30 Co 70/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Jana Věženského ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vyklizení nemovité věci, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 19 C 36/2025-47 ze dne 7. listopadu 2025

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 655 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit bytovou jednotku č. , hodnota, o velikosti , Anonymizováno, nacházející se ve , Anonymizováno, . nadzemním podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a vyklizenou ji předat žalobkyni do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Z odůvodnění se podává, že okresní soud shledal důvodnou a vyhověl žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vyklizení bytové jednotky č. , hodnota, o velikosti , Anonymizováno, nacházející se ve , Anonymizováno, . nadzemním podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, (dále jen „bytová jednotka“). Okresní soud objasnil, že bytová jednotka je ve vlastnictví žalobkyně a žalovaná ji užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 31. 12. 2022. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou a k ukončení nájmu došlo uplynutím sjednané doby nájmu 31. 12. 2024. Doba nájmu nebyla prodloužena, nedošlo k obnovení nájmu dle § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a nebyla mezi účastníky uzavřena nová nájemní smlouva. Žalovaná však bytovou jednotku, přestože obdržela dvě výzvy k jejímu vyklizení (ze dne 23. 1. 2025 a ze dne 3. 3. 2025), nevyklidila a užívá ji nadále bez právního důvodu. Je proto povinna ji žalobkyni odevzdat. Lhůtu k plnění okresní soud určil v délce dvou měsíců od právní moci rozsudku s přihlédnutím k osobním poměrům žalované. V řízení úspěšné žalobkyni pak bylo dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, jež okresní soud vyčíslil částkou 14 982,50 Kč, která zahrnuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, náhradu odměny za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 2 300 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši 3 x 450 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 1 732,50 Kč.

3. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalovaná, která navrhuje jeho zrušení. V odvolání zejména poukazuje na to, že nájem vždy platila v hotovosti na pokladně obecního úřadu žalobkyně a že jí nikdy nebylo sděleno, že by z její strany nebylo řádně placeno. Uvádí, že jí bylo slíbeno, že nájem bude každé 2 roky prodlužován, pokud bude řádně placeno, stejně jako to bylo dohodnuto již s předchozím majitelem. Dále v odvolání poukazuje na těžký život svůj a své rodiny, na to, že se v únoru 2025 chtěla odstěhovat do stanu, který by si postavila na půjčené části pozemku v Jindřichovicích pod Smrkem, avšak starosta to zakázal, jakož i na skutečnost, že si nemůže půjčit větší sumu peněz a nemá prostředky na zaplacení kauce ani vyššího nájmu, a tedy nemá se kam odstěhovat.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zcela se ztotožňuje se závěry okresního soudu o tom, že nedošlo mezi účastníky k uzavření nové nájemní smlouvy a že nájem nebyl dle § 2285 o. z. obnoven, neboť žalovaná byla výzvami ze dne 23. 1. 2025 a ze dne 3. 3. 2025 žalobkyní vyzvána k vyklizení bytové jednotky, přičemž sama žalovaná převzetí obou výzev potvrdila. Ke skončení nájmu tak došlo uplynutím sjednané doby k 31. 12. 2024. Správně proto bylo žalobě vyhověno. Dle žalobkyně žalovaná v odvolání neuvádí žádný relevantní odvolací důvod, pro který by bylo možné napadený rozsudek změnit či zrušit.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. V daném případě se žalobkyně domáhá proti žalované vyklizení bytové jednotky s tvrzením, že žalovaná ji užívá bez právního důvodu, neboť skončila doba, na kterou byl nájem k bytové jednotce sjednán. Okresní soud za účelem objasnění skutkové stavu provedl dokazování v potřebném rozsahu a na jeho základě učinil správné skutkové závěry, z nichž vychází i odvolací soud a pro stručnost na ně odkazuje. Na zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval správný právní předpis - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a učinil i správné právní závěry.

7. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Je-li předmětem nájmu byt, musí být nájemní smlouva uzavřena písemně, pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy (§ 2237 o. z.).

8. Mezi pojmové znaky nájemní smlouvy patří (vedle předmětu nájmu, přenechání věci k užívání a úplatnosti) dočasnost, tzn., že užívací právo se nájemci neposkytuje natrvalo a že po skončení nájmu dochází k obnovení užívacího práva pronajímatele. Doba, na níž je nájem ujednán, může být určitá i neurčitá (§ 2204 o. z.). Je-li nájem ujednán na dobu určitou, skončí bez dalšího uplynutím doby (neskončil-li již dříve např. dohodou smluvních stran či výpovědí).

9. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

10. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Tak se může dle tohoto ustanovení domáhat vlastník bytu jeho vyklizení po osobě, která by užívá bez právního důvodu.

11. Tak i v daném případě okresní soud správně uzavřel, že nájem založený nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní coby pronajímatelem (a zároveň vlastníkem bytové jednotky) a žalovanou coby nájemcem dne 31. 12. 2022 na dobu určitou od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2024 skončil uplynutím sjednané doby nájmu, tj. k 31. 12. 2024. Správně okresní soud rovněž uzavřel, že nedošlo v daném případě k „obnovení“ nájmu dle § 2285 o. z., dle kterého pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. V řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou v uvedené tříměsíční lhůtě vyzvala k vyklizení bytové jednotky a jejímu odevzdání pronajímateli (žalobkyni), konkrétně se tak stalo písemnými výzvami ze dne 23. 1. 2026 a ze dne 3. 3. 2025, jejichž převzetí žalovaná potvrdila. Žalované tedy počínaje 1. 1. 2025 nesvědčí žádný právní důvod k užívání bytové jednotky, a proto je povinna ji vyklidit a odevzdat žalobkyni.

12. Přiměřenou shledal odvolací soud i okresním soudem stanovenou lhůtu k vyklizení bytové jednotky v trvání dvou měsíců od právní moci rozsudku, a to i s přihlédnutím k tomu, že sjednaná doba nájmu skončila již 31. 12. 2024 a od vyhlášení rozsudku okresním soudem uplynulo dalších více než 6 měsíců. Žalované byl tedy poskytnut dostatečný prostor k vyklizení bytové jednotky a zajištění si jiného bydlení.

13. Nad rámec uvedeného odvolací soud již jen dodává, že v situaci, kdy nájem skončil uplynutím sjednané doby, je zcela bez významu, zda žalovaná hradila sjednané nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu řádně a včas.

14. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného nákladového výroku opírajícího se o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela neúspěšná žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 655 Kč. Jde o náhradu odměny za zastoupení advokátem ve výši 4 600 Kč za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) po 2 300 Kč dle § 7 bod 5., § 9 dost. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhradu hotových výdajů v paušální výši 900 Kč (2 x 450 Kč) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z přiznané odměny a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 1 155 Kč (21 % z částky 5 500 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost odvolací soud dodává, že nebyly v daném případě tvrzeny a ani se nepodávají z obsahu spisu žádné natolik mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné uvažovat o případné výjimečné aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., když takovým důvodem nemohou být samy o sobě pouze nepříznivé majetkové poměry žalované.