30 Co 23/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení nemovitých věcí, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 5 C 110/2023-256 ze dne 17. října 2025 I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a II potvrzuje. II. Ve výrocích III a IV se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení vzniklých do doby vydání napadeného rozhodnutí, a to žalovanému č. 1 ve výši 12 158,70 Kč a žalované č. 2 ve výši částka, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta. III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení, a to žalovanému č. 1 ve výši 3 642,50 Kč a žalované č. 2 ve výši 12 300,30 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhají vůči žalovaným vyklizení bytové jednotky – byt č. Anonymizováno umístěné v bytovém domě č. p. Anonymizováno v katastrálním území adresa, výrokem II zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhají vůči žalované č. 2 vyklizení nebytového prostoru – jednotky č. Anonymizováno umístěné v bytovém domě č. p. Anonymizováno v katastrálním území adresa, výrokem III uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně, zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 50 846,90 Kč k rukám advokáta Jméno advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a výrokem IV uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 34 342,50 Kč k rukám advokáta Jméno advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobci po žalovaných domáhají vyklizení bytové jednotky č. Anonymizováno v domě č. p. Anonymizováno stojícím na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, a po žalované č. 2 dále vyklizení nebytového prostoru – jednotky č. Anonymizováno v tomtéž domě. Uplatněný nárok opírají o tvrzení, že jsou vlastníky uvedeného domu a s žalovanou č. 2 uzavřeli dne 12. 5. 2010 nájemní smlouvu, na základě které jí přenechali do nájmu jednotku č. Anonymizováno nacházející se v tomto domě. Dodatkem ze dne 31. 5. 2010 přistoupil ke smlouvě jako další nájemce žalovaný č.

1. Jednotka byla žalovaným předána dne 1. 6. 2010 a nájem zanikl uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 3. 2023. Mezi žalobci a žalovanou č. 2 byla dále dne 12. 5. 2010 uzavřena smlouva o pronájmu nebytových prostor – jednotky č. Anonymizováno, nájem zanikl uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 1. 2023. Žalobci s podanou žalobou nesouhlasí a navrhují její zamítnutí. Poukazují na to, že nájemní smlouva je pouze fiktivní úkon učiněný pro účely poskytnutí hypotečního úvěru na pořízení bytového domu žalobcům. Proto také žalovaní ani nikdy nehradili nájemné a žalobci to po nich nechtěli, namísto toho spláceli hypotéku poskytnutou na pořízení 1/2 nemovitostí. Mezi účastníky totiž byla uzavřena dohoda o tom, že do jednoho roku od odplacení úvěru bude na žalované převeden podíl o velikosti ½ na nemovitostech. Žalobci neměli dostatek finančních prostředků ke koupi nemovitostí, nejprve nabídli rodině sestry žalobce, Anonymizováno a jméno FO, možnost společné koupě, k tomu nakonec nedošlo, proto byli osloveni žalovaní. Těm se možnost společného bydlení zamlouvala, ač měli vlastní byty. Žalovaný č. 1 svůj byt prodal, aby mohl financovat koupi nemovitostí. Protože žalovaný č. 1 měl pobyt na území České republiky pouze krátkou dobu a neměl vyřízené veškeré podklady a vydělával brigádami, byly nemovitosti napsány pouze na žalobce. Původně nebylo o nájemních smlouvách hovořeno, ty byly uzavřeny z důvodu nedostatečných příjmů žalobců pro poskytnutí hypotečního úvěru. Žalovaní také uhradili rezervační poplatek v souvislosti s koupí nemovitostí.

3. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že kupními smlouvami ze dne datum a dne datum nabyli žalobci do společného jmění manželů jednotky č. Anonymizováno (nebytový prostor), č. Anonymizováno (byt) a č. Anonymizováno (byt) v domě č. p. Anonymizováno stojícím na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, zprostředkovatelem byla realitní kancelář Anonymizováno. Za účelem financování koupě pozemku parc. č. hodnota a jednotek č. Anonymizováno a Anonymizováno uzavřeli žalobci se společností Anonymizováno a.s. dne datum smlouvu o hypotečním úvěru č. hodnota a za účelem financování koupě pozemku a jednotky č. Anonymizováno uzavřeli dále téhož dne se stejnou společností smlouvu o hypotečním úvěru č. hodnota. Pro účely poskytnutí hypotečního úvěru byly mezi žalobci a žalovanou č. 2 dne datum sepsány nájemní smlouvy, na základě kterých byly žalované č. 2 do užívání přenechány jednotky č. Anonymizováno a Anonymizováno. Nájemné za jednotku Anonymizováno činilo 11 500 Kč měsíčně a za nebytový prostor č. Anonymizováno činilo 5 000 Kč měsíčně. Dne datum byl mezi žalobci a oběma žalovanými jako nájemci uzavřen dodatek k nájemní smlouvě, podle kterého byla žalovaným přenechána jednotka č. Anonymizováno do nájmu na dobu neurčitou. Dodatkem č. 1 ze dne datum byla výše nájemného za obě jednotky od ledna 2011 sjednána na celkovou částku 9 000 Kč měsíčně. Okresní soud po právní stránce uzavřel, že nájemní smlouvy ze dne datum jsou simulovanými právními úkony, z provedeného dokazování totiž zjistil, že jediným jejich účelem bylo vytvoření předpokladu pro financování koupě jednotek formou hypotečního úvěru podle smluv č. hodnota a Anonymizováno poskytnutého společností Volksbank CZ, když splácení úvěrového závazku žalobců bylo zajištěno postoupením pohledávek z nájmu. Nájemní smlouvy tak neodpovídaly skutečné vůli stran. Tou bylo, že na žalované bude převeden spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na předmětných nemovitostech po doplacení hypotečního úvěru. Okresní soud pro tento závěr především zohlednil, že nájemní smlouvy byly sepsány v krátké době po uzavření smlouvy o hypotečním úvěru č. hodnota dne datum, vycházel dále ze svědeckých výpovědí manželů Anonymizováno, tituly před jménem jméno FO a jméno FO, jakož i účastnických výpovědí žalovaných, dále zohlednil, že žalovaná č. 2 zasílala na účet žalobců po dobu několika let platby s poznámkou „splátka hypotéky za ½ RD adresa“, přičemž jejich výše neodpovídala sjednanému nájemnému ve výši 9 000 Kč měsíčně. Nájemné nebylo ze strany žalobců po žalovaných nikdy požadováno a ani výpověď z nájmu bytu a nebytového prostoru nebyla žalovaným dána pro neplacení nájemného. Okresní soud měl za vyvrácené také tvrzení žalobců, že z nájemného odváděli daň z příjmů fyzických osob. Výše plateb hrazených žalovanou č. 2 se totiž odvíjela od dohody uzavřené mezi účastníky řízení. Žalovaní se také finančně angažovali na pořízení nemovitostí, když realitní kancelář Anonymizováno převzala od žalované č. 2 částku 170 000 Kč s poznámkou na stvrzence „Anonymizováno“, částku 50 000 Kč s poznámkou na stvrzence „REZERVAČNÍ ZÁLOHA Anonymizováno – PŮJIČKA“, a částku 5 000 Kč s poznámkou „ROZDĚLENÍ VLASTNÍKA“, dále v červenci 2010 předali žalovaní žalobcům podle okresního soudu 420 000 Kč. Okresní soud neuvěřil naopak výpovědi žalobkyně b), která uvedla, že účastníci měli skutečně záměr pořídit nemovitosti společně, avšak žalovaní od tohoto záměru odstoupili a rozhodli se jít do nájmu. Okresní soud zjistil, že žalovaný č. 1 prodal byt, který vlastnil na Anonymizováno, také žalovaná č. 2 měla vlastní bydlení. Přitom je značný rozdíl mezi bydlením ve vlastní nemovitosti a bydlením v nájmu. Poukázal také na to, že pokud by se v budoucnu neplánoval převod samostatných jednotek do vlastnictví někoho jiného, není důvod, aby byl dům č. p. Anonymizováno rozdělen na tři samostatné jednotky. Proto uzavřel, že záměrem účastníků bylo pořídit si nemovitosti na polovinu, ač na začátku měli být jako vlastníci evidováni pouze žalobci. Nájemní smlouvy proto shledal jako absolutně neplatné podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Dále okresní soud uzavřel, že žalované není možné považovat za spoluvlastníky předmětných nemovitostí, neboť k nabytí vlastnického práva je nezbytný jeho vklad do katastru nemovitostí, k čemuž nedošlo. Žalovaným tak nesvědčí žádný právní důvod k užívání jednotek, zároveň však okresní soud dospěl k závěru, že výkon práva žalobců na vyklizení jednotek č. Anonymizováno a Anonymizováno je s ohledem na zjištěné skutečnosti v rozporu s dobrými mravy, když účastníci jsou rodinnými příslušníky, neformálně mezi nimi byla uzavřena dohoda o budoucím převodu (spolu)vlastnického práva na nemovitostech, žalovaní z vlastních prostředků spláceli část hypotečního úvěru žalobců, přičemž výše splátek byla dána aktuální výší splátky hypotečního úvěru, kterou mezi obě rodiny rozpočítávala žalobkyně, zohlednil okresní soud také úhrady žalovaných realitní kanceláři i předání částky 420 000 Kč žalobcům, jakož i okolnosti uzavření nájemních smluv. Okresní soud proto přistoupil k uplatnění korektivu dobrých mravů a z toho důvodu žalobu zamítl. Plně úspěšným žalovaným pak podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti uvedenému rozsudku se včas odvolali žalobci, kteří navrhují jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno a žalobcům bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci brojí proti skutkovým závěrům okresního soudu, není podle nich zřejmé, na základě čeho okresní soud dospěl k závěru, že žalovaní předali žalobcům částku 420 000 Kč (směněnou na českou měnu dne 2. 7. 2010) na úhradu akontace, tento závěr není možné učinit z pouhého zjištění, že žalovaní měli finanční prostředky k dispozici. Daný závěr pokládají žalobci také za nelogický s ohledem na to, že akontaci žalobci uhradili částečně již před podpisem smluv o převodu vlastnictví jednotek a ve zbytku do 15. 5. 2010, jak plyne z kupních smluv. Žalobci tak disponovali finančními prostředky potřebnými k úhradě kupní ceny i bez součinnosti žalovaných. Ani obsah svědeckých výpovědí jméno FO a jméno FO není v rozporu se skutkovou verzí tvrzenou žalobci, neboť ti nepopírají, že původně bylo záměrem zakoupit předmětné nemovitosti spolu s žalovanými. Od tohoto záměru však bylo posléze odstoupeno. Závěr o rozporu nájemních smluv s vůlí účastníků okresní soud opřel o výpovědi svědků, kteří nebyli jednání stran přítomni, jejich výpovědi jsou založeny pouze na tom, co slyšeli od žalovaných. Podle žalobců okresní soud také tendenčně omlouvá nelogičnost verze žalovaných poukazem na příbuzenské vztahy, naopak vůči žalobcům přistupuje kriticky, byť ti také s poukazem na příbuzenské vztahy vysvětlovali hrazení nižšího než sjednaného nájemného. Platby hrazené žalovanými žalobci pokládali za platby nájemného a nemohli ovlivnit žádným způsobem jejich označení. Navíc výše plateb, která podle okresního soudu neodpovídala sjednanému nájemnému, neodpovídala ani polovině výše splátek hypotečního úvěru. Dále namítají, že poučení, které okresní soud poskytl podle § 118a o. s. ř. žalobcům při jednání dne datum, aby doložili, že nevlastní jiné nemovitosti, bylo pro žalobce překvapivé, navíc se týká negativní skutečnosti. Ač žalobci v návaznosti na poučení označili k důkazu evidenci práv pro osobu, okresní soud odmítl tento důkaz provést. Vytýkají žalobci okresnímu soudu dále to, že jim nebylo umožněno při jednání vyjádřit se k výpovědi žalovaného. Dále brojí žalobci proti závěru okresního soudu o tom, že žalovaní uhradili část rezervačního poplatku. Žalobci totiž uvedli, že z důvodu neuskutečnění společného záměru byl žalovaným rezervační poplatek vrácen. Pokud okresní soud považoval danou okolnost za podstatnou, měl žalobce vyzvat ke splnění povinnosti důkazní, což však neučinil. Vytýkají žalobci okresnímu soudu rovněž překvapivou argumentaci ohledně rozporu mezi výší nájemného a obsahem přiznání žalobců k dani z příjmů, okresní soud ani nenaznačil, že by danou otázku považoval ve věci za podstatnou. Pokud by okresní soud dal žalobcům možnost, žalobci by doložili, že částky zahrnuté do daňového přiznání odpovídají přijatému plnění od žalovaných, kteří v rámci jednoho měsíce hradili více plateb, a bylo nutné odlišovat platby za nájem bytu a nebytových prostor, jakož i úhradu plateb za služby. Okresní soud napadeným rozhodnutím podle žalobců chrání stav odporující dobrým mravům a v neprospěch žalobců zohledňuje, že ti dlouhodobě tolerovali platby nájemného v nižší než sjednané výši. Poukazují žalobci také na jednání žalovaného č. 1, který byl potrestán za napadení žalobce a). Svým rozhodnutím pak okresní soud odpírá žalobcům ochranu vlastnického práva, které redukuje toliko na holé vlastnictví, jež neumožnuje žalobcům nemovitosti užívat. Žalobci pokládají další soužití účastníků za nepředstavitelné.

