6 C 232/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 65 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 65 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 4.9.2024 domáhala proti žalované zaplacení částky 65 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 36,50% ročně z částky 65 000 Kč za dobu od 18.10.2022 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že žalovanou pohledávku společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) postoupila včetně příslušenství a veškerých práv s ní spojených na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9.7.2024. O tomto postoupení byla žalovaná věřitelem informována dne 11.7.2024. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel je právnickou osobou s oprávněním působit v České republice jako soukromá vysoká škola dle ust. § 39 zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Uvedla, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem dne 3.10.2022 smlouvu o studiu č. 2022230372. (dále jen "Smlouva"). Na základě Smlouvy byla žalovaná oprávněna absolvovat studijní program zajištěný původním věřitelem. V souladu s ujednáním Smlouvy byla žalovaná povinna hradit poplatky se studiem spojené. Žalovaná neuhradila poplatky představující školné za období 2022/2023 v celkové výši 65 000 Kč. Splatnost dlužné částky nastala dne 17.10.2022. Tvrdila dále, že předmětem vztahu mezi původním věřitelem a žalovanou byla činnost provozování soukromé školy podle zákona č. 111/1998 Sb., tedy činnost nikoliv podnikatelská. Pro případ prodlení s úhradou poplatku za studium smluvní strany sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (tj. 36,5 % p.a.). Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou dne 23.7.2024 k úhradě dlužné částky. Žalovaná přes tuto výzvu svou povinnost nesplnila a dlužnou částku neuhradila.

2. Ve věci byl dne 16.9.2024 vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR 224845/2024-5, proti kterému podala žalovaná včasný odpor, který odůvodnila tím, že v září 2022 se přihlásila ke studiu na , Anonymizováno, . Oficiálně byla přijata dne 29.9.2022 a k podpisu studijní smlouvy došlo 3.10.2022. Dodala, že byla závislá na financování studia prostřednictvím studentského úvěru, který však vyžadoval dostatečné finanční zázemí či ručitele. Pro podání žádosti navíc byla vyžadována podepsaná smlouva o studiu. Úvěr jí z důvodu nesplnění podmínek schválen nebyl, ale smlouva byla podepsána bez zjevné možnosti odstoupení v takovém případě. Argumentovala dále tím, že po zjištění, že financování nebude možné, prostřednictvím studijního oddělení řešila možnost odstoupení od smlouvy nebo odložení zahájení studia do doby, než bude moci studium financovat svépomocí. První e-mail poslala dne 19.10.2022 (bez odpovědi), další 24.10.2022, načež jí bylo téhož dne sděleno, že její požadavek bude předán vedení školy. Dne 4.11.2022 jí bylo studijním oddělením oznámeno, že jí bude studium odloženo. Poukázala na to, že se neúčastnila žádné výuky, přednášek, ani nepoužívala studentský portál a jeho studijní materiály. Nečerpala tedy žádné požitky ani služby vyplývající z předmětu plnění smlouvy. V lednu 2023 jí byla zaslána výzva k úhradě školného ve výši 65 000 Kč na adresu přechodného bydliště. V únoru 2023 bylo její studium ze strany , Anonymizováno, ukončeno pro neplnění studijních aktivit, aniž by o tom byla včas informována na uvedené korespondenční adrese. Tuto skutečnost se dozvěděla až v červnu 2024, a to z e-mailu od studijního oddělení, ve kterém bylo uvedeno, že je vůči ní evidována pohledávka, a tato byla postoupena k vymáhání žalobkyni. Uplatněnou pohledávku považuje za neopodstatněnou, neboť opakovaně prokazovala vůli nenastoupit do řádného studia (resp. je odložit) z důvodu finanční neschopnosti uhradit stanovené školné. O tomto kroku (odložení/ukončení studia) informovala školu s dostatečným předstihem, přesto jí poté fakturovala studijní poplatky a následně předala spornou částku k vymáhání. Namítala, že platit plné školné za období, kdy se ve skutečnosti žádných výukových aktivit ani nezúčastnila, považuji za rozpor s dobrými mravy. Dále namítla, že smlouva uzavřená se školou je formulářového typu a tudíž v této věci figuruje jako slabší strana. Uvedla, že ve smlouvě o studiu či ve vnitřních předpisech školy bývají podmínky pro řádné ukončení či přerušení studia, případně pro možné finanční vyrovnání. Přestože tyto postupy a povinnosti řešila, nedostalo se jí relevantní reakce či jasného výpočtu případného nároku školy. Argumentovala dále tím, že škola jí sama přislíbila, že bude studium odloženo, proto nebylo namístě, aby hradila školné za období, kdy už výuka pro ni probíhat neměla. Dále se vyjadřuje k nedostatečné a pozdní komunikaci ze strany školy i věřitele.

