30 CO 3/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , datum narození bytem via příjmení příjmení 9, PSČ anonymizována tři slova , země zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 11 C 51/2020-161 ze dne 8. září 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 11 C 51/2020-161 ze dne 8. září 2021 se ve výroku I v části, jíž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje a ve zbývající části výroku I se napadený rozsudek mění tak, že žaloba o částku [částka] se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou soudní poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku [částka] (výrok I), zamítl žalobu co do částky [částka] (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III) a ve stejné lhůtě uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou soudní poplatek ve výši [částka] (výrok [příjmení]). Z odůvodnění se podává, že bylo soudem prvního stupně rozhodováno o požadavku žalobkyně na placení výživného manželky. Žalobkyně požadovala po žalovaném jakožto svém manželovi výživné ve výši [částka] měsíčně počínaje podáním žaloby (tj. od [datum]). V průběhu řízení bylo manželství účastníků rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 10 C 66/2020-38 ze dne 23. 6. 2020, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobní požadavek na placení výživného byl proto ze strany žalobkyně omezen toliko na dobu od [datum] do [datum]. Bylo-li tedy žalobou nárokováno výživné ve výši [částka] měsíčně, stala se předmětem řízení částka [částka].

2. Okresním soudem bylo objasněno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [příjmení] [jméno] v [anonymizováno] republice, že účastníci po dobu trvání manželství neměnili zákonný rozsah společného jmění manželů a že vedení společné domácnosti ukončili [datum]. Pokud jde o poměry účastníků v rozhodném období od [datum] do [datum], bylo soudem prvního stupně objasněno, že příjem žalobkyně za celé uvedené období činil celkem [částka]. Jedná se o příjmy ze starobního důchodu vypláceného žalobkyni [příjmení] správou sociálního zabezpečení ve výši [částka] měsíčně a příjmy z výuky italštiny ve výši [částka], [částka] a [částka]. Žalovaný byl zaměstnán jako řidič u [právnická osoba] s.r.o. a za celé rozhodné období u tohoto zaměstnavatele dosáhl čistého příjmu v celkové výši [částka]. Dále bylo soudem prvního stupně objasněno, že v rozhodném období měli oba účastníci výdaje v celkové výši [částka]. Jde o výdaje žalobkyně ve výši rovnající se jejím příjmům, tj. [částka], s přihlédnutím k zůstatku na účtu žalobkyně ke dni [datum] ve výši [částka], a dále o částku [částka] vynaloženou žalovaným za bydlení, o platby žalovaného za internet ve výši [částka], splátku úvěru zaplacenou žalovaným ve výši [částka] a výdaje žalovaného na nákup briket ve výši [částka] a [částka]. Dále okresní soud při určení výši výživného přihlédl k tomu, že žalobkyně bydlela ve vlastním domě na adrese [adresa]. Úroveň bydlení byla tedy vyšší u žalobkyně. Ke konkrétní výši výživného okresní soud dospěl tak, že od celkových příjmů obou účastníků, které v součtu činí [částka], odečetl výdaje obou účastníků v souhrnné výši [částka] a výslednou sumu ([částka]) vydělil dvěma. Výsledná částka [částka] pak dle okresního soudu zajišťuje stejnou hmotnou a kulturní úroveň obou manželů, a proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na výživném za období od [datum] do [datum] právě tuto sumu. Ve zbývajícím rozsahu, tj. do částky [částka], žalobu zamítl. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), dle zásady úspěchu ve věci a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42 %, konkrétně ve výši [částka]. Protože žalobkyně je ze zákona (§ 11 odst. 2 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) osvobozena od soudních poplatků, byla žalovanému dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích uložena povinnost zaplatit část soudního poplatku ve výši [částka], která odpovídá rozsahu, v němž bylo žalobě vyhověno.

3. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně proti výroku I žalobě vyhovujícímu a závislým výrokům III a IV, se včas odvolal žalovaný, který v odvolání zejména poukazuje na to, že manželství účastníků uzavřené v Itálii nebylo zapsáno do zvláštní matriky v [obec]. Má proto za to, že manželství je v České republice neplatné a žalobkyně z tohoto důvodu nemůže mít žádné nároky, tedy ani nárok na výživné manželky. Okresní soud přitom platnost manželství účastníků vůbec nezkoumal, ač tak měl učinit z úřední povinnosti. Žalovaný nesouhlasí ani s výší výživného, jak jej určil okresní soud. V této souvislosti poukazuje zejména na to, že v Itálii žalobkyni dosud právo na výplatu starobního důchodu nevzniklo a v České republice jí je vyplácen starobní důchod v minimální výši. Žalobkyně není invalidní, proto mohla a měla v České republice pracovat alespoň na částečný úvazek. Jestliže nepracovala, nemá právo na výživné. Okresnímu soudu je vytýkáno rovněž to, že při úvahách o výši výživného nepřihlédl k větší potřebě regenerace pracovní síly u žalovaného, který je zaměstnán. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že manželství účastníků uzavřené v Itálii se považuje za platné i v České republice. Matrika je státní evidencí skutečnosti uzavření manželství a má pouze evidenční charakter, na platnost uzavření manželství nemá vliv. Platnost manželství uzavřeného v zahraničí se u občanů České republiky posuzuje podle vnitrostátních předpisů platných v době uzavření manželství. Manželství bylo tedy platně uzavřeno a nárok žalobkyně na výživné je důvodný. [příjmení] toho uzavření manželství účastníků již bylo na její žádost do zvláštní matriky dodatečně zapsáno. Namítá, že skutečnosti týkající se pracovního potenciálu žalobkyně, pro které by žalobkyni právo na výživné nemělo být přiznáno, byly ze strany žalovaného tvrzeny v rozporu se zásadou koncentrace řízení až v odvolacím řízení, a proto by k nim nemělo být přihlíženo. Poukazuje na to, že v době společného soužití účastníků v Itálii to byla naopak ona, kdo více pracoval. Navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

6. Okresní soud posuzoval nárok žalobkyně na výživné manželky za dobu od [datum], kdy byla u soudu podána žaloba, do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 10 C 66/2020-38 ze dne 23. 6. 2020 o rozvodu manželství a kdy vyživovací povinnost mezi manžely zanikla. Dokazování provedl v potřebném rozsahu a na jeho základě učinil správná skutková zjištění, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Učinil správný závěr o tom, že hmotná a kulturní úroveň manželů nebyla v době, za které je požadováno výživné manželky, shodná a že žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné v takové výši, která shodnou hmotnou a kulturní úroveň obou manželů zajistí. Okresním soudem stanovená výše výživného však zcela neodpovídá poměrům účastníků a jejich životní úrovni.

7. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manželi předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle § 697 odst. 2 o.z. pro vyživovací povinnost mezi manželi jinak platí obecná ustanovení o výživném.

8. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. Podle § 921 odst. 1 o.z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

10. Podle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

11. Z citovaných ustanovení vyplývá, že základním zákonným kritériem pro určení rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely je požadavek, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Vyživovací povinnost mezi manžely se tak uplatní tam, kde jeden z manželů není schopen zajišťovat své potřeby, nebo tam, kde sice oba jsou schopni své potřeby zajišťovat, avšak v rozdílné míře. Vyživovací povinnost mezi manžely trvá po celou dobu trvání manželství a vzniká i v manželství neplatném (srovnej [příjmení], M., [příjmení], Z., [příjmení], L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo /§ 655 - § 975/. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, strana 110). Neplní-li jeden z manželů vyživovací povinnost, může se druhý manžel domáhat u soudu, aby mu byla tato povinnost uložena, a to nejdříve ode dne zahájení soudního řízení (§ 922 odst. 1 o.z.).

12. Není důvodnou námitka žalovaného, že žalobkyni nelze přiznat výživné z toho důvodu, že manželství nebylo platně uzavřeno, jestliže nebylo zapsáno do zvláštní matriky v [obec] vedené Úřadem městské části [obec] a nebyl vystaven český oddací list. Uvedené námitce žalovaného nelze přiznat relevanci již jen z toho důvodu, že, jak bylo uvedeno shora, vyživovací povinnost mezi manžely vzniká i v manželství neplatném. Nadto o takové manželství v nyní posuzovaném případě ani nejde.

13. Podle § 19 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti se řídí právem státu, jehož je tato osoba příslušníkem.

14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách, který byl platný a účinný v době uzavření manželství účastníků, se do matriky zapisují narození, uzavření manželství, úmrtí a jiné skutečnosti rozhodné pro zjištění a ověření osobního stavu.

15. Podle § 21 odst. 1 zákona o matrikách narození, uzavření manželství a úmrtí státních občanů České republiky, k nimž došlo na území cizího státu, se zapisují do matriky vedené Magistrátem města Brna. Podrobnosti upraví Ministerstvo vnitra vyhláškou. Zápisy se provedou na úřední oznámení československých zastupitelských úřadů nebo na podkladě předložených cizozemských veřejných listin.

