21 C 486/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce A sídlem Adresa zmocněnce A 2. Jméno zmocněnce B , narozená Datum narození zmocněnce B bytem Adresa zmocněnce B zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce C sídlem Adresa zmocněnce C 3. Jméno zmocněnce D , narozená Datum narození zmocněnce D bytem Adresa zmocněnce D zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce E sídlem Adresa zmocněnce E 4. Jméno zmocněnce F , narozený Datum narození zmocněnce F bytem Adresa zmocněnce F zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce G sídlem Adresa zmocněnce G pro žaloba o určení vlastnického práva k nemovitosti I. Žalobkyně je povinna předat žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku týkajícího se jejich vzájemného návrhu klíče od rodinného domu čp. , Anonymizováno, , část obce , Anonymizováno, , obec , adresa, , a to klíč od visacího zámku uzavírajícího branku před rodinným domem čp. , Anonymizováno, , část obce , Anonymizováno, , obec , adresa, , a dále pak klíč od vchodu do rodinného domu čp. , Anonymizováno, , část obce , Anonymizováno, , obec , adresa, , a klíč od dveří oddělujících vstupní chodbu rodinného domu čp. , Anonymizováno, , část obce , Anonymizováno, , obec , adresa, , od chodby za ní se nacházející.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným, jejichž nárok je společný a nerozdílný náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabyde tento výrok rozsudku právní moci až do zaplacení pod ztrátou výhody splátek, k rukám zástupce žalovaných.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala soudního rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, o výměře 235 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům a pozemku p. č. , hodnota, o výměře 1 098 m², zahrada zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a , adresa, , katastrální území , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště , adresa, s odůvodněním, že žalobkyně byla od , datum, do , datum, výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí, o nemovitosti se řádně starala a zajišťovala jejich opravy a údržbu. Žalobkyně byla v době od , datum, do , datum, hospitalizována v nemocnici , Anonymizováno, s bolestí pravé nohy, bolest nohy však pociťovala ještě několik týdnů po propuštění, musela chodit s bandáží a chůze ji činila značné problémy. Dne , datum, žalobkyni její syn , jméno FO, a jeho manželka (žalovaná č. , hodnota, ) místo slíbeného nákupu zavezli k notářce , tituly před jménem, , právnická osoba, v , adresa, , kde žalobkyni, která v té době špatně chodila, pod příslibem, že se oni postarají, přesvědčili k podpisu darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ve formě notářského zápisu , Anonymizováno, kterou žalobkyně převedla své vlastnické právo k předmětným nemovitostem na svého syna , jméno FO, . Vklad práva byl do katastru nemovitostí proveden , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, . Žalobkyni bylo darovací smlouvou zřízeno věcné břemeno – služebnost užívacího a požívacího práva v tom směru, že žalobkyně je oprávněna doživotně, bezplatně a výlučně užívat byt umístěný v přízemí domu pro svou potřebu a spoluužívat s vlastníkem nemovitostí celek pozemků. , jméno FO, se v darovací smlouvě zavázal, že v případě potřeby se o , Jméno žalobkyně, postará, zajistí jí osobní péči, nákupy, cesty k lékaři, obstarání běžných záležitostí. Žalobkyně v nemovitostech i nadále bydlí. , jméno FO, však svůj závazek z darovací smlouvy nesplnil a žalobkyni navštěvoval z pravidla pouze tehdy, pokud sám něco potřeboval. Žalobkyně byla v době od , datum, do , datum, hospitalizována v , právnická osoba, , Anonymizováno, s