29 Co 85/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Kořínkové a JUDr. Petry Hankové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C, narozená dne Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C 4. Jméno žalované D, narozený dne Datum narození žalované D bytem Adresa žalované A zastoupení obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o vydání klíčů od nemovitosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 21 C 486/2020-209 ze dne 12. 9. 2024 I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje. II. Ve výroku II o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 1. žalované ve výši částka, 2. žalované ve výši částka, 3. žalované ve výši částka a 4. žalovanému ve výši částka, a to ve dvou splátkách každému z žalovaných po částka, splatných do datum a do datum. Dále je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci náhradu nákladů vynaložených na odměnu a hotové výdaje ustanovené zástupkyně tituly před jménem jméno FO v rozsahu 50 %, jejíž výši a lhůtu k plnění určí okresní soud v samostatném usnesení. III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení, a to 1. žalované ve výši částka, 2. žalované ve výši částka, 3. žalované ve výši částka a 4. žalovanému ve výši částka.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalobkyni povinnost předat žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku týkajícího se jejich vzájemného návrhu klíče od rodinného domu č. p. Anonymizováno, část obec Vratislavice nad Nisou, obec adresa, a to klíč od visacího zámku uzavírajícího branku před rodinným domem č. p. Anonymizováno a dále klíč od vchodu do rodinného domu č. p. Anonymizováno a klíč od dveří oddělujících vstupní chodbu rodinného domu č. p. Anonymizováno od chodby za ní se nacházející. Výrokem II uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným, jejichž nárok je společný a nerozdílný, náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabyde tento výrok rozsudku právní moci, až do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, a to k rukám zástupce žalovaných. Okresní soud vyšel ze zjištění, že darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřenou mezi žalobkyní a jméno FO ve formě notářského zápisu sp. zn. Anonymizováno, Anonymizováno, sepsaného dne datum tituly před jménem právnická osoba, notářkou v Turnově, žalobkyně darovala jméno FO celek pozemků parc. č. hodnota a Anonymizováno v k. ú. Vratislavice nad Nisou a současně se žalobkyně a jméno FO dohodli na zřízení věcného břemene spočívajícího v právu služebnosti, práva užívacího a práva požívacího v převáděných nemovitostech tak, že žalobkyně bude za účelem svého trvalého bydlení doživotně a bezplatně tyto nemovitosti spoluužívat spolu s vlastníkem, byt umístěný v přízemí domu bude oprávněna užívat výlučně pro svou potřebu. Po úmrtí jméno FO se na základě usnesení o dědictví Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. spisová značka ze dne datum vlastníky nemovitostí stali žalovaní, a to každý s podílem o velikosti ¼. V současné době tyto nemovitosti užívá žalobkyně a žalovaní sem nemají přístup. Na vchodu na pozemky je umístěna branka opatřená visacím zámkem, k němuž má klíč pouze žalobkyně, a pouze ona má klíč od jediného vchodu do domu. V domě jsou další vnitřní dveře v chodbě, za kterými jsou prostory, které mohou užívat i žalovaní. Účastníci učinili nesporným situační plánek místností v domě v přízemí a v 1. patře podle zákresu žalovaných na č. l. 194 a to, že žalovaní se nemohou dostat do prostor v 1. patře jinak než