29 Co 302/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 287 374,69 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 92 C 12/2025-201 ze dne 2. června 2025,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku ve výši 14,75% ročně z částky 8 410 Kč od 28.3.2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75% ročně z částky 4 100 Kč od 28.3.2024 do zaplacení a úroku ve výši 14,75% ročně z částky 4 300 Kč od 28.3.2024 do zaplacení a ve výroku III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku a) částku 183 919,82 Kč, úrok ve výši 6,9 % ročně z pohledávky 183 919,82 Kč od 18.3.2024 do zaplacení, úrok ve výši 14,75 % ročně z pohledávky 183 919,82 Kč od 28.3.2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 278,66 Kč od 14.12.2023 do 17.3.2024, b) částku 17 636,87 Kč, úrok ve výši 8,9 % ročně z pohledávky 17 636,87 Kč od 18.3.2024 do zaplacení, úrok ve výši 14,75 % ročně z pohledávky 17 636,87 Kč od 28.3.2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 404,63 Kč od 14.12.2023 do 17.3.2024, c) částku 64 606,40 Kč, úrok ve výši 12,9 % ročně z pohledávky 64606,4 Kč od 18.3.2024 do zaplacení, úrok ve výši 14,75 % ročně z pohledávky 64606,4 Kč od 28.3.2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2581,61 Kč od 14.12.2023 do 17.3.2024, d) částku 8 410 Kč, e) částku 4 100 Kč, f) částku 4 300 Kč, výrokem II žalobu co do částky 3 228,12 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z pohledávky 11638,12 Kč od 18.3.2024 do 14.4.2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z pohledávky 11638,12 Kč od 28.3.2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z pohledávky 11638,12 Kč od 15.4.2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 538,29 Kč od 14.12.2023 do 17.3.2024, částky 627,27 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z pohledávky 4727,27 Kč od 18.3.2024 do 13.5.2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z pohledávky 4727,27 Kč od 28.3.2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z pohledávky 4727,27 Kč od 14.5.2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 221,10 Kč od 13.12.2023 do 17.3.2024, 546,21 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z pohledávky 4846,21 Kč od 18.3.2024 do 13.5.2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z pohledávky 4846,21 Kč od 28.3.2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z pohledávky 4846,21 Kč od 14.5.2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 226,81 Kč od 13.12.2023 do 17.3.2024, zamítl a výrokem III rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 638 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Z odůvodnění vyplývá, že mezi žalovaným a žalobkyní byla 13.3.2017 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Následně dne 3.1.2022 s žalovaným uzavřela dodatek č. 15 k této smlouvě, na základě kterého došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , IBAN, , kterým žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 202 586 Kč. Žalovaný hradil pravidelné splátky ve výši 2 347 Kč v období od 14.2.2022 do 14.12.2023, dále však úvěr nesplácel, a proto žalobkyně dne 18.3.2024 úvěr zesplatnila. Vedle jistiny ve výši 183 919,82 Kč se po žalovaném domáhala zaplacení též smluvního úroku, ujednaného ve výši 6,9 % ročně. Dále účastníci dne 22.5.2022 uzavřeli dodatek č. 20 k rámcové smlouvě, na základě kterého došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , IBAN, , kterým žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný hradil pravidelné splátky ve výši 292 Kč v období od 14.6.2022 do 14.12.2023, dále však úvěr nesplácel, a proto žalobkyně dne 18.3.2024 úvěr zesplatnila. Vedle jistiny ve výši 17 636,87 Kč se po žalovaném domáhala zaplacení též smluvního úroku, ujednaného ve výši 8,9 % ročně. Dále účastníci dne 30.5.2022 uzavřeli dodatek č. 21 k rámcové smlouvě, na základě kterého došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , IBAN, , kterým žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 69 274 Kč. Žalovaný hradil pravidelné splátky ve výši 1 026 Kč v období od 14.6.2022 do 14.12.2023, dále však úvěr nesplácel, a proto žalobkyně dne 18.3.2024 úvěr zesplatnila. Vedle jistiny ve výši 64 606,40 Kč se po žalovaném domáhala zaplacení též smluvního úroku, ujednaného ve výši 12,9 % ročně. Dále účastníci dne 28.6.2022 uzavřeli dodatek č. 23 k rámcové smlouvě, na základě kterého došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , IBAN, , kterým žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný hradil pravidelné splátky ve výši 255 Kč v období od 14.7.2022 do 14.12.2023, dále však úvěr nesplácel, a proto žalobkyně dne 18.3.2024 úvěr zesplatnila. Vedle jistiny ve výši 11 638,12 Kč se po žalovaném domáhala zaplacení též smluvního úroku, ujednaného ve výši 17,9 % ročně. Dále účastníci dne 25.3.2023 uzavřeli dodatek č. 25 k rámcové smlouvě, na základě kterého došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , IBAN, , kterým žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný hradil pravidelné splátky ve výši 100 Kč v období od 13.4.2023 do 13.12.2023, dále však úvěr nesplácel, a proto žalobkyně dne 18.3.2024 úvěr zesplatnila. Vedle jistiny ve výši 4 727,27 Kč se po žalovaném domáhala zaplacení též smluvního úroku, ujednaného ve výši 17,9 % ročně. Dále účastníci dne 2.5.2023 uzavřeli dodatek č. 28 k rámcové smlouvě, na základě kterého došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , IBAN, , kterým žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný hradil pravidelné splátky ve výši 100 Kč v období od 13.6.2023 do 13.12.2023, dále však úvěr nesplácel, a proto žalobkyně dne 18.3.2024 úvěr zesplatnila. Vedle jistiny ve výši 4 846,21 Kč se po žalovaném domáhala zaplacení též smluvního úroku, ujednaného ve výši 17,9 % ročně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.

