30 Co 172/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Ivany Štěpánové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Anonymizováno bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Jakubem Hlaváčkem sídlem Moskevská 640/55, 460 01 Liberec proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. Alexandrem Šoljakem sídlem U Soudu 363/10, 460 01 Liberec o zaplacení částky 265 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 20 C 378/2024-52 ze dne 13. 3. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částka s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od datum do zaplacení (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok II).

2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobkyně na zaplacení kupní ceny ve výši částka s příslušenstvím za prodej osobního automobilu jméno FO jméno FO, reg. zn. SPZ (dále též jen „vozidlo“). Žalobkyně svůj žalobní požadavek odůvodnila tím, že jako prodávající uzavřela s žalovanou jako kupující dne datum kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej uvedeného vozidla, že při uzavření kupní smlouvy předala žalované vozidlo spolu s malým a velkým technickým průkazem, klíči od vozidla a plnou mocí pro přepis vlastníka vozidla v registru vozidel. Splatnost kupní ceny nebyla v kupní smlouvě sjednána, proto žalobkyně žalovanou vyzvala k jejímu zaplacení dopisem ze dne datum, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalované doručena datum, avšak kupní cenu žalovaná nezaplatila.

3. Okresní soud objasnil, že byla mezi účastnicemi uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že žalobkyně vozidlo žalované předala, žalovaná jej převzala a užívá jej, aniž by zaplatila sjednanou kupní cenu. Dále okresní soud uzavřel, že původním vlastníkem vozidla byl jméno FO, přičemž dle okresního soudu není podstatné, zda vlastnické právo k vozidlu převedl jméno FO kupní smlouvou ze dne datum na žalobkyni, či zda na základě smlouvy o směně vozidel rovněž ze dne datum se stal vlastníkem vozidla nejprve jméno FO a ten jej následně převedl na žalobkyni. Podstatné dle okresního soudu je, že vlastnické právo k vozidlu získala žalobkyně, o čemž svědčí i údaje v registru silničních vozidel, v němž byla žalobkyně vedena jako vlastník vozidla. Žalobkyně pak jako vlastník vozidla vlastnické právo k němu kupní smlouvou ze dne datum převedla na žalovanou. Žalovaná nenamítala, že by kupní smlouvu předloženou žalobkyní v písemné formě nepodepsala, žalobkyně u jednání před okresním soudem uvedla, že podpis na kupní smlouvě je její. Za takové situace neshledal okresní soud hospodárným provádět znalecký posudek z oboru písmoznalectví k posouzení pravosti podpisu žalobkyně na kupní smlouvě, a to i s ohledem na skutečnost, že zákon pro uzavření kupní smlouvy v daném případě nevyžaduje písemnou formu. Okresní soud měl tedy za prokázané vlastnické právo žalobkyně k vozidlu v době uzavření kupní smlouvy, jakož i skutečnost, že žalobkyně vlastnické právo k vozidlu kupní smlouvou převedla na žalovanou oproti závazku žalované zaplatit sjednanou kupní cenu. Protože však žalovaná svoji povinnost ze smlouvy nesplnila, okresní soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost k zaplacení částky částka odpovídající sjednané kupní ceně, včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od datum do zaplacení, když splatnost kupní ceny nastala na základě výzvy k plnění ke dni datum. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), okresní soud přiznal v řízení úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši částka. Jde o náhradu odměny za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání soudu) po částka, náhradu hotových výdajů v paušální výši 3 x částka a 1 x částka a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši částka.

4. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalovaná, která navrhuje jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaná zejména poukazuje na skutečnost, že v řízení před okresním soudem zpochybňovala vlastnické právo žalobkyně, když tvrdila, že žalobkyně kupní smlouvu nepodepsala. K prokázání tohoto svého tvrzení navrhovala znalecký posudek z oboru písmoznalectví, okresní soud však tento důkazu neprovedl a tím dle žalované zatížil řízení vadou. Dále žalovaná v odvolání uvádí, že v řízení předkládala i další kupní smlouvy, z nichž je patrné, že jednotlivé kupní smlouvy „zřejmě realizoval“ manžel žalobkyně jméno FO, který „pravděpodobně“ vyhotovil i smlouvu o prodeji vozidla žalobkyní žalované, a to zřejmě dodatečně. Uvádí, že před okresním soudem poukazovala i na zcela odlišné podpisy žalobkyně a jméno FO na předložených listinách. Žalovaná má za to, že bylo na žalobkyni, aby prokázala v případě, že smlouva nebyla uzavřena řádně písemně, že byla vlastníkem vozidla a že uzavřela s žalovanou ústní kupní smlouvu, z níž bude vyplývat způsob stanovení ceny.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Za irelevantní žalobkyně považuje odvolací námitku spočívající v tom, že „jistou roli mezi účastnicemi sehrál“ jméno FO a že tento uzavíral jiné smlouvy na jiný předmět plnění; podstatné je, že vozidlo bylo ve vlastnictví žalobkyně, která byla oprávněna s vozidlem nakládat a byla oprávněna jej převést kupní smlouvou do vlastnictví žalované. Skutečnost, že žalobkyni svědčilo vlastnické právo k vozidlu, byla v řízení prokázána. Žalobkyně byla jako vlastník vozidla zapsána i v registru vozidel. Není dle žalobkyně podstatné, jakým způsobem vlastnické právo nabyla, zda přímo od jméno FO či prostřednictvím jméno FO. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že pro převod vozidla nebyla nutná písemná forma, a tedy podpis písemného vyhotovení smlouvy není nezbytnou náležitostí pro převod vlastnického práva. Na druhé straně žalovaná svůj podpis na kupní smlouvě nikdy nesporovala, vozidlo převzala, užívá jej a své vlastnické právo k němu nezpochybnila. Sjednanou kupní cenu však nezaplatila, a proto byla žaloba podána důvodně.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející a po jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. V daném případě se žalobkyně domáhá zaplacení kupní ceny za prodej osobního motorového vozidla žalované. Okresní soud ve věci provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na základě provedeného dokazování učinil správné skutkové závěry, přičemž se v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal a dostatečným způsobem vysvětlil důvody, pro které neprovedl další účastníky navržené důkazy, zejména znalecký posudek z oboru písmoznalectví a výslechy obou účastnic. Po právní stránce pak okresní soud věc posoudil správně dle § 2079 a násl. o. z.

8. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2079 odst. 2 o. z. neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

9. Podle § 2087 o. z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

10. Z citovaných ustanovení vyplývá, že koupě je úplatný závazek, jehož účelem je převod vlastnického práva z prodávajícího na kupujícího. Kupní smlouvou se na jedné straně zavazuje prodávající odevzdat kupujícímu věc, která je předmětem koupě, a to případně i s doklady, které se k ní vztahují, a umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k předmětu koupě, a na straně druhé se zavazuje kupující předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Pro kupní smlouvu, jejímž předmětem je movitá věc, zákon nestanoví obligatorní písemnou formu; lze ji tedy uzavřít i ústně, popř. konkludentně.

11. V nyní posuzované věci okresní soud dospěl na základě provedeného dokazování ke správnému skutkovému závěru o tom, že byla mezi účastnicemi dne datum uzavřena platně kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k osobnímu vozidlu jméno FO jméno FO, reg. zn. SPZ za dohodnutou kupní cenu částka. Bylo nadbytečné provádět další důkazy k prokázání platnosti písemné kupní smlouvy ze dne datum, na jejímž základě měla žalobkyně převést vlastnické právo k vozidlu na žalovanou, v situaci, kdy žalovaná svůj podpis na kupní smlouvě žádným způsobem nezpochybnila a kdy smlouvu v řízení předložila a dovolávala se jí žalobkyně, která uvedla, že podpis na smlouvě je její. Nadto i kdyby podpis žalobkyně na kupní smlouvě skutečně nebyl její, jak tvrdila žalovaná, pak by se na závěru o uzavření kupní smlouvy nic nezměnilo, pouze by se lišil závěr o formě, v níž byla kupní smlouva uzavřena. Z dokazování provedeného okresním soudem, okolností dané věci a jednání obou účastnic by bylo možné dovodit uzavření konkludentní uzavření kupní smlouvy. Smluvní proces vedoucí k uzavření smlouvy předpokládá existenci návrhu na uzavření smlouvy (nabídka/oferta), přijetí tohoto návrhu (akceptaci) a dojití přijetí tomu, kdo návrh učinil. Přijetí nabídky přitom nemusí být výslovné, nabídka může být akceptována i tak, že adresát nabídky podle ní plní. Tak i v daném případě, nebyla-li by kupní smlouva podepsána oběma smluvními stranami, a tedy nebyla-li by uzavřena písemně, bylo by možné dovodit, že žalobkyně přijala návrh kupní smlouvy podepsaný žalovanou, včetně v něm uvedené kupní ceny, jestliže se obsahem tohoto návrhu řídila, předala žalované vozidlo, včetně technického průkazu a klíčů, a umožnila žalované nabýt vlastnické právo k vozidlu. Tím zároveň žalobkyně splnila svoji povinnost z kupní smlouvy ve smyslu § 2079 o. z a § 2087 o. z. Obstojí totiž na základě dokazování provedeného okresním soudem i jeho závěr o tom, že žalobkyně předala při uzavření kupní smlouvy žalované vozidlo včetně klíčů a technického průkazu; tento skutkový závěr okresního soudu nebyl v odvolacím řízení ani zpochybněn. Povinností žalované naopak bylo vozidlo převzít a zaplatit kupní cenu v dohodnuté výši, přičemž žalovaná vozidlo, včetně klíčů a příslušných dokladů, sice převzala, avšak povinnost zaplatit kupní cenu ani zčásti nesplnila.