těžkou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , jméno FO, ji v nemocnici nenavštívil a o její zdravotní stav se nezajímal. Žalobkyně byla z nemocnice propuštěna s dušností, těžkým , podezřelý výraz, a obtížemi při obstarávaní běžných záležitostí. Z nemocnice byla do místa bydliště převezena sanitním vozem. Ani po propuštění z nemocnice , jméno FO, o žalobkyni nejevil zájem, nezajímal se o její zdravotní stav a ani ji nenabídl pomoc při obstarávání běžných potřeb. Žalobkyně byla v té době odkázaná na pomoc sousedů a přátel. V tomto jednání , jméno FO, žalobkyně spatřovala zjevné porušení dobrých mravů vůči své osobě. Dne , datum, , jméno FO, žalobkyni navštívil, nikoli však proto, aby žalobkyni zaopatřil a postaral se o ni, ale přivezl auto po technické prohlídce a žádal proplacení nákladů a spěchal na vlak. Při této návštěvě žalobkyně , jméno FO, vytkla, že oni opakovaně neprojevuje zájem, že při poslední hospitalizaci a po propuštění z nemocnice ji neposkytl žádnou pomoc a žalobkyně byla odkázána na pomoc přátel a sousedů. Z toho důvodu žalobkyně vůči , jméno FO, dne , datum, darování nemovitosti odvolala a vyzvala ho k tomu, aby jí nemovitosti vydal zpět, u toho byla přítomna , jméno FO, . , jméno FO, dne , datum, na výzvu žalobkyně k vrácení daru nereagoval, nemovitosti dobrovolně nevrátil, k vrácení nemovitostí neučinil ani jiné právní kroky. Dne , datum, , jméno FO, zemřel. Nemovitosti následně v dědickém řízení po zemřelém , jméno FO, nabyla manželka (žalovaná ad. 1) a jeho děti (žalovaní ad. 2-4) a to každý spoluvlastnický podíl na nemovitostech ve výši ¼. Protože žalobkyně využila dne , datum, svého práva odvolat dar, zanikl darovací poměr okamžikem, kdy projev vůle došel obdarovanému , jméno FO, , a obnovily se původní poměry a , jméno FO, měl povinnost nemovitosti žalobkyni vydat. Protože , jméno FO, nebyl ke dni své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí, nemohli žalovaní vlastnické právo k těmto nemovitostem nabýt v dědickém řízení. Žalobkyně vyzvala žalované k vrácení nemovitostí výzvou ze dne , datum, . Na tuto výzvu reagovali žalovaní dne , datum, tak, že této výzvy neuposlechnou. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem, když v těchto nemovitostech i nadále bydlí a má v nich trvalé bydliště.

2. Rozsudkem Okresního soudu , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byla žaloba žalobkyně na určení vlastnictví zamítnuta. Tento výrok byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , který nabyl právní moci , datum, .

3. Žalobci se vzájemným návrhem domáhali vydání rozhodnutí, kterým by žalobkyni byla uložena povinnost předat jim klíče od rodinného domu čp. , Anonymizováno, , přičemž v průběhu řízení požadovali uložení povinnosti žalobkyni předat k rukám 1. žalované klíče od branky a hlavního vchodu do domu čp. , Anonymizováno, . Usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci , datum, byla připuštěna změna žaloby, aby žalobkyně byla povinna předat žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku týkajícího se jejich vzájemného návrhu klíče od rodinného domu čp., Anonymizováno, , část obce , Anonymizováno, , obec , adresa, , a to klíč od visacího zámku uzavírajícího branku před uvedeným rodinným domem čp., Anonymizováno, , část obce , Anonymizováno, , obec , adresa, a dále pak po klíči od každého ze dvou vchodů do rodinného domu čp., Anonymizováno, , část obce , Anonymizováno, , obec , adresa, . Následně žalobci ujasnili petit tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když změna žaloby byla připuštěna usnesením Okresního soudu , Anonymizováno, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci , datum, .

