30 CO 110/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudců JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce: ; jméno příjmení, datum narození bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; anonymizována tři slova územní celek, pobočný spolek anonymizována dvě slova juda, IČO sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ulice a číslo, PSČ obec o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy částka, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č.j. 18 C 544/2019-288 ze dne 24. února 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č.j. 18 C 544/2019-288 ze dne 24. února 2021 se ve výrocích I a II mění tak, že žaloba se v příslušném rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalovanému povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozsudku uveřejnit na svých internetových stránkách omluvu v tomto znění:„ Omlouváme se jméno příjmení za to, že dne datum došlo k neoprávněnému a neplatnému odvolání pana příjmení z funkce předsedy anonymizována tři slova územní celek“ anonymizováno II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III zamítl žalobu co do částky částka. Výrokem IV uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka k rukám právního zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V uložil žalovanému povinnost nahradit státu na nákladech řízení prostřednictvím účtárny podepsaného soudu do tří dnů od právní moci rozsudku částka.

2. Žalobce se domáhá odčinění nemajetkové újmy v podobě omluvy a také finanční náhrady ve výši částka. Žaloba ze dne datum staví na tvrzení, že jednáním žalovaného došlo k poškození osobnostních práv žalobce, neboť žalovaný dne datum na svém mimořádném zasedání shromáždění delegátů (nejvyššího orgánu spolku) neplatně rozhodl o odvolání žalobce z funkce předsedy žalovaného. Do této funkce byl žalobce zvolen v prosinci roku 2012 na 4 roky. Žalobce se domohl vyslovení neplatnosti tohoto odvolání u Městského soudu v Praze až po dvou letech. V průběhu dvouletého období výkonu funkce předsedy anonymizována tři slova územní celek, pobočného spolku anonymizována dvě slova juda, jednal žalobce s judistickými kluby a funkcionáři na republikové úrovni, navštěvoval sportovní a společenské akce, požíval významného postavení. Po odvolání se stal v anonymizováno komunitě nežádanou osobou, měl problém stát se řadovým členem, uplatnil se až v Olomouckém kraji. V důsledku snížení společenské vážnosti trpí žalobce pocitem ponížení, zažívá anonymizováno útrapy.

3. Po provedeném rozsáhlém dokazování (listinami a výpověďmi jedenácti svědků) dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci náleží omluva, neboť žalovaný nedodržel zákonný postup pro svolání mimořádného zasedání, při němž byl žalobce odvolán z funkce. Soud prvního stupně uvedl, že v důsledku toho mohla žalobci v každém případě vzniknout nemajetková újma ve smyslu snížení vážnosti minimálně v anonymizováno komunitě. Námitku promlčení práva nepovažoval soud za důvodnou s tím, že žaloba byla uplatněna ve tříleté promlčecí době (§ 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o.z.“). Pokud jde o nárok na zaplacení částky částka z titulu osobnostních práv, soud prvního stupně konstatoval, že není vázán žalobou činěným právním hodnocením, když zjištěné okolnosti umožnily soudu jinou právní kvalifikaci tohoto nároku, a to náhradou ušlého zisku žalobce; pokud by nedošlo k nezákonnému odvolání žalobce, získal by právě částku částka v podobě sponzorského daru (jak bylo zjištěno z výpovědi svědka jméno příjmení), kdy odvolání z funkce je v jasné příčinné souvislosti s nastalou škodou u žalobce. Soud prvního stupně však náhradu škody ve smyslu § 2953 o.z. snížil. Důvody moderace spatřoval v tom, že sponzorský dar byl pouze přislíben a vyvstává tak otázka určité nejistoty jeho budoucího obdržení. Za další důvod označil soud prvního stupně skutečnost, že k odvolání žalobce došlo spíše v důsledku administrativního pochybení žalovaného, neboť delegáti by na shromáždění (v případě dodržení formálního postupu) svobodnými hlasy žalobce byli nepochybně odvolali. Soud prvního stupně vzal v potaz dále zjištění, že odvolání žalobce z funkce žalovaného předcházel stav dlouhodobých konfliktů a nevhodného chování žalobce ke svěřencům. Naopak za okolnosti svědčící mimořádně ve prospěch žalobce vzal soud skutečnost, že žalobce byl významným trenérem a významně pozdvihl úroveň libereckého anonymizováno. Svůj konečný závěr v odůvodnění napadeného rozsudku formuloval soud prvního stupně tak, že žalovaný neodpovídá za poškození dobrého jména žalobce ve smyslu finanční náhrady, neboť v aktu odvolání žalovaného dne datum nelze spatřovat„ zlomový moment“, jenž by způsobil významné snížení vážnosti žalobce v komunitě juda, a takový závěr nepodpořila ani žádná ze svědeckých výpovědí. Nákladovým výrokem IV rozsudku soud prvního stupně přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení s tím, že vyhovění nároku žaloby na omluvu znamená vyhovění celé žalobě.

