29 Co 80/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců Mgr. Heleny Bláhové a JUDr. Petry Hankové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 65 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. prosince 2025, č. j. 6 C 232/2024-93,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla výrokem I zamítnuta žaloba o zaplacení částky 65 000 Kč s příslušenstvím. Výrokem II bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že žalobkyně se žalobou podanou 4.9.2024 domáhala proti žalované zaplacení částky 65 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 36,50% ročně z částky 65 000 Kč za dobu od 18.10.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“), která ji pohledávku vůči žalované postoupila včetně příslušenství a veškerých práv s ní spojených, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9.7.2024. O tomto postoupení byla žalovaná věřitelem informována dne 11.7.2024. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel je právnickou osobou s oprávněním působit v České republice jako soukromá vysoká škola dle ust. § 39 zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Uvedla, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem dne 3.10.2022 smlouvu o studiu č. , hodnota, (dále jen "Smlouva"). Na základě Smlouvy byla žalovaná oprávněna absolvovat studijní program zajištěný původním věřitelem. V souladu s ujednáním Smlouvy byla žalovaná povinna hradit poplatky se studiem spojené. Žalovaná neuhradila poplatky představující školné za období 2022/2023 v celkové výši 65 000 Kč. Splatnost dlužné částky nastala dne 17.10.2022. Pro případ prodlení s úhradou poplatku za studium smluvní strany sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (tj. 36,5 % p.a.). Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 23.7.2024 k úhradě dlužné částky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že se v září 2022 přihlásila ke studiu na , Anonymizováno, . Přijata byla dne 29.9.2022 a k podpisu studijní smlouvy došlo 3.10.2022. Dodala, že byla závislá na financování studia prostřednictvím studentského úvěru, který vyžadoval podepsanou smlouva o studiu, schválen jí však nebyl. Smlouva neumožňovala pro takový případ odstoupení. Prostřednictvím studijního oddělení pak žalovaná řešila možnost odstoupení od smlouvy nebo odložení zahájení studia do doby, než bude moci studium financovat svépomocí. První e-mail poslala dne 19.10.2022 (bez odpovědi), další 24.10.2022, načež jí bylo téhož dne sděleno, že její požadavek bude předán vedení školy. Dne 4.11.2022 jí bylo studijním oddělením oznámeno, že jí bude studium odloženo. Poukázala na to, že se neúčastnila žádné výuky, přednášek, ani nepoužívala studentský portál a jeho studijní materiály. Nečerpala tedy žádné požitky ani služby vyplývající z předmětu plnění smlouvy. V lednu 2023 jí byla zaslána výzva k úhradě školného ve výši 65 000 Kč na adresu přechodného bydliště. V únoru 2023 bylo její studium ze strany , Anonymizováno, ukončeno pro neplnění studijních aktivit, aniž by o tom byla včas informována na uvedené korespondenční adrese. Tuto skutečnost se dozvěděla až v červnu 2024, a to z e-mailu od studijního oddělení, ve kterém bylo uvedeno, že je vůči ní evidována pohledávka, a tato byla postoupena k vymáhání žalobkyni. Žalovaná pohledávku považuje za neopodstatněnou, neboť opakovaně a s předstihem dala najevo vůli nenastoupit do řádného studia (resp. je odložit) z důvodu finanční neschopnosti uhradit stanovené školné. Zároveň se žádných výukových aktivit nezúčastnila, považovala tak požadavek školného za nemravný, namítala formulářový typ smlouvy vnucující obsah žalované jako slabší straně.

