29 Co 274/2025

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. jméno FO a soudkyň JUDr. jméno FO a JUDr. Petry Kořínkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem sídlem Jičínská 2348/10, 130 00 Praha proti žalované: Jméno žalované , narozená rodné přijmení Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 55 952 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. července 2025, č. j. 6 C 236/2024-123,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III mění tak, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zastavil řízení co do částky 55 952 Kč spolu s úrokem z prodlení v tomto výroku specifikovaným, výrokem II žalované uložil povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 900 Kč a výrokem III žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 24 822,42 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Mgr. Slavomíra Hrinka. Z odůvodnění vyplývá, že žalobkyně se domáhala zaplacení 55 952 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu na nájemném a na službách spojených s užíváním bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Žalovaná dluh uznala a uvedla, že vznikl po rozpadu partnerského vztahu účastnic, kdy zůstala sama na výchovu a výživu nezletilé dcery, jíž je biologickou matkou a která se narodila v průběhu registrovaného partnerství účastnic. Po podání žaloby jistinu dluhu uhradila platbami 30 000 Kč 12. 11. 2024, 952 Kč 2. 12. 2024 a 25 000 Kč 16. 12. 2024 a uvedla, že je připravena uhradit i příslušenství, přičemž žalobkyně potvrdila, že 9. 6. 2025 jí žalovaná na úhradu příslušenství dluhu zaslala 519 Kč. Poté žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně celé jistiny a části úroku z prodlení, nadále však na kapitalizovaném úroku z prodlení požadovala 4 900 Kč. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastaveno a úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán v požadované výši. V odůvodnění nákladového výroku okresní soud uvedl, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná ve smyslu § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Žalovanou tvrzené majetkové a další poměry z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. za relevantní nepovažoval. Shledal však okolnost zvláštního zřetele hodnou pro nepřiznání části náhrady nákladů řízení žalobkyni v liknavém přístupu jejího zástupce, který na částečné úhrady dluhu žalovanou reagoval až v závěru sporu zpětvzetím žaloby. Proto při výpočtu náhrady vyšel z tarifní hodnoty odpovídající žalované jistině po odečtení již realizovaných úhrad. Takto přiznal žalobkyni odměnu za 6 úkonů právní služby v celkové výši 13 540 Kč. U úkonů spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, předžalobní výzvě z 27. 5. 2024 a žalobě vyšel z tarifní hodnoty 46 212 Kč, z níž odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „AT“), činí 2 980 Kč; u vyjádření z 11. 12. 2024 z tarifní hodnoty 25 000 Kč, z níž odměna podle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d) AT činí 2 100 Kč; u účasti na jednání dne 19. 3. 2025 z tarifní hodnoty 5 419 Kč, z níž odměna podle § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. g) AT činí 1 500 Kč; u částečné zpětvzetí žaloby a vyjádření z 2. 7. 2025 z tarifní hodnoty 4 900 Kč, z níž odměna podle § 7 bod 3., § 11 odst. 1 písm. d) AT činí 1 000 Kč. Dále žalobkyni přiznal 6 paušálních náhrad hotových výdajů, a to čtyři po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT ve znění před novelu č. 258/2024 Sb. za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a dvě po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT za úkony učiněné po 1. 1. 2025, náhradu cestovného ve výši 1 662 Kč, náhradu za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, DPH z odměny a náhrad ve výši 3 822,42 Kč a 2 798 Kč za zaplacený soudní poplatek. Za další čtyři žalobkyní účtované úkony právní služby (rozšíření žaloby z 27. 9. 2024, vyjádření z 12. 2. 2025, druhou předžalobní výzvu z 16. 7. 2024, písemné vyjádření z 21. 4. 2025) náhradu žalobkyni nepřiznal, neboť je shledal neúčelnými.

2. Rozsudek okresního soudu napadla v rozsahu nákladového výroku III odvoláním žalovaná. Namítá, že výše nákladů je nepřiměřená a spor byl vyvolán zbytečně. V řízení vystupovala vstřícně a věcně, bez prodlev a s maximální snahou o smírné řešení. Byla si svého závazku vědoma a vyvinula úsilí jej vyřešit a předejít tak soudnímu sporu. Byla ochotna a otevřena domluvě. Dlužnou částku neprodleně uhradila a ke dni podání odvolání uhradila též dalších 1 019 Kč na úrocích z prodlení. Dlouhodobě (od května 2021) hradí výhradně sama bez přispění žalobkyně veškeré náklady spojené s péčí o společnou nezletilou dceru (ročník , Anonymizováno, ), která se narodila v registrovaném partnerství účastnic, a to včetně školného, mimoškolních aktivit, dopravy a zdravotní péče. Zástupce žalobkyně jí opakovaně odmítl předložit konkrétní podklady k požadované výši náhrady nákladů řízení, ač byla ochotna i tyto náklady částečně uhradit. Okresní soud jí uložil nahradit žalobkyni na nákladech řízení ještě vyšší částku, než žalobkyně požadovala. Proto navrhuje, aby žalobkyni nebyla náhrada nákladů přiznána buď vůbec, anebo byla výrazně snížena, jinak žádá o splátky.

3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že žalobou uplatněný nárok má původ v nájemní smlouvě, jejíž podmínky byly sjednány citlivě, reflektovaly situaci žalované, byly se žalovanou za přítomnosti jejího zástupce projednány a žalobkyně učinila mnoho ústupků, aby byly pro žalovanou akceptovatelné – výrazně snížila původně navrhovanou výši nájemného, symbolicky upravila výši dlužného nájemného, umožnila splácení v minimálních splátkách a upravila dobu nájmu. Přesto žalovaná nájemné neplatila. Žalované ponechala dostatek prostoru, aby své závazky mohla splnit, ale žalovaná nenavrhla řešení, ani se neomluvila a své závazky nesplnila ani po předžalobní výzvě. Občasná vyšší platba nedávala záruku splnění závazku. Žalovaná se k plnění postavila zodpovědně až po podání žaloby. Ani žalobkyně však s rozhodnutím o nákladech řízení nesouhlasí. Namítá, že jí soud nedal možnost vyjádřit se k aplikaci § 150 o. s. ř. a jeho použití odůvodnil nesprávně. Nezpochybňuje, že tarifní hodnotu sporu představuje částka, pro niž podala žalobu, ale nesouhlasí se snižováním tarifní hodnoty v návaznosti na postupné úhrady žalované, neboť takový postup nemá oporu v občanském soudním řádu ani advokátním tarifu. Není zřejmé, jaká ustanovení a principy její zástupce porušil tím, že na úplnou úhradu jistiny v prosinci 2024 reagoval zpětvzetím žaloby 2. 7. 2025. Bylo jen na ní, jaký procesní postup zvolí a jak bude ohledně uhrazené částky postupovat. Není na soudu, aby hodnotil procesní strategii účastníka řízení, natož v jeho neprospěch, byla-li žaloba podána důvodně. Soudní řízení neprodlužovala ani nezatěžovala, dokonce z důvodu snížení nákladů požádala o rozhodnutí v její nepřítomnosti. Rozšíření žaloby bylo účelným úkonem právní služby, neboť šlo o uplatnění jejího nároku, což se promítlo do výše soudního poplatku i do konečného rozhodnutí. Účelná byla i vyjádření z 12. 2. 2025 a 21. 4. 2025. V prvém reagovala na vyjádření žalované a předložila a navrhla nové důkazy, které soud na jednání 19. 3. 2025 provedl, v druhém na výzvu soudu učiněnou při jednání, čemuž soud mohl předejít, pokud by jí včas avizoval nedostatečnost tvrzení. Proto by jí měla být přiznána vyšší náhrada.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalované, tj. ve výroku III, a shledal důvody pro jeho změnu.

5. V důsledku včasného odvolání žalované nenabyde rozsudek okresního soudu ve výroku III o nákladech řízení právní moci, a tedy ani vykonatelnosti, dokud o odvolání nerozhodne odvolací soud (§ 206 odst. 1 o. s. ř.). Proto se odvolací soud nezabýval návrhem žalované na odklad vykonatelnosti výroku o nákladech řízení do doby rozhodnutí odvolacího soudu.

6. Ve výrocích I o částečném zastavení řízení a II žalobě částečně vyhovujícím nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v těchto výrocích zůstal nedotčen a již nabyl právní moci. Je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

8. Okresní soud správně vychází z toho, že žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná, neboť částečně vzala žalobu zpět pro chování žalované, která její nárok po podání žaloby uspokojila, a ve zbývajícím rozsahu jí bylo vyhověno, tudíž by jí podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. příslušelo právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila.

9. Okresní soud se však dále zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro užití § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Citované ustanovení slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel (podle § 142 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Podle tohoto ustanovení lze výjimečně postupovat tehdy, pokud by se postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jevil příliš tvrdým. Soud přitom přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním poměrům všech účastníků řízení, jakož i k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. Tyto okolnosti je nutno vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení a je třeba zvážit poměry obou stran, tedy je třeba hodnotit nejen to, jaký dopad by mělo přiznání náhrady úspěšnému účastníkovi na neúspěšného účastníka, ale i to, jak by se nepřiznání této náhrady dotklo účastníka úspěšného. Ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování či odstraňování majetkových rozdílů mezi stranami, ale má sloužit k dosažení spravedlnosti, pokud jde o vedení soudního řízení a jeho výsledek.

10. Obecně sice platí, že stranám je třeba umožnit, aby se k aplikaci § 150 o. s. ř. vyjádřily (např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 828/06). V projednávané věci však nelze přehlédnout, že žalobkyně se (z vlastního rozhodnutí) neúčastnila jednání okresního soudu dne 7. 7. 2025, ač k němu byla řádně předvolána, nemohla proto být okresním soudem při tomto jednání na zamýšlenou aplikaci § 150 o. s. ř. upozorněna a okresnímu soudu v této situaci nelze vytýkat, že pouze za tímto účelem jednání neodročil. Navíc obě účastnice (tedy i žalobkyně) měly dostatečný prostor k takovému vyjádření v průběhu tohoto odvolacího řízení a využily toho (žalovaná odvoláním a žalobkyně vyjádřením k odvolání), čímž byl tento nedostatek odstraněn.

11. Z podání účastnic a jejich vyjádření v tomto řízení vyplývá, že žalobkyně a žalovaná spolu dlouhodobě žily v registrovaném partnerství a že do tohoto svazku se v roce , Anonymizováno, narodila nezletilá , jméno FO, (žalovaná je její biologickou matkou), kterou žalobkyně a žalovaná až do roku 2022 společně vychovávaly, přičemž společná domácnost rodiny se nacházela v předmětu pozdějšího nájmu (o tomto není mezi účastnicemi sporu). Po rozpadu vztahu došlo mezi účastnicemi k majetkovému vypořádání, v jehož rámci žalobkyně nabyla do výlučného vlastnictví předmět nájmu. Zbylý obsah majetkového vypořádání účastnic není objasněn – žalovaná tvrdí, že v rámci vypořádání byla zavázána uhradit žalobkyni 900 000 Kč, což učinila i za cenu prodeje části pozemku, a žalobkyně tvrdí, že žalovaná v rámci vypořádání nabyla pozemek spolu se stavbou v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Po rozpadu vztahu zůstala žalovaná s dcerou bydlet v původním bydlišti, a to na základě nájemního vztahu. Tvrzení žalobkyně o tom, že nájemné bylo sjednáno v nižší výši, než je v místě a čase obvyklé, není doloženo a nelze si o něm ani udělat úsudek, neboť z nájemní smlouvy ani z jiné listiny ve spise není patrna velikost bytu ani jeho kvalita. Součástí nájemní smlouvy je ujednání o tom, že nedoplatek na nájemném za dobu od 3. 8. 2022 do 14. 2. 2023 se žalované odpouští až na částku 17 000 Kč (čl. IV.5 nájemní smlouvy ze dne 14. 2. 2023 – č. l. 70-72), kolik konkrétně bylo žalované odpuštěno, uvedeno není. Po rozpadu partnerského vztahu účastnic ochladl vztah žalobkyně k nezletilé , jméno FO, , se kterou se již nestýká. Náklady na péči o ni byly v době, kdy vznikl nedoplatek na nájemném, zvýšené v důsledku přechodu ze základní na střední školu - navštěvovala 9. třídu základní školy a od 1. 9. 2023 nastoupila na gymnázium , právnická osoba, v Praze se školným 60 000 Kč ročně (což je doloženo smlouvou o vzdělávání uzavřenou dne 8. 7. 2023 – č. l. 35-36), současně pokračovala v tréninku tenisu s poplatky cca 5 000 Kč měsíčně. Průměrný čistý příjem žalované v tomto období činil 38 819 Kč, avšak od 1. 6. 2024 poklesl v souvislosti se ztrátou zaměstnání na částku 17 469 Kč (což je doloženo rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Liberci z 3. 6. 2024 na č. l. 37-37). Žalobkyně byla o situaci žalované informována, což sama potvrzuje ve vyjádření k odvolání, když uvádí, že nájemní smlouva situaci žalované reflektovala. V období od uzavření nájemní smlouvy do června 2024 (s výjimkou měsíce prosince 2023) žalovaná nájemné a zálohy na služby každý měsíc aspoň zčásti zaplatila, byť posílala postupně stále méně (to plyne z předžalobní výzvy žalobkyně z 27. 5. 2024). V květnu 2024 se rozhodla řešit své finance prodejem části pozemku v k. ú. , adresa, , obec , adresa, za 970 000 Kč (jak vyplývá z kupní smlouvy ze 7. 5. 2024 na č. l. 44-46). Po prodeji pozemku obratem poslala žalobkyni na úhradu dluhu na nájemném 50 000 Kč dne 10. 6. 2024 a k výzvě žalobkyně dalších 10 000 Kč 20. 7. 2024 (jak je uvedeno v žalobě). V tuto dobu však již žalovaná řešila změnu místa k bydlení, neboť nájemní vztah k 30. 6. 2024 skončil, tedy jako nezaměstnaná čelila dalším zvýšeným výdajům (nutnost přestěhovat se, složit kauci a platit za podnájem v blízkosti Prahy vyšší částky). Změna bydliště a zaměstnání žalované byla potřebná v souvislosti se studiem dcery v Praze. Dne 15. 8. 2024 žalovaná předmět nájmu vyklidila a nadále bydlela v podnájmu, platila podnájemné 24 000 Kč měsíčně a 5 000 Kč měsíčně zálohy na služby (jak vyplývá z podnájemní smlouvy z 23. 7. 2024 na č. l. 38-39). Od září 2024 byla opět zaměstnána s průměrným čistým měsíčním příjmem 33 723 Kč (jak plyne z potvrzení města , adresa, z 2. 4. 2025 na č. l. 86). Tvrzení žalované, že žalobkyně od rozpadu vztahu nepřispívá na výživu dcery, sice není doloženo, nelze však přehlížet, že žalovaná nemá jak tuto skutečnost doložit a žalobkyně ji po celou dobu řízení ponechává bez odpovědi, ač k vyjádření k této okolnosti měla dostatečný prostor. Majetkové poměry žalované byly doloženy jejím prohlášením z 11. 4. 2025 (č. l. 87-89), z něhož plyne, že je zaměstnána, nemá dluhy, má vytvořenou finanční rezervu a vlastní i nemovitý majetek.

12. Žalobkyně své majetkové poměry objasnila k výzvě odvolacího soudu v prohlášení z 2. 12. 2025, v němž uvedla, že je svobodná, žije sama a nemá vyživovací povinnost. Je zaměstnána u , právnická osoba, a její průměrný čistý měsíční příjem ve třetím čtvrtletí 2025 činil 38 979 Kč. Jiný příjem nemá. Z majetku větší hodnoty vlastní bytovou jednotku v k. ú. , adresa, , automobil , Anonymizováno, , rok výroby 2012 a na spořícím účtu u , právnická osoba, . má zůstatek 300 000 Kč. Splácí hypotéku částkou 4 850 Kč měsíčně. Z výdajů uvedla , Anonymizováno, služby 5 801 Kč a nájemné 8 460 Kč. Jiné skutečnosti, které by měl soud při úvaze o aplikaci § 150 o. s. ř. zvažovat, žalobkyně neuvedla, ač k tomu byla odvolacím soudem vyzvána.

13. Postoj žalované v průběhu řízení byl (jak plyne z obsahu spisu) takový, že ihned poté, co jí byla 6. 11. 2024 doručena žaloba, v podání ze 14. 11. 2024 reagovala uznáním dluhu a následně v průběhu prosince zaplacením celé jistiny. Žalobkyně na druhou stranu na zaplacení jistiny v řízení procesně reagovala zpětvzetím žaloby s půlročním zpožděním.

14. Spor byl tedy veden mezi osobami, které v nedávné minulosti pojil dlouhodobý partnerský vztah utužený výchovou nezletilé dcery žalované, a kořeny sporu leží v rozpadu tohoto vztahu. Přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni by ignorovalo jednostrannou zátěž, kterou žalovaná nese v dlouhodobé a samostatné péči o nezletilou , jméno FO, , která se do tehdy existujícího partnerského vztahu účastnic narodila a o kterou společně pečovaly až do jejich rozchodu. V době dospívání nezletilé tak žalovaná doplácí na stav právní úpravy rodičovských práv a povinností k dětem z registrovaných partnerství. Základy sporu leží v nelehkém období po rozpadu rodiny a na vzniku dluhu se nepochybně podílelo i to, že žalovaná byla zavázána se majetkově vyrovnat se žalobkyní, že musela změnit zaměstnání v souvislosti s nástupem dcery do školy v jiném městě, a taktéž zvýšené náklady spojené s věkem dcery a jejím přechodem ze základní na střední školu, s kterým je obecně vždy spojen výrazný nárůst potřeb nezletilých dětí; nejinak je tomu u dcery žalované. Žalobkyně se přitom na těchto zvýšených nákladech nepodílí. To, že žalobkyně není biologickým rodičem nezletilé, nic nemění na tom, že se nezletilá narodila do partnerského vztahu účastnic na základě jejich shodné vůle a že se k ní žalobkyně po prvních 15 let jejího života jako k dceři chovala. Nelze též odhlédnout od toho, že nájmem (z něhož dluh žalované vznikl) byly zajišťovány i bytové potřeby tohoto nezletilého dítěte. Žalobkyně přitom trvala na vyklizení bytu a okamžité úhradě dluhu právě v době, kdy žalovaná měnila práci, přestože z pravidelných plateb, které žalobkyni zasílala, byla a je patrná její vůle závazkům dostát. To ostatně potvrzuje i její chování po podání žaloby a v průběhu celého řízení.

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že byť by majetková situace žalované zřejmě umožňovala náklady řízení žalobkyni uhradit (má vytvořené úspory), jeví se nespravedlivým, aby platila náklady řízení, v němž byl žalobkyni přiznán nárok, který má výše popsaný původ a souvislosti, a to též proto, že úhrada nákladů řízení by druhotně dopadla i na nezletilou dceru žalované. Z příjmů a výdajů žalované je totiž patrno, že žalovaná musí minimálně zčásti krýt měsíční výdaje své a dcery právě z úspor, které (jak tvrdí) vytvořila mj. též na úhradu očekávaných potřeb nezletilé dcery (náklady na studium, řidičský průkaz či taneční). To vše v situaci, kdy žalobkyně neprojevuje ochotu se na úhradě nákladů nezletilé podílet, byť by se takový přístup (s ohledem na uvedené okolnosti) z morálního hlediska jevil odpovídajícím. Postup žalobkyně, která soudně vymáhá dlužné nájemné za pronájem bytu, v němž bydlelo i dítě, které se s jejím (minimálně konkludentním) souhlasem narodilo žalované v době jejich partnerského soužití, po žalované (bývalé dlouholeté partnerce), která sama o toto dítě pečuje, potýká se s vyššími výdaji vyvolanými objektivními okolnostmi, a přesto se snaží svým závazkům alespoň dílčím způsobem dostát, na místo toho, aby se žalobkyně situaci snažila v zájmu společného dítěte řešit šetrněji (posečkáním se zaplacením, poskytnutím splátek apod.), se jeví jako zbytečně tvrdý. Současně s ohledem na shora již uvedené poměry žalobkyně má odvolací soud za to, že nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni nebude mít do jejich poměrů závažnější dopad. Odvolací soud proto v projednávané věci shledal okolnosti zvláštního zřetele hodné odůvodňující nepřiznání náhrady nákladů úspěšné žalobkyni (§ 150 o. s. ř.).

16. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

17. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalovaná by podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné jí však nevznikly. Tomu odpovídá výrok II tohoto usnesení.