30 CO 175/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 16 861,09 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 396/2018-273 ze dne 21. července 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 396/2018-273 ze dne 21. července 2021 se mění tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 20 018,50 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 16 861,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3 579,09 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 13 282 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 36 574 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III vylovil, že se žalobkyni vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 534 Kč.

2. Žalobou bylo původně požadováno zaplacení 30 673 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dluží za vyúčtované služby za rok 2015 částku 13 282 Kč (spotřeba vodného a stočného) a na zálohách na správu domu a na správní činnost částku 17 391 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby bylo dne datum řízení zastaveno co do částky 13 811,91 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně upravila v rámci svého tvrzení důvod dluhu tak, že je představován skutečnými náklady na správu domu ve výši 3 051,76 Kč a na správní činnost 527,33 Kč. Soud prvního stupně tak projednával věc, jejímž předmětem byly nároky: 1) Náklady na správní činnost za období od června 2015 do prosince 2015, které představovaly na dům částku 1 582 Kč, na žalovanou připadá částka 527,33 Kč (po vydělení třemi, neboť v domě jsou 3 bytové jednotky), 2) náklady na správu domu, které činily pro celý dům 6 913,83 Kč, podíl žalované je 3 051,76 Kč. Jednotlivé položky nákladů na správu domu představuje přitom pojištění domu na rok 2015 ve výši 4 106 Kč, náklad na provedenou revizi elektřiny v domě ve výši 1 800 Kč a spotřebovaná elektřina ve společných částech domu ve výši 1 007,83 Kč, 3) podíl žalované za vynaložené vodné a stočné, jež bylo vyúčtováno pro celý dům ve výši 31 082 Kč, přitom celková spotřeba za rok 2015 dle odečtu měřidel představuje dluh žalované ve výši 13 282 Kč. Ohledně tohoto třetího žalobního požadavku bylo v řízení zjištěno, že ve smluvním vztahu s dodavatelem vody právnická osoba byla žalovaná, která také dodavatelskou fakturu proplatila z účtu vedeného na její jméno, na němž se nacházely platby (zálohy) od vlastníků bytových jednotek v domě v celkové výši 30 500 Kč. Žalobkyně daňový doklad (fakturu) od vodáren zahrnula coby podklad pro vyúčtovanou spotřebu ve vztahu k jednotlivým vlastníkům bytových jednotek. Soud prvního stupně po provedení poměrně rozsáhlého dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně k provedenému vyúčtování žalobních položek doplnila v řízení veškeré potřebné dokumenty, jež jsou jeho podkladem (dokladují dílčí nároky žaloby), proto žalobě jako důvodné zcela vyhověl. Úspěšné žalobkyni ve sporu přiznal pak právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalovaná. Namítá, že v průběhu řízení opakovaně poukazovala na to, že daná žaloba ve svých požadavcích neobjasnila, co je jejich důvodným základem. Žalobkyně se podle žalované v roce 2015 pasovala do role samozvaného správce, jenž v řízení neprokázal, že by vynaložil jakýkoliv náklad na bytový dům. Naopak příslušné platby hradila sama žalovaná za celý dům, a není jí proto pochopitelné, proč je má duplicitně vracet žalobkyni. Společný účet (vedený na žalovanou), vyvstalý z dosavadního způsobu hospodaření bytového domu, vykazoval přitom přeplatky. Vyúčtování, které bylo žalované předloženo, postrádá nezbytné náležitosti vyúčtování, a také neplyne ze správně stanoveného podílu na společných částech domu.

4. Odvolací soud při jednání dle § 214 odst. 1 o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání. Doplnění důkazního řízení v intencích odpovídajících právní úpravě odvolacího řízení nebylo zapotřebí. Odvolání žalované bylo shledáno opodstatněným, byť z jiných, než žalovanou namítaných důvodů.

5. Podle ustanovení § 1180 odst. 1 občanského zákoníku, vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Podle odst. 2 tohoto ustanovení příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.