3. Žalobkyně v podání ze dne 31.1.2025 uvedla, že žalovaná učinila nesporným, že se společností , právnická osoba, (dále jen „Škola“) uzavřela dne 3.10.2022 smlouvu o studiu č. 2022230372 (dále jen „Smlouva“). Na základě této smlouvy Škola umožnila žalované absolvovat sjednaný studijní program Softwarový vývoj, žalovaná se oproti tomu zavázala k úhradě poplatku ve výši 65 000 Kč za první rok studia. Školné pro první rok studia bylo dle smlouvy splatné v plné výši do 14 dnů od podpisu smlouvy, tj. nejpozději do 17.10.2024. Namítla, že žalovaná neinformovala Školu o svých finančních zdrojích a možnostech ani o skutečnosti, že poplatek by měl být financován z úvěru, jehož schválení je vázáno na nějaké podmínky. Žalovaná nežádala o možnost hradit školné ve splátkách. Dále uvedla, že žalovaná před splatností pohledávky Školu žádným způsobem nekontaktovala. Doplnila, že v rámci ujednání Smlouvy o způsobech jejího ukončení je zcela jednoznačně uvedeno, že v případě ukončení smlouvy ze strany studujícího – žalované nezaniká nárok Školy na zaplacení poplatku. Uzavírá, že žalovaná tak činí nesporným, že dobrovolně převzala závazek k úhradě poplatku za studium a tento závazek vědomě nesplnila. Namítla, že žalovaná na svou obranu uvádí výhradně subjektivní komplikace, které jí bránily sjednanému závazku dostát. Nadto žalovaná kontaktovala Školu až poté, co se dostala do prodlení s úhradou závazku, kdy návrhem řešení z její strany bylo pouze odstoupení od smlouvy, které ovšem pro tento případ v uzavřené smlouvě nebylo sjednáno a nebyly k němu dány ani zákonem stanovené důvody. Škola proto tento návrh nemohla akceptovat. Jelikož žalovaná neplnila studijní podmínky, bylo jí rozhodnutím rektora Školy ze dne 28.2.2023 studium ukončeno. Rozhodnutí jí v souladu se smlouvou bylo zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě. Pokud žalovaná nemá na této adrese zajištěno přebírání pošty, nemůže jít tato skutečnost žádným způsobem k tíži Školy nebo žalobkyně. Žalobkyně tak má za to, že žalovanou uváděné námitky mohou být lidsky pochopitelné, ovšem bez právní relevance k projednávanému předmětu řízení, když k porušení smluvního závazku došlo pouze a výhradně na straně žalované. Na uplatněném nároku setrvala v plném rozsahu.

4. Na prvním jednání ve věci dne 15.9.2025 soud žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby ke svému tvrzení o ukončení studia žalované rozhodnutím rektora , právnická osoba, ze dne 28.2.2023 navrhla soudu důkazy. Dále soud vyzval žalobkyni, aby uvedla tvrzení, jakým způsobem získávala společnost , právnická osoba, finanční prostředky na vlastní činnost, tedy aby uvedla, jaké bylo ke dni uzavření smlouvy o studiu dne 3.10.2022 finanční zajištění právního předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ), a to včetně jeho struktury a uvedení, zda tato společnost čerpala nějaké veřejné finanční prostředky. Pokud ano, jaké, v jaké výši a za jaké období a dále, aby k těmto tvrzením navrhla soudu důkazy. Soud poučil žalobkyni o tom, že zůstane-li na výzvu soudu nečinná, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci. K výzvě soudu žalobkyně předložila Rozhodnutí o ukončení studia žalované ze dne 28.2.2023. V dalším na poučení soudu žalobkyně ve stanovené lhůtě k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů nereagovala.

