30 Co 84/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců JUDr. Kateřiny Soltanové a Mgr. Romana Flanderky ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 21 400 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 51 C 112/2016-179 ze dne 15. listopadu 2022, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 51 C 112/2016-215 ze dne 22. září 2023 a o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 51 C 112/2016-227 ze dne 29. ledna 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v adresa č. j. spisová značka ze dne datum ve spojení s usnesením č. j. spisová značka ze dne datum a usnesením č. j. spisová značka ze dne datum se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se napadený rozsudek ve spojení s oběma usneseními mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

III. Ve výroku III se napadený rozsudek ve spojení s oběma usneseními mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v adresa náhradu nákladů placených státem ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

1. Shora označeným rozsudkem ze dne datum okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO náhradu nákladů řízení ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok II), a uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu jím vynaložených nákladů řízení, a to ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok III). Shora označeným usnesením ze dne datum okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit státu prostřednictvím Okresního soudu v adresa náhradu nákladů vynaložených státem ve výši částka, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci výroku III rozsudku Okresního soudu v adresa č. j. spisová značka ze dne datum. Shora označeným usnesením ze dne datum pak okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 15 dnů od právní moci výroku II citovaného rozsudku.

2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o nároku žalobce na zaplacení ceny díla – opravy vysokozdvižného vozíku DESTA MV 12B (dále též jen VZV). Žalobce tvrdil, že pro žalovaného na základě jeho objednávky provedl opravu VZV v rozsahu prací, jak byly účastníky „průběžně upřesňovány“, a že provedené práce vyúčtoval fakturou č. tel. číslo ze dne datum znějící na částku částka; žalovaný však zaplatil pouze částka. Okresní soud v odůvodnění rozsudku (a to v pořadí již třetího, když předchozí jeho dva rozsudky v této věci byly odvolacím soudem zrušeny a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení) uzavřel, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o dílo dle § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“), neboť nebyla řádně dohodnuta cena díla, resp. nebyl ani stanoven způsob jejího určení, a zároveň není možné dovodit, že by z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývala jejich vůle uzavřít smlouvu i bez určení ceny díla. Zároveň z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že dle okresního soudu nebyla prokázána existence smlouvy o dílo ani ve vztahu k části žalobcem provedených prací na VZV, resp. ve vztahu k žalovanému tvrzené ceně díla částka. Nebylo totiž dle závěrů okresního soudu v řízení prokázáno, že by se účastníci dohodli na konkrétním rozsahu prací za žalovaným tvrzenou (původní) cenu opravy ve výši částka, a nebylo prokázáno ani to, že cena částka měla být maximální cenou, kterou měl být ochoten žalovaný za opravu VZV zaplatit. Okresní soud proto žalobou uplatněný nárok posuzoval dle ustanovení § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), o bezdůvodném obohacení a na základě provedeného dokazování (zejména z výpovědi svědků jméno FO a jméno FO a ze závěrů znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO) uzavřel, že žalobce pro žalovaného v průběhu roku 2013 provedl opravu VZV, konkrétně opravu převodovky (hydromechanického měniče převodovky), brzdového systému a hydraulické tlakové hadice s tím, že převodová skříň nebyla opravována přímo žalobcem, ale firmou jméno FO. Oprava VZV byla prováděna s vědomím žalovaného, kterému byl VZV po opravě žalobcem předán zpět a který převzal od žalobce vystavenou fakturu č. tel. číslo ze dne datum. Nebylo v řízení zjištěno, že by oprava byla provedena nekvalitně. Žalovaný je tedy povinen vydat žalobci to, oč se opravou VZV obohatil na úkor žalobce, tj. poskytnout mu plnění ve výši ceny poskytované obvykle za obdobná plnění v daném místě a čase. Za účelem stanovení této tzv. obvyklé ceny ustanovil okresní soud znalce, dle jehož závěrů cena požadovaná žalobcem ve výši částka je cenou obvyklou v daném regionu a období. Protože žalovaným byla uhrazena pouze částka částka, je požadavek na zaplacení zbývajících částka důvodným, a proto bylo okresním soudem žalobě vyhověno, a to včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení od dne následujícího po splatnosti faktury č. tel. číslo, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení částky částka. Protože žalovaný byl v řízení zcela neúspěšný, byla mu dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci v plné výši a dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost k náhradě nákladů placených v řízení státem.