6. Je nespornou skutečností, že žalovaná podle prohlášení spoluvlastníka vlastnila v domě ulice a číslo, obec a číslo, bytovou jednotku číslo s podílem na společných částech domu číslo (44,14 %). Kupní smlouvou ze dne datum převedla žalovaná vlastnictví bytové jednotky na jméno příjmení a jméno příjmení (s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni datum).

7. Zákonný přechod dluhu souvisejícího se správou domu a pozemku a plněními spojenými s užíváním bytu (změna v osobě dlužníka) je zakotven úpravou ustanovení § 1186 občanského zákoníku, a to ve znění novely provedené zákonem č. 163/2020 Sb., účinné od 1. 7. 2020; okamžikem rozhodným pro aplikaci tohoto ustanovení je okamžik převodu bytové jednotky.

8. Podle ustanovení § 1186 odst. 1 občanského zákoníku při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost vypořádat příspěvky na správu domu a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. Podle odst. 2 ustanovení při převodu vlastnického práva k jednotce přecházejí s jednotkou na nabyvatele dluhy převodce vůči osobě odpovědné za správu domu na příspěvcích na správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu a zálohách na tato plnění, měl-li je a mohl-li je nabyvatel zjistit. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobně odpovědné za správu domu. Podle odst. 3 ustanovení, převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké má dluhy podle odstavce 2, popř. že takové dluhy nejsou; potvrzení vydá nabyvateli se souhlasem převodce také osoba odpovědná za správu domu. Má se za to, že nabyvatel nemohl tyto dluhy zjistit, pokud je nemohl zjistit z potvrzení osoby odpovědné za správu domu nebo nevydala-li tato osoba potvrzení bez zbytečného odkladu, ač o něj byla požádána.

9. Soud prvního stupně vydal přezkoumávaný rozsudek v době poté, co bylo již vlastnictví k bytové jednotce převedeno žalovanou na třetí osoby, přesto otázku případného přechodu dluhů na nabyvatele bytové jednotky ponechal stranou. Vzhledem k tomu, že aplikace ustanovení § 1186 občanského zákoníku dopadá na to, zda je v řízení dána věcná pasivní legitimace žalované, musí být tato otázka vyřešena soudem ex offo.

10. Žalovaná v rámci projednání věci před odvolacím soudem uvedla, že před prodejem bytové jednotky upozornila kupující na vymáhaný dluh s tím komentářem, že ona sama jeho existenci neuznává. Poznámku o dluhu vložily strany kupní smlouvy již do smlouvy rezervační. Žalovaná předložila kupujícím také danou žalobu a informovala je o průběhu řízení (poskytla jim záznam protokolu o jednání před soudem prvního stupně). S jejím souhlasem kupující pak jednali přímo se správcem, vedeni snahou dluh uhradit. Tyto skutečnosti žalobkyně u odvolacího jednání nepopřela a sdělila, že nabyvatelé byli skutečně s dluhem seznámeni. příjmení příjmení správce opakovaně žádal o vydání potvrzení, to však správce neposkytl s tím, že k tomu nemá souhlas žalované. Žalobkyně neměla jasný názor na to, kdo má být odpovědným subjektem za úhradu dluhu, proto nechala vyřešení záležitosti na jednání mezi kupujícími a stávajícími vlastníky bytových jednotek; žalobkyně má vědomost o tom, že jednání vyústilo v nějaký zápis, vymáhaný dluh však nebyl dosud splněn.