5. Podáním ze dne 15.9.2025 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do úroku z prodlení ve výši 21,50 % ročně z částky 65 000 Kč za dobu od 18.10.2022 do zaplacení. Žalobkyně nově žádala pouze úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 65 000 Kč za dobu od 18.10.2022 do zaplacení, tedy ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy.

6. Žalovaná se k výzvě soudu ve smyslu § 96 odst. 3, odst. 4 o.s.ř. vyjádřila podáním ze dne 8.10.2025 tak, že s částečným zpětvzetím žaloby nesouhlasí. Uvedené považuje za účelové jednání navozující snahu zakrýt nezákonnost původně uplatněného nároku a vytvoření dojmu částečného uznání dluhu. Poukazuje na časový a procesní kontext, kdy zpětvzetí bylo učiněno v den jednání bez jakékoliv nové skutečnosti nebo výzvy soudu. Má za to, že částečné zpětvzetí má zamezit přezkumu nezákonnosti úroku a odstranit nákladové důsledky zaviněného podání žalobkyně. Dále dovozuje, že jde o pokus o nepřímé „uznání dluhu“, kdy konstrukce, že žalovaná „souhlasí“ s ponecháním 15% p.a. by fakticky vedla k vytržení části nároku z původního kontextu a mohla by být mylně vykládána jako dílčí akceptace dluhu, který žalovaná odmítá v celém rozsahu. Navrhla, aby soud nepřipustil účinky zpětvzetí pro vážné důvody a pokračoval v řízení o celém nároku, neboť pouze tak lze zajistit přezkum jeho zákonnosti. V dalším namítá neopodstatněnost původní i nové výši úroků z prodlení, kdy žalobu považuje za neoprávněnou v celém rozsahu, k čemuž poukazuje na spotřebitelský charakter smlouvy o studiu.

7. Žalobkyně se k námitkám žalované co do neúčinnosti částečného zpětvzetí v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřila.

8. Usnesením ze dne 24.10.2025, č.j. 6 C 232/2024-75, které nabylo právní moci dne 11.11.2025, soud podle § 96 odst. 3, odst. 4 o.s.ř. rozhodl, že částečné zpětvzetí žaloby, které žalobkyně učinila podáním ze dne 15.9.2025, je neúčinné, neboť dospěl k závěru, že žalovaná má důvodný zájem na tom, aby bylo v řízení pokračováno v celém rozsahu a v tomto meritorně rozhodnuto. Soud měl tedy za to, že je ve věci dán vážný důvod pro nesouhlas s částečným zpětvzetím žaloby, kdy žalovaná usiluje o definitivní vyjasnění vztahů mezi ní a žalobkyní (resp. soukromou školou, se kterou uzavřela smlouvu o studiu) a tomuto je třeba dát přednost před právem žalobkyně disponovat s návrhem.

9. Podáním ze dne 29.9.2025 žalovaná projednávanou věc shrnula a dále uvedla, že má za to, že smlouva o studiu byla uzavřena jako spotřebitelská smlouva mezi podnikatelem (soukromou vysokou školou) a spotřebitelem (studentkou). Na posuzovaný vztah tedy plně dopadají ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele (§ 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z.). Zejména § 1811 o.z. ukládá podnikateli povinnost srozumitelně a úplně informovat spotřebitele o podstatných náležitostech smlouvy. Smlouva o studiu však byla formulována jednostranně školou a obsahuje značně nevýhodné podmínky pro studenty. V daném případě smlouva výslovně stanovila, že student je povinen zaplatit celé školné za každý akademický rok, i v případě ukončení studia z jakéhokoli důvodu před dnem splatnosti dalších splátek. Takové ujednání považuje žalovaná za nepřiměřené a v rozporu s dobrou vírou – vytváří značnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Jedná se o tzv. překvapivé ujednání adhezní smlouvy, s nímž žalovaná nemohla předem reálně počítat a které nebylo individuálně vyjednáno. S ohledem na spotřebitelský charakter vztahu navrhuje žalovaná, aby soud posoudil uvedené smluvní ujednání z hlediska jeho platnosti a vymahatelnosti. Ustanovení, jež jsou nepřehledná, překvapivá či nepoctivá, nemohou požívat právní ochrany (§ 1813 a § 1815 o.z.). V pochybnostech je třeba výklad smlouvy přijatý adhezním způsobem vždy vést ve prospěch slabší strany, tedy žalované (§ 1790 a § 1812 odst. 1 o.z.). Žalovaná dále uvádí, že má za to, že jí nevznikla povinnost platit sporné školné a že žalobní požadavek odporuje kogentním ustanovením na ochranu spotřebitele i dobrým mravům. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud ve věci samé vydal rozsudek, kterým se žaloba v plném rozsahu zamítá, neboť uplatněný nárok není po právu, a kterým bude rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení v plné výši, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

