29 Co 263/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Kořínkové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 207 678,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 16 C 13/2023-97 ze dne 26. 2. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku III zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení potvrzuje.

II. V části výroku III zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Z odůvodnění vyplývá, že tyto nároky žalobkyni přiznal z titulu „Smlouvy o půjčce č. RČ“, která byla uzavřena mezi právnická osoba., IČ IČO (která k datum zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa) a žalovanou dne datum. Výrokem II uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku částka a výrokem III žalobu zamítl co do zbytku nároku, tedy částky částka s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 10,90 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Z odůvodnění výroků II a III vyplývá, že vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. a žalovaná v postavení spotřebitelky uzavřely dne datum „Smlouvu o půjčce č. RČ“, v níž se právnická osoba. zavázala poskytnout žalované částka a žalovaná se zavázala tyto peníze vrátit a zaplatit úroky v sazbě 10,9 % ročně, a to ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po částka měsíčně. adresa 000 Kč byla žalované poskytnuta na její běžný účet dne datum. Žalovaná byla upomínána o zaplacení dlužných splátek dopisy z datum a datum a následně dopisem z datum právnická osoba. prohlásila půjčku a veškeré dosud nesplacené pohledávky z půjčky za okamžitě splatné a vyzvala žalovanou k úhradě částky celkem částka. Podle transakční historie k této smlouvě žalovaná uhradila částka. Dne datum uzavřela právnická osoba. jako postupitel a žalobkyně jako postupník „Smlouvu o postoupení pohledávek“, jejímž předmětem je i pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy z datum. Okresní soud má tak za prokázané uzavření smlouvy o úvěru č. RČ, že na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částka a že se věřitelem pohledávky z této smlouvy stala žalobkyně. Žalobkyně však přes výzvu okresního soudu neoznačila důkazy, které by prokazovaly, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření této smlouvy zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. Proto okresní soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), a proto je „Smlouva o půjčce č. RČ“ neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a žalobkyni tak náleží pouze právo na vrácení jistiny, resp. její dosud nesplacené části částka. Proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částka ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Oproti tomu jako nedůvodnou zamítl žalobu v požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení částka a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, neboť o tom, jak bude dluh z neplatné smlouvy splacen, rozhodoval podle § 87 z. s. ú. až nyní, a nemohlo tak nastat prodlení žalované zpětně před dobou, než byla otázka splatnosti soudem řešena. Důvodným neshledal ani požadavek na zaplacení smluvní pokuty, souvisejících poplatků a úroků z úvěru, neboť pro ně s ohledem na neplatnost smlouvy není smluvní ani zákonný poklad. Výrokem IV uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni rukám jejího zástupce na nákladech řízení částku částka s odůvodněním, že žalobkyně měla v řízení úspěch ohledně přisouzené částky částka představující 55,5 % žalované jistiny a žalovaná ohledně zamítnuté částky částka představující 44,5 % žalované jistiny, proto úspěšnější žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 11 % (odpovídajícím rozdílu mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalované) podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku III zamítající žalobu v požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se odvolala žalobkyně a navrhla, aby byl v napadené části změněn tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Má za to, že jí nárok na tyto úroky z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Její právní předchůdkyně žalované poskytla zápůjčku ve výši částka. V prodlení je podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, a podle § 1958 odst. 2 o. z. může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaná byla vyzvána k plnění novému věřiteli (tj. žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky, které jí bylo odesláno datum. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva dostala do její dispozice a po marném uplynutí stanovené desetidenní lhůty je od datum v prodlení. Od tohoto dne tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Dle žalobkyně tedy povinnost vrátit poskytnutou jistinu nevznikla žalované až rozhodnutím okresního soudu, ale již na základě uvedené výzvy. Nadto žalovaná ani netvrdila, a tudíž ani neprokazovala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, tj. pouze v části výroku III zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a v závislém výroku IV o nákladech řízení, a odvolání žalobkyně shledal důvodným pouze částečně. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc při odvolacím jednání dne datum projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, která, ačkoliv byla řádně předvolána, se k němu bez omluvy nedostavila ani nepožádala o jeho odročení.

5. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem. Tak má odvolací soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. jako věřitelka a žalovaná jako dlužnice v postavení spotřebitelky uzavřely „Smlouvu o půjčce č. RČ“ dne datum, v níž se banka zavázala poskytnout žalované částku částka a žalovaná se zavázala tuto žalobkyni vrátit s úrokem 10,9 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do 16. dne v měsíci. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc srpen 2018 okresní soud správně zjistil, že právnická osoba. žalované částku částka poskytla na její běžný účet dne datum. Z transakční historie k předmětné smlouvě zjistil, že žalovaná na předmětnou půjčku uhradila celkem částka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum zjistil, že právnická osoba. převedla na žalobkyni soubor pohledávek, jehož součástí je i pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. RČ, a žalované byla tato okolnost oznámena dopisem právnická osoba. ze dne datum (§ 1879 o. z.).

