11 C 51/2020

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem anonymizováno příjmení příjmení anonymizováno , PSČ anonymizována tři slova , země zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o výživné manželky <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 498 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 37 376 Kč se co do částky 10 878 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 524 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou na soudním poplatku za návrh na zahájení řízení o určení výživného částku 355 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum] domáhala proti žalovanému výživného manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně počínaje dnem podání návrhu. Tvrdila, že účastníci jsou manželé a jejich manželství uzavřené dne [datum] v [příjmení] [jméno] [anonymizována tři slova] dosud trvá. Manžel dne 17.2.2020 opustil společnou domácnost vedenou na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], na výživu žalobkyně nepřispívá. Před odchodem ze společné domácnosti odebral žalovaný žalobkyni kreditní karty od bankovních účtů vedených na jméno žalovaného, kde se nacházejí finanční prostředky náležející do společného jmění manželů a zrušil jí dispoziční oprávnění k účtu č. [bankovní účet], dále žalobkyni odebral osobní vozidlo tov. zn. [příjmení], [registrační značka], které dosud žalobkyně užívala jako provozovatelka vozidla a přestal hradit veškeré výdaje související se společnou domácností. Jejím příjmem je starobní důchod ve výši 2 700 Kč měsíčně a přivýdělek z výuky italštiny v částce 1 500 Kč měsíčně. Uvedla, že pečuje o svou nemocnou matku a v loňském roce pečovala o svého otce, kdy vyšší pracovní zatížení žalobkyně není vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu zhoršenému po prodělané tuberkulóze v roce 2017 možné. Doplnila, že dlouhodobě pracovala v Italské republice, avšak dosud jí nevznikl nárok na starobní důchod z Itálie a je tak odkázána pouze na příjem v celkové výši 4 200 Kč měsíčně. K příjmům žalovaného uvedla, že je zaměstnaný jako řidič u [právnická osoba] [anonymizováno] a měl by dosahovat příjmu 42 000 Kč čistého měsíčně.

2. Žalovaný s návrhem na určení výživného manželky nesouhlasil. Uvedl, že ze společné domácnosti byl dne 17.2.2020 nucen odejít, protože mu žalobkyně sbalila jeho osobní věci a ze společné domácnosti jej vyhodila. Již v předchozí době, přibližně tři a ž čtyři měsíce zpětně, začala žalobkyně vyvolávat v podnapilém stavu hádky a bez jakékoliv příčiny vyhrožovala žalovanému. Namítl, že žalobkyni žádné kreditní karty neodebral, naopak jí umožňoval výběry dle jejího požádání. K vozidlu tov. zn. [příjmení] uvedl, že vozidlo bylo zakoupeno v roce 2006, jeho hodnota nedosahuje ani částky 100 000 Kč, žalobkyně užívala jiné vozidlo, a to vozidlo svého otce, tov. zn. [anonymizována tři slova]. K tvrzení o péči o rodiče uvedl, že otec žalobkyně je již tři měsíce umístěn v Domově důchodců ve [obec], k péči o matku uvedl, že tato není potřebná, neboť matka žalobkyně je zcela soběstačná. Je mu známo, že žalobkyně pobírá starobní důchod, jehož výši nezná a má k dispozici i své kreditní karty. Má za to, že výdělek z výuky italštiny je vyšší, než žalobkyní tvrzená částka. Namítl, že žalobkyni v tomto roce vznikne nárok na plný starobní důchod, jenž jí bude vyplácen v eurech. Je vlastnicí rodinného domu na adrese v [adresa] a hmotnou nouzí netrpí. Sporuje, že by se nepodílel na nákladech domácnosti, na tuto topnou sezonu nakoupil brikety za částku 50 000 Kč, dále žalobkyni platí na výživu tří psů částku 2 000 Kč měsíčně, platí internet 400 Kč měsíčně a hradí i splátky u společnosti [právnická osoba], kde si žalovaný postupně půjčil finanční částky, jež dosahují vysoké výše. Tyto půjčky jsou nyní sjednoceny a byly určeny na přestavbu rodinného domu žalobkyně. Žalovaný takto splácí společnou půjčku ve výši 15 000 Kč měsíčně. Namítl, že jeho mzda je mnohem nižší než uvádí žalobkyně, kdy do mzdy se velmi negativně promítl nouzový stav, nadto byl žalovaný i v pracovní neschopnosti. Žalovaný nemá finanční prostředky na to, aby mohl žalobkyni platit výživné.

