29 Co 390/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců Mgr. Kateřiny Kupkové a JUDr. Petry Hankové ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného doručovací adresa Anonymizováno o 414 967,94 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. října 2025, č. j. 22 C 167/2025-72,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I o lhůtě k plnění mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 404 312,73 Kč ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 36 223,31 Kč, a to ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 404 312,73 Kč ve splátkách ve výši 100 Kč měsíčně splatných k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, výrokem II žalobu v rozsahu částky ve výši 10 655,21 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 759,45 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 396,98 Kč, s úrokem ve výši 11,60 % ročně z částky 414 967,94 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 414 967,94 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, zamítl, a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z odůvodnění vyplývá, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , PSČ , Anonymizováno, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), byla dne 24. 3. 2023 uzavřena smlouva o RePůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému , částka, za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze spolu s 11,90 % ročně vrátit v 120 měsíčních splátkách po 6 113 Kč splatných k 24. dni v měsíci. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení poprvé 30. 11. 2023. Původnímu věřiteli uhradil pouze 28 687,27 Kč. Původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni 1. 7. 2024 a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužných částek. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2025. Žalovaná částka je podle žaloby tvořena dlužnou jistinou 414 967,94 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá kapitalizovaný úrok ve výši 23 759,45 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 396,98 Kč, úrok ve výši 11,60 % ročně z částky 414 967,94 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 414 967,94 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení. Žalovaný namítal, že mu byla diagnostikována epilepsie, v současnosti nemá žádný příjem a ni nepobírá žádné dávky, je evidovaný na Úřadu práce a živí ho matka a babička, s nimiž žije. Má základní vzdělání, nemoc ho omezuje při hledání zaměstnání. Má dceru, výživné však nemá povinnost hradit. Nemá z čeho hradit žalovaný dluh.

3. Okresní soud věc posoudil podle dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jako smlouvu o úvěru, která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu žalovaný podepsal jako běžná fyzická osoba, spotřebitel. Okresní soud se tedy ve smyslu § 86 z.s.ú. zabýval tím, zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Po provedeném dokazování i přes výzvu dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský zákoník (dále též jen „o.s.ř.“) však dospěl však k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila. Z výpisu z účtu žalovaného plyne, že žalovaný měl měsíc před poskytnutím úvěru na účtu záporný zůstatek v povoleném debetu, při obratu na účtu dvojnásobně převyšujícím jeho příjem ze zaměstnání, což jsou jasné znaky předlužení a pádu do dluhové spirály, které původní věřitel zcela pominul při posuzování úvěruschopnosti. Dále se chybně původní věřitel omezil při posuzování výdajů žalovaného pouze na jeho deklaraci o měsíčních výdajích 7 000 Kč k níž přičetl životní minimum, ač z výpisu z účtu žalovaného plynou výdaje násobně vyšší, tudíž závěr původního věřitele o platební kapacitě žalovaného 8 000 Kč měsíčně byl zcela nadhodnocený a neodpovídal informacím, které měl původní věřitel o žalovaném k dispozici. Okresní soud dále postrádal důkazy k prokázání žalobních tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně prověřil informace z veřejných registrů SOLUS a BRKI/NRKI týkající se žalovaného, ač při jednání žalobkyni dle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval k prokázání těchto skutečností. Okresní soud proto uzavřel, že smlouva, z níž žalobkyně nárokuje plnění, je podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatná, a žádné smluvní nároky (smluvní pokuty, úroky, pojištění) či poplatky proto nelze přiznat. Zůstává jen povinnost žalovaného podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vrátit poskytnuté plnění, tedy částku 404 312,73 Kč.

