29 Co 45/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň Mgr. Heleny Bláhové a JUDr. Petry Hankové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, 471 29 Brniště o určení vlastnického práva k pozemku, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 36 C 266/2021-178 ze dne 22. listopadu 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem pozemku st.p.č. hodnota – zast. plocha v k. ú. adresa u Mimoně, který vznikl oddělením z pozemku st.p.č. Anonymizováno dle geometrického plánu tituly před jménem jméno FO č. hodnota ze dne datum, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Výrokem I napadeného rozsudku okresní soud zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku st.p.č. hodnota – zast. plocha v k. ú. adresa u Anonymizováno, který vznikl oddělením z pozemku st.p.č. Anonymizováno dle geometrického plánu tituly před jménem jméno FO č. hodnota-34/2021 ze dne datum (dále jen předmětný pozemek). Výrokem II okresní soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu a dosavadního procesního postupu vyplývá, že původně se žalobci, kterými byli manželé jméno FO Anonymizováno a jméno FO žalobou došlou okresnímu soudu dne datum domáhali určení, že dům č. p. Anonymizováno v k. ú. adresa u Mimoně je postavený na pozemku st.p.č. Anonymizováno – zast. plocha a na pozemku st.p.č. hodnota – zast. plocha, kdy pozemek st.p.č. hodnota – zast. plocha vznikl oddělením z pozemku st.p.č. Anonymizováno dle geometrického plánu tituly před jménem jméno FO č. hodnota ze dne datum, dům č. p. Anonymizováno v k. ú. adresa u Anonymizováno je postavený na takto odděleném pozemku st.p.č. Anonymizováno – zast. plocha v k. ú. adresa u Anonymizováno. Tato žaloba byla rozsudkem okresního soudu č. j. spisová značka ze dne datum ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č.j. spisová značka ze dne datum zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určení skutkového stavu. Dále se žalobci domáhali určení, že mají ve společném jmění manželů pozemek st.p.č. hodnota – zast. plocha v k. ú. adresa u Mimoně, který vznikl oddělením z pozemku st.p.č. Anonymizováno dle geometrického plánu tituly před jménem jméno FO č. hodnota ze dne datum. V tomto rozsahu bylo předchozí zamítavé rozhodnutí okresního soudu odvolacím soudem zrušeno a věc okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení, s tím aby se zabýval namítanými vadami geometrického plánu a o znovu posoudil otázky řádného a mimořádného vydržení. Stalo se tak poté, co žalobkyně jméno FO v průběhu předchozího odvolacího řízení zemřela. S ohledem na dohodu dědiců po smrti jméno FO zahrnující vůli k převodu pozemku pod stavbou, bylo rozhodnuto usnesením č.j. spisová značka ze dne datum, že bude pokračováno na straně žalující s jméno FO, narozeným dne Datum narození žalobce změna žaloby odpovídající znění výroku I.

3. Žalobci v řízení tvrdili, že jejich dům, č. p. Anonymizováno v adresa u Mimoně, který nabyli do vlastnictví kupní smlouvou ze dne datum, a který navazuje na dům žalovaného č. p. Anonymizováno, spolu s tímto sousedním domem historicky tvořily jeden dům se dvěma nestejně velkými bytovými jednotkami, 2 + 1 a 3 + 1. Žalobci stejné prostory (byt 3+1) užívali ještě před nabytím vlastnictví na základě nájemní smlouvy, od datum, a v průběhu tohoto užívání nikdy neprovedli žádné stavební úpravy. Došlo pouze k rozdělení pozemku pod domem tak, že vznikly st. p. č. Anonymizováno pro dům č. p. Anonymizováno a st. p. č. Anonymizováno pro dům č. p. Anonymizováno. Zaměření dělící pozemek pod domem na polovinu však neodpovídá skutečnosti, když část zastavěná domem žalobců zaměřená geometrickým plánem tituly před jménem jméno FO č. hodnota ze dne datum je od počátku postavena na části pozemku žalovaného. Žalobu podali žalobci poté, co jim žalovaný navrhoval buď odkoupení plochy, kterou nad rámec ½ nemovitostí využívají či odstranění příčky a stavební uspořádání tak, aby oba stavební pozemky pod oběma domy, č. p. Anonymizováno č. p. Anonymizováno, byly stejně veliké. Žalobci přitom považovali tyto nároky za nedůvodné, neboť došlo k vydržení jejich práva. Žalovaný namítal, že vydržecí doba nebyla naplněna vůči žádnému z předchozích vlastníků, a že žalobci nemohli být v dobré víře, protože znali výměry pozemků z kupní smlouvy, též z katastru nemovitostí jim muselo být známo, že hranice je zakreslena jako rovná linie. Žalobci od počátku věděli, že užívají dům o větší rozloze než 90 m² a úmyslně to zatajili.

