30 Co 406/2024

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. jméno FO a soudkyň JUDr. jméno FO a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Terezou Kulhavou sídlem Hornokrčská 707/7, 140 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Zbyňkem Zachou sídlem Na Příkopě 18, 110 00 Praha 1 za účasti vedlejšího účastníka: Jméno účastníka , narozený Datum narození účastníka bytem Adresa účastníka zastoupený advokátem Mgr. Janem Matznerem sídlem 8. března 21/13, 460 05 Liberec V - Kristiánov o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 84/2022-190 ze dne 10. května 2024

I. Odvolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se odmítá.

II. Ve výroku III o nákladech řízení se napadený rozsudek zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zrušil spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemkům parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., a parc. č. , Anonymizováno, . jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., vše v katastrálním území , adresa, (výrok I), nařídil prodej uvedených nemovitých věci (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III). Pokud jde o nákladový výrok, okresní soud uzavřel, že jde v dané věci o případ, kdy rozhodnutí závisí na znaleckém posudku či na úvaze soudu, a proto by přicházela v úvahu aplikace ustanovení § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), avšak jako „přiléhavější“ poměrům dané věci okresní soud shledal postup dle § 147 o. s. ř. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tzv zaviněné náklady. Poukazuje v této souvislosti na opakované žádosti žalovaného o odročení jednání, na skutečnost, že k poslednímu jednání, které se před okresním soudem konalo, se žalovaný, na rozdíl od zástupkyně žalobkyně, nedostavil, a na skutečnost, že ze strany žalobkyně byla vždy snaha o smírné vyřešení sporu. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení spojených s písemným vyjádřením ze dne , datum, a s účastí na jednání ve dnech , datum, , u něhož žalovaný pouze „potvrdil jednak nezbytnost znaleckého posudku a jednak to, že má zájem na nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyně“, a , datum, , ke němuž se žalovaný nedostavil.

2. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně pouze proti výroku III o nákladech řízení, se včas odvolal žalovaný, který navrhuje jeho změnu tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Žalovaný zejména nesouhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že zavinil vznik nákladů řízení na straně žalobkyně a namítá, že z odůvodnění rozsudku není zcela zřejmé, za které tři konkrétní úkony právní služby byla žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznána. Má za to, že vyjádření žalobkyně ze dne , datum, a ze dne , datum, nejsou dle svého obsahu vyjádřením ve věci samé. Jednání, které se konalo dne , datum, , bylo prvním jednáním ve věci, bylo dle občanského soudního řádu nutné a zástupce žalovaného se k němu řádně dostavil. Z jednání konaného dne , datum, se pak žalovaný řádně omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, tedy toto jednání nijak nezmařil.

3. Dále se proti rozsudku okresního soudu, a to rovněž včas, avšak proti všem jeho výrokům, odvolal vedlejší účastník, který oznámil svůj vstup do řízení písemným podáním ze dne , datum, doručeným okresnímu soudu téhož dne (§ 93 odst. 1, odst. 2 věta prvá o. s. ř.).

4. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda vedlejší účastník je k podání odvolání v dané věci subjektivně legitimován.

5. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

6. Podle § 203 odst. 1 o. s. ř. vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.

7. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon přiznává právo podat odvolání, a to ve prospěch jím podporovaného účastníka, i vedlejšímu účastníku. Subjektivní legitimaci k podání odvolání však nemá vedlejší účastník bez dalšího. Může tak učinit pouze tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí jím podporovanému účastníku a nemůže tak učinit proti jeho vůli.

8. Z obsahu spisu, jak byl předložen odvolacímu soudu, vyplývá, že zástupci žalovaného byl odvoláním napadený rozsudek doručen do datové schránky dne , datum, . Jestliže tedy vedlejší účastník oznámil svůj vstup do řízení dne , datum, , pak tak učinil v zákonné patnáctidenní lhůtě (§ 203 odst. 1 věta prvá o. s. ř.). Ve stejný den, tj. , datum, , vedlejší účastník podal odvolání proti rozsudku. Protože však zároveň, jak plyne z ustanovení § 203 odst. 1 věty druhé o. s. ř., vedlejší účastník není legitimován k podání odvolání, jestliže s jeho podáním jím podporovaný účastník nesouhlasí, vyzval odvolací soud žalovaného k vyjádření v tomto směru. Žalovaný v podání ze dne , datum, adresovaném odvolacímu soudu vyjádřil svůj nesouhlas s odvoláním vedlejšího účastníka.

9. Za shora popsané situace tedy odvolacímu soudu nezbylo, než odvolání vedlejšího účastníka pro nesouhlas jím podporovaného účastníka s tímto odvoláním (§ 203 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) jako podané někým, kdo k němu není oprávněn, dle § 218 písm. b) o. s. ž. odmítnout.

