29 Co 361/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Lenky Rutové a Mgr. Kateřiny Kupkové ve věci žalobce: Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 17 506,83 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 110 C 5/2023-124 ze dne 13. 6. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I o věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částka s příslušenstvím. Z odůvodnění vyplývá, že vyšel ze zjištění, že žalobce měl u žalované čtyři účty, a to účet č. č. účtu (správně č. č. účtu) Premium konto, účet č. č. účtu běžný účet eurový a dále dva spořící účty č. č. účtu a č. č. účtu. Žalobce smlouvy o vedení těchto účtů vypověděl datum, měsíční výpovědní doba skončila ve čtvrtek datum. Podle bodu 63. části označené jako „Následky ukončení smlouvy o účtu“ Obchodních podmínek pro účty a platby žalované (dále též jen „OP“) je banka povinna s kladným zůstatkem klienta naložit dle jeho dispozic do sedmi pracovních dnů od zrušení účtu. Tato lhůta uplynula datum, a žalovaná tak měla povinnost naložit s prostředky žalobce na jeho zrušených účtech dle jeho pokynu do datum. Okresní soud proto uzavřel, že do té doby nebyla v prodlení. Dále okresní soud uzavřel, že nebyla v prodlení ani od datum do datum. Vyhodnotila totiž žalobcovy obchody v období od datum do datum a datum a datum - zejména pokud jde o zdroj peněz, účel a věcné plnění transakce – jako rizikové, podezřelé. Proto ho podle § 9 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnorů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML“), vyzvala e-mailem, aby se podrobil kontrole a doložil daňové přiznání, výpis z účtu u právnická osoba., výpis transakcí společnosti Anonymizováno a dědickou smlouvu nebo jiný relevantní doklad původu tohoto majetku. Na to žalobce reagoval sdělením, že platby přijaté dne datum a datum jsou vratky karetních transakcí, že jsou to stejné prostředky, které z účtu odešly ve prospěch brokera Anonymizováno, kde má zřízen účet pro obchodování s akciemi. Ačkoliv ho žalovaná e-mailem z datum informovala, že na sdělení požadovaných informací a předložení uvedených listin trvá, v e-mailu z datum reagoval dotazem, na základě kterého konkrétního ustanovení zákona je po něm toto požadováno, vyžádané listiny jí však nepředložil. Kontrola tak neproběhla úspěšně, a proto žalovaná podle § 15 AML zablokovala prostředky na účtech žalobce. Že žalovaná postupovala v souladu s uvedeným zákonem, ve zprávě z datum potvrdil právnická osoba (dále jen „FAÚ“), který žalovaná informovala nejprve dne datum o tomto postupu formou oznámení o podezřelém obchodu podle § 18 AML a následně o tom, že datum zrušila aplikaci § 15 odst. 1 AML. Jelikož žalovaná oprávněně prostředky žalobce na jeho účtech zablokovala, nemohla se dostat do prodlení, a nevznikla jí tudíž povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ze zůstatků na účtech za dobu od datum do datum ve výši žalobcem požadovaných částka. Výrokem II okresní soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku, což odůvodnil procesním úspěchem žalované [§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)].

