započítávaných smluvních pokut, ale na druhé straně pro jejich domnělé nedostatečné rozlišování napadal právní posouzení soudu prvního stupně, který tyto pohledávky označil za nejisté a neurčité. Rozbor jednotlivých pokut by byl v rozporu se zásadou hospodárnosti i z ustanovení § 1987 odst. 2 o.z., jehož účelem je právě zabránit neúměrnému prodloužení řízení o pohledávkách uplatněný žalobou. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

12. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.) včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zjistil skutkový stav, když shledal, že nárok žalobkyně pochází ze smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Jablonecko ze dne datum, č. OLP/1921/2018 a smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Turnovsko-Semilsko ze dne datum, č. Anonymizováno, obě ve znění pozdějších dodatků. Přičemž jde o soukromoprávní smlouvy předpokládané § 8 zákona č. 194/2010 Sb. o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, které vzhledem k jejich obsahu lze povazovat za smlouvy nepojmenované dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), přičemž žalobkyně se Smlouvami zavázala jako dopravce zajistit dopravní obslužnost dané oblasti poskytováním veřejných služeb ve veřejné linkové dopravě pro žalovaného jako objednatele. V čl. 3.5 se oproti tomu žalovaný zavázal hradit žalobkyni za tyto služby kompenzaci za podmínek upravených v čl. 6 a 7 smlouvy. Nároky na kompenzace uplatnila žalobkyně fakturami, jejichž nedoplatky představuje na fakturu č. hodnota za červen 2020 pro Jablonecko částka částka, na fakturu č. hodnota za červen 2020 pro Turnovsko-Semilsko částka částka, na fakturu č. hodnota za únor 2021 pro Jablonecko částka částka, na fakturu č. hodnota za únor 2021 pro Turnovsko-Semilsko částka částka, na fakturu č. hodnota za červen 2021 pro Jablonecko částka částka, na fakturu č. hodnota za červen 2021 pro Turnovsko-Semilsko částka částka, na fakturu č. hodnota za duben 2022 pro Jablonecko částka částka, na fakturu č. hodnota za duben 2022 pro Turnovsko-Semilsko částka částka. Vzhledem k nespornosti tohoto nároku je možno i v odvolacím řízení odkázat na skutkové závěry okresního soudu s tím, že správně byla zjištěna i splatnost jednotlivých faktur, od níž se ode dne následujícího odvíjí ve smyslu § 1970 o.z. i nárok na úrok z prodlení ve smluvené výši dle čl. právnická osoba. ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý jednotlivý den prodlení až do doby zaplacení dlužné částky.

14. Podstatou sporu bylo posouzení kompenzační námitky, kterou žalovaný uplatňoval smluvní pokuty za období květen 2019 až prosinec 2021 za Jablonecko a duben 2019 až prosinec 2021 za Turnovsko – Semilsko. Započtecí projev vůle pak učinil nejprve oznámením o uplatnění smluvní pokuty ze dne datum a datum po předchozích výzvách k zaplacení smluvní pokuty a následně tento konkretizoval oznámeními o opakovaném započtení smluvní pokuty ze dne datum, k nimž připojil i seznam pokut, které zápočtem zanikají, rozepsaný podle jednotlivých porušení v kategoriích sankce za předjetí (2 minuty a více), sankce za zpoždění (10 minut a více), sankce za zpoždění nad 30 min, sankce za neodjetý spoj, sankce za typ autobusu/nízkopodlažnost (dle kontroly Centrálního dispečinku IDOL) a sankce za porušení zjištěná při osobní kontrole (dle kontroly KORID). Žalobkyně na to reagovala podáním z datum, kterým popřela důvodnost požadovaných smluvních pokut a dovolala nezpůsobilosti pohledávek ze smluvních pokut jejich započtení.

15. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. § 1987 odst. 1 k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

16. K otázce nezpůsobilosti pohledávky k započtení se judikatura vyslovila, jak citoval okresní soud v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp.zn. spisová značka tak, že aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Dále byla v uvedeném rozhodnutí nastavena preference toho, že vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Již z tohoto vyjádření (užití výrazu zpravidla) je však patrné, že mohou být odůvodněné výjimky. Tomu odpovídá například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp.zn. spisová značka, které dospívá k závěru, že při shledání toho, že v situaci, ve které míra nejistoty ohledně aktivně započítávané pohledávky žalované je zjevně vyšší, než tomu bylo v případě pohledávky žalobkyně může i přesto, že se jedná o pohledávku na náhradu škody vzniklou v důsledku jednání žalobkyně, které je dle tvrzení žalované v rozporu se smlouvou, z níž žalobkyni vznikla pohledávka za provedení díla, být nezpůsobilost dána tím, že by prokazování aktivní pohledávky zjevně vyvolalo rozsáhlý spor o její existenci a výši.

17. Odvolací soud má ve shodě s okresním soudem za to, že takový nepoměr v míře potřebného dokazování aktivní a pasivní pohledávky nastal i v daném případě uplatněných smluvních pokut.

18. K uplatnění smluvní pokuty je dle § 2048 o.z. třeba prokázat, že došlo k porušení povinnosti dle ujednání smlouvy. Tj. v daném případě především dle Seznamu smluvních pokut a jim odpovídajících jednotlivých porušení povinností je uveden v příloze č. hodnota Smluv. Dále je třeba též prokázat postup, který si strany pro uplatnění smluvní pokuty dohodly zejména v článku 12.5., podle kterého objednatel v případě porušení kterékoliv povinnosti dle této Smlouvy či dle Standardů IDOL Dopravce na takové porušení nejdříve upozorní (např. ve formě protokolu o zjištění porušení povinnosti), a v případech, kdy je to možné (tj. je tak uvedeno v příloze č. hodnota této Smlouvy), poskytne Dopravci dodatečnou přiměřenou lhůtu k nápravě. Dopravce je povinen se k upozornění dle předchozí věty vyjádřit nejpozději 5 pracovních dnů od obdržení upozornění a zjištěný rozpor zdůvodnit, případně v poskytnuté lhůtě závadný stav odstranit. Jestliže se Dopravce ve stanovené lhůtě nevyjádří nebo jeho vysvětlení bude nedůvodné či nedostatečné, či Dopravce závadný stav v poskytnuté lhůtě neodstraní, Objednatel vyzve Dopravce k úhradě příslušné smluvní pokuty. Dopravce je následně povinen smluvní pokutu dle této Smlouvy uhradit Objednateli na jeho účet uvedený v této Smlouvě. Doba splatnosti byla ujednána 21 dnů ode dne doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty Dopravci. Předpokladem splatnosti pokuty je tak dodržení sjednaného postupu a prokázání doručení a řádnosti výzvy obsahující konkrétní vytčení každé porušené povinnosti, což odpovídá obsahu okresním soudem zmiňovaného DVD s 868 přílohami. K prokázání porušení povinnosti, lze pak v daném případě uvést, že porušení povinností dle uplatněných smluvních pokut zahrnují jednak předjetí a zpoždění spoje, při kterém je třeba prokázat, v jakém čase se spoj Dopravce – žalobkyně nacházel na konkrétní zastávce. Vzhledem k tomu, že žalobkyně činí tyto časy spornými, je třeba, aby žalovaný tuto skutečnost prokazoval. Žalovaný tak musí přesně tvrdit a prokázat jízdní řád a doložit data o pohybu každého konkrétního spoje, a rovněž způsob, jakým byla tato data získána, o jaká data se jedná (tzn. jaká data se zobrazují řidiči, jaká data, jakým způsobem zpracovává zařízení ve spoji, jaká data vysílá do systému Centrálního dispečinku IDOL, jak jsou tato data zpracována pro stanovení okamžiku průjezdu zastávkou), jaká je přesnost takového měření, jak vzniká případná nepřesnost měření a jaký má vliv na prokázání porušení povinnosti. K doložení tvrzení žalovaného nepostačuje odkaz na listiny vyhotovené žalovaným, která pouze doplňují jeho tvrzení, žalovaný k tomuto navrhuje dokazování svědecké, nelze však plně předem uzavřít, že takové bude dostačující. Je tak zjevné, že bude třeba značně rozsáhlého dokazování s ohledem na sporovanou spolehlivost zařízení a četnost sporných průjezdů zastávkami (tvrzených porušených povinností zakládajících požadavek smluvní pokuty) dalece přesahující dokazování, jež bylo potřebné k prokázání nesporného nároku žalobkyně. Lze samozřejmě připustit, že není potřeba veškeré údaje prokazovat, pokud by byla v řízení učiněna žalobkyní nespornými. Takový závěr však v dané situaci nelze učinit, když již ve vyjádřeních žalobkyně reagujících na protokol o zjištění porušení povinnosti dopravce žalobkyně namítá, že výstupy ze systému bez certifikace považuje za nepřesné, neprůkazné, zařízení zastaralé a stejnou obranu uplatňuje i v tomto řízení. Ani odkaz na technickou zprávu předkládanou žalobkyní nemůže plně vyloučit dokazování konkrétních dat v jednotlivých případech, neboť při spornosti tvrzení je nejprve zapotřebí prokázat tvrzení žalovaného, teprve poté se lze zabývat tím, zda obstojí důkazy protistrany prokázané skutečnosti vyvracející. Nelze dovodit z předkládané zprávy, že by činila žalobkyně některé nároky nespornými, když obě strany činí z Technické zprávy ČVUT FD ze dne datum o časovém měření různé závěry, přičemž žalobkyně zároveň argumentuje i znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem ze datum, který má zcela zpochybňovat možnost použití zařízení pro spolehlivé určení polohy. Tedy i samotné prokazování údajů rozhodných pro posouzení polohy vozu přináší široké dokazování, postihující většinovou část nároku žalovaného. Nelze tak bez konkrétního dokazování sporných vstupních dat či správnosti měření důkazní situaci zjednodušit na výpočet, který činí žalovaný v odvolání, jenž navíc přináší vlastní odchylku dosazováním průměrné rychlosti, oproti určování smluvních pokut, které stojí na reálných časech průjezdů a jejich rychlostí, které jsou sporné. V takové situaci nelze výsledek bez komplexního hodnocení důkazů jednoduše předjímat ani ve vztahu k nějaké dílčí části nároku. Nelze ani vycházet z rozsahu dokazování v jiném řízení, které není pravomocně skončeno.