12. Případné koncipování znění písemné kupní smlouvy jméno FO nic nevypovídá o vlastnickém právu k vozidlu. Skutečnost, že jméno FO měl tentýž den uzavřít s žalovanou další dvě kupní smlouvy, jejichž předmětem byl převod vlastnického práva k (jiným) osobním automobilům, naopak svědčí ve prospěch žalobkyně. Byl-li by jméno FO vlastníkem vozidla, jak tvrdila žalovaná, pak by nedávalo žádný smysl, aby, pokud by vyhotovoval všechna tři znění smluv, figuroval jako prodávající pouze ve dvou kupních smlouvách, a nikoliv i v kupní smlouvě, jejímž předmětem bylo vozidlo jméno FO jméno FO, reg. zn. SPZ převáděné žalobkyní na žalovanou. O tom, že jméno FO nebyl vlastníkem vozidla svědčí i skutečnost, že vozidlo nebylo zahrnuto do majetkové podstaty jméno FO jako dlužníka v insolvenčním řízení. Nebylo rovněž v řízení tvrzeno, že by jméno FO (případně jméno FO) se domáhal vydání vozidla s tvrzením, že vozidlo je jeho. Nikoliv nepodstatnou skutečností je rovněž to, že žalovaná má vozidlo stále v držení a užívá jej, proto se její obrana jeví spíše jako účelová, vedená snahou vyhnout se povinnosti plynoucí pro ni z kupní smlouvy, tedy povinnosti zaplatit kupní cenu.

13. O vlastnickém právu žalobkyně ve spojení s dalšími důkazy svědčí i údaje uvedené v technickém průkazu vozidla a v registru silničních vozidel. Byť registr vozidel není veřejným seznamem a sám o sobě vlastnictví vozidla neprokazuje, tvoří ve spojení s ostatními okresním soudem provedenými důkazy a na jejich základě objasněnými skutečnostmi ucelený řetězec svědčící o vlastnickém právu žalobkyně k vozidlu.

14. Odvolací soud tedy uzavírá, že v řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svoji povinnost plynoucí pro ni z kupní smlouvy, neboť žalované předala vozidlo, které bylo předmětem koupě, včetně klíčů a potřebných dokladů, a umožnila jí nabýt vlastnické právo k vozidlu, avšak na druhé straně žalovaná svoji povinnost z kupní smlouvy nesplnila, neboť nezaplatila dohodnutou kupní cenu ve výši částka. Za takové situace bylo nadbytečné a nehospodárné provádět případně další důkazy, a to i ohledně osudu vozidla před uzavřením kupní smlouvy, v tomto směru proto nelze okresnímu soudu nic vytknout.

15. Ze shora uvedených důvodů byl proto napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně věcně správného nákladového výroku II. Správné jsou i závěry okresního soudu o počátku vzniku prodlení žalované se zaplacením kupní ceny odvíjející se od lhůty k plnění stanovené v dopise ze dne datum. Výše okresním soudem přiznaného úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši částka. Jde o náhradu odměny za zastoupení advokátem ve výši částka za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) po částka dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění, a náhradu hotových výdajů v paušální výši částka (2 x částka) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodů vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být, až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř., zastoupen advokátem.