30 Co 311/2024

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v adresa č. j. spisová značka ze dne datum

I. Rozsudek Okresního soudu v adresa č. j. spisová značka ze dne datum se ve výroku III mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky tituly před jménem jméno FO.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky tituly před jménem jméno FO.

2. Z odůvodnění se podává, že předmětem řízení v dané věci byl nárok žalobce na náhradu škody vzniklé mu dne datum na vozidle Volkswagen Polo, registrační značka SPZ, v důsledku dopravní nehody zaviněné žalovanou, jíž vozidlo zapůjčil. Žalobce měl procesní neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení (v části nároku na zaplacení úroku z prodlení), přiznal mu proto okresní soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení okresní soud neshledal důvody pro aplikaci § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jíž se žalovaná domáhala. Poukázal zejména na chování žalované, která jí způsobenou škodu žádným způsobem neodčinila. Žalovaná nezajistila ani opravu poškozeného vozidla, ani žalobci na náhradu škody ničeho neuhradila, byť částku nižší než jím požadovanou.

3. Výslovně proti nákladovému výroku se včas odvolala žalovaná. Namítá, že v období, kdy došlo k dopravní nehodě, se jako oběť vzpamatovávala z následků trestných činů, byla opakovaně hospitalizována na psychiatrickém oddělení. Probíhalo rovněž pro ni vyčerpávající trestní řízení a nebyla proto schopna cokoli řešit. Podle žalované žalobce nejednal jako řádný hospodář, neboť vozidlo prodal, aniž by nechal poškození vozidla objektivně posoudit. Pokud by tak učinil, závěry servisního technika či likvidátora by žalovaná nerozporovala. Nelze však po ní žádat, aby žalobcem požadovanou částku bez dalšího akceptovala. Rozsah a výše škody byly zjišťovány až s odstupem v průběhu řízení, kdy navíc vozidlo již bylo opravené, což si vyžádalo zvýšené náklady, např. na znalecký posudek. Výše nákladů řízení tak dosáhla téměř žalované částky a je podle žalované namístě, aby tato byla za použití § 150 o. s. ř. korigována. Navrhuje proto, aby byl výrok o nákladech řízení změněn tak, aby jejich výše „odpovídala zásadám spravedlnosti a proporcionality“. právnická osoba podanému odvolání se vyjádřil žalobce, který jej má za nedůvodné. Uvedl, že se snažil o smírné vyřešení věci, žalovaná však přestala komunikovat, a tudíž nezbylo než podat žalobu. Učinil tak až po šesti měsících od dopravní nehody, kdy měla žalovaná dostatek času záležitost řešit. Poukázal žalobce na to, že znaleckým posudkem byla výše škody stanovena v částce vyšší, než požadoval, vznikla mu i další škoda, když přišel o bonusy u pojištění vozidla. Tvrzení žalované o tom, že proti ní byl spáchán trestný čin, nemůže jako odvolací důvod obstát, neboť tato skutečnost jí byla známa již před okresním soudem. Žalobce nebyl nijak omezen v nakládání s vozidlem a mohl jej prodat. K prodeji vozidla byl nucen, neboť po dopravní nehodě nebylo pojízdné, žalovaná jej nenechala opravit, on sám neměl zájem o další investice do vozidla, když nevěděl, zda mu bude vynaložená částka nahrazena. Se svojí žalobou byl úspěšný, ztotožňuje se proto s rozhodnutím okresního soudu, kterým mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Má žalobce za to, že mu náleží i náhrada za vyjádření k odporu žalované ze dne datum, k němuž okresní soud nepřihlédl. Podle žalobce aplikace § 150 o. s. ř. představuje výjimečný postup, pro který nejsou v dané věci důvody. Žalovaná byla po celou dobu nečinná, soudního řízení se neúčastnila a ve sporu byla neúspěšná. Zamezit navyšování nákladů mohlo smírné řešení, k němuž však žalovaná nepřistoupila.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku III o nákladech řízení, včetně řízení, které předcházející jeho vydání, podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho změnu.