4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. V odvolání setrvává na své námitce prekluze nároku spolu s argumentací, že v daném případě se jedná o speciální právní úpravu v intencích ustanovení § 258 o.z. (nárok žalobce z titulu spolkového práva zanikl). Žalovaný namítá, že soud prvního stupně žalobě vyhovět neměl, neboť zde není žádná příčinná souvislost mezi škodou (ušlým ziskem) a činností žalovaného. Nebylo také přihlédnuto k tomu, že v době odvolání žalobce nepůsobil tento ve funkci placeného krajského trenéra, a k tomu, že funkce předsedy krajského svazu anonymizováno je funkcí dobrovolnou, upravenou spolkovým právem, přičemž finanční rozpočet žalovaného v době rozhodné činil cca částka.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že obranná argumentace žalovaného je zavádějící a nemá oporu ve skutkovém zjištění soudu prvního stupně. Žalobce má za jasně prokázané, že jednání žalovaného bylo jednáním nezákonným, a v řízení bylo prokázáno, že„ v přímé souvislosti s nezákonným jednáním žalovaného došlo k závažnému zásahu do osobnostních práv žalobce a poškození žalobce ve formě ušlého zisku“.

6. Odvolací soud při jednání dle § 214 odst. 1 o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání. Doplnění důkazního řízení v intencích odpovídajících právní úpravě odvolacího řízení nebylo zapotřebí. Odvolání žalovaného bylo shledáno důvodným.

7. Podle § 261 odst. 1 o.z. porušil-li spolek základní členské právo člena závažným způsobem, má člen právo na přiměřené zadostiučinění. Podle odst. 2 namítne-li to spolek, soud právo na zadostiučinění členů spolku nepřizná, nebylo-li uplatněno a) v době stanovené pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí, nebo b) do tří měsíců ode dne právní moci rozhodnutí o zamítnutí návrhu, byl-li tento návrh zamítnut podle § 260.

8. Podle § 3 odst. 1 o.z. soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle odst. 2 písm. a) soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí.

9. Podle § 81 odst. 1 o.z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

10. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

11. Podle § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvláštní zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

12. Podle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

13. Podle § 2956 o.z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

14. Podle posledně citovaného ustanovení, vznikne-li poškozenému nemajetková újma, má právo na přiměřené zadostiučinění (satisfakci). Nemajetková újma není vyjádřitelná v penězích, proto není účelem zadostiučinění její vyrovnání, ale poskytnutí morální nebo finanční satisfakce. Morální satisfakce může mít mimo jiné podobu omluvy. Zadostiučinění má být přiměřené, proto je nutné jeho odstupňování podle všech okolností, které provázejí vznik nemajetkové újmy tak, aby zvolený způsob zadostiučinění byl dostatečně účinný. Primární je posoudit, zda vůbec má být zadostiučinění poskytnuto, neboť člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést (běžné slovní útoky, projevy neúcty apod.). Při kladné odpovědi se dále zkoumá, zda postačuje morální satisfakce, a teprve v případě, že nezajišťuje skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy, přichází v úvahu peněžní (relutární) satisfakce (podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 167/2019 ze dne 10. 7. 2020).

15. V předmětné věci dospěl odvolací soud k závěru (jenž koresponduje obranné argumentaci žalovaného, prosazované po celou dobu řízení) o tom, že žalobce odůvodňuje své žalobní požadavky tvrzenou existencí skutečností, jež mohou být právně významnými (mají schopnost naplnit hypotézu hmotněprávní normy) pro aplikaci ustanovení § 261 o.z. (porušení základního členského práva), nikoliv však aplikaci obecného ustanovení § 81 o.z. a následující (ochrana nezadatelných přirozených práv k lidské osobnosti). Důvody, které k tomuto závěru odvolací soud vedou, budou níže předestřeny.

16. V ustanovení § 261 o.z. je explicitně zakotveno právo člena žádat po spolku přiměřené zadostiučinění a je konkretizací obecného postulátu zachování lidské důstojnosti ve spolkových podmínkách. Předpokladem je intenzivní porušení základního členského práva (např. výrazná materiální či osobnostní újma utrpěná členem), a tato intenzita může být vyjádřena soudním rozhodnutím o žalobě podle § 258 o.z., jenž stanoví, že každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

17. Přiznání práva na přiměřené zadostiučinění dle § 261 o.z. není však možné, vznese-li v řízení žalovaný spolek kvalifikovanou námitku (§ 261 odst. 2 o.z.), jíž se brání žalobě tím, že právo nebylo uplatněno včas. Žalobce je pak sankcionován za pasivitu, pokud právo na zadostiučinění neuplatní souběžně s žalobou na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, nejdéle do 3 měsíců ode dne, kdy by soud pravomocně rozhodl o tom, že se neplatnost nevyslovuje. Předmětnou žalobu podal žalobce u soudu dne datum, tedy zjevně po uplynutí hmotněprávní lhůty (deset měsíců po právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti usnesení přijatého na mimořádném zasedání krajského shromáždění delegátů žalovaného). Protože žalovaný v tomto řízení namítal pozdní uplatnění nároku, došlo k zániku žalobcovy možnosti domoci se s úspěchem u soudu promlčeného práva.

18. Odvolací soud zdůrazňuje, že nelze zcela vyloučit, že by jednáním žalovaného mohlo být zasaženo do chráněných statků osobnosti žalobce, jestliže by žalovaný způsobil žalobci nemajetkovou újmu spočívající v porušení či ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Jinak řečeno, pokud by šlo o jednání, v jehož příčinné souvislosti by, v rozporu s objektivním právem, došlo k dotčení osobnostní sféry člověka – žalobce zejména tím, že byla snížena jeho čest u jiných lidí, byla ohrožena jeho vážnost (pojmově spojená s veřejným, společenským životem) nebo jeho důstojnost. 19. příjmení však žalobce mohl být s takovou žalobou na ochranu osobnosti úspěšný, klade daná oblast právní úpravy vysoké nároky na žalobní tvrzení (odůvodnění žaloby). Ve sporném občanském soudním řízení je žalobce nositelem břemene tvrzení a na něj navázaného důkazního břemene. Soud nesmí plnit povinnost tvrzení za účastníka či si tvrzení dotvářet dle toho, co vyjde případně v řízení najevo.

20. Před soudem prvního stupně žalobce ve své žalobě a v písemných doplněních k žalobě ze dne datum a datum tvrdil skutkové okolnosti takto: Žalovaný dne datum na mimořádném zasedání shromáždění delegátů žalovaného poškodil žalobce na jeho osobnostních právech, když neplatně rozhodl o odvolání žalobce z funkce předsedy žalovaného. Již po dvou letech funkčního období byl žalobce zbaven funkce, která byla spojena s prestižním postavením jak v samotné komunitě juda, tak i obecně ve společnosti, zejména v Libereckém kraji. Jednáním žalovaného se žalobce cítí být poškozen jak na svých základních členských právech, tak i na svých osobnostních právech, a to na své důstojnosti, vážnosti a cti, když zásah do jeho osobnostních práv dosáhl značné intenzity. V době výkonu funkce předsedy žalovaného žalobce pravidelně jednal s judistickými kluby a funkcionáři nejen v regionu, ale i na celorepublikové úrovni. Pravidelně navštěvoval nejrůznější sportovní i společenské akce a ve společnosti (zejména té judistické) požíval významného postavení. Neplatným odvoláním z funkce byla žalobci způsobena újma na cti, neboť odvolání negativně ovlivnilo a nadále ovlivňuje jeho pověst na veřejnosti, vážnost ve společnosti, čest i soukromý život. Zbavení funkce předsedy žalovaného se pak nepochybně promítlo do života žalobce výrazně, kdy v Libereckém kraji, kde žalobce trvale žije, nebylo reálné sehnat vzhledem k okolnostem jiné trenérské angažmá. Požadovanou částku ve výši částka žalobce považuje za přiměřenou, její výši odvozuje od výše přímé podpory, kterou chtěl svědek příjmení poskytnout spolku žalovaného v přímé souvislosti s osobou tehdejšího předsedy – žalobce. Tato podpora měla být po dobu dvou let účelově určena jako odměna svazového trenéra juda, kdy tuto funkci měl vykonávat žalobce, a tedy celá plánovaná částka fakticky představovala jeho budoucí finanční příjem.

21. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně prováděl dokazování, aniž by žalobce předtím dostál své povinnosti tvrdit konkrétní skutečnosti, významné podle hmotného práva (tak, aby byla vůbec žaloba projednatelná). Z toho důvodu odvolací soud usnesením č.j. 30 Co 110/2021-326, které doručil žalující straně při jednání dne datum, vyzval žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3, ve spojení s § 211 o.s.ř., aby doplnil svá tvrzení; upozornil žalobce, že jeho žalobní tvrzení doposud v podstatě pouze kopírovala hypotézu právní normy § 81 odst. 2 o.z., aniž by žalobce uváděl potřebné konkrétní skutečnosti ve vztahu k jednotlivým zákonem chráněným statkům osobnosti, neboť dosavadní způsob vymezení skutkového děje neumožňuje soudu posoudit, zda došlo k újmě, která má být odčiněna, a v jaké odpovídající formě se tak má stát. V rámci nařízeného projednání věci před odvolacím soudem byl přitom právní zástupce žalobce dopředu upozorněn na to, že bude vyzýván k doplnění potřebných skutkových tvrzení. Žalobce po poskytnutém poučení doplnil před odvolacím soudem svá tvrzení takto: anonymizováno, že se jednalo o určitý vývoj událostí, jenž vyvrcholil odvoláním žalobce. V době předtím trávil veškerý volný i pracovní čas v oblasti juda a o toto vše přišel, i o další uplatnění. Žalobce se doslova vyjádřil:„ .... anonymizováno odvoláním pro mě skončil minulý život, přišel jsem o to, co jsem od útlého věku dělal denně, chybí mi ten dobrý pocit, že jsem něco dokázal, z pozice předsedy jsem se účastnil mnoha akcí i v zahraničí, vypadl jsem z toho kolotoče, je trapné, že se mi dodnes nikdo neomluvil...“. Právní zástupce před odvolacím soudem pak shrnul, že v daném případě je třeba pochopit, že se žalobci zhroutil celý svět, v komunitě se cítil být zasažen na cti, přestože„ až takový zásah do obecné společnosti to nemělo“.

22. Odvolací soud je přesvědčen, že právě (a již jen) na podkladě uvedených (doplněných) tvrzení zjevně nelze dospět k úvaze o tom, že by okruh tvrzených skutečností (jež se navíc odrážejí především v subjektivním vnímání„ újmy“ žalobce) představoval přítomnost jednání škůdce (žalovaného), jež je objektivně způsobilé zasáhnout (ohrozit) statky fyzické osoby. Jinak řečeno, chybí zde tvrzení skutečnosti, která by představovala možnost zjištění střetu chráněného práva žalobce se škodícím jednáním žalovaného, když přitom požadovaná satisfakce má úlohu vyvážení újmy; její podoba v daném případě není žalobou vystavěna. příjmení příklad relevantního tvrzení v tomto řízení lze uvést např. tvrzení existence pomluv, provázející odvolání žalobce z funkce žalovaného, které by zákonem neaprobovaným způsobem ovlivňovaly obraz osoby žalobce ve veřejném prostoru, tedy takové, jež by měly potenciál (ve sféře společenské, občanské, profesionální) zásahu do chráněných osobnostních práv; šlo by přitom o zásah, jenž by v daném případě přesáhl přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou nelze v demokratické společnosti tolerovat. Odvolací soud zde doplňuje, že také soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl možný příklad odpovědnosti žalovaného za újmu např. v situaci, kdy by delegáti byli nějakým způsobem ze strany funkcionářů žalovaného dezinformováni; tj. odvolali by žalobce na základě nepravdivých informací, v jejichž důsledku za existence určité„ kampaně“ by pak k odvolání žalobce došlo.

23. Lze souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že žádné okolnosti (podle soudu prvního stupně ani okolnosti zjištěné provedeným dokazováním) nemohou zakládat existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného (odvolání žalobce z funkce předsedy žalovaného) a poškozením dobrého jména žalobce tvrzeným významným snížením jeho vážnosti (poznámka: soud prvního stupně nedospěl dokonce ani k závěru o snížení vážnosti žalobce v samotné komunitě juda). Nelze odhlížet od toho, že žalovaný aktem odvolání žalobce z funkce předsedy spolku jednal na podkladě principu členské samosprávy, postaveném na zásadě spolkové autonomie; jinak řečeno, šlo o výkon práva, tedy jednání, které samo o sobě svým charakterem není s to zasáhnout do osobnostních práv žalobce, chráněných ustanoveními občanského zákona ve smyslu ochrany osobnosti. Na tomto místě lze poznamenat, že ze zápisu ze zasedání mimořádného zasedání krajského shromáždění delegátů ze dne datum vyplývá, že podstatná většina delegátů hlasovala pro odvolání žalobce (453 hlasů pro, 43 hlasů proti). Přitom tento dokument neobsahuje zdůvodnění odvolání žalobce (důvod, jenž by případně žalobce mohl pociťovat jako„ dehonestující jeho osobu“). Ze zápisu ze zasedání správní rady a z výpovědi svědka jméno příjmení se pak podává, že žalovaný přistupoval k určité reorganizaci Krajského svazu juda, kdy došlo k odvolání pěti osob výkonného výboru, a toto jejich odvolání s sebou neneslo žádný finanční postih, neboť funkcionáři kraje nezastávali placenou funkci.

24. Pro dokreslení dále odvolací soud uvádí, že danou věc provázejí tyto okolnosti, které lze čerpat z provedených listinných důkazů: anonymizováno datum byl žalobce zaměstnán u právnická osoba tygři právnická osoba, na pozici marketingová činnost – trenér a jeho pracovní poměr skončil výpovědí z pracovního poměru ke dni datum (jednalo se o placenou funkci trenéra, k tomu žalobce sám uváděl, že jeho pracovní odměna činila 26 000 – částka měsíčně). Dne datum rozhodnutím prezidenta anonymizováno obec Ing. jméno jméno došlo k odvolání žalobce z funkce člena výboru klubu anonymizováno obec ke dni datum. Podle zápisu ze zasedání správní rady anonymizováno obec ze dne datum bylo vydáno usnesení, jímž správní rada vyloučila žalobce z oddílu anonymizováno obec s účinností ke dni datum, a toto rozhodnutí o odvolání bylo pak potvrzeno rozhodnutím správní rady anonymizováno ze dne datum. Z uvedených skutečností tak podle odvolacího soudu vyplývá, že v okamžiku, kdy byl žalobce (neplatně) odvolán z funkce předsedy žalovaného, se již na trenérské činnosti nepodílel, takže jeho působení v dané sportovní organizované komunitě bylo výrazně omezeno. I tento důvod zcela oslabuje možnost přijetí domněnky o existující souvislosti mezi odvoláním žalobce z funkce předsedy žalovaného a jeho tvrzeném poškození ve společnosti (žalobce navíc tvrdil, jak bylo pojednáno výše, že dopad pociťoval ve sféře příslušné sportovní komunity). Dne datum vydal Městský soud v Praze usnesení č. j. 80 Cm 114/2017-71, jehož výrokem I vyslovil neplatnost usnesení přijatých pod body 5, 6, 8 a 9 na mimořádném zasedání Krajského shromáždění delegátů Krajského svazu juda Libereckého kraje, pobočného spolku anonymizována tři slova, ze dne datum. Podle odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze tamní soud dospěl k závěru, že nebyl dodržen postup při svolávání mimořádného zasedání krajského shromáždění delegátů stanovený článkem 29 odst. 4 anonymizována tři slova anonymizováno, neboť písemná žádost alespoň jedné třetiny členů spolku s rozhodovacími právy nebyla představenstvu doručena; mimořádné zasedání proběhlo v rozporu se stanovami, takže všechna jeho rozhodnutí jsou neplatná. Toto usnesení nabylo právní moci dne datum.

25. Znovu je třeba akcentovat, že aby účastník mohl splnit svou zákonnou povinnost označit potřebné důkazy, musí především splnit svoji povinnost tvrzení. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Teorie procesního práva v této souvislosti hovoří o břemeni tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Jinými slovy, nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má za následek, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil, nebude předmětem dokazování (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 1014/2003 ze dne 3. 11. 2005).

26. Je tedy možno vyslovit zjednodušený závěr, na němž je soudní praxe sjednocena, že soud musí vždy znát účastníkem tvrzenou skutkovou verzi sporné skutečnosti, k jejímuž prokázání nabízí účastník konkrétní důkaz. Poučovací činnost soudu směřuje k tomu, aby se účastník konkrétně vyslovil o tom, jak se seběhla ta či ona skutkově významná okolnost. Z hlediska konstrukce dokazování lze dokonce označit jako nezákonný postup, při němž by soud zjišťoval (dotvářel) skutkovou verzi účastníka výslechem účastníka či výslechem svědka.

27. Odvolací soud shrnuje, že pozitivnímu rozhodnutí soudu o předmětu řízení bránilo již samotné žalobcovo neunesení břemene tvrzení (zcela nedostatečné vylíčení skutkových okolností); neunesení žalobcova břemene tvrzení pak musí vždy vést k zamítnutí žaloby.

28. Závěrem odvolací soud poznamenává, že zcela nelogickým se jeví postup soudu prvního stupně, který neshledal podmínky pro odškodnění žalobce formou finanční náhrady (při neexistující příčinné souvislosti mezi odvoláním žalobce z funkce předsedy žalovaného ze dne datum a zásahem do osobnostních práv žalobce), tj. při absenci samotného základu nároku, přesto vyhověl žalobě ve formě povinnosti žalovaného uveřejnit omluvu.

29. Také přiznání náhrady škody v podobě ušlého zisku v okolnostech případu nebylo možné. Na tomto místě odvolací soud připomíná, že předmětem občanského soudního řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok, který je vymezen předmětem (žalobním petitem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá (z usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1646/2000 ze dne 25. 3. 2002). V projednávaném případě soud prvního stupně nedbal dispozičního oprávnění žalobce, jenž si nárokoval odčinění nemajetkové újmy vyvážené penězi, vzniklé dotčením jeho osobnosti. Jestliže přiznal žalobci náhradu v podobě ušlého zisku (aniž by žalobce změnil žalobu) coby náhradu újmy (obecně spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh věcí důvodně očekávat), rozhodl soud prvního stupně o zcela jiném nároku. Jako nepřesvědčivý se potom jeví úsudek soudu prvního stupně, na jehož základě shledané právo na náhradu ušlého zisku podlehlo moderaci z důvodu soudem vyslovené nejistoty v tom, že by žalobce majetkový prospěch v budoucnu opravdu získal.

30. Ve světle uvedeného odvolací soud neshledal předmětnou žalobu po právu, proto přistoupil ke změně rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu ve výrocích I a II, jimiž soud žalobě vyhověl ohledně omluvy a zaplacení částky částka, zamítl postupem dle § 220 odst. 1 o.s.ř.

31. Změní-li odvolací soud rozsudek, rozhodne též o nákladech řízení vzniklých před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaný, jež byl v řízení plně procesně úspěšnou stranou, má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 v návaznosti na § 224 odst. 1 o.s.ř. K vynaložení nákladů žalovaným došlo v souvislosti s jeho právním zastoupením, když advokát žalovaného provedl v prvním stupni řízení 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě, písemné stanovisko ze dne datum, účast při jednání soudu dne datum (v délce přesahující 2 hodiny), písemné stanovisko ve věci ze dne datum, účast při jednání soudu dne datum (v délce přesahující 4 hodiny), účast při jednání soudu dne datum (v délce přesahující 2 hodiny), písemný závěrečný návrh ze dne datum. Advokátovi tak náleží mimosmluvní odměna za 12 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Při určení odměny vycházel odvolací soud z fiktivní hodnoty sporu částka podle § 9 odst. 4 písm. a) AT, tedy odměna za 1 úkon právní služby činí částka (dané ustanovení dává výčet skutkových podstat v řízení, jehož podstata tkví v osobnostním právu či ochraně proti zveřejňování informací, kde vedle požadavku na tiskovou omluvu je žalobou požadována i náhrada nemajetkové újmy (příjmení, D. a kolektiv. Odměna advokáta. Komentář. obec: právnická osoba, 2019, s. 218). Odměna advokáta za 12 úkonů právní služby přestavuje celkovou částku částka; ta zahrnuje i náhradu výdajů dle § 13 AT (8 x částka) spolu s náhradou 21 % daně z přidané hodnoty ve výši částka dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Dále je třeba nahradit advokátovi výdaje cestovného jízdou advokáta k jednáním soudu prvního stupně na trase obec – obec a zpět při vzdálenosti 205 (204) km jedné jízdy, při použití osobního vozidla jméno 221 AMG, registrační značka, s průměrnou spotřebou benzinu 10,8 litrů číslo km. Za cesty k jednáním ve dnech datum a datum činí náhrada cestovného částka (4 x částka) a k jednání konanému datum činí náhrada částka Celkem tak cestovné představuje částku částka. K tomu lze přiznat s právem na náhradu jízdného spojenou náhradu za promeškaný čas v souhrnné výši částka, tj. náhradu promeškaného času v rozsahu účtovaných 10 půlhodin za 1 jízdu k jednání soudu dle § 14 odst. 1, 3 AT. Spolu s DPH ve výši částka k náhradě promeškaného času se jedná o částku částka. Neúspěšného žalobce tak stíhá povinnost k náhradě nákladů, jež žalovaný účelně vynaložil v řízení před soudem prvního stupně ve výši částka.

32. Dle stejného principu (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.) bylo žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů, které vynaložil ve fázi odvolacího řízení. Advokát žalovaného v něm učinil 2 úkony právní služby v podobě odvolání proti rozsudku a účasti při jednání dne datum ve výši mimosmluvní odměny částka, jež spolu s dvěma režijními paušály a náhradou DPH v částce částka představují částku částka. Dále byla žalovanému přiznána náhrada jízdného ve výši částka za cestu k jednání na trase obec – obec a zpět za použití motorového vozidla anonymizována dvě slova, registrační značka, průměrné spotřeby 8,3 litrů číslo km, při ceně benzinu částka litr. K tomu se připínající náhrada za promeškaný čas s náhradou DPH činí částku částka. Žalovaný pak na soudním poplatku za podané odvolání vynaložil částku částka. Žalobci byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před odvolacím soudem v celkové výši částka.

33. Pokud na náhradě nákladů požadoval žalovaný více, má odvolací soud za to, že dalších částka bylo vyúčtováno nedůvodně.

34. Výrok III tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. (stát má podle výsledků řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil). Jedná se o proplacené svědečné ve výši částka. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o.s.ř.).