29 Co 46/2025

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Česká republika - Jméno advokáta C , IČO IČO advokáta C sídlem Adresa advokáta C zastoupený advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D o určení vlastnického práva, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 72/2023-320 ze dne 27. 11. 2024 I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II potvrzuje.II. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokáta DIII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokáta B, .IV. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že pozemkové parcely č. , hodnota, a č. , hodnota, v k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, jsou ve vlastnictví žalované 2) a příslušnost hospodařit s majetkem státu k těmto pozemkům vykonává , Jméno advokáta C, . Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla osobou oprávněnou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“ či „ZP“), své nároky uplatnila mj. v řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, požadavkem na nahrazení projevu vůle žalované 2) uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemků, a to mj. parc. č. , hodnota, a č. , hodnota, v k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, , a žalovaná 1) byla vedlejší účastnicí na straně žalované. Soud prvního stupně uvedenému žalobnímu požadavku rozsudkem ze dne , datum, vyhověl, avšak k odvolání žalované odvolací soud rozsudkem z , datum, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu ohledně těchto pozemků zamítl, a to mj. z důvodu, že žalovaná 2) smlouvou z , datum, (s právními účinky k , datum, ) tyto pozemky převedla do vlastnictví žalované 1) podle § 18a ZP. Žalobkyně uvedenou smlouvu považuje za neplatnou, a proto se v tomto řízení domáhala vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že vlastníkem předmětných pozemků je žalovaná 2). Okresní soud však uzavřel, že na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť tyto pozemky byly znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, za účelem vypořádání restitučních nároků oprávněné osoby oceněny částkou , částka, , avšak podle shodného tvrzení účastníků restituční nárok žalobkyně již činí toliko , částka, , a tedy hodnota pozemků ho převyšuje více něž o 16 %. Z tohoto důvodu okresní soud žalobu zamítl. V odůvodnění dále uvedl, že smlouvu o převodu pozemků uzavřenou mezi žalovanými dne , datum, neshledal neplatnou, neboť dokud rozsudek vyhovující požadavku žalobkyně na nahrazení projevu vůle žalované 2) při uzavření smlouvy o převodu těchto pozemků nenabyl právní moci, nebránil žalované 2) v jejich převodu na žalovanou 1), neboť zákon o půdě ani jiný právní předpis takové důsledky s uplatněním restitučního nároku na vydání konkrétního náhradního pozemku ani s podáním žaloby nespojuje. V rozporu s dobrými mravy by smlouva mohla být, pokud by hlavním žalovanými sledovaným cílem bylo zmařit uspokojení restitučního nároku žalobkyně. Tak tomu v projednávané věci není, neboť šlo o převod na dlouhodobého nájemce pozemků s příslušnou odbornou způsobilostí, který na nich se nacházející vodní dílo provozuje v rámci Dokeské rybniční soustavy, a byla snaha zachovat stávající užívání vodního díla dosavadním správcem, a nikoli záměr znemožnit žalobkyni uspokojení restitučního nároku. Navíc tyto pozemky nejsou jediné, které by mohly sloužit k uspokojení nároku žalobkyně. Žalovaná 2) dle okresního soudu postupovala při uzavření smlouvy v souladu se zákonem o půdě a svým metodickým pokynem. Dodal, že přes uvedené nelze jednání žalované 2) pokládat za zcela standardní a etické, neboť pro žalobkyni bylo komplikované domoci se svých restitučních nároků, o čemž svědčí počet soudních řízení, která žalobkyně za tím účelem vede, a to, že žalovaná 2) v průběhu řízení sp. zn. , spisová značka, převedla předmětné pozemky do vlastnictví žalované 1), jejímu úsilí nepomohlo. Přihlédl i k tomu, že v řízení sp. zn. , spisová značka, bylo objasněno, že žalovaná 2) k uspokojení restitučních nároků žalobkyně přistupovala liknavě a svévolně, když vedla její nárok v nesprávné výši, výrazně podhodnocený. Navíc pozemky na žalovanou 1) převedla, ačkoliv v řízení sp. zn. , spisová značka, tvrdila veřejný zájem na jejich zachování ve vlastnictví státu. Výrokem II okresní soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 1) k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem III žalobkyni uložil povinnost ve stejné lhůtě zaplatit žalované 2) k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . To odůvodnil procesním neúspěchem žalobkyně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. Přiznal tak oběma žalovaným právo na náhradu nákladů řízení vynaložených na zastoupení advokátem ve výši určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 258/2024 Sb. Neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř.