4. Okresní soud po skutkové stránce, že původní žalobci jméno FO jméno FO, rodiče žalobce, užívali od roku 1973 dům č. p. Anonymizováno v jméno FO, který v roce datum nabyli do vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené se společností právnická osoba. v likvidaci. Součástí převodu byl pozemek st. p. č. Anonymizováno 1 o výměře 90 m², na němž měl dům podle smlouvy stát, a pozemek p. č. Anonymizováno. Dům č. p. Anonymizováno má však atypický půdorys a jeho část zasahuje na sousední pozemek st. p. č. Anonymizováno, který nebyl předmětem převodu. Toto uspořádání se nijak od doby nabytí neměnilo (posudek znalce tituly před jménem jméno FO). Pozemky vznikly rozdělením na dvě poloviny po 90 m2, jak uvádí geometrický plán tituly před jménem jméno FO z roku 1993, podle něhož byl pozemek st. p. č. hodnota rozdělen na parcely Anonymizováno a Anonymizováno. Z geometrického plánu ze dne datum, č. hodnota tituly před jménem jméno FO, včetně výkazu změn, okresní soud zjistil, že jsou v něm znázorněny změny pro vyčlenění dalších pozemků náležejících k domům č. p. Anonymizováno a č. p. Anonymizováno, přičemž z původního pozemku p. č. Anonymizováno byly zaměřeny a vymezeny pozemky p. č. Anonymizováno o výměře 827 m2 (náleží k domu č. p. Anonymizováno) a p. č. Anonymizováno o výměře 850 m2 (přináleží k domu č. p. Anonymizováno). Z žalobci předloženého geometrického plánu ze dne datum, č. hodnota tituly před jménem jméno FO, včetně výkazu změn okresní soud zjistil, že z pozemku st. p. č. Anonymizováno byl vyčleněn pozemek nově označený jako st. p. č. hodnota, který má 12 m2. Nemovitost žalovaného koupil nejprve smlouvou z datum jméno FO, poté byl pozemek opakovaně smluvně převeden s uváděním vždy týchž údajů k němu z katastru nemovitostí, až jej smlouvou ze datum koupil žalovaný, přičemž údaje o výměře ve smlouvě uvedeny nejsou - účastníci smlouvy si ujednali dořešení nezkolaudované stavby garáže a přístavby verandy k stavbě čp. Anonymizováno, neboť dům je dotčen vnější přístavbou a pozemek p. č. Anonymizováno je dotčen stavbou garáže.

5. Okresní soud uzavřel, že rodiče žalobce nemohli být v dobré víře, že pozemek kupní smlouvou z datum nabyli, když ve smlouvě byl pozemek označen parcelním číslem s výměrou a připojen byl geometrický plán č. hodnota tituly před jménem jméno FO pro rozdělení jiných ploch p.č. Anonymizováno a Anonymizováno (č.l. 6). Údaje v kupní smlouvě o výměře pozemku odpovídaly tehdy zapsanému stavu v katastru nemovitostí dle geometrického plánu tituly před jménem jméno FO z roku 1993. V době uzavření smlouvy stavby nebyly součástí pozemku. Dle okresního soudu s ohledem na předchozí znalosti rodičů žalobce za dlouhodobé užívání, atypičnost uspořádání domu ve vztahu k plotu, a i v případě průměrně opatrného běžného kupujícího by odpovídalo běžnému postupu ujištění se o umístění domu na konkrétním pozemku. Tato možnost byla dána i v případě rodičů žalovaného, kteří již při koupi nemovitost mohli nahlédnout a přesvědčit se o zaměřeném stavu dle zápisu v katastru nemovitostí. Okresní soud se neztotožnil s námitkami žalobce, že k tomuto nebyli jeho rodiče vybaveni, když v roce 2020 komunikovali s geodetem elektronicky, přičemž předkládali náčrt v geometrickém plánku. Tudíž okresní soud uzavřel, že rodiče žalobce vzhledem ke všem okolnostem věci nebyli (nemohli být) plně v dobré víře, že kupní smlouvou z datum kupují v celém rozsahu pozemek, na němž stojí dům č. p. Anonymizováno.

