30 CO 69/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň Mgr. Heleny Bláhové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci žalobce: ; Ing. jméno příjmení , datum narození , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 16 C 250/2020 – 85 ze dne 15. listopadu 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 16 C 250/2020-85 ze dne 15. listopadu 2021 se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 584 Kč, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu o vydání medicínského přístroje [příjmení] [jméno] – SET/SN: [tel. číslo] 70 022. Výrokem II bylo žalobci uloženo nahradit žalované náklady řízení ve výši 37 752 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, jíž se – pokud jde o stav řízení panující v době po částečném zastavení řízení o dalším nároku - žalobce domáhal vydání označené movité věci po žalované s poukazem na to, že je vlastníkem přístroje a že žalované k držení přístroje nesvědčí žádný právní důvod. Soud prvního stupně po provedeném dokazování neshledal splnění podmínek pro vyhovění žalobě, neboť skutkové okolnosti věci byly způsobilé k přijetí právního závěru, že žalovaná nabyla vlastnictví k přístroji od nevlastníka. Připomněl, že podmínkou přechodu vlastnického práva od neoprávněného je dobrá víra nabyvatele v oprávnění druhé strany převést vlastnictví na základě řádného titulu, a to vzhledem ke všem okolnostem věci; u žalované dobrou víru v oprávnění svědkyně [příjmení] [příjmení] vlastnické právo k věci převést shledal. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalobce včasné odvolání. Prezentoval v něm názor, že konkrétní skutkové okolnosti věci vylučují dobrou víru žalované, jež byla přítelkyní svědkyně a byly jí proto známy skutečné vlastnické poměry k zapůjčenému přístroji. Uvedl dále, že obě ženy se připravovaly na budoucí společné podnikání založené na využívání přístrojů zn. [příjmení]. Upozornil i na výrazný rozdíl mezi cenami přístrojů [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno] coby okolnost objektivně vylučující dobrou víru žalované ve smyslu zákonem nastaveném. Zdůraznil, že svědkyni byl přístroj žalobcem předán k dispozici na základě smlouvy o užívání, nikoli za účelem jeho prodeje. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě plně vyhoví.

3. Žalovaná se v písemném vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně uvedenými v přezkoumávaném rozsudku. Argumenty odvolatele nejsou dle jejího názoru způsobilé přivodit změnu či zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Skutkové závěry soudu prvního stupně a jejich právní posouzení sdílí, za správné považuje i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Napadený rozsudek proto navrhovala jako věcně správný potvrdit.

4. Odvolací soud dle § 214 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání, aniž by přistoupil k opakování či doplnění dokazování.

5. Ze shodných tvrzení účastníků a důkazů provedených před soudem prvního stupně se podává, že žalobce zakoupil od [příjmení] přístroj ev. č. [tel. číslo] 20 144 (později se změněným ev. č.) a zaplatil cenu. Týž přístroj na základě smlouvy o výprose z [datum] bezplatně poskytl Mgr. [příjmení], ta jej používala k podnikání a pro vyloučení záměny s přístroji jejích kolegyň opatřila přístroj iniciálami M.B. Žalovaná od Mgr. [příjmení] koupila jiný přístroj [příjmení] [jméno] za 57 500 Kč a obě se dohodly na splácení kupní ceny minimálně po 2 000 Kč měsíčně (žalovaná měla předchozí dobrou zkušenost s přístrojem [příjmení] [jméno], a to po absolvování 10 terapií u Mgr. [příjmení]). Nákup levnějšího přístroje jí Mgr. [příjmení] doporučila a přístroj objednala u [příjmení]. Žalovaná uhradila Mgr. [příjmení] zálohu na kupní cenu částkou 10 000 Kč v hotovosti, na příjmovém dokladu je uveden údaj„ [příjmení] – Klasik“. Po obdržení přístroje žalovaná zjistila, že zařízení nemá požadované vlastnosti (možnost připojení dvou osob současně), proto sdělila Mgr. [příjmení], že přístroj nechce. Mgr. [příjmení] nabídla žalované prodej nikoli nového, ale již použitého [příjmení] – Profi za stejnou kupní cenu, tj. 57 500 Kč, a to opět ve splátkách. Kupní cenu žalovaná uhradila Mgr. [příjmení].

6. Soud prvního stupně při právním posouzení věci správně aplikoval právní úpravu zakotvenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

7. Podle ustanovení § 1109 o. z. vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, a to dle písm. b) pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, a také podle písm. c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil.

8. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

9. Úspěch žalobce v řízení o vydání věci by byl možný pouze za splnění základní podmínky, a to přijetí negativního závěru o tom, zda skutkovým dějem, z něhož je nárok žalobcem odvozován, byla naplněna hypotéza právní normy zakotvující nabytí vlastnického práva od nevlastníka (alespoň jeden z případů § 1109 o. z. definovaných).

10. Ustanovení § 1109 o. z. upravuje dobrověrné nabytí vlastnického práva k nezapsané věci od neoprávněného. Případy vymezené v § 1109 o. z. jsou privilegované tím, že se ve prospěch nabyvatele uplatní domněnka dobré víry ve smyslu § 7 občanského zákoníku. Uplatní se jen na nabytí za úplatu, přičemž se nevyžaduje, aby úplata byla skutečně poskytnuta. Ačkoliv podle § 1109 o. z. je zhojen nedostatek převodcova vlastnictví či oprávnění s věcí disponovat, musí být k převodu vlastnického práva splněny jeho ostatní předpoklady, zejména existence platné a účinné smlouvy. Ustanovení § 1109 o. z. poskytuje ochranu nabyvateli tehdy, pokud převodce vystupoval jako vlastník nebo vystupoval jako osoba oprávněná věc zcizit svým jménem. K nabytí vlastnického práva podle § 1109 o. z. ovšem dojde při splnění dalších předpokladů, pokud byl nabyvatel v dobré víře, že převodce byl oprávněn věc zcizit svým jménem. Ustanovení § 1109 o. z. při splnění dalších předpokladů má za účel překlenout skutečnost, že převodce vůči nabyvateli vystupuje jako vlastník, ač jím ve skutečnosti není.

11. Nabyvatel nemá obecnou investigační povinnost, pokud se nevyskytla podezřelá okolnost, tzn. to, co lze objektivně zjistit prohlédnutím si věci. [obec] víra převodce je bez významu, pro nabytí od neoprávněného je určující pouze dobrá víra nabyvatele. Pokud byla převodci věc svěřena vlastníkem, uplatní se písm. c) i když o tom nabyvatel k okamžiku nabytí nevěděl. K uplatnění § [číslo] vyžaduje objektivní naplnění některé ze skutkových podstat písm. a) až f).

12. Písm. b) se uplatní, jen pokud převodce skutečně provozoval danou podnikatelskou činnost, byť k ní třeba neměl živnostenské oprávnění. Vyžaduje se, aby podnikatel věc převáděl v souvislosti s podnikatelskou činností, kterou obvykle vykonává. [příjmení] zákazník je v širokém rozsahu oprávněn spoléhat se na podnikatelovo soukromoprávní oprávnění prodat mu dané zboží. Není povinen zkoumat, zda zboží, které od podnikatele nabývá, podnikatel nabyl do svého vlastnictví.

13. Pokud jde o nabytí vlastnického práva podle § 1109 písm. c) občanského zákoníku, pak svěření věci vlastníkem převodci je třeba posuzovat z objektivního pohledu; určující tedy je, že se věc dostala do moci dané osoby v souladu s vlastníkovou vůlí. Ke svěření věci vlastníkem věci takové osobě přitom nemusí dojít na základě smlouvy (jejímž předmětem by byl např. nájem, pacht, výpůjčka, úschova apod.).

14. S ohledem na rozpory mezi účastníky, týkající se dobré víry žalované ohledně existence oprávnění svědkyně [příjmení] [příjmení] převést na ni vlastnické právo, soud prvního stupně provedl dokazování, odpovídající důkazní aktivitě účastníků.

