30 Co 149/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. jméno FO a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Ivany Štěpánové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Terezou Kulhavou sídlem Hornokrčská 707/7, 140 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Zbyňkem Zachou sídlem Na Příkopě 18, 110 00 Praha 1 za účasti vedlejšího účastníka: Jméno účastníka , narozený Datum narození účastníka bytem Adresa účastníka zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 84/2022-238 ze dne 2. ledna 2025

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žalovaný není povinen zaplatit žalobkyni náhradu tzv. separovaných nákladů řízení dle § 147 odst. 1 o. s. ř.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným usnesením okresní soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto „rozsudku“ k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II).

2. Z odůvodnění se podává, že rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, okresní soud rozhodl o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Nákladový výrok uvedeného rozsudku byl zrušen usnesením odvolacího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, a v tomto rozsahu byla věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že okresní soud musí rozhodnout dle § 151 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o nákladech řízení jako celku a bude-li mít i nadále za to, že je na místě uložit žalovanému náhradu tzv. separovaných nákladů řízení dle § 147 o. s. ř., musí tak učinit samostatným (a řádně odůvodněným) výrokem.

3. Napadeným usnesením okresní soud s ohledem na charakter a specifika řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však uložil povinnost k náhradě tzv. separovaných nákladů řízení dle § 147 o. s. ř. Pokud jde o zavinění žalovaného, v jehož důsledku měly žalobkyni vzniknout náklady, okresní soud s odkazem na vyjádření žalobkyně uvedl, že žalovaný jakožto profesionál na trhu s nemovitostmi svým postupem v řízení zavinil „zpomalení procesu“. Konkrétně pak okresní soud poukázal na skutečnost, že žalovaný žádal o odročení jednání nařízených na , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a že krátce před posledním jednáním se z tohoto jednání omluvil, avšak zástupkyně žalobkyně se k tomuto jednání dostavila. Ze strany žalobkyně přitom byla vždy snaha o smír. Žalobkyně, resp. její zástupkyně, vynaložila náklady na sepis vyjádření ze dne , datum, (v němž reagovala na vyjádření žalovaného, který trval na tom, aby se konalo jednání), náklady spojené s jednáním konaným dne , datum, (u něhož žalovaný pouze „potvrdil“ nezbytnost znaleckého posudku a deklaroval zájem na nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyně), náklady spojené s jednáním konaným dne , datum, (k němuž se žalovaný nedostavil). Okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na tzv. separovaných nákladech řízení podle § 147 o. s. ř. celkem , částka, za tři úkony právní služby, přičemž v rámci vyčíslení těchto nákladů uvádí, že jde o písemné podání ze dne , datum, , písemné podání ze dne , datum, a účast u jednání dne , datum, .

4. Proti usnesení okresního soudu, a to výslovně pouze proti výroku II o tzv. separovaných nákladech řízení, se včas odvolal žalovaný, který navrhuje jeho změnu tak, že se tento výrok „bez náhrady zrušuje“. Žalovaný zejména nesouhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že zavinil vznik nákladů řízení na straně žalobkyně. Má za to, že vyjádření žalobkyně ze dne , datum, a ze dne , datum, nejsou dle svého obsahu vyjádřením ve věci samé, žalobkyně v nich neuvádí žádné nové skutečnosti týkající se věci samé, tato vyjádření byla dle žalovaného zbytečná a neúčelná, a především pak nebyla zaviněna žalovaným. Jednání, které se konalo dne , datum, , bylo prvním jednáním ve věci, bylo dle občanského soudního řádu nutné, zástupce žalovaného se k němu řádně dostavil, účastníci se u něho pokusili o smírné vyřešení věci a shodli se na potřebě zadání znaleckého posudku. Žalovaný se v odvolání vyjadřuje i k jednání konanému dne , datum, , z něhož se řádně omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, tedy toto jednání, které proběhlo, nijak nezmařil.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného výroku jako věcně správného a odkazuje na své předchozí vyjádření z , datum, , v němž zejména uvedla, že obě písemná podání (tj. z , datum, a z , datum, ) se týkala věci samé, poukázala na hospodárnost řízení a tedy z tohoto pohledu vhodnost vypracování znaleckého posudku dříve, než se ve věci bude konat jednání, přičemž žalovaný takový postup nereflektoval, ačkoliv při jednání ani jinou možnost, než zadat vyhotovení znaleckého posudku, nezvažoval. Jednání se tedy dne , datum, konalo pouze z toho důvodu, že na něm trval žalovaný, náklady, které žalobkyni v souvislosti s tímto jednáním vznikly, jsou proto oprávněné a měly by jít k tíži žalovaného. K jednání konanému dne , datum, žalobkyně uvedla, že toto jednání bylo nařízeno, resp. na tento termín bylo odročeno, z toho důvodu, že žalovaný u předchozího jednání, a následně v žádosti o odročení jednání, deklaroval zájem o přikázání společných nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví a žádal o poskytnutí (dodatečné) lhůty k prokázání solventnosti, a že zástupkyně žalobkyně se jednání účastnila „v dobré víře“, že jednání povede k ukončení spoluvlastnického vztahu, když žalovaný jí nedal na vědomí skutečnost, že nedisponuje finančními prostředky v potřebné výši a že se z jednání omluvil. Věděla-li by žalobkyně, že žalovaný dostatečnými finančními prostředky nedisponuje a že se z jednání omluvil, pak by se i ona z jednání omluvila. Její účast na tomto jednání tak byla zbytečná, přičemž vznik nákladů s tímto jednáním spojených by měl nést žalovaný, který o nedostatku finančních prostředků a neúčasti u jednání žalobkyni i přes její žádost neinformoval.

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno důvodně.

7. Podle § 147 odst. 1 o.s.ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

8. Ustanovení § 147 odst. 1 o.s.ř. umožňuje soudu (bez ohledu na výsledek řízení) uložit účastníku povinnost k náhradě tzv. separovaných nákladů řízení, to je nákladů, jejichž vznik účastník zavinil či které vznikly v důsledku náhody, která se mu přihodila, a které by jinak nebyly vznikly. Takto vzniklé náklady nemohou být, s ohledem na důvod jejich vzniku, „účelně vynaloženy“, a tak o nich ani nelze rozhodnout v režimu § 142 až 146 o. s. ř. podle výsledku řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je proto třeba oddělit je od ostatních nákladů řízení. Zaviněním ve smyslu § 147 o. s. ř. se rozumí (alespoň nedbalostní) porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo uložených soudem. O zavinění tak jde např. tehdy, jestliže se účastník nedostavil k jednání, při němž měl být vyslechnut jako účastník řízení, ačkoliv byl řádně a včas předvolán a věděl, že tím bude zmařen účel jednání. Zavinění je důvodem k separaci nákladů jen v případě, že mělo za následek náklady, které byly vynaloženy zbytečně. Jestliže se např. nedostavil k výslechu řádně a včas předvolaný účastník, při jednání však byly provedeny jiné důkazy (např. výslech svědků) a jednání bylo odročeno za účelem provedení dalších důkazů, nezpůsobil účastník svým jednáním vznik zbytečných nákladů, i když zaviněně porušil své procesní povinnosti. Kdyby však jiné dokazování nemohlo být s ohledem na neúčast účastníka při jednání provedeno (např. proto, že bylo potřebné účastníka konfrontovat se svědky), je zaviněné porušení jeho procesních povinností nebo náhoda, která mu zabránila zúčastnit se jednání, důvodem k separaci nákladů (srovnej DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, , adresa, a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 995).

9. V poměrech nyní projednávané věci neobstojí závěr okresního soudu, že žalovaný zavinil vznik nákladů na straně žalobkyně, které by nebyly jinak vznikly.

10. Pokud jde o podání žalobkyně ze dne , datum, a ze dne , datum, , nepodává se z odůvodnění napadeného rozsudku ani z obsahu spisu, jakým konkrétním porušením povinnosti (ať již ze zákona či uložené soudem) měl žalovaný vznik nákladů spojených s těmito vyjádřeními žalobkyni zavinit. Vyjádření ze dne , datum, zástupkyně žalobkyně zaslala soudu poté, co jí bylo doručeno předvolání k jednání, a vedle vyjádření ke způsobu vypořádání spoluvlastnictví v něm navrhuje vyhotovení znaleckého posudku a odročení nařízeného jednání do doby, než bude znalecký posudek vyhotoven. Podáním ze dne , datum, pak zástupkyně žalobkyně reaguje na podání žalovaného ze dne , datum, (v němž žalovaný uvádí, že před zadáním znaleckého posudku by chtěl projednat možnosti řešení sporu u jednání). Uvedenými podáními žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyjadřovala svůj náhled na další postup v řízení a na způsob vypořádání spoluvlastnictví, aniž by tyto úkony byly vyvolány zaviněním žalovaného, resp. porušením nějaké konkrétní povinnosti žalovaným. Skutečnost, zda uvedená podání obsahovala vyjádření ve věci samé a zda byla potřebná a účelná, není pro posouzení toho, zda jsou naplněny předpoklady pro tzv. separaci nákladů řízení dle § 147 odst. 1 o. s. ř., relevantní.

11. Ani u nákladů spojených s účastí zástupkyně žalobkyně na jednání, které se konalo před okresním soudem dne , datum, , nejde o náklady, jejichž vznik by zavinil žalovaný a (zároveň) které by nebyly jinak vznikly. K uvedenému jednání se dostavili zástupci obou účastníků, toto jednání bylo zahájeno, proběhlo a bylo odročeno za účelem vyhotovení znaleckého posudku. Nelze žalovanému klást k tíži a shledávat v tom jeho zavinění, jestliže se neztotožnil s návrhem žalobkyně, aby byl nejprve vyhotoven znalecký posudek a teprve poté nařízeno (první) jednání ve věci, a vyjádřil svůj postoj (odlišný od žalobkyně) k dalšímu postupu v řízení. Účastníci sice mají právo vyjádřit se k (zamýšlenému) postupu soudu, avšak je zásadně věcí soudu, jaký procesní postup při projednávání a rozhodování konkrétní věci zvolí, a jen soud rozhoduje o tom, zda ve věci nařídí jednání či nikoliv. Žádnou povinnost uloženou zákonem či soudem žalovaný ani v tomto případě neporušil.

12. Protože tedy žalovaný nezavinil vznik shora uvedených nákladů na straně žalobkyně, odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil usnesení okresního soudu v napadeném výroku II tak, že žalovaný není povinen zaplatit žalobkyni náhradu tzv. separovaných nákladů řízení dle § 147 odst. 1 o. s. ř.

13. Pro úplnost odvolací soud pouze doplňuje, že nejde na straně žalovaného ani o náhodu, která se mu přihodila a která by měla za následek vznik nákladů, které by žalobkyni jinak nebyly vznikly. Zmiňoval-li okresní soud v napadeném usnesení (aniž by však zároveň za tento úkon výslovně přiznal žalobkyni právo na náhradu separovaných nákladů řízení), a žalovaný rovněž v odvolání, jednání konané před okresním soudem dne , datum, , pak z tohoto jednání se žalovaný řádně omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Jednání se uskutečnilo (v nepřítomnosti žalovaného a jeho zástupce) za účasti zástupce žalobkyně, tedy nebylo žalovaným zmařeno, a proto náklady vynaložené žalobkyní v souvislosti s účastí na tomto jednáním nelze považovat ve smyslu § 147 odst. 1 o. s. ř. za takové, které by jinak nebyly vznikly, nebýt porušení povinnosti žalovaným. Žalovaný ani v tomto případě žádnou povinnost neporušil. Nebylo jeho povinností (uloženou zákonem či soudem), byť se to může jevit z hlediska úvah žalobkyně o následném procesním postupu jako žádoucí či zdvořilé, žalobkyni vyrozumět o tom, že se mu nepodařilo opatřit si dostatek finančních prostředků na úhradu vypořádacího podílu a že se z jednání soudu omluvil. Nelze rovněž žalovanému klást z hlediska úvah o zaviněných nákladech řízení dle §147 odst. 1 o. s. ř. skutečnost, že až před tímto jednáním soudu sdělil, že se mu nepodařilo opatřit si dostatek finančních prostředků na úhradu vypořádacího podílu, v situaci, kdy nebyl okresním soudem v průběhu řízení (dle § 118a odst. 3 o. s. ř.) k prokázání své solventnosti nijak veden.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.

15. Žalovaný byl se svým odvoláním zcela úspěšný, má proto vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, . Jde o náhradu odměny za sepis odvolání ve výši , částka, (z tarifní hodnoty , částka, , která byla předmětem odvolacího řízení) dle § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhradu hotových výdajů v paušální výši , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši , částka, (21% z , částka, dle § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť vedlejšímu účastníku v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.