29 Co 328/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců Mgr. Kateřiny Kupkové a JUDr. Petry Hankové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A insolvenční správce dlužníka Jméno žalované B., IČ IČO žalované B, sídlem Adresa žalované B o zaplacení 971 900,82 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. dubna 2024, č. j. 51 C 86/2023-139,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Napadeným rozsudkem bylo výrokem I rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p.a. od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku částka, k rukám Jméno advokáta, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši částka spolu s úrokem z prodlení. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou dne datum uzavřela kupní smlouvu, na jejímž základě pořídila z majetkové podstaty dlužníka Jméno žalované B., IČO IČO žalované B, nemovité věci, a to pozemek p. č. st. Anonymizováno jehož součástí byla stavba: adresa, č.p. Anonymizováno, bydlení, pozemek p.č. st. Anonymizováno jehož součástí byla stavba bez č.p./č.e., garáž, pozemek p. č. st. Anonymizováno, jehož součástí byla stavba bez č.p./č.e., garáž, pozemek p.č. Anonymizováno a pozemek p.č. Anonymizováno, vše zapsáno u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa (dále také jako předmětné nemovitosti) za částku částka. Na výzvu žalobkyně měla žalovaná vystavit daňový doklad č. hodnota, kde však měla nesprávně uvést daň z přidané hodnoty v nulové výši. Předmětné nemovitosti však měly být v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění stavebními pozemky, protože splňovaly podmínky stanovené zákonem č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále jen DPH), ve znění pozdějších předpisů a na daňovém dokladu mělo být uvedeno DPH ve výši 21 % z částky včetně DPH ve výši částka, tedy DPH ve výši částka. Žalovaná měla být na okolnosti, proč žalobkyně předmětné nemovitosti považuje za zdanitelné plnění se sazbou DPH 21 %, upozorněna výzvou ze dne datum a ze dne datum, ve výzvách mělo být doloženo, že předmětné nemovitosti jsou stavební pozemky určené územním plánem k výstavbě bytového domu, kdy na výstavbu bytového domu byla zpracována projektová dokumentace a byly provedeny správní úkony směřující k umístění stavby. Žalobkyně tak kupovala pozemky, na kterých byly původní stavby zdemolovány se záměrem na nich vybudovat bytový dům, a proto se jednalo o stavební pozemky ve smyslu § 56 odst. 2 zákona o DPH, které podléhaly DPH. Žalobkyně tak požadovala náhradu škody, kterou jednáním žalované utrpěla, protože si nemohla uplatnit, jako plátce DPH, nárok na odpočet daně ve výši částka, když nezbytnou podmínkou je právě dispozice s odpovídajícím daňovým dokladem ve smyslu § 73 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty. Příčinou této škody žalobkyně bylo porušení povinností žalované dané ji § 28 zákona o DPH, a to vystavit daňový doklad obsahující řádnou DPH ve výši 21 % ze základu daně. Žalobkyně požadovala taktéž zaplacení úroků z prodlení, a to ode dne doručení výzvy k zaplacení škody. Žalovaná s nárokem nesouhlasila, odkazovala na probíhající daňovou kontrolu.

