30 Co 233/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Jana Věženského ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta 2 o zaplacení částky 11 446,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 19 C 346/2022-118 ze dne 24. 11. 2023

I. Rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v téže lhůtě k rukám zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II).

2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení z titulu nezaplacené ceny za tisk a dodání celkem , hodnota, ks plakátů A2, 120g BO, 4/0 v ceně , částka, bez daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) za 1 kus a za 4 kusy billboardů v ceně , částka, bez DPH za kus. Celkem tedy žalobkyně požadovala zaplatit za tisk a dodání plakátů , částka, a za tisk a dodání billboardů , částka, a z těchto částek dále požadovala zaplacení DPH. Žalobkyně tvrdila, že k tisku plakátů a billboardů přistoupila na základě objednávky ze dne , datum, a že k plnění došlo , datum, , kdy vyhotovené plakáty a billboardy byly předány jednateli žalované , jméno FO, .

3. Okresní soud uzavřel, že nebylo v řízení prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena jakákoliv smlouva, jejímž předmětem by byl tisk uvedených plakátů a billboardů (dále též „propagační materiály“). Zároveň však nebylo v řízení prokázáno, že by si tisk propagačních materiálů u žalobkyně objednal někdo jiný, než žalovaná (např. reklamní agentura , právnická osoba, , která žalobkyni zaslala příslušná tisková data pro výrobu plakátů a billboardů, či , tituly před jménem, , jméno FO, , který se rovněž angažoval v procesu sjednávání zakázky). Na druhé straně bylo na základě okresním soudem provedeného dokazování a dle jeho závěrů nepochybně prokázáno, že jednatel žalované , jméno FO, si propagační materiály dne , datum, v provozovně žalobkyně bez jakýchkoliv výhrad osobně převzal a zaměstnancům žalobkyně sdělil fakturační údaje žalované společnosti za účelem vyúčtování jejich ceny. Žalovaná tedy prostřednictvím svého jednatele převzala od žalobkyně plnění, přičemž toto plnění (plakáty a billboardy) následně využila k propagaci svých produktů. Vzniklo tak dle okresního soudu na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, okresní soud poukázal na skutečnost, že cena plakátů a billboardů byla vyúčtována žalobkyní žalované dle platného ceníku žalobkyně dostupného na jejích webových stránkách, konkrétně bylo požadováno , částka, bez DPH za 1 plakát a , částka, bez DPH za jeden billboard. Zabýval se dále okresní soud tím, zda takto požadovaná cena odpovídá ceně na trhu obvyklé, neboť právě taková cena představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. V této souvislosti okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , dle kterého nepoměrné obtíže ve smyslu ustanovení § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pro které může soud určit výši nároků dle své úvahy, mohou být dány také nepřiměřenými náklady na zjišťování okolností rozhodných pro výpočet nároku, které hrubě neodpovídají výši vymáhaného nároku. S ohledem na to, že náklady na vyhotovení znaleckého posudku by v dané věci s největší pravděpodobností výrazně přesáhly „případný zjištěný rozdíl oproti na trhu obvyklým cenám“, stanovil okresní soud výši nároku dle § 136 o. s. ř. svojí vlastní úvahou, a to dle ceníků žalobkyně, které „dle laických poznatků soudu odpovídají na trhu běžným cenám“.

4. Okresní soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení odvíjejícího se od splatnosti žalované zaslané faktury. V řízení úspěšné žalobkyni pak okresní soud přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, konkrétně , částka, .

5. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalovaná, která navrhuje jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaná zejména vytýká okresnímu soudu nesprávné zjištění a vyhodnocení „skutečného“ stavu věci, což dle žalované vedlo i k nesprávnému právnímu hodnocení. Žalovaná má za to, že v řízení před okresním soudem vyvrátila důvodnost žalobou uplatněného nároku, a namítá, že žalobkyně neprokázala, kdy a jakým způsobem s žalovanou uzavřela smlouvu o dílo a neprokázala základní náležitosti této smlouvy, tj. termín plnění a cenu díla.

6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že se s rozhodnutím okresního soudu zcela ztotožňuje, přičemž má za to, že s námitkami žalované obsaženými v odvolání se okresní soud vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jeho vydání předcházející a po doplnění dokazování sdělením z internetových portálů zjištěných cen za tisk plakátů A2, ofsetový papír 120g, a billboardů v roce 2021 dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jednání před odvolacím soudem se konalo dle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která se z jednání před odvolacím soudem omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.

8. Okresní soud na základě jím provedeného dokazování učinil správné skutkové závěry (a na jejich základě učinil rovněž správné závěry právní, přičemž na věc aplikoval správný právní předpis, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odvolací soud proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku okresním soudem.

9. Nelze nic vytknout závěru okresního soudu o tom, že v řízení nebylo prokázáno uzavření konkrétní smlouvy s konkrétním obsahem mezi účastníky, a že je třeba na věc aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení. V tomto směru tedy je zcela lichá odvolací námitka žalované v tom směru, že nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o dílo. Okresní soud totiž právě takový závěr (tj. závěr o neprokázání uzavření jakékoliv smlouvy mezi účastníky) na základě jím provedeného dokazování (zejména účastnickou výpovědí jednatele žalované , jméno FO, , svědeckými výpověďmi , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , a předloženými listinnými důkazy) přijal. Správně rovněž okresní soud uzavřel, že je třeba na základě objasněných skutečností věc posuzovat dle zásad bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. v situaci, kdy nebylo prokázáno, že by si u žalobkyně tisk billboardů a plakátů objednala osoba odlišná od žalované a kdy mezi účastníky bylo nesporné, že jednatel žalované , jméno FO, žalobkyní vytištěné plakáty a billboardy dne , datum, v provozovně žalobkyně osobně převzal a zároveň sdělil zaměstnancům žalobkyně fakturační údaje žalované za účelem vyúčtování ceny. Uvedené závěry přijaté okresním soudem mají oporu v provedeném dokazování a jsou v souladu s ustanovením § 153 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového (nikoliv tedy skutečného) stavu věci.

