30 CO 174/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Petry Vogelové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení členství v bytovém družstvu a vlastnictví družstevního podílu, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č.j. 23 C 328/2009-437 ze dne 17. února 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č.j. 23 C 328/2009-437 ze dne 17. února 2021 se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelá [datum], byla ke dni [datum] členkou bytového družstva [ulice] bytové družstvo [anonymizována dvě slova] [obec], sídlem [adresa], [IČO], a výlučnou vlastnicí družstevního podílu v bytovém družstvu [ulice] bytové družstvo [anonymizována dvě slova] [obec], sídlem [adresa], [IČO], se kterým je spojen nájem družstevního bytu [číslo] o velikosti 2 + kk s příslušenstvím v 6. nadzemním podlaží domu [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec] (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 23 716 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta (výrok II) a státu na náhradu nákladů řízení částku 22 788,20 Kč v téže lhůtě. Vyhovující výrok ve věci samé soud prvního stupně odůvodnil zjištěním, že dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím ve stavebním bytovém družstvu dne [datum] uzavřela matka účastnic [jméno] [příjmení] jednající v [anonymizováno] poruše, z čehož dovodil při aplikaci § 38 odst. 2 zákona č. 60/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), závěr o absolutní neplatnosti učiněného právního úkonu.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Namítla nesprávnost skutkových zjištění soudu prvního stupně a z nich se odvíjející i nesprávný právní závěr ohledně neplatnosti právního úkonu učiněného [jméno] [příjmení] v podobě uzavření předmětné dohody. Soud prvního stupně podle názoru odvolatelky pochybil tím, že upřednostnil při hodnocení důkazů posudek znalkyně [příjmení] [příjmení], jenž ovšem byl v přímém rozporu se svědeckými výpověďmi osob, které v den podpisu smlouvy i v jiné dny byly s její matkou v denním kontaktu. Žalovaná měla za to, že z vedeného dokazování vyplývají dostatečné podklady pro skutkový závěr o tom, že v době podpisu příslušné dohody duševní stav jmenované umožňoval být si vědoma důsledků převodu členských práv v situaci, kdy měla dvě dcery, z nichž pouze jedna o ni (ve své domácnosti) pečovala. Rozhodnutí o převodu za takových okolností nepovažuje žalovaná za složité pro pochopení, a to ani z pohledu své matky, jež se navíc ve své předchozí profesi takovou problematikou i opakovaně zabývala. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá a že žalobkyně je povinna hradit náklady řízení.

3. Žalobkyně vyvracela opodstatněnost odvolání, majíc za správná jak skutková zjištění soudu prvního stupně, tak i jím učiněné právní hodnocení. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení při jednání dle § 212 a § 214 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Odvolání není důvodné.

5. Ze shodných tvrzení účastníků a důkazů provedených před soudem prvního stupně se podává, že [jméno] [příjmení], matka účastnic, byla členkou bytového družstva [ulice] bytové družstvo [anonymizována dvě slova] [obec], sídlem [adresa], [IČO], a výlučnou vlastnicí družstevního podílu v bytovém družstvu, s nímž byla spojena práva ke konkrétnímu družstevnímu bytu. Žaloba v podobě dané její změnou, k níž v průběhu řízení došlo, stála na názoru žalobkyně, že je neplatnou dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze dne [datum], uzavřená mezi matkou účastnic a žalovanou. Skutkově byl tento názor žalobkyně opřen o tehdejší [anonymizováno] stav [jméno] [příjmení], jenž v době po podpisu dohody vedl až k úplnému zbavení způsobilosti k právním úkonům jmenované rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 21 Nc 428/2011-74 ze dne 12. února 2012. Žalobkyně tvrdila, že zdravotní stav její matky byl již v době uzavření dohody takový, že představoval duševní poruchu, pro niž byla [jméno] [příjmení] k příslušnému právnímu úkonu neschopná. Žalovaná toto tvrzení žalobkyně popírala.

6. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že prokázání existence duševní poruchy by mělo důsledek v podobě absolutní neplatnosti právního úkonu (činěného ze strany [jméno] [příjmení] uzavíráním dohody o převodu členských práv a povinností). V poměrech této věci by to znamenalo přiznat důvodnost požadavku žalobkyně na určení, že vlastníkem družstevního podílu ke dni svého úmrtí dne [datum] byla její matka.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami: dohodou o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze dne [datum], sdělením Městské části [obec a číslo] ze dne 23. 8. 2011 ke sp. zn. 21 Nc 428/2011 o provedeném sociálním šetření, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 21 Nc 428/2011-74 ze dne 12. 2. 2012, který nabyl právní moci dne [datum], znaleckým posudkem vypracovaným dne [datum] pro potřeby zmíněného soudního řízení ve věci způsobilosti k právním úkonům matky účastnic znalcem [příjmení] [jméno] [jméno], CSc. Dále bylo vedeno dokazování výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] (advokáta ověřujícího podpisy účastníků písemné dohody), [jméno] [příjmení] (pracovnice centra sociálních služeb pečující dlouhodobě o [jméno] [příjmení]), Ing. [jméno] [příjmení] (vnuka [jméno] [příjmení]) a znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení].

8. V daném případě jde o žalobu na určení, že věc - družstevní podíl mající věcně obdobnou povahu jako podíl v obchodní korporaci, a tudíž věc ve smyslu práva, která spadá do sféry vlastnictví člena družstva (viz důvodová zpráva k § 595 zák. č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku účinnému od 1. 1. 2014), byla ke dni [datum] ve výlučném vlastnictví matky účastnic, nikoli tedy žalované, jež je na základě dohody o převodu z [datum] jako člen bytového družstva v současné době evidována.

9. Podle ustanovení § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Předpoklad žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), po procesní stránce spočívá tedy mimo jiné v tom, že účastníci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Ten je dán zejména v těch případech, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto dán jen tehdy, jestliže je takové určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobkyně nebo ohrožení jejího práva. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec (onen "pevný právní základ"), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. V tomto případě se k otázce existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení závazně vyslovil odvolací soud již v kasačním usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 30 Co 139/2015-230 ze dne 22. března 2017 a soud prvního stupně z jeho závěrů i z pokynů týkajících se potřeby druhu a rozsahu zkoumaných skutkových okolností nadále vycházel.

10. Skutkový stav zjistil soud prvního stupně v souladu s tím, co vyplývalo z předchozího kasačního usnesení odvolacího soudu, a to způsobem odpovídajícím příslušným procesním předpisům. Odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu při svém přezkumu vycházel.

11. Pro potřeby shrnutí skutkových zjištění soudu prvního stupně je možno z pohledu chronologie jednotlivých mezníků průběhu léčby [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] uvést, že v roce 2005 jmenovaná byla v nepravidelné ambulantní [anonymizováno] péči, ke zhoršení jejího stavu došlo dle názoru praktické lékařky na podzim roku 2008, od [datum] do [datum] byla jmenovaná [anonymizováno] ve specializovaném [anonymizováno] zařízení v [obec], od [datum] do [datum] se nacházela v péči LDN v [obec]. Ke dni [datum] [jméno] [příjmení] žila již po řadu měsíců v domácnosti žalované, na péči o ni se v té době podílela pravidelně rovněž sociální pracovnice.

12. Z posudku MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví [anonymizováno], ustanovené soudem prvního stupně v řízení za účelem zodpovězení otázky, zda [jméno] [příjmení] byla s ohledem na svůj zdravotní stav způsobilá uzavřít dne [datum] dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu včetně nájmu družstevního bytu, lze jako podstatné připomenout, že znalkyně měla k dispozici bohatou zdravotní dokumentaci [jméno] [příjmení] (a na její průběžné doplnění v průběhu řízení ze strany žalované bylo i reagováno zpracováním dodatku znaleckého posudku). Znalkyně podala dostatečné a přesvědčivé vysvětlení [anonymizováno] vědou získaných poznatků o manipulovatelnosti osob trpících středním až těžkým stupněm demence, výslovně a jednoznačně odmítla teorii„ světlých chvilek“ s odkazem na soudobé vědecké poznatky. Své závěry zdůvodnila a obhájila znalkyně při jednání soudu prvního stupně, kdy reagovala na dotazy přítomných stran.

13. Podle § 38 odst. 2 obč. zák. je neplatný právní úkon jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

14. Kvalita duševní poruchy v jednotlivém případě (přechodnost, trvalost, menší či větší závažnost, možnost či nemožnost ovlivnění jednání) je vždy věcí konkrétního objektivního posouzení.

15. Soud prvního stupně správně v poměrech posuzované věci odkázal na závěry formulované Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13 ze dne [datum], vztahující se k otázce důkazního standardu pro vyslovení neplatnosti právního úkonu.

16. Dle § 132 o.s.ř. hodnotí soud důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

17. Při hodnocení znaleckého posudku coby důkazu je soud do určité míry omezen tím, že znalecký posudek obsahuje odborné závěry, které si soud sám posoudit nemůže. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy na jedné straně vychází z obecné teorie hodnocení důkazu, na druhé straně je však pro soud nemožné a procesně nepřípustné hodnotit samotné odborné závěry znalce. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001 a ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, vycházející ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpj [číslo] zveřejněného pod číslem R 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, [číslo]) vyplývá:„ při hodnocení důkazů znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat …“. Podle názoru Ústavního soudu formulovaného v nálezu sp. zn. I. ÚS 49/06 ze dne [datum] při hodnocení důkazu znaleckým posudkem je třeba vzít v úvahu nejen jeho závěr, ale též celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce. I současná judikatura Nejvyššího soudu dovozuje, že soud je povinen při hodnocení znaleckého posudku jako důkazu posoudit, zda je řádně odůvodněn v souladu s pravidly logického myšlení a zda při vypracování jeho závěrů bylo v nálezu přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž je třeba se vypořádat (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 329/2010 ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5138/2014 ze dne 10. 3. 2015). Posudek, jenž je zpracován řádně, v souladu se zákonem, jehož závěry jsou založeny na dostatečném množství relevantních podkladů, srozumitelně a logicky zdůvodněny a podepřeny vhodně zvolenou odbornou metodou, má při hodnocení s dalšími výsledky provedeného dokazování značnou argumentační váhu. Tato skutečnost je ještě zřejmější v případě, kdy předmětem odborného zkoumání je otázka [anonymizováno] stavu člověka a jeho důsledků na jeho schopnosti a možnosti činit vlastní úsudek a jednání.

18. Pro rozhodnutí o žalobě bylo zásadním vyřešení otázky, zda [jméno] [příjmení] byla v den uzavření dohody o převodu k tomuto právnímu úkonu způsobilá. Soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování k otázce existence duševní poruchy na straně [jméno] [příjmení] v době podpisu dohody o převodu družstevního podílu. Dokazování bylo vedeno znalecky i svědecky k tomu, jak se zemřelá v rozhodné době chovala běžně v každodenním životě, jak se starala o své potřeby, jak hospodařila se svým majetkem, jak se chovala v různých životních situacích.

19. Pokud jde o konkrétní odvoláním činěné návrhy na doplnění dokazování, má odvolací soud má za to, že odborné závěry znalkyně specializované na daný obor, učiněné a prezentovaná způsobem naplňujícím požadavky na činnost znalce, by nemohly být vyvráceny ani dokazováním v podobě výslechu MUDr. [jméno] k problematice„ světlých chvilek“. Znalkyně [příjmení] tuto otázku dostatečně objasnila, navíc nijak z průběhu zjištěných událostí nevyplývá, že utváření vůle [jméno] [příjmení] v podobě rozhodnutí svá členská práva a povinnosti převést a projev této vůle formou podpisu smlouvy se mělo dít právě v okamžicích, v nichž se přechodně duševní stav jmenované (trpící dle znalce [příjmení] [jméno] již nejpozději v době [anonymizováno] v [obec] v závěru r. 2008 demencí ve střední až těžké formě) zlepšil natolik, aby byla schopna takového myšlenkového procesu, založeného výhradně na jejích vlastních pohnutkách, po vyhodnocení dopadu přijatého rozhodnutí v širším kontextu. Zvrátit podobu dosud zjištěného skutkového stavu by dle odvolacího soudu nebylo možné ani provedením svědeckého výslechu MUDr. [příjmení], neurologa, jenž v minulosti prováděl opakovaná vyšetření jmenované (dle znalkyně [příjmení] jde o vyšetření [právnická osoba],„ velmi orientační, pro zdravotní pojišťovny, se zaměřením na kognitivní funkce“), neboť se nejedná o lékaře – [anonymizováno], povolaného ke znalecké činnosti v oblasti posuzování duševního stavu pacientů.

