29 Co 246/2024

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená rodné přijmení Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený rodné přijmení Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená rodné přijmení Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zdržení se imisí, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 17 C 179/2021-192 ze dne 21. června 2024 I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení potvrzuje.II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení u , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Výrokem I napadeného rozsudku okresní soud žalobu zamítl a výrokem II nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci se (po připuštění změny žaloby usnesením okresního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ) domáhali vydání rozsudku, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zdržet se všeho, co působí, že stín vniká z jejich pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, na pozemek žalobců p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, . Zdrojem stínění měla být podezdívka pod plot s výškou od 0,4 m do 1 m, plaňkový plot umístěný na této podezdívce o výšce 1,8 m, túje vysázené před podezdívkou dosahující výšky 4 m a střecha umístěná na zděné přístavbě přilehlé k rodinnému domu. Okresní soud vyšel ze skutkového zjištění, že ze zahrady ve vlastnictví žalovaných, která je pod úrovní zahrady žalovaných, vniká na zahradu ve vlastnictví žalobců stín, jehož hlavním zdrojem byly túje vysázené žalovanými. V průběhu řízení žalovaní provedli ořez tújí na výšku plotu. Při právním hodnocení věci okresní soud uvedl, že v daném typu lokalit, tj. řadových domů se zahradami, i v konkrétním místě je obvyklé vysazovat túje a jiné podobné dřeviny a stavět plaňkové ploty, které ze své podstaty způsobují stín. V daném místě byl stín objektivně způsoben i vzájemnou polohou jednotlivých zahrad, respektive řadových domů, neboť zahrada žalobců i zahrady vedlejších domů bezprostředně navazujících na dům žalobců, jsou umístěny pod úrovní zahrad žalovaných a jejich sousedů v horní řadě, a to nejméně o 1,5 m. Okresní soud v době svého rozhodování nedospěl k závěru, že by výška plaňkového plotu a tújí žalovaných přesahovala ve smyslu § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), míru přiměřenou poměrům, proto žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo. To odůvodnil tím, že, že v době zahájení řízení túje žalovaných přesahovaly výšku 4 m, která s ohledem na jejich umístění a značný rozsah imisí v dané lokalitě obvyklá není, a stanovenou míru přiměřenou poměrům přesahovala, a tedy žaloba byla ohledně nich podána důvodně. Až v průběhu řízení se tento skutkový stav v důsledku jednání žalovaných, kteří túje zkrátili na výšku plotu, změnil a vedl k zamítnutí žaloby. Okresní soud proto považuje za spravedlivé, aby každá ze stran nesla své náklady.

2. Proti výroku II rozsudku okresního soudu se odvolali žalovaní a navrhli, aby ho odvolací soud změnil tak, že jim přizná náhradu nákladů řízení. Vytýkají okresnímu soudu, že jim náhradu nákladů nepřiznal, aniž zdůvodnil, proč nepoužil ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když byli ve věci úspěšní.

3. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhují potvrzení nákladového výroku rozsudku okresního soudu jako věcně správného s odkazem na bod 17. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního a jemu předcházející řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalovaných, tj. pouze ve výroku II o nákladech řízení, bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

7. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pro posouzení otázky, zda a které ze stran přísluší právo na náhradu nákladů řízení, je rozhodující poměr jejich úspěchu v řízení. V projednávané věci byla žaloba (jíž se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zdržet se všeho, co působí, že stín vniká z jejich pozemku p. č, Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, na pozemek žalobců p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, zamítnuta. Nelze však pominout, že petit žaloby, kterou se žalobce (rušený vlastník) podle § 1013 o. z. domáhá ochrany proti imisi (např. proti stínění, jako tomu bylo v projednávané věci), je podle judikatury třeba formulovat negatorně, tedy na uložení povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení, v daném případě stínění, ať už stínění pochází z jakéhokoliv zdroje. U tohoto typu žaloby tak nepřichází v úvahu částečné zpětvzetí žaloby v případě, že stínění jednoho z více zdrojů již nepřekračuje míru přiměřenou poměrům. Okresní soud proto při posuzování míry úspěchu účastníků v projednávané věci přihlížel i k tomu, že zdrojem stínění, proti němuž se žalobci žalobou bránili, byla nejen podezdívka pod plotem a plaňkový plot umístěný na této podezdívce o výšce 1,8 m, ale i túje vysázené před podezdívkou, které v době podání žaloby dosahovaly výšky 4 m. Túje žalovaných tedy v době podání žaloby nepochybně zastínění pozemku žalobců nad míru přiměřenou poměrům způsobovaly. Jejich původní výšku 4 m až v průběhu řízení žalovaní podstatně zkrátili na výšku plaňkového plotu, tj. 1,8 m, čímž důvodnému požadavku žalobců ve vztahu k tújím sami vyhověli. Okresní soud tedy správně přihlédl k tomu, že žaloba byla ohledně stínění tújemi podána důvodně. Uvedené rovněž svědčí o tom, že žaloba nebyla ze strany žalobců pouhou šikanou (jak namítají žalovaná v odvolání), ostatně nic takového z provedených důkazů ani z obsahu spisu nevyplývá.

8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti okresní soud správně vycházel z toho, že (posuzováno v těchto shora uvedených širších souvislostech) je úspěch žalobců i žalovaných zhruba stejný, a proto správně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

9. Ve výroku I o věci samé nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto výroku zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.).

10. Žalovaní byli v odvolacím řízení neúspěšní, a proto jsou podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, . Uvedená částka zahrnuje odměnu zástupce žalobců (advokáta) za 1 úkon právní služby – vyjádření k odvolání – ve výši , částka, [počítaná z tarifní hodnoty , částka, dle § 7 bod 4., § 9 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, ], paušální náhradu hotových výdajů , částka, podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky a částku , částka, odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobců (21 % z , částka, ) dle § 137 odst. 3 o. s. ř.