3. Okresní soud po provedeném dokazování při jednání, na které se žalovaná nedostavila shledal, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu, na jejímž základě byly do vlastnictví žalobkyně převedeny předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka společnosti Jméno žalované B., jehož byla (je) žalovaná insolvenčním správcem. Předmětem převodu byly předmětné nemovitosti. Kupní cena byla dohodnuta ve výši částka, byla žalobkyní zaplacena ještě před uzavřením smlouvy dne datum na účet žalované. Ve smlouvě nebylo uvedeno, zda je součástí předmětné kupní cena taktéž daň z přidané hodnoty. Žalobkyně žalovanou dne datum vyzvala k vystavení daňového dokladu na kupní cenu nemovitostí. Žalovaná dne datum skutečně vystavila fakturu č. hodnota na kupní cenu nemovitostí, tj. částku částka bez DPH. Žalobkyně ve výzvě ze dne datum žalovanou upozornila na nesprávné uvedení DPH, které bylo uvedeno v nulové výši, žalobkyně namítla, že nemovitosti jsou předmětem daně z přidané hodnoty. Žalobkyně (jako plátce DPH) žalovanou vyzvala k vystavení opraveného daňového dokladu, k čemuž však nikdy ze strany žalované nedošlo. Dne datum byla žalovaná vyzvána k zaplacení náhrady škody ve výši částka ve lhůtě 7 dní od doručení výzvy. Žalovaná ničeho nezaplatila. U dlužníka, jehož je žalovaná insolvenčním správcem, byla dne datum zahájena daňová kontrola, která byla ukončena dne datum. Předmětem daňové kontroly byla DPH za zdaňovací období od datum do datum v rozsahu uskutečněného zdanitelného plnění pro žalobkyni na základě kupní smlouvy ze dne datum. Správce daně dospěl k závěru, že předmětné převáděné nemovitosti byly v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění stavebními pozemky, tudíž na daňovém dokladu mělo být uvedeno DPH ve výši 21 % z částky včetně DPH ve výši částka, tedy DPH ve výši částka, základ daně částka. Správce daně při daňové kontrole taktéž zjistil, že v okamžiku převodu byly dříve existující stavby po procesu demolice, tudíž nebylo možné hovořit ani o funkčním celku se stavbou a dále také přihlédl k záměru stran smluvní stran z pohledu kupujícího – koupě stavebního pozemku. Výsledkem daňové kontroly bylo vydání platebního výměru dne datum, č.j. Anonymizováno, kterým byla dlužníkovi doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2020 ve výši částka (po zaokrouhlení shora uvedených částek). Okresní soud nezjistil, že by ke dni vyhlášení rozsudku ve věci samé nabyl dodatečný platební výměr právní moci, neboť byl napaden odvoláním žalované (jako insolvenčního správce dlužníka), která jako odvolací důvod namítla, že předmětné převáděné nemovité věci splňovaly podmínky podle § 56 odst. 3 zákona o DPH, tudíž DPH nebylo účtováno, ani odvedeno. V souvislosti s převáděnými nemovitostmi bylo zjištěno, že dne datum dlužník podal žádost na vydání rozhodnutí o umístění stavby – bytového domu včetně zpevněných ploch, s tím, že dům (a související plochy) měl být umístěn mimo jiné právě i na předmětných převáděných nemovitostech. K žádosti pak byla po určité době doložena i projektová dokumentace, včetně jednotlivých výkresů souvisejících přípojek, požárně bezpečnostního řešení novostavby bytového domu. Územní řízení však bylo pravomocně zastaveno usnesením právnická osoba adresa, odbor výstavby a investic ze dne datum, sp. zn. Výst./č. účtu/Gr, č.j. MURA/5403/2019, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne datum, č.j. RČ/Anonymizováno, neboť dlužník k výzvě stavebního úřadu nedoplnil podstatné náležitosti k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby.

4. Okresní soud věc posoudil podle § 56 odst. 1 zákona o DPH, ve znění účinném do datum, dle kterého je od daně je osvobozeno dodaní pozemku, který a) netvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí a b) není stavebním pozemkem. Podle § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH pro uplatnění nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit tyto podmínky: a) při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad. Podle § 29 odst. 1 písm. j), k), l) zákona o DPH daňový doklad musí obsahovat tyto údaje - j) základ daně, k) sazbu daně, l) výši daně; tato daň se uvádí v české měně. Podle § 29 odst. 3, písm. d) zákona o DPH daňový doklad nemusí obsahovat sazbu daně a výši daně, 1. jedná-li se o plnění osvobozené od daně, nebo 2. je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozené, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

