51 C 112/2016

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 21 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 21 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 21 400 Kč od 18.7.2013 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením, k rukám Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokáta.

III. Žalovaný je povinen nahradit státu náklady, které stát v řízení vynaložil, a to ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením.

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 21 400 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce v řízení tvrdil objednávku žalovaného na provedení opravárenských prací na vysokozdvižném vozíku (dále jen „VZV“) Anonymizováno. Žalobce měl objednávku potvrdit, sdělit předpokládaný rozsah prací, případné další práce měly být průběžně upřesňovány. Žalobce měl opravárenské práce provést, vyúčtovat fakturou č. Anonymizováno ze dne datum na částku 51 400 Kč, splatnost 17. 7. 2013. Žalovaný měl částečně plnit v částce 30.000 Kč dne 23. 7. 2013.

2. Žalovaný s nárokem žalobce nesouhlasil, žalobce nedodržel dohodnutou cenu a oprava neměla být provedena kvalitně, VZV neměl po provedené opravě brzdit.

3. Usnesením ze dne 17. 3. 2021, č.j. 83 Co 91/2020-78, byl zrušen rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 3. 2020, č.j. 51 C 112/2016-68, a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Soudu bylo uloženo vypořádat se tvrzeními účastníků a navrženými důkazy a znovu zhodnotit, zda jsou již žalobcova tvrzení dostatečně určitá a zda účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, za něž se žalobce domáhá zaplacení ceny. Pokud bude mít soud i nadále za to, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o dílo, neboť nebyla mezi účastníky dohoda o předmětu díla (rozsah prací) a (popř.) o ceně a zároveň neobstojí smlouvy bez tohoto ujednání ve smyslu § 536 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“), pak se musí zabývat tím, zda na straně žalovaného nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení podle § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.), prováděl-li žalobce opravy VZV s vědomím žalovaného, jak tomu nasvědčuje dosavadní průběh řízení. V takovém případě by žalobci, po zohlednění již žalovaným zaplacených 30 000 Kč, náleželo plnění ve výši ceny poskytované obvykle za obdobná plnění v daném místě a čase. V tomto směru byl pak musel být žalobce podle § 118 odst. 2 o. s. ř. okresním soudem poučen o možném odlišném právním hodnocení a vyzván k doplnění ohledně rozsahu oprav a jejich obvyklé ceny.

4. Podle § 536 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“), ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Podle § 536 odst. 2 obchodního zákoníku se dílem rozumí i provedení dohodnuté opravy. Podle § 536 odst. 3 obchodního zákoníku cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

5. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o dílo podle § 536 odst. 1, odst. 3 obchodního zákoníku, neboť mezi účastníky nebyla řádně dohodnuta cena za provedenou opravu, resp. nedošlo ani ke stanovení způsobu jejího určení a ani není možné uvažovat o tom, že by z jednání o uzavření smlouvy vyplývala vůle stran uzavřít smlouvu i bez určení ceny za provedené opravy. Soud taktéž nemá za prokázané, jaký konkrétní rozsah opravy měl být mezi účastníky dohodnut za tvrzenou částku 30 000 Kč (jako původní ceny).

6. Soud je toho názoru, že mezi účastníky nedošlo ani ústně k dohodě o ceně za provedené dílo v rozsahu částky 30 000 Kč, kdy žalobce původně tvrdil, že se jednalo o cenu opravy převodovky, žalovaný uváděl pouze to, že bylo dohodnuto, že pokud se nevejde do 30 000 Kč (aniž byl rozlišoval, za jaké konkrétní opravy mělo být takové maximum ceny dohodnuto), měl být VZV prodán na náhradní díly. Ani jedna z tvrzených verzí účastníků řízení ohledně ceny oprav (a rozsahu oprav) nebyla v řízení prokázána. V řízení nebyla ani prokázána verze žalobce (viz odvolání žalobce ze dne 29. 10. 2018), že by účastníci řízení projevili vůli uzavřít smlouvu o opravě věci bez určení ceny. Jediné, co je možné považovat za shodné tvrzení účastníků řízení je tedy částka 30 000 Kč, aniž by však bylo seznatelné, zda se jednalo o dohodnutou cenu opravy VZV v rozsahu opravy převodovky, či v rozsahu dalších dílčích oprav a zejména, co by mělo být za takovou částku na VZV opraveno, tedy rozsah opravy. Soud proto dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření smlouvy o dílo (o opravě věci) podle § 536 obchodního zákoníku.

7. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobce je nutné posuzovat jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. obč. zák. a po poučení žalobce podle § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) doplnil dokazování o výslechy svědků a listinné důkazy včetně nově navrženého znaleckého posouzení.

8. Z výslechu svědka jméno FO, který byl od roku 2001 do června roku 2021 u žalobce zaměstnán soud zjistil, že oprava převodovky na VZV proběhla, oprava se prováděla v adresa, proběhla i reklamace převodovky, se kterou on pomáhal opravářům z adresa. Svědek popsal i průběh opravy VZV, která byla prováděna ve skladu žalovaného, kde se rozebíral, převodovka s nápravami a brzdami se následně vezla do adresa do dílny, kde se rozebral zbytek a převodovka se odeslala do adresa. Svědek potvrdil, že důvodem, proč převodovka nebyla opravována přímo žalobcem, byl, že k tomu neměli vybavení, nikdy ani opravu převodovky nedělali.

9. Z výslechu svědka jméno FO soud zjistil, že svědek se na opravě VZV podílel, oprava se prováděla jak v adresa, tak u žalobce, u žalobce však již nebyl zaměstnán v době, kdy se reklamovala převodovka. Opravovala se v převodovka, dělaly se brzdy (demontovaly se bubny, měnilo se obložení), brzdy opravoval on.

10. V řízení byl usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, ustanoven znalec Ing. jméno FO, jako znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady, který zpracoval znalecký posudek č. Anonymizováno/Anonymizováno a zodpověděl otázky soudu a otázky účastníků řízení. Znalec neprováděl prohlídku VZV z důvodu značeného časového odstupu od provedení oprav, údaje byly čerpány ze spisových podkladů. Znalec ohledně závad vozidla odkázal na závadu převodové skříně (převodovky), která vyústila v nutnost její opravy, při demontážních pracech byla zjištěna nutnost opravy brzdového systému, hydrodynamického měniče (nedílná součást převodovky), výměna poškozené hydraulické tlakové hadice. V případě montážního listu společnosti ROSSERVIS znalec po jeho posouzení uvádí, že nedošlo k provádění opravárenských prací, které by souvisely s pojezdem nebo brzdami VZV. Znalec dospěl k závěru, že VZV byl po žalobcem provedených opravách provozuschopný (a to i po provedené reklamaci opravy převodovky u jméno FO „Anonymizováno“). Znalci bylo uloženo, aby stanovil, o kolik se žalobcem provedenou opravou zvýšila cena vysokozdvižného vozíku oproti stavu před opravou vozidla. Znalec dospěl k závěru, že VZV nebyl před opravou zcela provozuschopný, vyskytovaly se na něm vážné závady, nemohl být řádně využíván k účelu, ke kterému byl určen. Provedené opravy byly nutné pro zajištění řádné provozuschopnosti vozidla. Žalobcem provedenou opravou se zvýšila cena VZV oproti stavu před touto opravou o částku odpovídající nákladům na opravu veškerých závad, tj. o částku 51 400 Kč. Znalec taktéž stanovil cenu obvyklou, která odpovídá celkové částce na faktuře č. Anonymizováno ze dne datum (materiál a práce, režijní náklady a náklady na opravu převodovky u Anonymizováno adresa) ve výši 51 400 Kč včetně DPH. Veškeré fakturované částky jsou obvyklé pro cena daného regionu v posuzovaném období. K otázkám účastníků znalec uvedl, že se záznamy z knihy evidence oprav zabýval, záznamy v knihách jsou technicky přijatelné, protože se jedná o ruční způsob zápisu, není technicky možné, aby byly dodatečně upravovány nebo měněny. V případě otázek žalovaného týkajících se předcházejících oprav, znalce u faktur č. hodnota ze dne 30. 11. 2012 a č. hodnota ze dne 26. 9. 2011 uvedl, že se týkají předcházející opravy motoru vozidla, nesouvisí s opravami posuzovanými ve znaleckém posudku. V případě společnosti Anonymizováno se tato odkázala na fakturu č. hodnota ze dne 30. 4. 2013, závada na převodovce (vnitřní ústrojí převodovky) po provedené opravy byla v rámci reklamačního řízení uznána jako oprávněná a vyřešena v rámci záruky. Znalec při jeho výslechu vypovídal shodně s obsahem znaleckého posudku a potvrdil, že vše, co bylo účtováno a vykázáno v písemné formě souviselo s opravou vozíku. V případě společnosti Anonymizováno odkázal na to, že s provedenou opravou dle jeho zjištění nesouvisí. K žalovaným namítané přetrvávající závadě na brzdovém systému (s projevem tvrzené vady – „VZV nebrzdí“) odkázal na problematiku složitosti brzdového systému, nedostatku fotodokumentace k VZV a časovému odstupu 5 měsíců, nedostatek objektivní dokumentace stavu motohodin.

