29 Co 345/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a JUDr. Petry Kořínkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neexistence věcného břemene, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 6. 2025, č. j. 13 C 66/2024-103,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu na určení, že neexistuje věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch vlastníka pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, k tíži pozemků p. č. , hodnota, a p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Výrokem II rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 21 488 Kč k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, jako vlastník mj. pozemků p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , které mají zapsány v rozsahu vymezeném geometrickým plánem oprávnění z věcného břemene chůze a jízdy k pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, dle smlouvy o věcném břemeni ze dne , datum, , a z této smlouvy jsou pak pozemky povinnými k několika dalším pozemkům, mj. k p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, k. ú. , adresa, . Na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, mezi , právnická osoba, a.s. a manžely , jméno FO, a , jméno FO, si tito účastníci v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu vzájemně zřídili věcné břemeno chůze a jízdy. Mj. bylo ve prospěch p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve vlastnictví , právnická osoba, a.s. zřízeno toto věcné břemeno ve stanoveném rozsahu po částech pozemků p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v místě podél p. č. , Anonymizováno, , a ve stanoveném rozsahu přes pozemek p. č. , Anonymizováno, podél pozemků p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, a zkoseno k p. č. , Anonymizováno, bylo zřízeno stejné věcné břemeno ve prospěch p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Směnou smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a , právnická osoba, . žalovaná nabyla do vlastnictví mj. část původního pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , která byla oddělena geometrickým plánem jako nová parcela p. č. , Anonymizováno, . Věcné břemeno chůze a jízdy bylo do katastru nemovitostí zapsáno s pozemkem p. č. , Anonymizováno, podle smlouvy z roku 1999. Mezi účastnicemi není sporu o tom, že na základě smlouvy z roku 1999 byl i pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, pozemkem oprávněným, a to k pozemkům p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Účastnice rovněž nesporovaly vznik a existenci věcného břemene v roce 1999 a to že oprávnění panujícího pozemku se při jeho zřízení vztahovalo na pozemek p. č. , Anonymizováno, jako celek (tj. že nebylo vymezeno jen k některé jeho části).

3. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně má dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), naléhavý právní zájem na určení neexistence věcného břemene, neboť jen tímto způsobem je možné docílit změny zápisu v katastru nemovitostí, když dle tvrzení žalobkyně toto věcné břemeno neexistuje. Neshledal důvodnou námitku věci zahájené podle § 83 o. s. ř., neboť řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení (katastrálním řízení sp. zn. , Anonymizováno, ), ale byla v něm posuzována jako otázka předběžná pro účely správního rozhodnutí, není pro soud v jiném řízení závazná. Ohledně existence předmětného věcného břemene uzavřel, že oddělením sice vzniká nový pozemek, nelze se však ztotožnit s žalobkyní v tom, že jako samostatný pozemek již oprávnění z původní služebnosti nemůže mít. Původní pozemek p. č. , Anonymizováno, byl jako celek pozemkem panujícím a tuto „vlastnost“ s sebou nese každá jeho část, včetně té části, která byla oddělena a pod samostatným parcelním číslem převedena na žalovanou. Z ničeho tak nevyplývá, že by oddělovaná část měla své vlastnosti a oprávnění ztratit, neboť tento způsob zániku věcného břemene není uveden v § 1299 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3561/2018, ze kterého plyne, že při rozdělení pozemku, který je zatížen služebností cesty, na více samostatných věcí (pozemků), přičemž příslušná cesta zasahuje všechny nově vzniklé pozemky, jsou touto služebností i nadále zatíženy všechny pozemky vzniklé v důsledku rozdělení. Za nerozhodné považoval okresní soud to, zda oddělená část pozemku (nově vzniklý pozemek) má přímé napojení na veřejnou komunikaci, či má toto jen umožněné formou výprosy či jakkoli smluvně, anebo nemá vůbec, neboť to nemůže způsobit zánik věcného břemene. Za nedůvodnou považoval námitku žalobkyně, že nově vzniklý pozemek p. č. 60/10 se netýká toho, co bylo sjednáno ve smlouvě z roku 1999, a že žalobkyně si toto sjednala s , právnická osoba, a.s., aby areál pojišťovny a parkoviště měly přístup do , adresa, určité kvality, a stejně tak nemovitosti žalobkyně, která si ve vnitrobloku koupila pozemek pro své parkoviště. Věcné břemeno nebylo sjednáno jako časově omezené, ani nebylo omezené na konkrétní subjekty. Žalobkyně si tak musela být vědoma toho, že vlastníci pozemků se mohou měnit a že se pozemky mohou rozdělit, a chtěla-li tomuto důsledku zabránit, měla možnost sjednat obsah smlouvy o zřízení věcného břemene odlišně. Nedošlo ani k nepřípustnému převodu služebnosti na jiný pozemek ve smyslu § 1265 odst. 1 o. z., jak namítá žalobkyně, neboť nejde o situaci, kdy by oprávněný převedl právo z věcného břemene z jednoho pozemku na jiný. Bez relevance je též námitka, že dochází k zvětšování služebnosti tím, že ji nově realizuje i žalovaný, neboť v dané věci nejde o spor o rozsah služebnosti dle § 1264 odst. 2 o. z. a samotná změna obsahu služebnosti nemůže způsobit její zánik. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení vynaložené v souvislosti se zastoupením advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to odměnu za dva úkony právní služby učiněné v roce 2024 (2 x 3 100 Kč) a za dva úkony učiněné v roce 2025 (2 x 3 700), čtyři režijní paušály (2 x 300 Kč a 2 x 450 Kč), cestovní náhrady ve výši 1 726 Kč stanovené podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., náhradu promeškaného času ve výši 900 Kč (§ 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem tedy ve výši 21 448 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně. Namítá, že došlo ke změně a rozšíření věcného břemene původně zapsaného ze smlouvy z roku 1999, ačkoliv podle § 1258 o. z. je věcné břemeno vždy spíše menší než větší. Součástí směnné smlouvy, dle níž žalovaná nabyla pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , není ujednání ohledně věcného břemene, proto nemohlo vzniknout a podle § 1264 odst. 2 o. z. se služebnost nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující věci ani změnou hospodaření na panujícím pozemku, podle § 1265 o. z. pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem. Namítá, že nevyznačení cesty věcného břemene geometrickým plánem správním orgánem ani soudem činí rozhodnutou věc neurčitou, nepřezkoumatelnou a pro žalobkyni nesrozumitelnou a nevykonatelnou. Součástí smlouvy z roku 1999 není pozemek žalované. Oddělením pozemku p. č. , Anonymizováno, od pozemku panujícího p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (žalobkyně zřejmě míní oddělení p. č. , Anonymizováno, od pozemku p. č. , Anonymizováno, ) vznikl pozemek nový, jiný a odlišný od panujícího, tedy nikoliv pozemek panující. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 28/99, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1187/2019 a na komentář z roku 2013 k § 1265 – Spáčil a kol. a komentář z roku 2017 - Petrov, Výtisk, Beran a kol., podle kterých práva spojená s pozemkovou služebností není možné převést na jiný pozemek ve vlastnictví oprávněného ani na vlastníka jiného pozemku, lze je převádět pouze s převodem panujícího pozemku. Poukazuje na to, že žalovaná nepředložila katastru (ani žalobkyni a soudu) jakýkoliv právní doklad z oblasti veřejného práva nebo z oblasti práva závazkového, který by ji opravňoval ke vstupu na pozemky p. č. , hodnota, a p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Pozemkovou služebnost lze převádět pouze s převodem panujícího pozemku, avšak žalovaná není vlastnice panujícího pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Vkladovou listinou pro zápis práva věcného břemene nemůže být smlouva z , datum, , neboť to odporuje § 8 zák. č. 256/2013 Sb. Má za to, že již od roku 1811 platí, že oddělený pozemek od pozemku panujícího je pozemkem novým a jiným, na který nelze převést věcné břemeno bez vědomí nebo souhlasu vlastníka zatíženého pozemku. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu projednání.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.) včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

7. Odvolací soud, pokud jde o skutková zjištění, vycházel z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů a ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) zjištěno okresního soudem.