5. Okresní soud shledal rozhodujícím posoudit, zda předmětné převáděné nemovitosti podléhaly dani z přidané hodnoty, či naopak byly od této daně osvobozeny, přičemž uzavřel, že nemusí vyčkat na rozhodnutí odvolacího orgánu o odvolání žalované proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne datum, č.j. 3889860/23/2121-50522-203071, že se jedná o otázku, kterou si v tomto řízení může posoudit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř.. V tomto směru dospěl k závěru, že předmětné pozemky byly v okamžiku převodu (včetně vkladového řízení) pozemky stavebními, a tudíž šlo o zdanitelné plnění, které podléhalo dani a nebylo od daně osvobozeno (§ 2 odst. 2 zákona o DPH, § 1 odst. 1 písm. a) zákona o DPH). Žalobkyně prokázala, že na základě žádosti samotného dlužníka bylo dne datum zahájeno územní řízení o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby označené jako „právnická osoba včetně dopravní a technické infrastruktury“. K žádosti byla přiložena i projektová dokumentace a seznam dotčených pozemků, přičemž součástí územního řízení byly i předmětné nemovitosti. Tudíž předmětné pozemky byly předmětem správních úkonů za účelem zhotovení stavby pevně spojené se zemí, jak má na mysli § 56 odst. 2 zákona o DPH, který vymezuje stavební pozemek. Předmětné nemovitosti pak nemohly být předmětem osvobození podle § 56 odst. 1 zákona o DPH, protože nenaplňovaly jednu ze dvou kumulativních podmínek, tedy, že nesměly být stavebním pozemkem. Okresní soud se proto dále nezabýval tím, zda došlo k naplnění i další kumulativní podmínky pro osvobození, tedy, že nesmí tvořit funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí a dospěl k závěru, že předmětné pozemky byly podle § 1 odst. 1 písm. a), § 2 odst. 2 zákona o DPH zdanitelným plněním a podle § 47 zákona o dani z přidané hodnoty jejich převod podléhal základní sazbě daně ve výši 21 %. Okresní soud proto uzavřel že pokud žalovaná dne datum (na základě výzvy žalobkyně ze dne datum) vystavila fakturu č. hodnota na částku kupní ceny ve výši částka bez DPH, nejedná se o vystavení daňového dokladu, který by odpovídal zákonné povinnosti žalované podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona o DPH, dále daňový doklad neobsahoval náležitosti stanovené § 29 odst. 1 písm. j), k), l) téhož zákona (základ daně, sazbu daně, výši daně). Protože se v případě převáděných nemovitostí jednalo o předmět daně z přidané hodnoty (šlo o zdanitelné plnění, které nebylo od daně osvobozeno), bylo podle § 28 zákona o DPH zákonnou povinností žalované vystavit žalobkyni daňový doklad, který měl podle § 29 odst. 1 zákona o DPH obsahovat jak základ daně, tak i sazbu daně a stejně tak i její výši. Pokud tak žalovaná neučinila, jednoznačně porušila povinnost stanovenou zákonem. Žalobkyně tak nemohla uplatnit odpočet daně ve výši sazby daně 21 %, a to ve výši právě žalované částky částka (viz i dodatečný platební výměr), která představuje sazbu daně 21 % z částky základu daně. Jedná se tak o zásah do absolutního práva žalobkyně jako poškozené (vlastnické právo – zmenšení majetkové hodnoty o částku, kterou nemohla uplatnit na odpočtu u správce daně a jedná se současně o částku, kterou uhradila žalované z titulu kupní ceny) a žalovaná je proto podle § 2910 o. z., povinna žalobkyni nahradit, co tím způsobila, což je zmenšení majetkové hodnoty žalobkyně o částku částka. Jedná se o zaviněné porušení povinnosti žalované, a to s odkazem na domněnku nedbalosti podle § 2911 ve spojení s § 2912 odst. 2 o. z. (žalovaná je insolvenčním správcem, tudíž je zde předpoklad zvláštních znalostí – jak ekonomických, tak právních, které však žalovaná neuplatnila). Žalobě tak bylo okresním soudem vyhověno a žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve výši částka.

