30 Co 72/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Romana Flanderky ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 1 539 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 319/2022-74 ze dne 5. 1. 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se v části výroku I, jíž byla žaloba zamítnuta do částky , částka, s příslušenstvím a do částky , částka, , potvrzuje.

II. V části výroku I, jíž byla žaloba zamítnuta do částky , částka, s příslušenstvím, se napadený rozsudek mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve výroku III se napadený rozsudek mění tak, že ustanovenému zástupci žalovaného , Jméno advokáta, , advokátu se sídlem , Adresa advokáta, , se přiznává odměna za zastupování žalovaného před soudem prvního stupně ve výši , částka, , která mu bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Liberci.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora uvedeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a částky , částka, smluvní pokuty (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému „k rukám Okresního soudu v Liberci“ náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a dále rozhodl, že ustanovenému právnímu zástupci žalovaného , Jméno advokáta, , advokátu se sídlem v , adresa, , se přiznává odměna za právní zastoupení proti státu k proplacení prostřednictvím účtárny podepsaného soudu ve výši , částka, (výrok III). Rozhodl tak v řízení zahájeném dne , datum, o žalobě, jíž žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky , částka, za dobu od května 2022 do září 2022, coby součtu dlužného nájemného k bytové jednotce č. , hodnota, , nacházející se v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží obytného domu č.p. , Anonymizováno, , stojícího na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , právnická osoba, , obec , adresa, , ve výši uplatněné po , částka, měsíčně, a částky , částka, coby smluvní pokuty sjednané v nájemní smlouvě pro případ porušení povinnosti nájemce platit nájemné řádně a včas sazbou 0,05 % denně. Soud prvního stupně své zamítavé rozhodnutí založil na právním závěru o neplatnosti smlouvy o nájmu bytu, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným coby nájemcem a manželi , jméno FO, coby pronajímateli, tj. v době předcházející datu , datum, , k němuž se vlastníkem bytu stal na základě kupní smlouvy žalobce. Svůj závěr soud prvního stupně učinil po dokazování vedeném k okolnostem, za nichž měl nájem bytu mezi předcházejícími vlastníky a žalovaným vzniknout. Zaujal názor, že uvedená smlouva byla uzavřena pouze „naoko“, nevyjadřovala skutečnou vůli jednajících stran, jejichž motivací bylo umožnit žalovanému získání dávek ze strany Úřadu práce. Ty byly sice vyplaceny, následně však byly žalovaným vráceny, což podporuje úsudek o neplatnosti smlouvy. Zároveň soud prvního stupně neshledal na základě zjištěného skutkového stavu naplněnými důvody pro vyhovění žalobě z pohledu možného nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž namítl ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. nesprávná skutková zjištění a chybné právní hodnocení věci soudem prvního stupně. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nájemní smlouva je neplatná. Podrobně argumentuje časovým sledem jednotlivých zjištěných skutečností, jež vyplynuly z průběhu dokazování. Zejména zdůrazňuje absenci souvislosti mezi vrácením dávek Úřadu práce a nájemní smlouvou za situace, kdy je evidentní, že tento krok souvisel s nepřiznáním majetkového prospěchu žalovaného, jehož existence vyplynula z kupní smlouvy, jíž byl předmětný byt v minulosti žalovaným prodán manželům , jméno FO, . Logickým závěrem dle názoru odvolatele mělo být uznání žalobcova nároku – byť případně alespoň jeho části – coby oprávněného. Zejména žalobci nemůže být kladeno k tíži, z jakých pohnutek a s jakými (jemu neznámými) cíli jednaly ve věci užívání bytu další osoby, v daném případě žalovaný a původní vlastníci předmětného bytu, a to v době, než se výlučným vlastníkem bytu stal žalobce. Odvolatel brojil i proti procesnímu postupu soudu prvního stupně spočívajícím v opakovaném odročení a pak naopak projednání věci v jeho nepřítomnosti, když měl za to, že tím došlo k neopodstatněné výhodě na straně žalovaného. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě zcela vyhoví, a dále, aby mu přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání označil odvolací námitky za nedůvodné. S rozhodnutím soudu prvního stupně a jeho důvody se plně ztotožnil. Zdůraznil, že nepřistoupil na návrh žalobce ohledně změny výše nájemného, a naopak ihned po obdržení takového návrhu učinil potřebné kroky k zajištění jiného bydlení a přestěhoval se. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek výroku o odměně ustanoveného zástupce jako správný potvrdil.

4. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání, v jehož průběhu v souladu s § 213 o. s. ř. zopakoval důkaz některými listinami, z nichž čerpal svá skutková zjištění soud prvního stupně. Z nájemní smlouvy z , datum, uzavřené mezi manželi , jméno FO, coby pronajímateli a žalovaným coby nájemcem ohledně nájmu bytu č. , hodnota, , nacházejícího se v 12. nadzemním podlaží obytného domu č.p. 330/10, stojícího na pozemku parc. č. 605/2 v katastrálním území , právnická osoba, , obec , adresa, , bylo zjištěno, že nájemné bylo sjednáno ve výši , částka, měsíčně se splatností k 20. dni v příslušném měsíci, nájem byl sjednán na dobu neurčitou s počátkem ode dne , datum, . Ze sdělení Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Liberci, obsahujícího výpis částek, které byly poskytovány úřadem práce příjemci - žalovanému za období od , datum, do , datum, , č.j. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že v uvedené době byl žalovanému vyplácen pravidelně měsíčně příspěvek na bydlení. Z dohody ze dne , datum, uzavřené mezi , jméno FO, jako prodávající a , jméno FO, a , jméno FO, jako kupujícími bylo zjištěno, že se jmenovaní dohodli na tom, že prodávající nadále bude bydlet v bytě č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , , adresa, , a to do svého dožití, a že po tuto dobu se kupující zavázali nepožadovat po prodávajícím nájemné, zároveň však dohodli podmínku (neodpuštění penále ze strany VZP), při jejímž splnění se prodávající zavázal platit nájemné do maximální výše , částka, .

5. Právní úprava nájmu věci zakotvená v podobě obecných ustanovení v § 2201 – 2234 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je doplněna zvláštními ustanoveními o nájmu bytu v § 2235 – 2301 o. z.

6. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

7. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

8. Podle § 2286 odst. 1 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

9. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

10. Podle § 2221 odst. 1 o. z. změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka. Podle odst. 2 o. z., převedl-li pronajímatel vlastnické právo k věci, nejsou pro nového vlastníka závazná ujednání o pronajímatelových povinnostech, které zákon nestanoví. To neplatí, pokud nový vlastník o těchto ujednáních věděl.

11. Podle, nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

12. Dluží-li nájemce bytu pronajímateli splatné zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, vzniká mu nárok na poplatek z prodlení z těchto dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti do doby, kdy byly zaplaceny, popřípadě kdy měl žalobce provést jejich vyúčtování. Zaplacení samotných záloh se pronajímatel po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat nemůže (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

13. Odvolací soud se v daném případě po zopakování dokazování a vyhodnocení přednesů účastníků učiněných v průběhu celého řízení neztotožnil se všemi skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, zčásti však mohl na jeho skutková zjištění navázat, byť je vyhodnotil v kontextu všech právně rozhodných skutečností jinak.

14. Věcně správným je napadený rozsudek zamítající žalobu v částech vztahujících se k nároku na smluvní pokutu ve výši , částka, a k nároku na úhradu dlužných záloh na služby související s nájmem bytu ve výši , částka, s úrokem z prodlení, a to z důvodů, který vyplývají z právní úpravy § § 2239 o. z. ve znění účinném do dne , datum, , pokud jde o smluvní pokutu, a konstantních judikatorních závěrů, týkajících se možnosti požadovat splatné zálohy za plnění spojená s užíváním bytu (k obojímu viz předchozí části odůvodnění).