3. Proti rozsudku okresního soudu, včetně obou usnesení, se včas odvolal žalovaný, který navrhuje jeho změnu tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta, popř. jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný zejména namítá, že účastníci uzavřeli smlouvu v ústní formě a že se dohodli na konkrétní ceně. Nesouhlasí proto s právním hodnocením věci okresním soudem a aplikací zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. Vytýká okresnímu soudu, že se dostatečně nezabýval otázkami žalovaného směřujícími na znalce; se závěry znalce nesouhlasí. Poukazuje dále na nesrovnalosti v záznamech žalobce týkajících se prováděné opravy, na opakované reklamace z důvodu vadné opravy a na skutečnost, že opravu prováděla firma pana jméno FO.

4. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. V rámci vyjádření k odvolání uvedl, že reklamace byly vyřešeny ve spolupráci s firmou pana jméno FO a oprava VZV byla provedena. Dále se vyjádřil ke způsobu, jakým stanovil cenu opravy, a to zejména cenu opravy převodovky, a uvedl, že v jeho oboru se ceny při sjednávání zakázek běžně uvádějí bez daně z přidané hodnoty. V písemných vyjádřeních k odvolání žalovaného proti oběma shora uvedeným usnesením pak žalobce uvedl, že je považuje za věcně správná a že výše okresním soudem vyčíslených nákladů řízení odpovídá úkonům právní služby advokáta žalobce.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a obě usnesení a řízení jejich vydání předcházející ve společném řízení a dospěl k závěru, že jsou důvody pouze pro změnu nákladových výroků, jinak odvolání žalovaného neshledal důvodným.

6. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a na jeho základě správně objasnil skutkový stav, odvolací soud proto z okresním soudem objasněného stavu vychází a pro stručnost na něj odkazuje.

7. Po právní stránce okresní soud věc správně posoudil dle právních předpisů účinných do datum, konkrétně dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (Přechodná ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Jde totiž o posouzení nároku žalobce na zaplacení (části) ceny za opravu vysokozdvižného vozíku realizovanou v roce 2013.

8. Podle § 536 odst. 1 obch. zák. smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Podle § 536 odst. 2 obch. zák. dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Podle § 536 odst. 3 obch. zák. cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

9. Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo jsou vymezení díla (popř. předmětu díla) a určení ceny nebo vymezení způsobu jejího určení, popř. projev vůle účastníků uzavřít smlouvu bez určení ceny. Pokud smlouva o dílo neobsahuje obě tyto podstatné části, není platně uzavřena. Cena díla je tedy, vedle vymezení předmětu díla, podstatnou částí smlouvy, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli uzavřít ji bez určení ceny, tedy bez dohody o ceně nebo způsobu jejího určení.

10. V daném případě okresní soud uzavřel, že smlouva o dílo nebyla platně uzavřena, neboť nebyla prokázána dohoda o ceně díla či způsobu jejího určení, přičemž z jednání účastníků o uzavření smlouvy nelze zároveň dovodit, že by měli vůli uzavřít smlouvu i bez určení ceny díla.

11. Uvedený právní závěr okresního soudu o neexistenci platné smlouvy o dílo za v dané věci objasněného skutkového stavu obstojí. V situaci, kdy účastníkům v době, kdy se žalovaný na žalobce obrátil s žádostí o opravu VZV, nebyl znám přesný rozsah oprav VZV a kdy tyto opravy byly upřesňovány postupně, jak žalobce prováděl prohlídku VZV a zjišťoval jeho další nedostatky ve funkčnosti, není možné za existence rozdílných tvrzení účastníků o ceně a neexistenci jakýchkoliv relevantních důkazů, z nichž by bylo možné dovodit konkrétní dohodu účastníků o ceně díla (ve vztahu ke konkrétním opravám), uzavřít, že by se účastníci na ceně dohodli a že by platně uzavřeli smlouvu o dílo dle § 536 a násl. obch. zák. Nebylo v řízení prokázáno, že by se účastníci dohodli na ceně oprav ve výši částka, jak tuto částku vyúčtoval a požadoval po žalovaném zaplatit žalobce. Ve vztahu k celkovém objemu prací na VZV ze strany žalobce, tak jak tyto práce byly postupně mezi účastníky sjednány a jak byly žalobcem (a to případně i za pomoci třetí osoby – firmy pana jméno FO) také provedeny, tedy absentuje dohoda účastníků o ceně či způsobu jejího určení, přičemž je věcně správný závěr okresního soudu, že nelze v okolnostech nyní projednávané věci z jednání účastníků o uzavření smlouvy dovodit vůli stran uzavřít smlouvu i bez určení ceny díla. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno, že by se účastníci dohodli na ceně oprav částka, jak tvrdil žalovaný, a to případně ani ve vztahu k i jen některým konkrétním opravám (ke konkrétnímu rozsahu prací). Nebylo v řízení zjištěno, čeho konkrétně se částka částka měla týkat – zda pouze opravy převodovky či i oprav dalších a jakých, popř. veškerých oprav VZV.