přístupem v něm zakresleným. Okresní soud aplikoval § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem zažalován, aby ji vydal. Uzavřel, že právem vlastníka je nakládat s částmi domu, na které se nevztahuje služebnost, a že vlastníku domu a pozemků musí být umožněn dohled nad nemovitostí a způsobem výkonu práv ze služebnosti a tento dohled nesmí být vlastníku znesnadněn. Z tohoto důvodu má vlastník právo mít klíče k nemovitosti, byť je jejich část zatížena věcným břemenem a musí respektovat soukromí osoby z věcného břemene oprávněné. Pokud vlastník nemůže vykonávat dohled patřičným způsobem, lze v nesnázích způsobených oprávněnými osobami spatřovat rušení vlastnického práva. V projednávané věci žalobkyně výměnou klíčů žalovaným ve vstupu do nemovitosti brání a přístup jim umožňuje jen tehdy, pokud se jí to hodí. Neuvedla důvod, který by svědčil o tom, že žalovaní mají v úmyslu svého práva zneužívat, ani netvrdí, že by tak dříve činili. Proto žalobě vyhověl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), by v řízení zcela úspěšní žalovaní měli proti žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Shledal však důvody zvláštního zřetele hodné pro snížení této náhrady, a sice věk žalobkyně, invaliditu a její příjmovou a majetkovou situaci, proti níž stojí to, že žalovaní jsou čtyři příbuzní v produktivním věku, mezi nimiž funguje vzájemná soudržnost. Proto přiznal žalovaným náhradu nákladů, které vynaložili na zastoupení advokátem, ve výši odpovídající zastoupení jednoho účastníka (a nikoliv čtyř), přičemž vyšel z tarifní hodnoty částka dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. Takto žalovaným přiznal náhradu odměny jejich advokáta ve výši 8 x částka za 8 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na třech jednáních soudu, která trvala vždy déle než dvě hodiny), dle § 7 a. t., náhradu jeho hotových výdajů 8 x částka dle § 14 odst. 4 a. t., náhradu částka za ztrátu jeho času na cestě ze adresa a zpět (za 12 půlhodin po částka), tj. celkem částka. Za dobu, kdy zástupce žalovaných již nebyl advokátem, jim přiznal náhradu ve výši 5 x částka (za vyjádření k odvolání z datum, účast u odvolacího jednání datum, vyjádření z datum a účast u jednání okresního soudu datum a datum) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a § 151 odst. 3 o. s. ř. Dále jim přiznal náhradu jízdného ve výši částka za cestu jejich zástupce autobusem k jednáním soudu datum, datum a datum a částka za soudní poplatek.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně, která se závěry okresního soudu nesouhlasí. Namítá, že žalovaní chtějí mít zajištěn přístup do 1. patra, kde má být ložnice a komory. V 1. patře domu však ložnice není, jsou zde jen půdní prostory. I podle technický údajů v systému RÚIAN je v domě vykazováno pouze jedno podlaží a jeden byt. Dále namítá, že není v rozporu s výkonem vlastnického práva žalovaných to, že nemají klíče od domu. Právo vlastníka provádět kontrolu prostor je nezpochybnitelné, avšak nemůže být postaveno na jeho svévoli kdykoli do bytu (domu) vstoupit, aniž by musel být přítomen uživatel. V obytných domech s nájemními byty je standardní, že vlastník se ke kontrole dostane jen v okamžiku, kdy mu nájemce byt zpřístupní. Tím se zabrání vlastníku v manipulaci s věcmi nájemce a zajistí se klidný výkon práva služebnosti. Jelikož žalobkyní užívané prostory nejsou uzamykatelně odděleny od zbytku domu, nelze vyloučit nežádoucí jednání vlastníků. Proto žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že vzájemnou žalobu zamítne.