10. Podáním ze dne 7.11.2025 se žalobkyně vyjádřila k podání žalované ze dne 29.9.2025 tak, že nelze přisvědčit argumentaci žalované, že neplnění studijních povinností jí zbavuje (či by mělo zbavit) povinnosti hradit sjednané školné. Uzavřením smlouvy o studiu mezi studentem a soukromou vysokou školou vzniká platný závazkový vztah. Student se touto smlouvou zavazuje uhradit sjednané školné výměnou za možnost studia, přičemž povinnost platit není podmíněna faktickým nástupem do výuky. Škola svou povinnost splní již tím, že mu studium umožní – tedy vytvoří podmínky a nabídne přístup k výuce. Nenastoupení ke studiu je potom rozhodnutím samotného studenta, nikoli okolností, která by jej zbavovala smluvní odpovědnosti nebo překážkou na straně vysoké školy. Z praktického hlediska je rovněž spravedlivé a logické, aby školné bylo uhrazeno i v případě, že student ke studiu nenastoupí. Soukromá vysoká škola nese s přijetím studenta reálné náklady – rezervuje pro něj místo v ročníku, plánuje výuku, rozvrh, kapacity vyučujících a administrativní zajištění. Tyto náklady vznikají bez ohledu na to, zda student výuku skutečně zahájí. Pokud by bylo možné závazek k úhradě školného jednostranně zrušit pouhým nenastoupením, znamenalo by to přenesení všech nákladů a rizik na školu, zatímco student by bez jakékoli sankce mohl blokovat místo jinému zájemci. Povinnost zaplatit sjednané školné tak představuje spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi obou stran a v žádném případě nelze takto sjednanou smlouvu označit za neplatnou pro rozpor se zákonem. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za to, že její nárok je v celém rozsahu po právu a navrhuje, aby soud žalobě vyhověl.

11. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 23.11.2025 setrvala na svém stanovisku a návrzích.

12. Strany na jednání soudu dne 15.9.2025 učinily nesporným a soud vzal za své skutkové zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř., že školní rok 2022/2023 byl prvním rokem studia žalované. Dále bylo nesporné uzavření smlouvy o studiu mezi původním věřitelem a žalovanou dne 3.10.2022 a rovněž skutečnost, že znění smlouvy formulovala , právnická osoba, Strany učinily taktéž nesporným, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace ve sporu na základě postoupení pohledávky od původního věřitele.

13. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy o studiu s žalovanou měl původní věřitel v obchodním rejstříku zapsanou obchodní firmu: , právnická osoba, , sídlo: , adresa, , IČO: , IČO, , právní formu: „společnost s ručením omezeným“ a předmět činnosti: „provozování soukromé školy podle zákona č. 111/1998 Sb.“. Jako jednatelé společnosti byli zapsáni , jméno FO, , nar. , datum, a , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem, , nar. , datum, . Způsob jednání za společnost byl zapsán tak, že za společnost jednají oba jednatelé společně.