4. Žalovaní tvrdili, že žalobkyně po smrti , jméno FO, vyměnila u nemovitosti zámky, žalovaní tak jako vlastníci a spoluuživatelé předmětných nemovitostí nemají k nemovitostem přístup. Žalobkyně bez souhlasu žalovaných vyměnila klíče od domu hned poté, co se dozvěděla o úmrtí svého syna , jméno FO, . Duplikáty jim odmítá předat. Nové klíče prý žalovaní nepotřebují, neboť „jí nikdo cizí nebude courat po baráku“. Při jednání konaném , datum, soudu sdělila, že klíče žalovaným nedá. Po výměně klíčů žalobkyně sice ústně slíbila žalovaným vstup do domu, ale jen za podmínky, že bude doma. Ona sama tedy rozhoduje, zda mohou žalovaní vstoupit do svého domu. , jméno FO, (třetí žalované) se několikrát stalo, že měla cestu do , Anonymizováno, a čas se u žalobkyně zastavit, ale bylo jí žalobkyní řečeno, že v tu dobu nebude doma nebo že má návštěvu a nechce aby k ní třetí žalovaná jela. O vydání nových klíčů žalovaní opakovaně žalobkyni před podáním vzájemného návrhu ústně žádali. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že přístupem do domu získávají žalovaní i přímý přistup do bytu, kde má žalobkyně právo doživotního bydlení. Za vstupními dveřmi do domu je chodba, z níž se dá jít přímo po schodech do druhého podlaží domu. V horním podlaží je chodba, jedna ložnice, dvě komory a schody na půdu, nikoliv WC a koupelna. Chodba v přízemí je oddělena od bytu žalobkyně dvěma uzamykatelnými dveřmi. Na toaletu a do koupelny, které jsou v domě jediné a nachází se v přízemí, je přístup možný pouze přes kuchyň v přízemí, ale i kuchyň se dá od zbytku prostor určených k výlučnému užívání žalobkyně uzamknout existujícími dveřmi. V článku třetím darovací smlouvy z , datum, bylo sjednáno, že oprávněná bude s vlastníkem spoluužívat celek pozemků se stavbou čp., Anonymizováno, , adresa, včetně všech součástí a příslušenství těchto nemovitostí s výjimkou bytu v přízemí domu. Koupelna a toaleta jsou tedy smlouvou určeny ke společnému užívání oprávněné a vlastníků, neboť toto nezbytné vybavení nutné k řádnému užívání domu se nachází pouze v přízemí.

5. Žalobkyně k požadavku žalovaných uvedla, že žalovaným ve vstupu do domu nijak nebránila a nebrání. Žalobkyně potvrdila, že vyměnila klíč od domu na podzim , Anonymizováno, poté, co se jí jeden z klíčů od hlavních dveří do domu ztratil a už ho nenašla. Důvodem výměny rozhodně nebylo zamezení žalovaným dům užívat. Žalovaní se užívání domu nikdy nijak nedomáhali. Od výměny klíčů žalobkyni několikrát navštívili a vždy se do domu dostali. Vlastní klíče v té době po žalobkyni nepožadovali. Naposledy žalobkyni navštívili někdy na podzim , Anonymizováno, , což při svém výslechu na jednání dne , datum, potvrdila i žalovaná 3. Od té doby v domě nebyli. Vydání klíčů se poprvé domáhali až ve svém vyjádření ze dne , datum, . Jelikož stále probíhalo řízení o určení vlastnického práva k domu, žalobkyně klíče od domu žalovaným zatím nepředala. Žalobkyně má podle bodu „za třetí“ darovací smlouvy ze dne , datum, v předmětném domě zřízeno věcné břemeno – služebnost užívacího a požívacího práva s tím, že je oprávněna doživotně, bezplatně a výlučně užívat byt umístěný v přízemí domu pro svou potřebu. Tento byt však není a nikdy nebyl od zbytku domu stavebně oddělen tak, aby byl samostatně uzamykatelný. Přístupem do domu tak vlastníci teoreticky získají i přímý přístup do bytu výlučně užívaného žalobkyní. Žalobkyně rozhodně nemá v úmyslu žalovaným v přístupu do domu bránit, trvá však na tom, aby výkon práv z věcného břemene byl i s ohledem na její vysoký věk a nedobrý zdravotní stav ze strany vlastníků domu respektován tak, aby jej žalobkyně mohla vykonávat v klidu, aby vlastníci při jakémkoli vstupu do domu respektovali zásady vzájemné slušnosti, ohleduplnosti a svá vlastnická práva vykonávali v souladu s dobrými mravy tak, aby užíváním domu ze strany vlastníků nedocházelo k zasahování do oprávněných zájmů žalobkyně a ke škodám na vybavení domu, resp. bytu, který žalobkyně v domě výlučně užívá.