3. Žalovaní navrhli, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. K odvolání žalobkyně uvedli, že je právem vlastníka se svou věcí nakládat. Vlastnické právo žalovaných je založeno na dědictví po jméno FO (manželovi 1. žalované a otci žalovaných 2., 3. a 4.), který nemovitosti nabyl darovací smlouvou z datum. V jejím článku III bylo sjednáno právo žalobkyně doživotně a bezplatně spoluužívat s vlastníkem pozemky zde uvedené včetně budovy č. p.

675. Byla sjednána služebnost bytu v přízemí domu pro výlučné užívání žalobkyně. Žalobkyně musí vědět, že ve 2. nadzemním podlaží se nacházejí obytné místnosti, ke kterým právo užívání nemá. To dle žalovaných vyplývá z popisu domu ve znaleckém posudku tituly před jménem právnická osoba z datum na jeho straně 5., kde je uvedeno, že znalec ve 2. nadzemním podlaží zjistil jeden pokoj a dvě komory a vstup do půdního prostoru. Tvrzení žalobkyně, že v 2. nadzemním podlaží jsou jen půdní prostory, tedy není pravdivé, ty jsou o patro výše. Žalobkyni svědčí právo užívat pouze část domu, nikoli celek. Žalobkyně není nájemkyní, ale osobou oprávněnou z osobní služebnosti užívání části domu. Žalobkyně nectí darovací smlouvu z datum a dlouhodobě jim znemožňuje dům spoluužívat, přesto po nich požaduje, aby o dům pečovali. Je právem vlastníka nakládat s částmi domu, na které se služebnost nevztahuje, a má právo dohledu nad tím, jak osoba mající právo služebnosti s jeho věcí nakládá, a za účelem výkonu svých práv musí mít zajištěn přístup do domu. Žalovaní však takovou možnost od výměny zámků provedené žalobkyní na podzim 2018 nemají. Žalobkyně při jednání datum potvrdila, že výměnou klíčů žalovaným zamezila v užívání nemovitosti.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a odvolání žalobkyně důvodným neshledal.

5. Soud prvního stupně již ve věci jednou rozhodl rozsudkem č. j. spisová značka ze dne datum, jímž zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, rodinný dům, a pozemku parc. č. hodnota, zapsaných na LV č. hodnota pro k. ú. Vratislavice nad Nisou u právnická osoba pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště adresa (výrok I), a žalobkyni uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku předat žalovaným klíče umožňující vstup do rodinného domu č. p. Anonymizováno na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. Vratislavice nad Nisou (výrok II) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III). K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem č. j. spisová značka ze dne datum rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil a ve výrocích II a III jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že žalovaní v písemném vyjádření z datum sdělili, že žalobkyně po úmrtí jméno FO vyměnila zámky a odmítla jim dát klíče od domu, a současně navrhli, aby soud rozsudkem uložil žalobkyni povinnost předat žalovaným klíče od rodinného domu č. p. Anonymizováno. Uvedený návrh je podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) vzájemnou žalobou, na kterou je třeba podle § 97 odst. 3 o. s. ř. použít přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět. Tedy mj. je podle § 79 odst. 3, § 59b odst. 1, § 95 odst. 1 o. s. ř. třeba tuto vzájemnou žalobu doručit zástupkyni žalobkyně do vlastních rukou a rozhodnout o tom, zda soud připouští změnu vzájemné žaloby učiněnou zástupcem žalovaných v závěrečném návrhu datum. Soud právního stupně podání žalovaných z datum (obsahující vzájemnou žalobu) zástupkyni žalobkyně do vlastních rukou nedoručil a tuto vadu nenapravil ani při následujícím jednání (při něm nebylo podání doručeno protistraně, nebylo ani přečteno, tedy nebylo žalobkyni dáno najevo, že i tato vzájemná žaloba je předmětem jednání). Pro tuto vadu řízení odvolací soud předchozí rozsudek okresního soudu ve výrocích II o vydání klíčů a III o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Uvedenými závěry odvolacího soudu, jimiž byl podle § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán, se soud prvního stupně v následujícím řízení řídil. Doručil vyjádření žalovaných z datum obsahující vzájemný návrh do vlastních rukou tehdejší zástupkyně žalobkyně tituly před jménem jméno FO dne datum (jak vyplývá z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky). Žalovaní následně vzájemný návrh opakovaně měnili, naposledy podáním z datum, přičemž usnesením č. j. spisová značka ze dne datum okresní soud připustil změnu žaloby ve znění odpovídajícím výroku I napadeného rozsudku.

7. Okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž i odvolací soud vychází. Takto bylo okresním soudem z notářského zápisu sp. zn. Anonymizováno, Anonymizováno, sepsaného dne datum tituly před jménem právnická osoba, notářkou v Turnově, zjištěno, že uvedeného dne jméno FO a žalobkyně uzavřeli „darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene“, kterou žalobkyně darovala jméno FO pozemek parc. č. hodnota, jehož součástí je rodinný dům č. p. Anonymizováno adresa, a pozemek parc. č. hodnota, vše v k. ú. Vratislavice nad Nisou. Současně se v článku III dohodli na zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně tak, že bude za účelem svého trvalého bydlení doživotně a bezplatně spoluužívat spolu s vlastníkem celek pozemků parc č. hodnota a Anonymizováno včetně všech součástí a příslušenství a dále že byt v přízemí domu bude oprávněna užívat výlučně pro svou potřebu. Po dobu, po kterou bude užívat nemovitosti sama, bude hradit veškeré platby spojené s užíváním domu, na opravách domu se bude podílet vlastník a žalobkyně.