20. Odvolací soud nepřisvědčil odvolacím námitkám žalované, vzneseným vůči postupu soudu prvního stupně při vyhodnocování váhy jednotlivých důkazních prostředků, jimiž bylo v daném případě vedeno dokazování, tj. upřednostnění znaleckého posudku MUDr. [příjmení] oproti výslechům svědků. I ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] vypracovaného v řízení o zbavení způsobilosti jmenované k právním úkonům v únoru 2012 nepochybně vyplývá závěr znalce o tom, že posuzovaná trpí těžkou demencí, jež u ní byla poprvé diagnostikována během hospitalizace v [obec], tj. v r. 2008. V řízení nebyla splněna zákonná podmínka pro zadání přezkumu znaleckého posudku vyplývající z § 127 odst. 2 o. s. ř. spočívající v tom, že k odstranění nejasností a neúplností nevedlo vysvětlení znalce při jeho výslechu; soud prvního stupně proto nepochybil, když revizní znalecký posudek nezadal (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 ze dne 24. 4. 2012). Soud prvního stupně svá skutková zjištění vyhodnotil v kontextu zjištěných relevantních souvislostí a nepochybil, když při svých závěrech o vlivu duševní poruchy na schopnost [jméno] [příjmení] učinit platně konkrétní právní úkon přihlédl primárně k tomu, co se podávalo ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení].

21. Odvolací soud dále s ohledem na tvrzení uplatňovaná v rámci procesní obrany žalované (že o matku pečovala pouze ona, na rozdíl od žalobkyně) považuje za vhodné zdůraznit, že absolutní neplatnost právního úkonu je objektivně nastalým důsledkem skutečnosti, že jednající osoba tak činí v duševní poruše, činící ji k tomuto neschopnou. Nemůže se proto v žádné podobě při posuzování důvodnosti žaloby na určení vlastnictví uplatnit kritérium dobrých mravů ve smyslu § 3 obč. zák.

22. Odvolací soud, jenž přezkoumal správnost postupu soudu prvního stupně při vedení dokazování a vyhodnocování jeho výsledků, včetně shodných skutkových tvrzení účastníků, závěry soudu prvního stupně o zjištěném skutkovém stavu sdílí. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně osvětlil, jaká skutková zjištění po provedeném dokazování učinil, rovněž rozvedl, k jakým právním závěrům při aplikaci příslušných hmotněprávních ustanovení zákona dospěl. Soud prvního stupně se vypořádal po skutkové i právní stránce se všemi z hlediska hmotněprávní úpravy relevantními zjištěními. Odvolací soud se i s právním hodnocením věci učiněným soudem prvního stupně ztotožňuje a na odůvodnění obsažené v odvoláním napadeném rozsudku v příslušném rozsahu pro stručnost v dalším odkazuje.

23. Odvolacímu přezkumu byly podrobeny i výroky II a III o náhradě nákladů prvoinstančního řízení žalobkyni a státu. Byly shledány správnými, odpovídajícím ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř. Výše nákladů přiznaných žalobkyni, vynaložených na právní zastoupení, je opřena o právní úpravu zakotvenou ve vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

24. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. v celém rozsahu potvrdil.

25. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení, a to dle zásady procesního úspěchu ve věci, zakotvené v § 142 o. s. ř. Na nákladech odvolacího řízení, v němž procesně úspěšná žalobkyně byla rovněž zastoupena advokátem, jí byla v částkách dle advokátního tarifu přiznána náhrada za dva úkony právní služby po 2 500 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g/ a k/) a dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4). Advokát doložil, že je plátcem DPH, proto ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. mezi náklady řízení náleží rovněž částka 1 176 Kč coby náhrada DPH v sazbě 21 %. Celkovou částku 6 776 Kč bylo žalované uloženo zaplatit k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).