29 Co 60/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Kořínkové a JUDr. Petry Hankové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: město Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 12 100 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 122 C 8/2024-61 ze dne 16. 10. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u , Jméno advokáta, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Z odůvodnění vyplývá že žalobkyně žalobní požadavek odůvodnila tvrzením, že , datum, dva zaměstnanci žalovaného poškodili vchodové dveře do haly na parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, tím, že do nich vyvrtali díry na uchycení petlice a zámku a přeřízli hlavní překrývající lišty pravého křídla dveří. Halu užívá na základě nájemní smlouvy, dle které byla oprávněna přizpůsobit si vnitřní prostory potřebné k zahájení a provozování výroby, z čehož dovozuje, že vchodové dveře, které osadila v roce 2017, jsou v jejím vlastnictví. Dveře musel přijet opravit jednatel žalobkyně. Škodu spatřuje v částce , částka, za dopravu jednatele (450 km x , částka, /km) a v hodinové sazbě jednatele , částka, /hod., a to za 8 hodin strávených demontáží petlice a uvedením dveří do původního stavu, na policii podáním trestního oznámení a výslechem a na cestě; celkovou částku zaokrouhlila na , částka, + 21 % DPH. Okresní soud z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez čp./če. v k. ú. , adresa, (tj. předmětná výrobní hala). Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli dne , datum, , jméno FO, a , jméno FO, jako pronajímatelé s žalobkyní jako nájemkyní ohledně předmětných prostor na dobu určitou od , datum, do , datum, . Dne , datum, bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka , jméno FO, , usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. KSLB , spisová značka, -, Anonymizováno, ze dne , datum, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 1 VSPH 764/2022-A-43 ze dne , datum, byl zjištěn jeho úpadek a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenční správce dlužníka dal žalobkyni podle § 256 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon; dále jen „i. z.“), dne , datum, výpověď z nájmu, která jí byla doručena do datové schránky , datum, . Fakturou č. , hodnota, vystavenou , datum, žalobkyně žalovanému účtovala , částka, s popisem „Dne , datum, dva zaměstnanci města , Jméno žalovaného, poškodili násilím vchodové dveře do haly na pozemku č. , hodnota, , adresa, , které jsou v majetku spol. , Jméno žalobkyně, ., společně se vstupními plechovými vraty v počtu 3 ks a veškerého vnitřního vybavení. Společnost má na uvedenou halu platnou nájemní smlouvu do r. 2035. Vchodové dveře musel přijet opravit jednatel společnosti. Na základě této opravy a demontáže petlice Vám vystavujeme fakturu na uvedenou částku + DPH. Tato částka se skládá z dopravy 450 km, hodinové sazby , částka, /h a nákladů s prací spojených, včetně výslechu a podání trestního oznámení na pachatele, zaměstnance města , Jméno žalovaného, .“ Okresní soud dospěl k závěru, že jednáním žalovaného nebylo zasaženo do absolutního ani jiného práva žalobkyně. Bylo totiž prokázáno, že vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba haly, je žalovaná a vstupní dveře do haly jsou coby součást uvedeného pozemku (§ 505 o. z.) též ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyni nesvědčí k uvedeným prostorům ani užívací právo, neboť nájemní smlouva uzavřená dne , datum, mezi manžely , jméno FO, a žalobkyní byla vypovězena insolvenčním správcem dlužníka , jméno FO, a uplynutím tříměsíční výpovědní lhůta dne , datum, zanikla. Není tak dán jeden z nezbytných předpokladů vzniku nároku na náhradu škody ve smyslu § 2910 o. z. Výrokem II rozhodl, že žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradí žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši , částka, (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/).