8. Dále bylo okresním soudem z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro k. ú. Vratislavice nad Nisou ze dne datum objasněno, že jako vlastníci předmětných nemovitostí jsou v katastru nemovitostí zapsáni všichni žalovaní, každý s podílem o velikosti ¼, a to na základě usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. spisová značka ze dne datum, s právními účinky zápisu k okamžiku datum; žaloba žalobkyně na určení jejího vlastnického práva k předmětným nemovitostem byla zamítnuta rozsudkem rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. spisová značka ze dne datum ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v adresa – pobočky v Liberci č. j. spisová značka ze dne datum.

9. Účastníci učinili nesporným, že z veřejné komunikace se na předmětné pozemky vchází brankou opatřenou visacím zámkem, ze zahrady do do domu vede jeden vchod a v domě jsou další vnitřní dveře v chodbě, za kterými je další chodba. Z té je jednak přístup do bytu v přízemí domu, který tvcoří dva pokoje v pravo při vstupu do domu, kuchyň a koupelna s toaletrou, do níž lze vstoupit toliko z kuchyně. Z chodby jsou dvěře do prvého pokoje v pravo a do kuchyně, druhý pokoj v pravo je přístupný z prvého pokoje a z kuchyně. A jednak se z této další chodby vstupuje na schodiště vedoucí na chodbu v 1. patře domu, z níž vede jednak schodiště na půdu, a jednak lze z této chodby vstoupit dvěřmi do čtyř oddělených prostor. Zatímco žalobkyně všechny tyto protory označuje za komory, žalovaní tvrdí, že jde o tři komory a v průčelí domu je pokoj (ložnice). Nesporné však mezi účastníky je, že jiným způsobem než po uvedeném schodišti do prostor v 1. patře domu vstoupit nelze.

10. Mezi účastníky není sporu o tom, že nemovitosti nyní užívá toliko žalobkyně. Ta potvrdila, že klíče od domu vyměnila na podzim roku 2018 a byť tvrdí, že žalovaným ve vstupu do domu nebránila a nebrání, nepředala jim klíče od visacího zámku k brance a od vstupních dveří do domu ani od dveří oddělující vstupní část chodby od další části chodby, z níž lze vstoupit na schodiště do 1. patra. Žalovaní tak bez součinnosti žalobkyně nemají přístup na zahradu ani do domu.

11. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

12. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místních zvyklostí; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

13. Podle § 1283 věty prvé o. z. služebností užívacího práva se uživateli poskytuje právo užívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti.

14. Podle § 1298 o. z. vlastníku náleží právo volně nakládat se všemi částmi domu, na které se služebnost bytu nevztahuje, a nesmí mu být znesnadněn potřebný dohled.

15. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem zažalován, aby ji vydal.

16. Z citovaných ustanovení vyplývá, že služebnost bytu zakládá právo užívat obytné části domu vymezené ve smlouvě služebnost zakládající. Může se týkat celého bytu (včetně příslušenství) i jeho části. Není přitom rozhodné, zda jde o jednotku či nikoliv. Služebnost bytu opravňuje oprávněnou osobu k užívání konkrétní části nemovitosti, avšak nikoliv automaticky k výlučnému užívání společných prostor nebo jiných částí domu, které nejsou předmětem služebnosti. Při výkonu práv a povinností vyplývajících z věcného břemene je tak třeba dbát jak na to, aby bylo realizováno právo odpovídající věcnému břemeni, tak i na to, aby výkon vlastnického práva k věci břemenem obtížené byl omezen jen v nezbytné míře. Oprávněný ze služebnosti nesmí bránit vlastníkovi v přístupu do společných prostor nebo jiných částí domu, které nejsou zatíženy služebností. Pokud například výměnou zámků znemožní vlastníkovi vstup, může se vlastník domáhat ochrany svého vlastnického práva včetně žaloby na vydání klíčů nebo odstranění překážky.