10. Podle § 991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

12. Z citovaných ustanovení vyplývá, že žalobkyni za žalované poskytnuté plnění (tisk propagačních materiálů) bez právního důvodu náleží peněžitá náhrada ve výši obvyklé ceny, tj. ceny, která odpovídá výši úhrady za obdobné plnění za běžných okolností ve stejném místě a čase.

13. V obecné rovině nelze okresnímu soudu vytknout, že v poměrech nyní projednávané věci při určení výše bezdůvodného obohacení aplikoval ustanovení § 136 o. s. ř., dle kterého lze-li výši nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Přiléhavě totiž okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž Nejvyšší soud uzavřel, že nepoměrné obtíže při zjišťování výše nároků, o kterých hovoří ustanovení § 136 o. s. ř., mohou být dány též nepřiměřenými náklady na zjišťování okolností rozhodných pro výpočet výše nároku (např. nákladné znalecké dokazování), které hrubě neodpovídají výši vymáhaného nároku. Tak i v daném případě, kdy předmětem řízení je částka , částka, lze důvodně předpokládat, že náklady na zjišťování výše bezdůvodného obohacení, což by se neobešlo bez odborných znalostí znalce, by přesáhly výši žalobou uplatněného nároku. Tedy takto vynaložené náklady by byly v rozporu se zásadou hospodárnosti občanského soudního řízení, a lze tedy tuto situaci srovnat se situací řešenou Nejvyšším soudem v citovaném rozsudku a lze tudíž i v nyní projednávané věci uzavřít, že nepoměrné obtíže při zjišťování výše bezdůvodného obohacení ve smyslu § 136 o. s. ř. jsou dány právě nepřiměřenými náklady na zjišťování výše nároku.

14. Avšak ani v případě aplikace ustanovení § 136 o. s. ř. a užití volné úvahy soudu nesmí být rozhodnutí soudu svévolné, a musí být soudem určená výše nároku odůvodněna konkrétními úvahami, jakými se soud řídil. Tyto úvahy se pak musí opírat o konkrétní skutečnosti. Nepostačí proto pouze „laické poznatky soudu“, byť podpořené v daném případě svědeckými výpověďmi svědků, kteří jsou či byly v době rozhodné zaměstnanci žalobkyně. Z tohoto důvodu odvolací soud doplnil dokazování sdělením cen zjištěných na internetu, za něž v roce 2021 jiné subjekty (tj. odlišné od žalobkyně) nabízely tisk plakátů a tisk billboardů obdobných parametrů. Tak bylo zjištěno z internetových stránek společnosti , Anonymizováno, plakátovací plochy, že cena tisku plakátů A2, ofsetový papír 120g, barevný tisk, v září 2021 při tisku 151 a více kusů činila , částka, za 1 kus bez DPH a dopravy. U společnosti printGuru.cz dle jejích internetových stránek v září 2019 činila cena tisku plakátu A2, 150g, při počtu kusů 200, , částka, za 1 kus bez DPH, a cena tisku digitálního expres, 120g, plakát o velikosti A2 při počtu 50 ks činila , částka, za 1 kus bez DPH. Ceny tisku plakátů u této společnosti v současné době jsou shodné jako v roce 2019. Z internetových stránek společnosti , právnická osoba, , reklamní agentura, bylo zjištěno, že cena 1 kusu billboardového plakátu při počtu méně než 5 kusů činí , částka, bez DPH. Z internetových stránek společnosti vytisknionline.cz pak bylo zjištěno, že cena billboardu při tisku méně než 5 kusů v roce 2021 činila , částka, s DPH, tj. , částka, bez DPH.

15. Na základě takto doplněného dokazování pak již obstojí úvaha okresního soudu, opřená o ustanovení § 136 o. s. ř., o tom, že žalobkyní účtovaná a žalobou požadovaná cena plakátů a billboardů v daném případě je cenou v daném místě a čase obvyklou, neboť se nijak výrazně neliší od cen požadovaných za tisk obdobných propagačních materiálů v dané době a daném místě jinými subjekty.

16. Odvolací soud proto jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek, a to včetně věcně správného nákladového výroku opírajícího se o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši , částka, . Jde o náhradu odměny za zastoupení advokátem ve výši , částka, za jeden úkon právní služby (účast u jednání před odvolacím soudem dne , datum, ) dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhradu hotových výdajů v paušální výši , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas cestou ze sídla kanceláře advokáta do sídla odvolacího soudu a zpět ve výši , částka, (4 půlhodiny po , částka, ) dle 14 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu cestovného ve výši , částka, (celkem , hodnota, km ze sídla advokáta žalobkyně do sídla odvolacího soudu a zpět, osobní automobil registrační značka , SPZ, , kombinovaná spotřeba paliva – motorové nafty dle technického průkazu 5,6 l/100 km, cena 1 litru paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. , částka, a základní náhrada za 1 km jízdy dle téže vyhlášky , částka, ) a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši , částka, (21 % z částky , částka, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), kterou je advokátka žalobkyně povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

18. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).