6. Žalovaní k vyjádření žalobkyně uvedli, že v darovací smlouvě z , datum, bylo sjednáno, že „oprávněná , Jméno žalobkyně, bude za účelem svého trvalého bydlení doživotně a bezplatně spoluužívat s vlastníkem celek pozemků evidovaných v katastru nemovitostí jako parcely č., hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří (jehož součástí je stavba – budova čp. , Anonymizováno, , , adresa, , bydlení) a , Anonymizováno, , zahrada, obojí v katastrálním území , Anonymizováno, , včetně všech součástí a příslušenství“. Právo užívat společně s oprávněnou uvedené nemovitosti přešlo dědictvím na žalované. Pokud by se přijalo pojetí žalobkyně, že vše v přízemí je v jejím výlučném užívání, pak tento její názor prezentovaný navenek tím, že odmítá žalovaným vydat klíče od jejich majetku, je v rozporu s darovací smlouvou z , datum, hovořící o právu spoluužívání domu čp. , Anonymizováno, , , adresa, , jako součásti pozemku p.č. , hodnota, , katastrálním území , Anonymizováno, , vlastníkem (nyní vlastníky) a oprávněnou. Je zjevné, že vůle účastníků smlouvy byla taková, že dům bude společně užíván a znemožnění vlastníkům výměnou klíčů dům spoluužívat je v rozporu se smlouvou. Podle § 1298 občanského zákoníku upravujícího služebnost bytu náleží vlastníkovi právo volně nakládat se všemi částmi domu, na které se služebnost bytu nevztahuje a nesmí mu být znesnadněn potřebný dohled. Žalobkyně však svým jednáním znemožňuje žalovaným nakládat s jejich vlastnictvím. Výklad žalobkyně, že i vstupní chodby jsou v jejím výlučném užívání, je v rozporu se smlouvou i zmíněným ustanovením občanského zákoníku. Žalovaní poukazují na § 1258 občanského zákoníku, podle kterého v případě, že není obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti, není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah služebnosti spíše menší než větší. Pokud tedy ujednání darovací smlouvy „byt umístěný v přízemí domu bude oprávněná užívat výlučně pro svou potřebu“ je co rozsahu služebnosti bytu vykládáno stranami sporu odlišně co do užívání vstupní chody a chodby, kterými je nutno projít do místností v prvním patře, pak jako zvyklost (ba nutnost) je rozsah služebnosti nutno vykládat tak, že výlučné užívání chodeb zamezující vstup do místností v prvním patře je v rozporu se zvyklostmi a smyslem darovací smlouvy. To, že přístupové chodby umožňující žalovaným jediný možný přístup do prvního patra nemohou být prostorami sloužícími výlučně žalobkyni, završuje výkladové ustanovení § 1258 občanského zákoníku hovořící o tom, že v případě pochybností o rozsahu služebnosti je třeba mít za to, že tento rozsah je spíše menší než větší. S ohledem na nutnost projít zmíněnými chodbami do prvního patra tedy nemohou tyto chodby sloužit k výlučnému užívání žalobkyně, ale mají právo tudy za účelem projití do prvního patra chodit i žalovaní. Na přiloženém plánku je šipkami vyznačena trasa, kudy musí žalovaní projít, aby se v jimi vlastněném domě dostali do prvního patra. Na plánku je vyznačen hlavní vchod, od kterého žalovaní požadují vydání klíčů, pak prostor vstupní chodby, který je od další chodby oddělen dveřmi, o nichž žalobkyně , datum, tvrdila, že jsou navlhlé a nejdou zamknout. Je tedy zřejmé, že i těmito vnitřními dveřmi musí žalovaní projít, aby se dostali ke schodišti do prvního patra. Svévolné jednání, kterým žalobkyně výměnou klíčů znemožňuje žalovaným užívat jejich majetek, zdůvodňuje žalobkyně tím, že „jí nikdo cizí nebude courat po baráku“. Přitom vlastníky jsou její tři vnoučata a snacha, tedy osoby blízké. Tímto jednáním žalobkyně již po mnoho let porušuje darovací smlouvu z , datum, a žalovaným nezbylo nic jiného, než požadovat, aby soud žalobkyni uložil jim klíče vydat. Při jednání konaném , datum, bylo upřesněno, že do prostor v prvním patře je nutno projít také dveřmi oddělujícími místnosti označené na plánku jako vstupní chodba a chodba. O těchto dveřích žalobkyně u soudu uvedla, že je nezamyká, toto tvrzení však nemají žalovaní možnost si ověřit.