6. Rozsudek okresního soudu napadla včas podaným odvoláním žalovaná. Uvedla, že daňový doklad vystavila přesvědčena, že se jedná o plnění osvobozené od DPH v souladu s charakterem uskutečněného plnění. Příslušný daňový doklad vystavila v souladu se svými povinnostmi, nikoliv na žádost žalobkyně, a to na základě vlastního posouzení podmínek uskutečněného plnění. Žádosti žalobkyně o změnu uskutečněného plnění a uplatnění DPH ve výši 21 % žalovaná neakceptovala, když uskutečněné plnění posoudila jako plnění osvobozené od DPH. Tento zřejmý rozpor v posouzení podmínek uskutečněného plnění mezi prodávající a kupující, se stal podnětem pro zahájení kontroly příslušného finančního úřadu, do jehož působnosti předmětná záležitost spadá a řízení dosud probíhá. Přestože v katastru nemovitostí k datu uzavření kupní smlouvy byly na zastavěné ploše evidovány 3 budovy, tak fakticky existuje toliko jejich torzo, přičemž žalovaná neumí nyní doložit, zda přeci jen bylo či nebylo seznatelné dispoziční uspořádání prvního nadzemního podlaží. Předmětné nemovitosti byly zpeněžovány formou výběrového řízení, obálkovou metodou. Právo na uzavření kupní smlouvy dle pravidel výběrového řízení získal zájemce, který předložil v daném termínu nejvyšší cenovou nabídku. Žalobkyně předložila nabídku kupní ceny ve výši částka, pokud kalkulovala s kupní cenou sníženou o odpočet DPH, bylo její povinností uvést skutečně nabízenou finanční částku za předmětné nemovitosti. V nabídce kupní ceny, neuvedla cenu sníženou o DPH, a tuto skutečnost nenavrhla upravit i v rámci kupní smlouvy, resp. nárok na vymezení kupní ceny tak, jak je následně nárokována v podané žalobě. V podmínkách výběrového řízení byla rozhodujícím kritériem pro výběr zájemce konečná výše nabízené kupní ceny, a to za stejných podmínek pro plátce i neplátce DPH. Skutečnost, že kupní cena byla stanovena, jak je uvedeno v kupní smlouvě (tedy bez jednoznačného vymezení DPH), pak byla žalobkyní využita k možnosti cestou náhrady škody dosáhnout snížení kupní ceny, přičemž žalobkyně neřešila nároky z údajně chybně vystavení daňového dokladu při jeho přijetí, ale až po více jak roce, tj. dokud neuplynula doba, po kterou je možné uplatnit odpočet DPH. Vzhledem k tomu, že v rámci řízení se soud soustředil toliko na problematiku samotné daně z přidané hodnoty zůstaly nevyjasněny některé dalšími okolnostmi celé kauzy, zejména zda vůbec žalovaná škoda vznikla, kdy žalovaná škoda vznikla, zda žalobkyně učinila kroky k předejití vzniku škody, zda byla posuzována míra zavinění zúčastněných stran na vzniku škody, zda není nárok uplatňovaný žalobkyní promlčen. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc k novému projednání okresního soudu s tím, že bude zohledněno konečné rozhodnutí příslušného orgánu finanční správy.

7. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že na vystaveném daňovém dokladu byl uveden nesprávný údaj o DPH v nulové výši. Zdůraznila, že okresní soud si mohl dle § 135 o.s.ř. otázku osvobození od DPH posoudit sám, což beze zbytku dodržel, vycházel přitom z rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj. Uplatnění důkazu rozhodnutím odvolacího finančního ředitelství není možné, neboť nastala koncentrace řízení. Totéž se týká tvrzení o stavbách umístěných na pozemku zachycených ve znaleckém posudku, který okresnímu soudu nebyl předložen. Další novotou je pak tvrzení o okolnostech výběrového řízení i to, že žalobkyně aktivně neřešila údajné pochybení ve stanovení DPH do uplynutí doby pro odpočet (nejde přitom o pravdivé tvrzení, když žalované byly zaslány tři výzvy žalobce ze dne datum, datum a datum). Nově se též žalovaná domáhá promlčení. Jde tak o uplatnění námitek v rozporu s § 205a o.s.ř. Přesto žalobkyně vysvětluje, že při úplné destrukci obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla. Sklep v žádném případě nebyl stavbou a další stavby rovněž ne, protože opěrná zeď, oplocení a plotová podezdívka nemají obvodové zdi, nejsou samostatnou věcí, a proto byly nemovitým příslušenstvím věci hlavní, která následuje její osud. Pro osvobození od DPH je pak vedle existence stavby třeba splnit další podmínku, a to že převáděný pozemek nesmí být podle § 56 odst. 1 písm. b/ zákona o DPH stavebním pozemkem. Co je stavebním pozemkem, je definováno v § 56 odst. 2 zákona o DPH. V daném případě bylo prokázáno provádění stavebních prací v podobě demoličních prací za účelem přípravy pozemku k výstavbě bytového domu, tak i k provedení správních úkonů směřujících k umístění stavby. Na základě těchto skutečností je evidentní, že žalobce kupoval pozemky, na kterých byly původní stavby zdemolovány se záměrem na nich vybudovat bytový dům, a proto se jednalo o stavením pozemky ve smyslu § 56 odst. 2 zákona o DPH, které podléhaly DPH. Uvedené se týkalo i zahrady, která z tohoto hlediska byla rovněž stavebním pozemkem.

8. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.) včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu, považoval však za podstatné pro zjištění soukromoprávního nároku na náhradu škody posoudit, jaké skutečně bylo ujednání mezi stranami ohledně DPH v kupní smlouvě v rámci jejího ujednání o kupní ceně. Kupní smlouva ze dne datum obsahuje ujednání o kupní ceně v č.l. III.1 tak, že se kupující (žalobkyně) zavazuje zaplatit prodávající (žalované jako insolvenčnímu správci dlužníka Jméno žalované B.) za předmět převodu celkovou kupní cenu ve výši Anonymizováno adresa Kč. Výslovné ujednání o DPH, zde není obsaženo. Bylo doloženo, že žalobkyně následně datum vyzvala žalovanou k vystavení daňového dokladu na kupní cenu nemovitosti a žalovaná - insolvenční dlužník vystavila fakturu – daňový doklad na částku uhrazenou zálohou bez daně částka, DPH 0. Odvolací soud vyšel z toho, že ani jedné z těchto listin nelze dovodit, že by se strany dohodly na tom, že žalobkyně bude hradit k dohodnuté ceně DPH či že ujednaná cena částka již v sobě DPH zahrnuje, když takové ujednání ve smlouvě není výslovně obsaženo. Odvolací soud proto poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o její povinnosti tvrzení a důkazní o tom, jaké při uzavření kupní smlouvy ze dne datum mezi stranami bylo ujednání o DPH a žalobkyně uvedla, že DPH bylo součástí sjednané ceny, že se takto strany dohodly. Tuto skutečnost v doplněném dokazování před odvolacím soudem potvrdil svojí výpovědí svědek tituly před jménem jméno FO, zároveň uvedené bylo doloženo emailovou korespondencí. Z výpovědi tituly před jménem jméno FO bylo prokázáno, že jako výkonný ředitel se podílel na koncipování kupní smlouvy, přitom se datum dotazoval, jak dojde hrazení DPH, žádal účetní doklad a bylo mu sděleno, že cena je samozřejmě včetně DPH, byl v časovém tlaku v sjednaný termín došli na poštu v adresa, kde smlouvu podepsali, manželka ji podepisovala jako předseda představenstva, tituly před jménem jméno FO byl tomu přítomen, následně šli s tituly před jménem jméno FO za žalovanou na kávu i v této situaci byla zmiňována otázka DPH a opětovně došlo k ujištění o zahrnutí DPH do ceny. Osvobození od DPH se neřešilo. Řešily se více jiné zásadní otázky, aby byla vymazána zástavní práva, aby se mohlo stavět, nebylo očekáváno, že by v DPH mohl být nějaký problém. Poté již následovalo řešení účetní a žádosti o vystavení dokladu, tak jak jsou ve spise. Nabídka byla obálkovou metodou, nějaký rozklad ceny na DPH se nabídce neřešil. Byla uzavřena smlouva budoucí kupní. Ze smlouvy budoucí bylo odvolacím soudem zjištěno, že ujednání o ceně bylo shodné jako v kupní smlouvě. tituly před jménem jméno FO dále ve své výpovědi uvedl, že návrh kupní smlouvy přišel ze strany insolvenčního správce. V nabídce, žádná zmínka o DPH nebyla. jméno FO vystupoval jako realitní makléř ve fázi nabídky a při otvírání obálek. Koncipování smlouvy pak už probíhalo v komunikaci s insolvenčním správcem, konzultována byla s advokátkou tituly před jménem jméno FO. Z emailové korespondence bylo prokázáno, že v emailu ze dne datum tituly před jménem jméno FO uváděl, že ještě by chtěl „požádat o účetní doklad, kde bude rozdělena cena na základ a 21% DPH, minimálně uvést, prosím, do smlouvy.“ Na to bylo reagováno insolvenčním správcem dne datum, že „co se týče uplatnění DPH, tak sjednaná kupní cena je samozřejmě cenou včetně DPH a DPH bude podle platných předpisů.“ K tomu ještě tituly před jménem jméno FO ve své výpovědi uvedl, že následně po uzavření smlouvy, nejprve došlo k výzvám k vystavení dokladu o DPH, došlo k negativní reakci ze strany insolvenčního správce, který změnu postoje nijak nevysvětlil, již se choval zdrženlivě, nereagoval, bylo tak po konzultaci s advokátkou přistoupeno ke krokům ve směru k finančnímu úřadu a k uplatnění nároku u soudu.

