30 Co 4/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 115 246 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 5 C 195/2025-25 ze dne 10. října 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavcích na zaplacení 60 296 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 654,13 Kč za dobu od 6. 9. 2024 do 5. 6. 2025, kapitalizovaného úroku ve výši 13 848,87 Kč za dobu od 23. 8. 2024 do 5. 6. 2025, , Anonymizováno, ve výši 14,75 % ročně z částky 112 723 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 296 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. V části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 240,20 Kč za dobu od 6. 9. 2024 do 5. 6. 2025 a v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 950 Kč od 6. 6. 2025 do 25. 11. 2025, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 50 450 Kč od 26. 11. 2025 do 25. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 45 950 Kč od 26. 12. 2025 do 25. 1. 2026, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 41 450 Kč od 26. 1. 2026 do 25. 2. 2026, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 36 950 Kč od 26. 2. 2026 do 25. 3. 2026 a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 450 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Ve zbývající části výroku I se napadený rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 26. 11. 2025 do 25. 12. 2025, z částky 9 000 Kč od 26. 12. 2025 do 25. 1. 2026, z částky 13 500 Kč od 26. 1. 2026 do 25. 2. 2026, z částky 18 000 Kč od 26. 2. 2026 do 25. 3. 2026 a z částky 22 500 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu v požadavcích na zaplacení 60 296 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 848,87 Kč od 23. 8. 2024 do 5. 6. 2025, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 894,33 Kč od 6. 9. 2024 do 5. 6. 2025, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 112 723 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 114 253 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 54 950 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 500 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem listopadem 2025, pod ztrátou výhody splátek (výrok II), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o nárocích žalobkyně plynoucích ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 6. 5. 2022. Okresní soud objasnil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 134 000 Kč na nákup vozidla , Anonymizováno, u prodejce , právnická osoba, . a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem 233 688 Kč v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 782 Kč počínaje 3. 6. 2022. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, žalobkyně proto úvěr zesplatnila, přičemž ke dni zesplatnění úvěru bylo žalovanou na čerpaný úvěr zaplaceno celkem 79 050 Kč. Okresní soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně coby poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalované nesplnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná jakožto spotřebitel má tak povinnost vrátit žalobkyni pouze dosud nesplacenou jistinu. Okresní soud proto žalobě vyhověl pouze částečně a žalobkyni přiznal toliko právo na zaplacení dosud nesplacené části jistiny ve výši 54 950 Kč. Žalobkyni přiznaná částka představuje rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 134 000 Kč a částkou uhrazenou žalovanou v celkové výši 79 050 Kč. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 okresní soud žalobkyni nepřiznal ani právo na zaplacení úroků z prodlení, neboť žalovaná se v dané věci do prodlení nedostala. Jako přiměřené a odpovídající možnostem žalované (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru) pak okresní soud shledal uložení povinnosti zaplatit dosud nesplacenou část jistiny ve splátkách po 4 500 Kč měsíčně.

3. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalobkyně, přičemž její odvolání směřuje do žalobu částečně zamítavého výroku I a závislého nákladového výroku III. V odvolání zejména namítá nesprávné posouzení existence nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Odkazuje na některá rozhodnutí odvolacích soudů přiznávající „žalobkyni“ právo na úroky z prodlení ve věcech spotřebitelských úvěrů dle zákona o spotřebitelském úvěru, konkrétně poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 31/2025 ze dne 29. 4. 2025, rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 15 Co 157/2025 ze dne 11. 8. 2025 a sp. zn. 15 Co 98/2025 ze dne 15. 7. 2025, rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 64 Co 645/2024 ze dne 6. 5. 2025 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 95 Co 87/2024 ze dne 30. 4. 2024. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že žalované byla dne 28. 8. 2024 zaslána „Výzva ke splacení celého úvěru“ a dne 28. 3. 2025 pak „Předžalobní výzva k plnění“, přičemž obě listiny byly připojeny i k žalobě. Žalovaná ani jednou splatnost dluhu nerozporovala, a proto mezi stranami nemohl vzniknout spor, který by mohl vést k určení lhůty splatnosti soudem. Není proto žádný důvod, aby žalobkyni nebyly přiznány úroky z prodlení, jak byly požadovány již v žalobě. Žalobkyně zároveň vzala žalobu částečně zpět, a to v požadavcích na zaplacení částky 60 296 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 848,87 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 112 723 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 654,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 296 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, a navrhuje, aby v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Ve zbývající části výroku I navrhuje jeho změnu tak, že bude vyhověno žalobě v požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 240,20 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 950 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení.