4. Po skutkové stránce okresní soud shledal, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, byla dne 3.10.2022 uzavřena smlouva o studiu č. , hodnota, , v níž strany ujednaly mimo dalšího školné za první rok studia v akademickém roce 2022/2023 ve výši 65 000 Kč a smluvní úrok z prodlení pro případ prodlení s platbou školného či poplatků za studium. Školné pro první rok studia je splatné v plné výši do 14 dnů od podpisu smlouvy o studiu. Student je povinen zaplatit celé školné za každý akademický rok, a to i v případě ukončení studia z jakéhokoliv důvodu před dnem splatnosti další či dalších splátek. Student má povinnost platit školné za celou standardní dobu studia. Student bere na vědomí a souhlasí s tím, že v případech, kdy v průběhu akademického roku z jakéhokoliv důvodu studium ukončí, zanechá, či přeruší, má povinnost platit školné v plné výši (případně další poplatky za studium) i za tento konkrétní akademický rok a že zaplacené poplatky za studium se studentovi nevrací. Žalovaná studium nenastoupila, školné za akademický rok 2022/2023 ani zčásti neuhradila. Nesporným dále bylo, že znění smlouvy formulovala , právnická osoba, , která dle obchodního rejstříku je soukromou školou podle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále „zákon o vysokých školách“). Strany učinily taktéž nesporným, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace ve sporu na základě postoupení pohledávky od původního věřitele. Z e-mailu (, e-mail, ) ze dne 11.4.2022 adresovanému žalované okresní soud zjistil, že po dohodě s vedením školy je žalované navrhováno zpětné přerušení studia pro tento akademický rok s tím, že by školné pro tento rok neplatila. Po nástupu do studia v příštím roce by žalovaná měla povinnost uhradit školné v plné výši. Žalovaná je dále dotazována, zda s tím takto bude souhlasit.

5. Po právní stránce okresní soud předně shledal, že aktivní legitimace žalobkyně jako nástupkyně společnosti , právnická osoba, je na základě smlouvy o postoupení dána. Dále se zabýval samotnou smlouvou o studiu uzavřenou mezi tímto původním věřitelem a žalovanou a shledal, že ve smyslu § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se jedná o nepojmenovanou smlouvu spotřebitelskou, když žalovaná jednala v postavení spotřebitelky a soukromá vysoká škola v postavení podnikatelky. Okresní soud v tomto směru odkázal na judikaturu, která shledala, že základním hlediskem při definování služeb v oblasti vzdělávání ve smyslu článku 57 Smlouvy o fungování EU je to, zda je služba poskytována za úplatu, nikoli povaha plněných úkolů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5.5.2025, sp.zn. IV. ÚS 2093/24). V dané věci okresní soud též shledal, že smlouva o studiu obsahuje ujednání o poplatcích (školném) spojených se studiem. Žalobkyně jiný způsob financování činnosti její předchůdkyně přes poučení okresního soudu nespecifikovala ani nedoložila. Okresní soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně byla financována výhradně z prostředků od studentů (tzn. ze školného), tedy jako podnikatel poskytovala za úplatu službu studentu jako spotřebiteli. Při posuzování platnosti smlouvy pak soud dospěl k závěru, že v kontextu celé smlouvy o studiu zakládají ustanovení o poplatcích spojených se studiem značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalované jako spotřebitelky, neboť shora uvedené formulace povinností studenta k úhradě školného na studenty nepřípustně přenáší podnikatelské riziko ze strany soukromé školy a ustanovení tak neprochází testem přiměřenosti vůči slabší straně – spotřebiteli. Student je mimo jiné povinen zaplatit celé školné za každý akademický rok, a to i v případě ukončení studia z jakéhokoliv důvodu před dnem splatnosti další či dalších splátek. K tomu bylo dále sjednáno, že v případech, kdy student v průběhu akademického roku z jakéhokoliv důvodu studium ukončí, zanechá, či přeruší, má přesto povinnost platit školné v plné výši (případně další poplatky za studium) i za tento konkrétní akademický rok, a že zaplacené poplatky za studium se studentovi nevrací. Pro případ prodlení s platbou školného či poplatků za studium byla ujednána úhrada smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý, byť započatý den prodlení. Obdobné utvrzení splnění povinností ze strany soukromé školy však ve smlouvě o studiu absentuje. Takováto ujednání nelze podle okresního soud posoudit jinak, než jako ujednání zneužívající ve smyslu § 1813 o.z., ke kterým se podle § 1815 o.z. nepřihlíží, ledaže se jich spotřebitel nedovolá, k čemuž v řízení nedošlo. Na uvedeném ničeho nemění ani návrh školy na zpětné přerušení studia (e-mail ze dne 11.4.2022), kdy toto závisí čistě na vůli školy a studentovi na takový postup nevzniká nárok. Nadto úprava hrazení poplatků spojených se studiem, zejména ve vztahu k předčasnému ukončení studia, kdy v řízení bylo nesporné, že znění smlouvy formulovala , právnická osoba, je dle názoru okresního soudu i v rozporu s dobrými mravy a je proto i neplatná podle § 588 o.z. Podle předložené smlouvy má student povinnost platit nemalé školné (pro první rok studia ve výši 65 000 Kč) v plné výši (případně i další poplatky za studium) i v případě, že ke studiu po přijetí vůbec nenastoupí (jako tomu bylo v případě žalované, kdy skutečnost, že žalovaná fakticky žádná plnění ze strany školy nečerpala, nečinila žalobkyně spornou). Uvedené soud považuje, i s přihlédnutím k tomu, že se jedná o tzv. formulářový typ smlouvy obsahující i inflační doložku, za zcela neadekvátní a odporující dobrým mravům, proto se již dalšími námitkami žalované nezabýval. Shledal tak ujednání o poplatcích spojených se studiem zneužívajícím i neplatným a žalobu proto v plném rozsahu zamítl a žalované s ohledem na plný úspěch ve věci podle § 142 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč.

6. Rozsudek okresního soudu napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Uvedla, že nezpochybňuje závěr okresního soudu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na kterou dopadají ustanovení o ochraně spotřebitele. Nesouhlasila však se závěrem, že ustanovení smlouvy upravující povinnost hradit školné zakládají v kontextu celé smlouvy značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalované jako spotřebitelky. Namítala, že ujednání o školném představuje hlavní předmět smluvního závazku, tedy vymezení úplaty za poskytované plnění. Podle § 1813 odst. 1 o. z. se přezkum zneužívajících ujednání nevztahuje na ujednání o hlavním předmětu závazku ani na přiměřenost ceny, pokud jsou tato ujednání formulována jasně, srozumitelně a transparentně. V posuzované věci byla povinnost hradit školné, včetně jeho splatnosti a důsledků nenastoupení ke studiu, ve smlouvě výslovně, opakovaně a jednoznačně uvedena. Nešlo o ujednání skryté, nepřehledné či formulované drobným písmem, nýbrž o hlavní ujednání smlouvy, s nímž byla žalovaná objektivně seznámena a byla si jej vědoma. Okresní soud proto podle žalobkyně vybočil z mezí spotřebitelské ochrany a zasáhl do smluvní autonomie, jestliže posuzoval spravedlnost a vyváženost takového ujednání. Současně nešlo ani o překvapivé ujednání adhezní smlouvy, neboť povinnost hradit školné i při nenastoupení ke studiu odpovídá povaze dlouhodobého vzdělávacího závazku a byla ve smlouvě výslovně zdůrazněna. Právní řád soukromé vysoké škole nezakazuje sjednat povinnost studenta uhradit školné i v případě, že ke studiu nenastoupí, ani nestanoví obecnou povinnost školné za těchto okolností vracet. Žalovaná uzavřela smlouvu dobrovolně, bez nátlaku či tísně, a okolnost, že zamýšlela financovat studium studentským úvěrem, který jí nebyl poskytnut, představuje výlučně její osobní a ekonomické riziko. Podle žalobkyně soud tím, že neuznal účinky jasného smluvního ujednání, fakticky nahradil vůli smluvních stran vlastním uvážením, porušil zásadu autonomie vůle i princip právní jistoty a vytvořil stav, v němž se lze bez právního důvodu jednostranně vyvázat ze smluvního závazku. Takový výklad narušuje rovnováhu smluvních vztahů, přenáší veškeré riziko na jednu smluvní stranu a v oblasti soukromého vzdělávání by vedl k nepředvídatelnosti závazkových vztahů a faktické nevymahatelnosti smluvních závazků studentů. Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, že by mělo být ztotožňováno plnění ze strany školy s faktickou účastí žalované na výuce. Předmětem jejího závazku nebyla samotná účast žalované na výuce, ale umožnění studia spočívající ve vytvoření organizačních, personálních a materiálních podmínek pro jeho realizaci. Žalované byl poskytnut přístup ke studiu, bylo pro ni rezervováno studijní místo a žalobkyně byla připravena výuku realizovat. Skutečnost, že žalovaná této možnosti nevyužila, nemůže jít k tíži žalobkyně a neznamená, že by plnění nebylo nabídnuto nebo že by závazek žalované zanikl. Žalobkyně též namítla nesprávnou aplikaci korektivu dobrých mravů podle § 588 o.z. s tím, že rozpor s dobrými mravy musí být podle ustálené judikatury zjevný, extrémní a výjimečný, přičemž v projednávané věci soud žádný takový rozpor neidentifikoval, naopak důsledky rozhodnutí žalované nenastoupit studium přenesl výlučně na žalobkyni, aniž by k tomu existoval zákonný důvod, čímž podle ní nepřiměřeně rozšířil použití korektivu dobrých mravů. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby jí byl přiznán uplatněný nárok a žalované byla uložena povinnost nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná se vyjádřila tak, že se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu,. Navrhla tedy, aby rozhodnutí okresního soudu bylo potvrzeno.

8. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.), včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud po skutkové stránce zcela vyšel skutkového stavu zjištěného okresním soudem, z něhož vyplývá a je nesporné, že žalobkyně jako nástupkyně společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení ze dne 9.7.2024 uplatňuje nárok na úhradu školného soukromé vysoké školy ve výši 65 000 Kč s smluvním úrokem z prodlení ve výši 36,50% ročně z částky 65 000 Kč za dobu od 18.10.2022 do zaplacení. Jedná se o školné stanovené pro příslušný studijní program za akademický rok 2022/2023, k jehož úhradě se žalovaná zavázala ve smlouvě o studiu uzavřené s předchůdkyní žalobkyně dne 3.10.2022. Touto smlouvou si žalovaná a žalobkyně upravily podmínky studia studenta na , právnická osoba, (UVŠ) v bakalářském studijním programu, s prezenční formou studia v programu Softwarový vývoj v bodě III.1 se student zavazuje řídit touto smlouvou, vnitřními předpisy v platném znění, které upravují práva a povinnosti při studiu. Těmito jsou zejména Statut UVŠ, Studijní a zkušební řád, Stipendijní řád, Disciplinární řád a jednotlivé vnitřní směrnice a příslušná rozhodnutí rektora. V článku IV se vysoká škola zavazuje zabezpečit studium, vybrat pedagogy, zabezpečit provoz, poskytnout studentovi vzdělání, vyhrazuje si ale též právo neotevřít výuku studijní skupiny prvního ročníku v rámci studijního programu a místa, v němž probíhá výuka, bude-li počet studentů, kteří uzavřeli s UVŠ smlouvu o studiu v daném akademickém roce v rámci předmětné studijní skupiny v rámci takového studijního oboru a místa, v němž probíhá výuka, nižší než deset. Podle článku V zvaném: „Práva a povinnosti studenta“ se student zavazuje řádně a včas platit školné a administrativní poplatky spojené se studiem (dále „poplatky za studium“). Podle článku VI zvaném: „Poplatky spojené se studiem“ se smluvní strany dohodly na úhradě nákladů spojených se studiem, a to placením poplatku za studium dle této smlouvy a dalších administrativních poplatků ve výši stanovené platnou směrnicí o poplatcích. Školné za studium pro první rok studia činí 65 000 Kč (dále jen „školné“). Za každý další rok studia hradí student školné v souladu s platnou vnitřní směrnicí o poplatcích spojených se studiem. Školné pro první rok studia je splatné v plné výši do 14 dnů od podpisu smlouvy o studiu. Student je povinen zaplatit celé školné za každý akademický rok, a to i v případě ukončení studia z jakéhokoliv důvodu před dnem splatnosti další či dalších splátek. Student má povinnost platit školné za celou standardní dobu studia. Student bere na vědomí a souhlasí s tím, že v případech, kdy v průběhu akademického roku z jakéhokoliv důvodu studium ukončí, zanechá, či přeruší, má povinnost platit školné v plné výši (případně další poplatky za studium) i za tento konkrétní akademický rok a že zaplacené poplatky za studium se studentovi nevrací. Student souhlasí s tím, že v případě vyloučení ze studia v souladu s vnitřními předpisy školy, nemá student v žádném případě nárok na vrácení jakýchkoliv poplatků. Zaplacené školné ani jiné poplatky za studium se nevrací, s výjimkou případů stanovených vnitřními předpisy UVŠ, zejména Studijním a zkušebním řádem. V případě, že student nemá zájem již nastoupit do dalšího ročníku studia a dále ve studiu pokračovat – trvale či dočasně, je povinen nejpozději do 30. června příslušného akademického roku požádat o ukončení či přerušení studia pro následující akademický rok. Neukončí-li nebo nepřeruší-li student studium tímto způsobem v daném termínu, jeho povinnost hradit školné na následující akademický rok nadále trvá. V případě ukončení nebo přerušení studia v období od 30. června do začátku akademického roku dle platné směrnice o organizaci akademického roku, může být studentovi prominuto školné až do výše 90%. V případě prodlení s platbou školného či poplatků za studium (zčásti nebo zcela) je UVŠ oprávněna požadovat po studentovi úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý, byť započatý den prodlení.

10. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná, která byla přijata ke studiu v akademickém roce 2022/2023, nenastoupila s tím, že předchůdkyni žalobkyně žalovaná oslovila, že pro nezískání úvěru není schopna v daném akademickém roce uhradit školné. Odvolací soud doplňuje, že konkrétně z emailu z 4.10.2022 vyplývá, že studijní oddělení zaslalo žalované prezentaci, v níž měly být popsány informace ohledně studia a zápisu předmětů. Bylo uvedeno, že termín zápisů byl ukončen 30.9.2022, takže si sama zapsat předměty nemůže, proto je žádána o sdělení předmětů, které chce studovat a přihlášení do sytému školy. Dne 13.10.2022 bylo vystaveno potvrzení o studiu od 12.3.2022 do 10.9.2023. Emailem z 19.10.2022 žalovaná sdělila, že se jí nepodařilo získat peníze na úhradu školného s dotazem, jak situaci řešit, případně nástup anulovat a nastoupit až za rok. Dne 24.10.2022 urguje žalovaná odpověď. Emailem z 24.10.2022 jí studijní oddělení odpovídá, že dotaz byl předán řediteli, nabízí se studium ukončit nebo přerušit. Pro přerušení je již pozdě, ale řeší výjimku s prorektorkou. Jakmile bude mít informace tak se ozve. Dalším emailem z 4.11.2022 se studijní oddělení dotazuje, že by studium zpětně přerušili i s tím, že by školné na daný rok neplatila. Po nástupu studia v příštím roce, bude muset uhradit školné v plné výši, zda s tím bude takto souhlasit. Emailem z 24.11.2022 studijní oddělení oznamuje žalované, že nesplnila žádné aktivity. Emailem z 31.1.2023 je oznamováno, že od 16.1.2023 do 3.2.2023 probíhá zápis předmětů pro letní semestr. Emailem z 7.11.2024 je oznamováno postoupení pohledávky. Žalovaná emailem ze 7.11.2024 namítá, že studium bylo na základě oboustranné dohody anulované a pohledávku považuje za bezpředmětnou. Emailem z 16.8.2024 žalovaná žádá o osobní schůzku s vedením školy namítá, že souhlasilo s přerušením studia a tím, že nebude muset hradit školné pro daný akademický rok. Emailem z 20.8.2024 kvestor , tituly před jménem, , jméno FO, žalované sděluje, že ze strany žalované nedošlo k ukončení ani přerušení studia. Upomínky k úhradě školného zůstaly bez reakce. Žalovaná reaguje ještě tak, že uvedené odporuje písemné komunikaci školy, opětovně žádá o osobní setkání, je však již emailem z 21.8.2024 odkázána na řešení věci s nástupcem, tj. žalobkyní.

11. Z uvedené korespondence lze tak shledat, že žalovaná s předchůdkyní žalobkyně pouze řešila, jak postupovat v situaci nemožnosti uhrazení školného, konkrétní dohoda však nenastala, z komunikace však nijak nevyplývá, že by k zápisu do studia ze strany žalované došlo. Odvolací soud proto podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučil žalobkyni, aby doplnila tvrzení a dokazování o tom, kdy se žalovaná stala studentem. Žalobkyně sdělila, že se tak stalo podpisem smlouvy o studiu a odkázala na její obsah, dále na směrnici o organizaci akademického roku 2022/2023 a statut UVŠ. Odvolací soud proto doplnil dokazování. Ze směrnice o organizaci akademického roku 2022/2023 však shledal pouze, že daný akademický rok započal 12.9.2022 a skončil 10.9.2023 od 1.9.2022 do 16.9.2022 probíhal zápis předmětů na zimní semestr. Výuka započala 26.9.2022. Ze statutu UVŠ čl. 18 bod 1 pak bylo zjištěno, že studentem je v souladu s § 61 zákona o vysokých školách uchazeč přijatý ke studiu, který se zapsal do studia; dnem zápisu do studia se uchazeč stává studentem. Podle čl. 18 bod 6, písm. f) má student hradit poplatky spojené se studiem. Podle čl. 27 je poplatek za studium určován Směrnicí o poplatcích spojených se studiem, jeho konkrétní výše je sjednána ve smlouvě o studiu. Platbu školného je nutné provést vždy nejpozději v den zápisu do příslušného akademického roku studia. Pro každý akademický rok jsou vystavovány faktury. Úhradu školného student nebo přijatý uchazeč ke studiu provede bankovním převodem. Další důkazy žalobkyně nenavrhovala, z účasti na odvolacím jednání se omluvila. Odvolací soud tak shledal, že k zápisu žalované ke studiu žádnou formou nedošlo.

12. Po právní stránce s ohledem na uzavřenou smlouvu o studiu ze dne 3.10.2022 na vztah účastnic dopadá jednak úprava zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), ale zároveň též s ohledem na úpravu vzájemných práv a povinnosti stran při studiu na vysoké škole, tj. předchůdkyni žalobkyně, speciální úprava zák. č. 111/1198 Sb., o vysokých školách ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o studiu. Správně bylo okresním soudem posouzeno nástupnictví žalobkyně k uplatnění dané pohledávky společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení ze dne 9.7.2024.

13. Podle § 63 odst. 3 písm. a) zák. o vysokých školách student je dále povinen hradit poplatky spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši. Podle § 59 zák. o vysokých školách poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

14. Podle § 36 odst. 1 zák. o vysokých školách vnitřní předpisy veřejné vysoké školy podléhají registraci ministerstvem. Podle § 36 odst. 4 zák. o vysokých školách vnitřní předpis nabývá platnosti registrací. Podle § 41 odst. 2 zák. o vysokých školách pro registraci vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a jejich změn platí § 36 obdobně.