10. Odvolací soud hodnotil výpověď tituly před jménem jméno FO i při zohlednění jeho zájmu na výsledku sporu jako věrohodnou, když k jejímu zpochybnění nedošlo, zároveň byla podpořena emailovou korespondencí, jejíž pravost a správnost nebyla též zpochybněna. Odvolací soud tak ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že ujednání o DPH bylo součástí ujednání o ceně. Další důkazy k prokázání téhož (výslech realitního agenta jméno FO, advokátky tituly před jménem jméno FO, účetní jméno FO) byly posouzeny jako nadbytečné. K odvolacím tvrzením žalované ohledně průběhu nabídkového řízení a okolností uzavření smlouvy nemohlo být s ohledem na koncentraci řízení v systému neúplné apelace podle § 119a o.s.ř. přihlíženo.

11. Z úpravy zákona o DPH ve znění účinném k uskutečnění zdanitelného plnění kupní smlouvou z datum (zde úhrady kupní ceny) vyplývá, že podle § 2 odst. 2 zákona o DPH je zdanitelným plněním plnění, které je předmětem daně a které není osvobozeno od daně. Předmětem daně je pak podle § 2 odst. 1, písm. a) dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku. Podle § 20a odst. 1 zákona o DPH povinnost přiznat daň při dodání zboží vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Podle odst. 2 je-li před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, vzniká povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty. To neplatí, není-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.

12. Podle § 28 odst. 1 zákona o DPH je plátce povinen vystavit daňový doklad v případě a) dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, daňový doklad. Podle odst. 5 daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat plnění. Podle § 29 odst. 1 daňový doklad musí obsahovat údaje: i) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) sazbu daně, l) výši daně; tato daň se uvádí v české měně.

13. Podle § 72 odst. 3 zákona o DPH nárok na odpočet daně vzniká plátci okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost daň přiznat. Podle § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH je pro uplatnění nároku na odpočet daně plátce povinen splnit tyto podmínky: a) při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad.

14. Z ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH tak dle odvolacího soudu plyne, že pro nárok na odpočet musí být DPH vůči odběrateli uplatněna, a pokud tomu tak není, nevzniká ani nárok na odpočet ani povinnost vystavit daňový doklad. V daném případě však k uplatnění daně došlo kupní smlouvou a zaplacením kupní ceny včetně DPH. Odpočet v takovém případě slouží k tomu, že plátce daně nemá daň přímo zatěžovat (zásada neutrality DPH), pokud by odběratel daň nehradil neměl by ani právo na odpočet. K tomu však v daném případě nedošlo, když bylo prokázáno, že bylo mezi stranami ujednáno, že DPH bylo součástí ceny. Žalobkyni tak vznikl nárok na odpočet i nárok na daňový doklad obsahující správně vyčíslenou daň.

15. Zákon o DPH ani jiný předpis (např. zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.) neupravuje postup, kterým by si žalobkyně mohla vymoci vystavení správného daňového dokladu v případě, že je nesprávně vystaven na nižší daň na výstupu (v daném případě na nulovou daň) a vystavitel nesprávného dokladu na její žádost opravu neprovede. Ustanovení § 43 odst. 1 zákona o DPH totiž řeší pouze opravy chyb, kterými byla zvýšena daň na výstupu a opravou dojde ke snížení daně. Podle § 73 odst. 6 věta druhá zákona o DPH platí, že je-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu nižší, než která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani uvedené na daňovém dokladu.