2. Proti výrokům II a III rozsudku okresního soudu o nákladech řízení se odvolala žalobkyně a navrhla, aby v těchto výrocích byl rozsudek změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně poukazuje na to, že okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku zmínil, že žalovaná 2) učinila nesporným skutečnosti svědčící o jejím liknavém přístupu a svévoli při uspokojování restitučního nároku žalobkyně, neboť vedla její restituční nárok v podhodnocené výši, což žalobkyni a předtím její matku omezovalo v účasti na veřejných nabídkách náhradních pozemků. , adresa, aby žalovaná 2) usilovala o zmírnění důsledků vlastních pochybení, úsilí žalobkyně opět nepomohla a nemovitosti v průběhu řízení převedla přes své předchozí tvrzení o existenci veřejného zájmu na jejich zachování ve vlastnictví státu. Ačkoli bránila převodu pozemků žalobkyni, nabízela je formou veřejné nabídky jiným zájemcům. Jednání žalované 2) bylo zjevně účelové a vedlo k dalšímu ztěžování situace žalobkyně. Dle žalobkyně tak okresní soud pochybil, pokud přesto žalovaným přiznal vůči ní právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu a neaplikoval moderační ustanovení § 150 o. s. ř. Přiznání náhrady nákladů řízení žalované 1) považuje žalobkyně za nepřiměřeně tvrdé, neboť ona získala předmětné nemovitosti od žalované 2) v situaci, kterou okresní soud označil za nestandardní a zarážející. I když konstatoval, že takový postup nebyl zakázaný ani v rozporu s dobrými mravy, nelze opomenout, že k převodu pozemků došlo v průběhu soudního sporu, což situaci dále komplikovalo a přispělo k právní nejistotě. Okolnosti případu, zejména sporné jednání žalované 2) a její předchozí liknavý přístup, poskytovaly důvody pro moderaci náhrady nákladů řízení i ve vztahu k žalované 1), která vystupovala v řízení sp. zn. , spisová značka, jako vedlejší účastnice, a byla si tedy vědoma toho, že pozemky měly být vydány žalobkyni, a přesto s žalovanou 2) uzavřela ohledně nich převodní smlouvu. Za nesprávné považuje žalobkyně i přiznání náhrady nákladů řízení žalované 2). Dále namítá, že , Jméno advokáta C, má podle zákona č. 503/2012 Sb. a zákona o půdě v kompetenci vypořádání restitučních nároků a další převody nemovitostí, což zahrnuje i předmět tohoto soudního řízení. Měl tak okresní posoudit účelnost nákladů na zastoupení advokátem, neboť státním orgánům a právnickým osobám zřízeným státem přísluší náhrada takových nákladů jen výjimečně (odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1172/12), což tento případ není, neboť předmět řízení spadá přímo do oblasti činnosti žalované 2). Bylo tak namístě žalované 2) buď náhradu nákladů nepřiznat, anebo přiznat ve výši stanovené příslušnou vyhláškou (odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3094/23 ze dne , datum, ). Žalobkyně má rovněž za to, že rozhodnutí soudu o nákladech řízení je nepřezkoumatelné, vykazuje prvky svévole, je nepřiměřené, nedostatečně odůvodněné a pomíjí klíčové okolnosti případu.

3. Žalovaná 1) navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že jí okresní soud náhradu nákladů řízení přiznal správně, neboť nedisponuje právním aparátem, který by jí umožňoval hájit svá práva bez advokáta. Jí přiznaná náhrada skutečnou výši nákladů, které ve sporu vynaložila, ani nedosahuje.

4. Žalovaná 2) navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku III jako věcně správný potvrzen. Má za to, že byla-li v řízení úspěšná, má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů. Souhlasí s tím, že nejsou důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Soud prvního stupně účelnost nákladů, které žalovaná 2) vynaložila na zastoupení advokátem, zvážil. Zdůrazňuje, že jen žalobkyně s ní vede více než 20 soudních řízení, což představuje nepřiměřené zatížení a je to mimo limit její obvyklé činnosti. Vynakládá enormní náklady a úsilí, aby na každý jednotlivý pozemek, který si žalobkyně vybere, provedla lustraci a zkompletovala podklady. Žalobkyně zneužívá toho, že jsou-li pozemky nepřevoditelné, vyzve ji soud ke změně žaloby a následně si žalobkyně vybírá pozemky jiné; takový postup je neekonomický. Žalovaná 2) se rovněž ohrazuje proti tvrzení, že je vybavena finančně i personálně, a nemusí její zájmy hájit advokáti. V současné době čelí řadě složitých sporů vyžadujících odbornou právní pomoc, která není v silách jejího personálu. Jelikož disponuje pouze sedmi zaměstnanci s právním vzděláním, není schopna zajistit zastoupení ve všech řízeních, která proti státu vede nejen žalobkyně, ale i jiné oprávněné osoby. To přesahuje běžnou pracovní zátěž jejích zaměstnanců. Vzhledem k rozsahu a povaze soudních řízení, která jsou specifická a vyžadují osobní účast na jednáních, nelze očekávat, že by pouze její zaměstnanci byli schopni pokrýt takové množství sporů. Bez externí pomoci by nebyla schopna řádně hájit zájmy České republiky.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, tj. ve výrocích II a III o nákladech řízení, a shledal důvody pro jeho potvrzení ve výroku II a pro jeho změnu ve výroku III.

6. Ve výroku I zamítajícím žalobu nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto zůstal v tomto výroku nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.), a je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení.

7. Rozhodování o nákladech v občanském soudním řízení se řídí zásadou úspěchu ve věci vyjádřenou v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož přiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníkovi se v konkrétním případě může ve vztahu k účastníkovi neúspěšnému (povinnému k náhradě) jevit jako nepřiměřeně tvrdé, stanoví § 150 o. s. ř., že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Uvedené ustanovení je však výjimkou ze zásady, že procesně úspěšnému účastníkovi přísluší právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložil, a tedy by mělo být aplikováno pouze výjimečně, odůvodňují-li takovou aplikaci např. poměry účastníků či okolnosti případu.

8. Okresní soud v projednávané věci správně vychází z toho, že byla-li žalobkyně v řízení o věci samé zcela neúspěšná (žaloba byla zamítnuta), je podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit úspěšným žalovaným náklady, které v řízení účelně vynaložily. Z níže uvedených důvodů shledal odvolací soud správným i jeho závěr, že v projednávané věci nejsou takové okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které by se přiznání náhrady nákladů procesně úspěšným žalovaným jevilo jako nepřiměřeně tvrdé vůči žalobkyni.

