48 C 87/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 36 446,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 839 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 839 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 10 607,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 161 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 263,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení shora uvedené částky s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, . Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr do výše 30 000 Kč, který se zavázal hradit spolu s poplatkem předchůdkyni žalobkyně zpět minimálními měsíčními splátkami dle čerpané jistiny. Žalovaný dosud uhradil pouze 4 161 Kč. Pohledávka v žalovaného výši 36 446,04 je tvořena zapůjčenou a nevrácenou jistinou ve výši 30 000 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 900 Kč, kapitalizovaným úrokem do zesplatnění ve výši 5 546,04 Kč, úroky ve výši 29,97 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení a úroky z prodlení. Dne , datum, uzavřel původní věřitel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl bez jeho přítomnosti (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř.).

3. Vzhledem k pasivitě žalovaného soud provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní: Ke svým poměrům žalovaný doložil výpis z účtu č. , č. účtu, za měsíce červen a červenec 2023 z něhož vyplývá, že hospodaří bez úspor, jeho příjmy se rovnají jeho výdajům. Příjmy žalovaného ale v těchto měsících byly tvořeny sociálními dávkami a půjčkami od , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , právnická osoba, , nevyplývá z výpisu, že by pobíral mzdu. Jenom za měsíc červenec žalovaný čerpal úvěry od jiných poskytovatelů minimálně ve výši 56 000 Kč, přesto mu byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut další úvěr Ze smlouvy č. , hodnota, a tabulky umoření, soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 30 000 Kč a uhradil částku 4 161 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou a oznámení o postoupení dluhu soud zjistil, že původní věřitel, společnost , Anonymizováno, ., postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

4. Na základě shora uvedeného má soud za prokázaný tento skutkový stav: společnost , Anonymizováno, s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru do výše 30 000 Kč, tuto částku žalovaný vyčerpal. Žalovaný se zavázal jistinu zápůjčky vrátit spolu s úrokem 9 735,98 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši dle čerpané jistiny, dostal se však se splácením do prodlení, když uhradil do 18. 2. 2024 pouze částku 4 161 Kč. Pohledávka za žalovaným byl na základě smlouvy postoupena na žalobkyni.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy, a to z pohledu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Jak bylo uvedeno, předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný řádně nesplatil. Jak bylo uvedeno, předchůdce žalobkyně si od žalovaného vyžádal výpis z účtu za dva měsíce. Soud má v obecné rovině za to, že původní věřitelka nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud se nezajímala blíže o pravidelné (obvyklé) životní náklady (výdaje) žalovaného. Z výpisu z účtu je zřejmé, že příjmy žalovaného tvoří sociální dávka a půjčky jiných subjektů, zcela absentuje mzda. Soud má za to, že původní věřitelka nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud žalovanému poskytla další úvěr i za situace, kdy nesplatil úvěry předchozí, a to v poměrně vysoké výši. S ohledem na popsaný skutkový stav má tak soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost (předchůdce) žalobkyně řádně a s odbornou péčí posoudit kredibilitu spotřebitele na druhé straně, když neprovedla šetření na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací. Úvěr by měl být poskytnut, vyplývá-li z daného případu, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Dle názoru soudu však takový postup neodpovídá vůli a záměru zákonodárce. Pokud má dle ust. § 86 odst. 1 poskytovatel „posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“, je zcela jednoznačně na spotřebiteli, aby doložil písemně své příjmy a pravidelné výdaje (pracovní smlouva, nájemní smlouva, telefon apod.).

8. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva o zápůjčce jako celek neplatná. Z tohoto důvodu není možné žalobě vyhovět co do požadovaných poplatků a obchodních úroků, a soud se dále zabýval pouze jistinou dluhu ve výši 30 000 Kč.

10. V návaznosti na shora citované zákonné ustanovení je zřejmé, že co do vyplacené částky 30 000 Kč se jedná o plnění bez právního důvodu, neboť důvodem, který zakládal plnění, byla smlouva, kterou soud shledal neplatnou. Žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, dle tvrzení žalobkyně provedla pouze několik nepravidelných splátek v celkové výši 4 161 Kč, proto soud žalobkyni přiznal zbývající požadovanou částku 25 839 Kč, která je jistinou dluhu, a ve zbytku žalobu zamítl.

11. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal z částky jistiny žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 263,03 Kč, přičemž tato částka představuje 41,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 236 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 446,04 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 580 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 430 Kč ve výši 1 140,30 Kč .