16. Pokud tedy součástí kupní ceny bylo zohlednění 21% DPH (§ 47 zákona o DPH), pak v případě, že plnění nepodléhalo osvobození od DPH, nevystavení řádného dokladu o DPH bylo porušením povinnosti stanovené § 28 odst. 1 a 29 odst. 1 zákona o DPH, které je podle § 2910 o.z., v příčinné souvislosti se škodu způsobenou nemožností bez řádné dokladu uplatnit nárok na odpočet ve výši částka. Odvolací soud přitom souhlasí se závěrem okresního soudu o existenci daňové povinnosti, a ztotožňuje se s okresním soudem s citovanou právní úpravou i argumentací obsaženou v odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu v bodech 10 až 20, na které pro stručnost odkazuje.

17. K odvolací argumentaci lze doplnit, že podle § 56 odst. 1 zákona o DPH je od daně osvobozeno dodání pozemku, který a) netvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí a b) není stavebním pozemkem. Definici stavebního pozemku pak obsahuje § 56 odst. 2 tak, že jde o pozemek, na kterém a) má být zhotovena stavba pevně spojená se zemí a 1. který je nebo byl předmětem stavebních prací, nebo správních úkonů za účelem zhotovení této stavby, nebo 2. v jehož okolí jsou prováděny nebo byly provedeny stavební práce za účelem zhotovení této stavby, nebo b) může být podle stavebního povolení, společného povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby podle stavebního zákona zhotovena stavba pevně spojená se zemí. Odvolací soud se shoduje s okresním soudem v tom, že obě strany byly plátci DPH a převáděné nemovitosti tvořily účelový komplex k výstavbě bytového domu, tj. stavby pevně spojené se zemí dle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o DPH, za tímto účelem byly nemovitosti převáděny a byly i předmětem správních úkonů za účelem zhotovení této stavby, a to na základě žádosti žalované, která již datum zahájila řízení o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, přičemž takové řízení je dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č.j. Afs 206/2023-44 správním úkonem dle § 56 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona o DPH. V řízení byl projekt označen jako bytový dům včetně dopravní a technické infrastruktury, byla předložena projektová dokumentace a označení dotčených pozemků zahrnujících převáděné nemovitosti. Došlo též k přípravným bouracím pracím. Žalovaná v řízení před okresním soudem netvrdila a neprokazovala naplnění konkrétních podmínek přiznávajících osvobození u vybraných nemovitostí podle § 56 odst. 3 až 5 zákona o DPH, tj. reálnou existenci stavby a s ní spojeného funkčního celku, jednání se neúčastnila, nemohla být v tomto směru poučena, okresní soud vyšel ze zjištění správce daně při daňové kontrole o tom, že stavby byly zbořeny a správně, jak bylo shora rozvedeno, posoudil, že šlo po pozemky ve smyslu § 56 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona o DPH stavební, k novým tvrzením v odvolacím řízení již nebylo možno přihlížet, tedy nebylo možno důvod pro osvobození dle § 56 odst. 3 až 5 zákona o DPH dovodit.

18. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že předběžnou otázku existence daňové povinnosti si mohl okresní soud sám vyhodnotit, když nebylo dosud pravomocné rozhodnutí správce daně. Pokud žalovaná namítala, že řízení bylo přerušeno do vydání konečného rozhodnutí v daňovém řízení, pak tomu tak není, když usnesením okresního soudu ze dne datum, č.j. spisová značka byl návrh na přerušení řízení zamítnut a rozhodnutí bylo žalované doručeno datum a právní moci nabylo datum.

