29 Co 43/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a Mgr. Kateřiny Kupkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 104 253,94 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 22 C 189/2024-24 ze dne 13. 11. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení potvrzuje.

II. V části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalobu zamítl co do částky , částka, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem (správně s úrokem z prodlení) ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, . Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud vyšel ze zjištění, že společností , právnická osoba, . jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému , částka, převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s poplatkem za sjednání úvěru , částka, a úrokem v 66 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných k 20. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Úrok byl sjednán ve výši 10,99 %. Celkově měl takto žalovaný uhradit částku , částka, . , adresa, , Anonymizováno, Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho běžný účet , datum, . Následně došlo na základě projektu ze , datum, k fúzi sloučením žalobkyně jako nástupnické společnosti se společností , právnická osoba, . jako společností zanikající a jmění společnosti , právnická osoba, . přešlo na žalobkyni coby nástupnickou společnost. Ze splátkového kalendáře zjistil, že žalovaný na uvedenou smlouvu od , datum, do , datum, zaplatil celkem , částka, . Výzvou z , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasnému doplacení půjčky č. , hodnota, ve výši , částka, do , datum, . Okresní soud má tak za prokázané, že , právnická osoba, . a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a tento právní vztah se řídí též ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původní věřitelka tak měla podle § 86 odst. 1 z. s. ú. povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ač žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně tuto povinnost splnila, předložila toliko výpis o posouzení úvěruschopnosti vystavený žalobkyní , datum, , podle kterého žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, . ve výši , částka, , je ženatý, má jedno dítě, bydlí v nájmu a celkové výdaje jeho domácnosti činí , částka, , příjmy ostatních členů domácnosti , částka, . Dle uvedeného výpisu byl příjem ověřen na základě výpisu z bankovního účtu a žalovaný byl lustrován v BRKI/NRKI, SOLUS, v insolvenčním rejstříku a CEE s vyhovujícím výsledkem. Žalobkyně tak vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, a dospěla k závěru, že bude schopen splácet po , částka, měsíčně. Z výpisu z CNB však okresní soud zjistil, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy 6 existujících úvěrových produktů v celkové výši neplacené jistiny , částka, s celkovou sumou měsíčních splátek , částka, . K tvrzení, že byla před uzavřením smlouvy provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, CEE a SOLUS a že příjem žalovaného byl ověřen z výpisu z bankovního účtu, tedy žalobkyně předložila toliko uvedený výpis o posouzení úvěruschopnosti vystavený jí samotnou, a takový důkaz je dle okresního soudu nedostatečný. Z důvodu absence u jednání nemohla být žalobkyně soudem při jednání vyzvána dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení a předložení důkazů k prokázání tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že by žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen poskytnutý úvěr splácet. To má za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je tak žalovaný povinen vrátit žalobkyni pouze peníze úvěrem poskytnuté v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož z částky , částka, , která mu byla na základě této neplatné smlouvy původní věřitelkou poskytnuta, dosud uhradil , částka, , uložil mu okresní soud povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, (odpovídající rozdílu uvedených částek). Žalobkyně netvrdí, že by splatnost tohoto závazku byla určena dohodou účastníků, a žalovaný své současné poměry nedoložil, proto ji okresní soud určil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Uvedený závazek žalovaného tak v době vyhlášení rozsudku okresního soudu nebyl splatný, žalovaný tak nebyl (nemohl být) v prodlení ani se zaplacením částky , částka, , a proto okresní soud shledal nedůvodným požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky. Jelikož je smlouva neplatná, shledal okresní soud nedůvodnými i požadavky žalobkyně na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty, neboť tyto byly ujednány v rámci neplatné smlouvy. Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což odůvodnil tím, že procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení u okresního soudu náklady nevznikly (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu, a to pouze proti části výroku II zamítající žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a proti výroku III o nákladech řízení, se odvolala žalobkyně a navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu v uvedené části výroku II změněn tak, že bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí úrok z prodlení v uvedené výši. Žalobkyně namítá, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, na které dopadá obecná úprava v § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Zvláštní úprava pak sice uvádí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalobkyně si je vědoma obecného pravidla lex specialis derogat legi generali, avšak má za to, že pravidlo o času plnění v zákoně o spotřebitelském úvěru vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, což musí spotřebitel prokázat. Splatnost pohledávky sice nemůže předcházet výzvě věřitele, avšak je-li v možnostech spotřebitele splatit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, respektive pokud spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to není v jeho možnostech, pak zvláštní právní úprava nevylučuje použití obecné a její aplikace vede ke stejnému výsledku. Jde o skutečnosti, kterých se spotřebitel má dovolávat jako pro sebe příznivých a přinášejících výhodu. Spotřebitel je nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh. Skutkové zjištění, že nebylo a není v možnostech spotřebitele splnit dluh bez zbytečného odkladu, musí vyplývat z provedeného dokazování. Není na soudu, aby bez zjištění skutkového stavu hodnotil možnosti spotřebitele splnit dluh na základě domněnek. V projednávané věci zůstal žalovaný zcela pasivní. Nebyly jím navrženy a nebyly provedeny důkazy, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že nebylo v jeho možnostech splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele z , datum, . Žalovaný tak nesplnil svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně svých možností splatit požadovanou částku. Jen z toho, že žalovaný na dluh od , datum, neplnil ničeho, neplyne, že to nebylo v jeho možnostech. Proto jí měl soud prvního stupně přiznat zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, když vyzvala žalovaného k úhradě dluhu přípisem z , datum, .

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, tj. pouze v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a v závislém výroku III o nákladech řízení a odvolání žalobkyně shledal důvodným pouze částečně. Se souhlasem účastníků řízení za splnění podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez nařízení odvolacího jednání.

5. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem. Tak má odvolací soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . jako věřitelka a žalovaný jako dlužník v postavení spotřebitele uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, v níž se , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s poplatkem za sjednání úvěru , částka, a úrokem v 66 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných k 20. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Z potvrzení o vyplacení úvěru okresní soud zjistil, že částka , částka, byla žalovanému poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, . Ze splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaný na uvedenou smlouvu č. , hodnota, uhradil celkem , částka, .

6. V právním hodnocení uvedených skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou o úvěru ze dne , datum, podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 věty prvé a třetí z. s. ú. ve znění účinném do , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání smlouvy č. , hodnota, shledává odvolací soud správným závěr okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně , právnická osoba, . před uzavřením uvedené smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Předložila sice formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z něhož vyplývá, že žalovaný poskytl žalobkyni informace o svých poměrech. Avšak žalobkyně neprokázala, že byla před uzavřením smlouvy provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, CEE a SOLUS a že příjem žalovaného byl ověřen z výpisu z bankovního účtu. K tomu předložila toliko uvedený výpis o posouzení úvěruschopnosti vystavený jí samotnou, což k prokázání tohoto tvrzení samo o sobě nestačí. Navíc z výpisu z CNB okresní soud zjistil, že žalovaný měl ke dni pořízení výpisu 6 existujících úvěrových produktů v celkové výši nesplacené jistiny , částka, . Při jednání , datum, žalobkyně nebyla přítomna, a tudíž nemohla být okresním soudem poučena o její povinnosti důkazní v tomto směru a následcích jejího nesplnění a nemohla být vyzvána k označení dalších důkazů k tomuto tvrzení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Je proto správný závěr okresního soudu, že nebylo žalobkyní prokázáno, že by její právní předchůdkyně , právnická osoba, . před uzavřením smlouvy postupovala s náležitou odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je smlouva o úvěru ze , datum, neplatná podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú.

11. Tato neplatnost, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , nese s sebou na straně žalovaného dle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze poskytnuté mu na základě této neplatné smlouvy. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalovaného, respektive splatnost jeho závazku tak není vázána na výzvu věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (jak se mylně domnívá žalobkyně), nýbrž musí být určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Dokud zde není takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.), a nelze tudíž žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

12. V projednávané věci přitom účastníci netvrdí, že by taková dohoda o splatnosti byla mezi nimi uzavřena, a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, plyne, že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze určení doby nahlížet jako sui generis určení lhůty k plnění.