14. Ze smlouvy o studiu na , Anonymizováno, č. 2022230372 soud zjistil, že byla uzavřena dne 3.10.2022 v Praze mezi žalovanou jako „Studentem“ a původním věřitelem, za kterého jednali oba jednatelé společnosti , jméno FO, a , právnická osoba, . Předmětem smlouvy (článek I.) je dohoda smluvních stran o podmínkách studia na , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále také „UVŠ“), a to v prezenční formě studia, bakalářském typu studijního programu, studijní program: Softwarový vývoj. V úvodních ustanoveních (článek II.) je uvedeno, že původní věřitel (UVŠ) je právnickou osobou s oprávněním působit v České republice jako soukromá vysoká škola dle § 39 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále „zákon o vysokých školách“). Dále, že žalovaná („student“) byla přijata k bakalářskému studiu počínaje akademickým rokem 2022/2023. Podle článku III. Vnitřní předpisy UVŠ se student zavazuje řídit touto smlouvou, vnitřními předpisy v platném znění, které upravují práva a povinnosti při studiu, kdy student je srozuměn s tím, že ve smlouvě uvedené vnitřní předpisy jsou součástí smlouvy o studiu a podpisem smlouvy o studiu rovněž student prohlašuje, že uvedené vnitřní předpisy UVŠ neobsahují pro něj žádnou znevýhodňující podmínku. UVŠ si vyhrazuje právo vnitřní předpisy UVŠ jednostranně měnit. Podle článku IV. Práva a povinnosti UVŠ si UVŠ z provozních nebo organizačně technických důvodů vyhrazuje právo neotevřít výuku studijní skupiny prvního ročníku v rámci studijního programu a místa, v němž probíhá výuka, bude-li počet studentů, kteří uzavřeli s UVŠ smlouvu o studiu v daném akademickém roce v rámci předmětné studijní skupiny v rámci takového studijního oboru a místa, v němž probíhá výuka, nižší než deset, přičemž za studijní skupinu se považuje skupina studentů, kteří mají navštěvovat výuku společně dle harmonogramu akademického roku v rámci prvního ročníku téhož studijního programu a místa, v němž probíhá výuka. UVŠ má v tomto případě možnost odstoupit od smlouvy, přičemž na studenta se v takovém případě hledí, jako by ke studiu vůbec nenastoupil a bude mu vráceno školné. Toto odstoupení od smlouvy je UVŠ povinna písemně oznámit studentovi, účinky odstoupení nastávají dnem jejího doručení. Podle článku V. Práva a povinnosti studenta se student zavazuje řádně a včas platit školné a administrativní poplatky spojené se studiem (dále „poplatky za studium“). Podle článku VI. Poplatky spojené se studiem se smluvní strany dohodly na úhradě nákladů spojených se studiem, a to placením poplatku za studium dle této smlouvy a dalších administrativních poplatků ve výši stanovené platnou směrnicí o poplatcích. Školné za studium pro první rok studia činí 65 000 Kč (dále jen „školné“). Za každý další rok studia hradí student školné v souladu s platnou vnitřní směrnicí o poplatcích spojených se studiem. Školné pro první rok studia je splatné v plné výši do 14 dnů od podpisu smlouvy o studiu. Student je povinen zaplatit celé školné za každý akademický rok, a to i v případě ukončení studia z jakéhokoliv důvodu před dnem splatnosti další či dalších splátek. Student má povinnost platit školné za celou standardní dobu studia. Student bere na vědomí a souhlasí s tím, že v případech, kdy v průběhu akademického roku z jakéhokoliv důvodu studium ukončí, zanechá, či přeruší, má povinnost platit školné v plné výši (případně další poplatky za studium) i za tento konkrétní akademický rok a že zaplacené poplatky za studium se studentovi nevrací. Student souhlasí s tím, že v případě vyloučení ze studia v souladu s vnitřními předpisy školy, nemá student v žádném případě nárok na vrácení jakýchkoliv poplatků. Zaplacené školné ani jiné poplatky za studium se nevrací, s výjimkou případů stanovených vnitřními předpisy UVŠ, zejména Studijním a zkušebním řádem. V případě, že student nemá zájem již nastoupit do dalšího ročníku studia a dále ve studiu pokračovat – trvale či dočasně, je povinen nejpozději do 30. června příslušného akademického roku požádat o ukončení či přerušení studia pro následující akademický rok. Neukončí-li nebo nepřeruší-li student studium tímto způsobem v daném termínu, jeho povinnost hradit školné na následující akademický rok nadále trvá. V případě ukončení nebo přerušení studia v období od 30. června do začátku akademického roku dle platné směrnice o organizaci akademického roku, může být studentovi prominuto školné až do výše 90%. V případě prodlení s platbou školného či poplatků za studium (zčásti nebo zcela) je UVŠ oprávněna požadovat po studentovi úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý byť započatý den prodlení. Student potvrzuje, že se seznámil s aktuální platnou výší administrativních poplatků UVŠ spojených se studiem v souladu s aktuálně platnou vnitřní směrnicí o poplatcích a že s nimi bez výhrad souhlasí. Student výši stanovených smluvních úroků a výši dalších administrativních poplatků považuje za přiměřenou a vzdává se tímto práva domáhat se u soudu jejich snížení. UVŠ je oprávněna zvýšit poplatky za studium na základě zvýšení míry inflace, a to i o více než 10% ve srovnání se stavem ke dni podpisu smlouvy, avšak do maximální výše indexu inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen dle sdělení Českého statistického úřadu. Podle článku VII. Ostatní ujednání se student zavazuje písemně nahlásit UVŠ do informačního systému UVŠ veškeré změny týkající se jeho identifikačních údajů uvedených v této smlouvě o studiu, a to do 30 dnů ode dne změny. Smluvní strany se dohodly, že adresa pro doručování (adresa přechodného bydliště) je adresa uvedená v informačním systému UVŠ. Podle článku VIII. Doba platnosti smlouvy a ukončení smlouvy tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Dle článku VIII., bod 2.4., vztahy založené touto smlouvou zanikají ukončením smluvního vztahu založeného touto smlouvou písemnou dohodou smluvních stran. Dle článku VIII., bod 2.5., vztahy založené touto smlouvou zanikají odstoupením od smlouvy o studiu z důvodu porušení práv a povinností vyplývajících z této smlouvy nebo platných právních předpisů, v případě odstoupení od smlouvy se již uhrazené školné či jiné další poplatky spojené se studiem nevrací.