19. K námitce promlčení je nutno uvést, že žalovaná v řízení před okresním soudem námitku promlčení nevznesla, její odvolací argumentace, že se promlčením okresní soud nezabýval, neodpovídá právní úpravě § 610 o.z., podle které k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Z formulace žalované použité v odvolání není přímo patrné, zda námitku promlčení vznáší, avšak s ohledem na zmínění potřeby posouzení promlčení by odvolací soud námitku za vznesenou považoval, což by v odvolacím řízení nebylo vyloučeno, ale s ohledem na koncentraci řízení je pro skutkové posouzení nutno vycházet ze skutkových zjištění učiněných před okresním soudem. Podle § 611 promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 629 odst. 1 promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 636 odst. 1 o.z. se právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Právo na náhradu škody se tak promlčuje ve tříleté subjektivní lhůtě (§ 629) avšak nejpozději uplynutím desetileté objektivní lhůty běžící ode dne, kdy škoda reálně vznikla.

20. Žaloba ve věci byla podána datum, kupní smlouva byla uzavřena dne datum s tím, že kupní cena byla uhrazena před podpisem. Tvrzení o tom, kdy přesně se tak stalo, v řízení chybělo, s ohledem na nevznesení námitky promlčení i nepřítomnost žalované u jednání, nebylo možno ji k doplnění tvrzení poučovat. Toto datum nevyplývá ani z vystaveného daňového dokladu ze dne datum. Je tak nutno vycházet z data datum, kdy nejpozději nastal okamžik před podpisem kupní smlouvy. K vystavení řádného daňového dokladu pak žalovaná měla podle § 28 odst. 5 zákona o DPH 15denní lhůtu do datum. Tedy žaloba byla podána před uplynutím tří let od tohoto data. Nárok na náhradu škody tak minimálně již z tohoto důvodu není promlčen.

21. Pokud bylo namítáno, že nebyly činěny kroky k prevenci vzniku škody či že postup žalobkyně byl záměrně opožděný, pak lze dodat, že žalovaná o vystavení řádného dokladu požádala před vystavením daňového dokladu ze dne datum, doložila též výzvu k vystavení opravného dokladu z datum a předžalobní výzvu k úhradě dané částky ze dne datum. Žalovaná přitom v průběhu celého daného řízení trvala na tom, že pro opravu dokladu nebyl důvod. Nelze tak shledat zanedbání prevence na straně žalobkyně a nevystavení řádného daňového dokladu klást jakýmkoliv způsobem k tíži žalobkyně.

22. Odvolací soud tak shledal závěr okresního soudu o vzniku práva na náhradu škody na straně žalobkyně za správný, včetně nároku na úrok z prodlení z této částky ve výši 15 % p.a. od datum do zaplacení stejně jako rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění plně odkazuje, proto byl rozsudek okresního soudu potvrzen podle § 219 o.s.ř.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná, a proto má vůči žalované nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně vynaložila náklady na zastoupení advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby – vyjádření k odvolání z datum, za ten jí náleží dle odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve výši částka a paušální náhrada hotových výdajů částka. Dále za účast na jednání soudu dne datum a datum podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, vyjádření na výzvu soudu ze dne datum podle § 11 odst. 1 písm. k) za ty jí náleží dle odměna 3x částka a paušální náhrada částka dle § 13 odst. 1, 4 AT podle znění účinného v době úkonu právní služby. Dále cestovné, tj. dvě cesty adresa a zpět 498 km, kombinovaná spotřeba 8 l/100 km a cena nafty částka, základní náhrada částka dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. celkem částka, zmeškaný čas pak 8 započatých půlhodin po částka dle § 14 odst. 3 AT, a dále DPH 21 % ve výši částka dle § 137 o.s.ř. Náklady žalované v odvolacím řízení tak celkem činí částka, což je částka, kterou jí odvolací soud výrokem II tohoto rozsudku přiznal. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu za úkony vyjádření k odvolání, které předcházely poslednímu vyjádření z datum, když datum, byla žalobkyně informována, že žalovaná je vyzývána k odstranění vad odvolání a zatím žalobkyně nebyla vyzývána k vyjádření, mohla se tedy vyjádřit jedním podáním až v reakci na doplnění odvolání. Taktéž nebylo přiznáno jedno vyjádření z datum na výzvu soudu, když šlo pouze o doplnění, které mělo být obsahem již prvotní reakce na výzvu soudu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Lze proti němu ve věci samé podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být již pro sepis dovolání zastoupen advokátem, pokud není fyzickou osobou, která má právnické vzdělání, nebo právnickou osobou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním.