30 Co 221/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Ivany Štěpánové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 36 446,04 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 48 C 87/2025-42 ze dne 21. května 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení 1 641,14 Kč mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 641,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 641,14 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení, se napadený rozsudek potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 991 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménemIV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 25 839 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 839 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 607,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 161 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75% ročně z částky 30 000 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení v částce 3 263,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o nárocích žalobkyně plynoucích ze „smlouvy o zápůjčce“ č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyni žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše 30 000 Kč, který se žalovaný spolu s poplatkem zavázal hradit zpět minimálními měsíčními splátkami dle čerpané jistiny, žalovaný však doposud uhradil pouze 4 161 Kč. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s původním věřitelem, společností , právnická osoba, , smlouvu o postoupení pohledávky, čímž na žalobkyni přešly nároky vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň mu byla doručena předžalobní výzva k úhradě žalobkyní požadované částky. Konkrétně se pak žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 446,04 Kč tvořené nevrácenou jistinou ve výši 30 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč a smluvním kapitalizovaným úrokem ke dni zesplatnění ve výši 5 546,04 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 29,97 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení od zesplatnění do zaplacení.

3. Okresní soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru do výše 30 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal jistinu „zápůjčky“ vrátit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši dle čerpané jistiny. Na smlouvu aplikoval úpravu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), která se vztahuje k zápůjčce. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru a tabulky umoření pak uzavřel, že žalovaný se dostal se splácením do prodlení, když celkem vyčerpal částku 30 000 Kč a uhradil do 18. 2. 2024 pouze částku 4 161 Kč. Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni. Okresní soud shledal „smlouvu o zápůjčce“ jako celek absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), neboť právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému nesplnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí nezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Tento závěr okresní soud odůvodnil poukazem na skutečnost, že příjmy žalovaného tvořila toliko sociální dávka a půjčky od jiných subjektů, nemohla tak právní předchůdkyně žalobkyně postupovat s odbornou péči, když žalovanému za situace, kdy nesplatil předchozí úvěry v poměrné velké výši, poskytla úvěr další. Žalovaný jakožto spotřebitel má tak povinnost vrátit žalobkyni toliko jistinu dluhu, nikoliv požadované poplatky a obchodní úroky. Okresní soud proto žalobě vyhověl pouze částečně a žalobkyni přiznal toliko právo na zaplacení dosud nesplacené části jistiny ve výši 25 839 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Žalobkyni přiznaná částka představuje dle okresního soudu rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 30 000 Kč a částkou uhrazenou žalovaným v celkové výši 4 161 Kč. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná v rozsahu 70,9 %, žalobkyni tak byla přiznána náhrada nákladů v poměru 41,8 % k jejich celkové výši, konkrétně 3 263,03 Kč.

4. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalobkyně, přičemž její odvolání směřuje pouze proti části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení 1 641,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 19. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně v odvolání rozporuje závěr okresního soudu, že žalovaný vyčerpal celkem částku 30 000 Kč. Z denní historie čerpání úvěru, která byla soudu zaslána již jako příloha žaloby, totiž plyne, že žalovaný vyčerpal celkem částku 31 664,14 Kč a zaplatil celkem částku 4 161 Kč. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru byl totiž toliko sjednán limit čerpání ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný v průběhu čerpání částečně na úvěr hradil, mohl tak čerpat do celkového limitu 30 000 Kč opakovaně. Zároveň žalobkyně v odvolání výslovně uvedla, že ničeho nenamítá proti závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Dle žalobkyně tak má celkové bezdůvodné obohacení žalovaného činit 27 480,14 Kč (tj. 31 641,14 Kč – 4 161 Kč), navrhuje proto, aby odvolací soud napadenou část výroku II změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 641,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 641,14 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil, jednání odvolacího soudu se neúčastnil a po celou dobu zůstal zcela pasivní.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že jsou zde důvody zčásti pro změnu napadené části výroku II rozsudku okresního soudu a z části důvody pro jeho potvrzení. Učinil tak v souladu s § 214 odst. 1 o. s. ř. při jednání, které se konalo dle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, která se z jednání před odvolacím soudem omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Při jednání odvolací soud přistoupil k částečnému zopakování dokazování listinami v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř., konkrétně smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a potvrzeními o provedených transakcích (č. l. 31-36).