8. Okresní soud správně zjistil, že kupní smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene z , datum, uzavřenou mezi , právnická osoba, a.s. (prodávající) a manžely , Anonymizováno, a , právnická osoba, (kupující) a manžely , jméno FO, a , jméno FO, (kupující) došlo jednak k prodeji pozemků p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a jednak jí bylo zřízeno mj. ve prospěch pozemku p. č. , Anonymizováno, v rozsahu vymezeném geometrickým plánem přes pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, věcné břemeno chůze a jízdy. Věcné břemeno chůze a jízdy bylo zřízeno na dobu časově neomezenou. Zároveň bylo ujednáno, že práva vyplývající z tohoto smluveného věcného břemene přecházejí s vlastnictvím mj. pozemku p. č. , Anonymizováno, na jejich nabyvatele a povinnosti vyplývající ze smluveného věcného břemene přechází na nabyvatele zatížených pozemků p. č. , hodnota, a 68/1. Smlouvou o směně nemovitých věcí uzavřenou dne , datum, mezi , právnická osoba, . a žalovanou byl do vlastnictví žalované převeden mj. pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, o výměře 39 m2. Z geometrického plánu č. , hodnota, (výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí) plyne, že původní výměra pozemku p. č. , Anonymizováno, činila 645 m2, nová výměra pozemku p. č. , Anonymizováno, je 606 m2 a pozemku p. č. , Anonymizováno, 39 m2. Podle výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, je jako vlastnice pozemků p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, zapsána , Jméno zmocněnce, (tj. žalobkyně) a uvedené pozemky zatěžuje věcné břemeno chůze a jízdy na základě smlouvy o věcném břemeni ze dne , datum, v rozsahu vyznačeném geometrickým plánem, a to mj. ve prospěch pozemku p. č. , Anonymizováno, ; právní účinky vkladu nastaly dne , datum, .

9. Po právní stránce okresní soud správně posoudil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř., neboť předmětem řízení je určení, že na nemovitých věcech ve vlastnictví žalobkyně nevázne věcné břemeno, které je podle údajů katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalované. V situaci, kdy mezi účastnicemi existuje spor o existenci tohoto práva, lze změny zápisu v katastru nemovitostí dosáhnout toliko na základě soudního rozhodnutí, jímž bude určeno, že sporné věcné břemeno neexistuje. Určovací žaloba je tak v daném případě způsobilým prostředkem k vytvoření pevného právního základu pro právní vztah účastnic a k postavení najisto, zda předmětné věcné břemeno na nemovitých věcech žalobkyně vázne, či nikoli.

10. Pro věc je podstatné, zda pozemek p. č. , Anonymizováno, , který byl oddělen od panujícího pozemku p. č. , Anonymizováno, , má z hlediska předmětného věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, nadále statut panujícího pozemku či nikoli. Tedy jde o posouzení otázky, zda oddělením p. č. , Anonymizováno, z panujícího pozemku p. č. , Anonymizováno, a jeho převodem do vlastnictví žalovaného došlo k zániku věcného břemene či nikoliv.

11. Okresní soud na projednávanou věc správně aplikoval úpravu zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

12. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

13. Podle § 1264 odst. 2 o. z. služebnost se nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující věci, ani změnou hospodaření na panujícím pozemku.