5. Žalovaní považují napadený rozsudek za věcně správný, navrhují proto jeho potvrzení. Poukazují na to, že okresní soud ve věci provedl podrobné dokazování. Pokud žalobci s výsledkem hodnocení důkazů nesouhlasí, nezakládá jejich nesouhlas důvodnost odvolání, neboť žalobci toliko opakují svou skutkovou verzi, s níž se řádně vypořádal již okresní soud. Ohledně předání částky 420 000 Kč nevycházel okresní soud pouze z toho, že žalovaní disponovali finančními prostředky, ale z celého souboru skutkových zjištění. Ani skutečnost, že žalobci byli schopni hradit části kupních cen z jiných zdrojů nevylučuje úhrady ze strany žalovaných. Žalovaní jsou přesvědčeni, že okresní soud řádně hodnotil provedené důkazy a dospěl ke správnému a přesvědčivému závěru, že nájemní smlouvy neodpovídají skutečné vůli účastníků a jejich chování. Poukazují na dlouhodobé užívání jednotek v rámci rodinného uspořádání, jakož i na to, že prováděné platby neodpovídaly nájemnému. Okresní soud zohlednil okolnosti, které mezi účastníky řadu let panovaly. Pokud žalobci nyní argumentují rodinnou důvěrou ve prospěch své skutkové verze, chtějí, aby k tomuto argumentu bylo přihlédnuto jen, pokud podporuje jejich skutkovou verzi. Nedůvodná je podle žalovaných také odvolací námitka, že žalobcům nebylo umožněno vyjádřit se k výslechu žalovaného při jednání, nadto žalobci ani neuvádějí, jakým způsobem mělo jimi tvrzené pochybení ovlivnit správnost napadeného rozhodnutí. Řadu svých námitek pak žalobci rozvádějí až v odvolání a chtějí tak nepřípustně doplňovat sviz skutkovou verzi. Žalovaní jsou současně přesvědčeni, že při posuzování rozporu s dobrými mravy okresní soud věc posoudil řádně v celém jejím časovém, lidském i majetkovém kontextu. Irelevantní pro projednávanou věc jsou argumenty žalobců o údajném agresivním chování žalovaných a přestupkových řízeních.

6. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před okresním soudem při jednání, při kterém provedl podle § 213 o. s. ř. dokazování sdělením společnosti právnická osoba. z 2. 4. 2016 včetně k tomuto sdělení psaných poznámek, sdělením o nabídce úrokových sazeb včetně poznámek, jakož i vyjádřením jméno FO z datum a výslechem svědkyně jméno FO. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není.

7. Dopisy ze dne 2. 4. 2016 sdělila společnost právnická osoba. žalobci a), že se blíží konec období fixace úrokové sazby podle smluv o hypotečním úvěru č. hodnota a Anonymizováno, předkládá proto nabídku nové úrokové sazby na další období fixace, na dopisu týkajícím se úvěrové smlouvy č. hodnota je (žalobkyní, jak sama uvedla v průběhu řízení) ručně dopsaná poznámka „Anonymizováno“. Nedatovaným sdělením byly zaslány varianty úrokových sazeb pro smlouvy o hypotečním úvěru č. hodnota a Anonymizováno, k tomuto sdělení je na papírku ručně (žalobkyní, jak sama uvedla v průběhu řízení) dopsáno: „nyní: 7 354,-, od V/2019: 7 628,-“. 8. jméno FO sdělil odvolacímu soudu dne 30. 4. 2026, že veškeré účetní doklady (vztahující se k prodeji předmětných nemovitostí) byly archivovány po zákonem stanovenou dobu, která již uplynula. Z výslechu svědkyně jméno FO nebyly zjištěny žádné pro věc podstatné okolnosti.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu učiněnými zcela v návaznosti na relevantní okolnosti věci. Okresní soud provedl ve věci podrobné dokazování a na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů učinil z hlediska rozhodných skutečností správné závěry o skutkovém stavu, pro stručnost v tomto směru v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Toliko k objasnění dílčích otázek provedl důkazy odvolací soud, jak je výše rozvedeno. Po právní stránce okresní soud správně věc posoudil, s ohledem na § 3028 odst. 3 větu první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), otázku platnosti nájemních smluv podle obč. zák. a otázku rozporu uplatněného nároku s dobrými mravy podle o. z.

10. Podle § 3028 odst. 3 věta prvá o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

11. Podle § 34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

12. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

13. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

14. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

15. Důvodně žalobci vytýkají okresnímu soudu, že jim nebylo poskytnuto náležité poučení ohledně prokázání svého tvrzení o vrácení rezervačního poplatku. Toto pochybení však napravil odvolací soud při jednání dne datum, při kterém žalobce poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedli, kdy konkrétně, kým, v jaké výši a jakým způsobem byl žalovaným vrácen rezervační poplatek, aby k prokázání veškerých těchto tvrzení navrhli konkrétní důkazy, současně byli žalobci poučeni o následcích nesplnění výzvy. V návaznosti na poskytnutou výzvu žalobci uvedli, že rezervační poplatek byl žalovaným vrácen jméno FO, realitní kanceláří Anonymizováno, či jeho zaměstnanci, a to v hotovosti či bankovním převodem v období od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010. K prokázání těchto tvrzení navrhli, aby byla od jméno FO vyžádána účetní dokumentace, a dále, aby byla vyslechnuta jméno FO, která se jako družka jméno FO podílela na provozu realitní kanceláře. 16. jméno FO však sdělil, že veškeré účetní doklady byly archivovány po zákonem stanovenou dobu, která již uplynula, a svědkyně jméno FO si s ohledem na časový odstup nebyla schopna ohledně rezervačního poplatku nic vybavit.