4. Pro stanovení lhůty k plnění okresní soud vyšel z toho, že nebylo tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 404 312,73 Kč kapitalizovaný i plynoucí od 14. 12. 2024 do zaplacení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 404 312,73 Kč rozhodl podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Shledal, že s ohledem na možnosti spotřebitele mohou být splátky jistiny zcela minimální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Přihlédl k tomu, že ač je žalovaný v v produktivním věku 30 let, soud musel přihlédnout k tomu, že se u něj v květnu 2024 projevila epilepsie s opakujícími se generalizovanými tonicko-klonickými záchvaty. Plyne z lékařské zprávy, že pracovní schopnost žalovaného je značně omezena, neboť má zakázáno řídit motorová vozidla, pracovat ve výškách (nad 1,5 m) a nad volnou hloubkou, u zdrojů sálavého tepla a vysokého napětí, u otevřeného ohně, u otevřených (případně nekrytých) rotačních strojů, vrtaček, běžících pásů a na noční směny, což vylučuje uplatnění v řade dělnických zaměstnání, o něž se žalovaný vzhledem k dosaženému základnímu vzdělání uchází. S ohledem na to, že žalovaný nemá v současnosti žádné vlastní příjmy, má jen velmi omezenou možnost pracovat způsobenou nemocí propuknutou před rokem a půl a ani o invalidní důchod si zatím nepožádal, určil soud splátky jistiny pouze zcela minimální ve výši 100 Kč měsíčně, jejichž splatnost určil. Soud nepřistoupil k použití institutu ztráty výhody splátek, neboť z § 87 odst. 3 z.s.ú. plyne, soud sice může spotřebitele zavázat k se splnění dluhu z neplatné smlouvy o úvěru skrze splátky v budoucnosti, avšak režim splácení lze změnit jen a pouze pozdějším soudním rozhodnutím. Takové pozdější rozhodnutí nelze obejít tak, že se dluh už na základně prvotního rozsudku stane zcela splatným pro nesplnění některé ze splátek. Ve zbývající části okresní soud žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 150 o.s.ř., na základě kterého okresní soud zohlednil nesprávnost postupu žalobkyně při poskytování úvěru i aktuální majetkové poměry žalobce a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku I ohledně lhůty k plnění a výroku III ohledně nákladů řízení. Namítala, že ačkoli nebrojí proti samotné výši přiznaného bezdůvodného obohacení, nesouhlasí jednak s výší splátky stanovené soudem prvního stupně, jednak s tím, že splátky nebyly určeny pod ztrátou výhody splátek. Podle žalobkyně neodpovídá takto nastavený splátkový režim požadavkům ustálené judikatury, neboť soud prvního stupně přihlížel pouze k poměrům dlužníka a dostatečně nezohlednil oprávněné zájmy věřitele. Žalobkyně upozornila na to, že měsíční splátka ve výši 100 Kč vede k celkové době splácení téměř 337 let, což je podle jejího názoru zcela nepřiměřené a představuje nepřípustné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V této souvislosti odkazuje na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.08.2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015), podle níž má být při úvaze o splátkách zohledněna k povaha projednávané věci a přiznaného nároku a osobní a majetkové poměrům účastníků včetně zvážení toho, zda případné zaplacení peněžitého dluhu ve splátkách nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s jejím placením neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Soud prvního stupně podle žalobkyně tyto okolnosti nevzal v úvahu. Dále žalobkyně namítá, že absence ujednání o ztrátě výhody splátek povede k neúměrnému zatížení věřitele vymáháním každé jednotlivé splátky a ve výsledku i ke zvýšení nákladů exekuce, které by nakonec nesl žalovaný. Z těchto důvodů navrhuje, aby splátky byly stanoveny ve výši, která umožní splacení dluhu do dvou let, a to pod ztrátou výhody splátek. K otázce nákladů řízení žalobkyně uvádí, že v řízení dosáhla převážného úspěchu, přičemž dle výroku ve věci samé činí její úspěch 77 %. Za této situace by podle žalobkyně měl soud postupovat podle § 142 o. s. ř. a přiznat jí odpovídající část nákladů řízení, zde 54 %. Aplikace § 150 o. s. ř. je podle žalobkyně možná jen výjimečně a za existence důvodů hodných zvláštního zřetele, které však v projednávané věci dle jejího názoru dány nejsou. Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně nevymezil konkrétní okolnosti, které by takovou výjimku odůvodňovaly, a že použití § 150 o. s. ř. nelze založit pouze na úvaze, že žalobkyně či její právní předchůdce přispěli k vyvolání soudního sporu. Argumentuje, že následky neplatnosti smlouvy upravuje zákon, a nelze je rozšiřovat prostřednictvím procesních sankcí spočívajících v odepření náhrady nákladů řízení úspěšné straně. Dále poukazuje na povinnost soudu poskytnout stranám procesní prostor k vyjádření, pokud soud zamýšlí § 150 o. s. ř. použít, což se podle ní v řízení nestalo. Žalobkyně má zato, že soud prvního stupně nerespektoval zásadu úspěchu ve věci a že odůvodnění nepřiznání nákladů řízení je nedostatečné a nepřezkoumatelné. Nepřiznání náhrady nákladů žalobkyni považuje za nepřípustný zásah do jejích práv, jenž by v důsledku vedl k neodůvodněnému dvojímu postihu věřitele – jednou prostřednictvím hmotněprávních následků neplatnosti smlouvy a podruhé prostřednictvím procesního rozhodnutí o nákladech řízení. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud výroky I. a III. rozsudku změnil, tak, že žalovanému bude uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 404 312,73 Kč ve splátkách ve výši 16 846,36 Kč měsíčně splatných k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a dále náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i řízení odvolacího.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. Na výzvu odvolacího soudu k doložení aktuálních poměrů nereagoval. K jednání se bez omluvy nedostavil. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

7. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

8. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o.s.ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem.

9. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o RePůjčce ze dne 24.3.2023 podléhá režimu o.z., a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu z.s.ú., který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 věty prvé a třetí z. s. ú. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání dané smlouvy o úvěru shledává odvolací soud správný závěr okresního soudu, že žalobkyně dostatečně nezjišťovala a řádné neověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1, 2 z. s. a že je proto nutno považovat tuto smlouvu dle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. za neplatnou. Proti těmto záměrům ničeho nenamítá v odvolacím řízení ani žalobkyně.

14. Neplatnost smlouvy, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze jí na základě této neplatné smlouvy poskytnuté. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrované spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o.z. Povinnost žalovaného, respektive splatnost jeho závazku tak není vázána na výzvu věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., nýbrž musí být určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Dokud zde není takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o.z.), a nelze tudíž žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o.z.).

15. V projednávané věci přitom účastníci řízení netvrdí, že by taková dohoda o splatnosti byla mezi nimi uzavřena, a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze na určení doby nahlížet jako na sui generis určení lhůty k plnění. Okresní soud správně poukázal na to, že nebudou-li možnosti plnění ze strany dlužníka v době rozhodování soudu shledány, lze plnění tzv. „pro tentokrát“ i zcela odepřít. Tímto úhlem pohledu musí být nahlíženo i na případné stanovení splátek, které tak nemohou být posuzovány shodně jako je tomu v případě běžných splátek, judikatura citovaná žalobkyní a obvyklá doba splacení do dvou let tak není na danou situaci plně uplatnitelná. Naproti tomu ani zde úvaha soudu nemůže být libovolná, tedy je nadále založena na posouzení povahy projednávané věci a přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků a zvažování přiměřenosti splátek. Ohled na úměrnost znevýhodnění věřitele těmito splátkami je však snížený s ohledem na podíl žalobkyně na způsobení obtížně uhraditelného zadlužení dlužníka. Okresní soud se těmito parametry zabýval, odvolací soud však považoval v zjištěné situaci za potřebné více zohlednit to, že při posuzování majetkových poměrů a schopnosti dlužníka dluh splácet nelze vyjít pouze ze skutečně dosahovaných příjmů a aktuálních majetkových poměrů dlužníka, ale ve smyslu textu ustanovení § 87 z. s. ú. z jeho objektivních možností.

16. V daném případě tak bylo třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný je osobou v produktivním věku 30 let. Žije u matky a babičky, která hradí jeho výdaje na bydlení. Má dceru na Ukrajině, výživné nehradí, není mu stanoveno. Výdajová stránka jeho poměrů je tak minimální. Žádných příjmů v době rozhodování okresního soudu nedosahoval, bylo tak potřeba posoudit jeho možnosti. Žalovaný má základní vzdělání. Od května 2024 dle lékařských zpráv trpí epilepsií, zmiňována je i závislost na alkoholu a cannabisu. Dle lékařského posudku z , datum, byl shledán způsobilý k práci. Invalidní důchod nepobírá, ani nezkoušel o něj žádat. Z lékařské zprávy vyplývá, že pracovní schopnost žalovaného je omezena, neboť má zakázáno řídit motorová vozidla, pracovat ve výškách (nad 1,5 m) a nad volnou hloubkou, u zdrojů sálavého tepla a vysokého napětí, u otevřeného ohně, u otevřených (případně nekrytých) rotačních strojů, vrtaček, běžících pásů a na noční směny, lze souhlasit s tím, že je tímto omezen ve svém uplatnění v řadě dělnických zaměstnáních, o něž se žalovaný vzhledem k dosaženému základnímu vzdělání uchází. Opakovaně s ním byl rozvázán pracovní poměr ve zkušební době, konkrétně 25.9.2024 u společnosti , právnická osoba, na pozici montér, podlahář a 3.2.2025 u společnosti , právnická osoba, na pozici operátor navíjecích strojů. Odvolací soud doplnil dokazování o výpis z evidence , právnická osoba, o struktuře mezd zaměstnanců, která je aktuálně dostupná pouze k roku 2024 a podle ní pomocní a nekvalifikovaní pracovníci – muži pobírali mzdu 30 009 Kč hrubého měsíčně (přibližně 24 500 Kč čistého). Odvolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný je sice částečně ze zdravotních důvodů a pro nedostatek kvalifikace v možnostech sehnání zaměstnání omezen, nejde však o stav, který by jej vylučoval z výkonu povolání přiměřeného jeho vzdělání, ostatně ani o invalidní důchod nepožádal. Odvolací soud v takové situaci považoval za přiměřené nastavit pro nesplacenou částku 404 312,73 Kč přiměřené splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně splatné k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Pokud jde o ztrátu výhody splátek, kterou při nezaplacení splátky se stane splatný zbytek dluhu, má odvolací soud za to, že nastavení podmínek splatnosti formulací ztráty výhody splátek v případě postupu dle § 87 odst. 2 z.s.ú. ve spojení s § 160 odst. 1 o.s.ř. je přípustné. Je na dlužníkovi, aby podle nově nastavené splatnosti přiměřené jeho možnostem dluh plnil, neplnění jednotlivých splátek bez navázání na ztrátu výhody splátek by však přinášelo významné riziko trvalého zatížení obou stran náklady exekuce. Ochranu dlužníka přináší ustanovení § 87 odst. 3 z.s.ú. i tím, že soud může splácení k návrhu dlužníka změnit, změní-li se jeho možnosti.