6. Ve sporném řízení, o které jde i v posuzovaném případě, se při rozhodování o nákladech řízení uplatňuje zásada úspěchu ve věci uvedená v § 142 o. s. ř.

7. Podle § 142 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odst. 1). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odst. 2). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odst. 3).

8. Odklon od zásady úspěchu je možný pouze ve výjimečných případech podle § 150 o. s. ř.

9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

10. Výkladem citovaného ustanovení § 150 o. s. ř. se ve své judikatuře opakovaně zabýval Nejvyšší soud. Vyložil přitom, že rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci. Odchylka od této zásady je možná podle § 150 o. s. ř. jen tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Těmi se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2014, a dále usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum či sp. zn. spisová značka ze dne datum).

11. V nyní posuzované věci bylo nesporné, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, že žalovaná při dopravní nehodě, kterou zavinila, způsobila škodu na vozidle žalobce. Skutečnost, že žalovaná si byla vědoma své odpovědnosti za způsobenou škodu a z ní plynoucí povinnosti k její náhradě, je zřetelná již z odporu žalované proti platebnímu rozkazu ze dne datum. V něm mimo jiné uvedla, že „stran náhrady škody byli domluveni, p. jméno FO měla po prodeji bytu zaslat p. adresa 000 Kč“. Odvolací soud tak ve shodě s okresním soudem považuje při hodnocení, zda jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu shora citovaného § 150 o. s. ř., za určující tu okolnost, že žalovaná vědoma si svého dluhu v určité výši neprojevila v průběhu celého řízení žádnou ochotu či snahu uspokojit svůj dluh vůči žalobci, byť by tak učinila toliko částečně do výše podle vlastní úvahy. I kdyby se žalovaná v době před podáním žaloby nacházela v tíživé životní situaci, jak popisuje v odvolání, nic jí nebránilo, aby vstřícnost k náhradě jí způsobené škody projevila i po zahájení řízení, což neučinila. Byť nebyli účastníci ve shodě o výši škody, lze vážně míněnou snahu o řešení věci nepochybně projevit i plněním částečným. Oproti tomu pak nemůže aplikaci § 150 o. s. ř. založit žalovanou namítaná skutečnost, že žalobce vozidlo prodal, aniž nechal jeho poškození ocenit. Žalobce jako vlastník nebyl v dispozici s vozidlem omezen a nic mu v jeho prodeji nebránilo. Žalobce byl tím, kdo v řízení nesl důkazní břemeno ohledně rozsahu a výše vzniklé škody, a bylo na něm, zda a prostřednictvím jakých (jiných) důkazů této své povinnosti dostojí. Jak plyne z obsahu spisu, v řízení byly provedeny listinné důkazy, včetně fotodokumentace poškozeného vozidla, vyslechnuti svědci a podán znalecký posudek. Svým rozsahem dokazování zásadním způsobem nevybočilo ze standardního řízení o náhradu škody. K provedení důkazu znaleckým posudkem neměla žalovaná žádné námitky, ani neuplatnila žádné procesní stanovisko či návrh, v jehož důsledku by potřeba znaleckého posudku odpadla.

12. Shora popsané okolnosti tak podle odvolacího soudu nepředstavují okolnosti ve smyslu § 150 o. s. ř. natolik výjimečné a zvláštního zřetele hodné, pro které by se v poměrech posuzované věci jevilo nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení ve věci neúspěšné žalované, a zároveň by bylo možno po úspěšném žalobci požadovat, aby náklady v souvislosti s řízením vynaložené nesl ze svého. Žalovaná přitom žádné další, při zvažování aplikace § 150 o. s. ř. v úvahu přicházející, okolnosti netvrdila a takové okolnosti se nepodávají ani z obsahu spisu.

13. Okresní soud tedy aplikoval při rozhodování o nákladech řízení správné ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., jestliže měl žalobce neúspěch jen v nepatrné části. Pochybil však okresní soud při vyčíslení výše žalobcem účelně vynaložených nákladů řízení. Účastníku, který měl ve věci úspěch a bylo mu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, nelze přiznat právo na náhradu veškerých jím vynaložených nákladů, ale pouze těch, které byly vynaloženy účelně. Tak nelze žalobci přiznat právo na náhradu nákladů spojených s předžalobní výzvou k plnění a písemným podáním ze dne datum. Náhradu nákladů na předžalobní výzvu lze přiznat jen v případě, že byla-li žalobcem před podáním žaloby zaslána na adresu pro doručování, resp. na poslední známou adresu (§ 142a odst. 1 o. s. ř.). V daném případě nelze považovat výzvu k plnění za řádně odeslanou, neboť byla odeslána na adresu s nesprávně uvedeným číslem popisným. Písemné podání ze dne datum pak představuje reakci žalobce na poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných tvrzení o rozsahu škody na vozidle. Je však zásadně věcí žalobce, aby všechny rozhodující skutečnosti řádně vylíčil již v samotné žalobě. Není-li tomu tak a žalobu je třeba doplnit za dopomoci soudu, je na takové doplnění třeba nahlížet jen jako na součást žaloby, nikoli jako na další (samostatný) úkon, jenž by měl jít k tíži druhé strany.

14. Naopak nepochybil okresní soud, jestliže žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení spojených s vyjádřením k odporu žalované ze dne datum. Vyjádření žalobce k odporu žalované, který byl žalobci, resp. jeho zástupkyni, zaslán spolu s předvoláním k jednání, nebylo soudem žádáno a mohlo tak být předneseno, a to i s ohledem na jeho obsah, při již nařízeném jednání.

15. Odvolací soud sice nepřiznal žalobci náhradu nákladů za předžalobní upomínku, avšak tato skutečnost nemění ničeho na tom, že jinak má žalobce právo na náhradu účelných nákladů řízení. Jak vyložil Nejvyšší soud např. v usnesení sp. zn. spisová značka ze dne datum, „pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je určující stav v době vydání rozhodnutí soudu, a proto není absence výzvy podle § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, v nichž žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten plnit ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř., není sebemenšího důvodu, aby byl věřitel za absenci předžalobní výzvy sankcionován.“. Tak tomu bylo i v dané věci, kdy žalovaná, vědoma si své povinnosti k náhradě jí způsobené škody na vozidle žalovaného, v průběhu řízení neprojevila žádnou snahu, byť částečným plněním, svůj dluh uhradit.

16. Žalobce tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před okresním soudem, kterou tvoří náhrada odměny advokáta za zastupování žalobce podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty částka za šest úkonů právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby včetně jejího doplnění ze dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, datum, datum a datum) ve výši částka a k nim náležející náhrada hotových výdajů po částka podle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve výši částka (6x částka). K nákladům řízení dále náleží náhrada cestovních výdajů za cesty advokátky žalobce ke čtyřem jednáním soudu v celkové výši částka, přičemž odvolací soud pro stručnost odkazuje na správný a úplný výpočet v bodě 18 odůvodnění rozsudku okresního soudu. Za čas strávený advokátkou cestami k jednáním soudu adresa – adresa a zpět náleží náhrada podle § 14 odst. 1, 3 a. t. po částka za každou i započatou půlhodinu, a to celkem za 16 půlhodin v celkové výši částka. K těmto nákladům, v součtu částka, je třeba podle § 137 odst. 3 o. s. ř. připočíst náhradu daně z přidané hodnoty ve výši částka (21 % z částka), když advokátka žalobce je plátcem této daně. Součástí náhrady nákladů je dále náhrada za soudní poplatek ve výši částka a náhrada za zálohu zaplacenou žalobcem na znalecký posudek ve výši částka. Celkem náhrada nákladů, na něž má žalobce právo v řízení před okresním soudem, činí částka.

17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku III o nákladech řízení změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určenou okresním soudem podle § 160 o. s. ř. v prodlouženém trvání 15 dnů od právní moci tohoto usnesení odvolací soud zachoval, neboť rozhodnutí okresního soudu nelze změnit v neprospěch žalované pouze na základě jí podaného odvolání (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1238//23 ze dne datum). Plnění náhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobce vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., a to s ohledem na částečný úspěch žalované v odvolacím řízení, byť z jiných než jí uváděných důvodů. Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).