12. Je třeba v daném případě vzít v úvahu, že jde o vztah dvou podnikajících osob, dvou profesionálů, kteří si musí být vědomi důsledků a nepříznivých dopadů v případě, že nebudou schopni soudu v případě sporu doložit to, co si mezi sebou ujednali. Musí si tedy být vědomi nepříznivých důsledků v případě toho, že nebudou mít k dispozici buď žádné, anebo nikoliv v dostatečném množství či v dostatečné kvalitě, podklady, z nichž by bylo možné dovodit, že jejich jednání mělo povahu konkrétního smluvního vztahu, který by byl podřaditelný pod konkrétní zákonné ustanovení. Tak je tomu i v nyní projednávaném případě, kdy účastníci o opravě VZV jednali pouze ústně a nemají k dispozici žádné relevantní podklady, z nichž by se konkrétní dohoda zejména o ceně (či způsobu jejího určení) ve vztahu ke konkrétním pracím podávala, a kdy se zároveň na uvedených skutečnostech účastníci neshodli a jejich tvrzení byla v průběhu celého řízení rozdílná.

13. Je tedy správný závěr okresního soudu o tom, že smlouva o dílo nebyla platně uzavřena. Za takové situace okresní soud nepochybil, jestliže posuzoval žalobou uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák 14. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Mezi účastníky bylo v dané věci nesporné, že žalobce pro žalovaného určité práce na VZV provedl a že pro to, aby tyto práce mohl vykonat, také použil určitý materiál. Rozsah provedených prací, jak byl žalobcem tvrzen a popisován, nebyl v řízení žalovaným zpochybněn. Kromě toho provedení prací v tvrzeném rozsahu plyne i z listinných důkazů (zejména montážní list), z výpovědí svědků jméno FO a jméno FO a ze závěrů znalce.

16. V takovém případě, nelze-li, jak bylo shrnuto shora, jednání účastníků pro absenci některé z podstatných náležitostí (dohodu o ceně) podřadit pod konkrétní smlouvu (smlouvu o dílo), jde o plnění bez právního důvodu a žalobci za provedené práce a použitý materiál náleží tzv. cena obvyklá, tj. cena poskytovaná obvykle za obdobná plnění v daném místě a čase. Protože jde o otázku odbornou, je stěžejní pro určení obvyklé ceny znalecký posudek, který také byl na základě zadání okresního soudu na návrh žalobce vyhotoven. Znalec byl v daném případě stejně jako soud limitován tím, kolik podkladů od účastníků měl (a mohl mít) k dispozici. Na základě toho, co znalec měl k dispozici, učinil maximum pro to, aby stanovil obvyklou cenu provedených prací a použitého materiálu v daném místě a čase. Na základě svých odborných zjištění pak znalec přezkoumatelným způsobem uzavřel, že cena ve výši částka, která byla žalobcem účtovaná a kterou si žalobce proti žalovanému nárokuje, je cenou, která byla obvyklá za obdobná plnění v daném místě a čase. Okresní soud tedy správně vyšel ze závěrů znalce, přičemž zohlednil zároveň i částečně poskytnuté plnění ze strany žalovaného ve výši částka, a žalobě vyhověl.

17. Okresní soud se s tvrzeními účastníků a provedenými důkazy, včetně znaleckého posudku, vypořádal v míře dostatečné pro to, aby ve věci mohl rozhodnout. Je třeba rovněž upozornit na to, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovaný včas a prokazatelně vůči žalobci uplatnil nějaké nároky plynoucí z toho, že práce, které byly žalobcem či jeho zaměstnanci na vysokozdvižném vozíku prováděny, by nebyly provedeny správně nebo že by byly provedeny vadně. Taková zjištění neplynou ani ze závěrů znalce. Tato argumentace zazněla ze strany žalovaného až v průběhu řízení, tedy až několik let po provedených opravách. Výsledek řízení tak odráží to, do jaké míry byli účastníci, zejména pak žalobce, kterého tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, schopni doložit svá tvrzení. Soud totiž v občanském soudním řízení nezjišťuje to, jak to bylo ve skutečnosti, tedy nezjišťuje skutečný stav, ale zjišťuje skutkový stav věci, tj. vychází z toho, co se v řízení účastníkům podařilo tvrdit a poté prokázat.

