29 Co 62/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kupkové a JUDr. Petry Hankové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO Anonymizováno , narozený dne Datum narození žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 1 439 850 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 106 C 11/2024-188 ze dne 26. 11. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Napadeným rozsudkem byla výrokem I zamítnuta žaloba, o zaplacení částky 1 439 850 Kč s příslušenstvím. Výrokem II soud uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 88 498,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.

2. Z obsahu rozsudku okresního soudu vyplývá, že žalobce se žalobou z 20.6.2024 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1 439 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 23.4.2024 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o dílo na rekonstrukci rodinného domu , adresa, , přičemž cena díla byla sjednána na částku 1 655 000 Kč, se zálohou ve výši 30 %, která měla být uhrazena nejpozději do 5 pracovních dnů. Žalobce hradil částku ve výši 100 000 Kč již před podpisem dne , datum, a částku 400 000 Kč v termínu dne 20.2.2023 s tím, že zbytek částky bude uhrazen po předání a převzetí díla, dne 16.8.2023 bylo však uhrazeno dalších 300 000 Kč. Žalobce dále tvrdil, že termín dokončení byl domluven na 30.10.2023. Tento termín však nebyl žalovaným dodržen, dílo dokončeno nebylo a rekonstrukce se ani neblížila konci. Dodatek ke smlouvě zohledňující prodloužení termínu uzavřen nebyl. Žalobce věřil, že stavba bude dokončena s menší prodlevou, avšak to se nestalo ani do termínu 15.4.2024, kdy žalobce prostřednictvím svého zástupce od smlouvy odstoupil. Dále žalobce uvedl, že s žalovaným dohodli (v čl. VII. odst. 1) smluvní pokutu pro případ pozdního předání díla ve výši ve výši 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení s dokončením a předáním v termínu podle čl. III. této smlouvy. Celá smlouva byla v režii žalovaného, který ji žalobci předložil a do smluvních pokut nebylo ze strany žalobce zasahováno. Žalovaný odstoupení obdržel dne 22.4.2024, smluvní pokuta je žádána od 31.10.2023 do 22.4.2024, tedy za 174 dnů. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že smlouva o dílo byla podepsána podle původního rozpočtu, avšak již na začátku a v průběhu stavby se v důsledku špatného stavu domu měnil rozsah prací (zejména bourací práce – věnce, oba štíty) a žalovaný tak prováděl vícepráce, které nebyly v původním rozpočtu. K podpisu dodatku smlouvy nedošlo. Dále namítl nedostatek součinnosti ze strany žalobce stran zajištění přívodu elektrické energie. Žalobce nato reagoval tak, že venkovní kanalizaci si žalovaný do rozpočtu pouze zapomněl zapsat, avšak souhlasil s jejím doceněním ve vícenákladech. Již v roce 2022 si žalovaný nechal zhotovit výkopy, aby si připravil základy, desku a kanalizaci. K tomuto úkonu mu byla i zaslána částka 100 000 Kč. Ostatní, žalovaným zmíněné práce, které neobsahoval původní rozpočet (propojení základových pasů u sloupu terasy, demontáž a bouraní stropu, bouraní obvodového věnce, bouraní štítu) žalovaný sám nabídl, že provede a jejich provedení i nacenil. Na zálohách dostal žalovaný zaplaceno 800 000 Kč a dle svých slov prostavěl cca 400 000 Kč. Vyúčtování provedených prací žalovaný přes urgence nepředal, rozdíl v údajně prostavěné částce a zaplacených zálohách nevrátil. Ze všech prací, které měl zhotovit nesplnil ani 20 %, při provádění bouracích prací nemovitost jen poškodil a z prací, které provedl, musel žalobce vše vyjma základových pásů na vlastní náklady odstranit a předělat, protože nebyly provedeny správně. Odmítl, že by ze strany žalobce docházelo k jakýmkoliv prodlevám. Podáním ze dne 21.11.2024 žalovaný namítal změny ve sjednaných pracích s tím, že dostal projekt, podle kterého měl pracovat, a na který bylo vydané stavební povolení, ale vlastník objektu si následně nechal vypracovat nový projekt a vše bylo jinak. Namítl, že žalobce měl zažádat o nové stavební povolení na dané práce (bourání obvodových zdí a štítů), které nebyly v původním rozpočtu, dále měl podat žádost o přeložení elektrostanice, k čemuž nebyl žalovaný oprávněn. Snažil se, aby práce postupovaly. K vícepracím vypracoval další odhad rozpočtu, nepodepsal jej, protože postupně docházelo k dalším rozhodnutím, takže by musel každý týden rozpočet přepracovat. Podáním ze dne 20.5.2025 žalovaný doplnil svá vyjádření prostřednictvím advokáta. Předně žalovaný namítl, že žalobce dostatečně netvrdí a neprokazuje, co bylo předmětem díla, s jehož dokončením a předaním měl být žalovaný v prodlení. Žalobce reagoval 5.6.2025 tím, že uvedl, že rozsah provádění díla byl stanoven jednak projektovou dokumentací, e-maily ze dne 13. 5. 2022 a 4. 10. 2022, cenovou nabídkou, a následně i její doplněnou verzí.