6. Okresní soud proto dospěl k závěru, že rodiče žalobce ani žalobce nemohli nabýt spornou část pozemku p. č. st. Anonymizováno resp. pozemek p. č. st. Anonymizováno, vydržením podle předchozí právní úpravy (§ 130 obč. zák. ve znění do datum), ani podle nové právní úpravy o. z., neboť nesplnili předpoklady dobré víry nutné pro vydržení podle § 991 – § 993 o.z. K tomu okresní soud dodal, že (i) v případě nabytí sporného pozemku do vlastnictví rodiči žalobce vydržením (řádným), došlo by zde ke konkurenci/střetu vlastnického práva nabytého rodiči žalobce vydržením a vlastnického práva žalovaného jako smluvního nabyvatele pozemku p. č. Anonymizováno za úplatu od případného nevlastníka (nevlastníkem by zde byl poslední před žalovaným v katastru zapsaný vlastník sporného pozemku, který sporný pozemek převedl smlouvou za úplatu žalovanému – prodávající jméno FO, kupní smlouva z datum, právní účinky vkladu práva k datum). Žalovanému, který koupil pozemek p. č. st. Anonymizováno tak, jak je zapsaný a vymezený (polohou, hranicemi) v katastru nemovitostí v dobré víře v soulad stavu zápisu práv v katastru nemovitostí se stavem právním, svědčí v jeho prospěch zásada materiální publicity (§ 984 o. z.). Účinnost nabytí vlastnictví k pozemku p. č. st. Anonymizováno žalovaným nastala ke dni datum. Pokud v té době, resp. v době uzavření kupní smlouvy žalovaného s prodávajícím (datum) nebylo příp. vydržené vlastnické právo předchůdců žalobce k dané části pozemku p. č. st. Anonymizováno zapsáno do katastru nemovitostí, svědčí žalovanému platnost nabytí jeho vlastnictví k celému pozemku koupí jako dobrověrnému nabyvateli. K účinkům řádného vydržení, jež příp. nastaly před účinností o. z., avšak vlastnické právo na podkladě takového vydržení nebylo zapsáno do katastru nemovitostí, nelze přihlížet, pokud vlastnictví k předmětu vydržení nabyl později nový nabyvatel (zde žalovaný) a jeho nabytí vlastnictví chrání zásada stanovená § 984 o. z., podle níž je tento (pozdější) nabyvatel (ze smluvního úplatného převodu) v právu. Žalobu jako nedůvodnou okresní soud tudíž zamítl. Nemá za prokázanou oprávněnost držby sporného pozemku rodiči žalobce, není naplněna 20letá lhůta pro mimořádné vydržení vlastnického práva rodiči žalobce, žalovanému jako dobrověrnému nabyvateli sporného pozemku za úplatu svědčí zásada materiální publicity v § 984 o. z., tj. ochrana jeho dobré víry ve stav zápisu práv v katastru nemovitostí a nabytí práva k danému pozemku kupní smlouvou ze datum, s právními účinky k datum. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce osvědčil.

7. Proti rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že okresní soud si vyložil rozsudek Krajského soudu v adresa – pobočka v Liberci č. j. spisová značka velmi omezeně, když vycházel pouze z toho, že se má zabývat geometrickým plánem a otázkou mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. Soud prvního stupně podle žalobce pouze odkázal na dřívější (zrušené) závěry o nedostatku dobré víry, aniž by se znovu zabýval skutkovými okolnostmi, jak mu bylo uloženo. Nezabýval se osobními poměry původních žalobců. Žalobce k tomuto zdůraznil, že jeho rodiče byli osoby se základním vzděláním, bez přístupu k internetu a bez schopnosti orientovat se v katastrálních údajích či geometrických plánech. Okresní soud podle něj nesprávně aplikoval měřítka běžná pro odborníky nebo právně vzdělané osoby, což je v rozporu s realitou doby i osobními schopnostmi původních žalobců. Žalobci navíc kupovali rozdělené části, kde ji cca čtvrt století pokojně bydleli. Část domu, která zasahuje na sporný pozemek žalovaného, byla vždy považována za součást jejich nemovitosti, a to čtyřmi předchozími vlastníky sousedního domu. Nikdy nebylo provedeno zaměření pozemku pod stavbou ani zahrady. K prvnímu zpochybnění hranice došlo až v roce 2020 ze strany současného žalovaného, což podle žalobce potvrzuje existenci dobré víry po celou dobu držby. Okresní soud přitom sám konstatoval, že nepoctivý úmysl prokázán nebyl. Jedná se sice o jinou právní kategorii, nicméně dobrá víra a nepoctivý úmysl jsou do určité míry spojené nádoby a vzájemně se propojují. Nebyly respektovány závazné pokyny odvolacího soudu, který ve svém zrušovacím rozsudku konstatoval, že nesouhlasí s názorem okresního soudu o nemožnosti vydržení z důvodu pochybností o hranici pozemku, též uvedl, že geometrický plán přiložený ke kupní smlouvě se týkal pouze pozemku kolem domu, ale nikoliv stavebního pozemku a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se právě atypického uspořádání staveb a dále konstatoval, že samotná skutečnost, že se držitel nepřesvědčil o hranici, nemůže vyloučit oprávněnou držbu. Dané řízení má zabránit dalším sporům. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhoví, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaný se vyjádřil tak, že žalobci to měli promyšlené, nebyl problém dojít si na katastr nemovitostí k ověření geometrického plánu, také měli znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, který se jim nehodil, a proto ho nemají a zatajují, ač byl součástí kupní smlouvy. Stačilo zaplatit o 13 m2 více při koupi, nasvědčuje to nekalému úmyslu podvodu na kupce domu č. hodnota. Sami měli dům č. hodnota pronajatý, nepochybně věděli o výklenku a záměrně toto zatajili, došlo tak jejich obohacení. Toto je představované částkou částka, kterou není možné darovat žalobcům. Žalovaný je ve veřejném seznamu zapsán jako majitel nemovitosti, proto není možné uznat dobrou víru ani držbu, žádný pozemek č. hodnota neexistoval ani neexistuje. Pozemek p.č. Anonymizováno byl zaměřen ve prospěch domu č. hodnota. Žaloba je proto neoprávněná a žalovaný proto navrhuje, aby odvolací soud vydal rozsudek, že vlastníkem pozemku č. 92/2 v jméno FO je žalovaný a že nikdo nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

9. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.) včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Odvolací soud prvotně předesílá, že pokud se žalovaný ve vyjádření k odvolání domáhal určení, že je vlastníkem pozemku č. 92/2 v jméno FO, pak k tomuto vzájemnému návrhu učiněnému až v odvolacím řízení nemohl odvolací soud přihlížet, když podle § 216 odst. 1 o.s.ř. ustanovení § 97 o.s.ř. o vzájemném návrhu v odvolacím řízení neplatí. Zabýval se tedy pouze žalobním nárokem žalobce.

11. Po skutkové stránce odvolací soud vyšel již z předchozích závěrů, že původně existoval jeden samostatný dům na st. p. č. hodnota, který byl školou a měl více místností, které byly nejméně od roku 1973 využívány pro zaměstnance Vojenských lesů a statků OZ adresa a tyto místnosti byly rozděleny tak, aby je mohli užívat dvě rodiny, dva nájemci. Rodina žalobce užívala tři místnosti s kuchyní a příslušenstvím a soused, od roku 1984 jméno FO, dvě místnosti s kuchyní a příslušenstvím. Tento závěr činí odvolací soud na základě žalobních tvrzení podpořených výpovědí žalobce, svědka jméno FO a nepřímo i potvrzením MNV v adresa ze dne datum, podle kterého mělo dojít právě na základě žádosti Vojenských lesů a statků OZ adresa, původního vlastníka, k odstranění nesrovnalostí v číslování některých obytných domů u hospodářství adresa mezi stavem v katastru nemovitostí a skutečným stavem. Zatím účelem byl vypracován geometrický plán tituly před jménem jméno FO z datum a došlo tak k rozdělení z jedné budovy na dvě samostatná č. p., aniž bylo provedeno jejich faktické stavební oddělení. V dané lokalitě vzniklo celkem šest samostatných rodinných domů z původně tří samostatných staveb. Tyto se následně, v přesně nezjištěném roce, staly po prodeji vlastnictvím společnosti právnická osoba. V důsledku likvidace této společnosti došlo postupně k jejich prodeji likvidátorem, a to přednostně jejich dosavadním uživatelům, což je i případ právních předchůdců účastníků. Žalobci nabyli vlastnictví ke st. p. č. Anonymizováno i domu č. p. Anonymizováno na této parcele umístěném a dále i k p. p. č. Anonymizováno a z kupní smlouvy znali plošnou výměru nabývaných pozemků. Z obsahu kupní smlouvy uzavřené dne datum nevyplývá, že by znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, který se ani soudu pro účely daného řízení nepodařilo zajistit, byl součástí dané kupní smlouvy a žalující strana ho měla k dispozici. I kdyby pro potřeby daného řízení mohl jako důkaz posloužit, z vyjádření likvidátora společnosti právnická osoba. v likvidaci, tituly před jménem jméno FO, je patrné, že v něm pravděpodobně ani žádné vnitřní výměry domu č. p. Anonymizováno Anonymizováno uvedeny nebyly a výměra st. p. č. Anonymizováno byla jen odvozena z geometrického plánu tituly před jménem jméno FO z datum. O geometrickém plánu obecně platí, že sám o sobě nemění právní vztahy k nemovitostem, ale je technickým podkladem k právnímu úkonu. Geometrický plán tituly před jménem adresa-Anonymizováno, který bez znalosti vnitřního uspořádání domu a jeho stavebního rozdělení vyčlenil pozemky pod domem č. p. Anonymizováno i Anonymizováno o stejné výměře, 9,50 x 9,50, tj. 90 m2, nebyl přílohou kupní smlouvy, na základě níž rodiče žalobce, manželé jméno FO i Jméno žalobce, nabyli své vlastnické právo. Přílohou jejich kupní smlouvy byl pouze geometrický plán tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno, z něhož vyplývá pouze to, jakým způsobem byla dělena jiná plocha (užívaná jako zahrada, původně p. č. hodnota), tj. jak velké pozemky a kde se rozprostírající v prostoru budou patřit k domům č. p. Anonymizováno a č. p. Anonymizováno. Konkrétně pro dům č. p. Anonymizováno byla vyčleněna parcela p.