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví. Namítá, že rozsudek je nesprávný, tendenčně pojatý, že byl vydán pouze na základě tvrzení žalované, která nebyla osvědčena. Zpráva FAÚ objektivně nic neříká, pracuje jen s jednostrannými informacemi od žalované, a nelze si tak na základě ní o věci vytvořit objektivní představu. Na dotazy žalované odpověděl několikrát, a to na základě zcela nevěrohodných zpráv od žalované, které mu chodily z nezabezpečených e-mailů. Tvrdil a prokázal, že prostředky na účet obdržel již v roce 2019 a 2020, uvedl, že se jednalo o finanční plnění společnosti 1. Art právnická osoba Výpis z účtu právnická osoba., kam původně prostředky obdržel, byl doložen a tento zdroj byl i zřetelně označen. Další prostředky žalobce obdržel z obchodování na burze od firmy právnická osoba., která je 100 % dceřinou společností žalované. Sdělil, že dědickou smlouvu či doklady nedisponuje, tento titul nabytí se požadovaných skutečností netýkal. Libovolný až arogantní přístup žalované se projevuje v tom, že nepřipouští diskusi, když jí zaslal dotaz, dle čeho se domáhají těchto dokumentů, tak mu žalovaná znemožnila nakládat s finančními prostředky na všech účtech, nejen na účtu, jehož se kontrola týkala. Dále namítá, že podle § 9 odst. 1 písm. a) AML kontrolu klienta povinná osoba provádí před uskutečněním obchodu, nejpozději v době, kdy je zřejmé, že dosáhne hodnoty částka nebo vyšší. Žalovaná tedy neměla oprávnění kontrolovat transakce, které proběhly před více než rokem. Žalovaná se snaží vnutit názor, že podle § 9 odst. 1 písm. c) ALM lze provádět kontrolu kdykoli bez jakýchkoliv pravidel, když pouze označí transakce za podezřelé. Odmítla konkretizovat obchod, který jí přišel podezřelý, a vymluvila se na počítačový systém, který věci vyhodnocuje, a na mlčenlivost. Žalovaná měla alespoň konkretizovat, v čem spatřuje podezřelý obchod, pro který vyžaduje kontrolu, což neučinila, a požadované platby ani nedefinovala v rámci § 6 odst. 1 ALM. Pokud by byl přijat výklad, že dle § 9 odst. 1 písm. c) ALM může povinná osoba provádět kontrolu kdykoliv, bez limitu, byla by ostatní ustanovení § 9 ALM zbytečná. Žalovaná nekonkretizovala důvody zahájení kontroly, co jí přišlo po dvou letech podezřelé, proto je její postup svévolný a šikanózní. Přestože jejím požadavkům vyhověl, odmítla uskutečnit jeho příkaz. V důsledku zablokováním finančních prostředků nemohl uskutečnit běžné platby a musel si zdroj sehnat jinde. Z toho, že následně byly prostředky uvolněny bez jeho součinnosti, je patrné, že k ničemu podezřelému nedošlo. Žalovaná pouze formalisticky tvrdila, že její postup je v souladu se zákonem, aniž uvedla faktické informace, kterými by svůj postup ospravedlnila. Sám soud prvního stupně považuje postup žalované za „bezbřehý“. Za nesprávný žalobce považuje i výrok o nákladech řízení, neboť mu žalovaná až po zahájení řízení zaplatila 55 % žalované částky.

3. Žalovaná k odvolání žalobce navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. V řízení je projednáván nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení z předmětných částek nacházejících se na účtech žalobce vedených žalovanou, a to za období od datum do vyplacení předmětných prostředků žalobci. V průběhu řízení žalovaná uhradila žalobci část těchto úroků za období od datum do zaplacení. Předmětem řízení tak zůstaly úroky z prodlení od datum do datum. Nemohla být v prodlení s výplatou prostředků v období do datum, neboť v té době ještě neuplynula lhůta k jejich výplatě dle příslušných obchodních podmínek, a do datum v prodlení nebyla, neboť do té doby byly prostředky na účtech blokovány podle § 15 AML. V průběhu řízení doložila, že postupovala správně jako osoba povinná dle § 2 AML. Byl to žalobce, kdo odmítl jí poskytnout součinnost v rámci kontroly klienta dle § 9 AML. Její postup aproboval i FAÚ.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení a odvolání žalobce shledal důvodným pouze v části směřující proti výroku o nákladech řízení. Se souhlasem účastníků za splnění podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez nařízení odvolacího jednání.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se žalobou původně domáhal zaplacení částky celkem částka z titulu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, a to z částky 219 741, částka od datum do datum (tj. ve výši částka), z částky částka od datum do datum (tj. částka), z částky částka od datum do datum (tj. částka) a z částky částka od datum do datum (tj. částka). Žalovaná uznala, že od datum až do vyplacení zůstatků na zrušených účtech žalobci byla v prodlení, a žalobci z titulu úroků z prodlení z uvedených částek za dobu od datum do datum resp. do datum zaplatila dne datum částku částka (jak je doloženo potvrzením ČSOB na č. l. 56 spisu). V reakci na to vzal žalobce se souhlasem žalované v tomto rozsahu žalobu zpět, a okresní soud proto usnesením ze dne datum řízení co do částky částka zastavil (§ 96 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem řízení tak zůstal požadavek žalobce na zaplacení částky částka z titulu zákonného úroku z prodlení ze zůstatků na účtech za období od datum do datum.

6. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, ze kterých i odvolací soud vychází. Bylo tak okresním soudem správně zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovanou dne datum „Smlouvu o premium kontu“, na jejímž základě se zavázala zřídit a vést pro žalobce platební účet č. č. účtu, a dne datum „Smlouvu o běžném účtu“, v níž se zavázala žalobci poskytovat službu vedení účtu č. č. účtu a dále spořící účty č. č. účtu a č. č. účtu. Podle včleňovací doložky v těchto smlouvách jsou součástí smluv „Obchodní podmínky pro účty a platby“. Z předložených OP okresní soud zjistil, že podle části B oddílu I. bodu 57 OP v případě výpovědi smlouvy o účtu ze strany majitele účtu činí výpovědní doba 1 měsíc. Podle čl. B, oddílu I. bodu 63. OP je ČSOB povinna s případným kladným zůstatkem na účtu naložit dle dispozice klienta do 7 pracovních dnů od ukončení smluvního vztahu. Mezi účastníky je dále nesporné, že dne datum žalovaný shora uvedené smlouvy vypověděl.

7. Okresní soud správně uzavřel, že uplynutím měsíční výpovědní lhůty byly smlouvy ukončeny dne datum. Mezi účastníky je nesporné, že k tomuto dni měl žalobce na účtech zůstatky, a to na účtu č. č. účtu částku částka, na účtu č. č. účtu částku částka, na účtu č. č. účtu částku částka a na účtu č. č. účtu částku částka (částka). Mezi účastníky není sporu o tom, že prvý z uvedených zůstatků žalovaná žalobci vyplatila datum a další tři datum.

8. Okresní soud dále z e-mailové korespondence žalobce s pracovnicí žalované jméno FO zjistil, že jméno FO e-mailem z datum požádala žalobce s odkazem na zákon č. 253/2008 Sb. o poskytnutí informace o přijatých platbách na účet žalobce na jeho účet „136**** (tj. účet č. č. účtu) za období od datum do datum a o přijatých platbách ze dne datum a datum, a sice jaký je původ finančních zdrojů, účel a věcné plnění transakce. Na to žalobce reagoval e-mailem z datum sdělením, že neobchoduje s drogami, zbraněmi, úplatky nebere, není a nebyl exponován v politice ani jiných korupčních kauzách, řádně platí daně a jiné zákonem stanovené poplatky. K požadovanému sdělil, že prostředky pochází z jeho dlouhodobého majetku a že platby přijaté datum a datum jsou vratky karetních transakcí, identické prostředky, které banka v minulosti prostřednictvím karetní transakce poukázala ve prospěch brokera Trading 212, kde má zřízený účet pro obchodování s akciemi. E-mailem z 5. 8. jméno FO žalobci sdělila, že je nezbytné, aby žalobce doložil daňové přiznání, výpis z účtu (vedený u právnická osoba., z kterého mu přicházejí prostředky na účet u ČSOB, a. s.), výpis transakcí ze společnosti Trading 212, dědickou smlouvu nebo jiný relevantní doklad prokazující původ majetku. Na to žalobce reagoval e-mailem z datum, kdy žádal doložit, na základě jakého zákonného ustanovení jsou po něm uvedené skutečnosti požadovány. Následně došlo dne datum k zablokování prostředků na účtech žalovaného. O tom byl žalobce informován dopisem žalované doručeným mu do datové schránky dne datum (č.l. 77), jak potvrdil žalobce při jednání dne datum. V tomto dopisu žalovaná rovněž vysvětlila, že k blokaci přistoupili podle § 15 AML, a opětovně uvedla informace a doklady, které jsou po žalobci vyžadovány.

9. K dotazu soudu právnická osoba, Odbor analytický podáním z datum soudu sdělil, že prováděl šetření na základě oznámení o podezřelém obchodu z datum podle § 18 AML podaného společně povinnými osobami ČSOB, a. s. (tj. žalovanou) a právnická osoba. Důvodem byla zjištění povinných osob detekujících podezřelý obchod ve smyslu § 6 AML, riziko převodu majetku bez zjevného ekonomického smyslu zakrývající skutečnou transakci, kdy klient opakovaně prováděl nápadně více peněžních operací během jednoho nebo ve dnech bezprostředně následujících, a následné chování žalobce spočívajícího v odmítání podrobit se kontrole. Kontrolovány byly obchody, které probíhaly na účtech žalobce (klienta ČSOB, a. s.) i v roce 2022, tedy až do doby podání oznámení o podezřelém obchodu. FAÚ neshledal v postupu žalované pochybení. K otázce, zda vysvětlení žalobce poskytnuté bance včetně dokladů bylo dostačující, FAÚ sdělil, že ČSOB, a. s. v oznámení o podezřelém obchodu konstatuje, že žalobce odmítá doložit původ majetku, tvrdí, že se jedná o rodinným majetek, což se bance nepodařilo z jí dostupných informačních zdrojů ověřit. Tuto situaci lze dle FAÚ hodnotit jako nedostatečné poskytnutí součinnosti ze strany klienta. Dne datum žalovaná informovala FAÚ, že zrušila tohoto dne aplikaci § 15 odst. 1 AML, kterým odmítla uskutečnit obchody klienta z důvodů neposkytnutí potřebné součinnosti při kontrole, v souladu s tímto ustanovením následně žalovaná ukončila obchodní vztah s žalobcem k datum. FAÚ nezjistil v rámci provedené analýzy negativní informace k osobě žalobce, respektive k původu majetku, kterým disponoval, a proto své šetření dne datum ukončil.

10. Podle § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit bez vyzvání věřitele.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pro posouzení oprávněnosti požadavku žalobce na zaplacení úroku z prodlení za období od datum do datum je podstatné, zda povinnost žalované naložit se zůstatky na účtu dle dispozic žalobce byla již splatná. Okresní soud přitom správně uzavřel, že s ohledem na ustanovení části B. oddílu I bodu 63 OP byla žalovaná povinna se zůstatky na účtech žalobce naložit dle jeho dispozic, tedy vyplatit je žalobci, do 7 pracovních dnů od ukončení smluvního vztahu, tj. v daném případě do 7 pracovních dnů od datum, a tato lhůta uplynula dne datum. Tohoto dne se tedy uvedená povinnost žalované stala splatnou, a tedy nejdříve od následujícího dne (datum) mohla být žalovaná se splněním této povinnosti v prodlení.

14. Okresní soud dále správně posuzoval oprávněnost zablokování žalobcových účtů žalovanou podle příslušných ustanovení zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnorů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML“).

15. Podle § 6 odst. 1 AML podezřelým obchodem se pro účely tohoto zákona rozumí obchod uskutečněný za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo podezření, že v obchodu užité prostředky jsou určeny k financování terorismu, nebo že obchod jinak souvisí nebo je spojen s financováním terorismu, anebo jiná skutečnost, která by mohla takovému podezření nasvědčovat, zejména pokud a) klient provádí výběry nebo převody na jiné účty bezprostředně po hotovostních vkladech, b) během jednoho dne nebo ve dnech bezprostředně následujících uskuteční klient nápadně více peněžních operací, než je pro jeho činnost obvyklé, c) počet účtů zřizovaných klientem je ve zjevném nepoměru k předmětu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům, d) klient provádí převody majetku, které zjevně nemají ekonomický důvod, anebo provádí složité nebo neobvykle objemné obchody, e) prostředky, s nimiž klient nakládá, zjevně neodpovídají povaze nebo rozsahu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům, f) účet je využíván v rozporu s účelem, pro který byl zřízen, g) klient vykonává činnosti, které mohou napomáhat zastření jeho totožnosti nebo zastření totožnosti skutečného majitele, h) klientem nebo skutečným majitelem je osoba ze státu, který nedostatečně nebo vůbec neuplatňuje opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, i) povinná osoba má pochybnosti o pravdivosti získaných identifikačních údajů o klientovi, nebo j) klient odmítá podrobit se kontrole nebo odmítá uvést identifikační údaje osoby, za kterou jedná.

16. Podle § 9 odst. 1 písm. c) AML kontrolu klienta provádí povinná v době trvání obchodního vztahu. Podle § 9 odst. 2 AML kontrola klienta zahrnuje d) průběžné sledování obchodního vztahu včetně přezkoumávání obchodů prováděných v průběhu daného vztahu za účelem zjištění, zda obchody jsou v souladu s tím, co je povinné osobě známo o klientovi a jeho podnikatelském a rizikovém profilu, e) přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků nebo jiného majetku, kterého se obchod nebo obchodní vztah týká. Podle § 9 odst. 7 AML klient poskytne povinné osobě informace, které jsou k provedení kontroly nezbytné, včetně předložení příslušných dokladů.

17. Podle § 15 odst. 1 písm. bod 3. AML povinná osoba odmítne uskutečnění obchodu nebo navázání obchodního vztahu anebo, není-li to zvláštním právním předpisem vyloučeno, ukončí obchodní vztah v případě, že je dána povinnost identifikace nebo kontroly klienta a a) klient neposkytne potřebnou součinnost při kontrole, nebo c) má-li osoba provádějící identifikaci nebo kontrolu pochybnosti o pravdivosti informací poskytnutých klientem nebo o pravosti předložených dokladů.