7. Žalobkyně uvedla, že jí bylo darovací smlouvou ze dne , datum, zřízeno věcné břemeno – služebnost užívacího a požívacího práva s tím, že žalobkyně je oprávněna doživotně, bezplatně a výlučně užívat byt umístěný v přízemí domu pro svou potřebu. Byt v přízemí domu nebyl v darovací smlouvě blíže definován. Podle § 2236 občanského zákoníku se bytem rozumí místnost, či soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku se označení „byt“ pojí s tzv. samostatným bytem, tj. takovým, který má vlastní vstup, a člověk, který v něm bydlí, může byt obývat, aniž je závislý na místnostech nebo prostorech vně bytu. Vlastním vstupem je v případě domu, který je předmětem tohoto řízení, jedině hlavní vchod do domu, který představuje jediné uzamykatelné dveře v domě. Pokud by vlastníkům bylo umožněno bez jakéhokoli omezení vstupovat do prostor „vstupní chodby“ a „chodby“ domu, získali by tím přímý přístup do bytu výlučně užívaného žalobkyní. Podle § 1298 občanského zákoníku náleží vlastníkům právo volně nakládat se všemi částmi domu, na které se služebnost bytu nevztahuje. Svědčí-li oprávněnému z věcného břemene právo užívání celého bytu, nemá vlastník bytu nadále právo byt užívat. Svědčí-li v daném případě žalobkyni právo užívání bytu v přízemí domu, nemají vlastníci domu právo tyto prostory užívat. Žalovaní ve svém vyjádření ze dne , datum, tvrdí, že vůle účastníků darovací smlouvy ze dne , datum, byla taková, že dům bude společně užíván. S tím žalobkyně nesouhlasí, neboť toto nevyplývá ani z textu předmětné darovací smlouvy. Vůlí účastníků darovací smlouvy bylo převést vlastnické právo na syna žalobkyně a zároveň umožnit žalobkyni užívání domu v dosavadním rozsahu. Až jako druhotné bylo připuštěno spoluužívání pozemků a určitých částí domu ze strany vlastníka. V tomto smyslu vykládá úmysl obdobných smluv i judikatura Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud považuje smlouvy, jimiž rodiče darují svému dítěti nemovitost, kterou doposud (často výlučně) užívají, se současným zřízením věcného břemene nerušeného bezplatného doživotního užívání převáděných nemovitostí, za poměrně časté. Nejvyšší soud v této souvislosti judikoval, že „Dárci tedy právem očekávají, že po ztrátě jejich vlastnictví se na výkonu jejich dosavadních užívacích práv fakticky nic nezmění a v obvyklém dosavadním užívání převedené nemovitosti budou nerušeně pokračovat.“ Podle názoru Nejvyššího soudu „je tedy žádoucí, aby byl respektován skutečně nerušený výkon užívacích práv dosavadních vlastníků, kteří se svého vlastnictví bezúplatně formou darování vzdali“ a aby tito byli při výkonu svých dosavadních práv rušeni co nejméně (viz rozsudek NS sp.zn.: , spisová značka, ze dne , datum, ). Nelze tedy uzavřít, že bylo vůlí účastníků darovací smlouvy, že dům bude společně užíván. Primárně bylo vůlí účastníků darovací smlouvy zajistit žalobkyni při ztrátě vlastnictví užívání domu z její strany v dosavadním rozsahu a zajistit pro ní potřebnou péči ze strany obdarovaného a až jako druhotné bylo sjednáno spoluužívání vlastníkem. V tomto pořadí je také nutné na danou věci nahlížet. Z tohoto pohledu