3. Okresní soud na jednání dne , datum, vyzval žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnil svá žalobní tvrzení tak, že z nich bude vyplývat jednoznačné vymezení díla, které bylo předmětem smlouvy o dílo ze dne 13.2.2023 a dále, aby k těmto tvrzením navrhl soudu důkazy. Současně soud poučil žalobce o tom, že zůstane-li na výzvou soudu nečinný, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci. Na tuto výzvu žalobce popsal průběh komunikace mezi stranami a uvedl, že mezi stranami od 5. 10. 2022 probíhala komunikace na základě rozpočtu ve výši 1 655 000 Kč, což odpovídá ceně uvedené ve smlouvě o dílo. Žalovaný na to reagoval tak, že žalobce stále netvrdí ani neprokazuje, co bylo dílem podle smlouvy o dílo ze dne , datum, , které se měl žalovaný zavázat provést do 30. 10. 2023 a s jehož předáním má být žalovaný údajně v prodlení. Strany vymezily předmět díla podle smlouvy o dílo ze dne , datum, toliko obecně jen jako „rekonstrukci domu“, a to bez detailního soupisu prací a konkrétních materiálů, tj. z obsahu smlouvy (ale ani jejích případných příloh) není zřejmé, jaké konkrétní práce, v jakém množství, v jakých měrných jednotkách a jaký konkrétní materiál měl žalovaný provést a předat v rámci uvažované „rekonstrukce“. Jak vyplývá z následného chování a e-mailové komunikace, rozsah prací stranám prakticky nebyl znám ještě ani v březnu 2024. K definitivní dohodě o přesné specifikací všech prací však nikdy nedošlo. K dohodám o provedení dílčích prací (dílčích děl) došlo mezi stranami teprve po vyhotovení nového projektu od projektanta , tituly před jménem, , adresa, , a to ve druhé polovině roku 2023. Je zřejmé, že dílo podle smlouvy o dílo ze dne , datum, nebylo stranami vymezeno dostatečně určitě, jasně a srozumitelně tak aby smlouva o dílo mohla vyvolávat vůbec právní následky. Následné dílčí dohody je dle žalovaného nutno právně kvalifikovat jako zcela nové ujednání o smlouvách o dílo s tím, že cenu díla a termín strany ponechaly bez výslovného určení, což je plně v souladu s § 2586 odst. 2 věty druhé a § 2590 odst. 2 o.z. Případně pokud by soud dospěl k právnímu závěru, že smlouva o dílo ze dne , datum, byla uzavřena platně a účinně, pak dohody stran o změnách mohou být právně kvalifikovány toliko jako novace závazku, které zcela zrušily původní závazek ze smlouvy o dílo a nahradily jej novým dílem, a to v rozsahu dílčích prací, které si strany postupně domlouvaly s tím, že další práce včetně ceny a termínů měly být mezi stranami dohodnuty teprve po skončení zimního období na počátku roku 2024 (srov. e-mail žalobce ze dne 26. 11. 2023 a komunikace stran v únoru a březnu roku 2023). Žalobce na jednání dne , datum, žalobce doplnil, že má za to, že smlouva byla sjednána konkrétně, kdy podmínkou byl pouze rozpočet, nikoliv projektová dokumentace.