15. Z e-mailu (, e-mail, ) ze dne 11.4.2022 adresovanému žalované soud zjistil, že po dohodě s vedeném školy je žalované navrhováno zpětné přerušení studia pro tento akademický rok s tím, že by školné pro tento rok neplatila. Po nástupu do studia v příštím roce by žalovaná měla povinnost uhradit školné v plné výši. Žalovaná je dále dotazována, zda s tím takto bude souhlasit.

16. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. Návrhy na doplnění dokazování soud pro nadbytečnost zamítl.

17. Podle § 1810 o.z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

18. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 420 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele (odst. 1). Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (odst. 2).

20. Podle § 421 o.z.za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon (odst. 1). Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona (odst. 2).

21. Podle § 1746 odst. 2 o.z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

22. Podle § 1812 o.z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (odst. 1). K ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje (odst. 2).

23. Podle § 1813 o.z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (odst. 1). Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí (odst. 2).

24. Podle § 1815 o.z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

25. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

26. Podle § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odst. 2).

27. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

28. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, se pro účely tohoto zákona rozumí službou jakákoliv podnikatelská činnost, včetně práv a závazků s touto činností souvisejících.

31. Podle čl. 10 Ústavy České republiky vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

32. Podle článku 57 Smlouvy o fungování Evropské unie se za služby se podle Smluv pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.

33. V této souvislosti Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17.10.2019, sp.zn. 33 Cdo 3805/2018, odkazuje na rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 9. 2007, ve věci C-76/05, Herbert Schwarz a Magda Gootjes-Schwarz proti Finanzamt Bergisch Gladbach, v němž Soudní dvůr poznamenal, že v případě kurzů nabízených institucemi, které jsou součástí veřejného vzdělávacího systému a jsou zcela nebo hlavně financovány z veřejných prostředků, přestože někdy musí být hrazeny poplatky nebo školné za účelem přispění na náklady fungování vnitrostátního vzdělávacího systému, neexistuje úplata, a tedy ani služba podle unijního práva. Naopak vzdělávání poskytované vzdělávacími institucemi financovanými z podstatné části ze soukromých prostředků žáky a jejich rodiči představuje službu ve smyslu unijního práva, jelikož instituce sledují cíl, který spočívá v nabízení služeb za úplatu.