také nelze uzavřít, že formulace darovací smlouvy ze dne , datum, , že „byt umístěný v přízemí domu bude oprávněná (žalobkyně) oprávněná užívat výlučně pro svou potřebu“ je z hlediska obsahu a rozsahu spíše menší než větší, když toto musí být posuzováno s ohledem na vůli účastníků darovací smlouvy přesně opačně. Stejně tak s ohledem na výše uvedené nelze uzavřít, že výlučné užívání chodeb zamezující vstup do místností v prvním patře, je v rozporu se zvyklostmi a smyslem darovací smlouvy. Primárně by zde měl být vždy nejprve zohledněn zájem žalobkyně a až sekundárně zájem žalovaných. Žalobkyně znovu opakuje, že žalovaným ve vstupu do domu nikdy nijak nebránila a nebrání. Z průběhu celého soudního řízení je zřejmé, že rodinné vztahy jsou dlouhodobě narušené, když tomuto sporu předcházel spor o vrácení daru. Celé řízení je provázeno neochotou ustoupit, navázat bezkonfliktní komunikaci. Žalobkyně se o navázání komunikace snažila, když v dubnu letošního roku žádala prostřednictvím své právní zástupkyně zástupce žalovaných o aktuální telefonní kontakt na žalované. Následně se pokoušela žalovanou 3 telefonicky kontaktovat, na žádost o setkání však nebylo ze strany žalované 3 reagováno. Žalobkyně rozhodně nemá v úmyslu žalovaným v přístupu do domu bránit, trvá však na tom, aby výkon práv z věcného břemene byl i s ohledem na její vysoký věk a nedobrý zdravotní stav ze strany vlastníků domu respektován tak, aby jej žalobkyně mohla vykonávat v klidu, aby vlastníci při jakémkoli vstupu do domu respektovali zásady vzájemné slušnosti, ohleduplnosti a svá vlastnická práva vykonávali v souladu s dobrými mravy tak, aby užíváním domu ze strany vlastníků nedocházelo k zasahování do oprávněných zájmů žalobkyně a ke škodám na vybavení domu, resp. bytu, který žalobkyně v domě výlučně užívá.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaní jsou vlastníky předmětných nemovitostí, že žalobkyně užívá tyto nemovitosti, a to na základě věcného břemene, které bylo zřízeno ve prospěch žalobkyně na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , nesporý byl i rozsah tohoto věcného břemene. Dále bylo nesporné, že žalovaní nemají přístup do prostor domu, které mohou užívat spolu s žalobkyní a nemají přístup ani na předmětné pozemky. Dále bylo nesporné, že vchod na pozemky má branku, která je opatřena visacím zámkem a klíč od tohoto zámku má pouze žalobkyně, do domu je jeden vnější vchod a od tohoto má klíče rovněž pouze žalobkyně, v domě jsou ještě další vnitřní dveře v chodbě, za kterými jsou prostory, které by mohli užívat i žalovaní. Dále účastníci učinili nesporným situační plánek jednotlivých místností v domě v přízemí a v 1. patře podle zákresu žalovaných, který je uveden na č. l. 194 spisu a dále skutečnost, že žalovaní se nemohou dostat do prostor v 1. patře domu jinak než přes popisovaný přístup zakreslený v tomto situačním plánku. Nesporné rovněž bylo, že žalobkyně požadované klíče žalovaným zatím nepředala. Dále bylo nesporné, že žalovaní nikdy nepožadovali po žalobkyni, aby jim umožnila užívat prostory, které má užívat výlučně žalobkyně podle darovací smlouvy.

