29 Co 86/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a JUDr. Petry Kořínkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , 513 01 Chuchelna zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 31 593,41 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 10. 2025, č. j. 110 C 13/2025-32,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10 728,41 Kč a smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 20 865 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení potvrzuje, a ve lhůtě k plnění se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci celou přisouzenou částku s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám advokáta , Jméno advokáta A, náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 055,66 Kč v měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 929,22 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 31 593,41 Kč se smluvním úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 20 865 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 865 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 822 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Okresní soud rozsudek odůvodnil tím, že žalovaná si na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 8. 4. 2024 (dále jen „smlouva“) zapůjčila od žalobce 130 000 Kč a zavázala se je žalobci vrátit nejpozději do 22. 4. 2025 ve 12 měsíčních splátkách po 13 000 Kč, které měla platit nejpozději do 22. dne v měsíci. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně. Ve smlouvě je jako ručitel uveden , jméno FO, . Mezi účastníky bylo nesporné, že si žalovaná vzala zápůjčku 130 000 Kč, vrátila pouze 109 135 Kč, a to v šesti splátkách po 13 000 Kč dne 18. 5. 2024, 20. 6. 2024, 21. 7. 2024, 16. 8. 2024, 21. 9. 2024 a 22. 10. 2024. Dále dne 4. 12. 2024 vrátila 135 Kč, , datum, vrátila 1 000 Kč a 17. 1. 2025 vrátila 30 000 Kč. Nejzazší lhůta splatnosti byla 22. 4. 2025, proto je žalovaná povinna zaplatit žalobci dlužnou jistinu 20 865 Kč [§ 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)]. Důvodným shledal okresní soud podle § 2392 odst. 1 o. z. i požadavek na zaplacení úroku sjednaného ve výši 16,9 % ročně za zapůjčení peněz, který byl vypočten za období od 8. 4. 2024 do 17. 1. 2025 ve výši 10 728,41 Kč a dále ve výši 16,9 % ročně z částky 20 865 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení. Uzavřel, že takové ujednání není problematické, neboť úrok je jasně stanoven, vypočítán je jako roční vždy ze zůstatku jistiny, přičemž úrok není lichevní. I kdyby byl ručitelský závazek manžela žalované , jméno FO, platným závazkem, je věcí věřitele, zda bude žalovat dlužníka nebo věřitele. Žalovaná se ocitla v prodlení s vrácením zapůjčené částky, proto je podle § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12 % ročně počínaje dnem 23. 4. 2025, neboť zápůjčka měla být vrácena nejpozději do 22. 4. 2025. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle které absence předžalobní výzvy není zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, pokud dlužník nesplní dluh ani po doručení žaloby. Plně neúspěšné žalované tedy uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení vynaložené v souvislosti se zastoupením advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to odměnu za čtyři úkony právní služby (4 x 2 380 Kč), čtyři režijní paušály (4 x 450 Kč), cestovní náhrady ve výši 450 Kč, náhradu promeškaného času ve výši 300 Kč, náhradu 21 % DPH a náhradu za zaplacený soudní poplatek 1 580 Kč. Celkem tedy ve výši 15 822 Kč. Okresní soud neumožnil žalované splácet dlužnou částku ve splátkách, neboť neprokázala svoji sociální situaci, přičemž považoval za neekonomické odročit z tohoto důvodu jednání. Žalované však uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku včetně nákladů řízení v delší než obecné třídenní lhůtě k plnění, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, neboť žije sama s nezletilým dítětem.

3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti části výroku I, tj. co do částky 10 728,41 Kč představující smluvní úrok za období od 8. 4. 2024 do 17. 1. 2025, co do smluvního úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 20 865 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení a do lhůty k plnění, a proti výroku II o náhradě nákladů řízení se včas odvolala žalobkyně. Nesporuje uzavření smlouvy se žalobcem, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka 130 000 Kč, žalobci vrátila 109 135 Kč a činí rovněž nesporným, že žalobci dluží zbývající jistinu 20 865 Kč. Namítá, že se okresní soud nevypořádal s její obranou, že požadovaný smluvní úrok ve výši 16,9 % je neurčitý a není zřejmé, jestli se má počítat jednorázově z celé částky nebo měsíčně. Dále namítá, že nebyly splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobci, protože jí žalobce zaslal předžalobní upomínku předčasně. Po zaslání předžalobní upomínky zaplatila žalobci 30 000 Kč. Žalovaná je v tíživé sociální situaci, s manželem nežije, na výživu jejich nezletilého dítěte manžel nepřispívá. Žalobce byl o její situaci zpraven, požádala jej, aby se se svým nárokem obrátil na manžela, který měl být ručitelem ze smlouvy. Žalovaná osvětlila své majetkové poměry, požádala o možnost splácet dlužnou částku ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, avšak okresní soud se s jejím požadavkem náležitě v odůvodnění rozsudku nevypořádal. Bez splátkového kalendáře je vystavena riziku, že nebude mít finanční prostředky na výživu nezletilého. V odvolacím řízení dále uvedla, že její majetková situace se zhoršila, neboť v současné době již nemá příjmy z podnikání, ukončuje živnost a na základě dodatku k nájemní smlouvě dojde od následujícího měsíce (od července 2026) ke zvýšení nájemného na 19 000 Kč. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání, případně aby jej změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci částku 20 865 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 865 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a zamítne žalobu co smluveného úroku ve výši 10 728,41 Kč a co do úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 20 865 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení a žádnému z účastníků neuloží povinnost zaplatit druhému náhradu nákladů řízení., právnická osoba, odvolání se vyjádřil žalobce. Uvedl, že ve smlouvě je úrok sjednán jako 16,9 % p. a., jedná se o ustálené označení roční úrokové sazby, tj. sazby vyjádřené v ročním procentu. Ujednání nelze vykládat jinak než jako úrok ve výši 16,9 % ročně počítaný z jistiny, případně z aktuálního zůstatku jistiny za dobu trvání zápůjčky. Nejedná se tedy o úrok měsíční ani o jednorázové plnění z celé částky bez časového rozměru. Existence ručitelského zajištění nic nemění na tom, že primárním dlužníkem je žalovaná a žalobce je oprávněn domáhat se plnění přímo po ní. Nárok věřitele vůči ručiteli je samostatným zajišťovacím nárokem, jehož uplatnění je na uvážení věřitele. Předžalobní výzva ze dne 16. 1. 2025 směřovala k existujícímu a splatnému dluhu, žalovaná následující den po doručení předžalobní výzvy zaplatila žalobci 30 000 Kč, jednalo se tedy o účelnou výzvu podle § 142a o. s. ř. a žalobce nebyl povinen zasílat žalované další opakované výzvy poté, co přestala plnit, neboť se po celou dobu jednalo o stejný závazkový vztah. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalované (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.), tj. pouze v části výroku I ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci 10 728,41 Kč a smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 20 865 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení včetně lhůty k plnění a v závislém výroku II o nákladech řízení. Odvolání žalované shledal důvodným pouze částečně, a to co do lhůty k plnění a výše nákladů řízení.

6. Odvolací soud, pokud jde o skutková zjištění, vycházel z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) zjištěno okresního soudem.

7. Okresní soud správně zjistil, že mezi účastníky byla dne 8. 4. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce peněz, kterou se žalobce zavázal zapůjčit žalované částku 130 000 Kč, a to převodem na účet č. , č. účtu, nejpozději do 8. 4. 2024 a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit včetně úroků dle čl. II nejpozději do 22. 4. 2025, a to po dvanácti měsíčních splátkách ve výši 13 000 Kč, každý měsíc k 22. dni v měsíci na účet zapůjčitele. V čl. 2. bodě 1. smlouvy účastníci sjednali, že „zápůjčka se sjednává s úrokem ve výši 16,9 % p. a.“. V čl. 2. bodě 2. smlouvy ujednali, že v případě, že bude vydlužitel v prodlení s vrácením zápůjčky podle čl. I této smlouvy, zavazuje se ručitel danou splátku uhradit. Ve smlouvě je jako ručitel označen , jméno FO, , sídlem , adresa, , který (vedle žalobce a žalované) smlouvu rovněž podepsal.

8. Dopisem ze dne 16. 1. 2025 žalobce žalovanou vyzval k úhradě 24 865 Kč z důvodu nezaplacení splátky dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 4. 2024 ve výši 13 000 Kč za měsíc listopad 2024 s tím, že za měsíc prosinec zaplatila pouze 1 135 Kč. Upozornil ji, že pokud dlužnou částku neuhradí do 31. 1. 2025, bude ji vymáhat soudní cestou. K tomu připojil poštovní podací lístek ze dne 16. 1. 2025 osvědčující odeslání písemnosti žalované na adresu jejího bydliště.