č. Anonymizováno o výměře 850 m2 a pro dům čp. Anonymizováno parcela p. č. Anonymizováno o výměře 827 m2. Při koupi domu tak nebyla rodičům žalobce ke smlouvě připojena žádná listina dokládající rozměry pozemku pod stavbou jejich domu, nebyl ani proveden společný prodej sousedního domu pro porovnání výměr. Lze souhlasit s okresním soudem, že geometrický plán tituly před jménem adresa-Anonymizováno byl zřejmě podkladem pro samostatnou evidenci obou domů před jejich prodejem rodičům žalobce a jejich sousedu jméno FO, a takto mohl být dostupný v katastru nemovitostí, nebylo však tvrzeno, že se s ním rodiče žalobce seznámili. Rodiče žalobce přitom neměli důvod hledat nějaký problém v rozsahu nabývaného majetku, neboť vycházeli z toho, že rozdělení domu odpovídá jimi dlouhodobě užívaným místnostem a neměli tak důvod domnívat se, že pozemek pod jejich částí stavby nekopíruje její rozdělení. Žádné dodatečné stavební úpravy nebyly prokázány. Naopak tvrzení o tom, že užívaná plocha bytu právními předchůdci žalobce se od roku 1973 nezměnila, bylo podpořeno jak účastnickou výpovědí současného žalobce, Jméno žalobce ml., tak výpovědí svědka jméno FO, který věrohodně vypovídal o tom, že v době trvání jeho užívání, tj. od roku cca 1984 až 2017, což souhlasí i s datem prodeje domu č. p. Anonymizováno v roce 2017 kupujícímu jméno FO, k žádným přestavbám nedošlo a po celou dobu užívání v původně jednom domě existovaly dvě nestejně velké bytové jednotky, a to jeho o velikosti 2 + 1 a větší jednotka na straně žalující o velikosti 3 + 1. Odvolací soud nemá důvod pochybovat ani o pravdivosti výpovědi žalobce, Jméno žalobce ml., že z pohledu jeho dětského pokoje se díval na zahradu prostředním oknem, přibližně v úrovni oplocení a z celkového počtu pěti oken náležely k bytu žalobce tři a k bytu žalovaného a jeho předchůdců pouze dvě, když jeho výpověď koresponduje jak pohledu na jihozápadní stěnu stavby dvojdomu ze zahrady na fotografii umístěné na č. l. 6 posudku tituly před jménem jméno FO (spis čl. 14), který v řízení předložila strana žalující, tak závěrům tohoto znalce o tom, že dělící stěna je umístěna cca 90 cm za prostředním oknem na JZ straně, kde je jich celkem pět, povrchová omítka je neporušená, vápenná, stará cca 80 let a není možné, aby byl dům plošně rozdělen symetricky na dvě stejné podlahové plochy. Nebylo tvrzeno, že by rozměr zastaveného pozemku byl předmětem nějakých dohadů do roku 2020. Právní předchůdci žalovaného, jméno FO na základě kupní smlouvy uzavřené dne datum, jméno FO na základě notářského zápisu NZ 194/2009, N 212/2009 ze dne datum, jméno FO na základě kupní smlouvy ze dne datum, proti faktickému rozsahu plochy bytu v domě užívaného stranou žalující nikdy nic nenamítali. Z obsahu spisu vyplývá, že v únoru 2020 zeměměřič jméno FO (č. zakázky 266-28/2020 v k. ú. adresa u Mimoně) zaměřoval hranice pro vyhotovení geometrického plánu. Zaměřil roh domu, jenž odpovídá hranici mezi pozemky p. č. Anonymizováno 10 a p. č. Anonymizováno s tím, že tato hranice je v katastru nemovitostí evidována s kódem kvality 8 a navrhl upřesnění tohoto bodu v katastru nemovitostí na kód kvality 3, aniž by byla měněna jeho poloha v terénu a obraz v katastrální mapě. Právní předchůdci žalobce sdělili panu Zelenkovi e-mailem bez uvedeného data, že souhlasí s kódem kvality 8 a nesouhlasí s geometrickým rozdělením plánu domu a na plánku pozemku zakreslili průmět výčnělku domu. Rovněž z obsahu spisu vyplývá, že od října 2020 si žalovaný pro své zastoupení ve vztahu k žalobcům vybral advokátku tituly před jménem jméno FO, která se na právní předchůdce žalobce obrátila s návrhem ze dne datum na majetkoprávní vyrovnání s tím, že domy č. p. Anonymizováno a Anonymizováno nejsou standardními postavenými dvojdomky, ale došlo dříve k jejich rozdělení z jedné budovy na dvě samostatná č. p., ale nebylo provedeno jejich faktické stavební oddělení a právním předchůdcům žalobce mělo být již při prodeji známo, že fakticky část obytné místnosti zasahuje do domu č. p. Anonymizováno o ploše cca 12 m2. Žalovaný jako řešení nabídl buď finanční kompenzaci či stavební oddělení příčkou po předchozím statickém prověření stavebním odborníkem. Tyto okolnosti vedly žalobce k podání žaloby u soudu dne datum. K žalobě byl po výzvě soud doložen originální geometrický plán tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. hodnota-34/2021 v průběhu řízení před okresním soudem došlo k vysvětlení správnosti zaměření. K smírnému vyřešení věci nedošlo, přestože žalovanému byla nabízena finanční náhrada. Po smrti jméno FO předmětný zastavěný pozemek pod stavbou domu č. p.Anonymizováno dohodou dědiců z datum nabyl žalobce.

12. Podle § 80 o. s. ř. lze žalovat na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, pokud na tom má účastník naléhavý právní zájem. Odvolací soud s ohledem na spornost rozsahu vlastnických práv zapsaných v katastru nemovitostí má ve shodě s okresním soudem za to, že naléhavý právní zájem na straně žalobce je dán. Žaloba spolu s připojeným geometrickým plánem je dostatečně určitá, v tomto směru lze na odůvodnění okresního soudu pod bodem 4 odkázat.

13. Podle § 130 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.) je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

14. Podle § 134 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

15. Odvolací soud má za to, že držba předmětného pozemku, tj. geometrickým plánem vymezené části pozemku žalovaného nastala ze strany rodičů žalobce v souvislosti s nabytím vlastnictví pozemku st.p.č. Anonymizováno – zast. plocha, a to jako pozemku pod stavbou domu č.p. Anonymizováno kupní smlouvou dne datum. Tato držba nebyla žádným způsobem rušena až do února 2020, kdy byl rodičům žalobce geodetem jméno FO prvotně předložen geometrický plán vymezující pozemek před stavbou, na který rodiče žalobce reagovali nesouhlasem s tím, že za svou považují i zastavěnou část pozemku žalovaného. Nelze tak dovodit, že by tu ve vztahu k předmětnému pozemku od počátku nebyla dána vůle vlastnická nebo že by držba nebyla vykonávána. Pozemek pod stavbou dvojdomku navíc nemá žádnou zřetelnou hranici, držba se neprojevuje jinak než okupací daného místa stavbou. Pro posouzení nedostatku dobré víry, který tvrdí a prokazuje žalovaný, jsou tu rozhodující okolnosti v době nabytí pozemku rodiči žalovaného. Odvolací soud zjištěné okolnosti hodnotí oproti okresnímu soudu ve prospěch dobré víry předchůdců žalobce. Předchůdci žalobce nemovitosti užívali od 70. let jako nájemci, pronajímatel jim je v rozsahu jejich užívání převedl, neměli tak důvod přesvědčovat se o přesném vedení hranice pod stavbou. Neměli ani důvod cokoliv zatajovat ani vůči prodávajícímu, který jako pronajímatel musel být se stavem domu seznámen, ani vůči sousedu jméno FO, který ve své výpovědi uvedl, že o daném uspořádání věděl, proti požadované ceně ničeho neměl. V kupní smlouvě byl pozemek vymezen pouze plošnou výměrou 90 m2, připojený geometrický plán se pozemku pod stavbou netýkal. S ohledem na plochu předmětného pozemku 12 m2 i to, že je představována pouze částí plochy jednoho z přízemních pokojů, nelze ze samotné výměry usuzovat, že předchůdci žalobce měli výměru nějak přeměřovat či vyžadovat z katastru nemovitostí či od převodce geometrický plán na rozdělení pozemku pod stavbou z roku 1993. Odvolací soud má za to, že jen ze skutečnosti, že tehdejší úprava připouštěla odlišné nabývání stavby a pozemku nelze dovozovat, že žalovaní neměli vůli pozemek pod stavbou držet. Totéž platí o atypičnosti uspořádání domu ve vztahu k vytyčení hranice přilehlých pozemků. Předchůdci žalobce zjevně věděli, že dům je nesymetricky rozdělen, když měli na jedné straně 3 okna a plot zahrady končil pod oknem, není však zřejmé, z čeho měli vědět, že pozemek pod domem nekopíruje rozdělení stavby, ale kopíruje rozdělení ostatních ploch, zvláště když dělení ostatních ploch proběhlo v jinou dobu než dělení pozemku pod stavbou. Odvolací soud tak vychází z toho, že žádná taková okolnost nebyla zjištěna. Pokud by takovou okolností měla být samotná atypičnost uspořádání okolních pozemků ve vztahu k rozdělení domu, pak odvolací soud má za to, že určitá nejistota by v tomto směru možná mohla být shledána v případě osoby kupujícího neznalého poměrů. Předchůdci žalobce však nabývali nemovitosti, tak jak byly jejich prostřednictvím a prostřednictvím předchůdce žalovaného pana jméno FO v nájemním vztahu prodávajícím dlouhodobě poklidně užívány. Neměli tak důvod domnívat se, že převádějící subjekt má nějaký důvod pozemek pod stavbou v nějakém rozsahu na ně nepřevést. Odvolací soud v takové situaci považuje za nepřiměřené pro zachování náležité opatrnosti požadovat po nabyvatelích další ověřování vymezení pozemku pod stavbou. Ostatně je tu dána i dlouhodobá následná pokojná držba, která též dle judikatury nasvědčuje dobré víře držitele (viz rozsudek sp.zn. spisová značka ze dne datum). Lze též opětovně odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu (viz sp.zn. spisová značka ze dne datum), která nepovažuje pro posouzení oprávněnosti držby za nezbytné přesvědčování se o hranicích pozemku v operátech evidence nemovitostí. Odvolací soud tak má za to, že předchůdci žalobce uplynutím desetileté vydržecí doby předmětnou část pozemku žalovaného vydrželi.

