29 Co 346/2024

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kupkové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená rodné přijmení Datum narození žalované , IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vydání movitých věcí, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 5 C 72/2023-166 ze dne 2. 7. 2024

I. Odvolání žalobce se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu ve výroku III o nákladech řízení potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu co do vydání smaltovací cedule s nápisem , Anonymizováno, “ a , Anonymizováno, – , Anonymizováno, a výrokem II uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat žalobci telefon bakelit, staré dečky, 2 ks podnos Alpaka, 2 ks cedule pojišťovna, lampu stojací, 2 ks kování, obraz hrázděný dům, obraz dvě ženy, starý kalendář, lampu lihovou, dřevěný kufr vojenský z doby první republiky, rádio Tesla, mosaznou postel a kosu. Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění nákladového výroku vyplývá, že okresní soud neshledal předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení žalované, neboť měla v řízení o věci samé převažující neúspěch a žalovaný se sám ještě nezastoupen advokátem dlouho snažil (od , datum, a opakovaně v roce 2022) s ní domluvit, ale vždy z toho sešlo z důvodů výlučně na její straně. Právo na náhradu nákladů řízení by tak podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř."), příslušelo procesně úspěšnějšímu žalobci. Okresní soud však dále přihlédl ke komunikaci účastníků, resp. jejich zástupců v době bezprostředně předcházející podání žaloby, z níž vyplývá, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení, neboť věci v jím vytvořeném seznamu nebyly žalobci vráceny. Manžel žalované zareagoval sdělením, že jsou připraveni označené věci a dvě další vydat. Zástupce žalobce však podmiňoval převzetí věcí provedením kompletního vyúčtování, ačkoliv takový postup nelze považovat za standardní, a stanovil žalované k vyzvednutí věcí pouze jeden termín , datum, , který žalované nevyhovoval (jeho odřeknutí nehodnotí okresní soud jako výmluvu, neboť se jednalo o dobu před Vánocemi), uvedla, že bude k dispozici až od , datum, . Jiné datum pro vyzvednutí věcí již nebylo nikým navrženo a zástupce žalobce , datum, podal žalobu na vydání věcí. Dle okresního soudu tak žalovaná v reakci na předžalobní výzvu již projevila ochotu věci žalobci vydat a nesabotovala jeho snahu o vyřešení záležitosti smírnou cestou (na rozdíl od doby předcházející). Pokud by účastníci, resp. jejich zástupci, byli navzájem vstřícnější, lépe komunikovali a žalovaná jako dlužník byla aktivní v nabízení termínů k vyzvednutí věcí (nepeněžitý dluh měl být podle § 1955 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, splněn v místě její provozovny), nemuselo k podání žaloby o vydání věcí dojít. Okresní soud proto shledal předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci dle § 150 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba účastníci řízení.

3. Žalobce se odvolala proti výrokům I a III rozsudku okresního soudu, neuvedl však žádné důvody.

4. Žalovaná se odvolala proti výroku III rozsudku okresního soudu o nákladech řízení a navrhla, aby byl změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit jí náhradu nákladů řízení. Namítá, že ona i její manžel byli pro zástupce žalobce vždy kontaktní a několikrát mu sdělili, že věci, které požaduje žalobce vydat, jsou k vydání připravené v provozovně žalované. Zástupcem žalobce však stanovil jediný termín, z něhož se včas omluvila a navrhla stanovení pozdějšího termínu. Po podání žaloby i po prvním jednání soudu prostřednictvím svého zástupce opět několikrát informovala žalobce, resp. jeho zástupce, že věci jsou připraveny v její provozovně k převzetí, nechť sám žalobce navrhne několik termínů (odkazuje na e-maily z , datum, , , datum, a , datum, ). Veškerá komunikace zůstala bez odezvy a muselo proběhnout celkem , hodnota, jednání. Od počátku je zřejmé, že věci (kromě cedule „národní škola“ a petlice) se nachází v její provozovně a že je připravena je žalobci vydat. Po celé řízení poukazovala na to, že podání žaloby nebylo důvodné, neboť byla a je připravena žalobci věci vydat. Žalobce dosud neučinil žádný krok k převzetí věcí. Jeho jednání tak vnímá jako obstrukční. Nečinnost žalobce vedla k tomu, že jí vznikly náklady ve výši , částka, .

