29 Co 294/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a Mgr. Heleny Bláhové žalobkyně: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 - Malá Strana proti žalované: Anonymizováno , narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 94 117,66 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 28 C 263/2023-38 ze dne 22. 3. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, potvrzuje.

II. V části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II žalobu zamítl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 24,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaná v postavení spotřebitelky uzavřely dne , datum, „Smlouvu o spotřebitelském úvěru“, na základě které bylo žalované v hotovosti poskytnuto , částka, , žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku , částka, , a to ve 24 měsíčních splátkách po , částka, . Dále byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, na základě další uzavřené smlouvy ze dne , datum, . Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku , částka, ve 24 měsíčních splátkách po , částka, . Na smlouvu č. , hodnota, žalovaná uhradila celkem , částka, . Na smlouvu č. , hodnota, bylo vyčerpáno , částka, , a nebylo nic uhrazeno. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní byly pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni. Okresní soud se zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí shora uvedených spotřebitelských úvěrů s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované splácet poskytnuté úvěry. Vyšel ze zjištění, že žalovaná byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu určitou, a to do října 2020, přičemž obě úvěrové smlouvy byly uzavřeny v roce 2020 a splácení úvěru mělo skončit až po dvou letech. Průměrný příjem žalované byl vypočten z doloženého příjmu za měsíc, který však v sobě zahrnoval prémie , částka, . U druhé úvěrové smlouvy vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informace, že další příjem domácnosti činí , částka, , avšak tuto informaci si nijak neověřila. Z listinného důkazu (nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou 3 měsíce) bylo zjištěno, že žalovaná žije se dvěma nezletilými dětmi, aniž by tato informace byla zmíněna v zákaznické kartě. Odhadované měsíční výdaje byly v prvém případě stanoveny na , částka, , ve druhém případě na , částka, . Při průměrném měsíčním příjmu , částka, s odečtením nákladů na bydlení , částka, by žalované zbývalo na výdaje , částka, , respektive , částka, . Okresní soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), a proto jsou obě smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a žalobkyni tak náleží pouze právo na vrácení jistiny, respektive její dosud nesplacené části , částka, . Oproti tomu jako nedůvodnou zamítl žalobu co do požadavků na zaplacení souvisejících poplatků a úroků z úvěru, neboť tyto vycházejí z neplatných smluv, jakož i co do zákonných úroků z prodlení, neboť žalovaná s plněním v prodlení není. Nákladový výrok odůvodnil podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že poměrně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

2. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku II zamítající žalobu v požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se odvolala žalobkyně a navrhla, aby byl rozsudek v napadené části změněn tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Uvedla, že nenapadá závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy. Má však za to, že nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a to v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, tj. pouze v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a v závislém výroku IV o nákladech řízení, a odvolání žalobkyně shledal důvodným pouze částečně.

5. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem. Tak má odvolací soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, jako věřitelka a žalovaná jako dlužnice v postavení spotřebitelky uzavřely dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala vrátit jí celkovou částku , částka, ve 24 měsíčních splátkách po , částka, . Z transakční historie k této smlouvě vyplývá, že na předmětný úvěr žalovaná uhradila v období , datum, do , datum, celkovou částku , částka, . Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala vrátit jí celkovou částku , částka, , a to prostřednictvím 24 měsíčních splátek po , částka, . Z transakční historie k předmětné smlouvě vyplývá, že žalovaná na předmětný úvěr ničeho neuhradila. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, zjistil, že , právnická osoba, převedla na žalobkyni soubor pohledávek, jehož součástí jsou i předmětné pohledávky za žalovanou, a žalované byla tato okolnost oznámena dopisem ze dne , datum, .

6. V právním hodnocením uvedených skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvami o spotřebitelských úvěrech ze dne , datum, a , datum, podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Ze strany poskytovatele úvěru je nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet.

8. Podle § 87 věty prvé a třetí z. s. ú. ve znění účinném do , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání obou smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, shledává odvolací soud správným závěr okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně , právnická osoba, zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované před uzavřením smlouvy. Okresní soud ještě předtím, než ve věci nařídil jednání, vyzval usnesením žalobkyni, aby doplnila tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace získala právní předchůdkyně žalobkyně o schopnosti žalované splácet úvěry a předložila k tomu důkazy. Zároveň ji poučil o možném neúspěchu ve věci. Žalobkyně podáním z , datum, okresnímu soudu sdělila, že pokud se týká spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkové poměry žalované z dohody o změně pracovní smlouvy, výplatních pásek a ze smlouvy o nájmu a užívání bytu. Pokud se týká spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy, bankovních výpisů, ze smlouvy o nájmu a užívání bytu a výplatních pásek. Před uzavřením obou smluv rovněž ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Z žalobkyní dalších předložených důkazů (smlouva o nájmu a užívání bytu ze dne , datum, , pracovní smlouva, výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2019, únor a březen 2020, dohoda o změně pracovní smlouvy) vyplývá, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem Magna Exteriors s.r.o. na dobu určitou do , datum, a výplatní pásky s průměrným měsíčním příjmem žalované okolo , částka, . Ze smlouvy o nájmu a užívání bytu je zřejmé, že byla uzavřena na dobu určitou 3 měsíce se sjednaným nájemným ve výši , částka, , ve smlouvě jsou také zaneseny dvě nezletilé děti (ročník 2006 a 2007). V zákaznické kartě ze dne , datum, (k úvěru č. , hodnota, ) je zanesen měsíční příjem žalované , částka, , ačkoli průměrný výdělek žalované činil okolo , částka, (bez zohlednění odměny vyplacené v měsíci listopad 2019). Měsíční výdaje jsou uvedeny v „odhadované“ výši , částka, . V zákaznické kartě ze dne , datum, (k úvěru č. , hodnota, ) je zanesen měsíční příjem žalované , částka, a další příjem domácnosti ve výši , částka, , aniž by bylo zřejmé, z jakého zdroje tento „další“ příjem plyne. Pokud se týká výdajů jsou uvedeny v „odhadované“ výši , částka, . Interní splátky jsou uvedeny ve výši , částka, . Porovnáním složky příjmové a výdajové je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nevěnovala před uzavřením úvěrových smluv dostatek odborné péče za účelem posouzení schopnosti žalované poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit, neboť po odečtení výdajů žalované od jejích příjmů, je evidentní, že schopnost žalované splácet předepsané splátky bude problematická (zejména s ohledem na její nízký příjem. Je proto správný závěr okresního soudu, že , právnická osoba, nepostupovala s náležitou odbornou péčí dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto jsou obě smlouvy o spotřebitelských úvěrech ze dne , datum, č. , hodnota, a ze dne , datum, č. , hodnota, neplatné podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú.

11. Tato neplatnost, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze jí na základě této neplatné smlouvy poskytnuté. To, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrované spotřebitelky od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalované, respektive splatnost jejího závazku tak není vázána na výzvu věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (jak se mylně domnívá žalobkyně), nýbrž musí být určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Dokud zde není takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.), a nelze tudíž žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

12. V projednávané věci přitom účastnice netvrdí, že by taková dohoda o splatnosti byla mezi nimi uzavřena, a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, plyne, že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze určení doby nahlížet jako sui generis určení lhůty k plnění.

13. Ve shodě se shora uvedeným okresní soud postupoval, když výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacené části jistin (po zohlednění částečné úhrady žalovanou v celkové výši , částka, na úvěrovou smlouvu uzavřenou dne , datum, ), a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tím byla splatnost povinnosti žalované (poprvé) soudem určena. Z doručenek ve spise vyplývá, že rozsudek okresního soudu byl zástupci žalobkyně doručen dne , datum, a žalované dne , datum, (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalovaná proti rozsudku odvolání nepodala a odvolání žalobkyně nesměřuje proti výroku I, nabyl rozsudek okresního soudu ve výroku I dne , datum, právní moci a je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení (§ 159, § 159a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud tedy vychází z toho, že podle § 87 z. s. ú. je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jistinu, resp. její dosud nesplacenou část, a tato povinnost se stala splatnou až dne , datum, .

14. Z uvedeného tedy vyplývá, že okresní soud správně vycházel z toho, že ke dni jeho rozhodnutí (, datum, ) nebyla uvedená povinnost ještě splatnou, proto žalovaná nemohla být v prodlení s jejím plněním (§ 1968 o. z.), a proto požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení správně zamítl. Pro rozsudek odvolacího soudu je však rozhodující stav v době jeho vyhlášení , datum, (§ 154 odst. 1, § 211 o. s. ř.), a proto odvolací soud přihlíží k tomu, že v průběhu odvolacího řízení se uvedená povinnost žalované stala dne , datum, splatnou (jde o přípustnou novou skutečnost podle § 205a písm. f/ o. s. ř.). Žalobkyně přitom tvrdí, že jí žalovaná po vydání napadeného rozsudku ničeho nezaplatila. Ani žalovaná (přestože k tomu byla odvolacím soudem vyzvána) netvrdí, že by tomu tak bylo (netvrdí, že by uvedenou povinnost splnila ani že by jiným způsobem zanikla). Proto odvolací soud uzavírá, že od , datum, je žalovaná v prodlení s plněním uvedené povinnosti, a proto má žalobkyně vůči ní podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadované výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení z částky , částka, .

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

16. Ve zbývající části výroku II a ve výroku I nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto rozsahu zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.).

17. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl nově o nákladech řízení u okresního soudu a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Pro posouzení otázky, zda a která z účastnic má v projednávané věci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, je podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodující míra jejich úspěchu ve věci samé, kterou je však třeba posuzovat s ohledem na celý předmět řízení včetně příslušenství. Žalobkyně tak měla úspěch co do jí přisouzené částky , částka, . Oproti tomu žalovaná byla v řízení úspěšná co do zamítnutého požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, , úroku ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, (s ohledem na následný výsledek odvolacího řízení), tj. , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, který ke dni , datum, činí , částka, , úroku ve výši 20,82 % ročně z částky , částka, , datum, do zaplacení, který ke dni , datum, činí , částka, a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, který ke dni , datum, činí , částka, . Součet uvedených částek je , částka, . Z toho je zřejmé, že v řízení u okresního soudu byla procesně úspěšnější žalovaná. Stejně je tomu tak v odvolacím řízení, neboť jeho předmětem byl toliko požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z čehož žalobkyně měla úspěch pouze co do úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení. Proto by žalovaná měla podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení před soudy obou stupňů, avšak žádné náklady nevynaložila. Proto odvolací soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo ani na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.