14. Podle § 1265 odst. 1 o. z. pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem.

15. Podle § 1151 o. z. při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla nadále, nesmí však být rozšířeno, ani se stát obtížnějším. Prospívá-li věcné břemeno jen některým dílům, zanikne vzhledem k dílům ostatním.

16. Služebnost je věcným právem k věci cizí, které zatěžuje vlastníka věci (služebného pozemku) povinností něco trpět nebo něčeho se zdržet. Občanský zákoník rozděluje služebnosti na osobní, tj. služebnosti zřízené ve prospěch konkrétní osoby, a na služebnosti pozemkové, u nichž je oprávněným subjektem vlastník věci, panujícího pozemku, v jehož prospěch byla služebnost zřízena. Z povahy pozemkových služebností vyplývá, že změna vlastnictví panujícího pozemku nezpůsobuje zánik služebnosti, ale její přechod na nového vlastníka; přechod nebo převod panujícího pozemku do vlastnictví jiného subjektu tak způsobí změnu oprávněného subjektu ex lege. Obecně přitom platí, že byla-li služebnost (např. služebnost chůze a jízdy, jako tomu je v projednávané věci) zřízena ve prospěch panujícího pozemku jako právo věcné, zásadně svědčí každé jeho části, neplyne-li ze smlouvy o zřízení věcného břemene něco jiného. Tento závěr odpovídá povaze služebnosti jako věcného práva ve smyslu § 1257 o. z., jakož i ustáleným judikaturním východiskům (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3596/2022, 22 Cdo 2016/2007, 22 Cdo 584/2021).

17. Pozemkové služebnosti mohou zaniknout jen z důvodů zákonem stanovených. Občanský zákoník upravuje důvody zániku služebnosti v § 1299 až 1302, kde však rozdělení panujícího pozemku jako důvod zániku pozemkové služebnosti uvedeno není. Pozemkové služebnosti zanikají jednak ze zákona v případě trvalé změny, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku (§ 1299 odst. 1 o. z.), jednak rozhodnutím soudu o zrušení služebnosti (§ 1299 odst. 2 o. z.), jednak výmazem z veřejného seznamu na základě dohody stran o zrušení služebnost (§ 1300 odst. 1 o. z.), a jednak uplynutím doby, na kterou byly zřízeny; nic takového však žalobkyně v projednávané věci netvrdí. S rozdělením panujícího pozemku občanský zákoník ale ani jiný právní předpis zánik služebnosti nespojuje (jak správně uvedl již okresní soud).