9. Je sice pravdou, že v předchozím řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, bylo shledáno, že se žalovaná 2) při uspokojování restitučních nároků žalobkyně chovala liknavě a svévolně, když její restituční nároky evidovala ve výrazně nižší výši (podhodnocené), čímž jí komplikovala účast ve veřejných nabídkách státních pozemků, a proto se žalobkyně výjimečně může domáhat vydání konkrétních pozemků žalobou na nahrazení projevu vůle žalované 2) při uzavření smlouvy o převodu pozemků (tj. mimo veřejnou nabídku). To však samo o sobě přiznání náhrady nákladů tohoto řízení – jehož předmětem není požadavek žalobkyně na převod náhradního pozemku za účelem uspokojení jejího restitučního nároku, ale požadavek na určení vlastnického práva žalované 2) k pozemkům parc. č. , hodnota, a č. , hodnota, v k. ú. , adresa, u Máchova jezera - procesně úspěšným žalovaným nespravedlivým nečiní. Nelze totiž přehlédnout, že žalobkyně (jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti) podala u různých soudů více žalob, v nichž uplatnila požadavky na nahrazení projevu vůle žalované 2) při převodu náhradních pozemků, které svojí hodnotou její restituční nárok výrazně převyšují. Musela si být tudíž vědoma toho, že nebude v části těchto žalob úspěšná, a že pro takový případ bude povinna hradit úspěšné protistraně náklady řízení. Právě taková situace nastala i v daném případě, neboť žalobkyně (a to je mezi účastnicemi nesporné) již nedisponuje nárokem ve výši dostatečné k pokrytí hodnoty předmětných pozemků, a tedy i kdyby bylo žalobě na určení vlastnického práva žalované 2) k předmětným pozemkům vyhověno, nemělo by to dopad na její právní postavení. Právě to byl důvod, proč okresní soud neshledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Dále je třeba uvést, že přestože okresní soud postup žalované v předmětné věci označil za nestandardní, současně uzavřel, že nebyl tento postup v rozporu s dobrými mravy a nebyl vůči žalované šikanózní, neboť nebyl veden úmyslem zmařit či ztížit žalobkyni uspokojení restitučního nároku, ale žalovaná 2) přistoupila k převodu předmětných pozemků do vlastnictví žalované 1), jejich stávajícího nájemce, z důvodu, aby byly zachovány funkce Dokeské rybniční soustavy (uvedené vyplývá z čl. IV smlouvy o převodu nemovitých věcí z , datum, a z nájemní smlouvy o nájmu vodní nádrže č. , spisová značka, uzavřené mezi žalovanými dne , datum, ). Vzhledem k těmto okolnostem je správným závěr okresního soudu, že přiznání náhrady nákladů procesně úspěšným žalovaným není nespravedlivým vůči žalobkyni, a nejsou zde předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř.

10. Okresní soud rovněž správně uzavřel, že žalovaná 1) v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložila , částka, ; ohledně jednotlivých položek této náhrady jejich vyčíslení a právního posouzení odvolací soud pro stručnost odkazuje na rovněž správné a vyčerpávající odůvodnění rozsudku okresního soudu (bod 43). S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II, ukládajícím žalobkyni povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované 1) k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta B, náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, , jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Žalobkyni je však třeba přisvědčit v tom, že Ústavní soud opakovaně dovodil, že je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta), a učiní-li tak, pak nelze na druhé straně spravedlivě požadovat, aby takto vynaložené náklady hradila, neboť jejich vynaložení nebylo potřeba k účelnému uplatnění či bránění práva (nález sp. zn. I. ÚS 2929/07 z , datum, či sp. zn. II. ÚS 3246/09 z , datum, ). Současně jsou však z tohoto pravidla výjimky podle konkrétních okolností případu, kdy je zastoupení státu advokátem účelné a důvodné, např. jde-li o problematiku mimo oblast spravovanou ústředním orgánem státní správy nebo problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou či s mezinárodním prvkem (srov. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 3246/09).12. , Jméno advokáta C, jako organizační složka státu vykonává působnost (§ 1 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb.) podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). Jestliže jde o uspokojení restitučního nároku vydáním náhradních pozemků (převedení jiného pozemku na oprávněnou osobu za odňatý pozemek, jenž podle zákona vydat nelze), jde přímo o problematiku spravovanou ze zákona Státním pozemkovým úřadem, náplň jeho činnosti, a nejde o spor, který by byl svým předmětem mimo agendu touto složkou spravovanou, tudíž ve vztahu k její odbornosti výjimečnou. To platí i pro projednávanou věc, byť předmětem řízení nebyl požadavek na převod náhradního pozemku, ale na určení vlastnického práva žalované 2) k pozemkům, opírající se o tvrzenou neplatnost smlouvy o převodu pozemků žalovanou 2) uzavřené, kdy žalobkyně svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení opírala o existenci svého restitučního nároku (nároku na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu). Nejde ani o otázku dosud neřešenou, nýbrž naopak o oblast, k níž se Nejvyšší soud i Ústavní soud již opakovaně a ustáleně vyjadřovaly. Specifičnost věci zakládající účelnost nákladů na externí zastoupení nemůže představovat ani množství žalob na nahrazení projevu vůle, podaných jak obecně oprávněnými osobami, tak i konkrétně žalobkyní. Množství těchto žalob je dáno právě liknavým postupem žalované (či jejích předchůdců) a výší restitučního nároku oprávněných osob a je nutno vzít v potaz i to, že jednotlivé žaloby jsou po skutkové i právní stránce prakticky totožné, kdy mezi týmiž účastníky jde o uspokojení téhož nároku a spor se liší jedině v požadavku na vydání toho kterého náhradního pozemku a jeho ocenění. Účelnost nákladů žalované 2) na zastoupení advokátem pak nemůže založit ani skutečnost, že žalobkyně nebyla se svým požadavkem úspěšná. Z uvedených důvodů nelze v projednávané věci uvažovat o tom, že by náklady vynaložené na externí zastoupení žalované 2) advokátem byly vynaloženy účelně.

13. Odvolací soud tedy shledal důvodnou námitku žalobkyně, že žalované 2) nelze přiznat náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem. Přísluší jí však paušální náhrada jako účastníku, jenž nebyl zastoupen či byl zastoupen jiným zástupcem, podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Ta činí podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , částka, za každý úkon, přičemž v daném případě jde celkem o 7 úkonů (vyjádření ze dne , datum, , odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření z , datum, , vyjádření z , datum, a dále účast na jednání dne , datum, a , datum, a 2 x příprava k tomuto jednání) ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a), b), c), e) cit. vyhlášky. Celkem tak žalovaná 2) účelně vynaložila náklady ve výši , částka, .

14. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu ve výroku III změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 2) k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta D, (§ 147 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

15. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) byla v odvolacím řízení zcela úspěšná žalovaná 1), proto odvolací soud uložil žalobkyni podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit žalované 1) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího zástupce (§ 147 odst. 1 o. s. ř.). Uvedená částka zahrnuje odměnu zástupce žalované 1) (advokáta) za 1 úkon právní služby – vyjádření k odvolání, které směřovalo toliko do výroku o nákladech řízení – , částka, dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 2 písm. c) a. t., náhradu jeho hotových výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a částku , částka, odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (21 % z částky , částka, ) dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

16. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) měla žalobkyně úspěch v rozsahu 94 % a žalovaná 2) v rozsahu 6 % (žalobkyně požadovala, aby žalované 2/ nebyla náhrada přiznána, a výsledkem odvolacího řízení je snížení původně přiznané náhrady ve výši , částka, na částku , částka, ). Podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. tak procesně úspěšnější žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 88 % (odpovídajícím rozdílu mezi úspěchem žalobkyně 94 % a úspěchem žalované 6 %). Žalobkyně v odvolacím řízení účelně vynaložila náklady ve výši celkem , částka, (ve vztahu k oběma žalovaným), což zahrnuje odměnu zástupce žalobkyně (advokáta) za 1 úkon právní služby – podání odvolání toliko do výroků o nákladech řízení – , částka, dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 2 písm. c) a. t., náhradu jeho hotových výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a částku , částka, odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (21 % z částky , částka, ) dle § 137 odst. 3 o. s. ř., z čehož ve vztahu k žalované 2) připadá 1/2 , tj. , částka, a z této částky 88 % činí , částka, . Odvolací soud proto uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, .