16. Odvolací soud má též za to, že v daném případě by byly naplněny i podmínky mimořádného vydržení.

17. Podle § 1091 odst. 2 o. z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 o. z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

18. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že držbou nikoliv v nepoctivém úmyslu (§ 1095 o. z.) nemá zákon na mysli držbu poctivou (§ 992 odst. o. z.), což bylo řešeno např. v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, spisová značka ze dne datum či usnesení sp. zn. spisová značka ze dne datum. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá a kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., dříve § 130 odst. 1 obč. zák., se tu neuplatní. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. spisová značka publikované v právních rozhledem 19/2023, s. 679, se pak zabývalo tím, o jaký jde okamžik, k němuž se posuzuje držba „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ pro mimořádné vydržení. Nejvyšší soud vykládá ustanovení § 1095 o. z. tak, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby má vlastník dost prostoru pro uplatnění svého práva a není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Proto Nejvyšší soud uzavřel, že podmínkou mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby. Pokud se snad později zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný, nemá bez dalšího tato skutečnost za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Nejvyšší soud rovněž zdůraznil, že úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování, ale předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek, a tak lze nepoctivý úmysl prokázat existencí skutečností zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo musel při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy při rozumu průměrného člověka i schopnosti užívat jej s běžnou péčí a opatrností, vědět při uchopení držby. Rovněž Nejvyšší soud zmínil, že jeho judikatura je konzistentní v názoru, že běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj je vskutku v souladu se skutečným právním stavem a že nedošlo ke změně oprávněné osoby, aniž by se změna promítla ve veřejném seznamu. Jako příklad, kdy existují objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem uvedl Nejvyšší soud držební (užívací) poměry neodpovídající poměrům vlastnickým v katastru nemovitostí, přičemž v jím posuzované věci dovodil, že pozemek, který měl být předmětem vydržení měl výměru téměř dvojnásobnou (oproti 186 m2 výměra 377 m2) a byl dán tak extrémní rozdíl ve výměře pozemku, že nebylo možné dojít k závěru, že k ujmutí se držby pozemku došlo bezelstně a v poctivém úmyslu.

19. Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum zabýval též otázkou zániku držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, přičemž uvedl, že samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná). K tomu přistupuje skutečnost, že nepoctivý úmysl brání vydržení jen, byl-li tu při uchopení držby. Je tedy třeba řešit otázku, jak může vlastník zabránit mimořádnému vydržení jeho věci (věcného práva k ní). Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka se podává, že pokud jde o zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, je třeba analogicky aplikovat § 995 o. z., větu první, podle které platí: „Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba“. V zásadě tedy platí, že ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitosti evidován jako vlastník), není tím jeho nepoctivý úmysl dotčen; na rozdíl od poctivé držby (§ 992 odst. 1 o. z.) nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby (zde držby nikoliv v nepoctivém úmyslu). Pokud však držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o. z.), nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o. s. ř.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu. Z uvedeného tedy vyplývá, že okamžik seznámení se předchůdce žalobce stanoviskem geodeta jméno FO v únoru 2020 neznamená okamžik, kterým dochází k stavění běhu lhůty pro mimořádné vydržení, žalovaný vlastnickou žalobu nikdy nepodal, učinili tak předchůdci žalobce datum, tj. až po uplynutí dvacetileté lhůty pro mimořádné vydržení od nabytí vlastnictví pozemku.

20. Pokud jde o okolnosti počátku nabytí držby v nikoliv nepoctivém úmyslu, lze v zásadě odkázat na shora uvedené závěry ohledně posouzení dobré víry, neboť vzhledem k tomu, že nebyla při nabytí nemovitostí shledána vědomost předchůdců žalobce o jiném vedení hranice pozemku pod stavbou než hranice tuto stavbu kopírující, nelze dovodit ani nepoctivý úmysl předchůdců žalobce. Nejde o žádné záměrné vetření se v držbu jiného, když stav rozsahu užívání je tu neměnný a nabyvatelé se mohli domnívat, že i převodce, který nemovitost dělil a převáděl s tímto stavem byl srozuměn.