15. Podle § 50 odst. 3 zák. o vysokých školách na soukromých vysokých školách rozhoduje o přijetí ke studiu orgán určený vnitřním předpisem soukromé vysoké školy. Podle § 50 odst. 6 zák. o vysokých školách proti rozhodnutí se uchazeč může odvolat ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho oznámení. Podle § 51 odst. 1 zák. o vysokých školách sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její součástí. Podle § 61 odst. 1 zák. o vysokých školách uchazeč se stává studentem dnem zápisu do studia.

16. Okresní soud zcela správně posoudil vztah účastníků jako spotřebitelský, založený smlouvou formulářového typu, na argumentaci okresního soudu v tomto směru, která odvolatelkou ani není zpochybňována, lze odkázat.

17. Podle § 1798 odst. 1, 2 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

18. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

19. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1813 odst. 2 o. z. zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

20. Z hlediska obsahu smlouvy o studiu lze souhlasit s žalobkyní, že hlavním předmětem sjednaného závazku je ze strany předchůdkyně žalobkyně jako soukromé vysoké školy poskytnutí studentovi vzdělání (čl. IV.1) a povinností studenta je dodržovat vnitřní předpisy a hradit školné (čl. V.1). Sama smlouva však shrnuje školné a poplatky jako „poplatky za studium” a povinnost k jejich úhradě stanoví studentovi. Shodně zákon o vysokých školách stanoví, že student má povinnost hradit poplatky spojené se studiem, v případě soukromých vysokých škol stanovených ve vnitřním předpise. Z uvedeného tedy vyplývá, že pro věc rozhodné je zabývat se tím, kdy se uchazeč o studium stává studentem. Podle § 61 odst. 1 zák. o vysokých školách uchazeč se stává studentem dnem zápisu do studia. Podle § 51 odst. 1 zák. o vysokých školách je předpokladem zápisu je rozhodnutí o přijetí ke studiu. Daná ustanovení zákona jsou kogentní a též statut UVŠ čl. 18 bod 1, který je dle ujednání stran součástí smlouvy o studiu, je plně cituje. Zápisem uchazeč projevuje vůli stát se studentem konkrétního studijního programu, přičemž jde o aktivní vědomé jednání uchazeče. Nedojde-li k zápisu uchazeč se studentem nestává. Nelze proto dovodit, že by zápis nahrazovala smlouva o studiu, když takové ujednání obsahem smlouvy není, mezi stranami nebylo uzavřeno, uchazeč by musel takové ujednání vědomě akceptovat.

21. Smlouva o studiu tedy obsahuje ujednání, kterým povinnost úhrady školného stanoví pouhému uchazeči o studium, když splatnost úhrady váže na uplynutí doby od podpisu smlouvy (čl. VI bod 2) bez ohledu na to, zda se uchazeč stane studentem. Takové ujednání vybočuje z podstaty hlavního závazku, je tak možno jej podrobit testu přiměřenosti. V tomto směru lze odkázat i na skutkově shodné rozhodnutí zdejšího krajského soudu sp.zn. 35 Co 368/2024, který dospěl ke shodnému právnímu hodnocení. Odvolací soud i v dané věci shledává takové ujednání smlouvy o studiu jako doložku ve smyslu § 1800 odst. 2 o. z. pro slabší stranu zvlášť nevýhodnou, aniž by proto byl rozumný důvod, a rovněž ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z. jako zneužívající ujednání, které zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Je tomu tak proto, že stejnou povinnost jako studentovi, ukládá i pouhému uchazeči, jenž nejenže studium nezahájil, ale ani se do něj nezapsal. Z povahy věci, ale i smlouvy o studiu (čl. V bod 2, čl. VI), Statutu UVŠ (čl. 18 bod 6.f), je zřejmé, že školné je úplatou za studium. Jestliže studium ani nepočne a uchazeč o studium se studentem nestane, jeho povinnosti k úhradě školného neodpovídá žádná povinnost žalobkyně. Protože úhrada školného, a to dokonce za celý akademický rok (dva semestry), v případě někoho, kdo se o přijetí ke studiu zatím jen uchází a má zákonnou možnost ke studiu vůbec nenastoupit či zvolit jinou vysokou školu či obor, postrádá rozumné opodstatnění, stěží mohl uchazeč o studium při uzavírání smlouvy mít zájem dojednat takto pro něj jako slabší stranu nepochybně nevýhodné ujednání, respektive pro něj jako spotřebitele ujednání zneužívající a jednoznačně zakládající nerovnováhu práv a povinností v jeho neprospěch. Platí to tím více, že ve všech dokumentech i předpisech žalobkyně včetně samotné smlouvy o studiu i žalobkyně vždy mluví o úplatě či úhradě za studium. Nelze ujednání o povinnosti k úhradě školného i uchazečem, jenž se studentem vůbec nestal, hodnotit ani jako obvyklé pro úpravu obdobných případů (§ 1800 odst. 2 o. z.), ani jako s ohledem na předmět závazku či ostatní smluvní ujednání nikoli zneužívající (§ 1813 odst. 2 o. z.). Za hlavní předmět závazku přitom je třeba považovat jedině povinnost úhrady úplaty za studium, nikoli již ujednání o tom, že školné bude placeno uchazečem o studium, i když se studentem nestane. Nemůže být závazek uchazeče o studium uhradit školné v plné výši za celé dva semestry studia, i když se do studia nezapíše, konečně adekvátním ani případným nákladům žalobkyně, jež má spojeny s materiálním a personálním zajištěním budoucí výuky. Nelze nepochybně dimenzovat zabezpečení výuky jen dle počtu uchazečů o studium, kteří se účastní přijímacího řízení, pokud není povinností uchazeče ke studiu nastoupit. Je podnikatelským rizikem žalobkyně, aby počty budoucích studentů kvalifikovaně odhadla. Má možnost i konkrétní studují program zrušit (čl. IV. bod 4.2 smlouvy). Ostatně kvalifikovaným odhadem dimenzovat jednotlivé studijní obory musí všechny vysoké školy bez rozdílu, i ty státní, neboť i jejich financování, byť zcela odlišné a z jiných zdrojů, se odvíjí od počtu studujících. To nepopírá možnost žalobkyně fázi předcházející vzniku studia zpoplatnit tak, aby byly žalobkyní předkládané výdaje (alespoň částečně) pokryty. Nemůže se tak ale dít prostřednictvím úplaty za neexistující studium a ve výši školného za celý rok. Nabízí se například zvýšení poplatku za přijímací řízení, jenž může být ke studiu zapsaným studentům následně započten na školné. Konkrétní úprava takového poplatku však bude vždy na žalobkyni, vždy ale tak, aby nezasahovala do práv spotřebitele či slabší strany smlouvy. Lze zároveň doplnit, že v daném případě žalovaná uzavírala smlouvu o studiu až po zahájení semestru, tedy tato rizika již byla na straně žalobkyně pokryta.

22. Odvolací soud tak dochází ve shodě s okresním soudem, byť částečně z jiných důvodů k tomu, že doložka stanovující povinnost uchazeče o studium uhradit školné i tehdy, když se studentem nestal, je dle § 1800 odst. 2 o. z. ve spojení s § 580 o. z. neplatnou. Nelze rovněž k takovému ujednání jako zneužívajícímu podle § 1815 o. z. ani přihlédnout. Již z tohoto důvodu nemůže být žaloba důvodnou, neboť neplatným ujednáním, resp. ujednáním, k němuž se nepřihlíží, je ujednání o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni školné za akademický rok i v případě, že se studentem žalobkyně nestane. Proto byla žaloba důvodně zamítnuta a rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrzen podle § 219 o.s.ř. Odvolací soud s ohledem na úspěch žalované potvrdil rovněž jako správný i nákladový výrok, na jeho odůvodnění, lze zcela odkázat a s vyčíslením výše nákladů žalované okresním soudem se zcela ztotožnit.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná, ale náhrady nákladů se vzdala.