29 Co 305/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Kořínkové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení bytu, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 10 C 125/2023-51 ze dne 23. dubna 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u Mgr. Milana Šikoly.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u , Jméno advokáta A, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit byt č. , hodnota, nacházející se ve 3. podlaží domu č. p. , Anonymizováno, – bytový dům, jež je součástí stavební parcely č. , hodnota, , v části obce , adresa, , v obci a katastrálním území , adresa, , a vyklizený byt předat žalobkyni, a to do 2 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I). Dále uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že vlastníkem uvedeného bytu je žalobkyně. Na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, byl pronajat na dobu určitou, a to od , datum, do , datum, , otci žalované , jméno FO, , který , datum, zemřel. Žalovaná neprokázala, že by s ním v době jeho úmrtí sdílela společnou domácnost, a tedy na ni nájemní právo nepřešlo. Avšak i kdyby tomu tak bylo, nastoupila by do práv svého otce, a nájemní poměr by tak skončil ke dni , datum, a od té doby užívá byt bez právního důvodu. Okresní soud proto uložil žalované povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni. K tomu žalované stanovil lhůtu dvou měsíců od právní moci rozsudku, aby měla dostatek času najít si jiné bydlení. Po právní stránce věc posoudil podle § 2201, § 2279 odst. 1 a § 2230 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Procesně úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přiznal právo na náhradu nákladů, které vynaložila na soudní poplatek za žalobu ve výši , částka, , na odměnu jejího zástupce (advokáta) za 4 úkony právní služby po , částka, a 4 režijní paušály po , částka, a 21 % DPH z odměny a náhrad jejího zástupce.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítá, že je osobou trpící jednoduchostí své osobnosti a v minulosti byla nájemcem předmětného bytu ona. Pobírá invalidní důchod, nájemné platí a bydlení v jiném místě si nemůže dovolit. Nepovažuje za relevantní, že v době úmrtí otce nebyla v bytě přítomna. Žaloba je dle ní nesprávná a předčasná, neboť jí nebyla doručena výzva k odevzdání bytu podle § 2230 o. z. Pokud bude přesto žalobě vyhověno, žádá o prodloužení lhůty k vyklizení o nejméně půl roku, a to z důvodu svého zdravotního stavu a proto, že bez jejího vědomí byl předmětný byt přepsán na jejího otce.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení a odvolání žalované důvodným neshledal. Se souhlasem obou účastnic za splnění podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez nařízení odvolacího jednání.

5. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. zhodnotil a učinil z nich správná skutková zjištění, která rovněž správně právně posoudil.

6. Okresní soud z informace o pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , bytový dům, vše v katastrálním území a obci , adresa, , získané prostřednictvím nahlížení do katastru nemovitostí, zjistil, že vlastníkem uvedeného domu a v něm se nacházejícího předmětného bytu je žalobkyně. Z nájemní smlouvy, jejíž předmětem je uvedený byt, zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní jako pronajímatelem a , jméno FO, jako nájemcem na dobu určitou od , datum, do , datum, . V článku 6.3. nájemní smlouvy je obsaženo ujednání, že se na nájem založený touto smlouvou nepoužije § 2230 odst. 1 o. z. o prodlužování nájmu. , právnická osoba, dne , datum, zemřel. Žalovaná netvrdila, a tudíž ani neprokazovala, že by se svým otcem žila ve společné domácnosti v době jeho smrti. Potvrdila, že nyní v předmětném bytě bydlí a platí zde náklady na bydlení.

7. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

8. V případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti (její části) bez právního důvodu odpovídá reivindikační žalobě podle § 1040 odst. 1 o. z. žaloba na vyklizení. Povinnost vyklidit byt je podle judikatury považována za splněnou v případě, kdy ten, kdo ho má vyklidit, se z něj odstěhuje (odstraní z něj své věci) a zároveň jej odevzdá oprávněné osobě, např. předáním klíčů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

9. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Podle § 2279 odst. 1 věta první o. z. zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt.

11. Okresní soud v projednávané věci správně vycházel ze zjištění, že nájemcem předmětného bytu byl na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, otec žalované. Jelikož žalovaná netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by s ním v době jeho úmrtí žila ve společné domácnosti, správně okresní soud uzavřel, že na ni po smrti jejího otce nájem bytu nepřešel podle § 2279 odst. 1 věta první o. z. Ale i kdyby tomu tak bylo (tedy i kdyby žalovaná vedla v době úmrtí svého otce s ním společnou domácnost a neměla vlastní byt), pak by nájem sice na ni přešel, ale zanikl by dne , datum, uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Je tedy správný závěr okresního soudu, že nejpozději od , datum, žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu.

12. Na správnosti uvedeného závěru nic nemění ani námitka žalované, že jí nebyla doručena výzva k odevzdání bytu podle § 2230 o. z. Podle § 2230 odst. 1 o. z. užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do 1 měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než 1 rok, platí, že nyní byla uzavřena na 1 rok; byla-li kratší než 1 rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu.

13. Žalovanou zmíněné ustanovení tedy upravuje tzv. konkludentní uzavření nové nájemní smlouvy po skončení předchozího nájmu uzavřeného na dobu určitou. Avšak jedná se o ustanovení dispozitivní, tedy strany mohou dohodou vyloučit možnost konkludentního znovuobnovení nájmu, neboť jim to zákon nezakazuje (§ 1 odst. 2 o. z.). A právě k tomu v daném případě došlo, neboť nájemní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a , jméno FO, dne , datum, obsahuje v článku 6 odst. 3. ujednání o tom, že na nájem založený touto smlouvou se nepoužije § 2230 odst. 1 o. z. o prodlužování nájmu. Proto i kdyby na žalovanou nájem bytu přešel a žalobkyně nevyzvala žalovanou do jednoho měsíce po uplynutí nájemná doby - tj. do , datum, - k vyklizení bytu, nedošlo by tím ke konkludentnímu uzavření nové nájemní smlouvy ve smyslu § 2230 odst. 1 o. z.

14. Okresní soud tedy správně uzavřel, že nejpozději od , datum, žalovaná předmětný byt užívá bez právního důvodu, čímž zasahuje do vlastnického práva žalobkyně. Na tom nic nemění tvrzení žalované, že v minulosti byla nájemcem předmětného bytu a že platí žalobkyni náklady na užívání bytu. Je totiž na svobodné vůli žalobkyně (vlastníka bytu), zda a s kým a za jakých podmínek uzavře nájemní smlouvu. Nelze tak žalobkyni vyčítat, že s žalovanou nájemní smlouvu k předmětnému bytu neuzavřela. Okresní soud proto správně podle § 1040 odst. 1 o. z. žalované uložil povinnost předmětný byt vyklidit. K tomu jí v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil delší lhůtu, a to v délce dvou měsíců od právní moci rozsudku (zákonná lhůta by podle § 160 odst. 1 o. s. ř. činila toliko 15 dnů od právní moci rozsudku). Tato delší lhůta zohledňuje oprávněné zájmy obou účastnic. Žalovaná, která pro svůj zdravotní stav ovlivněný epilepsií pobírá plný invalidní důchod, tak bude mít dostatečný časový prostor k tomu, aby si obstarala jiné bydlení, a současně tato delší lhůta k vyklizení nepřiměřeně nezasáhne do vlastnických práv žalobkyně.

15. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Okresní soud rovněž správně uzavřel, že procesně neúspěšná žalovaná je podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit žalobkyni náklady, které žalobkyně v řízení účelně vynaložila.

17. Povinnost nahradit náklady řízení uložená neúspěšnému účastníkovi podle § 142 odst. 1 o. s. ř. se může v konkrétním případě jevit jako nepřiměřená tvrdost. Občanský soudní řád proto v § 150 stanoví, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku je však výjimkou z obecného pravidla, že o nákladech řízení se rozhoduje podle výsledku řízení, a lze ji ospravedlnit pouze důvody hodnými zvláštního zřetele. K aplikaci § 150 má být tedy přistupováno spíše výjimečně (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 191/06). Toto ustanovení neslouží ke zmírňování či odstranění majetkových rozdílů mezi stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. V daném případě však takové okolnosti, které by činily přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni nespravedlivým dány nejsou. Žalobkyně byla nucena se svého práva domáhat žalobou, když ani po doručení předžalobní výzvy v únoru 2023 nechtěla žalovaná dobrovolně předmětný byt vyklidit.

18. Nesprávně však okresní soud určil výši nákladů, které žalobkyně v řízení u okresního soudu účelně vynaložila. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za žalobu ve výši , částka, dle položky 4 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. Dále vynaložila náklady na zastoupení advokátem. Odměna za jeden úkon právní služby počítaná z tarifní hodnoty , částka, dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „AT“), činí , částka, dle § 7 bodu 4. AT. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu dne , datum, - podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT, za které mu náleží odměna 3 x , částka, a náhrada hotových výdajů 3 x , částka, podle § 13 odst. 4 AT a částka , částka, odpovídající DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z částky , částka, ). Avšak předžalobní výzvu z , datum, učinila sama žalobkyně, proto za tento úkon zástupci žalobkyně odměna ani náhrada hotových výdajů nepřísluší. Celkové náklady žalobkyně v řízení před soudem prvého stupně tak činí , částka, (3 x 1 500 + 3 x 300 + 1 134 + 5000). Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu ve výroku II o nákladech řízení změnil tak, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve (správné) výši , částka, .

19. Procesně úspěšná byla žalobkyně i v odvolacím řízení, proto má proti žalované podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , což zahrnuje odměnu za 1 úkon právní služby jejího zástupce (vyjádření k odvolání) ve výši , částka, dle § 11 odst. 1 písm. k) AT, náhradu jeho hotových výdajů ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 AT a částku , částka, odpovídající DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z , částka, ). Náhradu je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).