5. Žalobce ve vyjádření ze dne , datum, k odvolání žalované uvedl, že odvolání a celé jednání žalované je pro něj překvapující. Z důkazů předložených soudu vyplývá, že právě on se více než dva roky před podáním žaloby domáhal po žalované vrácení věcí a žalovaná jeho výzvy odmítala a neměla zájem mu věci vydat, pouze mu sdělovala banální výmluvy ohledně jím navržených termínů. Byl to právě on, kdo byl aktivní a měl zájem věc vyřešit, avšak žalovaná to odmítala. Proto byl nucen vyhledat advokáta. Žalovaná sice s odstupem času reagovala na výzvy jeho zástupce, nicméně jím navržený termín předání věcí odmítla, a žalobce tak spatřoval, že se opakuje jednání žalované, když se věcí domáhal a ona neměla zájem mu je vydat. Neviděl tak jiné řešení než žalobu. Jednání žalované oznámil v srpnu 2022 policii, s čímž byla žalovaná srozuměna, ale ani pak neměla zájem věci vydat. Z toho je zřejmé, že podání žaloby bylo důvodné, neboť žalovaná až poté začala komunikovat, nebyla však schopná žalobci sdělit přesné vymezení věcí, které by mu měla vydat, a z tohoto důvodu bylo v řízení pokračováno. Ač žalovaná tvrdila, že je připravena věci vydat, při místním šetření se zjistilo, že některými věcmi nedisponuje. Proto muselo být postaveno najisto, jakými věcmi žalovaná disponuje a jakými nikoliv, což bylo v řízení prokázáno. Ač s rozsudkem zejména ve výroku III nesouhlasil, jelikož byl ve věci samé v naprosté většině úspěšný, následně usoudil, že bude rozhodnutí okresního soudu respektovat i v nákladovém výroku. Není mu však zřejmé, z čeho žalovaná dovozuje, že by jí mělo příslušet právo na náhradu nákladů řízení, když byl on v řízení v rozsahu cca 90 % úspěšný a § 143 o. s. ř. nelze použít, neboť žalovaná dva roky před podáním žaloby neměla zájem mu věci vrátit, i když se o to snažil. Proto žalobce navrhuje, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku III potvrzen.

6. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda odvolání žalobce má potřebné náležitosti. Podle § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle § 212a odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i z jiných důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst. 2). Podle § 212a odst. 2 o. s. ř. rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a § 209) žádné odvolací důvody.

7. Jelikož žalobce v odvolání neuvedl odvolací důvod (v čem spatřuje nesprávnost napadených výroků I a III rozsudku okresního soudu či jeho postupu) ani odvolací návrh (čeho se odvoláním domáhá), vyzval jej okresní soud usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, podle § 43 odst. 1 o. s. ř., aby v tomto směru odvolání doplnil; k tomu mu stanovil lhůtu 10 dnů od doručení výzvy a poučil ho o tom, že nebude-li odvolání ve stanovené lhůtě o tyto náležitosti doplněno, odvolací soud odvolání odmítne. Ačkoliv byla tato výzva zástupci žalobce doručena , datum, , žalobce odvolání ve stanovené lhůtě ani poté nedoplnil. V odvolání žalobce tak není uveden jakýkoliv odvolací důvod, a proto rozsudek okresního soudu nelze k odvolání žalobce přezkoumat (§ 212a odst. 2 o. s. ř.). Proto odvolací soud žalobcovo odvolání odmítl podle § 43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalované, tj. pouze ve výroku III o nákladech řízení, a odvolání žalované důvodným neshledal.

9. Rozhodování o nákladech řízení v občanském soudním řízení se řídí zásadou úspěchu ve věci upravenou v § 142 o. s. ř. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Výjimku ze zásady úspěchu ve věci upravuje ustanovení § 143 o. s. ř., podle kterého žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Jelikož přiznání náhrady se může v konkrétním případě jevit jako nepřiměřeně tvrdé, stanoví § 150 o. s. ř., že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

10. V projednávané věci okresní soud správně vychází z toho, že žalobce byl v řízení úspěšný v požadavku na vydání čtrnácti z celkem šestnácti položek konkrétních (shora již uvedených) movitých věcí, a tedy měl úspěch v rozsahu cca 87,5 %, oproti tomu žalovaná měla úspěch pouze ohledné dvou zamítnutých položek, tj. v rozsahu 12,5 %.