4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

5. Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle § 222a odst. 2 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

6. V posuzovaném případě vzala žalobkyně žalobu za odvolacího řízení částečně zpět, konkrétně v požadavcích na zaplacení částky 60 296 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 848,87 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 112 723 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 654,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 296 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby odůvodnila tím, že „se rozhodla překvalifikovat svůj žalobní návrh, a to tak, že nadále bude požadovat pouze bezdůvodné obohacení ve výši 54 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení“. Navrhuje proto, aby bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno. Žalovaná podáním doručeným odvolacímu soudu dne 19. 3. 2026 vyslovila s částečným zpětvzetím žaloby souhlas. Odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek okresního soudu v rozsahu, v němž byla žaloba vzata zpět, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

7. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že jsou zde důvody zčásti pro potvrzení napadené části výroku I rozsudku okresního soudu a zčásti důvody pro jeho změnu. Učinil tak dle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalobkyně výslovně, žalovaná za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).

8. Okresní soud na základě provedeného dokazování objasnil, že žalobkyně žalované na základě smlouvy o úvěru č. SSU22/101798 ze dne 6. 5. 2022 poskytla částku 134 000 Kč na nákup konkrétního zboží u prodejce , právnická osoba, . a že žalovaná žalobkyni zaplatila zpět celkem 79 050 Kč.

9. Pokud jde o právní hodnocení, okresní soud správně podřadil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený takovou smlouvou režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zároveň s ohledem na povahu účastníků režimu zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Učinil pak správné a v odvolacím řízení nijak nezpochybněné závěry o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru žalované v postavení spotřebitele před poskytnutím úvěru v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Zákon o spotřebitelském úvěru tedy věřiteli ukládá povinnost posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je pak dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy. Bylo přitom dovozeno judikaturou, že jde o neplatnost absolutní, a to i v poměrech, na které je třeba aplikovat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění před novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., v níž bylo s účinností od 29. 5. 2022 již výslovně zakotveno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Skutečnost, že důsledkem porušení povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, plyne např. z rozsudku soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, či z usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1176/21 ze dne 8. 6. 2021.

13. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy je povinnost žalovaného spotřebitele dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalovaného, resp. splatnost jeho závazku, není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), jak plyne např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3671/2021 ze dne 20. 4. 2022. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud dále dovodil, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu speciality k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení a upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem je při akcentaci ochrany spotřebitele vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy tak, že spotřebiteli je při neexistenci dohody účastníků určena nová doba splatnosti pro vrácení jistiny, přičemž je zároveň postihován poskytovatel spotřebitelského úvěru, který zapříčinil nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žadatele neplatnost smlouvy, tím, že nezíská smluvní úroky a poplatky a jistinu obdrží právě až v nové době splatnosti. K určení „přiměřené doby“ soudem pak může dojít nejen na návrh některého z účastníků v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, případně vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Spor zde přitom není pouze v případě, že je uzavřena dohoda účastníků o splatnosti. Není-li takové dohody, soud je vždy povinen nově vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy, a tedy určit dobu splatnosti bez ohledu na to, zda byl podán návrh účastníka dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru či nikoliv.

14. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s poukazem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neuložil žalované povinnost zaplatit také úrok z prodlení z nevrácené jistiny s tím, že k prodlení žalované nedošlo, neboť doba plnění nebyla dohodnuta ani (dosud) určena soudem, postupoval ke dni vyhlášení napadeného rozhodnutí správně.

15. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již nastala splatnost některých splátek stanovených okresním soudem dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k vrácení zbývající části jistiny.

16. V daném případě okresní soud v odvoláním nenapadeném, a tedy již pravomocném, výroku II uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 54 950 Kč, a to ve splátkách po 4 500 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem listopadem 2025. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny. Do dne rozhodování odvolacího soudu se staly splatnými splátky, jež měly být zaplaceny v měsících listopad 2025, prosinec 2025, leden 2026, únor 2026 a březen 2026. Žalobkyně na výzvu odvolacího soudu sdělila, že žalovaná na dlužnou jistinu dle napadeného rozsudku okresního soudu dosud ničeho neuhradila, žalovaná na výzvu odvolacího soudu nereagovala a k tomu, zda dle napadeného rozsudku žalobkyni něco plnila, se nevyjádřila. Odvolací soud proto vyšel z toho, že žalovanou po vyhlášení rozsudku okresního soudu ničeho plněno nebylo, a tedy žalovaná je ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení se splátkami, které byly splatné do 25. 11. 2025, 25. 12. 2025, 25. 1. 2026, 25. 2. 2026 a 25. 3. 2026, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení ze nezaplacených a již splatných splátek ode dne následujícího po splatnosti každé z uvedených splátek, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou konkrétní splátky, a to dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % ročně (a nikoliv 12,75 % ročně, jak požadovala žalobkyně).

17. Odvolací soud tedy dle § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek v části výroku I o úrocích z prodlení částečně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 26. 11. 2025 do 25. 12. 2025, z částky 9 000 Kč od 26. 12. 2025 do 25. 1. 2026, z částky 13 500 Kč od 26. 1. 2026 do 25. 2. 2026, z částky 18 000 Kč od 26. 2. 2026 do 25. 3. 2026 a z částky 22 500 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení18. Ve zbývající části odvolací soud neshledal odvolání důvodným, a proto dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil napadený rozsudek v části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 240,20 Kč za dobu od 6. 9. 2024 do 5. 6. 2025 a v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 950 Kč od 6. 6. 2025 do 25. 11. 2025, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 50 450 Kč od 26. 11. 2025 do 25. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 45 950 Kč od 26. 12. 2025 do 25. 1. 2026, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 41 450 Kč od 26. 1. 2026 do 25. 2. 2026, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 36 950 Kč od 26. 2. 2026 do 25. 3. 2026 a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 450 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení.

19. Ve zbývajícím rozsahu nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden a je již pravomocný.

20. K rozhodnutím jiných odvolacích soudů, na která žalobkyně poukazuje v odvolání, odvolací soud uvádí, že těmito rozhodnutími není vázán a s jejich závěry nesouhlasí, neboť tyto jsou v rozporu se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jak na ně bylo shora odkázáno. Odvolací soud naopak rozhodl ve shodě s rozhodovací praxí ostatních senátů zdejšího odvolacího soudu (např. rozsudek ve věci sp. zn. 29 Co 150/2025 ze dne 23. 7. 2025 či sp. zn. 35 Co 79/2025 ze dne 4. 9. 2025), či shodně jako Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v rozsudku sp. zn. 75 Co 188/2024 ze dne 12. 9. 2024 a Krajský soud v Ostravě v rozsudku sp. zn. 8 Co 123/2024 ze dne 18. 8. 2024 (jak jsou tyto rozsudky přístupné v systému Beck-online).

21. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla se svými požadavky úspěšná pouze částečně a zpětvzetím žaloby v odvolacím řízení zavinila částečné zrušení rozsudku okresního soudu a částečné zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu, resp. zavinění žalobkyně na částečném zastavení řízení, by měla žalovaná právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalovaná v řízení před soudy obou stupňů žádné náklady nevynaložila, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.