29 Co 336/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kupkové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 110 750,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 22 C 64/2024-51 ze dne 8. 7. 2024,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II zamítajícím žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení potvrzuje.

II. V části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši částka k rukám advokáta tituly před jménem Karla Goláně, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalobu co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 15,90 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, zamítl, a výrokem III rozhodl, že žalovaná je povinna ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni náklady soudního řízení ve výši částka.

2. Z odůvodnění vyplývá, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČ IČO (dále jen „banka“), byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota, na jejímž základě banka poskytla žalované bezhotovostním převodem částku částka, kterou se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši 15,90 % ročně vrátit v 96 měsíčních splátkách po částka, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru, tj. dne datum. Žalovaná však přestala sjednané splátky ode dne datum hradit, proto banka úvěr zesplatnila a dopisem ze dne datum žalovanou vyzvala k jeho okamžité úhradě. Do zesplatnění žalovaná na úvěr uhradila celkem částku částka. Následně banka pohledávku za žalovanou postoupila s účinností ke dni datum na žalobkyni, což žalované oznámila podáním odeslaným dne datum. Žalobkyně podanou žalobou nárokovala po žalované úhradu částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a úroku ve výši 15,90 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení. Okresní soud měl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru bezhotovostně na účet č. č. účtu částku částka, že žalovaná bance vrátila toliko částka a že se věřitelkou pohledávky za žalovanou stala žalobkyně. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně i přes výzvu dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský zákoník (dále též jen „o.s.ř.“) neoznačila důkazy, které by prokazovaly, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Uzavřel proto, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“), uzavřená smlouva o půjčce č. hodnota je tudíž podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, a žalobkyni tak náleží pouze právo na vrácení jistiny, resp. její dosud nesplacené části ve výši částka. Ve zbývající části shledal žalobu nedůvodnou. Splatnost závazku okresní soud určil s odkazem na § 87 odst. 2 z. s. ú. ve spojení s § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. podle spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce tří dnů, když žalovaná zůstala nečinná a k současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.

3. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku II zamítající žalobu v požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a výroku III ohledně přiznané výše náhrady nákladů soudního řízení, se odvolala žalobkyně. Namítá, že nárok žalobkyně na přiznání úroků z prodlení vyplývá přímo z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši částka, žalovaná ji řádně a včas nesplácela, proto se ocitla dle § 1968 o.z. s jejím plněním v prodlení. Podle § 1958 odst. 2 o.z. pak může věřitel požadovat po dlužníkovi plnění ihned a dlužník je poté povinen věřiteli dluh splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k plnění novému věřiteli (tj. žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky, které jí bylo odesláno dne datum. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva dostala do dispozice žalované a po marném uplynutí stanovené desetidenní lhůty se žalovaná dostala ode dne datum s plněním do prodlení. Od tohoto data žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení, a to minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Dle žalobkyně tedy povinnost vrátit poskytnutou jistinu nevznikla žalované až rozhodnutím okresního soudu, ale již na základě uvedené výzvy. Žalobkyně dále zdůraznila, že žalovaná ani netvrdila, a tudíž ani neprokazovala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Navrhla tedy, aby byl rozsudek okresního soudu v napadené části změněn tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Z důvodu nesouhlasu žalobkyně s rozhodnutím bez jednání, nařídil odvolací soud ve věci soudní jednání, k němuž se však žádná ze stran nedostavila. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované do výroku II není důvodné a do výroku III jen částečně. Pro úplnost krajský soud dodává, že ve věci konal soudní jednání, ačkoliv zástupce žalobkyně požádal o jeho odročení z důvodu nezajištění substituce, neboť zástupce žalobkyně ani netvrdil, že by nebyl schopen zúčastnit se soudního jednání sám a ani tvrzený důležitý důvod pro odročení soudního jednání nedoložil.

6. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o.s.ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem.

7. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o úvěru ze dne datum podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 věty prvé a třetí z. s. ú. ve znění účinném do datum poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání dané smlouvy o úvěru shledává odvolací soud správných závěr okresního soudu, že žalobkyně ani po poučení soudem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala, že by její právní předchůdkyně zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované před uzavřením smlouvy v souladu s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1, 2 z. s. a že je proto nutno považovat tuto smlouvu dle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. za neplatnou. Proti těmto záměrům ničeho nenamítá v odvolacím řízení ani žalobkyně.

12. Neplatnost smlouvy, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze jí na základě této neplatné smlouvy poskytnuté. To, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrované spotřebitelky od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o.z. Povinnost žalované, respektive splatnost jejího závazku tak není vázána na výzvu věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. (jak se mylně domnívá žalobkyně), nýbrž musí být určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Dokud zde není takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o.z.), a nelze tudíž žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o.z.).

13. V projednávané věci přitom účastnice řízení netvrdí, že by taková dohoda o splatnosti byla mezi nimi či mezi žalovanou a právní předchůdkyni žalobkyně uzavřena, a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka plyne, že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze na určení doby nahlížet jako na sui generis určení lhůty k plnění.