11. Jelikož žalovaná měla ve sporu převažující neúspěch, příslušelo by jí právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně pouze tehdy, pokud by svým chováním nezavdala příčinu k podání žaloby. V tomto směru okresní soud správně objasnil, že účastníci spolu vedli poměrně častou e-mailovou a whatsappovou komunikaci, z níž vyplývá, že žalobce se snažil o vypořádání vzájemných vztahů s žalovanou minimálně od , datum, . Intenzivně s ní o tom komunikoval zejména v roce 2022. Jak plyne ze záznamu této komunikace ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , žalovaná opakovaně žalobci přislíbila součinnost, vždy z toho však sešlo z důvodů výlučně na její straně, např. se odvolávala na vyřizování osobních a rodinných záležitostí, na očekávanou návštěvu, péči o svou matku nebo na svůj nepříznivý zdravotní stav. K tomu žalovaná sice v řízení předložila lékařské zprávy (operační protokol ze dne , datum, a propouštěcí zprávu ze dne , datum, Fakultní nemocnice v Motole a ambulantní zprávu ze dne , datum, Fakultní nemocnice , adresa, ), z nichž vyplývá, že je onkologickým , podezřelý výraz, , , datum, podstoupila operaci, od 12. 8. do , datum, byla hospitalizována v nemocnici, následně jí byl doporučen klidový režim a stanovena kontrola u praktického lékaře do tří dnů od propuštění a kontrola na ambulantní klinice v odstupu sedmi až deseti dnů k odstranění stehů a dne , datum, absolvovala ambulantní vyšetření s tím, že datum další kontroly bylo stanoveno na den , datum, . To však žalované nebránilo v tom, aby vydání věcí žalobci sama zajistila v jiných termínech roku 2021, 2022 či na počátku roku 2023 a takový konkrétní termín, který by jí samotné vyhovoval, žalobci navrhla, nebo mohla (jak správně zmínil již okresní soud) zajistit žalobci potřebnou součinnost prostřednictvím jiné zmocněné osoby. To však žalovaná neučinila. Žalobce tak začal s žalovanou komunikovat prostřednictvím svého zástupce (advokáta). Ten jí zaslal předžalobní výzvu z , datum, , v níž zrekapituloval, že žalované zanechal k prodeji zboží (jednotlivé věci zde specifikované) v celkové hodnotě , částka, , a uvedl, že mu nebyly předány peníze za prodané zboží ani mu nebylo zboží vráceno a že žalovanou nesčetněkrát marně vyzýval k vyřešení celé situace smírnou cestou; nakonec vyzval žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši , částka, . Na to manžel žalované odpověděl dopisem (bez data), že žalobce opakovaně nežádal žalovanou o vrácení zboží nebo o uhrazení určité částky, že žalovaná ho několikrát informovala, že zboží je neprodejné, nechť si jej vyzvedne, a že nemají žádný zájem si zboží ponechat; závěrem byl žalobce vyzván, ať si zboží vyzvedne v provozovně žalované do 1 týdne od doručení dopisu, a to po předchozí domluvě. Nato reagoval zástupce žalobce dopisem ze , datum, , v němž uvedl, že žalobce si s žalovanou domluvil schůzku, na níž mělo dojít k vrácení zboží a vyplacení peněz, nicméně žalovaná ji odsouvala z absurdních důvodů, a že v zaslaném vyjádření nebylo popsáno zboží, které by mělo být žalobci vráceno, proto není zřejmé, jaké zboží, o němž se hovoří, by si měl vyzvednout; zažádáno bylo o identifikaci neprodaného zboží a seznamu prodaného zboží včetně prodejní ceny. Manžel žalované odpověděl dopisem (bez data), že mezi účastníky existoval jenom ručně vyhotovený seznam zboží s poznámkou o ceně za případný prodej, že za prodané zboží žalobce dostal vždy peníze v hotovosti při osobní návštěvě, což bylo stvrzeno podpisem do seznamu, že žalobce byl několikrát informován o neprodejnosti některého zboží, a že v důsledku toho, že žalobce neustále vozil další zboží, stávaly se záznamy nepřehlednými; zboží pro žalobce bylo specifikováno podle výčtu v předžalobní výzvě s doplněním o mosaznou postel a kosu a žalobce byl vyzván, ať si ho co nejdříve, po předchozí domluvě, vyzvedne. Dopisem z , datum, zástupce žalobce sdělil, že jsou uváděny buď nepravdivé nebo neúplné informace, proto zčásti zopakoval svá dřívější vyjádření, že kvůli neúplnosti seznamu zboží, jež má být vráceno, vznesl požadavek na kompletní vyúčtování zboží předaného žalobcem žalované od počátku spolupráce, s uvedením cen požadovaných žalobcem, prodaného zboží včetně získaných peněz a prodaného zboží, za nějž byly žalobci předány peníze, a zboží, které nebylo prodáno a je připraveno k vyzvednutí, a že teprve tehdy, jestliže by vyúčtování odpovídalo skutečnému stavu, je žalobce ochoten nachystané zboží odvést z provozovny žalované; nakonec bylo uvedeno, že převzetí zboží lze provést dne , datum, . Žalovaná odpověděla dopisem z , datum, , že odvoz zboží před Vánocemi není možný, a stanovila dobu od , datum, s tím, že konkrétní termín musí být sjednán předem. Konkrétní termín však v tomto dopisu ani jinak žalobci nenavrhla a neučil tak ani sám žalobce či jeho zástupce. Poté byla žalobcem dne , datum, podána žaloba o vydání věcí.