18. Naopak občanský zákoník v § 1151 stanoví, že při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla nadále, nesmí však být rozšířeno, ani se stát obtížnějším. Prospívá-li věcné břemeno jen některým dílům, zanikne vzhledem k dílům ostatním. Zákonodárce tedy považuje za pravidlo zachování služebnosti i po rozdělení panující věci, samotné rozdělení panujícího pozemku bez dalšího nevede k zániku služebnost. Rozdělením pozemku však nesmí dojít k rozšíření věcného břemene postihujícího služebný pozemek, tedy nesmí dojít k takovému zatížení služebné věci, na které strany při sjednávaná věcného břemene nemohly pomýšlet. Ze systematického zařazení ustanovení § 1151 v oddílu 4 (značeného „Oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení spoluvlastnictví“) hlavy II části první občanského zákoníku je zřejmé, že toto ustanovení dopadá na panující věc, která je (byla) předmětem spoluvlastnictví a jež se při oddělení ze spoluvlastnictví či při jeho zrušení a vypořádání rozdělila, jak vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 22 Cdo 584/2021. V něm Nejvyšší soud posuzoval situaci, kdy došlo nejprve ke zřízení věcného břemeně ve prospěch panujícího pozemku, z něhož až následně byl geometrickým plánem oddělen nový panující pozemek, jehož vlastníkem se stal na základě darovací smlouvy žalobce (šlo tedy o situaci obdobou, jako je v projednávané věci). Uzavřel, že z § 1264 odst. 2 o. z. vyplývá, že rozdělením panující věci nemůže bez dalšího dojít k rozšíření míry služebnosti a že změna hospodaření na panujícím pozemku sama o sobě nevede ke změně jejího obsahu; zdůraznil, že rozhodující je potřeba panujícího pozemku v době zřízení služebnosti. Nejvyšší soud tedy v tomto rozhodnutí rovněž vychází z toho, že rozdělením panujícího pozemku služebnost nezanikne. Ostatně z obdobných závěrů vychází i judikatura vztahující se k předchozím právním úpravám. V rozhodnutí 15. 2. 1930, sp. zn. Rv II 314/29, Nejvyšší soud (v poměrech § 847 obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb.) uzavřel, že při fyzickém rozdělení panujícího pozemku zůstává každá oddělená část oprávněna k výkonu služebnosti, pokud rozdělením nenastalo nadměrné zatížení služebného statku, s nímž strany při zřízení služebnosti nemohly počítat nebo podle smluvního úmyslu nepočítaly. Na tento závěr navazuje i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2016/2007 (v poměrech občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.), podle něhož, bude-li rozdělen panující pozemek, může vlastník každého nového pozemku vykonávat služebnost. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3561/2018, plyne, že při rozdělení pozemku ve vztahu ke služebnosti cesty zůstávají nově vzniklé pozemky služebností dotčeny v původním rozsahu, zasahuje-li služebnost i nadále všechny tyto části. Současně Nejvyšší soud uvedl, že případné nepřiměřené důsledky změny poměrů je třeba řešit prostředky směřujícími k omezení nebo zrušení služebnosti, popř. ochranou proti jejímu excesivnímu výkonu (nikoli popřením samotné existence služebnosti).

19. Naopak odkaz žalobkyně na judikaturu „Vážný 10.830“, tedy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1931, sp. zn. R I 414/31, není přiléhavý. Uvedené rozhodnutí vycházelo z tehdejší pozemkově knižní úpravy a řešilo především otázku, za jakých podmínek lze po rozdělení panujícího statku provést knihovní zápis služebnosti pro nové vlastníky, tedy otázku odlišnou od nyní posuzované věci. V projednávaném případě totiž nejde o nové zřízení či přenesení služebnosti na jiný panující pozemek, nýbrž o posouzení, zda služebnost již dříve zřízená ve prospěch původního panujícího pozemku svědčí i oddělené části tohoto pozemku a přechází na jejího nabyvatele. Pro posouzení této otázky jsou proto podstatnější závěry novější judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2016/2007, sp. zn. 22 Cdo 3561/2018 a sp. zn. 22 Cdo 584/2021, z nichž vyplývá, že rozdělením panujícího pozemku služebnost nezaniká, nemůže však v důsledku něho dojít k nepřípustnému rozšíření služebnosti nebo k nadměrnému zatížení služebného pozemku.

20. Shora uvedená rozhodnutí tedy podporují právní závěr, z něhož správně vyšel okresní soud, že rozdělení panujícího pozemku samo o sobě nevede k zániku služebnosti. Pro projednávanou věc je též podstatné, že žalobkyně ani netvrdila konkrétní okolnosti, z nichž by (pokud by byly prokázány) bylo možno dovodit vznik nadměrného zatížení služebného pozemku, s nímž původní smluvní strany nemohly počítat. Samotná změna parcelního označení a převod oddělené části panujícího pozemku na jiného vlastníka takový následek bez dalšího nezpůsobí.

21. Okresní soud tedy z kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, správně zjistil, že služebnost chůze a jízdy byla zřízena ve prospěch pozemku p. č. 60/2 jako celku, neboť ze smlouvy neplyne, že by se měla vztahovat jen k některé jeho části. Současně bylo ve smlouvě výslovně ujednáno, že právo přechází s vlastnictvím tohoto pozemku na nového vlastníka. Věcné břemeno následně vzniklo vkladem do katastru nemovitostí, přičemž tato skutečnost je mezi účastníky nesporná.

22. Okresní soud správně (v souladu se shora již citovanou judikaturou) uzavřel, že následným oddělením části panujícího pozemku p. č. , Anonymizováno, , nově označené jako p. č. , Anonymizováno, , a jejím převodem do vlastnictví žalované na základě shora uvedené směnné smlouvy věcné břemeno nezaniklo. Občanský zákoník ani jiný právní předpis totiž s rozdělením panujícího pozemku zánik služebnosti nespojuje (jak již bylo shora uvedeno). A jelikož služebnost podle smlouvy prospívala celému panujícímu pozemku p. č. , Anonymizováno, před jeho rozdělením (každé jeho části), jsou služebné pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, nadále (po oddělení p. č. , Anonymizováno, ) zatíženy ve prospěch obou pozemků p. č. , Anonymizováno, i p. č. , Anonymizováno, .

23. Podle § 1265 odst. 1 o. z. pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem. V uvedeném ustanovení se odráží skutečnost, že pozemková služebnost je spojena s určitým panujícím pozemkem, a tímto způsobem je určena oprávněná osoba (nepřímo skrze vlastnické právo k panujícímu pozemku). Oprávnění ze služebnosti nemůže oprávněná osoba převést (cedovat) na jinou osobu ani na vlastníka jiného pozemku. Pozemkovou služebnost lze tedy převádět toliko s převodem panujícího pozemku, neboť osobou oprávněnou je vždy jeho vlastník. V projednávané věci však nedošlo k nedovolenému převodu služebnosti na jinou osobu ani k nedovolenému spojení služebnosti s jiným panujícím pozemkem ve smyslu § 1265 odst. 1 o. z. (jak namítá žalobkyně). Oddělením části původního pozemku p. č. , Anonymizováno, , nově označené jako p. č. , Anonymizováno, , a jejím převodem na žalovanou totiž nedošlo ke vzniku jiného panujícího pozemku ani ke spojení služebnosti s jiným panujícím pozemkem ve smyslu § 1265 odst. 1 o. z., neboť jde stále o tutéž část zemského povrchu, pro niž bylo věcné břemeno smlouvou ze dne , datum, zřízeno; součet výměry oddělené parcely č. , Anonymizováno, a zbytku původní parcely č. , Anonymizováno, zůstává shodný s výměrou původního panujícího pozemku. Samotné oddělení části pozemku a její nové evidenční označení proto neznamená, že by služebnost byla nově spojována s jiným panujícím pozemkem (s jinou částí zemského povrchu). Naopak jde o trvání již existujícího věcného břemene ve prospěch oddělené části původního panujícího pozemku, pro nějž celý (pro každou jeho část) bylo zřízeno.

24. Nedošlo ani k rozšíření služebnosti způsobem, jak namítá žalobkyně. Z pozemku p. č. , Anonymizováno, byla sice oddělena jeho část, čímž vznikl nový pozemek p. č. , Anonymizováno, , avšak stále se jedná o část připadající původně k pozemku p. č. , Anonymizováno, a součet výměr těchto pozemků odpovídá původní výměře pozemku p. č. , Anonymizováno, před jeho dělením, který disponoval oprávněním z věcného břemene v celém svém původním rozsahu.

25. Námitka žalobkyně, že došlo ke změně a rozšíření věcného břemene, ač podle § 1258 o. z. má být rozsah nebo obsah služebnosti spíše menší než větší, rovněž není důvodná. V projednávané věci totiž nejde o spor o určení rozsahu nebo obsahu služebnosti, ale o spor o určení neexistence věcného břemene. Pokud se jedná o rozšíření služebnosti ve smyslu toho, že ji nově vykonává osoba žalovaného, pak tato skutečnost nemůže mít za následek zánik věcného břemene, a pro předmětné řízení tak není podstatná. Rozšíření služebnosti v tomto smyslu totiž jako důvod zániku služebnosti není v ustanoveních o způsobech zániku služebností (§ 1299-1302 o. z.) upraveno. Otázka možného nepřiměřeného zvýšení zatížení služebného pozemku v důsledku rozdělení panující věci může být předmětem řízení o zápůrčí žalobě, nikoli řízení o určení existence či neexistence takového věcného břemene.