11. Ze zprávy jméno FO – Anonymizováno soud zjisitl, že po uznané reklamaci provedli opravu již jednou jimi opravované převodovky pro žalobce.

12. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce pro žalovaného provedl opravu VZV žalovaného v průběhu roku 2013, kdy došlo k opravě převodovky (hydrodynamického měniče jako nedílné součástí převodovky, jak upřesnil znalec), opravě brzdového systému, hydraulické tlakové hadice. V případě převodové skříně opravu skříně neprováděl přímo žalobce, ale převodovou skříň zaslal k opravě třetí osobě – jméno FO, Anonymizováno, který převodovou skříň opravil a převodovou skříň žalobce opětovně namontoval do VZV. Předání VZV po provedené opravě zpět žalovanému nikdo nezpochybnil. Z provedeného dokazování je taktéž za prokázané, že v případě převodové skříně došlo po opravě k její reklamaci, převodová skříň byla opětovně po uznané reklamaci opravována (jméno FO – Anonymizováno) a poté již reklamována nebyla, stejně tak nebylo žalovaným ničeho dalšího reklamováno. Žalobce na účet žalovaného vystavil dne 24. 6. 2013 fakturu č. Anonymizováno, kterou vyúčtoval částku celkem ve výši 51 400 Kč, žalovaný žalobci zaplatil pouze částku 30 000 Kč, ničeho dalšího již nezaplatil.

13. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Byť soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení nebyla platně uzavřena smlouva o dílo podle § 536 odst. právnická osoba zákoníku, je zřejmé, že žalobce opravu vozidla včetně jejího rozsahu prováděl s vědomím žalovaného (žalovaný při jednání dne 1. 8. 2017 značně obecně uvedl, že s „celkovým rázem souhlasí“), žalovaný převzal i fakturu , kterou byla oprava VZV vyúčtována a na kterou částečně plnil částkou 30 000 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že plnění (v rozsahu, jak bylo vyúčtováno fakturou č. Anonymizováno ve spojení s dodacím listem, dopisem ze dne 10. 6. 2013, přičemž dopis ze dne 10. 6. 2013 víceméně tvoří skutková tvrzení žaloby ze dne 5. 12. 2015) poskytnuté žalobcem žalovanému je třeba posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. obč. zák. Protože žalobce opravu provedl, nebylo zjištěno, že by oprava VZV byla provedena nekvalitně, jak v řízení namítal žalovaný (vedle opakované opravy převodové skříně), soud dospěl k závěru, že žalovanému vznikla povinnost vydat, oč se opravou VZV obohatil (oč se jeho majetek zvětšil) na úkor žalobce, který opravu provedl, nicméně nedostal za provedenou opravu odpovídající (bezesmluvní) plnění. Žalobce původně žalovanému fakturou čč. Anonymizováno vyúčtoval za provedenou opravu VZV částku 51 400 Kč (v rozsahu prací 18 513 Kč, v rozsahu náhradních dílů v částce 31 144,67 Kč, v rozsahu jízdy pro náhradní díly a na servis v částce 1 742 Kč), z takto provedeného vyúčtování však nelze pro účely určení toho, v jaké výši na straně žalovaného vzniklo bezdůvodného obohacení, vyjít. Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 17. 3. 2021, č.j. 83 Co 91/2020-78, by žalobci v případě posouzení nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení náleželo plnění ve výši ceny poskytované obvykle za obdobná plnění v čase a místě (tj. cena obvyklá). Protože žalobce po poučení soudu podle § 118a odst. 2 o. s. ř. navrhl provedení znaleckého posouzení, soud ustanovil znalce, který dospěl k závěru, že VZV byl po provedených opravách provozuschopný a cenu obvyklou určil shodně s cenou vyúčtovanou fakturou č. Anonymizováno (materiál, práce, režijní náklady, náklady na opravu převodovky – vnitřního ústrojí) ve výši 51 400 Kč, dospěl k závěru, že žalobcem fakturované částky jsou obvyklé pro ceny daného regionu pro posuzované období. Soud znalci zároveň uložil, aby stanovil, o kolik se provedenou opravou zvýšila cena VZV oproti jeho stavu před provedením opravy, přičemž znalec určil, že cena se zvýšila o částku odpovídající nákladům na opravu veškerých závad, a to o částku 51 400 Kč. Znalec se taktéž vyjádřil k tzv. montážnímu listu, kterým žalovaný dokládal, že oprava nebyla provedena řádně. Znalec poukázal, že podle montážního listu nedošlo k provádění opravárenských prací, které by souvisely s pojezdem nebo brzdami VZV. V případě účastnické otázky žalovaného (posouzení evidence předešlých oprav dle faktur č. hodnota ze dne 20. 11. 2012, č. hodnota ze dne 26. 9. 2011) znalec odkázal na skutečnost, že se vyjmenované faktury týkají předcházející opravy motoru vozidla, nesouvisí s opravami posuzovanými znaleckým posudkem nesouvisí. Své závěry znalec potvrdil i při jeho výslechu. Soud znalecký posudek posoudil jako zcela dostatečný, výhrady žalovaného (zejména ve vztahu k jím položené otázce týkající se fakturace předcházejících oprav VZV) ke znaleckému posudku soud považuje za zcela nedůvodné. Žalobci tedy za provedenou opravu náleželo plnění ve výši ceny obvyklé, kterou znalec stanovil v částce 51 400 Kč.

15. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalobce s vědomím žalovaného provedl opravu VZV v rozsahu, jak je specifikováno ve faktuře č. Anonymizováno, mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o dílo (o opravě VZV), nárok žalobce byl proto po poučení žalobce podle § 118a odst. 2 o. s. ř. posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obhacení podle § 451 a násl. obč. zák. V řízení bylo taktéž prokázáno, že oprava byla provedena řádně a cena provedené opravy (51 400 Kč) odpovídá ceně obvyklé za obdobná plnění pro dané místo (region) a čas, o stejnou částku se zvýšila cena VZV po provedené opravě oproti stavu před posuzovanou opravou. Žalobce opravu řádně provedl, žalovaný však plnil pouze částečně a žalobci vydal na bezdůvodném obohacení pouze částku 30 000 Kč. Žalobce má však nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 51 400 Kč jako ceny obvyklé za jím provedenou opravu, soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný i v dosud nezaplacené výši 21 400 Kč (po odečtení již vydaného bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 30 000 Kč), a to včetně úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák., který žalobce požadoval od ode dne následujícího po datu splatnosti dle faktury č. Anonymizováno (a soud uvedené posoudil jako výzvu žalobce k vydání bezdůvodného obohacení žalovaným).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení s tím, že výše a lhůta bude stanovena samostatným usnesením. Uvedený soud zvolil tuto variantu, neboť k datu vyhlášení rozsudku nebyla známa přesná výše nákladů v souvislosti se zaplacenou zálohou na náklady znaleckého posouzení. Soudem ustanovenému znalci byla nepravomocným usnesením ze dne 27. 9. 2022, č.j. 51 C 112/2016-161, porznána odměna ve výši 7 226,19 Kč, usnesení napadl odvoláním žalovaný. Není proto známo, v jaké výši bude odměna znalci přiznána a zda záloha žalobce bude zcela použita na náklady spojené s prováděním dokazováním, soud proto náklady žalobce stanoví samostatným usnesením poté, co bude rozhodnuto o odvolání žalovaného do usnesení ze dne 27. 9. 2022, č.j. 51 C 112/2016-161. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, nákladů žalobce, nákladů spojených se zastupováním žalobce a nákladů spojených s dokazováním (ona záloha).

17. Soud dále rozhodl o povinnosti žalovaného náhradit vynaložené náklady státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl úspěšný žalobce v plném rozsahu, je proto povinností žalovaného nahradit vynaložené náklady státu podle výsledku řízení. Stát v řízení již vynaložil náklady na svědečné ve výši 1 154 Kč (usnesení ze dne 10. 12. 2021, č.j. 51 C 112/2016-118). O nákladech spojených s vyhotovením znaleckého posudku však dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, jejich výše a lhůta k plnění bude stanovena v samostatném usnesení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení u zdejšího soudu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny řádně a včas, lze se jejich splnění domoci cestou exekuce.