19. Z hlediska sankcí, které nebyly závislé na měření polohy systémem CED IDOL, lze uvést, že okresní soud správně shledal, že k těmto pokutám jsou v jednotlivých měsících vznášeny konkrétní výhrady, s ohledem na jejich množství a rozlišnost jejich skutkových podstat, je nelze jednoduše selektovat, lze však konstatovat, že jde o uvádění konkrétních důvodů zpochybňujících porušení povinnosti, které tak bude opět třeba v jednotlivostech žalovaným prokázat.

20. Další dokazování též bude zapotřebí i o tom, které nároky na smluvní pokuty, jakým způsobem zanikly.

21. Z uvedeného tak lze souhlasit s okresním soudem, že míra dokazování aktivní pohledávky žalovaného není úměrná. Není možno ani jednoduše vydělit nějakou skupinu nároků, která by byla nesporná či jednoduše doložitelná. Tato skutečnost odůvodňuje správnost závěru o aplikaci § 1987 odst. 2 o.z. o nezpůsobilosti pohledávek k započtení, byť se jedná o pohledávky ze shodných smluv. Lze též souhlasit s okresním soudem, že užití tohoto ustanovení nijak nevylučují ani smluvní ujednání Smluv (zejm. čl. 7.14, 7.15), která pouze korespondují obecnému ustanovení § 1982 o.z. Rovněž nebylo shledáno, že by dovolání se nezpůsobilosti představovalo zjevné zneužití práva či bylo nějakým způsobem nemravné, když podstatou smluv je zajištění dopravy, která byla vykonána a za kterou náleží žalobkyni kompenzace, což jsou prostředky, s jejichž vyplacením žalovaný v rozpočtu musí počítat. Ze smluvních pokut pak žalovanému byly nesporné smluvní pokuty uhrazeny. Zůstávají tak sporné pokuty pouze za dílčí kvalitativně méně (ve vztahu k objemu poskytnuté přepravy) závažné nedostatky, jejichž složitější prokázání je ovlivňováno jak rozsahem, který je žalovaným nastaven požadavkem za širší období květen 2019 až prosinec 2021, tak zejména samotnou spornou povahou stanovování pokut. V takovém případě nelze považovat za nepřiměřené, aby žalovaný v samostatném řízení nesl důsledky důkazního břemene svého nejistého nároku.

22. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu co do tohoto nároku přiznaného výrokem I jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, na jehož odůvodnění v odst. 15 jako na věcně správné odvolací soud odkazuje.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná, a proto má vůči žalovanému nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byla částka částka. Tomu odpovídá dle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) dále jen AT odměna za jednotlivý úkon právní služby ve výši částka. Zástupce žalobkyně učinil v řízení před odvolacím soudem následující úkony: sepis vyjádření k odvolání ze dne datum podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, účast na jednání datum podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, tj. částka. Dále žalobkyni náleží paušální náhrada hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 1x částka a 1x částka dle § 13 odst. 1, 4 AT podle znění účinného v době úkonu právní služby. Dále cestovné v poloviční výši, když zástupce se účastnil dvou soudních řízení, tj. jedna cesta adresa km, kombinovaná spotřeba 7,30 l/100 km a cena benzínu částka, základní náhrada částka dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. celkem částka, zmeškaný čas pak tři započaté půlhodiny po částka dle § 14 odst. 3 AT, celkem částka, a dále DPH 21 % ve výši částka dle § 137 o.s.ř. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tak celkem činí částka, což je částka, kterou jí odvolací soud výrokem II tohoto rozsudku přiznal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Lze proti němu ve věci samé podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Liberci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být již pro sepis dovolání zastoupen advokátem, pokud není fyzickou osobou, která má právnické vzdělání, nebo právnickou osobou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním.