29 Co 291/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a Mgr. Kateřiny Kupkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 2/2025-106 ze dne 13. 6. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 155 434 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a výrokem II uložil žalované povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 201 716,50 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci , datum, uzavřeli kupní smlouvu se zřízením věcného břemene, kterou žalobce od žalované nabyl podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada, podíl o velikosti , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, v části obce , adresa, , rodinný dům, a podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada, vše v k. ú. , jméno FO, (dále jen „podíl na předmětných nemovitostech“), za cenu 2 500 000 Kč. V čl. IX odst. 1 smlouva zakotvuje žalované právo doživotního užívání nemovitostí a v odst. 5 povinnost žalované ve lhůtě do 1 měsíce od uzavření smlouvy zajistit pojištění 100 % budovy proti obvyklým pojistným rizikům s vinkulací pojistného plnění ve prospěch žalobce. Podle potvrzení , právnická osoba, . žalobce na kupní cenu , datum, zaplatil , částka, . V zápisu o předání nemovitosti z , datum, je mj. uvedeno, že byla předložena pojistná smlouva, konstatováno bylo podpojištění nemovitostí s nutností aktualizovat pojistnou částku a zapsat vinkulaci na majitele s termínem nápravy do 15. 11. 2023. Dne 31. 10. 2023 žalovaná utrpěla zlomeninu patní kosti, dle lékařské zprávy ze 7. 12. 2023 byla subjektivně bez bolesti a byla jí doporučena zátěž „do bolesti“. Výzvou z 22. 11. 2023, kterou žalovaná převzala 11. 12. 2023, žalobce žalované sdělil, že není zajištěna aktualizace pojistné smlouvy a provedena vinkulace na vlastníka, pro což lze od smlouvy odstoupit. Následně dopisem z 18. 1. 2024, který žalovaná převzala 26. 1. 2024, odstoupil od smlouvy z důvodu porušení čl. IX odst. 5 kupní smlouvy, tj. pro nedodržení vinkulace. Až následně žalovaná 21. 2. 2024 uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění rodinného domu s pojistnou částkou 7 000 000 Kč s vinkulací pojistného plnění na žalobce.

3. V právním hodnocení okresní soud uzavřel, že podle § 2001 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li to zákon. Jelikož účastníci ujednali odstoupení od smlouvy pro jiný případ než porušení povinnosti žalovanou vinkulovat pojistné plnění ve prospěch žalobce, bylo možno postupovat podle § 2002 o. z., podle kterého poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podle smlouvy měla žalovaná povinnost nemovitost pojistit a zajistit vinkulací příp. pojistného plnění ve prospěch žalobce do 1 měsíce od uzavření smlouvy. Jelikož tak v této lhůtě neučinila, dával jí žalobce opakovaně možnost, aby tak dodatečně učinila, avšak žalovaná povinnost splnila až poté, co žalobce od smlouvy odstoupil. Tím s ohledem na míru nerespektování povinnosti (délku prodlení třičtvrtě roku) porušila smlouvu podstatným způsobem. Okresní soud považuje za podstatné, že jí žalobce opakovaně dal najevo, že na splnění povinnosti trvá, a dodatečnou lhůtu. Též přihlédl k tomu, že z předložených fotografií a zápisu o předání nemovitosti z 5. 9. 2023 vyplývá, že nemovitost byla užívána způsobem, který vyhovoval žalované, ale nerespektoval realitu, že došlo k převodu vlastnictví na žalobce. Ve smlouvě se přitom dostalo žalované práva bezplatného doživotního užívání. Bylo tak na ní, aby plnila své smluvní povinnosti. Na tom nic nemění zlomenina patní kosti, kterou 31. 10. 2023 utrpěla, neboť lze zajistit přístup pojišťovacího agenta do nemovitosti či jeho příchod za imobilizovanou žalovanou. Nemovitost sice byla pojištěna, avšak žalobce neodstoupil pro podpojištění nemovitosti, ale z důvodu nezajištění vinkulace příp. pojistného plnění na jeho osobu, kterou (jak zjistil z jeho výpovědi) považoval za důležitou, neboť bez ní by v případě škodné události nedostal na pojistném plnění „ani korunu“. Okresní soud tak uzavřel, že žalobce po právu odstoupil od smlouvy, čímž se smlouva zrušila a strany si musí vrátit, co podle ní dostaly. Tedy žalovaná je povinna vrátit žalobci zaplacenou část kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Výrokem II úspěšnému žalobci přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/).

4. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná. Namítá, že opoždění s vinkulací pojistného plnění nebylo podstatným porušením smlouvy. Vytýká okresnímu soudu, že závažnost dopadu tohoto porušení povinnosti na kupujícího nepoměřoval a nehodnotil, že nemovitost byla nepřetržitě pojištěna, a tedy žalobce nebyl ohrožen (§ 2002 odst. 1 o. z.). Též pominul její zdravotní stav. Závěr o podstatném porušení smlouvy učinil bez opory v obsahu smlouvy a bez zvažování účelu i ducha smlouvy. V kupní smlouvě není uvedeno, že prodlení s vinkulací bude mít za následek oprávnění odstoupit od smlouvy, a vinkulace není zmíněna jako klíčová podmínka trvání smlouvy i věcného břemene. Jelikož nemovitost byla po celou dobu dostatečně pojištěna a nevznikla na ní škoda, nebyl důvod k tak tvrdému následku, jakým je zrušení smlouvy. Opoždění bylo omluvitelné jejími zdravotními obtíženi, měla zlomeninu paty a v rozhodné době byla ve stavu, který jí znemožňoval vyřizování administrativních úkonů, po zlepšení vinkulaci provedla. Podle § 1978 o. z. nemá druhá strana právo odstoupit od smlouvy, pokud ke splnění dojde a prodlení je omluvitelné. Závěr okresního soudu o tom, že její zdravotní potíže nebyly takového charakteru, aby jí zcela znemožnily splnění smluvní povinnosti, je vnitřně rozporný. Okresní soud nepřesvědčivě odmítá omluvitelnost prodlení, ač to měl řádně zdůvodnit, jeho úvaha je nepřezkoumatelná. Okresní soud též nezohlednil dodatečné splnění této povinnosti žalovanou, pomíjí tak § 1978 o. z., který umožňuje dodatečné plnění a omezuje možnost odstoupení, pokud dlužník plní ve stanovené náhradní lhůtě. Dále namítá, že jednání žalobce bylo účelové a v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se pokoušel nemovitost hlavně zpeněžit, ale kvůli věcnému břemeni se mu to nedařilo. Následně jí nabízel, že přistoupí na zrušení břemene, pokud mu žalovaná vrátí kupní cenu. Až posléze odstoupil ohledně opožděné změny vinkulace pojištění. Takové jednání je dle žalované v rozporu s § 8 o. z. (zákaz zneužití práva). Okresní soud dle žalované přehlíží namítanou účelovost jednání a neposuzuje motivaci žalobce a objektivně míru oné relevance, i když se žalobce snažil nemovitost nejdříve zpeněžit, a teprve poté odstoupení použil jako sankční prostředek, jak se zbavit věcného břemene. Zcela absentuje úvaha o zneužití práva (§ 8 o. z.) i o rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.). Okresní soud ignoroval okolnosti, za kterých žalobce začal směřovat k vyvázání se ze smlouvy. Žalobce neutrpěl újmu ani škodu, dům byl po celou dobu dostatečně pojištěn a vinkulace byla dodatečně provedena, proto žalovaná považuje odstoupení za neoprávněné. Postrádá posouzení proporcionality, zda nebylo možné zvolit mírnější nápravný prostředek, a výklad smluvních podmínek ve prospěch zachování platnosti smlouvy, zda je možné podmínky smlouvy vykládat tak, aby nebyla zmařena. Výklad měl být proveden v duchu zachování smlouvy, když jde o závazek dožití 72leté důchodkyně v předmětné nemovitosti a vůči ní coby slabší straně by byl zánik práva nepřiměřeně tvrdý.

5. V podání z 28. 1. 2026 žalovaná (k výzvě odvolacího soudu, aby uvedla, z čeho dovozuje, že účastníci nepočítali s tím, že opoždění s vinkulací by mohlo vést k odstoupení od smlouvy, zda to dovozuje z obsahu kupní smlouvy, nebo zda jsou zde i jiné okolnosti, z nichž taková vůle účastníků vyplývá) uvedla, že na základě výkladu kupní smlouvy dospěla v době, kdy ze strany žalobce docházelo k nátlaku na odstoupení od smlouvy, k právnímu závěru, že účastníci dle znění smlouvy nepočítali s tím, že by prodlení s vinkulací mohlo zakládat právo na odstoupení od smlouvy. Toto dovodila konkrétně z čl. VIII odst. 3, kde jsou výslovně vymezeny případy podstatného porušení smlouvy opravňující k odstoupení, mezi nimiž není opožděné splnění vinkulace. Povinnost zajistit vinkulaci je v čl. IX odst. 5, aniž by k ní byl připojen následek odstoupení. Pokud by strany zamýšlely spojit s porušením této povinnosti právo odstoupit od smlouvy, bylo by logické a obvyklé, aby tuto skutečnost výslovně promítly do ustanovení smlouvy upravujícího odstoupení. Z toho dovozuje, že strany považovaly vinkulaci za vedlejší administrativní povinnost, nikoli za zásadní podmínku trvání smlouvy. Ustanovení o vinkulaci je systematicky zařazeno do čl. IX upravujícího zejména provozní a organizační povinnosti účastníků, zatímco odstoupení je samostatně v čl. VIII; to rovněž potvrzuje, že vinkulace nebyla koncipována jako porušení, jež by samo o sobě zakládalo právo na zrušení smlouvy. Dodává, že obsah smlouvy si nechala posoudit v občanské poradně , právnická osoba, “ a podle jejího právníka intenzita porušení povinnosti spočívajícího v opožděné vinkulaci a způsob její smluvní úpravy nedosahuje míry, která by zakládala právo na odstoupení od smlouvy. To jí potvrdilo, že její výklad smlouvy je správný a že neporušuje smlouvu podstatným způsobem, což svědčí o její dobré víře. Absenci vůle stran umožnit odstoupení při opožděné vinkulaci dovozuje i z toho, že nemovitost byla po celou dobu trvání smluvního vztahu řádně pojištěna. Žalobci tak v důsledku prodlení nevznikla majetková újma ani reálné ohrožení jeho práv. Rovněž z jednání žalobce po vzniku prodlení plyne, že ani on nepovažoval vinkulaci za natolik zásadní, aby její nesplnění automaticky vedlo k ukončení smlouvy. Naopak se opakovaně pokoušel o smírné řešení spočívající ve vrácení kupní ceny výměnou za zrušení věcného břemene nebo o časové zkrácení věcného břemene na několik let a neúspěšně nabídl nemovitost k prodeji v dražbě, a teprve po neúspěchu dražby vyvíjel tlak na zrušení věcného břemene. To svědčí o tom, že skutečnou motivací k odstoupení nebyla ochrana před rizikem, ale snaha dosáhnout zrušení doživotního bezúplatného užívacího práva. V rozhodné době byla výrazně zdravotně indisponována (zlomenina paty, omezená mobilita, domácí péče) a po zlepšení zdravotního stavu vinkulaci dne , datum, zajistila, tedy v relativně krátké době po odstoupení. Prodlení tak bylo omluvitelné a povinnost byla následně splněna, aniž žalobci vznikla újma. Žalovaná uzavírá, že primárním zdrojem jejího závěru o neexistenci práva žalobce odstoupit od smlouvy je samotný text a systematika kupní smlouvy. Výklad smlouvy žalovanou byl dále podepřen následným jednáním žalobce, zdravotním stavem žalované i zmíněnou odbornou konzultací. Odstoupení tak dle žalované bylo neopodstatněné a v rozporu se smyslem smlouvy. Při odvolacím jednání žalovaná opětovně rozvedla již uvedené argumenty a navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, popř. změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.

6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. S námitkou, že žalovaná povinnost vinkulace dodatečně splnila a dřívějšímu splnění bránily její zdravotní komplikace, se okresní soud vypořádal tak, že mohla využít návštěvu pojišťovacího agenta. Neprokázala, že by byla natolik imobilizovaná, že by pojistnou smlouvu nemohla uzavřít i v pobočce pojišťovny. Zároveň měla možnost splnit povinnost ještě před úrazem. Mohla tím též pověřit jinou osobu. To neučinila ani ho o svém zdravotním stavu neinformovala. Prodlení a opakované nekonání žalované tak nelze považovat za omluvitelné. Vinkulaci sjednala až poté, co on dopisem z 18. 1. 2024 od smlouvy odstoupil. Okresní soud odůvodnil, proč prodlení žalované považuje za podstatné. Žalobce odstoupil z důvodu nesjednání vinkulace a v účastnické výpovědi vysvětlil, že ji požadoval proto, že žalovaná měla možnost užívat celou nemovitost a toto činila způsobem, který on považoval za rizikový. Pokud by došlo ke škodné události, pojišťovna by plnila žalované, a on by neměl jistotu, že mu na škodu způsobenou žalovanou bude plněno. Fakt, že ke škodě nedošlo, nic nemění na tom, že žalovaná povinnost nesplnila. K dodatečnému splnění povinnosti došlo až po zániku smlouvy. K otázce dobrých mravů se vyjádřil v závěrečném návrhu, na který odkazuje. Odmítá, že by jednal proti dobrým mravům, vždy se snažil brát ohled i na věk žalované, opakovaně prodlužoval termín splnění vinkulace. Zásadní je, že žalovaná byla se splněním této povinnosti dlouhodobě v prodlení a nekonala ani na základě jeho výzvy z 22. 11. 2023, v níž byla poučena o možnosti odstoupení od smlouvy. K námitkám žalované stran výkladu smlouvy uvedl, že není rozhodné, zda účastníci počítali s možným odstoupením v případě prodlení s vinkulací či nikoliv. Kupní smlouva obsahuje pouze některé důvody pro odstoupení od smlouvy, ale nevylučuje důvody jiné, upravené právními předpisy. Účastníci tak mohli odstoupit od smlouvy v případě porušení jakékoliv povinnosti vyplývající ze smlouvy, pakliže k jejímu splnění nedošlo ani v dodatečné lhůtě.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení a odvolání žalované důvodným neshledal.

8. Pokud jde o skutkový stav, vychází odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů zjištěno okresním soudem. Takto bylo objasněno, že žalobce jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřeli 16. 3. 2023 „kupní smlouvu se zřízením věcného břemene doživotního bezplatného užívání“. Touto smlouvou žalobce nabyl od žalované podíl na předmětných nemovitostech za kupní cenu 2 500 000 Kč s tím, že první část kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč bude kupujícím uhrazen do tří dnů od uzavření této smlouvy a zbývající část kupní ceny bude prodávající hradit ve splátkách po 500 000 Kč vždy k 31. 12. kalendářního roku, a to počínaje 31. 12. 2024, takže poslední splátka měla být uhrazena do 31. 12. 2026. Z potvrzení , právnická osoba, . vyplývá, že část kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč žalobce zaplatil žalované 17. 3. 20239. Účastníci v čl. VIII odst. 3 smlouvy sjednali právo žalobce odstoupit od smlouvy v případě, že se ukáže nepravdivé, nepřesné, neúplné nebo matoucí prohlášení žalované v čl. VII. odst. 1, 2, 3, 4, 6 nebo žalovaná nesplní povinnosti uvedené v čl. VII odst.

5. Dále v čl. VIII odst. 4 sjednali právo kterékoliv ze stran odstoupit od smlouvy v případě, že druhá strana poruší povinnost uvedenou v čl. VIII v odst. 1 (tj. povinnost uzavřít novou kupní smlouvu, pokud by nedošlo ke vkladu práva do katastru nemovitostí). V čl. IX jsou obsažena ujednání o zřízení práva bezplatného doživotního užívání části předmětu převodu ve prospěch žalované, přičemž v odst. 5 je povinnost žalované coby osoby oprávněné z věcného břemene zajistit pojištění 100 % budovy proti obvyklým pojistným rizikům, přičemž případné pojistné plnění bude vinkulováno výlučně ve prospěch povinného, a to ve sjednaném termínu do 1 měsíce od uzavření této smlouvy.

10. Ze zápisu o předání nemovitosti z 5. 9. 2023 okresní soud zjistil, že v něm jsou obsaženy vytýkané nedostatky a žalobcem požadovaná náprava, mj. je konstatováno podpojištění nemovitosti a nutnost aktualizovat pojistnou částku a zapsat vinkulaci na majitele s termínem do 15. 11. 2023; zápis je podepsán oběma účastníky. Následně žalobce dopisem z 22. 11. 2023, který byl žalované (jak potvrdila) doručen nejpozději 11. 2. 2023, žalovanou upozornil mj. na to, že dosud nedošlo k aktualizaci pojistné smlouvy vedoucí k dostatečnému pojištění nemovitosti a k vinkulaci na vlastníka dle čl. IX. odst. 5 smlouvy a že mu to dává právo odstoupit od smlouvy. Žalobce požadoval, aby žalovaná zjednala nápravu nejdéle do 30 kalendářních dnů od doručení této výzvy.

11. Dále z lékařských zpráv , právnická osoba, . ze 16. 11. 2023 a 7. 12. 2023 plyne, že žalovaná 31. 10. 2023 zakopla a podvrtla si pravou nohu, dodatečně byl učiněn závěr o fraktuře patní kosti vpravo, podle zprávy ze 7. 12. 2023 je žalovaná subjektivně bez bolesti, má berle a je jí doporučena zátěž do bolesti s kontrolou dle potřeby. Svědci , jméno FO, (dcera žalované) a , jméno FO, (zeť žalované) potvrdili, že žalovaná utrpěla úraz, v jehož důsledku byla z počátku nechodící, na vozíku, pobývala u dcery, svědek , jméno FO, ní během léčení byl pouze na kontrolách, nikoliv na úřadech.

12. Dopisem z 18. 1. 2024 žalobce odstoupil od smlouvy z důvodu, že žalovaná přes opakovanou výzvu vinkulaci pojistného plnění v jeho prospěch ve smyslu čl. IX odst. 5 kupní smlouvy nezajistila. Žalovaná potvrdila, že jí tento dopis byl doručen, a to 26. 1. 2024. Až 21. 2. 2024 žalovaná uzavřela smlouvu o pojištění rodinného domu s pojistnou částkou 7 000 000 Kč, s tím že pojištěným (tedy tím komu náleží případné pojistné plnění) je žalobce.

13. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon.14. § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

15. Odstoupení od smlouvy je jedním ze způsobů zániku závazku (závazkového vztahu). Z citovaného ustanovení § 2001 o. z. vyplývá, že odstoupit od smlouvy lze jen v případech zakotvených ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Judikatura Nejvyššího soudu připouští, že se strany mohou od zákonných důvodů odstoupení odchýlit nebo je i vyloučit, ale musí to vyplývat ze smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2541/2021 ze dne 3. 11. 2022).

16. V projednávané věci účastníci v kupní smlouvě z , datum, sjednali právo odstoupit od smlouvy pro jiné případy, nikoliv pro porušení povinnosti zajistit vinkulaci pojistného plnění ve prospěch žalobce. Účastníci se v názoru na význam těchto ujednání rozcházejí. Podle žalobce smlouva nevylučovala užití jiných zákonných důvodů pro odstoupení od smlouvy; tedy že úprava ve smlouvě nevylučovala odstoupení od smlouvy z jiných v zákoně uvedených důvodů. Oproti tomu podle žalované nebylo možno odstoupit od smlouvy pro prodlení s povinností zajistit vinkulaci, neboť toto není ve smlouvě sjednáno (tedy má za to, že že nebylo-li porušení této povinnosti důvodem k odstoupení od smlouvy upraveným ve smlouvě, tak nelze z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit). Žalovaná toto dovozuje pouze z obsahu smlouvy a systematického zařazení jednotlivých ujednání ve smlouvě. Netvrdí, že by zde byly jakékoliv jiné okolnosti, které (pokud by byly prokázány) by svědčily o tom, že vůle účastníků při uzavření kupní smlouvy byla taková, že prodlení s vinkulací nebude mít za následek právo žalobce odstoupit od smlouvy.

17. Účastníci však ve smlouvě samotné neprojevili vůli vyloučit dispozitivní ustanovení občanského zákoníku upravující odstoupení od smlouvy. Takové ujednání ve smlouvě výslovně uvedeno není a ani z ostatního obsahu smlouvy nic takového neplyne. Smlouva sice vypočítává jednotlivé důvody, pro které lze odstoupit, ale neuvádí, že by pouze tyto důvody mohly být důvodem pro odstoupení od smlouvy. Z použitých výrazů tak nelze dovodit, že by šlo o taxativní (uzavřený) výčet důvodů pro odstoupení od smlouvy. Logicky tedy vyplývá ze smlouvy naopak závěr, že účastníci tímto sjednali další (smluvní) důvody a že nejde o vyloučení důvodů zákonných (§ 555 - § 556 o. z.).

18. Okresní soud se tak správně zabýval otázkou, zda nesplnění povinnosti zajistit vinkulaci pojistného plnění ve prospěch žalobce ve stanovené lhůtě lze podřadit pod některý zákonem stanovený důvod pro odstoupení. Aplikoval § 2002 odst. 1 o. z., podle kterého poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

19. V úvahu přichází též aplikace ustanovení upravujících prodlení s plněním. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1978 odst. 1 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Podle § 1979 o. z. poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž byl dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl.

20. Nejvyšší soud vzájemný vztah právní úpravy odstoupení obsažené v § 2002 o. z. a § 1977 a 1978 o. z. (např. v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2111/2023 ze dne 19. 6. 2024) vysvětlil tak, že zatímco § 2002 o. z. míří na porušení smlouvy obecně, ustanovení § 1977 a 1978 o. z. dopadají na situace, kdy porušení povinnosti nastalo prodlením, tedy toliko jedním specifickým druhem porušení smlouvy. Ustanovení § 1977 a násl. o. z. tedy představuje speciální úpravu k obecné právní úpravě odstoupení od smlouvy obsažené v § 2002 a násl. o. z. Nejvyšší soud též vysvětlil, že prodlení dlužníka je určitý trvající stav, do kterého se dlužník svým jednáním dostává, neplní-li svůj dluh „řádně a včas“. Prodlení dopadá jen na ty situace, kdy nebylo splněno včas a zároveň později být splněno může, nebo může být plnění obnoveno. Prodlení může nastat u jednorázového i trvajícího závazku typu „konat“ (facere).

21. Právě takový charakter (závazek typu jednorázového konání) má závazek žalované zařídit vinkulaci pojistného plnění ve prospěch žalobce, která je dodatečně splnitelná, žalovaná ji může splnit i po lhůtě (na rozdíl od např. jednorázového závazku typu „zdržet se“). A proto odstoupení od smlouvy pro porušení této povinnosti žalovanou je třeba posuzovat podle § 1977 a násl. o. z. (a nikoliv podle § 2002 o. z., jak to nesprávně učinil okresní soud). Tedy buď podle § 1977 o. z. při podstatném, nebo podle § 1978 o. z. při nepodstatném prodlení. Na tom nic nemění to, že (jak namítá žalovaná) jde o tzv. „vedlejší“ povinnost ve smlouvě (na rozdíl např. od povinnosti předat nemovitost kupujícímu či povinnosti zaplatit kupní cenu), to je důležité jen pro posouzení intenzity (podstatnosti) porušení smlouvy. Rozdíl je v tom, že při podstatném prodlení vzniká druhé smluvní straně právo odstoupit od smlouvy, avšak musí tak učinit bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Oproti tomu při nepodstatném prodlení může druhá smluvní strana odstoupit až poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě.

22. To, zda žalovaná prodlením se splněním povinnosti zajistit vinkulaci pojistného plnění ve prospěch žalobce porušila povinnost podstatným nebo nepodstatným způsobem, je třeba posuzovat podle významu porušení této povinnosti, nikoliv podle délky prodlení (jak to nesprávně učinil okresní soud); obdobně v § 2002 odst. 1 větě druhé o. z. Jelikož kupní smlouva sama nezmiňuje prodlení s vinkulací jako důvod pro odstoupení od smlouvy a nestanoví ani jakoukoliv sankci za její porušení, dospěl odvolací soud (na rozdíl od soudu okresního) k závěru, že jde o nepodstatné porušení smlouvy. Ostatně sám žalobce dal najevo, že pro něj nejde o podstatné porušení, již tím, že neodstoupil od smlouvy bez zbytečného odkladu poté, co se žalovaná dne 16. 4. 2023 ocitla v prodlené, ale opakovaně ji vyzýval ke splnění v dodatečné lhůtě, a to nejprve ve lhůtě do 15. 11. 2023 (jak vyplývá ze zápisu o předání nemovitosti z 5. 9. 2023 podepsaného též žalovanou) a poté ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy z 22. 11. 2023 (tj. do 10. 1.2024, byla-li jí výzva, jak sama potvrdila, doručena 11. 12. 2023). Žalovaná však ani v této opakovaně jí žalobcem poskytnuté lhůtě povinnost nesplnila.

23. Bylo sice okresním soudem z lékařských zpráv zjištěno, že žalovaná utrpěla 31. 10. 2023 frakturu pravé patní kosti, v důsledku čehož byla jistě její mobilita omezena. Z předložené lékařské zprávy ze 7. 12. 2023 je však zřejmé, že její zdravotní stav byl stabilizovaný, byla subjektivně bez bolesti a byla schopna chůze o berlích. Zajištění vinkulace pojistného plnění ve prospěch žalobce (tedy sjednání tomu odpovídající změny dosavadní pojistné smlouvy či uzavření pojistné smlouvy nové) není jakkoliv složitým právním jednáním. Je tudíž správný závěr okresního soudu, že ačkoliv uvedené zdravotní obtíže žalovanou omezovaly v pohybu, ve splnění povinnosti vinkulace jí nejpozději od 7. 12. 2023 nebránily. Mohla tuto povinnost sama splnit, i když se pohybovala o berlích. Mohla (jak správně zmínil již okresní soud) za tím účelem sjednat schůzku se zástupcem pojišťovny i přímo ve svém bydlišti, což je zcela obvyklý postup při uzavírání pojistných smluv. Nebo bylo možné k potřebnému právnímu jednání zmocnit třetí osobu. Nic z toho žalovaná neučinila, ani žalobce nepožádala o prodloužení lhůty, ani mu nedala najevo, zda vůbec hodlá tuto povinnost splnit; to vše v situaci, kdy prodlené žalované trvalo již od 16. 4. 2023, přičemž až do 30. 10. 2023 zraněna nebyla. S ohledem na uvedené shledal odvolací soud dodatečnou lhůtu žalované žalobcem opakovaně stanovenou (nejprve mlčky, poté v zápisu o předání nemovitosti do 15. 11. 2023 a následně ve výzvě z 22. 11. 2023 do 30 dnů od doručení, tj. do 10. 1. 2024) za zcela přiměřenou.

24. Pro posouzení platnosti odstoupení je rozhodující, že předpoklady stanovené v § 1978 odst. 1 o. z. včetně důvodu odstoupení byly naplněny v okamžiku účinnosti odstoupení, tj. 26. 1. 2024, kdy se dopis žalobce z 18. 1. 2023 obsahující odstoupení dostal do dispozice žalované (§ 570 odst. 1 o. z). Naopak okolnosti, které nastaly později, tedy již po zániku smlouvy, nejsou podstatné (a to i s ohledem na to, že žalované byla žalobcem poskytnuta dostatečná dodatečná lhůta, takže se ustanovení § 1979 o. z. nepoužije). Žalovanou dne , datum, uzavřená pojistná smlouva (v níž je jako pojištěný uveden žalobce) tudíž na platnosti odstoupení od smlouvy nemá vliv. Bez významu pro hodnocení platnosti odstoupení je též okolnost, že v důsledku prodlení žalované s vinkulací nevznikla ani nehrozila žalobci újma, neboť § 1978 odst. 1 o. z. nepodmiňuje právo účastníka odstoupit od smlouvy vznikem újmy ani existencí hrozby vzniku újmy.

25. Žalovaná již v průběhu řízení u okresního soudu (opětovně tak činí v odvolání) argumentovala tím, jednání žalobce bylo v rozporu s dobrými mravy, resp. že šlo z jeho strany o účelové jednání a zneužití práva. To dovozuje z toho, že se nemovitost hlavně snažil zpeněžit a jelikož se mu to (dle žalované z důvodu existujícího věcného břemene) nezdařilo, navrhoval žalované zrušení či časové omezení věcného břemene, až posléze odstoupil pro prodlení s vinkulací pojistného plnění. Má za to, že odstoupení použil jako „sankční prostředek, jak se zbavit věcného břemene“. Zdůrazňuje, že nemovitost byla po celou dobu dostatečně pojištěna, chyběla jen vinkulace pojistného plnění ve prospěch žalobce a že žalobce neutrpěl žádnou škodu ani mu (jak tvrdí) nic takového nehrozilo.

26. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

27. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

28. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Žalobce učinil neúspěšný pokus o prodej předmětných nemovitostí v aukci 20. 12. 2023, jak okresní soud zjistil z aukční vyhlášky. Rovněž bylo z e-mailové komunikace zástupce žalované , tituly před jménem, , jméno FO, a zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, zjištěno, že poté, co žalobce dopisem z 18. 1. 2024 odstoupil od smlouvy, proběhla mezi nimi komunikace v období od února 2024 do října 2024, z níž je zřejmá snaha zástupců účastníků smírně vyřešit nastalou situaci, přičemž byla navržena různá řešení. O společném prodeji žalovaná jednat odmítla (e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, na č. l. 68pv); zmíněna byla možnost vrácení do původního stavu, kdy žalobce je vlastníkem celých nemovitostí a žalovaná má k nim věcné břemeno (e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, na č. l. 68); žalovaná dala najevo, že chce dodržet kupní smlouvu (e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, ze , datum, na č. l. 67 p. v. dole); byla projednávána i možnost omezení trvání věcného břemene na 10 let, o což žalovaná projevila zájem pod podmínkou, že se žalobce zaváže zdržet dispozice s nemovitostmi (e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, na č. l. 71pv a nepodepsaný dodatek č. , hodnota, ke kupní smlouvě na č. l. 72pv), což odmítl žalobce, který místo omezení svého dispozičního práva navrhl žalované zřídit předkupní právo (e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, na č. l. 71 p. v.); z e-mailů ze září a října 2024 (na č. l. 73-74) je již zřejmé, že shoda na společném řešení nalezena nebyla.

30. Z uvedených okolnosti však nelze dovozovat, že by postup žalovaného byl v rozporu s dobrými mravy ani že by byl zneužitím práva. Odvolací soud přihlíží k tomu, že žalovaná je vyššího věku a v předmětném domě žije dlouhodobě, zřejmě ji tedy s ním pojí i životní vzpomínky a (jak uvádí) přeje si v něm „dožít“, a tedy že odstoupení od smlouvy žalobcem (v důsledku čehož zaniklo i věcné břemeno v její prospěch touto smlouvou zřízené) výrazně zasahuje do jejích práv. Na druhou stranu však nelze odhlédnout od toho, že na základě uvedeného věcného břemene byla oprávněna bezplatně doživotně užívat předmětnou nemovitost, s čímž jsou vždy spojena určitá rizika (a to bez ohledu na konkrétní způsob užívání žalovanou). V této situaci závazek žalované (coby osoby z věcného břemene oprávněné) zajistit pojištění celé nemovitosti a vinkulovat příp. pojistné plnění ve prospěch žalobce (vlastníka) v čl. X. odst. 5 smlouvy a to, že na splnění tohoto závazku žalobce trval, není nepřiměřené. Vinkulace pojistného plnění mu měla zajistit, aby se mu v případě pojistné události dostalo pojistného plnění ze smlouvy přímo od pojišťovny, a nebyl závislý na tom, zda mu náhradu škody vyplatí žalovaná. Vinkulace tedy měla pro žalobce (jak okresní soud z jeho výpovědi zjistil) zajišťující význam. Tedy nejde o nevýznamnou povinnost administrativní povahy, jak míní žalovaná. Právo účastníka odstoupit od smlouvy pro prodlení s plněním povinnosti dle § 1978 odst. 1 o. s. ř. není podmíněno vznikem újmy ani existencí reální hrozby újmy, a tedy fakt, že ke škodě nedošlo, není v tomto směru významný. Žalobci nelze ani vytýkat, že se nemovitost snažil v prosinci 2023 prodat v dražbě, neboť právo disponovat s předmětem vlastnictví je jedním ze základních práv vlastníka a kupní smlouva z , datum, ani v ní zřízené věcné břemeno ho v tom neomezovaly. Za zneužití práva nelze považovat ani to, že žalobce odstoupením od smlouvy sleduje zájem na očištění nemovitosti (svého spoluvlastnického podílu) od věcného břemene, neboť sledování především svého vlastního prospěchu je typické pro naprostou většinu účastníků majetkových sporů, a nelze z ničeho dovodit, že by žalobce odstoupil od smlouvy výlučně proto, aby uškodil žalované.