15. Dle § 132 o. s. ř. hodnotí soud důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

16. Soud prvního stupně po vyhodnocení provedených důkazů v daném případě tuto dobrou víru na straně žalované jednoznačně shledal. Konstatoval, že žalovaná do dubna 2020 vůbec nevěděla, že přístroj nepatří Mgr. [příjmení], nýbrž žalobci, osobě jí dříve neznámé. Tato svědkyně v rámci své podnikatelské činnosti nabízela služby a přístroje [právnická osoba]. Soud poukázal i na skutečnost, že konkrétní přístroj [příjmení] [jméno] nabídnutý žalované svědkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] nesl viditelné označení iniciálami„ M.B.“ (opatření přístroje svými iniciálami svědkyně vysvětlovala snahou předejít záměně s obdobnými přístroji jejích kolegyň).

17. Odvolací soud, jenž přezkoumal správnost postupu soudu při vedení dokazování a vyhodnocování shodných skutkových tvrzení účastníků, závěry soudu prvního stupně o zjištěném skutkovém stavu sdílí. Svědkyně [příjmení] [příjmení] svým předchozím jednáním spočívajícím v prodeji přístroje [příjmení] [jméno] žalované naplnila zákonnou podmínku pro to, aby její další právní jednání týkající se převodu přístroje [příjmení] [jméno] bylo podřaditelné pod hypotézu § 1109 písm. b) o. z. V daném případě však navíc nesporné svěření přístroje žalobcem svědkyni na základě smlouvy o výprose podle § 2189 o. z. ve světle dalších prokázaných skutečností umožňuje přijmout závěr o naplnění hypotézy § 1109 písm. c) o. z. K tomu přistoupil fakt, že přístroj nevykazoval nic, co by bylo možno považovat za objektivně zjistitelnou podezřelou okolnost zpochybňující oprávnění svědkyně jej prodat (ba naopak – přístroj byl opatřen iniciálami svědkyně). Soud prvního stupně zcela v souladu se shora zmíněnou právní úpravou kladl při svých úvahách důraz na skutkové zjištění učiněné z SMS zprávy (č.l. 36 p.v.) zaslané svědkyní [příjmení] [příjmení] žalované, jejímž obsahem je jednoznačné sdělení v tom smyslu, že po zaplacení zbývající částky ke konkrétnímu datu a s účelem platby jednoznačně identifikujícím daný přístroj, svědkyně zašle žalované doklad, že držitelem a majitelem přístroje je žalovaná. Tento důkaz přitom navázal i na další zjištěnou vzájemnou komunikaci týchž osob učiněnou prostřednictvím emailu.

18. Vědomost žalované o tom, že k přístroji nesvědčilo vlastnické právo svědkyni, není relevantní, neboť ji žalovaná – posuzováno dle výsledků dokazování - nabyla až v době po uzavření smlouvy o koupi dané movité věci, jejíž formu zákon nepředepisuje.

19. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně osvětlil, se zřetelem na žalobcovu argumentaci poukazující na absenci dobré víry žalované, jaká skutková zjištění po provedeném dokazování učinil, rovněž rozvedl, k jakým právním závěrům při aplikaci příslušných hmotněprávních ustanovení zákona dospěl. Soud prvního stupně se neopomněl vypořádat po skutkové i právní stránce se všemi, z hlediska hmotněprávní úpravy relevantními, tvrzeními žalobkyně i žalované.

20. Odvolací soud se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jakož i s právním hodnocením věci jím učiněným, pokud jde o dobrou víru žalované coby nabyvatele movité věci a ostatních z hlediska § 1109 o. z. relevantních skutečností, ztotožňuje a na odůvodnění obsažené v odvoláním napadeném rozsudku v příslušném rozsahu odkazuje.

21. Odvolacímu přezkumu byl podroben i výrok II o náhradě nákladů prvoinstančního řízení. Byl shledán správným, odpovídajícím ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

22. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu se zásadou úspěchu stanovenou § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud neúspěšnému žalobci povinnost hradit úspěšné žalované jí účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 94 858,99 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za každý ze dvou úkonů (vyjádření k odvolání, účast na jednání dne [datum]) uvedených v § 11 odst. 1 a.t., dále dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 400 Kč ve výši 2 184 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť advokát žalované je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 584 Kč je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě určené zákonem (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).