11. Přechod dluhu souvisejícího s bytovou jednotkou tak, jak jej zakotvuje dříve citované ustanovení § 1186 občanského zákoníku, stojí obecně na zásadě, že dluhy přecházejí na nabyvatele bytové jednotky. příjmení se tak stalo, ukládá norma stávajícímu vlastníku povinnost doložit nabyvateli, jaké dluhy související se správou domu a užíváním bytu na něho dnem nabytí účinnosti smlouvy přejdou. Nutno podotknout, že potvrzení o výši dluhů vlastníka jednotky je poměrně novým institutem, jehož výklad nelze podpořit ustálenou judikaturou vyšších soudů. Lze však dle názoru odvolacího soudu vyslovit, že daná právní úprava je postavena na myšlence zjednodušení pozice správce, reálné možnosti vydobytí dluhu po novém vlastníku bytové jednotky (tak, aby před negativními následky nezaplaceného dluhu byli pokud možno stávající vlastníci uchráněni). Odstavec 2 ustanovení § 1186 občanského zákoníku hovoří o přechodu dluhů tehdy, pokud nový vlastník měl a mohl tyto dluhy zjistit. V odstavci 3 je pak stanovena vyvratitelná právní domněnka tak, že nabyvatel nemohl dluhy zjistit, pokud je nemohl zjistit z„ potvrzení osoby odpovědné za správu domu“.

12. Předestřené úvahy vedou odvolací soud k přesvědčení, že v poměrech zkoumaného případu lze dospět k závěru o tom, že dluh (v podobě žalobních požadavků) přešel na nové vlastníky bytové jednotky, jimž tak vznikla povinnost k jeho úhradě. V daném řízení by proto měli vystupovat na žalované straně. Bylo sice zjištěno, že„ potvrzení“ o dluhu nabyvatele jednotky neobdrželi, avšak účelu tohoto potvrzení bylo dosaženo. Před převodem bytové jednotky se nabyvatelům dostala informace o vymáhaném dluhu po žalované; poznatky o jeho výši a základu (důvodu) získali (budoucí) nabyvatelé z obsahu předmětné žaloby (jejímž autorem je správce domu), z průběhu jejího projednávání u soudu a ze sdělení poskytnutého žalovanou i žalobkyní. Protože tedy existovaly takové zdroje vědomosti nabyvatelů o dluhu, lze dospět k závěru o tom, že došlo ke změně v osobě dlužníka (dlužníků). Takový závěr dle odvolacího soudu reflektuje specifické okolnosti případu, v jejichž světle by byl ryze formalistickým opačný závěr soudu, postavený na skutečnosti, že žalovaným nebylo předloženo přímo„ potvrzení o dluhu“. Obdobný náhled v otázce přechodu dluhu měl i Nejvyšší soud podle jeho rozsudku sp. zn. 26 Cdo 774/2019 ze dne 28. 7. 2020 v řízení, v němž vystavení potvrzení nebylo zjištěno, avšak vědomost o dluhu se (dostatečně) podávala z obsahu kupní smlouvy o převodu bytové jednotky.

13. Žalobkyně nemůže s úspěchem v řízení vymáhat předmětnou pohledávku proti žalované ani z titulu ručitelství. Před odvolacím soudem žalobkyně připustila, že nabyvatele jednotky k úhradě daného dluhu nevyzývala. Podle ustanovení § 2021 odst. 1 občanského zákoníku„ má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní“. Při projednání dané věci nevyšla přitom najevo žádná skutečnost, která by mohla představovat důvod, pro nějž by i bez výzvy k plnění nastoupila odpovědnost žalované coby ručitelky.

14. Protože žalované nesvědčí ve sporu pasivní legitimace (podle hmotného práva není nositelem tvrzené povinnosti), není žaloba po právu a musí být zamítnuta. Odvolací soud přistoupil tedy ke změně rozsudku, a to postupem podle § 220 odst. 1 o.s.ř.

15. Změní-li odvolací soud rozsudek, rozhodne též o nákladech řízení vzniklých před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaná, jež byla v řízení plně procesně úspěšnou stranou, má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 v návaznosti na § 224 odst. 1 o.s.ř. K vynaložení nákladů žalovanou došlo v souvislosti s jejím právním zastoupením. Žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení, jenž byl zplnomocněn zastupovat ji v době od datum do datum. V odvolacím řízení byla pak od datum zastoupena advokátkou JUDr. jméno příjmení. Advokát dle obsahu spisu provedl v prvním stupni řízení 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, podání odporu proti platebnímu rozkazu, účast při jednání soudu ve dnech datum a datum – toto jednání přesáhlo 2 hodiny, písemné vyjádření ve věci k výzvě soudu ze dne datum). Advokátovi tak náleží mimosmluvní odměna za 6 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) v hodnotě úkonu 1 780 Kč. Odměna advokáta za 6 úkonů právní služby představuje celkovou částku 15 101 Kč; ta zahrnuje i náhradu výdajů dle § 13 AT (6 x 300 Kč) spolu s náhradou 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2 621 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Dále byla (v té době již právně nezastoupené) žalované přiznána paušální náhrada ve výši 300 Kč za účast při jednání soudu prvního stupně dne datum Celkem vzniklo žalované právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení ve výši 15 401 Kč.

16. Je zapotřebí doplnit, že žalovaná požadovala na nákladech řízení náhradu za dalších 14 úkonů za nahlížení do spisu, účast u mediátora, podání činěná samotnou žalobkyní. Odvolací soud tyto úkony nepovažuje za oprávněné, účelně vynaložené (tak, aby jejich náhrada mohla jít k tíži druhé procesní strany). Ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. spolu s § 1, § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. upravují paušální náhradu ve výši 300 Kč, jež náleží (pouze) účastníku v řízení nezastoupenému advokátem. Pokud žalovaná účtovala odměnu za úkony advokáta v podobě„ informace soudu o jednání s mediátorkou, žádosti o zaslání části soudního spisu, jednání žalované s advokátem ve věci výzvy soudu – jednání a nahlížení do spisu, ukončení zastoupení a předání spisu žalované advokátem“, pak účelnost takto vynaložených nákladů podle odvolacího soudu není dána. Nutno uvést, že soudní a mediační řízení mají zcela odlišný charakter a vychází z odlišných metod a postupů; jinou by mohla být například situace, kdy je dosaženo mediační dohody následně schválené soudem v podobě smíru. S dalšími, žalovanou specifikovanými úkony, právní úprava advokátního tarifu mimosmluvní odměnu nespojuje (§ 11 odst. 1, § 11 odst. 3 AT).

17. Podle stejného principu (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.) bylo žalované přiznáno právo na náhradu nákladů, které vynaložila ve fázi odvolacího řízení. příjmení nezastoupená účastnice podala žalovaná odvolání, za což jí náleží náhrada 300 Kč. Advokátka žalované v odvolacím řízení učinila 1 úkon právní služby účastí u jednání dne datum, přísluší jí tak odměna ve výši 2 517 Kč (sazba úkonu 1 780 Kč, režijní paušál 300 Kč, náhrada DPH 437 Kč). Přiznána byla dále náhrada jízdného v částce 737,50 Kč; advokátka cestovala k jednání na trase obec – obec a zpět při vzdálenosti 220 km, použitím motorového vozidla anonymizována tři slova registrační značka průměrné spotřeby dle technického průkazu 5,4 litrů číslo km, při ceně benzinu 37,10 Kč/litr. Cestovné tvoří sice částku 1 475 Kč, odvolací soud však přiznal náhradu v poloviční výši, neboť advokátka cestovala týž den 28 číslo) k dalšímu jednání odvolacího soudu, vedeného pod sp. zn. 30 Co 88/2021. K cestovnému se připínající náhrada za promeškaný čas spolu s náhradou DPH představuje částku 363 Kč (6 půlhodin po 100 Kč, navýšení o DPH, děleno dvěma). Na soudním poplatku za podané odvolání vynaložila žalovaná částku 1 000 Kč. Žalobkyni byla tak uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení před odvolacím soudem v celkové výši 4 617,50 Kč Lhůta ke splnění náhradové povinnosti byla určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., povinnost je třeba splnit k rukám právní zástupkyně žalované v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.).