31. S ohledem na shora uvedené okolnosti je závěr okresního soudu o platnosti odstoupení žalobce od smlouvy správný (byť z jiných právních důvodů). Odstoupením od smlouvy došlo ke dni 26. 1. 2024 ke zrušení smlouvy od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.) a podle § 2993 o. z. může každá ze stran (jak žalobce, tak žalovaná) požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Okresní soud tak správně uzavřel, že žalovaná je povinna žalobci vrátit 1 000 000 Kč, který od něj na kupní cenu 17. 3. 2023 obdržela. Jelikož tak do 15. 2. 2024 (jak byla žalobcem v dopisu z 18. 1. 2024 vyzvána) neučinila, je od 16. 2. 2024 v prodlení, a proto je podle § 1970 o. z. povinna vedle částky 1 000 000 Kč zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.) z této částky za dobu od 16. 2. 2024 do zaplacení. Rozsudek okresního soudu je tedy ve výroku I o věci samé věcně správný.

32. Procesně úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalované právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, avšak jen těch, které vynaložil účelně na úkony, jež byly pro jeho úspěch v řízení nezbytné. Ty činí 155 434 Kč, což zahrnuje odměnu jeho zástupce (advokáta) za 7 úkonů právní služby [za přípravu a převzetí zastoupení 19. 1. 2024, za předžalobní výzvu z 19. 1. 2024, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z 19. 9. 2024, za poradu s klientkou 19. 3. 2025 (kterou lze považovat za účelnou s ohledem na přípravu nadcházejícího jednání okresního soudu, a to poté, co se ve věci podrobně vyjádřila žalovaná), za účast u jednání okresního soudu , datum, trvajícího od 9:37 hod. do 11:47 hod., za účast u jednání , datum, ] 7 x 12 300 Kč (počítanou z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč) dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátu za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), odměnu v poloviční výši 6 150 Kč za účast na jednání soudu , datum, , při němž byl toliko vyhlášen rozsudek, dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t., náhradu jeho hotových výdajů za prvé 3 úkony právní služby (vykonané do 31. 12. 2024) 3 x 300 Kč dle a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. a za zbývající úkony ve výši 5 x , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění uvedené novely a částku 20 034 Kč odpovídající DPH z odměny a náhrad zástupce žalobce (21 % z částky 95 400 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a 40 000 Kč za soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dle položky 2 bod 1. písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Oproti tomu účelnými úkony právní služby nejsou, a náhrada za ně nepřísluší, porada s klientem 8. 4. 2025, písemné podání ze 17. 4. 2025 a písemný závěrečný návrh. Z potvrzení o poradě z 8. 4. 2025 totiž vyplývá, že měla proběhnout za účelem „reakce na výzvu soudu“, avšak z obsahu spisu taková výzva neplyne, při jednání , datum, sice okresní soud dal účastníkům lhůtu k „doplnění tvrzení a dokazování“, avšak k doplnění je nevyzval a žalobci nic nebránilo, aby (pokládal-li to za potřebné) svá tvrzení důkazní návrhy doplnil již při tomto jednání. Závěrečný návrh mohl přednést při jednání , datum, , nic mu v tom nebránilo, proto ani písemný závěrečný návrh ze 6. 6. 2025 účelným není. Žalobce tedy v řízení před soudem prvního stupně na náklady účelně vynaložil 155 434 Kč (a nikoliv 201 716.50 Kč, jak nesprávně uzavřel okresní soud).

33. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve výroku II ho podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve (správné) výši 155 434 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta A, .

34. V odvolacím řízení procesně úspěšný žalobce má podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 46 282,50 Kč. To zahrnuje odměnu jeho zástupce za 3 úkony právní služby [písemné vyjádření k odvolání ze 14. 8. 2025 a 18. 2. 2026 (v reakci na doplnění odvolání žalované) a účast u odvolacího jednání , datum, ] 3 x 12 300 Kč dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. g) k) a. t., náhradu jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby 3 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a částku 8 032,50 Kč odpovídající DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z částky 38 250 Kč).