30 Co 406/2024

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. jméno FO a soudkyň JUDr. jméno FO a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Terezou Kulhavou sídlem Hornokrčská 707/7, 140 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Zbyňkem Zachou sídlem Na Příkopě 18, 110 00 Praha 1 za účasti vedlejšího účastníka: Jméno účastníka, narozený Datum narození účastníka bytem Adresa účastníka zastoupený advokátem Mgr. Janem Matznerem sídlem 8. března 21/13, 460 05 Liberec V - Kristiánov o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 84/2022-190 ze dne 10. května 2024

I. Odvolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. spisová značka ze dne datum se odmítá.

II. Ve výroku III o nákladech řízení se napadený rozsudek zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zrušil spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemkům parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., a parc. č. Anonymizováno. jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., vše v katastrálním území adresa (výrok I), nařídil prodej uvedených nemovitých věci (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok III). Pokud jde o nákladový výrok, okresní soud uzavřel, že jde v dané věci o případ, kdy rozhodnutí závisí na znaleckém posudku či na úvaze soudu, a proto by přicházela v úvahu aplikace ustanovení § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), avšak jako „přiléhavější“ poměrům dané věci okresní soud shledal postup dle § 147 o. s. ř. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tzv zaviněné náklady. Poukazuje v této souvislosti na opakované žádosti žalovaného o odročení jednání, na skutečnost, že k poslednímu jednání, které se před okresním soudem konalo, se žalovaný, na rozdíl od zástupkyně žalobkyně, nedostavil, a na skutečnost, že ze strany žalobkyně byla vždy snaha o smírné vyřešení sporu. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení spojených s písemným vyjádřením ze dne datum a s účastí na jednání ve dnech datum, u něhož žalovaný pouze „potvrdil jednak nezbytnost znaleckého posudku a jednak to, že má zájem na nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyně“, a datum, ke němuž se žalovaný nedostavil.

2. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně pouze proti výroku III o nákladech řízení, se včas odvolal žalovaný, který navrhuje jeho změnu tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Žalovaný zejména nesouhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že zavinil vznik nákladů řízení na straně žalobkyně a namítá, že z odůvodnění rozsudku není zcela zřejmé, za které tři konkrétní úkony právní služby byla žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznána. Má za to, že vyjádření žalobkyně ze dne datum a ze dne datum nejsou dle svého obsahu vyjádřením ve věci samé. Jednání, které se konalo dne datum, bylo prvním jednáním ve věci, bylo dle občanského soudního řádu nutné a zástupce žalovaného se k němu řádně dostavil. Z jednání konaného dne datum se pak žalovaný řádně omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, tedy toto jednání nijak nezmařil.

3. Dále se proti rozsudku okresního soudu, a to rovněž včas, avšak proti všem jeho výrokům, odvolal vedlejší účastník, který oznámil svůj vstup do řízení písemným podáním ze dne datum doručeným okresnímu soudu téhož dne (§ 93 odst. 1, odst. 2 věta prvá o. s. ř.).

4. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda vedlejší účastník je k podání odvolání v dané věci subjektivně legitimován.

5. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

6. Podle § 203 odst. 1 o. s. ř. vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.

7. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon přiznává právo podat odvolání, a to ve prospěch jím podporovaného účastníka, i vedlejšímu účastníku. Subjektivní legitimaci k podání odvolání však nemá vedlejší účastník bez dalšího. Může tak učinit pouze tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí jím podporovanému účastníku a nemůže tak učinit proti jeho vůli.

8. Z obsahu spisu, jak byl předložen odvolacímu soudu, vyplývá, že zástupci žalovaného byl odvoláním napadený rozsudek doručen do datové schránky dne datum. Jestliže tedy vedlejší účastník oznámil svůj vstup do řízení dne datum, pak tak učinil v zákonné patnáctidenní lhůtě (§ 203 odst. 1 věta prvá o. s. ř.). Ve stejný den, tj. datum, vedlejší účastník podal odvolání proti rozsudku. Protože však zároveň, jak plyne z ustanovení § 203 odst. 1 věty druhé o. s. ř., vedlejší účastník není legitimován k podání odvolání, jestliže s jeho podáním jím podporovaný účastník nesouhlasí, vyzval odvolací soud žalovaného k vyjádření v tomto směru. Žalovaný v podání ze dne datum adresovaném odvolacímu soudu vyjádřil svůj nesouhlas s odvoláním vedlejšího účastníka.

9. Za shora popsané situace tedy odvolacímu soudu nezbylo, než odvolání vedlejšího účastníka pro nesouhlas jím podporovaného účastníka s tímto odvoláním (§ 203 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) jako podané někým, kdo k němu není oprávněn, dle § 218 písm. b) o. s. ž. odmítnout.

10. V dalším řízení odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení pouze k odvolání žalovaného a v jím napadeném rozsahu (nákladovém výroku III). Učinil tak dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho zrušení a vrácení okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. I pro rozhodnutí soudu, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, tedy i pro nákladový výrok, platí, že musí být odůvodněno (§ 169 odst. 1 o. s. ř.). Zákon, na rozdíl od rozsudku (§ 157 odst. 2 až 4 o. s. ř.) a od usnesení ve věci samé (§ 169 odst. 4 o. s. ř.), nestanoví konkrétní obsah odůvodnění nemeritorního usnesení (výroku). Je proto třeba vycházet z přiměřené aplikace ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k významu a okolnostem konkrétního nemeritorního rozhodnutí (výroku). Vždy však musí soud v odůvodnění nemeritorního usnesení (výroku) uvést alespoň základní důvody, které jej vedly k jeho přijetí, a to takovým způsobem, který výrok srozumitelně a přezkoumatelně vysvětlí. Rozhodnutí bez (dostatečného) odůvodnění (nejde-li o některou ze zákonných výjimek dle § 169 odst. 2, odst. 3 o. s. ř.) je nepřezkoumatelné. Nedokáže totiž přesvědčivě vysvětlit důvody vedoucí k jeho přijetí, a proto u něj ani nelze vyloučit libovůli. V odůvodnění nákladového výroku musí soud uvést alespoň základní důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí, a jde-li o určení výše nákladů řízení, musí být v rozhodnutí srozumitelným a přezkoumatelným způsobem vysvětleno, jakým způsobem byla jejich výše určena.

12. Vysvětlil Nejvyšší soud např. v rozsudcích sp. zn. spisová značka ze dne datum a sp. zn. spisová značka ze dne datum, že má-li být rozsudek přezkoumatelný, pak jeho odůvodnění musí obsahovat uvedené náležitosti (tj. náležitosti dle § 157 odst. 2 o. s. ř.), musí být srozumitelné, přesvědčivé a musí být v souladu s výrokem. Jestliže je věcný nebo logický rozpor mezi výrokem rozhodnutí a jeho odůvodněním, pak je takový rozsudek nepřezkoumatelný a je postižen tzv. jinou vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedené závěry pak lze analogicky vztáhnout i na odůvodnění výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

13. V daném případě je mezi výrokem a jeho odůvodněním a rovněž i v rámci samotného odůvodnění věcný a logický rozpor. Nákladový výrok III je totiž formulován tak, jako by jím bylo rozhodnuto ve smyslu § 151 o. s. ř. v rozhodnutí, jímž se řízení končí, o (celkových) nákladech řízení. Tomu by nasvědčovala i první část odůvodnění nákladového výroku (pod bodem 5. napadeného rozsudku) odkazující na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. S tím je však v rozporu další část odůvodnění, dle kterého okresní soud zvolil „jako přiléhavější postup“ rozhodnutí o nákladech řízení podle § 147 o. s. ř. a ukládá žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jím „zaviněné náklady“ řízení (pouze) za tři úkony právní služby. Ustanovení § 147 o. s. ř. upravující tzv. separované náklady řízení, přitom míří pouze na ty náklady, jejichž vznik některý z účastníků zavinil, případně vznikly v důsledku náhody, která se účastníku přihodila, přičemž se o nich rozhoduje zcela nezávisle na výsledku sporu a na tom, komu bude dle zásady úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. v konečném rozhodnutí uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.

14. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda okresní soud mínil rozhodnout o nákladech řízení jako celku v souvislosti s konečným rozhodnutím ve věci samé, jak by tomu nasvědčoval výrok a odkaz na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění, či zda mínil rozhodnout pouze o tzv. separovaných nákladech řízení dle § 147 o. s. ř., jak tomu nasvědčuje v odůvodnění rozsudku obsažené vysvětlení okresního soudu o tom, v čem spatřuje zavinění žalovaného na vzniku konkrétních nákladů řízení (ve spojení s konkrétními třemi úkony právní služby), a vyčíslení pouze těch nákladů, jejichž vznik měl žalovaný dle okresního soudu zavinit.

15. Uvedený rozpor mezi výrokem a odůvodněním, jakož i v rámci odůvodnění samotného, činí odvoláním napadený nákladový výrok nepřezkoumatelným a je postižen tzv. jinou vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pro kterou odvolací soud musel rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III o nákladech řízení dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a zároveň mu věc dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit k dalšímu řízení.

16. V dalším řízení okresní soud dle § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodne o nákladech (celého) řízení, přičemž své rozhodnutí jasným a srozumitelným způsobem odůvodní. Neopomene přitom závěry vyslovené Ústavním soudem např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 572/19 ze dne datum a v nálezu sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne datum týkající se rozhodování o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Pokud by měl okresní soud i nadále za to, že je v daném případě na místě, uložit žalovanému náhradu tzv. separovaných nákladů řízení dle § 147 o. s. ř., musí tak učinit samostatným výrokem (vedle výroku o náhradě nákladů řízení jako celku) a tento rovněž řádně odůvodnit. Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.