16. Funkcí matriky dle zákona o matrikách je pouze evidence vymezených matričních událostí. S jejich zápisem zákon nespojuje žádné právní účinky v tom smyslu, že by jím byla podmíněna platnost matriční události na území České republiky. K matriční události, kterou je uzavření manželství, dochází bez ohledu na její následný zápis do matriční knihy (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 19/2018 ze dne 28. 1. 2021, který je použitelný i v poměrech v době uzavření manželství účastníků účinného zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách, neboť i za jeho účinnosti měla matrika charakter pouze evidenční). Zápis do matriky, resp. do zvláštní matriky vedené Úřadem městské části [obec] (do [datum] Magistrátem města Brna dle zákona č. 268/1949 Sb.), jako podmínku platnosti manželství uzavřeného v cizině nestanoví, a také v době uzavření manželství účastníků nestanovil, ani žádný jiný právní předpis.

17. V řízení bylo objasněno, že účastníci spolu nežijí od [datum], kdy se žalovaný odstěhoval ze společné domácnosti. Žalobkyně pobírá starobní důchod ve výši [částka] měsíčně a dále jí v posuzovaném období plynuly příjmy z výuky italštiny, a to ve výši [částka], [částka] a [částka] Celkem tedy žalobkyně v posuzovaném období měla příjem ve výši [částka]. Žalovaný měl příjmy z pracovního poměru u [právnická osoba] s.r.o., a to v celkové výši [částka]. Žalobkyně v době, za kterou požaduje výživné, bydlela v rodinném domě na adrese [adresa], který byl v jejím výlučném vlastnictví. Žalovaný po opuštění společné domácnosti bydlel v nájmu a na výdajích za bydlení v rozhodném období zaplatil celkem [částka]. Z této částky pak bylo určeno na nájemné (bez služeb), jak bylo zjištěno při jednání před odvolacím soudem, [částka] – 2 x [částka] (bydlení v penzionu v měsících březnu a dubnu 2020) a 2 x [částka] (bydlení v garsonce od května 2020). Každý z manželů měl v rozhodném období k dispozici osobní automobil, žalobkyně automobil tovární značky Fiat po otci a žalovaný osobní automobil Saab pořízený za trvání manželství. Každý z manželů měl splácet půjčky vzniklé za trvání manželství ať již jednomu z nich či oběma.

18. Na základě takto objasněných skutečností je tedy možné uzavřít, že v posuzovaném období od [datum] do [datum] hmotná a kulturní životní úroveň obou manželů, daná v tomto případě zejména výší jejich příjmů, nebyla stejná, a proto, jestliže žalovaný, jehož kulturní a hmotná úroveň byla vyšší než žalobkyně, svoji vyživovací povinnost dobrovolně neplnil, má žalobkyně právo na výživné. Byť je v praxi zpravidla ukládána povinnost platit výživné v pravidelných měsíčních splátkách, není v rozporu se zákonem (§ 921 odst. 1 o.z.) jiný způsob placení výživného. Je proto možné, jde-li o uzavřené období, za něž je výživné nárokováno, určit výživné souhrnnou částkou za celé posuzované období, jak to v této věci učinil soud prvního stupně. Potud jsou jeho závěry správné.

19. Nelze však v situaci, kdy účastníci v době, za kterou je žalobkyní požadováno výživné, nevedli společnou domácnost, při určení výše výživného vycházet toliko z rozdílu mezi součtem příjmu obou účastníků a součtem jejich výdajů a tyto vydělit dvěma. Výši výživného nelze vyčíslit exaktně na základě pouhého matematického výpočtu. I pro vyživovací povinnost mezi manžely platí, že soud přihlédne k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i ke schopnostem a možnostem povinného (§ 913 odst. 1 o.z.) [obec] stejné životní úrovně neznamená mechanickou rovnost mezi manžely, kterou by bylo možné vyvozovat jen z jejich výdělků. Musí být individuálně přihlédnuto nejen k majetkovým poměrům, schopnostem, možnostem povinného a odůvodněným potřebám a majetkovým poměrům oprávněného, ale i k tomu, zda a který z manželů pečuje o rodinu a uspokojuje její potřeby, případně k dalším okolnostem, které mohou mít význam pro určení výše výživného.