34. Obdobně v nálezu Ústavního soudu ze dne 5.2.2025, sp.zn. IV. ÚS 2093/24, Ústavní soud posuzoval věc, v níž bylo sporné, zda spor mezi studentem a soukromou vysokou školou má základ ve spotřebitelské smlouvě, tj. zda se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy. Ústavní soud uvedl, že „u poskytování vzdělání judikatura Soudního dvora zohledňuje způsob, jakým vzdělávací zařízení financují svoji činnost, resp. z jakých zdrojů čerpají prostředky pro zajištění jejich chodu. V případě kurzů nabízených institucemi, které jsou součástí veřejného vzdělávacího systému a jsou zcela nebo převážně financovány z veřejných prostředků, neexistuje úplata, a tedy ani „služba“ podle práva EU. Tento závěr platí i tehdy, pokud studenti někdy musí hradit poplatky nebo školné za účelem přispění na náklady fungování vnitrostátního vzdělávacího systému (rozsudek SDEU ze dne 27. 6. 2017, Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania, C74/16, bod 50 a tam cit. judikatura). Naopak vzdělávání poskytované vzdělávacími institucemi financovanými z podstatné části ze soukromých prostředků (žáky a jejich rodiči) představuje službu ve smyslu práva EU, jelikož tyto instituce sledují cíl, který spočívá v nabízení služeb za úplatu (rozsudek velkého senátu SDEU ze dne 11. 9. 2007, Schwarz a Gootjes-Schwarz, C76/05, bod 40). Prve zmíněný případ se v České republice očividně týká veřejných vysokých škol, druhý případ vysokých škol soukromých“.

35. Žalobkyně se v souzené věci domáhala po žalované zaplacení částky 65 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 36,50% ročně z částky 65 000 Kč za dobu od 18.10.2022 do zaplacení, a to z titulu dluhu na školném za období 2022/2023 dle smlouvy o studiu ze dne 3.10.2022 uzavřené žalovanou s právním předchůdcem žalobkyně.

36. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

37. Nejprve soud konstatuje, že žalobkyni ve věci svědčí aktivní věcná legitimace, což mezi stranami nebylo sporným.

38. Ve věci bylo zjištěno, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, byla dne 3.10.2022 uzavřena smlouva o studiu č. 2022230372, v níž strany ujednaly mimo dalšího školné za první rok studia v akademickém roce 2022/2023 ve výši 65 000 Kč a smluvní úrok z prodlení pro případ prodlení s platbou školného či poplatků za studium. Žalovaná studium nenastoupila, školné za akademický rok 2022/2023 ani zčásti neuhradila.

39. V souzené věci se soud nejprve zabýval povahou vztahu mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , tedy, zda se jedná o vztah spotřebitelský nebo nikoliv.

40. S ohledem na provedené dokazování soud předloženou smlouvu o studiu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, kdy žalovaná jednala v postavení spotřebitelky a soukromá vysoká škola v postavení podnikatelky. Z hlediska právní povahy smlouvy se tak jedná o tzv. nepojmenovanou spotřebitelskou smlouvu mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy z judikatury plyne, že ani veřejnoprávní povaha činnosti či veřejně prospěšný účel nehrají zásadní roli při vymezení spotřebitelské smlouvy, respektive práva na ochranu spotřebitele. Základním hlediskem při definování služeb v oblasti vzdělávání ve smyslu článku 57 Smlouvy o fungování EU je to, zda je služba poskytována za úplatu, nikoli povaha plněných úkolů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5.5.2025, sp.zn. IV. ÚS 2093/24). Ve věci bylo zjištěno, že smlouva o studiu obsahuje rovněž ujednání o poplatcích (školném) spojených se studiem. Přes výslovné a adresné poučení žalobkyně o způsobu získávání finančních prostředků ze strany , právnická osoba, na její činnost, tj. jaké bylo ke dni uzavření smlouvy o studiu dne 3.10.2022 finanční zajištění školy, a zda tato společnost čerpala nějaké veřejné finanční prostředky, zůstala výzva soudu v této části poučení bez reakce ze strany žalobkyně. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně byla financována výhradně z prostředků od studentů (tzn. ze školného). Škola tedy jako podnikatel poskytovala za úplatu službu studentu jako spotřebiteli.