18. Podle § 18 odst. 1 věty prvé a druhé AML povinná osoba vyhodnocuje dostupné informace a zjišťuje podezřelý obchod. Zjistí-li povinná osoba v souvislosti se svou činností podezřelý obchod, oznámí to Úřadu bez zbytečného odkladu.

19. Z citovaných ustanovení vyplývá, že banka (která je povinnou osobou ve smyslu § 2 AML) je povinna provádět kontrolu klienta v době trvání obchodního vztahu (tj. např. v době trvání smlouvy o vedení účtu, jako tomu bylo v tomto případě). Proto zjistí-li tzv. podezřelý obchod, je oprávněna vyzvat klienta ke sdělení informací nezbytných k provedení kontroly a k předložení příslušných dokladů. Jestliže se klient odmítne podrobit kontrole nebo jsou-li pochybnosti o získaných údajích, o pravosti dokladů předložených při kontrole klientem, je povinná osoba oprávněna odmítnout uskutečnění obchodů či navázání obchodního vztahu, případně obchodní vztah ukončit (§ 15 AML). V praxi se v případě banky může jednat o blokaci prostředků na účtu do doby poskytnutí řádné součinnosti klientem při kontrole. Uvedený zákon přitom nestanoví lhůtu, po kterou je povinná osoba oprávněna takto postupovat (nestanoví časové omezení), jelikož jde o zásah do práv klienta, je třeba postupovat bez zbytečného odkladu, aby tento zásah byl omezen na minimum.

20. Okresní soud tedy správně uzavřel, že žalovaná (banka) byla podle § 9 odst. 1 písm. c) AML povinna provádět kontrolu klienta (žalobce) v době trvání vztahu ze smluv o vedení účtů. Operace na účtu žalobce č. č. účtu posoudila jako rizikové, a to konkrétně platby přijaté na účet žalobce v období od datum do datum v celkové výši částka, a stejně tak posoudila jako rizikové platby přijaté na účet datum a datum v celkové výši částka. Jedná se tzv. podezřelý obchod ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b), d), e) AML, neboť žalobce opakovaně prováděl nápadně více peněžních operací během jednoho dne resp. ve dnech bezprostředně následujících. Proto žalovaná v rámci kontroly (kterou je povinna provádět) vyzvala žalobce, aby doložil mj. účel těchto plateb a původ uvedených prostředků, a to e-mailem jméno FO z datum a datum a následně i dopisem doručeným žalobci datum. Ačkoli byl žalobce opětovně vyzván, aby osvětlil původ finančních prostředků a jejich účel a toto doložil konkrétními listinami, vysvětlil pouze platby z datum a datum. Pokud jde o platby přijaté v období od datum do datum, k těmto ničeho nedoložil. Pouze opakovaně bez jakýchkoliv dokladů a bližší specifikace sděloval, že jde o prostředky pocházející z jeho dlouhodobého majetku a úspor. Ani toto tvrzení však blíže neobjasnil a jakkoliv nedoložil, přestože podle § 9 odst. 7 AML byl povinen žalované poskytnout tyto informace a příslušné doklady, které byly k provedené kontroly žalovanou nezbytné. Okresní soud tedy správně uzavřel, že ačkoli žalobce poskytl žalované součinnost, nebyla tato dostatečná, a tudíž žalovaná oprávněně podle § 15 AML dne datum zablokovala finanční prostředky na účtech žalobce.

21. Žalobce již v řízení před soudem prvního stupně argumentoval tím (a stejně tak činí i v odvolání), že v dopisech z datum a datum žalované sdělil svá tvrzení ohledně účelu plateb a doložil výpis z účtu v KB a.s. (přijetí výpisu žalovaná potvrdila). To však žalovaný učinil až po zablokování účtů. Navíc sám žalobce (ve vyjádření ze dne datum na č.l. 112-113) potvrdil, že ani v těchto dopise žalované nepředložil daňové přiznání ani doklady k původu majetku, jehož se sporné obchody týkaly. Není důvodný jeho argument, že žalovaná ve výzvě neupřesnila, jaké konkrétní daňové přiznání požaduje, neboť z celého kontextu komunikace účastníků je zjevné, že toto mělo směřovat k doložení původu majetku (sporných plateb došlých na účty žalovaného), tedy že měl předložit jakékoliv daňové přiznání či jiné listiny či důkazy, jimiž by původ a účel těchto prostředků jakkoliv osvětlil.