13. Ve shodě se shora uvedenými závěry okresní soud postupoval, když výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku. Tím byla splatnost povinnosti žalované (poprvé) soudem určena. Z doručenek ve spise vyplývá, že rozsudek okresního soudu byl žalobkyni do datové schránky doručen , datum, a žalovanému byl doručován prostřednictvím pošty na adresu , adresa, , a jelikož nebyl dne , datum, zastižen, byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí , datum, a žalovanému byla ponechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Jelikož tak v desetidenní úložní lhůtě neučinil, považuje se rozsudek posledním dnem této lhůty (tj. dnem , datum, ) za doručený (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalovaný proti rozsudku odvolání nepodal a odvolání žalobkyně nesměřuje proti výroku I, nabyl rozsudek okresního soudu ve výroku I dne , datum, právní moci, a je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení (§ 159, § 159a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud tedy vychází z toho, že podle § 87 z. s. ú. je žalovaný povinen vrátit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy do , datum, . Jeho povinnost se tak stala splatnou až dne , datum, .

14. Z uvedeného tedy vyplývá, že okresní soud správně vycházel z toho, že ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí , datum, nebyla uvedená povinnost zaplatit žalobkyni , částka, ještě splatnou, tudíž žalovaný nemohl být v prodlení s jejím splněním (§ 1968 o. z.), a proto požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení správně zamítl. Pro rozsudek odvolacího soudu je však rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1, § 211 o. s. ř.), a proto odvolací soud přihlíží k tomu, že v průběhu odvolacího řízení se uvedená povinnost žalovaného stala splatnou dne , datum, (jde o přípustnou novou skutečnost podle § 205a písm. f/ o. s. ř.). Žalobkyně přitom tvrdí, že jí žalovaný po vydání napadeného rozsudku ničeho nezaplatil. Ani žalovaný (přestože mu odvolání žalobkyně bylo doručeno) netvrdí, že by tomu tak bylo – netvrdí, že by uvedenou povinnost splnil ani že by jiným způsobem zanikla. Proto odvolací soud uzavírá, že od , datum, je žalovaný v prodlení se splněním uvedené povinnosti, a proto má žalobkyně vůči němu podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z částky , částka, (odpovídající rozdílu mezi částkou , částka, , kterou mu právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla na běžný účet dne , datum, , a částkou , částka, , kterou žalovaný dosud vrátil, jak vyplývá ze splátkového kalendáře) od , datum, do zaplacení. Výše úroku z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Činila-li k prvému dni druhého kalendářního pololetí 2024 (v němž dne , datum, došlo k prodlení žalovaného) reposazba stanovená Českou národní bankou 4,75 %, má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně (tj. ve výši repo sazby 4,75 % zvýšené o 8 procentních bodů).

15. Z uvedeného rovněž vyplývá, že požaduje-li žalobkyně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení úrok z prodlení o 2 % vyšší (tj. 14,75 %), není její požadavek v rozsahu těchto 2 % důvodný, a tedy ohledně něj byla žaloba správně zamítnuta.

16. Správně okresní soud zamítl též požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky přesahující dosud nesplacenou jistinu , částka, , tj. z částky , částka, , od , datum, do zaplacení. Jak již bylo shora vysvětleno, účastníky dne , datum, uzavřená smlouva je neplatná podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. z důvodu, že , právnická osoba, . nepostupovala s náležitou odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalovaný má tak podle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze poskytnuté mu na základě této neplatné smlouvy. Nemá tudíž povinnost zaplatit žalobkyni dalších , částka, , a tedy není (nemůže být) v prodlení s plněním této neexistující povinnosti.

17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně a z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), a v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení rozsudek okresního soudu změnil tak, že v tomto požadavku žalobě vyhověl (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

18. Ve výroku I a ve zbývající části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení částky , částka, , úroku ve výši 10,99 % ročně z částky , Anonymizováno, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto rozsahu zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.).

19. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl nově o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. V řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2, § 224 odst. 1 o. s. ř. příslušelo právo na náhradu nákladů, žádné však nevynaložil. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.