9. Sporné mezi účastníky bylo, zda tím, že žalobkyně umožní žalovaným vstup do domu současně neumožní vstup do prostor, které může výlučně užívat pouze žalobkyně z titulu věcného břemene, neboť žalobkyně se domnívá, že součástí bytu v přízemí, který může žalobkyně výlučně užívat pro svoji potřebu, je i předsíň, která se nachází hned za hlavním vchodem do domu a pokud by žalovaní měli klíče od domu, tak vstupem do hlavních dveří a předsíně v podstatě vstupují do bytu v přízemí domu, který je oprávněna výlučně užívat pouze žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že byt v přízemí domu není stavebně oddělen od patra domu. Naproti tomu žalovaní uvedli, že se pouze jediným přístupem mohou se dostat i do 1. patra domu, přičemž tyto prostory již nespadají pod zřízené věcné břemeno ve prospěch žalobkyně. Žalovaní musí projít vnitřními dveřmi, aby se dostali ke schodišti do 1. patra. Dále bylo mezi účastníky sporné, zda je možné, aby žalovaní užívali prostory domu, aniž by museli vstupovat do „bytu žalobkyně“ tj. do prostor, které výlučně může užívat žalobkyně. V průběhu řízení nicméně bylo učiněno nesporným, že žalovaní se do prostor 1. patra domu nemohou dostat jinak, než přes vstupní chodbu v přízemí domu.

10. Z Notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, , sepsaného dne , datum, notářkou , tituly před jménem, , právnická osoba, , notářkou , Anonymizováno, , v notářské kanceláři v , adresa, , bylo prokázáno, že notářkou bylo zjištěno a účastníci prohlásili, že jsou plně svéprávní a způsobilí samostatně právně jednat, následně žalobkyně a , jméno FO, uzavřeli darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene, na základě které žalobkyně darovala , jméno FO, celek pozemků evidovaných v katastru nemovitostí jako parcely , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří a , Anonymizováno, zahrada, obojí v katastrálním území , Anonymizováno, . Účastníci se dále dohodli na zřízení věcného břemene spočívajícího v právu služebnosti práva užívacího a práva požívacího v převáděných nemovitostech tak, že žalobkyně bude za účelem svého trvalého bydlení doživotně a bezplatně tyto nemovitosti spoluužívat spolu s vlastníkem. Byt umístěný v přízemí domu bude oprávněná užívat výlučně pro svou potřebu. Po dobu, po kterou bude žalobkyně užívat výše uvedené nemovité věci sama, bez vlastníka, bude hradit veškeré platby spojené s užíváním domu, na opravách domu se bude podíle vlastník a oprávněná , Jméno žalobkyně, .

11. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, bylo zjištěno, že na základě usnesení o dědictví Okresního soudu , Anonymizováno, ze dne , datum, , s právní mocí ke dni , datum, se vlastníky předmětných nemovitostí stali: , Jméno zmocněnce F, , nar. , datum, , , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, , nar. , Datum narození zmocněnce D, .

12. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem zažalován, aby ji vydal.