17. V projednávané věci okresní soud správně vychází z toho, že rozsah věcného břemene byl ve smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne datum upraven dohodou žalobkyně a jméno FO (právního předchůdce žalovaných) tak, že žalobkyně bude za účelem svého trvalého bydlení doživotně a bezplatně spoluužívat spolu s vlastníkem celek pozemků parc č. hodnota a Anonymizováno včetně všech součástí a příslušenství a dále že byt v přízemí domu bude oprávněna užívat výlučně pro svou potřebu. Již ze samotného znění smlouvy o zřízení věcného břemene je tak zřejmé, že žalobkyně je na základě v její prospěch zřízeného věcného břemene oprávněna výlučně užívat byt umístěný v přízemí domu, ale není oprávněna k výlučnému užívání dalších prostor domu ani zahrady. Žalobkyně tak z titulu věcného břemene není oprávněna bránit žalovaným coby vlastníkům v užívání zahrady, chodby domu, schodiště a prostor v 1. patře domu, ať již jsou zde pokoj (ložnice) a tři komory (jak tvrdí žalovaní), či čtyři komory (jak tvrdí žalobkyně), a není ani oprávněna jim coby vlastníkům bránit ve vstupu do těchto protor ani jejich vstup sem podmiňovat svým souhlasem a svou přítopmností. Právě to však žalobkyně fakticky činí tím, že vyměnila zámky a nepředala žalovaným klíče od branky, vstupních dveří do domu a od dveří uvnitř domu oddělujících vstupní chodbu od chodby za ní se nacházející. Tím žalobkyně neprávem zasahuje do vlastnického práva žalovaných.

18. Nedůvodnou je námitka žalobkyně, že předáním klíčů žalovaní získají přístup k prostorám v přízemí domu, které je ona výlučně oprávněna užívat. Z nákresu situace, který žalobkyně učinila nesporným (č. l. 194), totiž vyplývá, že prostory v přízemí domu, které je výlučně oprávněna užívat (tj. kuchyň a dva pokoje), jsou od vnitřní chodby odděleny a vstupuje se do nich z této vnitřní chodby dvěma dveřmi. Žalovaní tedy vstupem do vnitřní chodby v přízemí domu nezískají přístup do žalobkyní výlučně užívaných prostor. Ostatně žalobkyni nic nebrání, aby si dveře z vnitřní chodby do kuchyně a dveře z vnitřní chodby do pokoje uzamkla. Rovněž správně okresní soud uvedl, že ačkoliv žalobkyně v průběhu řízení opakovaně vyslovila obavu o to, aby výkon jejích práv z věcného břemene byl s ohledem na její vysoký věk a zdravotní stav žalovanými respektován a nedocházelo ze strany žalovaných k zásahům do těchto jejích práv a oprávněných zájmů a ke škodám na jejím majetku, netvrdí že by k něčemu takovému v minulosti docházelo, ani že by žalovaní činili jakékoliv kroky k něčemu takovému směřující. Nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Požadavek žalovaných na vydání klíče od branky, klíče od vchodu do domu a klíče od dveří oddělujících vstupní chodbu od další chodby za ní se nacházející je tak zcela přiměřený a jeho vyhověním nebude zasaženo do práv žalobkyně vyplývajících z věcného břemene.

19. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je rozsudek okresního soudu ve výroku I, jímž byla žalobkyni uložena povinnost předat žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku klíč od visacího zámku uzavírajícího branku před rodinným domem č. p. Anonymizováno, klíč od vchodu do rodinného domu č. p. 675 a klíč od dveří oddělujících vstupní chodbu rodinného domu č. p. 675 od chodby za ní se nacházející, věcně správný, a proto byl v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