9. Okresní soud na projednávanou věc správně aplikoval úpravu zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle § 2393 odst. 1 věty prvé o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.

13. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou; k jejímu vzniku nepostačuje pouhá dohoda stran, nýbrž je nezbytné i skutečné přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. V projednávané věci je mezi účastníky nesporné, že žalobce žalované přenechal peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč, tedy že došlo nejen k uzavření písemné smlouvy, ale i k reálnému poskytnutí předmětu zápůjčky. Tím byl naplněn základní předpoklad vzniku právního vztahu ze zápůjčky podle § 2390 o. z. Žalovaná rovněž nesporuje, že žalobci na jistině dluží žalovanou částku 20 865 Kč. Ze smlouvy plyne, že žalovaná je hlavním dlužníkem ze závazku o zápůjčce. Povinnost vydlužitele vrátit zapůjčiteli po čase věc stejného druhu a zaplatit zapůjčiteli sjednané úroky vyplývá z § 2390 a § 2392 o. z. Skutečnost, že ve smlouvě současně vystupuje další osoba jako ručitel, nic nemění na tom, že závazek žalované jako vydlužitelky trvá a že žalovaná je ve sporu o splnění této povinnosti pasivně věcně legitimována. Volba, zda věřitel uplatní svůj nárok pouze proti hlavnímu dlužníku, nebo též proti ručiteli, je věcí jeho procesního postupu. Tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu, podle níž věřitel může uplatnit svá práva vůči dlužníku a vůči ručiteli již jednou žalobou podanou proti oběma, avšak nic nebrání tomu, aby žaloval pouze dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5406/2014). Námitka žalované, že se žalobce měl se svým nárokem obrátit na manžela žalované, který smlouvu o zápůjčce podepsal jako ručitel, proto není relevantní.

14. Pokud jde o obsah závazku, účastníci si ve smlouvě v čl. 1. a 2. sjednali jednak povinnost žalované vrátit zapůjčenou částku včetně úroků dle čl. II nejpozději do 22. 4. 2025 po dvanácti měsíčních splátkách ve výši 13 000 Kč, jednak povinnost hradit úrok ze zápůjčky ve výši 16,9 % ročně, jak správně zjistil okresní soud. Z textu smlouvy toto ujednání vyplývá jednoznačně a určitě. Uvedené ujednání bylo součástí smlouvy a jeho existence si byly obě smluvní strany vědomy. To, že při sjednávání smlouvy účastníci věnovali větší pozornost zejména otázce splatnosti a splátkového kalendáře, jak vysvětlili při odvolacím jednání, nemění nic na tom, že ujednání o úroku je ve smlouvě obsaženo a je dostatečně určité (§ 555 a § 556 o. z.). Význam tohoto smluvního ujednání je zřejmý. Žalovaná je povinna vrátit žalobci částku 130 000 Kč spolu se sjednaným úrokem ze zápůjčky ve výši 16,9 % ročně, tedy poskytnout žalobci úplatu za užívání jeho peněžních prostředků po dobu, po kterou je měla k dispozici, až do jejich vrácení. Takové ujednání je v souladu se zákonem (viz § 2392 odst. 1 o. z.).

15. I takové ujednání však musí obstát z hlediska požadavku souladu s dobrými mravy podle § 547 o. z. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Týká-li se důvod neplatnosti jen oddělitelné části právního jednání, je neplatná jen tato část za podmínek § 576 o. z. Z úřední povinnosti soud přihlíží jen k takové neplatnosti, která je dána v případech uvedených v § 588 o. z., tedy mimo jiné tehdy, příčí-li se právní jednání zjevně dobrým mravům.

16. Za tímto účelem bylo v odvolacím řízení doplněno dokazování údaji ze systému , jméno FO, národní banky (dostupné na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators), z nichž vyplynulo, že v době uzavření předmětné smlouvy, tedy v dubnu 2024, se úrokové sazby poskytované bankami na spotřebu, bydlení, domácnost a ostatní pohybovaly přibližně v rozmezí 6,2 % až 8,7 % ročně. Sjednaný úrok 16,9 % ročně je tedy sice vyšší než tehdejší průměrná bankovní sazba, nedosahuje však ani trojnásobku obvyklé úrovně. Toto hledisko představuje významné orientační kritérium při posouzení, zda sjednaná sazba již zjevně vybočuje z mezí poctivého a běžného smluvního ujednání.

17. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) je založena na tom, že „nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků ..., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“. Na tento závěr navázal v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, v němž současně uvedl, že „u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami ... nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů“, a zdůraznil, že rozhodující je vždy posouzení konkrétních okolností případu. V usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3520/2017, pak Nejvyšší soud výslovně potvrdil, že závěr odvolacího soudu o přiměřenosti sjednaných úroků z peněžité půjčky odpovídá právě judikatuře formulované v rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a 33 Odo 236/2005.

18. Z uvedené judikatury odvolací soud vychází i v této projednávané věci a uzavírá, že sjednaná výše úroku 16,9 % ročně nepředstavuje zjevně excesivní ujednání, které by bez dalšího vykazovalo lichvářský či šikanózní charakter. Jiné okolnosti, které by nasvědčovaly neplatnosti tohoto ujednání, nebyly v řízení tvrzeny ani prokazovány.

19. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že ujednání o úroku ze zápůjčky je platné a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci sjednaný úrok ze zápůjčky ve výši 16,9 % ročně. Pokud žalobce požadoval zaplacení kapitalizovaného úroku ze zápůjčky za dobu od 8. 4. 2024 do 17. 1. 2025 ve výši 10 728,41 Kč a dále smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 20 865 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení, je tento nárok oprávněný.

20. V části výroku I ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci částku 20 865 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 865 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v této části výroku I (vyjma lhůty k plnění) zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.).

21. Odvolací soud dále přezkoumal lhůtu k plnění ve výroku I. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je třeba povinnost uloženou rozsudkem splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, soud však může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Judikatura přitom dovodila, že důvody pro takové rozhodnutí se odvíjejí zejména od povahy projednávané věci, výše a povahy přiznaného nároku a od osobních a majetkových poměrů účastníků; soud přihlíží též k výši dlužné částky, délce prodlení, výši splátek a k tomu, zda stanovení splátek nepředstavuje neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3745/2015 a ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5741/2017).

22. Po doplnění dokazování listinami o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalované bylo zjištěno, že žalovaná je samoživitelkou, žije sama v domácnosti se šestiletým synem a její celkový měsíční příjem z pracovního poměru a podnikání činí přibližně 30 000 Kč. Současně značnou část svých příjmů vynakládá na úhradu nákladů spojených s bydlením, a to částku 17 000 Kč a částkou 3 842 Kč měsíčně splácí dluh vůči , právnická osoba, a spotřebitelský úvěr. Takže na ostatní životní náklady jí zbývá 9 158 Kč měsíčně. Za této situace by jednorázová úhrada celé dlužné částky představovala pro žalovanou značný zásah do jejích základních životních poměrů a způsobila by ohrožení uspokojení základních potřeb jejího nezletilého syna. Odvolací soud současně přihlédl k tomu, že žalovaná po zhoršení své finanční situace projevila snahu alespoň zčásti svůj závazek plnit. Vzal v úvahu i to, že prodlení žalované (jakkoli jej nelze bagatelizovat), v době rozhodování odvolacího soudu trvá přibližně jeden rok, nejde tedy o prodlení dlouhodobé. Konečně přihlédl i ke skutečnosti, že mezi účastníky existuje rodinný vztah (žalobce je strýcem žalované), což je okolnost, která v konkrétních souvislostech věci rovněž odůvodňuje mírnější uspořádání způsobu plnění, aniž by tím byla nepřiměřeně dotčena práva žalobce.

23. S přihlédnutím ke všem těmto okolnostem dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě stanovit, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci celou přisouzenou částku s příslušenstvím, tj. 31 593,41 Kč s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 20 865 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 865 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou některé z nich. Takto stanovená výše splátek odpovídá současným majetkovým a osobním poměrům žalované a současně nepředstavuje nepřiměřené odložení uspokojení práva žalobce.

24. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku I ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10 728,41 Kč a smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 20 865 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve lhůtě k plnění jej změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci celou přisouzenou částku s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

25. Okresní soud postupoval správně, jestliže žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Není důvodná námitka žalované, že žalobci nemá být přiznána náhrada nákladů řízení pro nesplnění podmínek § 142a o. s. ř. Žalobce zaslal žalované dne 16. 1. 2025 předžalobní výzvu k úhradě splátky za listopad 2024 a nedoplatku splátky za prosinec 2024. Obě tyto pohledávky byly v době odeslání výzvy již splatné, neboť jednotlivé splátky byly podle ujednání ve smlouvě splatné vždy ke 22. dni v měsíci. Výzvu proto nelze považovat za předčasnou. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaná po doručení výzvy část dlužné částky uhradila. Tato okolnost naopak potvrzuje, že žalovaná byla na existenci a splatnost dluhu před podáním žaloby upozorněna, avšak svůj závazek ani poté nesplnila v plném rozsahu. Odepření náhrady nákladů řízení by za této situace neodpovídalo ani judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí soudu a absence či vady předžalobní výzvy podle § 142a o. s. ř. zásadně nejsou důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení tam, kde žalovaný dluh ani po doručení žaloby nezaplatí nebo jinak nezpůsobí jeho zánik (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5256/2015). Tím spíše nelze náhradu nákladů žalobci odepřít v nyní projednávané věci, kdy žalobce žalovanou k úhradě již splatného dluhu předem vyzval a žalovaná přes tuto výzvu splnila svůj závazek jen zčásti.

26. Okresní soud však při určení výše náhrady nákladů řízení vycházel z nesprávné tarifní hodnoty, neboť vedle jistiny zahrnul do jejího základu i kapitalizovaný úrok, tedy příslušenství pohledávky. Takový postup není správný, neboť podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), se při určení tarifní hodnoty k příslušenství nepřihlíží, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. V posuzované věci proto bylo třeba vyjít z tarifní hodnoty 20 865 Kč odpovídající jistině, což se promítlo do nižší mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 AT ve výši 1 940 Kč; v ostatních položkách náhrady nákladů řízení (počet úkonů právní služby, náhrada hotových výdajů v paušální částce, náhrada cestovného, promeškaného času a náhrada za zaplacený soudní poplatek) neshledal odvolací soud pochybení a převzal jej ve shodě s okresním soudem, na jehož odůvodnění v příslušné části (pro stručnost) odkazuje. Náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad tehdejšího zástupce žalobce činí 2 165,20 Kč, tj. 21 % z 10 310,46 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně tak činí 14 055,66 Kč. Současně i tuto povinnost je žalovaná povinna plnit ve splátkách z týchž důvodů, pro které jí bylo uloženo splácet dluh ze zápůjčky, tedy s přihlédnutím k jejím osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům.

27. Z důvodů shora uvedených odvolací soud výrok II rozsudku okresního soudu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám advokáta , Jméno advokáta A, náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve správné výši 14 055,66 Kč ve splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (celkem tak bude žalovaná hradit měsíčně částku 3 500 Kč, z toho 2 000 Kč žalobci na úhradu dluhu ze zápůjčky a 1 500 Kč k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení před okresním soudem).

28. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný v podstatném rozsahu, neboť výrok o povinnosti žalované zaplatit žalobci jistinu i sjednaný úrok ze zápůjčky byl potvrzen. Úspěch žalované spočívá toliko v tom, že jí bylo umožněno plnění ve splátkách a že byla snížena výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně v důsledku korekce nesprávně určené tarifní hodnoty. Takový úspěch považuje odvolací soud za poměrně nepatrný, a proto žalobci (podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Při určení jejich výše vycházel ze stejné tarifní hodnoty jako při výpočtu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, tedy z jistiny 20 865 Kč bez příslušenství (srov. § 8 odst. 1 AT). Tomu odpovídá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 940 Kč podle § 7 AT. Zástupce žalobce v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání žalované a účast při jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. k/ a g/ AT). K mimosmluvní odměně za tyto dva úkony náleží rovněž paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč za každý úkon podle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalobce má též nárok na náhradu cestovného za jedno soudní jednání. Cestě ze Semil do Liberec a zpět tak odpovídá vzdálenost 87,6 km. Dle technického průkazu vozidla použitého k přepravě šlo o vozidlo typu , jméno FO, , jméno FO, používající jako palivo benzín s kombinovanou spotřebou 6 l/100 km. Žalobci náleží náhrada cestovného ve výši 699,22 Kč (sazba dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.). Advokát žalobce má nárok i na náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT ve výši 150 Kč za jednu půlhodinu, a to v rozsahu tří půlhodin za cestu na soudní jednání a zpět, tj. 450 Kč. Celkem žalobci na náhradě nákladů za řízení před odvolacím soudem náleží 5 929,22 Kč. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud s přihlédnutím k osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům žalované delší než obecnou (srov. § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na výši nákladů odvolacího řízení neshledal odvolací soud podmínky pro umožnění plnit tuto povinnost ve splátkách. Místo plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.