3. V replice žalobkyně uvedla, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 26.6.2020. Na základě této skutečnosti žalobkyně upravila žalobní petit tak, že požaduje výživné pro nerozvedenou manželku za období od 5.3.2020 do 26.6.2020. Rozporovala tvrzení, že by žalovaný zakoupil brikety na topnou sezonu za částku 50 000 Kč, pokud jde o příspěvek na krmení psů, uhradil jej žalovaný pouze v lednu 2020 ve výši 2 000 Kč na tři psy, od této doby veškeré výdaje s krmením a komplexní péčí o psy hradila žalobkyně. Uvedla, že byla od března 2020 finančně závislá na pomoci své matky, která již dne [datum] písemně potvrdila, že hradí nákupy potravin pro sebe i žalobkyni ze svého starobního důchodu. Žalobkyně si vypomáhala půjčkami od svých známých, neboť byla zcela bez prostředků a musela řešit řadu nepříjemných situací, například pohřeb svého zesnulého otce. Výdělkové možnosti žalovaného jí nejsou známy. Pokud se jedná závazky, žalobkyně nemá informace o všech závazcích žalovaného, neboť žalovaný si vyřizoval půjčky bez vědomí a souhlasu žalobkyně. Na podaném návrhu setrvala.

4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. částečně zastavil s tím, že nadále bude jednáno pouze ohledně výživného za dobu od 5.3.2020 do [datum]. Citované usnesení nabylo právní moci dne 27.10.2020.

5. Zhodnocením provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k těmto skutkovým závěrům:

6. Manželství účastníků trvalo od 14.12.1996 do 26.6.2020. Vedení společné domácnosti účastníci ukončili dne 17.2.2020. Po dobu trvání manželství účastníci neměnili zákonný rozsah společného jmění. Nemovitost na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], byla v žalovaném období ve výlučném vlastnictví žalobkyně.

7. Příjem žalobkyně v žalovaném období náležející do společného jmění manželů činil celkem částku 15 527 Kč (10 936 Kč + 1 186 Kč + 1 110 Kč + 2 295 Kč). Dosažený příjem se skládal ze starobního důchodu v částce 2 734 Kč měsíčně, jak soud zjistil z oznámení ČSSZ ze dne 6.1.2020, tj. 2 734 Kč *4 = 10 936 Kč a dále z příjmů z výuky italštiny v částce 1 186 Kč připsané na účet žalobkyně dne 8.6.2020, jak soud zjistil z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. 2020, č.ú. [bankovní účet], v částce 1 110 Kč připsané na účet žalobkyně dne 9.4.2020, jak soud zjistil z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. 2020, č.ú. [bankovní účet] a částky 2 295 Kč připsané na účet žalobkyně dne 10.3.2020, jak soud zjistil z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. 2020, č.ú. [bankovní účet].

8. Příjem žalovaného v žalovaném období náležející do společného jmění manželů pocházel od zaměstnavatele [právnická osoba] a dosáhl celkové výše 111 000 Kč. Příjem se skládal z následujících částek 8 000 Kč dne 18.5.2020, 10 000 Kč dne 2.6.2020, 13 888 Kč dne 15.4.2020, 7 112 Kč dne 17.4.2020, 10 000 Kč dne 30.4.2020, 14 327 Kč dne 13.3.2020, 21 673 Kč dne 17.3.2020, 10 000 Kč dne 1.4.2020, 14 327 Kč dne 16.6.2020 a 1 673 Kč dne 16.6.2020, jak soud zjistil z výpisů z běžného účtu žalovaného, č.ú. [bankovní účet], č. 7/ 2020, 6/ 2020, 5/ 2020, 4/ 2020.