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně a navrhla, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby ho zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítá, že poté, co byla vyzvána k vyklizení prostor, chtěla podat vysvětlení, že termín nelze dodržet, a začala ukončovat výrobu. Nasmlouvané výrobky byly v ukončovací fázi, zbýval nejdůležitější proces dosoušení. Upozornila žalovaného, že halu nemůže vyklidit, neboť by vznikla značná finanční škoda, a to i z důvodu nasmlouvaných zakázek. Rovněž ho upozornila na to, že část majetku v hale je její, proto počká na rozhodnutí soudu o žalobě na vyklizení. Dne , datum, však starosta a dva zaměstnanci žalovaného násilně uzavřeli vchod do haly. Její zaměstnanci ve fázi výroby nemohli opustit halu, aby nevznikla škoda na výrobcích, a upozornili starostu, aby se dohodl s jednateli. Přesto starosta a jeho pomocníci po konci pracovní doby zabezpečili dveře tak, aby se tam již zaměstnanci nedostali. Žalobkyně musela dát dveře do původního stavu, aby mohla být výroba dokončena. Teprve po této násilné akci jí žalovaný zaslal výzvu k vyklizení do , datum, . Začala odvážet hotové výrobky. Dne , datum, ve 14:50 hodin však starosta a zaměstnanci žalovaného násilným způsobem vnikli do výrobny a zabezpečili zevnitř přístupové dveře a vrata a přestřihli a zcizili hlavní přívodní elektrický kabel pod napětím, čímž jí způsobili škodu přes , částka, ; tato škoda je uplatněna v trestním oznámení na starostu města a radu města a je vyšetřována policií. Uvedeným „trestným činem“ zamezil žalovaný snahu o vyklizení. Dále žalobkyně namítá, že investovala do vybavení haly (okna, betony atd.) a v roce 2035 by tyto úpravy musela přenechat pronajímateli. Jelikož jí ale dal insolvenčního správce výpověď, a tedy nebyl dodržen odstavec 5.8 nájemní smlouvy, musí jí být investice po odečtení amortizace proplacena, nebo úpravy demontuje a halu vrátí do původního stavu. Dle žalobkyně z provedených důkazů vyplývá, že bylo zasaženo do jejího vlastnického práva. Dále namítá, že ač jí byla dána výpověď, od , datum, nebyla vyzvána k vyklizení, z čehož dovozuje, že došlo k obnovení nájmu podle § 2285 o. z. Řešením není vystěhování nájemce ani znemožnění užívání předmětu nájmu odpojením od elektrické energie, plynu, vody či přístupu do objektu, takovým jednáním se pronajímatel dopouští trestného činu. Žalobkyně uvádí, že neuplatňovala škodu na vstupních dveřích, ale škodu, která jí vznikla na základě vyčíslených oprávněných nákladů (finanční škoda) tím, že byla donucena demontovat neoprávněné úpravy provedené žalovaným, čímž odvracela další hrozící škodu. Odkazuje na § 419 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., podle kterého kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu škody kterou přitom utrpěl, a na § 417 odst. 1 téhož zákona, podle kterého komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit.

3. Žalovaný navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Odmítá, že by poškodil majetek žalobkyně. K jejímu žalobnímu požadavku se již vyjádřil, tvrzení žalobkyně vyvrátil a prokázal kontext situace, kdy žalobkyně prostory od , datum, užívá neoprávněně, čímž mu působí újmu. Ačkoli žalobkyně byla v průběhu řízení vyzvána opakovaně k doplnění svých tvrzení a důkazů, řádně tak neučinila a bez omluvy se k jednání soudu nedostavila. Nedostála tak povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, neprokázala vznik a existenci škody, natož jakékoliv protiprávní jednání žalovaného, příčinnou souvislost či výši škody. Odvolání neobsahuje relevantní skutečnosti a tvrzení v něm obsažená byla učiněna až po koncentraci řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení a odvolání důvodným neshledal.

5. Okresní soud na základě provedených a v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů učinil správná skutková zjištění, z nichž i odvolací soud vychází. Takto bylo okresním soudem z výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , Jméno žalovaného, objasněno, že žalovaný je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova bez č. p./č. ev., stavba pro výrobu a skladování, jako nabývací titul je uvedeno potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne , datum, s právními účinky zápisu k , datum, . Okresní soud tak správně vychází ze zjištění, že vlastníkem této nemovitosti je žalovaný.