13. Aktivní legitimaci k podání žaloby o vydání věci má zejména vlastník věci. Pasivní legitimaci ve sporu má pak ten, kdo věc neoprávněně zadržuje. Právem vlastníka je nakládat s částmi domu, na které se nevztahuje služebnost. Vlastníku domu a pozemku, ale musí být umožněn dohled nad celou nemovitostí, tedy nejen nad částí, která není služebností zatížena. I když tedy v daném případě bylo zřízeno ve prospěch žalobkyně věcné břemeno užívání části nemovitostí, které jsou ve vlastnictví žalovaných, tak věcné břemeno je věcným právem k věci cizí, které je časově omezeno a stále tedy existuje vlastnické právo vlastníka. Dohled vlastníka musí minimálně spočívat v možnosti zjišťovat stavebnětechnický stav celé stavby a nepochybně mu přísluší i dohled nad způsobem výkonu práv ze služebnosti, tj. zjišťování, zda nedochází k poškozování služebné věci, případně k rozšiřování služebnosti. Dohled vlastníka nemovitosti nesmí být znesnadněn. V případě, že vlastník nemůže vykonávat dohled patřičným způsobem, lze v nesnázích působených oprávněnými osobami spatřovat rušení vlastnického práva. Dohled vlastníka nemovitosti je přitom nejenom jeho právem, ale též povinností. Z toho důvodu má vlastník právo mít klíče k nemovitostem, přestože je část těchto nemovitostí zatížena věcným břemenem zřízeným ve prospěch žalobkyně. Samozřejmě vlastník musí respektovat soukromí žalobkyně podle článku 7.1 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně na jedné straně žalovaným vyčítá, že nevěnují dostatečnou pozornost péči o nemovitosti v jejich vlastnictví, na druhé straně jim však ve vstupu do nemovitostí brání (výměna klíčů) a přístup jim umožňuje jen tehdy, pokud se jí to zrovna hodí. Žalobkyně ostatně neuvedla žádný důvod, který by svědčil o tom, že žalovaní mají v úmyslu nebo tak snad již dříve činili, svého práva zneužívat (šikana). Není zde tedy žádný závažný důvod, proč by žalovaní jako vlastníci předmětných nemovitostí neměli mít právo získat klíče od těchto nemovitostí. Soud proto žalobě o vydání klíčů od nemovitostí vyhověl.

14. Podle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li důvody zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat. Žalovaní byli ve věci plně úspěšní, proto by jim měla náležet plná náhrada nákladů řízení. V souzeném případě se však soud rozhodl uplatnit moderační právo podle § 150 o.s.ř., a to s ohledem na věk, invaliditu, příjmy a majetek žalobkyně jako vážně nemocné invalidní důchodkyně, jíž by uložení plné náhrady nákladů řízení způsobilo vážné existenční problémy, na druhé straně žalovaní jsou čtyřmi příbuznými v produktivním věku, mezi nimiž funguje vzájemná soudržnost. Zároveň žalovaní byli v řízení zastoupeni stejným právním zástupcem, který by tedy postupoval naprosto shodně, pokud by v řízení zastupoval pouze jednoho účastníka. S ohledem k uvedenému soud rozhodl přiznat žalovaným náhradu nákladů řízení, která odpovídá zastoupení jednoho účastníka právním zástupcem, tedy podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 a.t. z tarifní hodnoty , částka, ve výši , částka, za úkon, přičemž v řízení bylo učiněno celkem , hodnota, úkonů právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na 3 jednáních soudu, když všechna 3 trvala déle než 2 hodiny), dále 8 režijních paušálů á , částka, dle § 13 odst. 4 a.t. a náhrada za ztrátu času v délce 12ti půl hodin za tři cesty na trase , adresa, a zpět podle § 14 odst. 3 a.t., celkem tak soud přiznal žalovaným do vydání rozsudku Okresního soudu , Anonymizováno, ze dne , datum, na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, . Dále pak byla žalobcům přiznána náhrada nákladů řízení od , datum, za dobu, kdy zástupce žalovaných již nebyl advokátem a zastupoval žalované jako zmocněnec pro toto řízení. Tyto náklady byly přiznány podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle § 2 odst. 3 a podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a představují částku , částka, za 5 úkonů, a to vyjádření k odvolání ze dne , datum, , účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, , vyjádření ve věci ze dne , datum, , účast u jednání u Okresního soudu , Anonymizováno, dne , datum, a , datum, , tj. , částka, , dále náklady jízdného veřejných dopravním prostředkem zmocněnce žalovaných ve dnech , datum, , , datum, a , datum, v celkové výši , částka, . Náklady řízení uplatněné žalovanými tak představují částku celkem , částka, .

15. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud může v rozsudku určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

16. Soud vzal v úvahu majetkové a zdravotní poměry žalobkyně a povolil žalobkyni úhradu nákladů řízení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci až do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.