9. Společné (nutné) výdaje soud zjistil v celkové výši 73 532,15 Kč Tyto se skládají z celkového příjmu žalobkyně ve výši 15 527 Kč, kdy soud přihlédl k zůstatku na účtu žalobkyně ke dni 6.3.2020 v částce 890 Kč (č.l. 116), z čehož plyne, že žalobkyně v předmětném období nedisponovala žádnými úsporami, i k čestnému prohlášení ze dne 7.5.2020, podle kterého matka žalobkyně, paní [celé jméno žalobkyně], [anonymizováno] [rok], zajišťuje ze svého důchodu ve výši 14 563 Kč nákup potravin pro žalobkyni. Jako nezbytný výdaj na straně žalovaného soud započítal částku 40 000 Kč na bydlení, jež žalovaný dokládal výpisem z účtu č. [bankovní účet], číslo výpisu 2020 a 2020, v částce 2x 8 000 Kč převedené dne 15.5.2020, resp. dne 19.6.2020, a dále v částce 2x 12 000 Kč (9 000 Kč na nájemném a 3 000 Kč na službách, jež žalovaný dokládal nájemní smlouvou ze dne [datum]). Dále soud započetl výdaje na platbu za internet v žalovaném období ve výši 1 600 Kč, doloženou žalovaným potvrzením [právnická osoba] [právnická osoba] Dalším soudem uznaným výdajem byla splátka úvěru ve výši 7 490,15 Kč. V řízení bylo prokázáno provedení pouze jediné splátky v žalovaném období, a to dne 20.3.2020, jak plyne z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného pod č. [bankovní účet], číslo výpisu 2020. Výše splátky 7 490,15 Kč vychází ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček, ze dne [datum], kdy mezi stranami nebylo sporné, že se jedná o společný závazek účastníků. K tomu soud připočetl výdaje žalovaného za nákup briket v částce 4 185 Kč, dle příjmového dokladu ze dne 2.6.2020 a v částce 4 730 Kč dle příjmového dokladu ze dne 28.4.2020. Ačkoliv předání briket žalobkyně sporovala, nezjistil soud žádný jiný důvod k nákupu briket ze strany žalovaného, než jako topivo do nemovitosti žalobkyně, kdy žalovaný bydlel v té době v pronájmu.

10. Ke splátkám jiného než shora označeného úvěru soud nepřihlédl, neboť v řízení nebylo prokázáno, že se jedná o závazky společné. Stejné tak soud nepřihlédl k výlučným půjčkám (u žalobkyně od pana [jméno] [jméno], paní [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení], u žalovaného od jeho matky), neboť k těmto závazkům nebylo tvrzeno a tím spíše prokazováno, že by se jednalo o závazky společné. Shodně hodnotí soud i provedení oprav vozidel u obou účastníků, resp. úhrady za tyto služby.

11. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná zjištění relevantní pro své rozhodnutí, kdy dílem se týkaly období předcházejícího či následujícího po období žalovaném. Návrhy na doplnění dokazování (vyúčtováním právních služeb [anonymizována dvě slova]. [příjmení] za zastupování žalovaného v této věci) soud zamítl pro jejich neúčelnost, neboť se vztahují k výdajům, které nejsou v tomto řízení relevantní. Soud se neztotožnil s námitkou žalobkyně o nesplnění důkazní povinnosti ze strany žalovaného a provedl důkazní návrhy žalovaného za situace, kdy podání žalovaného datované dnem [datum] vyhodnotil jako odkazující na tyto listiny.