20. Při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně správně vycházel z toho, že zcela úspěšným žalovaným by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleželo právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v plném rozsahu. Rovněž logicky odůvodnil, že v osobních poměrech žalobkyně shledal ve smyslu § 150 o. s. ř. okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které úspěšným žalovaným nepřiznal náhradu části nákladů vynaložených jimi na zastoupení advokátem. Žalobkyně je totiž starobní důchodkyně, její příjmy jsou tak v důsledku věku a zdravotních obtíží s tím souvisejících omezené a má výdaje se svým zdravotním stavem. Oproti tomu žalovaní jsou v produktivním věku. Okresní soud proto přistoupil ke snížení náhrady nákladů vynaložených žalovanými na zastoupení advokátem, a to tak, že přiznal žalovaným náhradu odměny jejich advokáta ve výši odpovídající odměně za zastoupení jednoho účastníka (a nikoliv čtyř účastníků). Celkem tak přiznal žalovaným náhradu nákladů ve výši částka (s čímž žalovaní souhlasí, jak uvedl jejich zástupce při odvolacím jednání); ohledně jednotlivých položek této náhrady, jejich výše a právního posouzení odvolací soud pro stručnost odkazuje na vyčerpávající a správné odůvodnění rozsudku okresního soudu. Žalovaní jsou však spoluvlastníky předmětných nemovitostí s podílem každého o velikosti ¼, a tedy nejsou k náhradě nákladů řízení oprávněni společně a nerozdílně (jak nesprávně uzavřel okresní soud), ale každý z nich má právo na náhradu nákladů v rozsahu ¼ uvedené částky (odpovídajícím velkosti jejich podílu), tj. částka. Tuto částku je žalobkyně povinna každému z nich zaplatit ve dvou splátkách částka splatných do datum a do datum; odvolací soud tak opět ve lhůtě k plnění zohlednil uvedené tíživé poměry žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož zástupce žalovaných již není advokátem (a nejsou tak naplněny předpoklady § 149 odst. 1 o. s. ř.), je žalobkyně povinna náhradu zaplatit žalovaným, a nikoliv jejich zástupci 21. Dále z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Liberci č. j. spisová značka ze dne datum ve spojení s usnesením Krajského soudu v adresa – pobočky v Liberci bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních oplatků v rozsahu 50 % a byla jí ustanovena zástupkyně advokátka tituly před jménem jméno FO, která jí poté v řízení zastupovala až do té doby, kdy žalobkyně dne datum udělila plnou moc pro toto řízení advokátu Jméno advokáta. Jelikož byla žalobkyně v řízení neúspěšná, má vůči ní stát podle § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu těchto nákladů v rozsahu 50 %, tj. v rozsahu, v jakém nebyla osovobozena od soudních poplatků - § 138 odst. 3 o. s. ř. Jelikož o nároku tituly před jménem jméno FO na zaplacení odměny a náhrady výdajů za zastoupení žalobkyně v tomto řízení nebylo dosud soudem rozhodnuto a odměna a náhrada hotových výdajů jí nebyly proplaceny, není dosud z obsahu spisu zřejmé, jak vysokou částku na toto stát vynaloží. Proto lze nyní rozhodnout jen o základu náhrady nákladů řízení státu (§ 155 odst. 1 o. s. ř.).

22. S ohledem na shora uvedené skutečnosti postupoval odvolací soud podle § 220 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku II o nákladech řízení změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 1. žalované ve výši částka, 2. žalované ve výši částka, 3. žalované ve výši částka a 4. žalovanému ve výši částka, a to ve dvou splátkách každému z žalovaných po částka, splatných do datum a do datum. Dále je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci náhradu nákladů vynaložených na odměnu a hotové výdaje ustanovené zástupkyně tituly před jménem jméno FO v rozsahu 50 %, jejíž výši a lhůtu k plnění určí okresní soud v samostatném usnesení.

23. V odvolacím řízení zcela neúspěšná žalobkyně je podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) zaplatit každému ze žalovaných náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, odpovídající ¼ nákladů jimi v odvolacím řízení vynaložených ve výši celkem částka, zahrnujících hotové výdaje jejich zástupce ve výši 2 x částka (za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., § 151 odst. 3 o. s. ř. a náhradu jízdného částka jejich zástupce autobusem z jeho bydliště v jméno FO adresa k dovolacímu jednání a zpět. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Lze proti němu podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.