17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku I o lhůtě k plnění změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 404 312,73 Kč ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

18. Ve zbývající části výroku I a ve výroku II nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto rozsahu zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o.s.ř.).

19. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl nově o nákladech řízení u okresního soudu a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o.s.ř.).

20. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně, okresní soud správně shledal, že žalobkyně byla řízení v řízení úspěšná v rozsahu 77 %, čemuž podle § 142 odst. 2 o. s. ř. odpovídá náhrada 54 % z celkové výše nákladů řízení, které žalobkyně v řízení k obraně svých práv účelně vynaložila. Odvolací soud však na rozdíl od okresního soudu neshledal výjimečné důvody pro odepření náhrady dle § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody zvláštního zřetele hodné, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat. Judikatura k tomuto ustanovení dlouhodobě zdůrazňuje, že by rozhodnutí o užití této moderace nemělo spočívat v podstatě v okolnostech samotného meritorního posouzení věci (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 3517/22 dostupný na https://nalus.usoud.cz/). Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti tak samo o sobě důvod pro odepření náhrady nákladů řízení nepředstavuje. Je pravdou, že se tento nesprávný postup žalobkyně potažmo její předchůdkyně při poskytování úvěru projevil zadlužením žalovaného, ten však plnění jistiny dluhu přijal a využil, dále mohl na podkladě předžalobní výzvy vyzvat žalobkyni k dohodě o nové splatnosti dluhu a sporu tak předejít. U žalovaného lze též shledat zhoršené majetkové a zdravotní poměry, tyto však, jak bylo popsáno shora nejsou takového rozsahu, aby mu neumožňovaly vzniklé dluhy ve splátkách plnit. Odvolací soud tak neshledal důvody k výjimečnému postupu podle § 150 o.s.ř. a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalobkyni přiznal náhradu v poměrné míře jejího úspěchu. Nepříznivé poměry (omezené výdělkové možnosti s ohledem na zdravotní stav a kvalifikaci) žalovaného pak odvolací soud zohlednil povolením splátek ve výši 500 Kč měsíčně, opět pod ztrátou výhody splátek. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Výše náhrady nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátem byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“). Odměna advokáta se ve smyslu § 6 odst. 1 AT stanoví zásadně podle počtu úkonů právní služby, které vykonal. Při stanovení výše odměny za každý úkon se podle § 8 odst. 1 AT vychází z tzv. tarifní hodnoty sporu, která je představována výší peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Nepřihlíží se k příslušenství, nejde-li o samostatný nárok. Jednalo se tak o tarifní hodnotu 414 967,94 Kč, které odpovídá odměna ve výši 9 980 Kč. Žalobkyně v zastoupení učinila následující úkony: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1, písm. a) AT), předžalobní výzva, žaloba (§ 11 odst. 1, písm. d) AT), , datum, účast na jednání (§ 11 odst. 1, písm. g) AT), celkem odměna 39 920 Kč. K těmto úkonům náleží 4 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, celkem 1 800 Kč a 21% DPH ve výši 8 761,20 Kč, tedy celkem 50 481,20 Kč. Dále žalobkyni náležela náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 16 599 Kč, tedy celkem 67 080,20 Kč. Z toho 54% činí 36 223,31 Kč, které odvolací soud uložil výrokem II tohoto rozsudku žalovanému ve shora uvedených splátkách k náhradě.

21. V odvolacím řízení, které se týkalo lhůty k plnění byla žalobkyně převážně neúspěšná, když navrhovala výši splátek 16 846,36 Kč a přiznaná výše pod ztrátou výhody splátek činila 1 000 Kč měsíčně, náhrada nákladů odvolacího řízení by tak náležela žalovanému, ten však žádné náklady v odvolacím řízení nevynaložil, tedy bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.