15. Odlišný názor než soud prvního stupně pak zaujal odvolací soud v otázce platnosti smlouvy o nájmu bytu ze dne , datum, , z níž jsou žalované nároky odvozovány. Přisvědčil žalobci v jeho argumentaci poukazující na chronologii jednotlivých kroků žalovaného a manželů , jméno FO, a jednání, časově předcházejících změně vlastnického práva k bytu. Není totiž přesvědčivého důvodu ani takového důsledku vyplývajícího z právní úpravy, aby na úkor majetkové sféry žalobce, vstoupivšího do práv a povinností pronajímatele (za podmínek vyplývajících výhradně z obsahu nájemní smlouvy jemu předchozími vlastníky prezentované), měl mít zohledněna existence další, jemu prokazatelně neznámé skutečnosti, tj. dvoustranné dohody žalovaného a manželů , jméno FO, ze dne , datum, , vztahující se k poměrům, za nichž měl být byt žalovaným (původním vlastníkem bytu) po převodu vlastnického práva na manžele , jméno FO, nadále užíván (tj. bezplatně po dobu dožití žalovaného). Dále odvolací soud učinil závěr, že k ukončení nájemní smlouvy ze strany žalovaného a tím i zániku povinnosti platit nájemné za žalobou vymezené období nedošlo. Žalovaným tvrzené předání klíčů od bytu v restauraci na adrese , adresa, , dne , datum, , třetí osobě, jež v dané situaci nevystupovala coby zmocněnec žalobce ani nebyla žalobcem označena coby osoba, jíž by žalovaný měl klíče od bytu odevzdat a naplnit tím případnou vzájemnou neformální dohodu pronajímatele a nájemce o zániku nájemního vztahu, je z pohledu trvání smlouvy o nájmu irelevantní. Konkludentní jednání v podobě tzv. opuštění bytu nájemcem nepředstavuje speciální důvod skončení nájemního vztahu, pouze blíže upravuje situace, v nichž se byt považuje za odevzdaný. Odvolací soud tudíž učinil závěr, že závazek žalovaného k placení nájemného ve výši uvedené ve smlouvě o nájmu vůči žalobci trval i v žalobou dotčeném období, tj. měsících květnu 2022 až září 2022 včetně.

16. Odvolací soud, jenž výši sjednaného nájmu zjistil z dokazování provedeného nájemní smlouvou, shledal po právu nárok žalobce na zaplacení částky , částka, coby nájemného za shora uvedených pět měsíců, a to včetně požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení od data splatnosti jednotlivých sjednaných částek nájemného ve výši , částka, měsíčně. Sazba úroku z prodlení vyplývá z právního předpisu, konkrétně nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době vzniku prodlení.

17. Odvolací soud tak na základě výše uvedeného přistoupil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ke změně napadeného rozsudku tak, že žalobě o částku , částka, s k ní se vztahujícím úrokem z prodlení vyhověl. Ve zbývající, tj. zamítavé části, byl napadený rozsudek coby věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

18. Protože odvolací soud zčásti změnil napadený rozsudek, musel rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale dle § 224 odst. 2 o. s. ř. také znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

19. V řízení byl žalobcem uplatněn na jistině nárok na zaplacení , částka, . Za účelem přiznání náhrady nákladů řízení je třeba posoudit úspěch účastníků ve vztahu k tomuto nároku. Žalobce byl úspěšný ve vztahu k nároku na jistinu ohledně , částka, , neúspěšným co do zbytku jistiny ve výši , částka, . Procentuální úspěch žalobce tvoří 54 % a neúspěch 46 %, jejichž rozdíl ve výši 8 % představuje výsledek, jenž odůvodňuje závěr o přibližně stejném procesním úspěchu účastníků řízení. Odvolací soud proto postupoval podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

20. Předmětem odvolacího přezkumu byl rovněž výrok o určení výše odměny ustanoveného zástupce žalovaného z řad advokátů, zahrnutý do rozsudku (přesto tím nepozbývající charakteru rozhodnutí, pro něž zákon předepisuje formu usnesení). Jedná se o činnost advokáta vztahující se k fázi řízení před soudem prvního stupně.

21. Dle § 140 odst. 2 o. s. ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „AT“), a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.

22. Dle § 151 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.

23. Studium spisu je v případě, kdy zastoupení účastníka advokátem vznikne na základě rozhodnutí soudu, zahrnuto do činností spojených s úkonem právní služby v podobě převzetí zastoupení. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil výrok III napadeného rozsudku tak, aby výsledná částka odměny advokáta odpovídala skutečnosti, že ve věci advokát učinil celkem čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci, účast při dvou jednáních soudu). Při stanovení výše odměny odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty dle § 7 AT. Za každý z uvedených úkonů právní služby náleží odměna , částka, (celkem , částka, ). Dále advokátu náleží náhrada čtyř hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 4 AT po , částka, (celkem , částka, ). Advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu náleží i náhrada této daně z odměny a náhrad hotových výdajů (tj. z celkové částky , částka, ) v sazbě 21 % (tj. , částka, ).

24. Pro úplnost odvolací soud dodává, že o výši další odměny a náhrad hotových výdajů za úkony učiněné ustanoveným zástupcem žalovaného ve fázi odvolacího řízení rozhodne následně soud prvního stupně samostatným usnesením, tento soud je rovněž povinen přiznané plnění advokátu zaplatit (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009,191 s.).