14. Ve shodě se shora uvedeným okresní soud postupoval, když výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tím byla splatnost povinnosti žalované (poprvé) soudem určena. Z doručenek ve spise vyplývá, že rozsudek okresního soudu byl zástupci žalobkyně doručen dne datum a žalované dne datum (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalovaná proti rozsudku odvolání nepodala a odvolání žalobkyně nesměřuje proti výroku I, nabyl rozsudek okresního soudu ve výroku I dne datum právní moci a je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení (§ 159, § 159a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud tedy vychází z toho, že podle § 87 z. s. ú. je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jistinu, resp. její dosud nesplacenou část ve výši částka, a tato povinnost se stala splatnou až dne datum.

15. Z uvedeného tedy vyplývá, že okresní soud správně vycházel z toho, že ke dni jeho rozhodnutí (datum) nebyla uvedená povinnost ještě splatnou, proto žalovaná nemohla být v prodlení s jejím plněním (§ 1968 o.z.), a proto požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení správně zamítl. Pro rozsudek odvolacího soudu je však rozhodující stav v době jeho vyhlášení dne datum (§ 154 odst. 1, § 211 o.s.ř.), a proto odvolací soud přihlíží k tomu, že v průběhu odvolacího řízení se uvedená povinnost žalované stala dne datum splatnou (jde o přípustnou novou skutečnost podle § 205a písm. f/ o.s.ř.). Žalobkyně přitom tvrdí, že jí žalovaná po vydání napadeného rozsudku ničeho nezaplatila. Ani žalovaná netvrdí, že by tomu tak bylo. Proto odvolací soud uzavírá, že od datum je žalovaná v prodlení s plněním uvedené povinnosti, a žalobkyně tak má vůči ní podle § 1970 o.z. právo na zaplacení úroku z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne datum do zaplacení, avšak toliko právě z částky částka, odpovídající rozdílu mezi částkou částka (kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě neplatné smlouvy poskytla) a částkou částka (kterou žalovaná žalobkyni vrátila).

16. Pokud jde o výši přiznaného úroku z prodlení, je nutno vyjít z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V projednávané věci se žalovaná dostala do prodlení s úhradou přiznané pohledávky dne datum. K tomuto dni představovala výše úrokové sazby 12,75 % ročně.

17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 2,25 % (rozdíl mezi požadovanou výší 15 % a zákonnou výší 12,75 %) ročně z částky částka od datum do zaplacení jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a to v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

18. Ve zbývající části výroku II a ve výroku I nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto rozsahu zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o.s.ř.).

19. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl nově o nákladech řízení u okresního soudu a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o.s.ř.). Pro posouzení otázky, zda a která z účastnic má v projednávané věci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, je podle § 142 odst. 1, 2 o.s.ř. rozhodující míra jejich úspěchu ve věci samé, kterou je však třeba posuzovat s ohledem na celý předmět řízení včetně příslušenství. Žalobkyně tak měla v řízení před okresním soudem úspěch co do jí přisouzené částky částka. Oproti tomu žalovaná byla v řízení úspěšná co do zamítnutého požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 15,90 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku dne datum činil částka, a (s ohledem na následný výsledek odvolacího řízení) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, který činil částka, tj. v součtu částka. Celkem tedy žalobkyně nárokovala ke dni vyhlášení rozsudku okresního soudu částku částka, kdy žalobkyně byla úspěšná z 61 % a žalovaná z 39 %. Z toho je zřejmé, že v řízení u okresního soudu byla procesně úspěšnější žalobkyně a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů v rozsahu 22 % (61 % - 39 %). Jinak je tomu v odvolacím řízení, neboť jeho předmětem byl toliko požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, z čehož žalobkyně měla úspěch pouze co do úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení. Ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu tedy žalobkyně v odvolacím řízení uplatňovala přiznání částky částka a úspěšná byla v částce částka. Žalobkyně byla úspěšná z 30,1 % a žalovaná z 69,6 %. Z toho je zřejmé, že v odvolacím řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, proto by měla podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení před krajským soudem. Jelikož však žalovaná žádné náklady nevynaložila, rozhodl odvolací soud tak, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem právo.

20. Výše náhrady nákladů soudního řízení žalobkyně před okresním soudem spočívá v odměně za právní zastupování ve výši částka za 4 úkony právní služby po částka za úkon (příprava a převzetí věci, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby, účast u soudního jednání dne datum) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), dále paušální náhradě hotových výdajů po částka za 4 shodné úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. celkem částka (úprava § 14b odst. 5 písm. a) AT se zde neuplatní z důvodu nenaplnění podmínky stanovené v § 14b odst. 1 AT), 21 % DPH ve výši částka a částka za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem částka. Přiznaným 22 % odpovídá částka částka.

21. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, podané u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, je vyjma výroku o nákladech řízení přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o.s.ř. zastoupen advokátem.