26. Neobstojí ani námitka, že ve směnné smlouvě, na jejímž základě žalovaná nabyla pozemek p. č. , Anonymizováno, , není ujednání o věcném břemeni, a proto nemohlo vzniknout. Rozhodující totiž není, zda následná převodní (směnná) smlouva obsahovala ujednání o služebnosti, nýbrž to, že jde o pozemkovou služebnost spojenou s panující nemovitostí. Z povahy pozemkových služebností vyplývá, že změna vlastnictví panujícího pozemku nezpůsobuje zánik služebnosti, ale přechod služebnosti na nového vlastníka panujícího pozemku, k němuž dochází ex lege. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 4682/2009 uvedl, že „v případě, kdy jde o případ věcného břemene ad rem, věcné břemeno přechází s vlastnictvím na nabyvatele“. Z uvedeného závěru plyne, že v případě pozemkové služebnosti není třeba, aby každá další převodní smlouva znovu obsahovala ujednání o již existujícím věcném právu, neboť toto právo přechází spolu s vlastnictvím panující věci bez dalšího.

27. Důvodná není ani námitka žalobkyně, že smlouva z roku 1999 nemůže být podkladem pro zápis práva odpovídajícího služebnosti do katastru nemovitostí, neboť v ní není uveden pozemek p. č. , Anonymizováno, , a že by takový zápis odporoval § 8 zákona č. 256/2013 Sb. Žalobkyně přehlíží, že posouzení otázky, zda konkrétní listina splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru nemovitostí a zda její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, náleží katastrálnímu úřadu ve vkladovém řízení podle § 17 katastrálního zákona. V nyní projednávané věci však soud neposuzuje správnost postupu katastrálního úřadu ve vkladovém řízení, nýbrž řeší otázku existence služebnosti jako práva věcného. Z tohoto hlediska je podstatné, že smlouva z roku 1999 jednoznačně označovala tehdy existující panující pozemek p. č. , Anonymizováno, jako celek, ve prospěch celého tohoto pozemku byla služebnost zřízena. Pozemek p. č. , Anonymizováno, v době uzavření této smlouvy neexistoval (a tedy v ní logicky nemohl být uveden) a vznikl teprve následným oddělením části původního pozemku p. č. , Anonymizováno, . Za tohoto stavu je správný závěr okresního soudu, že se služebnost zřízená smlouvou ze dne , datum, vztahuje i na oddělenou část původního pozemku nově označenou jako p. č. , Anonymizováno, a že s převodem vlastnického práva k této části přešlo na žalovanou i odpovídající oprávnění ze služebnosti. Souhlasu žalobkyně jako vlastnice služebného pozemku k rozdělení panujícího pozemku ani k převodu jeho oddělené části nebylo zapotřebí.

28. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl okresní soud ke správnému závěru, že z panujícího pozemku p. č. , Anonymizováno, si nově oddělený pozemek p. č. , Anonymizováno, ponechal oprávnění z předmětného věcného břemene, tj. statut panujícího pozemku, když pozemek p. č. , Anonymizováno, měl před jeho dělením v celém rozsahu charakter panujícího pozemku, a tudíž správně žalobu na určení neexistence předmětného věcného břemene jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně rovněž správného nákladového výroku mající oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu správného odůvodnění výroku o nákladech řízení odvolací soud pro stručnost v příslušné části odkazuje na rozsudek okresního soudu.

29. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná, která by tak měla podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné jí však nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.