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, plyne, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru s možností opakovaného čerpání až do výše „pevně stanoveného stropu“ ve výši 30 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby, jejichž výše mu bude sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, a to vždy do doby, dokud žalovaný neuhradí celou dlužnou částku. Ve smlouvě je dále uveden běžný bankovní účet žalovaného (č. , č. účtu, ), na který, na základě žádosti žalovaného o čerpání úvěru, měla být zaslána požadovaná částka.

8. Z potvrzení o provedených transakcích (č. l. 31-36) vyplývá, že na výše uvedený bankovní účet žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně postupně zaslány od 14. 8. 2023 do 13. 10. 2023 částky 7 000 Kč, 4 600 Kč, 7 360 Kč, 2 210 Kč, 3 540 Kč, 1 060 Kč, 1 700 Kč, 1 020 Kč, 1 510 Kč, 839,52 Kč a 801,62 Kč. Celkově tak žalovaný čerpal v rámci úvěru částku 31 641,14 Kč.

9. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 2993 věty prvé o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Pokud jde o právní hodnocení, je třeba uvést, že okresní soud nesprávně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o zápůjčce. V dané věci se totiž nejedná o zápůjčku jakožto reálný kontrakt, který ke svému platnému vzniku vyžaduje skutečné předání předmětu smlouvy (tj. přenechání zastupitelné věci), nýbrž se jedná o smlouvu o úvěru, která je kontraktem konsenzuálním, vyžadujícím ke svému vzniku pouze dohodu stran. Na výše specifikovanou smlouvu je tak třeba aplikovat úpravu § 2395 a násl. o. z. Správně pak již okresní soud s ohledem na povahu účastníků podřadil závazkový vztah vzniklý z této smlouvy (vedle o. z.) také pod režim zákona o spotřebitelském úvěru. Nesprávně však v případě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vycházel z jeho znění účinného do 28. 5. 2022, neboť k uzavření spotřebitelského úvěru v dané věci došlo již za účinnosti nového a dosud účinného znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb.), které již výslovně upravuje následek nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.

14. Se závěrem okresního soudu, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, porušila povinnost dostatečně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná, se odvolací soud ztotožňuje. Tento závěr pak žalobkyně ani nijak nerozporuje, což výslovně uvedla ve svém odvolání. Lze třeba jen poznamenat, že sankce v podobě absolutní neplatnosti v daném případě vyplývá ze samotného textového znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze strany žalobkyně tak bylo plněno bez právního důvodu, neboť právní důvod v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru absentuje, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Na tento případ bezdůvodného obohacení pak dopadá speciální úprava v § 87 odst. 1 větě třetí zákona o spotřebitelském úvěru, která ukládá spotřebiteli povinnost poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem.

15. Závěr okresního soudu ohledně výše bezdůvodného obohacení však v dané věci s ohledem na žalobkyní tvrzené a prokazované skutečnosti neobstojí. Správně okresní soud uzavřel, že žalovaný uhradil na čerpaný úvěr pouze 4 161 Kč, nesprávný je však jeho závěr, že žalovaný čerpal celkem částku 30 000 Kč.

16. Žalobkyně podáním ze dne 9. 4. 2025, tedy ještě před konáním prvního jednání ve věci, doplnila svá skutková tvrzení v tom smyslu, že žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 31 641,14 Kč s tím, že částka 30 000 Kč představuje pouze výši limitu spotřebitelského úvěru. Skutková tvrzení ohledně čerpání částky 31 641,14 Kč žalobkyně doložila potvrzeními o provedených transakcích, které byly přílohou podání ze dne 9. 4. 2025, jímž byla žaloba doplněna, a které označila jako důkaz k prokázání svých tvrzení. Přestože okresní soud, jak plyne z protokolu o jednání, tyto listiny k důkazu provedl, učinil z nich nesprávné skutkové zjištění o celkové výši žalovaným čerpaných finančních prostředků a na tomto základě pak dospěl i k nesprávné výši bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo. Z uvedených potvrzení totiž plyne, jak je uvedeno shora (viz odst. 8.), že žalovaným bylo skutečně čerpáno celkem 31 641,14 Kč, jak žalobkyně tvrdila. Je tak třeba uzavřít, že výše nesplacené jistiny (tj. výše bezdůvodného obohacení) v dané věci činí celkem 27 480,14 Kč (tj. 31 641,14 Kč – 4 161 Kč), nikoliv 25 839 Kč, jak uzavřel okresní soud. Je proto důvodná odvolací námitka, že žalobkyně má právo na zaplacení dalších 1 641,14 Kč představujících rozdíl mezi částkou 27 480,14 Kč a částkou 25 839 Kč přiznanou okresním soudem.

17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení 1 641,14 Kč, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 641,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.

18. Co se týče žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, pak je třeba zdůraznit, že důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost žalovaného spotřebitele vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalovaného, resp. splatnost jeho závazku, není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), jak plyne např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud dále dovodil, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu speciality k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení a upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem je při akcentaci ochrany spotřebitele vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy tak, že spotřebiteli je při neexistenci dohody účastníků určena nová doba splatnosti pro vrácení jistiny, přičemž je zároveň postihován poskytovatel spotřebitelského úvěru, který zapříčinil nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žadatele neplatnost smlouvy, tím, že nezíská smluvní úroky a poplatky a jistinu obdrží právě až v nové době splatnosti. K určení „přiměřené doby“ soudem pak může dojít nejen na návrh některého z účastníků v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, případně vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Spor zde přitom není pouze v případě, že je uzavřena dohoda účastníků o splatnosti. Není-li takové dohody, soud je vždy povinen nově vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy, a tedy určit dobu splatnosti bez ohledu na to, zda byl podán návrh účastníka dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru či nikoliv.

19. Jestliže tedy v daném případě splatnost dluhu žalovaného není vázána na výzvu věřitele a zároveň zde absentuje dohoda účastníků o splatnosti dluhu a splatnost dluhu dosud nenastala ani na základě rozhodnutí soudu, neboť teprve tímto rozhodnutím odvolacího soudu je žalovanému určena nová doba splatnosti pro vrácení části jistiny ve výši 1 641,14 Kč, nemohlo vzniknout žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení z této částky.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek v části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 641,14 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení.

21. Protože odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, musel dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnout i o nákladech řízení před okresním soudem. O těch bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení ve větší části úspěšná (při posuzování úspěchu účastníků ve věci je nutné vycházet nejen z žalované jistiny, ale i z veškerého příslušenství, které bylo předmětem řízení, a to ke dni rozhodnutí okresního soudu). Celková žalobkyní požadovaná částka činila ke dni rozhodnutí okresního soudu 53 514,74 Kč (jistina ve výši 30 000 Kč, poplatek ve výši 900 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 29,97 % ročně z částky 30 000 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 900 Kč, obojí za dobu od 19. 2. 2024 do 21. 5. 2025), přičemž žalobkyni byla ke dni rozhodnutí okresního soudu přiznána částka 30 612,29 Kč (25 839 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 19. 2. 2024 do 21. 5. 2025). Žalobkyně tak byla úspěšná pouze v rozsahu 57 %, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 14 % (rozdíl mezi 57 % a 43 %). Náklady žalobkyně tvoří mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b a. t., ve zněním účinném do 31. 12. 2024 (předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, žaloba včetně jejího doplnění) a k těmto třem úkonům příslušné paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024. Dále žalobkyni náleží mimosmluvní odměna za účast na jednání dle § 7 bod 5 a. t. ve výši 2 580 Kč a náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z přiznané odměny a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 1 014 Kč (21 % z částky 4 830 Kč) a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 236 Kč. Celkově tak náklady žalobkyně před okresním soudem činí 7 080 Kč, přičemž na náhradě těchto nákladů náleží žalobkyni dle procesního úspěchu částka 991 Kč (14 % z 7 080 Kč).

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla ke dni rozhodnutí odvolacího soudu částka 2 078,28 Kč (1 641,14 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 19. 2. 2024 do 9. 12. 2025). Žalobkyni byla odvolacím soudem přiznána částka 1 641,14 Kč, tudíž byla žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná ze 79 %, a proto jí náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu 58 % (rozdíl 79 % a 21 %). Náklady žalobkyně v odvolacím řízení pak tvoří mimosmluvní odměna za podané odvolání ve výši 1 000 Kč dle § 7 bod 3 a. t. (tarifní hodnota 1 641,14 Kč), k tomu náležející náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalobkyně povinen z přiznané odměny a náhrad odvést dle zákona o dani z přidané hodnoty, ve výši 304,50 Kč (21 % z částky 1 450 Kč). Náklady odvolacího řízení dále tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celkově tak náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 2 754,50 Kč, přičemž na náhradě těchto nákladů náleží žalobkyni dle procesního úspěchu částka 1 598 Kč (58 % z 2754,50 Kč).

23. O místě a lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo odvolacím soudem rozhodnuto v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř.