20 C 378/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená datum bytem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 265 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 265 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 265 000 Kč od 8. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 49 470 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 265 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že jakožto prodávající prodala žalované dne , datum, kupní smlouvu vozidlo , název, r.v. , číslo, , RZ , SPZ, , VIN: , VIN kód, , číslo TP: , číslo, (dále také jen „Vozidlo“) za kupní cenu 265 000 Kč (dále také jen „kupní smlouva“). Při uzavření kupní smlouvy předala žalované vozidlo včetně malého a velkého technického průkazu, klíčů od vozidla a včetně plné moci pro přepis vozidla v evidenci registru vozidel. Jelikož nebyla ve smlouvě sjednána splatnost kupní ceny, vyzvala dne 21. 12. 2023 žalovanou k její úhradě do deseti kalendářních dnů ode dne doručení výzvy k úhradě. Předmětná výzva k úhradě kupní ceny za vozidlo byla žalované doručena dne 28.12.2023. Kupní cenu za vozidlo proto měla žalovaná uhradit nejpozději do 7.1.2024. Na žádost žalobkyně jí dodala také kupní smlouvu ze dne 22.7.2023, na základě které, žalobkyně nabyla do vlastnictví předmětné vozidlo (od předchozího vlastníka p. , jméno FO, ; viz níže).

2. Žalovaná s uplatňovaným nárokem nesouhlasila, neboť v minulosti žalobkyni opakovaně upozorňovala, že zpochybňuje její vlastnické právo a že žalobkyně nebyla oprávněna předmětnou kupní smlouvu uzavřít. Odkazovala na (nespecifikované) protiprávní jednání p. , jméno FO, , kterým je šetřeno podezření ze spáchání trestného činu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . P. , jméno FO, se měl protiprávním jednáním pokusit vypořádat část jeho dluhů tím, že vyhotovil kupní smlouvu, podle které měla žalobkyně prodat vozidlo žalované. Žalobkyně vozidlo nikdy nevlastnila, skutečným vlastníkem byl p. , jméno FO, , a kupní smlouvu vyhotovil taktéž on. Kupní smlouva tedy měla být neplatná.

3. Teprve při dnešním jednání žalovaná uvedla, že Vozidlo nabyl p. , jméno FO, od , jméno FO, na základě směnné smlouvy z , datum, , přičemž dle jejího názoru jsou pochybné podpisy p. , jméno FO, na kupní a směnné smlouvě, které se dle jejího výrazně liší. Vozidlo tedy nebylo ve vlastnictví žalobkyně, protože nejdříve bylo převedeno na pana , jméno FO, onou směnnou smlouvou. Ten jediný jej mohl prodat (žalované). Rovněž na kupní smlouvě, jíž mělo být žalované Vozidlo převedeno, sporovala pravost podpisu žalobkyně. Ve stejný den, jako měla být sepsána tato kupní smlouva, byly navíc ze strany p. , jméno FO, sepsány další dvě kupní smlouvy, na jejichž základě mělo dojít k převodu vozidel , název, RZ , SPZ, , název, RZ , SPZ, . Tato vozidla měl převést (rovněž) na žalovanou tentokrát p. , jméno FO, . Jedná se o smlouvy úplně identického tvaru, identické kvality.

4. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované mj. uvedla, že s trestním řízením p. , jméno FO, nemá žalobkyně nic společného. Trestní řízení, na které odkazovala žalovaná, se vůbec netýká předmětného Vozidla. Žalobkyně přitom určitě podepisovala kupní smlouvu, kterou převáděla Vozidlo na žalovanou a v té době byla rovněž zapsána v registru vozidel jako vlastník Vozidla.

5. Toliko na okraj obě strany upozornily, že současný manžel žalobkyně (p. , jméno FO, ) byl po dlouhou dobu i životním partnerem žalované.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná na náhradu Vozidla (kupní cena či jiná náhrada) neposkytla žalobkyni ničeho, s odkazem na neplatnost smlouvy, ačkoliv Vozidlo převzala, užívá jej, má jej v držení.

7. Sporným (mimo prakticky všech ostatních skutečností, včetně doručení jednotlivých písemností) zůstalo především oprávnění žalobkyně k prodeji Vozidla žalované.

8. Soud má z provedených důkazů za prokázané, že předchozím vlastníkem Vozidla byl , jméno FO, , který jej následně přesunul z jeho dispozice (prokazuje kupní smlouva ze dne , datum, ; smlouva o směně vozidel ze dne , datum, ; kopie osvědčení o registraci vozidla). Mezi účastnicemi poté došlo k podpisu kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k Vozidlu na žalovanou. Na druhé straně se žalovaná zavázala k úhradě kupní ceny ve výši 265 000 Kč. Splatnost kupní ceny nebyla smlouvou stanovena. Žalobkyně potvrdila podpis této smlouvy z její strany. V záhlaví kupní smlouvy jsou jako strany uvedeny účastnice řízení (kupní smlouva ze dne , datum, na č. l. 29 soudního spisu; poskytnutí údajů z registru silničních vozidel). Splatnost předmětné kupní ceny (při prodeji Vozidla) nastala až na základě výzvy k úhradě kupní ceny ze dne , datum, , kterou si žalovaná osobně převzala dne 28. 12. 2023. V této výzvě byl uveden termín úhrady kupní ceny ve lhůtě deseti dnů od jejího doručení (výzva k úhradě kupní ceny ze dne 21. 12. 2023 včetně dodejky). Jelikož žalovaná odmítla uhradit kupní cenu, byla vyzvána žalobkyní opětovně k její úhradě (výzva k úhradě kupní ceny a zesplatnění ze dne 15. 1. 2024; reakce ze strany žalobkyně ze dne 13. 2. 2024 včetně doručenky datové zprávy; předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 a 12. 4. 2024, vč. potvrzení o doručení; mezi účastníky taktéž nesporné). Téhož dne, kdy byla účastnicemi podepisována předmětná kupní smlouva, tj. , datum, , uzavřel tentokrát p. , jméno FO, s žalovanou další kupní smlouvy, jejichž předmětem byla vozidla , název, RZ , SPZ, , název, RZ , SPZ, . Na základě těchto smluv se žalovaná měla zavázat k úhradě kupní ceny 150 000 Kč, resp. 365 000 Kč. V záhlaví těchto kupních smluv jsou jako strany uvedeni , jméno FO, a žalovaná. Tyto kupní smlouvy jsou po obsahové i grafické stránce totožné s předmětnou kupní smlouvou k Vozidlu (kupní smlouvy ze dne , datum, na č. l. 37 a 38 soudního spisu). Usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, , bylo zahájeno trestní stíhání proti , jméno FO, pro podezření ze spáchání , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , kterého se měl dopustit tam popsaným jednáním ve vztahu ke společnosti , právnická osoba, (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, ).

9. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že původní vlastník Vozidla, , jméno FO, , pozbyl vlastnické právo k Vozidlu. Toto vlastnické právo následně nabyla žalobkyně, která jej prostřednictvím kupní smlouvy převedla na žalovanou. Žalovaná se na druhé straně zavázala uhradit kupní cenu ve výši 265 000 Kč žalobkyni. Kupní cena se stala splatnou, nicméně žalovaná ani po opakovaných výzvách žalobkyni kupní cenu neuhradila. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

10. Dle § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

11. Dle § 1099 o. z. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

12. Dle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

13. Dle § 560 o. z. písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

14. Dle § 1100 odst. 1 o. z. převede-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám vlastnické právo k věci nezapsané ve veřejném seznamu, nabývá vlastnické právo osoba, které převodce vydal věc nejdříve. Není-li nikdo takový, nabývá vlastnické právo osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.

15. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

16. V dané věci soud došel k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 a násl. o. z., jejímž předmětem byl prodej výše specifikovaného osobního Vozidla. Žalobkyně předala Vozidlo žalované, a žalovaná jej převzala. Vozidlo do současné chvíle žalovaná užívá, aniž by za jeho pořízení (či užívání) něco uhradila žalobkyni. Mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva, v jejímž důsledku došlo k převodu vlastnického práva k Vozidlu na žalovanou v souladu s výše cit. ustanoveními o. z. Žalobkyně potvrdila, že podepisovala tuto kupní smlouvu a žalovaná uzavření kupní smlouvy z její strany nezpochybňovala. Toliko zpochybňovala oprávnění žalobkyně nakládat s Vozidlem jako vlastním, tedy jej i žalované převést – prodat. Z jejího pohledu tedy Vozidlo nabyla, je jejím vlastníkem, je oprávněna jej užívat, ale nezískala jej od žalobkyně, ale od , jméno FO, . Tomu případně také uhradí kupní cenu, ačkoliv ani to nepovažuje za jisté vzhledem k nastíněným trestním a insolvenčním řízením vedeným proti němu. S ohledem na zjištěné skutkové okolnosti, nepovažuje soud za bezpodmínečně nezbytné zjišťovat, jakým způsobem vlastnické právo k Vozidlu získala žalobkyně. Nicméně soud okolnosti nabytí vlastnického práva žalobkyní bez dalšího nepominul (viz níže). Podstatnější pro projednávanou věc však je, zda Vozidlo od žalobkyně získala žalovaná, a zda uhradila sjednanou (a splatnou) kupní cenu.

17. Ani existenci předložené směnné smlouvy tedy neshledává soud jako zcela zásadní pro řešení projednávané věci. Žalobkyně předložila kupní smlouvu od p. , jméno FO, . Dle názoru soudu není třeba přesně zjistit, jaký byl osud vozidla. Zda jej žalobkyně získala přímo od p. , jméno FO, , nebo přes p. , jméno FO, . Je totiž možné, že prostřednictvím směnné smlouvy přešlo vlastnické právo z p. , jméno FO, nejprve na p. , jméno FO, , ačkoliv žalovaná vyslovila pochybnost, že Vozidlo nabyl toliko p. , jméno FO, . Ten nicméně v konečném důsledku s pravděpodobností blížící se jistotě projevil vůli převést vozidlo na žalobkyni, resp. k tomu došlo na základě jejich vzájemných vztahů. Existence směně smlouvy a kupní smlouvy se s ohledem na zjištěné vzájemně nevylučují.

18. Vlastnické právo žalobkyně (v okamžiku před převodem na žalovanou) je možné dovodit i z údajů z registru silničních vozidel, v němž byla žalobkyně uvedena jako vlastník Vozidla. Samotný zápis v registru ani samotné provedení změny zápisu sice nemá vliv na převod vlastnického práva k silničnímu vozidlu (Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2017 sp. zn. , spisová značka, .), ale v tomto případě z něj je možno dovodit vůli p. , jméno FO, a žalobkyně, aby Vozidlo bylo v dané době právě ve vlastnictví žalobkyně. Rovněž z dalších předložených kupních smluv, které byly žalovanou podepsány téhož dne jako předmětná kupní smlouva, plyne vůle nakládat s tímto konkrétním Vozidlem žalobkyní. Byly totiž předloženy smlouvy, které s žalovanou podepsal tentokrát p. , jméno FO, . Jednalo se o vozidla , název, RZ , SPZ, , název, RZ , SPZ, , s nimiž evidentně jako s vlastními nakládal p. , jméno FO, . Naopak smlouvu k předmětnému Vozidlu podepisovala – a v záhlaví byla též označena – žalobkyně. Jak poukázala žalovaná obsahově i graficky obdobnou smlouvu. Ovšem liší se v subjektech smlouvy.

19. Zda došlo k převodu z p. , jméno FO, na žalobkyni přímo, či prostřednictvím p. , jméno FO, na věci de facto nic nemění. Jak si společně žalobkyně s p. , jméno FO, dohodli, že budou Vozidlo převádět, je pouze otázkou jejich vzájemného vztahu, když vůle projevená navenek je zcela zřejmá. Ostatně žalovaná svůj podpis na kupní smlouvě nezpochybňovala, a není zřejmé, proč tedy k podpisu přistoupila.

20. Zásadní je, že vlastnické právo na žalovanou převáděla žalobkyně. Žalovaná ani nesporovala uzavření předmětné kupní smlouvy ze své strany. Pouze uvedla, že kupní smlouvu, podle které měla žalobkyně prodat Vozidlo žalované, vyhotovil p. , jméno FO, a je prakticky totožná jako „další dvě“ kupní smlouvy. Tato skutečnost není pro danou věc absolutně podstatná, neboť je naprosto nerozhodné a nic neříkající, kdo je autorem příslušné smlouvy a jakou podobu jí vtiskne. Advokátem připravená kupní smlouva taktéž (jistě) nesvědčí o existenci vlastnického práva tohoto advokáta k věci, která je předmětem prodeje. , právnická osoba, kupní smlouvu plyne v kontextu dvou dalších kupních smluv jednoznačná vůle nakládat s Vozidlem v té době jako s vlastnictvím žalobkyně. Nikoliv p. , jméno FO, . Ačkoliv potenciálním autorem může být právě on.

21. Žalovaná vyjadřovala pochybnost, zda tuto smlouvu podepisovala žalobkyně. Sporovala tedy její podpis na dané listině, když žádala předložení jejího originálu. Žalobkyně nicméně při jednání výslovně potvrdila, že podepisovala smlouvu, jejímž předmětem byl převod jejího vlastnického práva k Vozidlu na žalovanou. Žalovaná uzavření kupní smlouvy s žalobkyní z její strany (ze strany žalované) nesporovala.

22. Mezi účastnicemi smlouva o převodu vlastnického práva k Vozidlu uzavřena byla. Žalovaná toliko sporovala předešlé vlastnické právo žalobkyně. Vzhledem k tomu, že soud má předcházející vlastnické právo žalobkyně za prokázané, neměl důvod k prověřování, zda k tomu došlo touto, či jinou kupní smlouvou, když je zřejmé, že žalovaná od žalobkyně Vozidlo nabyla, resp. mezi nimi byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem je/byl převod vlastnického práva k Vozidlu. Taková kupní smlouva, jejímž předmětem je Vozidlo, tedy movitá věc, by ostatně nemusela být uzavřena ani písemnou formou (§ 559 o. z., § 560 o. z.).

23. Další (navrhované) důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených (realizovaných) důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl učinit závěr o skutkovém stavu a ve věci rozhodnout. Další dokazování považuje soud za nadbytečné a provádění dalšího dokazování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti.

24. Soud provedl důkaz toliko prostými kopiemi listin, kteréžto je taktéž povinen hodnotit podle zásady volného hodnocení důkazů. Ust. § 132 o. s. ř. výslovně stanoví, že důkazy (tedy i listiny – bez ohledu na to, zda jejich originály či kopie) hodnotí soud podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti.

25. Neprováděl ani výslech žalované, která by měla popisovat zda, kdy a jakým způsobem měla být smlouva uzavřena. V tomto ohledu je podstatné, že žalovaná žádným způsobem nesporovala uzavření kupní smlouvy z její strany. Toliko namítala nedostatky oprávnění ze strany žalobkyně. Dále se pozastavovala nad pravosti podpisu žalobkyně, kterou však tato výslovně potvrdila. Upřesnění, jakým způsobem došlo k uzavření smlouvy, nepovažuje soud s ohledem na zjištění a sporovaný skutkový stav za podstatné. Stejně tak neprováděl alternativně navržený výslech žalobkyně, když tato (byť po předchozím váhání) potvrdila podpis kupní smlouvy z její strany (viz str. 5 protokolu o dnešním jednání). Za takové situace nepovažuje soud ani za hospodárné provádět dokazování znaleckým posudkem k rozptýlení jakýchkoliv pochybností v tomto směru. Přestože tato nastíněná skutečnost nebyla z objektivního hlediska prokázána absolutním způsobem, je soud přesvědčen o jejím prokázání v míře, že mu taková zjištění umožňují dostatečně kvalifikovaně učinit závěr o skutkovém stavu – nemá o něm rozumné pochybnosti. V případě p. , jméno FO, je podstatné, že Vozidlo z jeho dispozice směřovalo k žalobkyni, a to buď přímo nebo prostřednictvím p. , jméno FO, . Na výsledek projednávané věci nemá takové zjištění žádný vliv. Soud tedy nepovažoval za opodstatněné znalecky zkoumat, kterou či zda obě p. , jméno FO, podepsané smlouvy skutečně podepsal. Pro projednávanou věc to podstatné není, jak vysvětleno výše.

26. V konečném důsledku je nepochybné, že z p. , jméno FO, vlastnictví Vozidla „došlo“ až k žalobkyni (patrně prostřednictvím p. , jméno FO, ), která na základě řádné smlouvy Vozidlo převedla na žalovanou, oproti jejímu závazku k úhradě sjednané kupní ceny. Jelikož však žalovaná kupní cenu dosud neuhradila, ačkoliv byly splněny všechny podmínky, vč. její splatnosti, zavázal jí k této povinnosti soud. Nelze přehlédnout základní tezi projednávané věci, tedy, že žalovaná převzala Vozidlo, které užívá, ačkoliv dosud neuhradila jeho kupní cenu.

27. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně na základě výše uvedeného skutkového a právního závěru oprávněnou, zavázal soud žalovanou uhradit pohledávky žalobkyně, tedy 265 000 Kč.

28. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku, neboť splatnost nároku žalobkyně nastala ke dni 7. 1. 2024, tudíž žalovaná je od následujícího dne v prodlení.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 49 470 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 265 000 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 380 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

30. Soud neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela žalobkyni odměna a paušální náhrada hotových výdajů. Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. , Anonymizováno, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. , spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , spisová značka, ).

31. Opodstatněným soud neshledal přiznání náhrady za úkon označený jako „jednoduchá předžalobní výzva k plnění ze dne 21. 12. 2023.“ V prvé řadě se jedná o hmotněprávní úkon směřující ke vzniku splatnosti uplatňovaného nároku, který svojí povahou tedy není spojen s řízením jako takovým a jeho smyslem není zabránit potenciálnímu zahájení řízení samého. Za takový úkon bylo lze považovat až výzvu ze dne 12. 4. 2024. Nárok na náhradu odměny tedy v byl přiznán v rámci úkonu ze dne 12. 4. 2024 a nikoliv duplicitně za oba dva, jak uplatňovala žalobkyně.

32. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.