18. Odvolací soud tedy rozsudek okresního soudu ve výroku I o věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně té části, v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci také úroky z prodlení.

19. Právo žalobce na úroky z prodlení plyne v daném případě, kdy jde o vztah mezi dvěma podnikateli, z ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák., dle kterého je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Jejich výše pak činí v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném v době vzniku prodlení žalovaného, okresním soudem přiznaných 8,05 % ročně. Počátek prodlení okresní soud určil správně ode dne následujícího po splatnosti faktury, jíž byl žalovaný vyzván k zaplacení žalobou uplatněné sumy, resp. k zaplacení částky částka, tj. od dne datum.

20. Pokud jde o nákladové výroky, okresní soud správně uzavřel, že v řízení zcela neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení úspěšnému žalobci a dle § 148 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů vynaložených v řízení státem. Pochybil však při jejich vyčíslení.

21. Jde-li o náhradu nákladů řízení žalobci, pochybil okresní soud, jestliže žalobci nepřiznal náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem v souvislosti s účastí na jednání datum. Nelze totiž považovat za neúčelný úkon účast advokáta žalobce na jednání, které nařídil okresní soud a ke kterému okresní soud účastníky včetně jejich zástupců předvolal a které také konal. Na druhé straně okresní soud přehlédl, že zástupce žalobce, advokát tituly před jménem jméno FO, není plátcem daně z přidané hodnoty, tedy není možné mu náhradu za daň z přidané hodnoty přiznat. Nepřiznal-li okresní soud žalobci právo na náhradu jemu vzniklých hotových výdajů, pak nepochybil, avšak důvodem pro nepřiznání jejich náhrady může být, a také je, pouze skutečnost, že žalobce požadované hotové výdaje nijak nedoložil. Nelze totiž účastníku, který má jinak právo na náhradu nákladů řízení, toto právo odepřít z toho důvodu, že byl v řízení zastoupen advokátem. I účastníku zastoupenému advokátem náleží v případě jeho úspěchu ve věci náhrada hotových výdajů, které tento účastník v řízení účelně vynaložil (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), avšak pouze za situace, kdy tyto výdaje soudu doloží.

22. Žalobci tedy náleží náhrada odměny za zastoupení advokátem ve výši částka za celkem hodnota úkonů právní služby (převzetí zastoupení, odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne datum a proti rozsudku okresního soudu ze dne datum, účast na jednání před okresním soudem ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum, písemné podání ve věci samé ze dne datum) po částka dle § 7, bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů v paušální výši částka (11 x částka) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za zaplacené soudní poplatky ve výši částka (částka za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a částka za odvolání), náhrada za zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši částka a paušální náhrada ve výši 3 x částka náležející žalobci za účast u třech jednání okresního soudu (ve dnech datum, datum a datum) v době, kdy žalobce nebyl zastoupen, dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Celkem jde o částku částka.

23. Odvolací soud proto změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve výroku II napadený rozsudek ve spojení s oběma usneseními tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

24. O náhradě nákladů placených v řízení státem, rozhodl okresní soud v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., jestliže k jejímu zaplacení zavázal v řízení neúspěšného žalovaného. Při vyčíslení výše těchto nákladů došlo ze strany okresního soudu pouze k početní chybě, když okresní soud pouze nesprávně sečetl částky zaplacené státem z rozpočtových prostředků na svědečné a na znalecký posudek. Správně jde o částku částka (a nikoliv částka), která zahrnuje částku částka zaplacenou z rozpočtových prostředků na svědečném a částku částka zaplacenou z rozpočtových prostředků na znalečném.

25. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil i výrok III napadeného rozsudku ve spojení s oběma usneseními, a to tak, že uložil žalovanému zaplatit státu na účet Okresního soudu v adresa náhradu nákladů placených státem ve výši částka ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka. Jde o náhradu odměny za zastoupení advokátem ve výši částka za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání proti usnesení ze dne datum a písemné vyjádření k odvolání proti usnesení ze dne datum) po částka dle § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a náhradu hotových výdajů v paušální výši částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náhrada cestovného osobním vozidlem k jednání před odvolacím soudem (které se konalo pouze za účastni účastníků řízení, tj. bez advokáta žalobce, který se z jednání omluvil) nebyla žalobci přiznána, neboť jejich výši žalobce odvolacímu soudu nedoložil. I náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaný povinen zaplatit v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.