41. Při posuzování platnosti smlouvy pak soud dospěl k závěru, že v kontextu celé smlouvy o studiu zakládají ustanovení o poplatcích spojených se studiem značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalované jako spotřebitelky, neboť shora uvedené formulace povinností studenta k úhradě školného na studenty nepřípustně přenáší podnikatelské riziko ze strany soukromé školy a ustanovení tak neprochází testem přiměřenosti vůči slabší straně - spotřebiteli. Student je mimo jiné povinen zaplatit celé školné za každý akademický rok, a to i v případě ukončení studia z jakéhokoliv důvodu před dnem splatnosti další či dalších splátek. K tomu bylo dále sjednáno, že v případech, kdy student v průběhu akademického roku z jakéhokoliv důvodu studium ukončí, zanechá, či přeruší, má přesto povinnost platit školné v plné výši (případně další poplatky za studium) i za tento konkrétní akademický rok, a že zaplacené poplatky za studium se studentovi nevrací. Pro případ prodlení s platbou školného či poplatků za studium byla ujednána úhrada smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý byť započatý den prodlení. Obdobné utvrzení splnění povinností ze strany soukromé školy však ve smlouvě o studiu absentuje. V dalším soud v tomto bodě odkazuje na zjištění ze smlouvy popsaná shora. Takováto ujednání nelze posoudit jinak, než jako ujednání zneužívající ve smyslu § 1813 o.z., ke kterým se podle § 1815 o.z. nepřihlíží, ledaže se jich spotřebitel nedovolá, k čemuž v řízení nedošlo. Na uvedeném ničeho nemění ani návrh školy na zpětné přerušení studia (e-mail ze dne 11.4.2022), kdy toto závisí čistě na vůli školy a studentovi na takový postup nevzniká nárok.

42. Nadto úprava hrazení poplatků spojených se studiem, zejména ve vztahu k předčasnému ukončení studia, kdy v řízení bylo nesporné, že znění smlouvy formulovala , právnická osoba, je dle názoru soudu i v rozporu s dobrými mravy a je proto i neplatná podle § 588 o.z. Podle předložené smlouvy má student povinnost platit nemalé školné (pro první rok studia ve výši 65 000 Kč) v plné výši (případně i další poplatky za studium) i v případě, že ke studiu po přijetí vůbec nenastoupí (jako tomu bylo v případě žalované, kdy skutečnost, že žalovaná fakticky žádná plnění ze strany školy nečerpala, nečinila žalobkyně spornou). Uvedené soud považuje, i s přihlédnutím k tomu, že se jedná o tzv. formulářový typ smlouvy obsahující i inflační doložku, za zcela neadekvátní a odporující dobrým mravům.

43. S ohledem na vše shora uvedené se soud nezabýval dalšími námitkami žalované, neboť je to vzhledem k závěrům soudu ve věci nadbytečné, neboť uplatněný nárok byl posouzen jako nárok ze spotřebitelské smlouvy, přičemž v důsledku posouzení obsahu ujednání o poplatcích spojených se studiem soud k těmto ujednáním nepřihlíží (spotřebitel se jich nedovolal), a i kdyby k ujednáním přihlížel, posoudil by je jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

44. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavřel, že nárok uplatněný žalobkyní na úhradu školného za první rok studia v ak. roce 2022/2023 není po právu a žalobu v celém rozsahu zamítl.

45. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení soud vyčíslil v částce 1 500 Kč sestávající z 5x paušální náhrady po 300 Kč, tj. celkem 1 500 Kč, podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za písemné podání ze dne 24.9.2024 (odpor) ve spojení s vyjádřením 30.12.2024, vyjádření ze dne 29.9.2025, vyjádření k částečnému zpětvzetí žaloby ze dne 8.10.2025 a za účast na dvou jednáních soudu dne 15.9.2025 a dne 24.11.2025. Písemné podání žalované ze dne 23.11.2025 soud nevyhodnotil jako účelný úkon, za který by žalované náležela paušální náhrada, kdy v podání neuvádí ničeho nového, nadto na den 24.11.2025 bylo nařízeno další jednání, na kterém žalovaná mohla svou procesní obranu uplatnit.

46. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.