4. Okresní soud po skutkové stránce shledal nesporným, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo dne , datum, s cenou díla ve výši 1 655 000 Kč a s termínem provedení díla dne 30.10.2023 a dále, že odstoupení od smlouvy žalovaný obdržel 22.4.2024. Předmět smlouvy je vymezen tak, že: (1) zhotovitel se touto smlouvou zavazuje provést na svůj náklad a své nebezpečí pro objednatele dílo viz příloha 1 (dále jen „, jméno FO, “) (položkový rozpočet), (2) Rekonstrukce , právnická osoba, , (3) Objednatel se zavazuje , jméno FO, převzít a zaplatit za něj zhotoviteli cenu sjednanou níže v čl. II této smlouvy. , jméno FO, (čl. II smlouvy) byla stranami smlouvy stanovena ve výši celkem 1 655 000 Kč. Doba a místo plnění je upravena v čl. III tak, že zhotovitel provede dílo nejpozději do 30. 10. 2023 a zhotovitel provede dílo v , adresa, . Podle čl. VIII je zhotovitel povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z ceny , jméno FO, za každý den prodlení s dokončením a předáním v termínu podle čl. III smlouvy. Podle čl. IX je objednatel oprávněn odstoupit od smlouvy, pokud dílo nebude dokončeno do tří týdnů od smluvního termínu. V takovém případě bude uhrazena pouze adekvátní část provedených prací. Podle čl. X může být smlouva měněna pouze písemnými dodatky na základě souhlasu obou stran.

5. Po právní stránce okresní soud nejprve shledal, že právní vztah účastníků se řídí úpravou smlouvy o dílo v § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle tohoto ustanovení platí, že se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (odst. 1). , jméno FO, díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek (odst. 2). Dále okresní soud posuzoval věc z hlediska určitosti ujednání § 553 o.z. a s tím souvisejícím naplněním procesní povinnosti podle § 101 odst. 1 o.s.ř., podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu.

6. Okresní soud přitom uzavřel, že žalobce, přes výslovné a adresné poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. na jednání dne , datum, , nedostál své povinnosti tvrzení co do vymezení předmětu díla sjednaného smlouvou o dílo ze dne , datum, , z níž odvozuje svůj nárok na úhradu žalované smluvní pokuty z důvodu prodlení žalovaného. Předmět díla nebyl dle okresního soudu dostatečně určitě vymezen ani v předložené smlouvě o dílo, která předmět díla uvádí zcela neurčitě jako rekonstrukci rodinného domu. Pokud smlouva odkazuje na přílohu 1 („položkový rozpočet“), nebyl tento k žalobě přiložen. Součástí spisu je několik rozpočtů, avšak žádný z nich nevyhovuje závěrům judikatury citované shora ve vztahu k určitosti vymezení předmětu smlouvy o dílo, jelikož neobsahují ani podrobnou specifikaci prací, které měly být provedeny, ani podrobnou specifikaci materiálů, které měly být použity. Nadto po podpisu smlouvy docházelo mezi stranami k jednáním dotýkajícím se dané rekonstrukce. Sporný byl mezi stranami rozsah těchto změn a jejich význam ve vztahu k dalším ustanovením (např. ve vztahu k termínu dokončení díla). Jelikož bylo nejasné, jaké práce měl zhotovitel (žalovaný) pro objednatele (žalobce) provést podle smlouvy o dílo ze dne , datum, , poskytl okresní soud žalobci uváděné poučení, ten však reagoval podáním ze dne 14.10.2025, jehož obsahem byl fakticky toliko soupis komunikace mezi stranami od 13.5.2022 do 13.2.2023. Doplnění náležitých tvrzení k vymezení předmětu díla, tedy toho, co mělo být zhotoveno, podání žalobce neobsahovalo. Jelikož žalobce dostatečně určitě netvrdil dohodu o určení předmětu díla, nemohl okresní soud uzavřenou smlouvu o dílo ze dne , datum, vyhodnotit jako platnou, když s ohledem na samotný její obsah jde nicotné právní jednání, ke kterému se nepřihlíží, a které nemůže úspěšně založit nárok žalobce na žalovanou smluvní pokutu. Nicotnou část (dohodu o určení předmětu díla), jako obligatorní část smlouvy o dílo, nelze oddělit od zbývající části, jelikož tato zbývající část nemůže sama o sobě obstát, neboť tato zbývající část sama nesplňuje předpoklady pro vznik a platnost právního jednání, tj. smlouvy o dílo (analogicky k částečné neplatnosti právního jednání ve smyslu § 576 o. z.). Vzhledem k výše uvedenému okresní soud uzavřel, že nárok uplatněný žalobcem na úhradu smluvní pokuty ve výši 1 439 850 Kč s příslušenstvím není po právu a žalobu v celém rozsahu zamítl a úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve výši 88 498,75 Kč.