12. Z uvedeného plyne, že žalovaná sice s žalobcem před podání žaloby komunikovala, avšak dostatečně aktivní nebyla a neustálým odsouváním řešení problému (odůvodněným z její stany péčí o matku, rodinnou návštěvou, zdravotním staven apod.) bránila žalovanému ve vyzvednutí věcí (neposkytla mu potřebnou součinnost k jejich vyzvednutí). Ačkoliv poté, co jí byla doručena předžalobní výzva z , datum, , opakovaně (sama i prostřednictvím svého manžela) sdělovala, že věci lze v její provozovně vyzvednout, jím navrženy termín , datum, odmítla, a ačkoliv žalobci sdělila, že po , datum, již bude vyzvednutí věcí možné, konkrétní termín mu sama nenavrhla (ačkoliv právě takový postup by byl obvyklý). Přístup žalované k řešení vydání věcí byl tedy i po doručení předžalobní výzvy liknavý a žalobce se s ohledem na předchozí negativní zkušenost s ní již obrátil na soud. Žalovaná tak právě svojí liknavostí zavdala příčinu k podání žaloby o vydání věcí. Na tom nic nemění e-maily ze dne , datum, , , datum, a , datum, (na které poukazuje žalovaná v odvolání), jejichž obsahem byla snaha žalované vyřešit otázku, které věci má dosud v dispozici a které nikoliv, v nichž současně dávala najevo připravenost k vydání věcí, neboť tyto e-maily byly odeslány až po zahájení řízení (po podání žaloby). Okresní soud tedy správně uzavřel, že nebyly naplněny předpoklady § 143 o. s. ř., neboť právě žalovaná svým liknavým přístupem k vydání věcí zavdala příčinu k podání žaloby, a tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

13. Právo na náhradu by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. naopak příslušelo procesně úspěšnějšímu žalobci, a to v rozsahu 75 %, odpovídajícím rozdílu mezi úspěchem žalobce (87,5 %) a úspěchem žalované (12,5 %). Okresní soud však v odůvodnění napadeného usnesení vysvětlil, že shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání této náhrady žalobci ve smyslu § 150 o. s. ř. Žalovaná v komunikaci se zástupcem žalobce po doručení předžalobní výzvy (na rozdíl od předchozí komunikace, kterou do té doby vedla s žalobcem samotným) již vyjádřila ochotu věci vydat, avšak nenavrhla konkrétní termíny. Oproti tomu zástupce žalobce v této komunikaci podmiňoval vyzvednutí věcí celkovým vyúčtováním vztahu s žalovanou, ačkoliv absence tohoto vyúčtování sama o sobě mu nijak nebránila v tom, aby od žalované věci, které má (měla) v dispozici, vyzvedl, a po , datum, již on ani samotný žalobce žalovanou neoslovili (zjevně ovlivněni předchozí negativní zkušeností se žalovanou – jejím dlouhodobě liknavým postupem a opakovanými výmluvami). Oboustranná nedostatečná vstřícnost a nedostatky ve vzájemné komunikaci na straně obou účastníků v době předcházející zahájení řízení tak zabránily možnému odklizení sporu před podáním žaloby. Proto by dle okresního soudu nebylo spravedlivé procesně úspěšnějšímu žalobci právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznat. Tento závěr okresního soudu o aplikaci § 150 o. s. ř., který je s ohledem na shora uvedené přiléhavým, žalovaná v odvolání nezpochybňuje, a i žalobce se jej rozhodl respektovat (jak uvedl ve vyjádření k odvolání). Ostatně v situaci, kdy odvolání žalobce bylo omítnuto, by jen k odvolání žalované do výroku o nákladech řízení nebylo možné změnit tento výrok v její neprospěch, neboť by tím byla porušena zásada zákazu reformationis in peius (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1145/24 ze dne , datum, ).

14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III – jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně – jako věcně správný potvrdil.

15. V odvolacím řízení byli jak žalobce, tak žalovaná úspěšní pouze částečně. Odvolání žalobce (který se po jeho podání rozhodl napadené rozhodnutí okresního soudu respektovat, a odvolání proto nedoplnil) bylo pro vady odmítnuto, avšak v souvislosti s tím žalovaná náklady nevynaložila. Náklady vynaložila pouze v souvislosti se svým odvoláním (na odměnu a hotové výdaje svého zástupce /advokáta/ za tento úkon právní služby), avšak v požadavku na změnu nákladového výroku v odvolacím řízen úspěšná nebyla. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2, § 146 odst. 3 o. s. ř.).