3. Okresní soud po provedeném dokazování shledal uzavření smluv, jejich dodatků i podmínek pro používání úvěru a poskytnutí úvěrů prokázaným. Zabýval se tedy zkoumáním úvěruschopnosti a shledal, že žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, který měl vedené právě u žalobkyně. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od října 2021 do dubna 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl na počátku toto období zaměstnán u , právnická osoba, , na účet mu chodila pravidelná mzda ve výši zhruba 40 000 Kč. V průběhu března 2023 došlo ke změně zaměstnavatele, kdy nově na účet přicházela mzda od , právnická osoba, ., v březnu 2023 byla ve výši zhruba 21 000 Kč a v dubnu 2023 ve výši zhruba 31 000 Kč. Z výpisu z účtu je zjistitelný i druhý příjem rodiny plynoucí od společnosti , právnická osoba, , a to v rozmezí od 14 000 Kč do 21 000 Kč v období do května 2022. Z výpisu z účtu jsou dále zjistitelné i všechny výše popsané splátky dalších závazků, stejně tak jako pravidelné výdaje žalovaného na služby spojené s bydlením (6 165 Kč, na elektřinu 1 160 Kč, internet 750 Kč, pojištění 914 apod.). Od prosince 2022 je evidentní, že žalovaný zcela propadl online sázení na portále Fortuna, kdy měsíčně šlo o desítky sázek, přičemž tento trend trval až do konce sledovaného období.

4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele. Okresní soud tak posuzoval platnost smluv z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dospěl k závěru, že v případě prvních třech úvěrů žalovaný byl úvěruschopný, ačkoli měl více závazků, měl také dostatečný příjem (ve spojení s druhým příjmem domácnosti) na to, aby závazky splácel, zároveň poskytnutými úvěry konsolidoval své předchozí úvěry. Pokud však jde o další tři úvěry poskytnuté dne 28.6.2022, 25.3.2023 a 2.5.2023, pak uzavřel, že žalovaný v rozhodné době již nebyl schopen další úvěry splácet. Celková výše splátek jiných úvěrů ke dni 28.6.2022 činila 31 767 Kč, což už je částka, která byla evidentně mimo možnosti žalovaného, nad to vypadl i druhý z příjmů domácnosti a žalovaný následně zcela propadl sázení, kdy počet sázek byl skutečně enormní. V průběhu března pak žalovaný změnil zaměstnání, kde dosahoval nižšího příjmu. Poměr příjmů a výdajů žalovaného se v období, kdy byly poskytovány tři poslední úvěry, zásadně změnil a žalovaný již nadále nebyl schopen splácet dosavadní závazky, natož závazky nové. Žalobkyně i přes tyto zjištěné skutečnosti všechny úvěry žalovanému poskytla. Okresní soud tak v případě úvěrových smluv ze dne 28.6.2022, 25.3.2023 a 2.5.2023 shledal tyto neplatnými ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na neplatnost těchto smluv bylo žalovanému uloženo zaplatit pouze vyplacenou jistinu 13 000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil 4 590 Kč, tedy 8 410 Kč, dále 5 000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil 900 Kč, tedy 4 100 Kč a dále 5 000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil 700 Kč, tedy 4 300 Kč. Co do rozdílu těchto částek bylo žalobě vyhověno a ve zbylém rozsahu včetně příslušenství byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, přičemž neúspěch měla jen v nepatrné části (vzhledem k celkové žalované částce). Náklady byly určeny ve výši 14 638 Kč. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o.s.ř.

5. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku II zamítající žalobu v požadavku žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 14,75% ročně z částky 8 410 Kč od 28.3.2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75% ročně z částky 4 100 Kč od 28.3.2024 do zaplacení a úroku ve výši 14,75% ročně z částky 4 300 Kč od 28.3.2024 do zaplacení. Navrhla tedy, aby byl rozsudek okresního soudu v napadené části změněn tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Jak důvod uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení a žalobkyně má za to, že nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení jí vznikl, když žalovaného dne 18.3.2024 vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do 27.3.2024 a žalovaný dluh neuhradil a na výzvu nijak nereagoval. Aby mohlo dle žalobkyně dojít k zamítnutí nároku na zaplacení úroku z prodlení, musel by soud dospět k závěru, že nebylo v možnostech žalovaného uhradit dluh na výzvu žalobkyně. Žalobkyni není přitom známo, na základě jakých skutečností soud dospěl k závěru, že úhrada nebyla v možnostech žalovaného, když sám soud v odůvodnění rozsudku uvádí, že žalovaný ke svým možnostem nic netvrdil. Namítala, že tím dochází k neúměrnému zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Soud prvního stupně dle žalobkyně nezjistil žádné skutečnosti a neprovedl žádné důkazy, na základě kterých by dospěl k závěru, že není v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele. K prokázání těchto skutečností byla nutná aktivita žalovaného, která v daném řízení není dána. Povinnost účastníka tvrdit a dokazovat nelze přenášet na soud. Protože žalovaný důkazní břemeno ohledně svých možností splatit bezdůvodné obohacení neunesl, měl soud v tomto případě postupovat dle obecného pravidla, dle kterého má dlužník splnit dluh na výzvu věřitele bez zbytečného odkladu, a z důvodu nesplnění této povinnosti žalovaným měl žalobci přiznat nárok na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a s úhradou se dostal do prodlení, tj. od 28.3.2024, jak žalobkyně požaduje. Žalobkyně dále namítá, že rozsudek je v rozporu s principem hospodárnosti a efektivity soudního řízení a je i v rozporu s ochranou spotřebitele. Pokud žalovaný ve lhůtě do 3 dnů od právní moci dlužnou částku neuhradí a žalobce se bude novou žalobou domáhat přiznání nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení, navýší se tím celkové náklady řízení, jak nalézacího, tak exekučního.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

7. Při splnění podmínek ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o.s.ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem.

8. S ohledem na vymezený rozsah odvolání se odvolací soud zabýval pouze požadovaným příslušenstvím plynoucím z uzavření úvěrové smlouvy ve formě dodatku k rámcové smlouvě č. 23 ze dne 28.6.2022, č. 25 ze dne 25.3.2023 a č. 28 ze dne 2.5.2023, přičemž na skutkové závěry okresního soudu ve vztahu k nárokům plynoucích z těchto dodatků lze zcela odkázat.

9. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvami o úvěru podléhá režimu o.z. a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu z. s. ú., který ve vztahu k o.z. představuje normu speciální.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 věty prvé a třetí z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání dané smlouvy o úvěru shledává odvolací soud správný závěr okresního soudu, že žalobkyně dostatečným způsobem nezohlednila poměry žalovaného z hlediska jeho úvěruschopnosti v souladu s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. v posledních třech úvěrových případech dotčených odvoláním, a že tato skutečnost vede k závěru, že je nutno považovat tyto smlouvy dle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. za neplatné. Na odůvodnění těchto závěrů okresním soudem odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje. Proti těmto závěrům ostatně ničeho nenamítá v odvolacím řízení ani žalobkyně.

13. Důsledkem neplatnosti smluvního ujednání však je, že se věřitel ani dlužník nemohou domáhat plnění, která byla ve smlouvě ujednaná, ale podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu by platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. K plnění však došlo pouze vyplacením jistoty úvěru, které jak popsal okresní soud navíc byla částečně splacena.

14. Pokud jde o příslušenství této nevrácené jistiny, žalobkyně zaměňuje úrok a úrok z prodlení, což jsou zcela jiné nároky.

15. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Neplatnost smlouvy, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze jí na základě této neplatné smlouvy poskytnuté, k neplatnosti je nutno přihlížet z úřední povinnosti. Ujednání o smluvním úroku z poskytnuté jistiny jako ceny úvěru je s ohledem na neplatnost smlouvy jako celku též neplatným, žalobkyni tak nárok na smluvní úrok nenáleží a okresní soud tak důvodně požadavek na jeho zaplacení v plném rozsahu zamítl. Úrok z prodlení podle § 1970 o.z. žalobkyně žalobou neuplatnila a v odvolacím řízení by jej ani jako nový nárok uplatnit nemohla. Soud je vázán návrhem nemůže jej překročit a přiznat žalobkyni nárok z jiného právního důvodu. Argumentaci vztahující se k úroku z prodlení navázanému na posuzování splatnosti bezdůvodného obohacení speciálně upravené v § 87 z.s.ú. nelze na smluvní úrok z úvěru aplikovat. To, že se žalobkyně uplatnila pouze smluvní úrok z úvěru vyplývá jednak z žalobních tvrzení žalobkyně i z obsahu dodatků č. 23 ze dne 28.6.2022, č. 25 ze dne 25.3.2023 a č. 28 ze dne 2.5.2023.

18. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy odvolací soud rozsudek okresního soudu napadené v části výroku II jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, stejně jako rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve výroku III, na jehož odůvodnění plně odkazuje.

19. Ve zbývající části výroku II a ve výroku I nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto rozsahu zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o.s.ř.).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný, a proto by měl vůči žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, žalovaný však žádné náklady v odvolacím řízení nevynaložil, bylo tak rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.