7. Rozsudek okresního soudu napadl včas podaným odvoláním ve všech jeho výrocích žalobce, který nesouhlasil se závěrem okresního soudu o neurčitosti předmětu díla a zdánlivosti smlouvy, který staví na tom, že položkový rozpočet jako příloha smlouvy nebyl předložen, resp. není zřejmé, který dokument jím je. Žalobce zdůraznil, že rozpočet byl v řízení opakovaně předložen (zejména podáním ze dne 31. 10. 2024 a následně 14. 10. 2025) a že okresní soud se tímto důkazem nevypořádal. Tím dospěl k chybným skutkovým závěrům, které vedly i k nesprávnému právnímu posouzení. Podle žalobce rozpočet obsahuje dostatečně konkrétní specifikaci prací a cen, odpovídající běžné praxi u smluv o dílo, a proto nelze hovořit o neurčitosti. Uváděl, že po žalobci jako laikovi není ani možno bližší specifikaci požadovat. Naopak závěr okresního soudu představuje nepřípustný zásah do autonomie vůle smluvních stran. Žalobce dále namítl, že okresní soud nesprávně posoudil význam tohoto rozpočtu a přehlédl, že jej vypracoval žalovaný, takže případné nejasnosti je třeba vykládat k jeho tíži (§ 557 o. z.). Navíc šlo o vztah mezi spotřebitelem a profesionálem, nelze za toto sankcionovat žalobce jako osobu, která stavebním pracím nerozumí. Žalobce zároveň namítal vadnost procesního postupu okresního soudu. Poučení dle § 118a o. s. ř. bylo nedostatečné zavádějící a nekonkrétní. Žalobce netušil, že soud má problém s identifikací konkrétní listiny, neboť okresní soud konkrétní pochybnosti o identifikaci rozpočtu nevyjádřil v průběhu řízení, ale až v odůvodnění rozsudku. Tím vydal překvapivé rozhodnutí a odepřel žalobci možnost na tyto výhrady reagovat. Současně zatížil řízení vadou nepřezkoumatelnosti, když se nevypořádal s podstatnými důkazy. Žalobce rovněž poukázal na to, že i případná počáteční neurčitost byla odstraněna následným chováním stran, když žalovaný převzal staveniště, zahájil práce a přijal zálohy, čímž potvrdil znalost a srozumitelnost předmětu díla. Soud také podle žalobce nesprávně odmítl provést další dokazování, přestože listinné důkazy mohly rozhodné skutečnosti objasnit. Na podporu své argumentace žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu týkající se určitelnosti předmětu díla, významu rozpočtu jako přílohy smlouvy, povinnosti hodnotit důkazy a řádně poučovat účastníky řízení. Z uvedených důvodů tedy žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že rozsudek považuje za správný a po právu. Zdůraznil, že k zamítnutí žalobcova nároku došlo pro nedostatek tvrzení přes výslovné poučení okresního soudu dané žalobci, aby vymezil dílo, které bylo předmětem smlouvy. Žalobce na poučení reagoval podáním ze dne 14. 10. 2025, jehož obsahem byl však toliko nekonkrétní soupis komunikace mezi stranami. Konkrétní tvrzení o tom, jaké konkrétní dílo bylo sjednáno, však žalobce nepřednesl. Nesplnil tak povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti, od nichž odvozuje uplatněné právo (§ 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) a tím současně povinnost důkazní (§ 120 o. s. ř.), když povinnost tvrzení musí předcházet. Poučení okresního soudu bylo zcela dostatečné. Skutečnost, že žalobce na poučení nereagoval doplněním tvrzení, jde k jeho tíži a překvapivost rozhodnutí nezakládá. Ostatní námitky žalobce týkající se určitosti smlouvy o dílo, rozpočtu, či následné konvalidace nebo námitky postavení žalobce jako spotřebitele nemohou obstát, když okresní soud přistoupil k zamítnutí žaloby zcela správně jen z důvodu neunesení břemene tvrzení žalobce, který nedostatečně tvrdil, jaké konkrétní práce měly být sjednány (co je dílem), což žalobce (ani v odvolání) netvrdí. Pokud se jedná o samotný rozpočet, z žalobních tvrzení ani není zřejmé, na jaký konkrétní rozpočet žalobce odkazuje, resp. zda vůbec žalobce na nějaký rozpočet odkazuje jako na svá tvrzení. Z obsahu žaloby a následných vyjádření včetně vyjádření po poučení soudu totiž žádný takový „odkaz“ patrný není. Žalobce pouze předložil souhrn listin, aniž by výslovně uvedl, ze které listiny má vyplývat jaké tvrzení. Argumentace žalobce je tak lichá i v tomto směru. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

9. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.) včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Po skutkové stránce odvolací soud vyšel ze zjištění okresního soudu, které vychází z toho, že účastníci uzavřeli písemnou smlouvu o dílo dne , datum, .

11. Okresní soud tak správně shledal, že právní vztah účastníků je třeba posuzovat podle úpravy o.z., především pak ustanovení § 2586 o.z., podle jehož odst. 1 se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Vzhledem k tomu, že je žalován nárok ze smluvní pokuty za včasné neprovedení díla, je možno odkázat též na ustanovení § 2048 o.z., podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Pro shledání porušení povinnosti provést dílo včas se tak okresní soud se správně zaměřil předně na to, jak byl mezi účastníky předmět díla vymezen, neboť jde podle § 2586 odst. 1 o.z. o podstatnou náležitost smlouvy o dílo, která je zároveň nezbytná i pro určitost ujednání o smluvní pokutě.

12. Okresní soud správně zdůraznil, že žalobce prvotně v řízení musí splnit svou povinnost tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Lze souhlasit s žalobcem, že judikatura dovodila, že žaloba nemusí obsahovat všechna úplná skutková tvrzení a že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně i původ v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, přičemž jde o výjimku ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 879/2013 (dostupný jako i další na https://www.nsoud.cz/). Takový odkaz na listinu musí ale být jednak dostatečně konkrétní a zároveň i listina, na kterou je odkazováno musí údaje vymezující rozhodné skutečnosti obsahovat. Pokud je listina, na níž je odkazováno, neurčitá a potřebuje další výklad, nemůže být ani tvrzení dostačující, nezbývá tedy než žalobce poučením podle § 118a odst. 1 o.s.ř. vést, aby rozhodnou skutečnost (zde předmět díla, tedy to, co měl žalovaný zhotovit) svými slovy vymezil. Soud je v občanském soudním řízení vázán žalobním návrhem a projednací zásadou a nemůže vykládat vůli žalobce bez toho, aniž by byla konkrétní žalobní vůle tvrzena. Při doplňování tvrzení žalobce zatím není významné, jak vykládá smlouvu žalovaný, ani to, zda byl tvůrcem smlouvy, neboť splnění břemene tvrzení musí předcházet výkladu samotné smlouvy podle § 553 o.z., který představuje již skutkové a právní hodnocení provedených důkazů. Přičemž k dokazování a jeho hodnocení soud přistupuje teprve po splnění povinnosti tvrzení (viz okresním soudem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 1014/2003).

13. Z hlediska určitosti vymezení předmětu díla lze i pro posouzení dostatečnosti žalobních tvrzení přiměřeně aplikovat judikaturu zabývající se určitostí vymezení předmětu díla smlouvou o dílo. Okresní soud tak správně citoval judikaturu Nejvyššího soudu v odstavcích 22 až 26, která zdůrazňuje, že pro určitost vymezení sama o sobě nepostačuje obecná formulace druhu pracovní činnosti, z níž nelze zjistit, co konkrétně mělo být zhotoveno jako například „rekonstrukce domu, aby se v něm dalo bydlet“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1328/2019), nebo „celková rekonstrukce“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 4262/2011). Lze doplnit, že dle judikatury nepostačuje například ani formulace „zemní a stavební práce dle nabídky“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.02.2017, sp. zn. 29 Cdo 5606/2016). Pokud žalobce v odvolání pod odst. m) odkázal na další judikaturu Nejvyššího soudu, pak lze konstatovat, že i tato judikatura vznáší požadavek na to, aby smlouva o dílo, potažmo rozpočet, který má předmět díla vymezovat, obsahovaly popis díla či specifikaci umožňující zjistit rozsah a obsah plnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2020, sp. zn. 33 Cdo 1328/2019) či obsahovat podrobnou specifikaci prací a materiálů (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.4.2013, sp. zn. 23 Cdo 946/2012).

14. Odvolací soud se ohledem na závěr okresního soudu rovněž prvně zaměřil na posouzení splnění povinnosti tvrzení o předmětu díla ke dni uzavření smlouvy o dílo dne , datum, žalobcem v řízení před soudem prvého stupně. V žalobě žalobce pouze uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu o rekonstrukci rodinného domu , adresa, . Žaloba tedy rekonstrukci nijak nepopisuje. Jako důkaz byla označena přiložena smlouva o dílo. V této smlouvě je dílo definováno ujednáním 1) viz příloha 1 (položkový rozpočet) a 2) rekonstrukce rodinného domu. Příloha není nijak ve smlouvě blíže definována, ani nebyla k žalobě připojena. V žalobě tak chybí jakákoliv specifikace předmětu díla.

15. V podání z 31.10.2024, které je vyjádřením žalobce k odporu žalovaného, žalobce uvádí, že žalovaný měl dle rozpočtu udělat veškeré práce týkající se hrubé se hrubé stavby, připojení vody a vnitřní kanalizace. Veškeré práce, které měly být prováděny žalobcem svépomocí, mohly být realizovány až po dokončení prací smluvených žalovaným. Takto formulovaná tvrzení jsou opět nedostatečná, je třeba zdůraznit, že sám žalobce připouští, že část rekonstrukčních prací měl dělat svépomocně, evidentně tak žalovaný neměl provést kompletní rekonstrukci, navíc se nesporně potřeba prací dále měnila, proto bylo důležité vymezit, co měl žalovaný dle smlouvy ke dni jejího uzavření zhotovit. Žalobce k uvedenému tvrzení označil důkaz: Rozpočet výstavby_rekonstrukce.xls zaslaný emailem žalovaným dne 5.10.2022. Tento rozpočet je na č.l. 67 spisu a obsahuje pouze kolonku druh konstrukcí a kolonku náklady, konkrétně: Základy a zemní práce 95 000 Kč, svislé konstrukce 271 000 Kč, vodorovné konstrukce, stropy 230 000 Kč, konstrukce střechy 230 000 Kč, krytina střechy 80 000 Kč klempířské konstrukce 40 000 Kč, úpravy vnitřních povrchů 165 000 Kč, úpravy vnějších povrchů 235 000 Kč, okna 116 000 Kč, vnitřní vodovod 77 000 Kč, vnitřní kanalizace 36 000 Kč, jiná položka – režie – přesun hmot 80 000 Kč. Rozpočet celkem 1 655 000 Kč. Tato listina však nijak nevymezuje množství, umístění ani způsob či materiál provedení typově vymezených prací. Rozsah ani obsah díla z rozpočtu nelze dovodit. Další listiny a tabulky s rozpočty (označené jako „, Jméno žalovaného, -tabulka mustr) přiložené k podání z 31.10.2024 nebyly k předmětu díla nijak vztaženy, za rozpočet tvořící součást smlouvy je tak nelze považovat, jejich obsah je však z hlediska tvrzení shodně nekonkrétní).

16. Ve vyjádření z 5.6.2025 žalobce uvedl, že rozsah provádění díla byl stanoven jednak projektovou dokumentací, e-mailem ze dne 13. 5. 2022 a 4. 10. 2022, cenovou nabídkou a následně jej doplněnou verzí. Tyto dokumenty nebyly nijak blíže specifikovány ani k podání z 5.6.2025 přiloženy, není stále zřejmé, co z obsahu těchto listin mělo předmět díla zhotovovaného žalovaným definovat.

17. Následně při jednání , datum, žalobce dostal poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil tvrzení k jednoznačnému vymezení díla, které bylo předmětem smlouvy z , datum, . Odvolací soud považuje takové poučení za řádné a dostatečně konkrétní. V doplňujícím podání z 14.10.2025 žalobce popsal průběh předsmluvní komunikace, v němž uvádí, že prvotní email z 24.8.2022 obsahoval nacenění na 1 345 000 Kč, 28.9.2022 žalobce zaslal upravenou projektovou dokumentaci, dne 4.10.2022 žalobce zaslal email, v němž uvedl, že se jedná o kompletní plány rekonstrukce, plány z 28.9.2022 byly doplněné o detaily a řezy. Na základě toho byla vypracována finální cenová nabídka, na to žalovaný 5.10.2022 žalobci zaslal rozpočet 1 655 000 Kč. Následně 31. 10. 2022 zaslal žalovaný žalobci návrh smlouvy o dílo. Dne 4. 1. 2023 na žádost žalovaného přeposlal žalobce žalovanému e-mail z 4. 10. 2022. Dne 10. 2. 2023 zaslal žalovaný žalobci upravený návrh smlouvy. Dne 11. 2. 2023 reagoval žalobce na uvedený návrh e-mailem s drobnými úpravami. Dne 13. 2. 2023 došlo k podpisu smlouvy o dílo. K tomu odkázáno na důkazy na již založenou smlouvu a e-maily na přiloženém CD. Ani z tohoto podání není zřejmé na provedení, jakých konkrétních prací se účastníci nakonec dohodli. Odkaz na soubor listin je nedostačující, když navíc jde o listiny, které pouze reflektují určitý vývoj domluvy stran před uzavřením smlouvy a chybí tvrzení o jejich významu pro definování pojmů obsažených v rozpočtu či smlouvě o dílo. Například z přílohy emailu z 13.5.2022 zvané rekonstrukce VH68 plyne, že si strany pouze vymezují, co by mohlo být do rekonstrukce zahrnuto (např. tunel mezi budovou a kůlnou) a na přiložené předchozí verzi smlouvy spolu s emailem z 11.2.2023, tedy těsně před uzavřením smlouvy, je patrné, že se žalobce dotazuje: „Jaká příloha, rozpočet?“. Žádná odpověď však přiložena nebyla. Na projektové dokumentaci, či plánech a řezech rovněž není část rekonstrukce, kterou měl provést žalovaný patrná.

18. Na posledním jednání , datum, pak žalobce konstatuje, že smlouva byla sjednána konkrétně, podmínkou byl pouze rozpočet, nikoliv projektová dokumentace. Žalovaný na to opětovně reagoval tím, že není nadále tvrzeno, co je předmět díla. Žalobce na to reagoval již jen tak, že do spisu založili řadu podkladů, z nichž plyne, co bylo součástí rekonstrukce. Na konci jednání byli účastníci poučení podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a § 119a odst. 1 o.s.ř., k novým tvrzením tak již nelze v odvolacím řízení obecně přihlížet.

19. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem v tom, že tvrzení žalobce o předmětu díla včetně odkazů na listiny jsou nekonkrétní, a i kdyby soud vyšel z konkrétně označených příloh, které žalobce doložil a nahlížel na ně jako na součást jeho žalobních tvrzení, nelze nijak dovodit konkrétní obsah ujednání o předmětu díla dle smlouvy z , datum, . Je třeba předeslat, že závěr okresního soudu není postaven pouze na tom, že nebylo zřejmé, který rozpočet dle žalobce vymezuje předmět smlouvy o dílo, ale i na tom, že žádný z předložených rozpočtů vymezení předmětu díla neumožnuje. Jak bylo shora rozepsáno, sama smlouva toto vymezení neobsahuje, i kdyby soud vzal v úvahu, že smlouva odkazovala na rozpočet zvaný Rozpočet výstavby_rekonstrukce.xls zaslaný emailem žalovaným dne 5.10.2022, pak ani tento rozpočet dílo není schopen vymezit. Právě judikatura, na kterou odkazuje sám žalobce shledává, že neurčitý není takový rozpočet, který obsahuje podrobnou specifikaci prací a materiálů viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 964/2012 či obsahuje alespoň takovou specifikaci prací, aby bylo možné zjistit rozsah a obsah plnění, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1328/2019. Žádný popis díla, jeho materiálových a kvantitativních položek, ale nebyl nikdy žalobcem vymezen. Ve spise byly založeny tři verze projektové dokumentace pořízené žalobcem, z žádné však není patrné, kterou část měl žalovaný provést, a která verze podkladů byla konečnou pro sjednání předmětu díla, žalobce se navíc v posledním tvrzení zcela od toho, že by projektová dokumentace vymezovala předmět díla odklonil. Nelze dovodit, že by žalobce jako laik nebyl schopen dílo vymezit. , jméno FO, objednával, tedy musel mít představu, co po žalovaném požaduje, postačovalo přitom vymezit, kde v nemovitosti a co, v jakém rozsahu a provedení měl žalobce dělat (bourat či budovat) a jaký měl být výsledek jeho činnosti. Popis prací pouze pomocí pojmů hrubá stavba, připojení vody a vnitřní kanalizace (stejně jako pojmy uváděné v rozpočtu) byl nedostačující, když pojmům jakýkoliv popis chybí, rozsah ani způsob či materiál provedení díla z nich nelze dovodit, není tak zřejmé, v čem mělo dílo spočívat. Není vyloučeno, že účastníci shodu na předmětu díla našli, soudu to však ze strany žalobce vysvětleno nebylo. Poučení okresního soudu považuje odvolací soud za dostatečné i vzhledem k tomu, že žalobce je zastoupen advokátem. Překvapivost tu nelze shledat, když nedostatečnost tvrzení byla opakovaně včetně posledního jednání namítána protistranou. Bez konkretizace žalobního tvrzení o předmětu díla pak nebylo možno posuzovat listinu, která projev vůle k uzavření smlouvy o dílo obsahovala. Nebylo tak pro neunesení břemene tvrzení možno posoudit, zda došlo k řádnému ujednání smlouvy o dílo podle § 2586 o.z., včetně vedlejšího závislého ujednání o smluvní pokutě podle § 2048 o.z., navázané na včasnost provedení předmětu díla a zda byla povinnost včasného provedení díla splněna. Provádění dokazovaní v takovéto situaci bylo pro nedostatek tvrzení nadbytečné. Žalobce tak netvrdil rozhodující skutečnosti v rozsahu potřebném pro závěr o důvodnosti nároku, a proto neunesl břemeno tvrzení. Pokud okresní soud učinil dílčí závěr, v němž shledal, že smlouva o dílo byla pro neurčitost nicotná, pak se jednalo o závěr, pro který nebyl pro nedostatek tvrzení žalobce v řízení podklad.

20. Odvolací soud, s ohledem na neunesení břemene tvrzení žalobce, shledal závěr okresního soudu o tom, že žalobu je třeba zamítnout, správný, byť částečně z jiných důvodů. Zcela správným shledal rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění plně odkazuje, proto byl rozsudek okresního soudu potvrzen podle § 219 o.s.ř.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný, a proto má vůči žalobci nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný vynaložil náklady na zastoupení advokátem v rozsahu 2 úkonu právní služby za vyjádření k odvolání z 19.6.2026 podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a za účast na jednání soudu dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za ty mu náleží dle odměna 2x 14 060 Kč a paušální náhrada 2x 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT podle znění účinného v době úkonu právní služby, a dále DPH 21 % ve výši 6 094,20 Kč dle § 137 o.s.ř. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tak celkem činí 35 114,20 Kč, což je částka, kterou mu odvolací soud výrokem II tohoto rozsudku přiznal. Odvolací soud neshledal účelně vynaloženým úkon jednání s klientem o délce 1,5 hod k projednání obsahu odvolání, když odvolání z hlediska svého obsahu nevyvolalo potřebu nové rozsáhlé argumentace a zjišťování skutkových údajů od klienta pro další poradu přesahující jednu hodinu. Dále pak nepřiznal odměnu za úkon vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání, který nemá povahu úkonů obsažených ve výčtu § 11 AT, jde o jednoduchý úkon, za který nelze mimosmluvní odměnu přiznat.