12. Podle § 697 odst. 1 o.z. mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

13. Za podstatnou v projednávané věci soud považuje skutečnost, že příjem žalobkyně činil v žalovaném období pouze částku 15 527 Kč plynoucí ze starobního důchodu a výuky italštiny, příjem žalovaného ze zaměstnání za shodné období činil částku 111 000 Kč. Na výdajové straně představují nejvyšší položku náklady na bydlení vynaložené žalovaným v částce 40 000 Kč. Žalovaný v řízení neprokázal, že by žalobkyni od doby, kdy opustil společnou domácnost, přispíval na její výživu. Soud poté, co zhodnotil provedené důkazy, dospěl k závěru, že odpovídající částkou výživného, která bude odpovídat stejné hmotné a kulturní úrovni obou manželů, je částka v celkové výši 26 498 Kč (tj. přibližně částka 6 625 Kč měsíčně). Soud dospěl k této částce na základě zohlednění společných příjmů v částce 126 527 Kč, od nich odečetl nutné výdaje v částce 73 532 Kč, kdy výsledkem je částka 52 995 Kč a tato vydělená dvěma činí částku 26 498 Kč, představující rozsah, v jakém bylo třeba vyživovací povinnost plnit. Soud přihlédl nejen k rozdílné výši příjmů obou účastníků, ale i k úrovni bydlení účastníků. Žalobkyně v žalovaném období bydlela ve vlastním domě, žalovaný po opuštění společné domácnosti bydlel v pronájmu, nadto zajištění tohoto bydlení bylo v předmětném období ztíženo přijatými protipandemickými opatřeními. Úroveň bydlení tedy byla podstatně vyšší u žalobkyně. Soud však nemůže souhlasit s námitkou žalovaného, že žalobkyně prodala nemovitost za 4 mil. Kč a nemá nárok na výživné. Žalobkyně bydlením v předmětné nemovitosti uspokojovala svou potřebu bydlení a soud toto zohlednil v rámci hodnocení úrovně bydlení obou účastníků. Vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely je do jisté míry specifickým institutem i z pohledu provázanosti se společným jměním manželů a povinností hradit náklady rodinné domácnosti. Vypořádání zaniklého společného jmění mezi účastníky je však řízením samostatným a samotná skutečnost, zda manželé sdílejí společnou domácnost či nikoliv, není pro plnění vyživovací povinnosti mezi manžely relevantní.

14. Žalobkyně požadovala výživné v celkové výši 37 376 Kč vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 10 878 Kč, zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud se neztotožnil s návrhem žalobkyně, aby jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení z důvodu informačního deficitu na straně žalobkyně stran výše příjmů žalovaného, i v souvislosti s poklesem příjmů na straně žalovaného z důvodu pandemie covid-19. Soud k těmto námitkám nepřihlédl a při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrně podle úspěchu ve věci, neboť bylo věcí žalobkyně, aby na v průběhu řízení zjištěnou výši příjmů případně procesně reagovala. Žalobkyně byla úspěšná ze 71% a žalovaný byl úspěšný z 29%, žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42% (71% - 29%).

16. Náhrada nákladů řízení byla vyčíslena celkovou částkou 44 104,50 Kč sestávající z odměny zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby po 10 700 Kč z tarifní hodnoty v částce 600 000 Kč dle § 8 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.), tj. celkem 21 400 Kč (§ 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t. – za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby), dále za pět úkonů právní služby po 2 620 Kč z tarifní hodnoty v částce 38 000 Kč dle § 8 odst. 1 a.t., tj. celkem 13 100 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d) a g) a.t. – sepis repliky ze dne [datum] účast na jednání před soudem dne [datum], dne [datum] v délce přes dvě hodiny a dne [datum]), dále náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tytéž úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., započítáno v účtované částce za šest úkonů právní služby ve výši 900 Kč, náhrady cestovného na trase [obec] [anonymizována tři slova] a zpět dne [datum], [datum] a dne [datum], celkem 75 km (3x 25 km) při průměrné spotřebě vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], 5,9 litru [číslo] km a při ceně motorové nafty 27,20 Kč/litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb., základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,40 Kč / km, tj. celkem 450 Kč. Dále soud přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v náhradě času promeškaného cestou k procesnímu soudu a zpět dle § 14 odst. 3 a.t. ve výši 600 Kč při době jízdy celkem 6 započatých půlhodin (za účast na jednání dne [datum], dne [datum] a dne [datum]). Náhrada za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad (z částky 36 450 Kč) činí 7 654,50 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Žalobkyni přiznaným 42% odpovídá částka 18 524 Kč.

17. Žalobkyně je ze zákona (§ 11 odst. 2 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) osvobozena od soudního poplatku. Povinnost zaplatit soudní poplatek podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přechází na žalovaného, a to podle výsledku řízení. Za základ soudního poplatku vzal soud částku 37 376 Kč, jež byla předmětem řízení ke dni rozhodování soudu, výše soudního poplatku dle položky 7 písm. a) Sazebníku poplatků činí 500 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit poměrnou část soudního poplatku dle shora uvedeného poměru úspěchu ve věci, tj. 355 Kč.