10. V dalším řízení odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení pouze k odvolání žalovaného a v jím napadeném rozsahu (nákladovém výroku III). Učinil tak dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho zrušení a vrácení okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. I pro rozhodnutí soudu, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, tedy i pro nákladový výrok, platí, že musí být odůvodněno (§ 169 odst. 1 o. s. ř.). Zákon, na rozdíl od rozsudku (§ 157 odst. 2 až 4 o. s. ř.) a od usnesení ve věci samé (§ 169 odst. 4 o. s. ř.), nestanoví konkrétní obsah odůvodnění nemeritorního usnesení (výroku). Je proto třeba vycházet z přiměřené aplikace ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k významu a okolnostem konkrétního nemeritorního rozhodnutí (výroku). Vždy však musí soud v odůvodnění nemeritorního usnesení (výroku) uvést alespoň základní důvody, které jej vedly k jeho přijetí, a to takovým způsobem, který výrok srozumitelně a přezkoumatelně vysvětlí. Rozhodnutí bez (dostatečného) odůvodnění (nejde-li o některou ze zákonných výjimek dle § 169 odst. 2, odst. 3 o. s. ř.) je nepřezkoumatelné. Nedokáže totiž přesvědčivě vysvětlit důvody vedoucí k jeho přijetí, a proto u něj ani nelze vyloučit libovůli. V odůvodnění nákladového výroku musí soud uvést alespoň základní důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí, a jde-li o určení výše nákladů řízení, musí být v rozhodnutí srozumitelným a přezkoumatelným způsobem vysvětleno, jakým způsobem byla jejich výše určena.

12. Vysvětlil Nejvyšší soud např. v rozsudcích sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , že má-li být rozsudek přezkoumatelný, pak jeho odůvodnění musí obsahovat uvedené náležitosti (tj. náležitosti dle § 157 odst. 2 o. s. ř.), musí být srozumitelné, přesvědčivé a musí být v souladu s výrokem. Jestliže je věcný nebo logický rozpor mezi výrokem rozhodnutí a jeho odůvodněním, pak je takový rozsudek nepřezkoumatelný a je postižen tzv. jinou vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedené závěry pak lze analogicky vztáhnout i na odůvodnění výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

13. V daném případě je mezi výrokem a jeho odůvodněním a rovněž i v rámci samotného odůvodnění věcný a logický rozpor. Nákladový výrok III je totiž formulován tak, jako by jím bylo rozhodnuto ve smyslu § 151 o. s. ř. v rozhodnutí, jímž se řízení končí, o (celkových) nákladech řízení. Tomu by nasvědčovala i první část odůvodnění nákladového výroku (pod bodem 5. napadeného rozsudku) odkazující na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. S tím je však v rozporu další část odůvodnění, dle kterého okresní soud zvolil „jako přiléhavější postup“ rozhodnutí o nákladech řízení podle § 147 o. s. ř. a ukládá žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jím „zaviněné náklady“ řízení (pouze) za tři úkony právní služby. Ustanovení § 147 o. s. ř. upravující tzv. separované náklady řízení, přitom míří pouze na ty náklady, jejichž vznik některý z účastníků zavinil, případně vznikly v důsledku náhody, která se účastníku přihodila, přičemž se o nich rozhoduje zcela nezávisle na výsledku sporu a na tom, komu bude dle zásady úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. v konečném rozhodnutí uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.

14. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda okresní soud mínil rozhodnout o nákladech řízení jako celku v souvislosti s konečným rozhodnutím ve věci samé, jak by tomu nasvědčoval výrok a odkaz na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění, či zda mínil rozhodnout pouze o tzv. separovaných nákladech řízení dle § 147 o. s. ř., jak tomu nasvědčuje v odůvodnění rozsudku obsažené vysvětlení okresního soudu o tom, v čem spatřuje zavinění žalovaného na vzniku konkrétních nákladů řízení (ve spojení s konkrétními třemi úkony právní služby), a vyčíslení pouze těch nákladů, jejichž vznik měl žalovaný dle okresního soudu zavinit.

15. Uvedený rozpor mezi výrokem a odůvodněním, jakož i v rámci odůvodnění samotného, činí odvoláním napadený nákladový výrok nepřezkoumatelným a je postižen tzv. jinou vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pro kterou odvolací soud musel rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III o nákladech řízení dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a zároveň mu věc dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit k dalšímu řízení.

16. V dalším řízení okresní soud dle § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodne o nákladech (celého) řízení, přičemž své rozhodnutí jasným a srozumitelným způsobem odůvodní. Neopomene přitom závěry vyslovené Ústavním soudem např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 572/19 ze dne , datum, a v nálezu sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne , datum, týkající se rozhodování o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Pokud by měl okresní soud i nadále za to, že je v daném případě na místě, uložit žalovanému náhradu tzv. separovaných nákladů řízení dle § 147 o. s. ř., musí tak učinit samostatným výrokem (vedle výroku o náhradě nákladů řízení jako celku) a tento rovněž řádně odůvodnit.