17. Správně a pečlivě se okresní soud zabýval okolnostmi uzavření nájemních smluv, jakož i následného chování účastníků. Na základě důsledně provedeného dokazování učinil okresní soud správný a logický právní závěr o tom, že nájemní smlouvy jsou pro nedostatek vážnosti vůle účastníků právního úkonu neplatné. V tomto směru bylo především řádně objasněno, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o tom, že dům č. p. Anonymizováno, ve kterém se nachází jednotky č. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno, pořídí účastníci společně, ač jako vlastníci budou evidováni pouze žalobci, kteří v budoucnu (po doplacení úvěru) převedou na žalované „polovinu domu“. Nájemní smlouvy pak byly na oko uzavřeny za tím účelem, aby byl žalobcům poskytnut hypoteční úvěr společností Anonymizováno. Řádně v tomto směru okresní soud vyšel mimo jiné z toho, že zprostředkovatel prodeje jméno FO, realitní kancelář Anonymizováno, přijal od žalované několik hotovostních plateb, jak plyne z vystavených stvrzenek. Nebylo pak prokázáno (i přes poučení odvolacího soudu, které bylo žalobcům poskytnuto při jednání), že by žalovaným byly tyto platby vráceny. Je také zřejmé, že žalovaní nikdy nehradili žalobcům nájemné. Úhrady, které byly prováděny z účtu žalované, naopak byly činěny z toho důvodu, že se žalovaní podíleli na splátkách hypotečního úvěru. Z důkazů, které zopakoval odvolací soud, ve spojení s dalšími důkazy provedenými okresním soudem, plyne, že žalobci předkládali žalovaným sdělení úvěrující banky o výši splátek hypotečního úvěru a žalobkyně b) vypočítávala podíl, v jakém se budou na splácení hypotečního úvěru podílet žalobci. Právě v této výši žalovaná zasílala po dobu několika let žalobcům platby s poznámkou, že se jedná o „splátku hypotéky za ½ RD adresa“, když je zřejmé, že ve výpočtu provedeném žalobkyní je uvedeno „nyní: 7 354,-, od V/2019: 7 628,-“, přičemž právě částku 7 628 Kč měsíčně zasílala žalovaná od května 2019 do května 2022, do té doby zasílala od května 2016 do dubna 2019 právě částku 7 354 Kč, jak správně zjistil okresní soud.

18. Není důvodná námitka žalobců, že okresní soud při posuzování platnosti nájemních smluv opřel svůj závěr o výpovědi svědků, kteří nebyli jednání přítomni. Okresní soud ohledně této otázky provedl řadu důkazů, kromě výslechů svědků byli vyslechnuti také účastníci, rovněž byly provedeny listinné důkazy, přičemž okresní soud se také řádně zabýval věrohodností provedených důkazů, včetně věrohodnosti účastnických výpovědí.

19. Pokud žalobci tvrdí, že žalovaní od úmyslu koupit nemovitosti společně odstoupili a rozhodli se jít do nájmu, je zřejmé, že tato argumentace neobstojí. O tom, že od takového společného úmyslu nebylo odstoupeno, svědčí právě mimo jiné pravidelné dlouhodobé hrazení plateb v podobě „splátek hypotéky“ ze strany žalovaných, a to ve výši vypočtené žalobkyní. Správně také okresní soud poukázal na to, že výše plateb nikdy neodpovídala sjednanému nájemnému a že žalovaní ani nikdy nesložili kauci podle nájemních smluv. Z provedeného dokazování plyne, že výše plateb naopak odpovídala výpočtu, který žalobkyně předložila žalovaným v souvislosti se změnou úrokových sazeb. Okresní soud dále přiléhavě poukázal na to, že oba žalovaní disponovali vlastními nemovitostmi. Žalovaný č. 1 byl vlastníkem nemovitosti ve Slovenské republice, kterou následně prodal, a žalovaná č. 2 byla, resp. dosud je, vlastnicí bytové jednotky v Jablonci nad Nisou. Za této situace postrádá racionální opodstatnění úvaha, že by žalovaní opustili vlastní možnosti bydlení a namísto toho uzavírali nájemní smlouvy, tedy uspokojovali své bytové a jiné potřeby užíváním cizích nemovitostí za úplatu v podobě nájemného.

20. Učinil proto okresní soud správný závěr o skutkovém stavu, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o společné koupi nemovitostí, byť z důvodu poskytnutí hypotečního úvěru žalobcům jsou jako vlastníci evidováni pouze žalobci, kteří s žalovanými naoko (právě pro účely získání úvěru) uzavřeli nájemní smlouvy. Přitom podle smlouvy č. hodnota bylo splácení poskytnutého úvěru zajištěno mimo jiné postoupením pohledávek z nájmu. Po doplacení hypotečního úvěru měl být podle dohody převeden spoluvlastnický podíl na nemovitostech na žalované.

21. Okresní soud rovněž správně uzavřel, že předmětné nájemní smlouvy jsou pouze zdánlivě uzavřenými, a tedy absolutně neplatnými právními úkony ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., a to pro nedostatek vážnosti vůle účastníků. Současně žalovaní dosud nenabyli (spolu)vlastnické právo k předmětným nemovitostem, neboť k nabytí vlastnického práva k nemovitosti je třeba provedení vkladu do katastru nemovitostí. Za tohoto stavu je správný i závěr okresního soudu, že žalovaným nesvědčí žádný právní titul k užívání jednotek č. Anonymizováno a Anonymizováno.

22. Za zjištěného skutkového stavu není pro posouzení věci rozhodné, zda žalobci z částek označovaných jako nájemné odváděli daň z příjmů. Ani případný odvod této daně totiž nevylučuje, že nájemní smlouvy byly uzavřeny pouze naoko, bez skutečné vůle založit reálný nájemní vztah, a to toliko za účelem vytvoření podkladů pro získání hypotečního úvěru. Jinak řečeno, i při simulovaném právním úkonu mohly být příslušné platby formálně vykazovány a daňově přiznávány, aniž by to samo o sobě cokoliv vypovídalo o skutečné vůli účastníků být obsahem nájemních smluv skutečně vázáni. Tato okolnost proto s ohledem na okresním soudem objasněné skutečnosti nemůže zpochybnit závěr, že předmětné nájemní smlouvy byly sepsány účelově. Stejně tak není proto rozhodná ani otázka, zda žalobci vlastní jiné nemovitosti či nikoli.

23. Pokud žalobci namítají, že z rozsudku není zřejmé, na základě čeho okresní soud dospěl k závěru, že žalovaní předali žalobcům částku 420 000 Kč, pak ani vyřešení této otázky nepovažuje odvolací soud s ohledem na ostatní zjištěné okolnosti výše popsané za rozhodné. Je totiž zřejmé, že žalovaní se podíleli na pořízení nemovitostí hotovostními platbami hrazenými jméno FO, také se podíleli na splácení hypotečního úvěru měsíčními splátkami hrazenými žalovanou žalobcům.

24. K námitce žalobců, že žalobkyni nebylo umožněno vyjádřit se bezprostředně po skončení výslechu žalovaného k tomuto výslechu, odvolací soud uvádí, že tato námitka není důvodná. Podle § 123 o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům; z tohoto ustanovení však nevyplývá právo vyjádřit se nutně ihned po provedení každého jednotlivého důkazu. Rozhodné je, zda účastníku byla dána možnost se k důkazu účinně vyjádřit před rozhodnutím soudu. V projednávané věci soud okresní soud tento prostor poskytl tím, že jí umožnil podat písemné vyjádření k výpovědi žalovaného, přičemž žalobkyně také tohoto využila a písemně se vyjádřila dne 5. 9. 2025. Za této situace nelze uzavřít, že by žalobkyni byla odňata možnost se vyjádřil k provedenému důkazu nebo že by řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř.

25. Okresní soud se dále důvodně a v souladu se závěry vyslovenými v předchozím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 6. 2. 2025, č. j. 30 Co 275/2024-195, zabýval otázkou, zda výkon práva žalobců domáhat se vyklizení předmětných jednotek není s ohledem na zjištěné okolnosti v rozporu s dobrými mravy. V tomto směru okresní soud citoval v odst. 42 napadeného rozhodnutí relevantní judikaturu, na kterou odvolací soud pro stručnost rovněž odkazuje.

26. Odvolací soud se ztotožňuje se správným závěrem okresního soudu, že výkon práva žalobců domáhat se vyklizení předmětných jednotek je v projednávané věci v rozporu s dobrými mravy. Byť bylo správně uzavřeno, že žalovaným nesvědčí právní titul k užívání jednotek, když nájemní smlouvy byly uzavřeny pouze simulovaně, nelze odhlédnout od toho, za jakých okolností tento stav vznikl a jaké bylo skutečné postavení účastníků po celou dobu jejich vztahu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce a první žalovaný jsou bratři a že mezi účastníky existovala dohoda o společném pořízení domu č. p. Anonymizováno, v němž se nacházejí jednotky č. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno, s tím, že jako vlastníci budou navenek evidováni pouze žalobci, kteří po splacení hypotečního úvěru převedou na žalované odpovídající část vlastnického práva. Nájemní smlouvy přitom nebyly uzavřeny jako skutečný právní podklad, na základě kterého by žalovaní užívali jednotky č. Anonymizováno a Anonymizováno, nýbrž pouze naoko za účelem vytvoření podkladů potřebných k získání hypotečního úvěru žalobci. Již z tohoto důvodu nelze žalované nahlížet jako na osoby, které by do nemovitosti vstoupily svévolně nebo vědomě bez právního důvodu, ale jako na osoby, jejichž bydlení v domě, jakož i užívání nebytového prostoru, bylo od počátku předpokládanou součástí společného záměru účastníků. Okresní soud současně správně vyšel z toho, že žalovaní se na pořízení a financování nemovitostí dlouhodobě podíleli. Stejně tak bylo objasněno, že pravidelné platby zasílané žalovanou žalobcům nepředstavovaly nájemné, nýbrž podíl žalovaných na splátkách hypotečního úvěru. Žalovaní tak po celou rozhodnou dobu nevystupovali jako běžní nájemci, ale jako osoby, které v souladu s dohodou účastníků nesly část ekonomického břemene pořízení společně zamýšlené nemovitosti.

27. Za tohoto skutkového stavu nelze aprobovat postup žalobců, kteří se nyní domáhají vyklizení jednotek s odkazem na výpověď z nájemních smluv, ačkoli právě tyto smlouvy byly podle správných skutkových zjištění okresního soudu pouze simulovanými právními úkony, vytvořenými v prvé řadě v jejich vlastním zájmu za účelem získání hypotečního financování. Žalobci tak usilují o to, aby jim byla poskytnuta soudní ochrana na základě právního stavu, který sami účelově založili a který neodpovídal skutečnému obsahu vztahu mezi účastníky. Takový postup je ve svém důsledku výrazem snahy těžit k tíži žalovaných z konstrukce, jež byla od počátku jen formální a měla sloužit toliko navenek. Odvolací soud považuje za významné i to, že žalovaní užívali předmětné jednotky dlouhodobě v důvěře, že jejich užívání je legitimní v důsledku dohody o společném pořízení domu a že platbami poskytovanými žalobcům naplňují sjednaný model financování nemovitosti. Nedostatek formálního právního titulu přitom nebyl vyvolán jednostranně žalovanými, ale byl důsledkem ujednání, na němž se účastníci společně podíleli a z něhož žalobci současně čerpali prospěch. Za takové situace by vyhovění žalobě znamenalo aprobaci výkonu práva, který je sice formálně opřen o vlastnické postavení žalobců, materiálně však odporuje požadavku poctivosti, loajality a zákazu zneužití vlastního předchozího jednání v neprospěch druhé strany.

28. Lze proto uzavřít, že okresní soud nepochybil, pokud požadavku žalobců na bezprostřední vyklizení předmětných jednotek neposkytl ochranu. Rozhodující zde není pouze formální závěr o neplatnosti nájemních smluv, nýbrž především souhrn konkrétních okolností projednávané věci, zejména rodinný vztah mezi účastníky, existence dohody o společném pořízení domu, dlouhodobá finanční participace žalovaných na jeho pořízení a splácení, jakož i skutečnost, že žalobci nyní uplatňují své právo způsobem, který jim má umožnit využít ke škodě žalovaných právě ten stav, který sami spoluvytvořili. Takovému výkonu práva soudní ochrana nenáleží.

29. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II o věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. Správně také okresní soud uzavřel, že zcela neúspěšní žalobci jsou povinni podle § 142 odst. 1 nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady řízení. Pokud však jde o jejich vyčíslení, postupoval okresní soud nesprávně. Předně, pokud jde o vyklizení jednotky č. Anonymizováno, odvolací soud neshledal důvod pro závěr, že žalovaní mají v projednávané věci postavení nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. O takové společenství jde jen tehdy, neumožňuje-li hmotné právo, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému ze společníků, tedy musí-li se rozsudek vztahovat na všechny účastníky vystupující na jedné straně stejně. V řízení o vyklizení nemovitých věcí žalovaní zpravidla postavení nerozlučných společníků nemají, neboť povinnost k vyklizení není povinností nedílné povahy a lze o ní rozhodnout samostatně vůči každému z nich. Z toho důvodu bylo třeba i o náhradě nákladů řízení rozhodnout ve vztahu ke každému ze žalovaných samostatně, nikoli jako o právu svědčícím nerozlučným společníkům společně. V projednávané věci žalobci uplatnili jedinou žalobou dva samostatné nepeněžité nároky, a to nárok na vyklizení bytu proti oběma žalovaným a nárok na vyklizení nebytového prostoru proti žalované č.

2. Současně bylo zjištěno, že všechny úkony právní služby se týkaly obou těchto nároků. Za této situace je třeba postupovat podle § 12 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění rozhodném ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů (dále jen „a. t.“), podle kterého při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Toto pravidlo se použije i tehdy, byly-li samostatné nároky uplatněny již jednou žalobou. Pro úkony učiněné do 31. 12. 2024 činila tarifní hodnota u nároku na vyklizení bytu podle § 9 odst. 1 a. t. 10 000 Kč, u nároku na vyklizení nebytového prostoru činila podle § 9 odst. 3 písm. e) a. t. tarifní hodnota 35 000 Kč. Součet tarifních hodnot tedy činil 45 000 Kč, z čehož podle § 7 a. t. odpovídá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon částce 2 900 Kč. Pro úkony učiněné od 1. 1. 2025 činila tarifní hodnota u nároku na vyklizení bytu podle § 9 odst. 1 a. t. 30 000 Kč a u nároku na vyklizení nebytového prostoru podle § 9 odst. 3 písm. e) a. t. činila 65 000 Kč. Součet tarifních hodnot tedy činí 95 000 Kč, z čehož podle a. t. odpovídá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon částce 4 900 Kč. Současně však bylo třeba zohlednit, že jen nárok na vyklizení bytu se týkal obou žalovaných, zatímco nárok na vyklizení nebytového prostoru se týkal pouze žalované č.

2. Z toho důvodu je třeba rozdělit odměnu za každý společný úkon poměrem tarifních hodnot obou nároků, tedy v případě úkonů učiněných do 31. 12. 2024 připadá na nárok na vyklizení nebytového prostoru 77,78 % z celkové odměny 2 900 Kč, tedy odměna ve výši 2 255,60 Kč, zbývající část odměny ve výši 644,40 Kč připadá na nárok na vyklizení bytu. V případě úkonů učiněných od 1. 1. 2025 připadá na nárok na vyklizení nebytového prostoru 68,42 % z celkové odměny 4 900 Kč, tedy odměna ve výši 3 352,60 Kč, zbývající část odměny ve výši 1 547,40 Kč připadá na nárok na vyklizení bytu. Na část odměny připadající na bytový nárok bylo dále nutno aplikovat § 12 odst. 4 a. t, neboť v tomto rozsahu šlo o společné úkony při zastupování dvou osob, pročež bylo v případě úkonů učiněných do 31. 12. 2024 snížit odměnu o 20 % a v případě úkonů učiněných od 1. 1. 2025 o 10 % (odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se podle § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025). Pokud jde o jednotlivé úkony, za které žalovaným náleží náhrada nákladů řízení, ty okresní soud v odst. 47 řádně specifikoval, jedná se o 8 úkonů právní služby učiněných do 31. 12. 2024 a 4 úkony právní služby učiněné od 1. 1. 2025 s tím, že za účast při jednání dne 17. 10. 2025, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, náleží podle § 11 odst. 2 a. t. mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, přičemž pokud jde o jednotlivé úkony, lze odkázat na příslušnou část odůvodnění napadeného rozhodnutí. Náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. činí za osm úkonů učiněných do 31. 12. 2024 částku 8 × 300 Kč, a podle § 13 odst. 4 a. t. za čtyři úkony učiněné od 1. 1. 2025 částku 4 × 450 Kč. Paušální náhrady režijních výloh je přitom na místě rozdělit rovnoměrně mezi oba uplatněné nároky, neboť výše paušální náhrady není odvislá od výše uplatněných nároků.

31. Ve vztahu k nároku na vyklizení nebytového prostoru proto žalované č. 2 náleží na náhradě nákladů řízení vzniklých do doby vydání napadeného rozhodnutí částka 38 573,50 Kč (8 úkonů po 2 255,60 Kč a k těmto úkonům polovina paušální náhrady, tedy 8 x 150 Kč, dále 3,5 úkonu po 3 352,60 Kč a k těmto úkonům polovina paušální náhrady, tedy 4 x 225 Kč, protože je advokát žalovaných plátcem DPH, náleží mu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada sazby DPH ve výši celkem 6 694,60 Kč, tj. 21 % z 31 878,90 Kč).

32. Ve vztahu k nároku na vyklizení bytu každému z žalovaných náleží na náhradě nákladů řízení vzniklých do doby vydání napadeného rozhodnutí částka 12 158,70 Kč (8 úkonů po 644,40 Kč, tedy částka 5 155,20 Kč, ponížená o 20 % na 4 124,16 Kč a k těmto úkonům pro každého z žalovaných ¼ paušální náhrady, tedy 8 x 75 Kč, dále 3,5 úkonu po 1 547,40 Kč, tedy částka 5 415,90 Kč, ponížená o 10 % na 4 874,31 Kč, a k těmto úkonům 1/4 paušální náhrady, tedy 4 x 112,50 Kč, protože je advokát žalovaných plátcem DPH, náleží mu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada sazby DPH ve výši celkem 2 110,20 Kč, tj. 21 % z 10 048,50 Kč). Náhrada nákladů řízení je proto u žalovaného č. 1 tvořena částkou 12 158,70 Kč a u žalované č. 2 částkou 50 516,20 Kč.

33. Ve výrocích III a IV proto odvolací soud napadený rozsudek podle §220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení vzniklých do doby vydání napadeného rozhodnutí, a to žalovanému č. 1 ve výši částka a Anonymizováno č. 2 ve výši 50 516,20 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta Jméno advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšným žalovaným bylo vůči neúspěšným žalobcům přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo přitom při výpočtu postupováno shodným, shora popsaným způsobem. Advokát žalovaných požadoval přiznat toliko náhradu za zastoupení advokátem za účast při jednání před odvolacím soudem ve dnech datum a datum. Ve vztahu k nároku na vyklizení nebytového prostoru proto žalované č. 2 náleží na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 8 657,80 Kč (2 úkony po 3 352,60 Kč a k těmto úkonům polovina paušální náhrady, tedy 4 x 225 Kč, protože je advokát žalovaných plátcem DPH, náleží mu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada sazby DPH ve výši celkem 1 502,60 Kč, tj. 21 % z 7 155,20 Kč). Ve vztahu k nároku na vyklizení bytu každému z žalovaných náleží na náhradě nákladů odvolacího řízení Anonymizováno částka (2 úkony po 1 547,40 Kč, tedy částka 3 094,80 Kč, ponížená o 10 % na 2 785,30 Kč, a k těmto úkonům 1/4 paušální náhrady, tedy 2 x 112,50 Kč, protože je advokát žalovaných plátcem DPH, náleží mu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada sazby DPH ve výši celkem 632,20 Kč, tj. 21 % z 3 010,30 Kč).

35. Náhrada nákladů odvolacího řízení je proto u žalovaného č. 1 tvořena částkou 3 642,50 Kč a u žalované č. 2 částkou 12 300,30 Kč. Tuto náhradu bylo žalobcům dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit společně a nerozdílně k rukám zástupce žalovaných, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolání rovněž nelze podat pouze v části týkající se výroku o nákladech řízení. Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).