6. Mezi účastníky není sporu o tom, že předmětnou stavbu na parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, užívá a i dne , datum, , kdy mělo dojít k poškození vstupních dveří do haly žalovaným, užívala žalobkyně. Okresním soudem bylo z předložené „Smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání“ zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena dne , datum, mezi , jméno FO, a , jméno FO, jako pronajímateli a žalobkyní jako nájemkyní na dobu určitou do , datum, . Avšak, jak vyplývá z insolvenčního rejstříku a v něm založených listin, bylo dne , datum, u Krajského soudu v , adresa, - Pobočky v Liberci zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka , jméno FO, , byl zjištěn jeho úpadek a prohlášen konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem byla jmenována společnost , právnická osoba, .; to okresní soud zjistil z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, usnesení insolvenčního soudu č. j. KSLB 87 INS 2441/2022-A-29 ze dne 26. 4. 2022 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 1 VSPH 764/2022-A-43 ze dne 16. 6. 2022, usnesení insolvenčního soudu č. j. KSLB 87 INS 2441/2022-B-8. Uvedený insolvenční správce dal žalobkyni výpověď z nájmu, podle § 256 odst. 1 i. z. činí výpovědní doba 3 měsíce. Výpověď byla žalobkyni doručena do datové schránky dne , datum, ; uvedené okresní soud zjistil z výpovědi ze dne , datum, a doručenky do datové schránky. Návrh žalobkyně na zrušení této výpovědi byl zamítnut usnesením insolvenčního soudu č. j. KSLB INS 2441/2022-B-88 ze dne 30. 6. 2023. Okresní soud proto správně uzavřel, že uvedená nájemní smlouva uplynutím tříměsíční výpovědi doby dne , datum, zanikla.

7. Na tom nic nemění tvrzení žalobkyně, že v době tří měsíců od skončení nájmu nebyla vyzvána k vyklizení předmětných prostor. Podle § 2285 věty prvé o. z. sice platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Citované ustanovení upravující možnost obnovení nájmu bytu se podle § 2311 o. z. použije i na nájem prostor sloužících k podnikání. Avšak Nejvyšší soud v jeho rozhodnutích opakovaně uzavřel, že k obnovení nájemní smlouvy podle § 2285 o. z. může dojít jen tehdy, jde-li o nájem bytu (a podle § 2311 o. z. též prostoru určeného k podnikání) na dobu určitou, který skončil uplynutím sjednané doby nájmu (viz rozsudky sp. zn. 26 Cdo 4354/2016 ze dne 12. 12. 2016 či sp. zn. 26 Cdo 1082/2017 ze dne 19. 6. 2018 nebo sp. zn. 26 Cdo 977/2022 ze dne 19. 7. 2022). Tak tomu v projednávané věci nebylo, neboť nájem žalobkyně (jak již bylo shora uvedeno) skončil výpovědí (uplynutím tříměsíční výpovědní doby dne , datum, ), a nikoliv uplynutím sjednané doby nájmu. Proto nemohlo dojít k jeho obnovení podle § 2285 o. z. Okresní soud tedy správně vychází z toho, že žalobkyně od , datum, užívá předmětné prostory výrobní haly bez právního důvodu.

8. Rovněž správně vychází z toho, že žalobkyně není vlastníkem vstupních dveří do výrobní haly, byť je (jak tvrdí) do haly instalovala ona v roce 2017. Jejich instalací (stavebním upevněním) do haly přestaly být samostatnou věcí v právním smyslu a staly se (stejně jako výrobní hala) součástí pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (§ 505, § 506 odst. 1 o. z.), jehož vlastníkem je žalovaný. Žalovaný je tak vlastníkem těchto dveří coby součásti uvedeného pozemku.

9. Podle § 2910 škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

10. Z citovaného ustanovení vyplývá, že povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo a) zaviněným protiprávním jednáním poruší absolutní práva poškozeného (tj. život, tělesnou integritu, zdraví, svobodu nebo vlastnictví), nebo b) zaviněným protiprávním jednáním poruší relativní práva někoho jiného (poškozeného), která jsou chráněna zvláštním předpisem. Předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody jsou tak protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a škodou a zavinění. Prvé tři předpoklady musí prokázat žalobce (poškozený), má-li být v řízení úspěšný s nárokem na náhradu škody. Zavinění ve formě nedbalosti se presumuje (§ 2911 o. z.).

11. V projednávané věci spatřuje žalobkyně porušení zákonem stanovené povinnosti na straně žalovaného v tom, že petlici na vstupní dveře do haly umístil a znemožnil tak zaměstnancům žalobkyně přístup do haly, aniž by žalobkyni byla pravomocným rozsudkem uložena povinnost předmětné prostory vyklidit, tedy učinil tak mimo rámec soudního výkonu rozhodnutí (o žalobě žalovaného podané proti žalobkyni, jíž se domáhá vydání rozsudku ukládajícího žalobkyni povinnost předmětné prostory vyklidit, dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. , spisová značka, ze dne , datum, podala žalobkyně odvolání). K tomu je třeba uvést, že obecně platí, že ochrana subjektivních práv přísluší zásadně povolaným státním orgánům, zejména soudům. Pokud nájemce po skončení nájmu prostory určené k podnikání dobrovolně nepředá, lze dosáhnout jejich vyklizení podle soudního rozhodnutí postupem podle § 339 a násl. o. s. ř. (soudním výkonem rozhodnutí, exekucí). I kdyby se však žalovaná svémocným jednáním (umístěním petlice na vstupní dveře do haly) dopustila protiprávního jednání (jak tvrdí žalobkyně), samo o sobě to ke vzniku její odpovědnosti za škodu nestačí. Aby byla žalobkyně ve sporu o náhradu škody úspěšná, musí prokázat i další dva předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu, a sice vznik škody a příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalobkyně.

12. Okresní soud se proto správně zabýval tím, zda žalovaný umístěním petlice na vstupní dveře do haly zasáhl ať již do absolutního nebo relativního práva žalobkyně (tedy zda žalobkyni vznikla újma na jejích právech). Správně uvedl, že jelikož žalobkyně není vlastníkem haly, a tudíž ani vstupních dveří do haly, nevznikla jí samotným umístěním petlice na dveře škoda; ostatně žalobkyně výslovně uvedla, že náhradu za příp. poškození dveří nepožaduje. A jelikož prostory výrobní haly od , datum, (kdy jí právo nájmu v důsledku výpovědi dané jí insolvenčním správcem dlužníka , jméno FO, zaniklo) užívá bez právního důvodu, nebylo (nemohlo být) zasaženo ani do jejího užívacího práva. Okresní soud tedy správně uzavřel, že není naplněn jeden z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu dle § 2910 o. z. (vznik škody).

13. Ustanovení § 417 odst. 1 a § 419 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do , datum, (která zmiňuje žalobkyně v odvolání) na projednávanou věc aplikovat nelze, neboť skutečnosti, z nichž dle žalobkyně vznikla škoda, nastaly až , datum, , a tedy je žalobou uplatněné nároky třeba posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, který obsahuje obdobnou úpravu v § 2901 a § 2908.

14. Podle § 2908 o. z. kdo odvracel hrozící újmu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil.

15. Citovaného ustanovení zakládá osobě, jíž hrozí vznik újmy a která činí přiměřené kroky k jejímu odvrácení, právo vůči tomu, kdo újmu způsobil, na náhradu účelně vynaložených nákladů na odvrácení hrozící škody, jejíž výše je omezena výší škody, která byla přijetím přiměřeného opatření odvrácena. Jedním z předpokladů vzniku tohoto nároku je však to, že šlo o odvracení hrozící újmy. Žalobkyně však v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že by jí v důsledku umístění petlice na dveře (uzavření objektu) hrozila jakákoliv újma. Zmínila sice, že umístěním petlice na vstupní dveře je bráněno jejím zaměstnancům ve vstupu do haly, avšak jen z tohoto tvrzení (i kdyby bylo prokázáno) nevyplývá, že by jí hrozila újma, jíž by se odstraněním petlice snažila zabránit. Nic takového žalobkyně v řízení před okresním soudem netvrdila. Navíc ani neoznačila důkazy k prokázání výše nákladů, které (jak tvrdí) vynaložila na odstranění petlice a uvedení dveří do původního stavu – tj. k tomu, že se jednatel na místo dne , datum, dostavil, že právě on prostory odstraněním petlice zpřístupnil, jakou dobu tím strávil, neuvedla, od čeho odvíjí účtovanou hodinovou sazbu, a tuto ničím nedoložila, neuvedla, odkud jednatel přijel a jakým vozem, jaká je jeho průměrná spotřeba a jaké pohonné hmoty užívá, a neoznačila důkaz o průměrné spotřebě.

16. Žalobkyně nemohla být okresním soudem poučena o tom, že tyto rozhodné skutečnosti v potřebném rozsahu netvrdí a neprokazuje. Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. je totiž upravena jako poučovací povinnost při jednání. Jedině při něm je soud povinen takové poučení (o nedostatku tvrzení, označení důkazů či jiném možném právním posouzení věci) účastníku poskytnout. Mimo jednání takovou povinnost nemá a není podle ustálené soudní praxe povinen jednání, jehož se účastník neúčastní, jen kvůli poskytnutí takového poučení odročit. Vychází se v takovém případě z toho, že účastník, jenž se účasti u jednání soudu dobrovolně vzdal, se sám zbavil možnosti, aby se mu příp. dostalo poučení dle § 118a o. s. ř. Současně je-li žaloba projednatelná, nemá soud povinnost před jednáním zkoumat, zda účastník tvrdí všechny (pro svůj nárok) relevantní skutečnosti a zda k nim označil důkazy k jejich prokázání. Ostatně potřeba doplnění tvrzení či označení důkazů může vyjít najevo až při jednání, např. v důsledku postupu druhé strany či v důsledku provedení jiného důkazu. Jestliže se tedy žalobkyně k jednání nedostavila, zbavila se možnosti být poučena podle § 118a o. s. ř.

17. Tvrzení, že nebyl-li by obnoven přístup zaměstnanců do předmětných prostor, hrozil jí vznik škody na nedokončených výrobcích v hale, a že odstraněním petlice právě tuto hrozící škodu odvracela, tak žalobkyně uplatnila až v odvolání proti rozsudku, aniž byly splněny předpoklady stanovené v § 205a písm. a) až f) o. s. ř. Jedná se tedy o novou skutečnost, která nemůže být v odvolacím řízení uplatněna (§ 119a odst. 1, § 205 o. s. ř.), a tedy k ní ani odvolací soud nemůže přihlížet. Žalobkyně tedy v řízení před okresním soudem netvrdila, a tudíž ani neprokázala skutečnosti, které by jí zakládaly nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů dle § 2908 o. z.

18. Je tudíž správný závěr okresního soudu, že v žalobě tvrzeným jednáním žalované nevznikla žalobkyni újma (nebylo zasaženo do jejích práv), a tedy není dán jeden z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu dle § 2910 o. z. Rozsudek okresního soudu, jímž byla žaloba o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím zamítnuta, je tak věcně správný, a proto byl odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně rovněž správného výroku o nákladech řízení, jímž byla procesně úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení ve výši , částka, ; ohledně výše jednotlivých položek náhrady a jejich právního hodnocení odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto výroku v rozhodnutí okresního soudu.

19. Jelikož byla žalobkyně v odvolacím řízení neúspěšná, je podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit úspěšnému žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , zahrnující odměnu jeho zástupce (advokáta) za 2 úkony právní služby (vyjádření ze dne , datum, k odvolání žalobkyně a účast u odvolacího jednání , datum, ) – po , částka, (počítanou z tarifní hodnoty , částka, ) dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za tyto 2 úkony právní služby po , částka, podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částku , částka, odpovídající DPH z uvedené odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z částky , částka, ). Podání ze , datum, , jímž zástupce žalovaného toliko vyjádřil souhlas s rozhodnutí bez nařízení odvolacího jednání, není úkonem právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky 177/1996 Sb., a proto za toto podání odměna ani náhrada hotových výdajů nepřísluší.