22. Okresní soud dotazem na FAÚ ověřil, že žalovaná bez zbytečného odkladu poté dne datum učinila vůči FAÚ oznámení o podezřelém obchodu a pokračovala v šetření, které ukončila datum, jak zjistil okresní soud ze zprávy tohoto úřadu ze dne datum. Nelze tak shledat liknavost v jejím postupu. Vytýkat jí nelze ani to, ačkoliv se podezřelé obchody staly na účtu č. účtu, zablokovala všechny uvedené účty. Ze zákona totiž nevyplývá, že by se oprávnění povinné osoby (banky) zablokovat zůstatek na účtu klienta omezovalo toliko na účet, na němž byl proveden podezřelý obchod. Je tomu tak proto, že smyslem tohoto opatření je působit tlak na klienta, aby rychle a v rozsahu potřebném pro účinnou kontrolu splnil povinnost uloženou mu v § 9 odst. 7 AML a poskytl povinné osobě (tj žalované) nezbytné informace a příslušné doklady. Oprávnění žalované neuskutečnit obchod (tj. zablokovat prostředky na účtu) se tedy vztahovalo na všechny uvedené účty. Navíc se toto opatření nejeví nepřiměřeným ani při porovnání rozsahu podezřelých obchodů (částka a částka) a součtu zůstatků na uvedených účtech (částka). Vytýkat nelze žalované ani to, že v červenci 2022 přistoupila ke kontrole operací na účtu žalobce z období od datum do datum (tj. zpětně, jak namítá žalobce). Zákon č. 253/2008 Sb. totiž nestanoví časový limit, jehož uplynutím by zaniklo oprávnění banky provést kontrolu podezřelých transakcí na účtu klienta a požadovat po něm za tímto účelem potřebné informace a doklady. Prováděla-li v daném případě žalovaná kontrolu plateb přijatých na účet žalobce zpětně za dobu cca jednoho a půl roku, nejí její postup nepřiměřený.

23. S ohledem na shora uvedené okresní soud správně uzavřel, že žalovaná dne datum zablokovala finanční prostředky na účtech žalobce v souladu s § 15 AML, plnila tak povinnost uloženou jí zákonem (§ 9 odst. 1 písm. c/ AML) a nepostupovala svévolně ani liknavě. Proto až do zrušení tohoto opatření dne datum nebyla v prodlení se splnění povinnosti naložit se zůstatky na žalobcových účtech dle jeho dispozic (§ 1968 o. z.). Okresní soud proto právně neshledal důvodným požadavek žalobce na zákonný úrok z prodlení ze zůstatků na předmětných účtech za období od datum do datum v kapitalizované výši částka a žalobu správně zamítl. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil podle § 219 o. s. ř.

24. Nesprávný je však výrok II rozsudku okresního soudu o nákladech řízení. Žalobce se totiž původně domáhal zaplacení částka a v rozsahu částky částka představující 45 % předmětu řízení vzal žalobu při jednání dne datum zpět z důvodu, že mu ji žalovaná po podání žaloby zaplatila. V této části tedy byla žaloba z procesního hlediska podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalované. V rozsahu 45 % předmětu řízení tak byl úspěšný žalobce (§ 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.). Žalovaná měla úspěch v rozsahu zamítnuté částky částka, tj. 55 %. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proto úspěšnější žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 %, odpovídajícím rozdílu mezi úspěchem žalované a úspěchem žalobce. Žalovaná na náklady řízení před soudem prvního stupně vynaložila částka, což zahrnuje paušální náhradu hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem za 9 úkonů - za vyjádření ze datum, datum, datum, za účast na jednání dne datum, datum a datum a za přípravu k těmto jednáním – 9 x částka podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a náhradu jízdného ve výši částka dle § 157 odst. 3, 4 písm. b), § 158 odst. 2, 3, 4 zákona č. 262/2006 Sb. (za tři cesty ke shora uvedeným jednáním ze sídla žalované v adresa nad Nisou a zpět, při vzdálenosti jedné cesty tam a zpět 214 km, vozem jméno FO jméno FO reg. zn. SPZ, s průměrnou spotřebou 4,6 l/100 km benzinu Natural v ceně částka/l a při náhradě částka/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.). Z uvedené částky 10 % činí částka. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve (ve správné) výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

25. V odvolacím řízení měla žalovaná neúspěch jen v nepatrné části (byla jí snížena náhrada nákladů), proto jí podle § 142 odst. 3, § 224 odst. 1 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, zahrnující paušální náhradu hotových výdajů dle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za vyjádření k odvolání). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Lze proti němu do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, ale pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.