20. I v nyní posuzovaném případě je sice možné vzít jako základní vodítko pro stanovení výše výživného rozdíl mezi příjmy obou účastníků, resp. částku, kterou by měl manžel, jehož příjmy jsou vyšší, zaplatit méně vydělávajícímu manželovi na dorovnání příjmů, jak to učinil soud prvního stupně, avšak stejným způsobem již nelze s ohledem na oddělené soužití manželů přistupovat k jejich výdajům. Tak by (při odhlédnutí od všech ostatních kritérií, které je třeba vzít při stanovení výše výživného v úvahu) při celkovém příjmu žalobkyně v rozhodném období [částka] a žalovaného [částka] byl žalovaný povinen doplatit žalobkyni na vyrovnání jejich příjmů [částka]. Od této částky je pak třeba odečíst výdaje žalovaného na nájemné ve výši [částka]. Je tomu tak proto, že žalobkyně v posuzovaném období bydlela ve vlastním rodinném domě a z tohoto důvodu žádné nájemné, na rozdíl od žalovaného, neplatila. K výdajům na energie není třeba přihlížet, neboť tyto výdaje museli mít oba manželé. V úvahu je třeba vzít rovněž to, že bydlení žalovaného v rozhodném období mělo pouze prozatímní charakter a komfort takového bydlení byl zcela jistě nižší, než tomu bylo u žalobkyně. Konečně je pak třeba zohlednit větší potřebu regenerace pracovních sil na straně pracujícího žalovaného. V ostatním se hmotná a kulturní životní úroveň účastníků, tak jak byla objasněna v řízení před okresním soudem, nijak zásadně neliší. Takto objasněným poměrům účastníků, možnostem a schopnostem žalovaného odpovídá výživné ve výši [částka] za celé posuzované období od [datum] do [datum].

21. Nebyly v řízení tvrzeny (a ani nevyšly najevo) žádné skutečnosti, pro které by výživné nebylo možné žalobkyni přiznat pro rozpor s dobrými mravy. K námitce žalovaného, že by žalobkyni nemělo být přiznáno výživné z toho důvodu, že žalobkyně nepracovala, ač pracovat mohla, odvolací soud nepřihlédl, neboť jde o tvrzení, která se objevila nově až v odvolacím řízení, tedy v rozporu se zásadou zákonné koncentrace řízení dle § 118b o.s.ř. a v rozporu s ustanovením § 205a o.s.ř., které zakotvuje zákaz tzv. novot v odvolacím řízení. I kdyby však toto tvrzení bylo uplatněno včas, nemohla by mu být přiznána žádná relevance s ohledem na věk žalobkyně, která je poživatelkou starobního důchodu, a s přihlédnutím k péči žalobkyně o jednoho z rodičů, k jejím [anonymizováno] problémům a k tomu, že jde o dobu, kdy byla v platnosti četná proticovidová opatření podstatně ztěžující možnost uplatnění na trhu práce.

22. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části, jíž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni na výživném částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Ve zbývající části výroku I pak napadený rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] zamítá.

23. O nákladech řízení před okresním soudem bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch účastníků byl přibližně stejný, bylo-li žalobkyni na výživném přiznáno [částka] oproti žalobnímu požadavku na zaplacení [částka].

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 224 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. Předmětem odvolacího řízení již byla pouze částka [částka]. Žalovaný byl se svým odvoláním úspěšný toliko z 25 % (oproti odvolacímu návrhu nepřiznat žalobkyni na výživném žádnou částku, resp. žalobu zamítnout, bylo žalobkyni přiznáno [částka]). Žalobkyně tedy byla v odvolacím řízení úspěšná ze 75 %, a proto má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 50 % (75 % - 25 %). Náklady žalobkyně vynaložené v odvolacím řízení jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) po [částka] (počítáno z tarifní hodnoty [částka]) dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d) a písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhradou hotových výdajů v paušální výši [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve výši [částka] (21 % z [částka]). Celkem tak náklady žalobkyně v řízení před odvolacím soudem činí [částka]. Dle poměru úspěchu účastníků v odvolacím řízení jí proto náleží právo na náhradu nákladů ve výši [částka].

25. Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, na níž má žalobkyně právo, tedy činí [částka], které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

26. Protože žalobkyně je osvobozena o placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích, přechází tato povinnost dle § 2 odst. 3 o.s.ř. zákona o soudních poplatcích v rozsahu, v jakém byla žalobkyně úspěšná, na žalovaného. Výše soudního poplatku za zahájení řízení v daném případě činí dle položky 7 písm. a) Sazebníku poplatků [částka]. Úspěchu žalobkyně v rozsahu 53 % pak odpovídá poplatek [částka], který je žalovaný povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou rovněž v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).