6. V právním hodnocením uvedených skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený „Smlouvou o půjčce“ ze dne datum podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 věty prvé a třetí z. s. ú. ve znění účinném do datum poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání smlouvy č. RČ shledává odvolací soud správným závěr okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně právnická osoba. zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované před uzavřením smlouvy. Ačkoli byla žalobkyně při jednání okresního soudu dne datum podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ke způsobu a formě prověřování úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy z datum a byla jí k tomu poskytnuta dostatečná lhůta, žalobkyně podáním z datum okresnímu soudu sdělila, že její právní předchůdkyně jí k tomuto žádné další informace a důkazy neposkytla. Odkázala v tomto směru na své podání z datum (č. l. 18–20 spisu), v němž však žádná konkrétní tvrzení ani důkazy o tom, zda a jak její právní předchůdkyně před uzavřením předmětné smlouvy zjišťovala konkrétní příjmové a výdajové poměry žalobkyně, neuvedla. Je proto správný závěr okresního soudu, že právnická osoba. nepostupovala s náležitou odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je „Smlouva o půjčce“ ze dne datum neplatná podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú.

11. Tato neplatnost, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze jí na základě této neplatné smlouvy poskytnuté. To, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrované spotřebitelky od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalované, respektive splatnost jejího závazku tak není vázána na výzvu věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (jak se mylně domnívá žalobkyně), nýbrž musí být určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Dokud zde není takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.), a nelze tudíž žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

12. V projednávané věci přitom účastnice netvrdí, že by taková dohoda o splatnosti byla mezi nimi uzavřena, a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka plyne, že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze určení doby nahlížet jako sui generis určení lhůty k plnění.

13. Ve shodě se shora uvedeným okresní soud postupoval, když výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tím byla splatnost povinnosti žalované (poprvé) soudem určena. Z doručenek ve spise vyplývá, že rozsudek okresního soudu byl zástupci žalobkyně doručen dne datum a žalované dne datum (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalovaná proti rozsudku odvolání nepodala a odvolání žalobkyně nesměřuje proti výroku II., nabyl rozsudek okresního soudu ve výroku II dne datum právní moci a je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení (§ 159, § 159a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud tedy vychází z toho, že podle § 87 z. s. ú. je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jistinu, resp. její dosud nesplacenou část, a tato povinnost se stala splatnou až dne datum.

14. Z uvedeného tedy vyplývá, že okresní soud správně vycházel z toho, že ke dni jeho rozhodnutí (datum) nebyla uvedená povinnost ještě splatnou, proto žalovaná nemohla být v prodlení s jejím plněním (§ 1968 o. z.), a proto požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení správně zamítl. Pro rozsudek odvolacího soudu je však rozhodující stav v době jeho vyhlášení datum (§ 154 odst. 1, § 211 o. s. ř.), a proto odvolací soud přihlíží k tomu, že v průběhu odvolacího řízení se uvedená povinnost žalované stala dne datum splatnou (jde o přípustnou novou skutečnost podle § 205a písm. f/ o. s. ř.). Žalobkyně přitom tvrdí, že jí žalovaná po vydání napadeného rozsudku ničeho nezaplatila. Ani žalovaná (přestože k tomu byla odvolacím soudem vyzvána) netvrdí, že by tomu tak bylo (netvrdí, že by uvedenou povinnost splnila ani že by jiným způsobem zanikla). Proto odvolací soud uzavírá, že od datum je žalovaná v prodlení s plněním uvedené povinnosti, a proto má žalobkyně vůči ní podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadované výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, avšak toliko z částky částka, odpovídající rozdílu mezi částkou částka (kterou jí právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla na běžný účet datum) a částkou částka (kterou žalovaná žalobkyni vrátila, jak vyplývá z transakční historie této smlouvy), neboť právě se zaplacením této částky (a nikoliv vyšší) je žalovaná od datum v prodlení. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky přesahující dosud nesplacenou jistinu částka (tj. z dalších částka) není důvodný.

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku III zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a v části výroku III zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

16. Ve zbývající části výroku III a ve výrocích I a II nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto rozsahu zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.).

17. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl nově o nákladech řízení u okresního soudu a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Pro posouzení otázky, zda a která z účastnic má v projednávané věci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, je podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodující míra jejich úspěchu ve věci samé, kterou je však třeba posuzovat s ohledem na celý předmět řízení včetně příslušenství. Žalobkyně tak měla úspěch co do jí přisouzené částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, což ke dni datum (tj. ke dni rozhodnutí okresního soudu) činí částka; součet uvedených nároků činí částka. Oproti tomu žalovaná byla v řízení úspěšná co do zamítnutého požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, který ke dni datum činí částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku částka, úroku 10,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, který ke dni datum činí částka a (s ohledem na následný výsledek odvolacího řízení) úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum, což částka; součet uvedených částek je částka. Z toho je zřejmé, že v řízení u okresního soudu byla procesně úspěšnější žalovaná. Stejně je tomu tak v odvolacím řízení, neboť jeho předmětem byl toliko požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, z čehož žalobkyně měla úspěch pouze co do úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení. Proto by žalovaná měla podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení před soudy obou stupňů, avšak žádné náklady nevynaložila. Proto odvolací soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo ani na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, podané u Okresního soudu v Liberci do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, je vyjma výroku o nákladech řízení přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o.s.ř. zastoupen advokátem.