21. Pokud jde o okolnosti nabytí nemovitostí žalovaným platí podle § 980 odst. 2 o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje. Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. adresa víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

22. Žalovaný si kupoval nemovitosti zahrnující dům č. hodnota pouze v rozsahu místností 2+1 a z uspořádání oken vůči dělícímu plotu mezi pozemky musel vědět, že dům č. hodnota svou místností s třetím oknem vytváří na pozemku pod stavbou atypický výčnělek, tedy právě jako osoba nového nabyvatele nezatíženého omluvitelně mylnou představou o rozsahu vlastnictví (jako tomu bylo v případě předchůdců žalobce) si měl jako dostatečně bdělý kupující ověřit před koupí dotazem na tehdejší držitele (předchůdce žalobce) důvod a okolnosti držby týkající se takového výčnělku domu. Navíc zaměřování hranic, se kterým předchůdci žalobce nesouhlasili (č.l. 35) se provádělo v únoru 2020, a to evidentně v souvislosti s převodem nemovitostí p. jméno FO na žalovaného (měření bylo na objednávku pana jméno FO, viz dopis jméno FO č.l. 34 a dělo se za účasti žalovaného, viz záznam o měření změn č.l. 37). Žalovaný poté nemovitosti nabyl kupní smlouvou z datum. Není sice doloženo, že by se s nesouhlasem předchůdců žalobce přímo seznámil, měl však další důvod se o stanovisko předchůdců žalobce o stavu držby zajímat a nemohl mít plně dobrou víru v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným stavem. Stav držby v omluvitelném omylu je ze své podstaty v rozporu se stavem zápisu ve veřejném seznamu, je otázkou, zda by se obecně na situace vydržení nemělo aplikovat ustanovení § 984 odst. 2 o.z. o tom, že se na věcné právo vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu věta první odst. 1 § 984 nepoužije, aby vůbec mohl být institut vydržení realizován. Odvolací soud má však především za to, že při střetu práv vlastníků by měla dostat přednost ochrana legitimního očekávání vlastníka poctivě nabytá v dlouhodobě pokojném stavu, který tu je dán na straně žalobce a jeho předchůdců.

23. Odvolací soud tak má za to, že s ohledem na vydržení ze strany předchůdců žalobce a právní nástupnictví žalobce založené v dědickém řízení, v němž v průběhu daného řízení došlo k nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku žalobcem, což nebylo nijak zpochybňováno a s ohledem na shledaný naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalobce, bylo možno žalobě vyhovět. Odvolací soud tak rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku I změnil, tak že se určuje, že žalobce je vlastníkem pozemku st.p.č. hodnota – zast. plocha v k. ú. adresa u Mimoně, který vznikl oddělením z pozemku st.p.č. Anonymizováno dle geometrického plánu tituly před jménem jméno FO č. hodnota-34/2021 ze dne datum. Tento plán, který odpovídá zjištěnému faktickému stavu, odvolací soud učinil nedílnou součástí tohoto rozsudku.

24. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo nutno s ohledem na změnu rozsudku znovu rozhodnout. Vzhledem k tomu, že v první fázi řízení do předchozího rozhodnutí odvolacího soudu byl poměr úspěchu a neúspěchu vyrovnaný a nebylo tak možno za ni přiznat náhradu nákladů žádnému z účastníků, odvolací soud tak přihlížel až k následující fázi řízení před okresním soudem, jejímž předmětem byl pouze nárok označený ve výroku I tohoto rozsudku, přičemž ve vztahu k tomuto nároku byl žalobce plně v řízení před okresním soudem úspěšný, náleží mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení. Výše nákladů žalovaného, který byl v řízení zastoupen advokátem se stanoví podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“). Odměna advokáta se ve smyslu § 6 odst. 1 AT stanoví zásadně podle počtu úkonů právní služby, které vykonal. Při stanovení výše odměny se vychází z tzv. tarifní hodnoty sporu, kterou podle § 9 odst. 4 AT částka částka. Tomu odpovídá dle § 7 AT odměna za jednotlivý úkon právní služby ve výši částka. V řízení před okresním soudem zástupce žalovaného učil následující úkony: vyjádření z datum, účast na jednání dne datum. K těmto úkonům náleží 2 režijní paušály po částka dle § 13 odst. 1, 4 AT a 21% DPH ve výši částka. Náklady žalobce v odvolacím řízení tak celkem činí částka, což je částka, kterou mu odvolací soud výrokem II tohoto rozsudku přiznal.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný, a proto má nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tarifního hodnotou odvolacího řízení byla po novele AT č. 258/2024 Sb. účinné od datum částka částka. Tomu odpovídá dle § 7 AT odměna za jednotlivý úkon právní služby ve výši částka. Zástupce žalobce učinil v řízení před odvolacím soudem následující úkony: sepis odvolání datum podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, účast na jednání datum podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, tj. částka. Dále žalobci náleží paušální náhrada hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 2x částka dle § 13 odst. 1, 4 AT. Dále cestovné, tj. dvě cesty adresa a zpět 112 km, kombinovaná spotřeba 5,3 l/100 km a cena nafty částka, základní náhrada částka dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. celkem částka, zmeškaný čas pak 4 započaté půlhodiny po částka dle § 14 odst. 3 AT, a dále DPH 21 % ve výši částka dle § 137 o.s.ř. Náklady žalobce v odvolacím řízení tak celkem činí částka, což je částka, kterou mu odvolací soud výrokem II tohoto rozsudku přiznal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Lze proti němu ve věci samé podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být již pro sepis dovolání zastoupen advokátem, pokud není fyzickou osobou, která má právnické vzdělání, nebo právnickou osobou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním.